Horalka
kniha od: Alberto Moravia (p)
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249/bmid_horalka-wIh-249.jpg
4.2
796
Itálie roku 1943. Na zem dolehla válka v plné síle. Na Řím dopadají spojenecké bomby a uprostřed všeho toho chaosu se ovdovělá Cesira rozhodla odvést svoji osmnáctiletou dceru Rosettu do bezpečí. Odchází s ní tedy do vesnice, z níž sama pochází. Namísto vysněného klidu ji však čeká mnoho dalších dramatických okamžiků...
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2007 , Academia
Originální název:
La ciociara , 1957
více info...
Komentáře (101)
Komentáře 101 Recenze 0
Stejně jako u Římanky, i zde jsem nejdříve kdysi viděl film a stejně jsem si z něj nic nepamatoval. Dějově jednoduchý příběh o útěku matky s dcerou na venkov, kde předpokládaly, že se vyhnou válce. Společně s nimi však poznáváme těžký život na malých vesničkách a jejich obyvatele, kteří nemají vždy pochopení pro dva nové hladové krky. Válka stejně všechny dožene. Je to teprve moje druhá kniha od autora, ale protože mi jeho styl tak sedl, pokusím se sehnat nějaké další.
Do knihy jsem se pustila bez jakékoliv informace o tom, o čem je. Neměla jsem od ní žádné zvláštní očekávání a asi i o to víc jsem ji ocenila. Příběh byl čtivý a přinášel pohled na válku z pohledu obyčejného člověka, který do dění nebyl nijak zainteresovaný, což byla příjemná změna od jiných knížek, které jsem četla.
Postavy byly příjemné, lehce jsem si k nim vytvořila vztah.
Kniha mě rozhodně přesvědčila, že si mám přečíst další knihu od Moravii.
Docela nadčasová kniha, ukazující trable obyčejných lidí ve válečném konfliktu. Nemusíme jít daleko, aby nám mnohé části Horalky přišli až nepříjemně povědomé. Stejně jako hrdinové v knize, i u nás je nějaká ta válka mnohým ukradená, dokud se netýká přímo nás. Pak je na řadě rozhořčení, živoření, naštvanost. Jedna strana je jako druhá, jedinou otázkou je, pod kým se budu mít lépe. Něco jako spravedlnost, etika, humanita, to jsou příliš abstraktní pojmy, kterými se člověk nenají. A o to v posledku přeci jde. Pořádně se nadlábnout... Dost děsivé čtení odhalující to, čeho je člověk bez omezení daných civilizací schopen. Všeho.
První jsem přečetla Římanku, ke které jsem se v průběhu několika let ještě vracela než jsem se konečně dostala k Horalce. Obě knihy jsou si v základu docela podobné. Římanka není tolik zaměřená na válku ale spíše na bující fašismus v zemi, od kterého nelze utéct. Samozřejmě Italové velmi rychle pocítili to, čeho se dobrovolně stali součástí a Horalka věrně kopíruje mentalitu tehdejšího běžného obyvatelstva, které s politikou ani válkou nechtělo mít nic společného. Je to smutné čtení, a Alberto Moravia je dle mého názoru neobyčejný spisovatel, který umí příběhy prodat s takovou láskou a empatií, že tomu nelze odolat - ani v tom nelze hledat zbytečný sentiment. Jedná se o pokrm, který je okořeněný přesně, tak akorát.
Velmi silná kniha. Věrně popisuje osudy a příběhy obyčejných lidí během války. Bravurně napsaná kniha. Do příběhu jsem se naprosto vžila. Jedno oko nezůstalo suché.
Opravdu silný příběh, který naprosto věrně a podrobně popisuje život běžných Italů během války. Bohatí měšťané raději prchali do hor a platili hory peněz za to, aby mohli bydlet v rozbořené a zatopené chajdě, která ale i tak byla bezpečnější než městské domy. Hrůzy války jsou popsány na vztahu matky s dcerou - která je nakonec obětí znásilnění jednoho z vojáků a obě ženy to zcela logicky navždy změní. Není to veselé čtení, ale rozhodně stojí za to, protože si člověk alespoň lépe uvědomí hrůzy války tak, jak je vnímalo civilní obyvatelstvo.
