Paní Bovaryová

Paní Bovaryová https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44596/bmid_pani-bovaryova-PTX-44596.jpg 4 1893 288

Flaubert začal psát Paní Bovaryovou na popud svých přátel, kteří mu radili, aby se stále neobíral jedním a týmž odlehlým námětem psal právě jednu z verzí Pokušení svatého Antonína aby si víc všímal současnosti a využil například jako námětu k románu zprávu z novin, že se blízko Rouenu otrávila žena venkovského lékaře a že jejímu skonu předcházelo manželské drama. Tak vznikla Paní Bovaryová, do níž vložil autor tolik svých osobních pocitů a představ, celou svou životní filosofii, poznamenanou skepsí jako výkřikem poraženého a pesimismem, že se s ní nakonec ztotožnil. „Paní Bovaryová, to jsem já, “ říká autor. Reálným motivem románu je drama manželské nevěry. Nezkušená dívka, která tráví celé mládí v odloučenosti, sama se svými sny a růžovými vidinami budoucnosti, se provdá za venkovského lékaře, rozvážného a usedlého muže, který není s to přehrát se na románového kavalíra. Ema se boří do šedi všedního života, který ji dusí a zároveň nutí hledat cestu ven. Tato cesta vede k milostným vzplanutím, která nakonec nikdy neodpovídají vysněným představám. Provází je deziluze, silnější než vůle žít. Paní Bovaryová ztroskotává při prvním nárazu na neúprosnou skutečnost. Provinila se tím, že chtěla vědět, co se skrývá za pojmy blaženost, vášeň a opojení, které ji v knihách připadaly tak krásné.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Madame Bovary , 1857


více info...

Přidat komentář

ut.la
09.04.2024 3 z 5

Přiznávám, že trochu nevím, jak knihu hodnotit. Chápu, že ve své době budila pozornost - ale při čtení jsem z ní víc než co jiného měla pocit klasické literatury. Ale třeba jsou nové překlady jiné? Pravda je, že já mám vydání z roku 1961.
Začátek mi přišel hodně rozvleklý, v první třetině knihy se toho událo hrozně málo, oproti událostem druhé poloviny knihy, a nebyla ani nijak moc zábavná. Ta druhá půlka ale měla spád. Rozhodně je zajímavá, lepší, než jsem čekala, že bude :D

sika444
06.04.2024 5 z 5

(SPOILER) Knihu jsem četl podruhé asi po 40 letech od první četby. Od počátku mi uhranula. Flaubert je skutečný mistr - jak dokáže málo slovy vypovědět o svých postavách nekonečně mnoho. Jeho věty jsou perly, mistrovská díla. Výborně jsou charakterizovány hlavní postavy - Karel a Ema, a to svým dětstvím a mládím. Od počátku víme, koho máme před sebou. Ema je obětí iluzí a snů, hledá život a on jí proklouzává mezi prsty. Žije jako románová postava, ale ví, že není šťastná. To "ví" je důležité. Není plochá ani hloupá, je svedená. Svedla ji literatura (falešná a prázdná), takže se podobá Donu Quijotovi, ovšem postrádá jeho mravní velikost. Svedli ji také její dva milenci, což sice odhalila také, ale odmítla se tím zabývat. S jakou precizností buduje autor osobnost nudného a neschopného Karla! Další postavy jsou už jen zpestřením příběhu, ať to jsou oba milenci, Rudolf a Leon, nebo podnikavý pan Homais, lékárník, a další. V románu jsou tři vrcholné scény: hospodářská výstava, návštěva operního představení Lucie z Lammermooru v divadle v Roueru a jízda fiakrem, v němž se odehrávají milostné hrátky Leona s Emou. Pak je tu mnoho drobných mikropříběhů, např. škádlení faráře s lékárníkem, a to i nad Eminým mrtvým tělem. Vrcholem románu je pasáž, která líčí poslední Eminy chvíle před sebevraždou: je psaná jako divadelní hra, je rychlá, dramatická, nemilosrdně chvátající k tragickému konci.
Škoda, že knihu musí číst maturanti, kteří nemohou zdaleka odhalit krásu a hloubku tohoto skvělého díla.


Naďa2411
12.12.2023 5 z 5

Velmi smutný příběh v aknize o krásné ženě, které nenalézá u svého manžela idealistický romantický vztah. Nejdříve všem i sobě namlouvá krásné manželství. Dlouho odolává amorových šípů.....Bohužel pro lásku je schopna udělat cokoliv. Doporučuji všem ženám a dívkám, román z růžové knihovny.

Lukyn96
14.09.2023 3 z 5

Klasika, kterou jsem měl už dlouho v hledáčku. Je to příběh o věčně nespokojené a znuděné dámě, která se se svojí nenaplněností rozhodla bojovat různými způsoby. Nakonec sáhla k tomu nejradikálnějšímu řešení. Po literární stránce knihu hodnotím jako průměrnou, některé pasáže byly zbytečně natahované a kniha by klidně mohla být o třetinu kratší. Postavy mi nepřišly úplně dobře vykreslené, podle mě byly někdy celkem ploché.