Velmi silný, vnitřně bohatý válečný příběh, který ve mně bude rezonovat ještě dlouho... i s tou husí kůží po těle.
Tedy.....když se to vezme kolem a kolem, skoro nic tak strašného se tam nestalo. Žádné mohutné bitvy, žádný sentiment. Ale jak to bylo bravurně napsáno, prostě paráda.
Alberto Moravia, v této knize víc jak mistrně popisuje hrůznost a nesmyslnost války, která měla fatální dopad na Itálii, Řím a jeho obyvatelé. Příběh pojednává o ženě ,,matce lvici," která je ochotná v tak nelehké době pro sebe a svého potomka - dceru, udělat cokoliv...
No řeknu upřímně, že jsem to četla jen kvůli maturitě. Příběh se hrozně táhl, fakt jsem se těšila, až bude konec. Viděla jsem i film a Sofia Loren byla úžasná, ale prostě tohle není můj šálek čaje.
„A za mohutným stolem byl Mussolini s tou svou širokou papulou, s těma vykulenýma očima a odulými pysky, prsatý, samá medaile, na hlavě bílý chochol; a vedle něho byl ten druhý zatracený čubčí syn – jeho přítel Hitler, s obličejem buzeranta, s těmi černými vousky, co připomínaly kartáček na zuby, s těma očima jak shnilá ryba, s tím nosem do špičky a s tou patkou do čela jak vyzývavý pásek.“
Alberto Moravia jako novinář za války kritizoval Mussoliniho i jeho fašistický režim, přišel tak o práci a musel odejít s rodinou do exilu na ostrov Capri, tam strávil roky 41 – 43, kdy po vylodění spojenců museli prchnout do hor. Skrývali se v malé horské vesničce Sant’Agata v oblasti Vallecorsa (také nazývané Ciociaria), tam detailně poznává bídu a život chudých lidí ukrytých v horách.
A tak vznikla Horalka!
„Prvních padesát stran Horalky jsem napsal v roce 46, ještě před Římankou.“
Detailně poznáte, jak žili za války ti nejobyčejnější, ti nejprostší lidé v jedné z těch nejchudších částí Itálie. Budete totiž svědky příběhů obyčejných lidí.
A je vidět, že Moravia byl novinář, příběh je totiž vyprávěný s opravdu jakoby až dokumentární přesností, máte pocit pravdivého líčení válečných událostí (to mi maličko připomnělo Heminqwaye) tak, jak se skutečně staly …
Vypravěčkou je Cesira, stále ještě mladá, krásná, plná života … sen mnoha mužů, ona už je ale taková, že ji na nich pramálo záleží, šťastná jen sama pro sebe … a pro svou dceru, pro život praktická, a to i ve válce, protože jí je jedno, kdo je kdo, jen když obchod jde … hlupačka … ale strach, ten, až do teď nepoznala, snad kromě strachu o dceru, protože žije jenom pro ní. To ona vám vypráví svůj válečný příběh, o útěku z Říma, o strachu, bezmoci a naději, že všechno brzo skončí …
„měla jsem obchod, měla jsem peníze … a válka, to se ví, přece jen musí skončit a všechno se vrátí na své místo“ … a skrze svůj příběh pak Cesira vypráví i příběhy ostatních.
„Byla pořád válka a ve vzduchu nebylo nic dobrého“ … a nebe se zatáhlo a odněkud přiletěl studený vítr, a tak se jí zdálo, že se jí život rozlámal … „a připadala jsem si taky rozlámaná, jako ten život … schopná už všeho, …. protože jsem ztratila úctu sama před sebou“.
… „válka lidi znásilňuje“ … hlavní motiv celého příběhu, a nejde tu jen o to nejohavnější znásilnění fyzické, ale o znásilnění všech … všichni jsou „znásilněni“ válkou! – ovlivněni, zneuctěni všemi jejími ohavnostmi … válka totiž ukazuje všechno to nejhorší, co je v lidech ukryté, a zdá se (a většinou je to i pravda), že se každý zajímá jen o sebe a svůj osud, lidé jsou tak schopní skoro všeho, aby zachránili vlastní život, aby pomohli svému vlastnímu osudu … ve válce bezcitnost a lhostejnost vládne světu.
Cesira je zrovna tak jednoduchá a prostá žena, jako všichni ostatní horalé, její jedinou výhodou je znalost „většího kusu světa“, je obchodnice a to přirozeně dobrá a navíc 20 let žila v Římě, a tak ví „jak to v životě chodí“, … ale už ne, jak to chodí ve světě, o svět ona se nikdy nestarala, a dlouho to tak stačilo …
„Je pravda, že byla válka, ale já jsem o válce nevěděla nic, a protože jsem neměla nic než tu dceru, nic mi na tom nezáleželo. Mohli se zabíjet, jak chtěli – eroplány, tanky, bombami – mně stačil můj krámek a byt, abych byla šťastná, a to jsem opravdu byla.“
… jenže, ne na pořád! I jí a její dceru, jako všechny ostatní, válečná realita nakonec dožene! A tak i ony musí před válkou utíkat … a vrátit se tak zpět, k svému původnímu životu z dětství, k životu v horách… kde znovu pozná, v jaké ohromné bídě lidé žijí.
A pak se objeví někdo, kdo ji donutí poznat válku … poznat, co je válka skutečně zač … uvědomit si její následky, přehodnotit svůj prostý a pragmatický pohled na život …dívat se a vidět válku jinýma očima.
A pak se to stane, když už si myslí, že ji nic horšího nemůže potkat!
„A válka zrovna na odchodu sekla – … a místo všech těch radostí, které jsem si malovala před očima, jsem teď měla duši plnou smutku, zklamání a zoufalství.“
A teprve pak může přijít … pochopení …
„ … ale teď jsem chápala, … že po nějakou dobu jsme byly mrtvé taky my dvě, Rosetta a já, mrtvé k soucitu, který dlužíme ostatním i sobě samým. Ale bolest nás v poslední chvíli zachránila; … díky bolesti jsme vyšly nakonec z války, která nás zavřela do svého hrobu lhostejnosti a zloby, a začaly jsme chodit v našem životě.“
Nevěděla jsem co od knížky očekávat, ale nakonec jsem byla příjemně potěšena. Velmi dobře napsaná kniha o italském obyvatelstvu za 2. světové války. Hlavní hrdinka mi přišla nejdřív protivná svou prostotou, ale později se ukázalo, že jen díky tomu je Horalka tak dobrá. Podle mě je to jedna z nejlepších výpovědí o obyčejném obyvatelstvu za války a možná vlastně i pojednání o společnosti obecně.
Knihu jsem si chtěla přečíst už před 20 lety a když se mi v létě se mi dostala do ruky, byla to jasná volba. Příběh je lidsky hrozný, válka, bída, hlad, bezmocnost a nevědění, co přijde další den. V dnešní době si to nedokážeme ani představit. S názory a postupy Cesiry jsem často nesouhlasila a nemyslím si, že to je jen příběhem z minulosti.
Šlichtička, kterou v tu dobu jedli v různých obdobách ve všech domácnostech je také určitě nezapomenutelná. Rozetta mi byla sympatičtější, ale vyloženě náklonnost k nějaké postavě jsem neměla. Postava Concetty mi byla vyloženě protivná.