Andula3L
03.08.2023 1 z 5

Hlavním tématem románu je věčný konflikt mezi iluzorními představami a krutou skutečností. Román je dobře napsaný zhlediska bohaté slovní zásoby, ale jakožto čtenář, zhýčkaný romány Huga, Dostojevského, Dumase, mě paní Bovaryová nenadchla. Pan Flaubert daroval Emě infantilismus, sklon k dramatizaci, rozčilující čtenáře vlastnosti, nebylo tedy možné hrdince soucítit.
Spisovatel ve svém díle znázornil lásku idealizovanou, lásku, která se jeví falešným obrazem.
V případě paní Bovaryové spočívá její tragédie v omezenosti intelektu a chybném mínění o lásce. Paní Bovaryová jevila zájem o projevy lásky fyzického charakteru, stejně jako prahla po pompéznosti, krásných slovech a gestech. Obklopena opravdovou láskou v celé své kráse, toužila Ema po lásce idealizované a zvrácené knihami.

V mnoha ohledech je zde patrná podobnost s příběhem Anny Kareninové od L.N. Tolstého. Počínaje nespokojeností s rutinním manželstvím a manželem, který neodpovídá dívčím romantickým ideálům a konče ženou odsouzenou společností, nikým nepochopenou, páchající sebevraždu.

MaggieR
03.07.2023 5 z 5

Emma je taký vpád do mysle, predstáv každej ženy. Len my tie svoje túžby neuskutočníme. Je dobré si uvedomiť ako by sme dopadli keby sme tomu dali voľný priebeh. A celkom ma zaráža, že to napísal chlap.

keselylenka
29.05.2023 4 z 5

Za mě výborné čtení - četla jsem nové vydání z odeonu, které bylo velmi čtivě napsané. Velmi doporučuji. Je obdivuhodné, jak román z 19. století může být tak současný. Dneska je samozřejmě trend vykreslovat jen silné ženské hrdinky, které se ničeho nebojí, vše vyřeší a nenechají se nikým a ničím ovlivnit, ale myslím, že takových paní Bovaryových mezi námi žije stále až až.

martin4950
14.05.2023 3 z 5

Nemám rád psychopatky a nejsem zženštilý duševně vadný Maur.

bernadeta9876
14.05.2023 3 z 5

Porovnanie s Annou Kareninou je na mieste, aj keď mi Ema Bovaryová pripadala viac hysterická ako Anna.
A tento román jednoznačne hodnotím na základe toho, že som čítala podobný román, ale oveľa lepší.
Ema je ufňukanejšia, nerozhodnejšia, chaotickejšia a naivnejšia než jej ruská verzia.
A pri doslove, keď si čítam o Gustavovi Flaubertovi ani sa teda nečudujem.
Je nemilosrdnejší voči svojim postavám, menej filozofický voči ľudskej existencii, viac vecný, málo psychologický, no zároveň neskĺza tak do banalít, nemá také kvetnaté vety a na svoju dobu musel byť veľmi škandalózny spisovateľ.
Lenže s jeho postavami som sa tak nezžila, prišli mi niektoré veľmi čierno-biele, nie také komplexné a tento štýl písania mi veľmi nesadol.
Proste priemer... , keby som chcela byť veľmi objektívna a brala viac do úvahy dobu vzniku románu, tak možno aj za 4*, ale nie, až tak ma to nezasiahlo.

JankoStirbey
19.02.2023 5 z 5

Prečo nemôžeme byť spokojní s tým čo máme? Mám pocit, že nemá zmysel snažiť sa pochopiť alebo rozumieť určitému konaniu. Kniha vo mne nechala veľa pochybností, mám však pocit, a doslov to vlastne potvrdzuje, že autor čerpal zo svojej skúsenosti, a tak dúfam, že toto dielo nie je definíciou žien.

klmonkaa
25.01.2023 3 z 5

Mám trochu zmiešané pocity... Na jednu stranu - je to román, v ktorom sa u hlavnej hrdinky asi videlo a vidí veľa žien, poukazuje na vnútorný konflikt hlavnej hrdinky, ktorá sa nevie zmieriť s uniformitou vtedajšej doby - narodila si sa pre to, aby si sa vydala a mala deti, tvoje osobné potreby a tvoje pocity idú bokom - a preto vyrába rôzne škandály, nevie, čo so sebou...
Na druhej strane je pre mňa závažný fakt, že podľa všetkého nie som týmto typom ženy a tieto ženy ma štvú a odpudzujú... Nebudem to hodnotiť úplne najlepšie, ani úplne najhoršie.