Uvědomila jsem si u čtení knihy, že jsem šťastná, že jsem gramotná, mám možnost kdykoliv cokoliv studovat a neznám, co je hlad a válka.
moc se mi tahle klasika líbila! Alberto Moravia patří do mých oblíbených spisovatelů z mládí, protože má výborný talent pro dramatičnost a barvitě popisuje prostředí a jednotlivé povahy lidí. Horalka je silná žena, která se snaží ochránit svoji osmnáctiletou dceru Rosettu, bohužel opět s lidskými životy hodně zamává 2. sv. válka
knihobudková...aneb jak jsem se dostala ke klasice ;) zajímavý příběh, kde nám Moraavia dal nahlédnout do duší a životů Italů v průběhu 2.světové války...a za svoji hlavní hrdinku si vybral jednoduchou, praktickou ženu z hor, Cesiru...nebudu nic nalhávat, ve většině případů jsem nechápala Cesiřiny myšlenkové pochody a i když jsem jim oběma svým způsobem i fandila, divila jsem se, že v podstatě celou válkou probruslili relativně bezpečně a bez ujmy...MOravia si však "to nejlepší" nechal na závěr...aby jsme neusnuli na vavřínech, aby jsme neuvěřili v lidskost, aby jsme tu válku přeci jen nepodcenili.....nechal své hrdinky vypít si kalich do dna...hlavně Cesiru, protož ať už byla válkou otupělá sebevíce, zranění dítěte bolí víc než vlastní...
Moravia ukázal vše - krásy italského venkova, prořízlou pusu Italů, hrdinství i sobectví, obracení kabátů, hlad, hojnost, šmelinu, a zejména krutost. Vůči sobě i druhým. A to, jak se ve válce i se spořádaných občanů a milujících otců rodin stávají zvířata...
Na rodinu Concetty a "šlichtičku" ještě dlouho nezapomenu...a vlastně ani na Cesiřino útočiště v horách...
doporučuji..
Moravia mám moc rád a v pubertě jsem ho hodně četl, Horalku jsem poprvé četl až ted po padesátce a je to drsný příběh zlé doby.
Další Moraviův neorealistický román o mladé dívce a její matce, u kterého se vám tají dech, chcete před těmi hrůzami zavřít oči a zároveň čtete dál, protože doufáte, že se tam přece jen nějaká naděje prostě musí objevit. Ženy za války putují před bombardováním do hor, ale zažívají další a další traumata, která je pomalu ničí. Nejemotivnějším momentem je znásilnění Rossety, která se pak promění v prázdnou tělesnou schránku bez pocitů.
Při prvním čtením jsem příběh brala jako výpověď o válce. Že byla krutá dokonce i pustých horách, ale nakonec přišel její konec a tím skončil i příběh. Nic moc.
Ke knize jsem se vrátila po dlouhé době a konečně jsem dokázala pochopit hlavní hrdinku - její strach, její zoufalost, její snahu dosáhnout nedosažitelného.
Dám knize opět 10 let pauzu, asi se můj pohled ještě změní, jestli budu i já sama matkou.
Dílo je napsané jako autentická výpověď ženy, která zažila válečné útrapy.
Vadí mi, když autor poukazuje na něco důležité, co bude hrát zásadní roli později, nebo že se pohled na věc brzy změní apod.
Nevěřím, že by si dobový čtenář takových okamžiků sám nevšiml. Ale třeba tím jen autor naznačoval, jak byla Cesira prostá žena.
Po Horalce jsem sáhl bez výraznějších očekávání a udělal jsem dobře. Začátek odehrávající se v Říme je spíše nezáživný, pasáže, kde Cesira popisuje svůj nespokojený manželský život na mě působily dojmem až románového klišé. Osobně mi připadá, že začátek, kde se až do posledního detailu řeší záležitosti jako předání bytu nebo vypravěččin nedávný sexuální zážitek, nemají na zbytek příběhu ani ten nejmenší vliv a nic by se nestalo, pokud by kniha začínala přímo odjezdem na venkov. Ve chvíli, kdy se obě ženy dostanou z Říma, získává kniha na atraktivitě, velice oceňuji názorné vybarvení všech myslitelných typů lidí zasahujících více či méně do války. Překvapivě mě dlouhý popis života v horách nijak nenudil a i když kniha neustále mluvila o monotónnosti, zároveň přinášela nové prvky jako příchod dvou spojeneckých vojáků. Paradoxně tato drobná epizoda se dvěma Angličany má na zbytek děje daleko větší dopad, než prvních sto stran začátku. Postava Michela mi velmi imponovala, skutečně barvitě ukázala rozdíl mezi vnímáním intelektuálů neznalých běžného života a rolníků, bez sebemenšího zájmu o cokoli hodnotnějšího než je další jídlo. Závěr knihy má skvělý spád, proměna Rosetty je tak výrazná, až si říkám, zda není přehnaná, nicméně tento motiv úžasně zapadá do celkového kontextu. Obrovský Moraviův talent se projevil dle mého v samotném závěru knihy.
V tomto prípade, aj podľa môjho skromného názoru, filmové spracovanie predčilo to literárne... Žeby Sofia Loren ? :-)))
Príbeh sa dosť vliekol a miestami rozsiahle opisy sa strácali v jednotlivých dejových líniach, čo akoby uberalo na celkovej "dramatickosti". Poviem to inak, dej z toho dôvodu nebol spávne vygradovaný.
V každom prípade sa autorovi na pozadí vojnových hrôz počas druhej sv. vojny podarilo zachytiť určitý druh egoizmu, ktorý bol istým spôsobom dôležitý k samotnému prežitiu. Zvlášť vinikala bezmezná obetavosť matky pre svoju dcéru, ktorá ju aj tak nedokázala ubrániť....
Napriek drobným výhradám, Horalku zaraďujem medzi moju obľúbenú klasiku.
Kniha ve výsledku nebyla špatná. První 100 stránek jsem knihu protrpěla. Nebavila mě a bylo pro mě náročně vnímat věty. Pak jsem se, ale do příběhu vžila a začala jsem příběh Cesiry s Rosettou prožívat. Moc se mi líbilo, jak nám spisovatel ukazoval život obyčejných lidí v období války. Ukazuje jak krutosti, tak i ty pěkné věci, které lidi prožívali. Konec mě nenechal chladným a nakonec jsem byla vlastně ráda, že jsem si knihu přečetla. Pokud vás baví knihy o životě obyčejných lidí za války, tak Doporučuji k přečtení.
Surový realistický obraz toho, co z člověka dělá válka. Zachycuje prostřednictvím nevzdělané sobecké ženy obraz válečné Itálie a Italů, ale i ostatních národností, jak je pozvolna proměňuje nepřítomnost řádu a zákonů. Ukazuje všechny typy charakterů - hrdiny, vlastence, vzdělance, prospěcháře, zaprodance, kteří jedou na vlně, dokud to jde, zaslepence, fanatiky i ustrašené táty od rodin,bez příkras a zbytečného vysvětlování. Pozvolna před námi defilují na pozadí konce války, jejíž linka není tak důležitá, jen doplňuje obraz lidského kaleidoskopu. Úžasný autor.
Knihu jsem měla v povinné literatuře, jinak bych po ní asi nesáhla. Věděla jsem co je v knize zvratem ještě než jsem ji začala číst, proto jsem si čtení až tak neužívala, ale nečetlo se mi to špatně, ale není to můj šálek kávy a děkuji, že jsem si to tehdy u maturity nevytáhla.
Dočetla jsem, ale byl to boj. Strašně jsem se nudila. A na konci zlom, který si rozhodně zasloužil více stránek a pozornosti. Autor si mne nezískal.
Místy nestravitelný styl, ale příběh matky a dcery, které se musí nějak vyrovnat se změnami, které přinese život za války, nebyl špatný.
Ovšem charakter Cesiry byl ze začátku, kdy si myslela, že se jí válka ve vlastní zemi netýká, jednak neuvěřitelný, pak dost otravný. Tenhle druh lhostejnosti je co? Známkou hlouposti, opaku, čeho?
Horalka je bezesporu nádherný historický válečný román z doby druhé světové války, navíc ze ženského pohledu a to se málo vidí. Bohužel dávám jen čtyři, protože jsem měl pocit, že občas je příběh upozaděn, a to díky zdlouhavým popisům krajiny, popřípadě jiného okolí, kde se Cesira a Rosetta vyskytovaly.
Obyčejný silný příběh z války. Instinkty přežití a morální dilemata. Celé to tak v klidu plyne, až v závěru přichází vše najednou - konec války, nadšení, poznání krutosti a deziluze, zklamání, rozhřešení a poznání.
Alberta Moravia jsem četla poprvé, ale tato kniha mě přesvědčila, že určitě ne naposled. Vyhovoval mi styl vyprávění, i když někdy se dostat přes popisy mi dalo trochu zabrat. Hlavní postavy jsou skvělé, promyšlené a v průběhu popisu jejich života v horách je více a více poznáváme. Možná ani tak nejde o příběh jako takový, o začátek, zápletku, či konec, ale právě o zachycení atmosféry Itálie ve válce. Je to o obyčejných lidech, kteří se snažili udělat cokoli, aby zachránili své životy, nebo životy svých blízkých.
Výborná knížka. Na čtení je možní trochu obtížnější, ale trpělivost se vyplatí a poté co se prokousáte dlouhými popisy, se dostanete na dřeň postav a i lidí obecně. Příběh má možná banální zápletku, podobných věcí se staly tisíce, ale přesto hluboce zapůsobí. Příběh je na jednu stranu vyprávěn jakoby smířeně „taková je válka“ na druhou stranu v něm cítíte tu lidskou touhu bojovat o přežití. Pohled vypravěčky je jednostranný, sama o sobě říká, že je prostá žena, přesto její úvahy v sobě mají hloubku a stojí nad nimi přemýšlet. Motiv co všechno uděláme pro naše děti a jak přijmeme to, co z nich vyroste, je nadčasový a v této knize silně obsažený. Pokud máte dospívající děti, je čtení opravdu silné. I když je kniha výborná a je v ní silná kritika války, tak bych ji jako povinnou četbu k maturitě nedával, ať už pro ten „těžší“ styl, tak pro to, že na jeden rozměr knihy si člověk musí prostě počkat a dozrát.
Já považuji Horalku za jedno z nejlepších a nejsilnějších děl italské literatury vůbec. Cesira byla ohromně silná žena. Kniha je takový ženský pohled na válku. Někde jsem četla, že kdyby světu vládly ženy, nebylo by žádných válek. Nevím je-li to pravda, ale myslím, že kdyby světu vládla horalka, tak by to pravda byla. Pro mě je to jedna z nejlepších knih na téma II. sv. válka.
Hodně otevřeně napsaná, hodně syrová kniha. Příběh obyčejných lidí, semletých válkou. Syrově, nemilosrdně. Doporučuji k přečtení každému, kdo si myslí, že na válčení je cosi hrdinského.
Knížku jsem četla na prahu dospělosti ... a přiznávám, že mě dost "šokovala" ... chápu ji až teď ... po mnoha, mnoha letech ... a děkuji bohu, že mám syny ... příběh, který možná nepsal sám život, nicméně prožitý mnoha generacemi ...
Mně se tato knížka moc líbila. Baví mě většina knih s tematikou druhé světové války a tato nebyla výjimkou. K tomu pěkně vykreslené charaktery a psychologie postav. Zajímavé byly pasáže s realistickým popisem jak horské přírody, tak situace války...hlavní postavu, tedy Cesiru, jsem zcela chápala. Chápala jsem její obavy, touhy, radosti i starosti o dceru.
Jinými slovy, určitě si knížku přečtěte :)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno Řím sexuální násilí italská literatura znásilnění Itálie uprchlíci matky a dcery
Horalka
Kniha Horalka je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 1 304x |
| Čtenářské výzvě | 65x |
| Doporučených | 56x |
| Knihotéce | 377x |
| Chystám se číst | 368x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 15x |