Marsee
07.01.2023 4 z 5

Po přečtení...mám pocit, ze je paní Bovaryová v každé ženě. V některé více, v některé méně. Muži to s nami opravdu nemají jednoduché :)

Leonora
06.01.2023 3 z 5

Při druhém čtení po letech snižuji hodnocení ze čtyř na tři hvězdičky. Nevadilo (by) mi číst o hloupé, nesympatické, zklamané a depresivní hrdince. Přestože, co si budem, Kareninová byla stejná, leč zajímavější postava. Jde o to, že už od začátku se přistihuju, že nevnímám, co čtu. Skutečně mě nezajímá délka licousů hrdinčina tchána v době, kdy ona ani nebyla na světě. Je to hromada vaty. Omáčka. Neslaná, nemastná. Někdo by to nazval náladovkou, ale mně se to teda do nálady fakt netrefilo.
Možná je to tím, že to čtu po třech Austenových, kde téměř žádná vata není. Rozdíl je dost propastný.

sabina5156
26.12.2022 5 z 5

Přelomové dílo své doby, které ženám typu Emy dávalo hlas a osobnost. Slečna Bovaryová se cítí ztracená ve svém životě. Je nucena vlivem zastaralých a zkostnatělých sňatkových praktik poloviny 19. stoleté, které trvaly ještě sto dalších let začít žít způsobem života, který se jejímu charakteru příčí. Ema je mladá žena, která má své naděje a svá doufání. Zaplétá se do světa, kterému nepříliš rozumí a chování vůči svému okolí se učí za pochodu. Není poté divu, že se k některým situacím staví právě takovým způsobem, že je to v průběhu příběhu lehce otravné. Ema je zrcadlem své situace a všech postav, které se do ní nějakým způsobem otisknou. Je také velmi citlivá a křehká, není tedy jednoduché zabránit jejímu postupnému niternímu chřadnutí a nastupující citové prázdnotě, kterou má potřebu neustále kompenzovat dalším skandálním chováním. Dílo má menší náznaky "bulváru", což dle mého názoru jen kopíruje tehdejší zkostnatělost doby a nesnadné žití v tehdejší společnosti. Zároveň ale všechny vedlejší "příběhy" dokreslují nelehkou Eminu situaci.

natalie.p
21.11.2022 5 z 5

(SPOILER) Notoricky známý román, na který však často slýchám spíš negativní názory. Před maturitou jsem se k němu nedostala, takže teď konečně nastal čas si tuto klasiku odškrtnout ze seznamu. Jsem ráda, že až teď, protože nevím, jestli bych Paní Bovaryovou jako mladší úplně dokázala pochopit.

Emu, hlavní hrdinku, většina čtenářů asi nebude mít v oblibě. Jenže podle mě se na její postavu nelze dívat pouze černobíle. Byla naivní, lehkomyslná, romantická duše a v lecčem taky hloupá. Ale v tomto musím právě vyzvihnout Flaubertovo umění. Veškeré Emino chování bylo realisticky vykreslené, uvěřitelné - nespokojená žena, která byla na vše sama, bez životních zkušeností, pravděpodobně i v depresích (např. když si přála nežít a nebo stále spát). Hned všechny její činy začnou dávat smysl. A já ji prostě nedokázala jen tak odsoudit.

I přes mnoho popisných pasáží Flaubert nešel vždycky do detailů, nechal nám prostor pro představivost, pro emoce. A stejně tam bylo vše a nic nepřebývalo (možná až na trochu pomalejší začátek). Po dočtení ve mně zůstala už jen taková hořká pachuť a smutek z několika zničených lidských životů…

Kater1ena1
10.09.2022 4 z 5

hlavni hrdinka my chvilemi hrozne lezla krkem, svou naivitou a snadnou manipulovatelnosti, ale je to vybrone napsane a nevahala bych ji cist znovu

mgeisselreiter
31.07.2022 3 z 5

Chápu, že kniha v době uvedení mohla vzbudit velký zájem a rozruch. Mně styl psaní přišel hodně ukecaný, asi tak, jako když vám někdo chce něco povědět, ale mele o všem možném kolem, až ho přestanete vnímat a myslíte na něco jiného. Takže děj se trochu ztrácí, ale jsou části, které nenudí a čtou se dobře. Na druhou stranu ta omáčka kolem hodně dokresluje dobu. Před osmi lety jsem viděl filmové zpracování z roku 1991 od Claude Chabrola, které vystihuje i tuto knihu: "Sledujeme nesympatickou hlavní hrdinku nudným, plytkým a přehnaně dlouhým filmem." 60%, 31. 7. 2022.

666Jitka
21.07.2022 4 z 5

(SPOILER) Sociální román, řekla bych balzacovského typu, je kritikou prostopášné francouzské společnosti 19.století. Ve francouzské literatuře časté téma - mladá vdaná žena, která se poněkud nudí vedle svého postaršího usedlého manžela, se nechá strhnout sentimentální vášní k milencům a životem na vysoké noze. Ve své lásce je jako šílená a neváhá se až hloupě zadlužovat, lhát, naivně je schopna obětovat vše, na rozdíl od jejích pokryteckých vypočítavých amantů, kteří jí jenom využijí a posléze jí zahodí jako špinavý hadr. Není divu, že pod tíhou citového kolapsu, vzniklých dluhů, uvědomění si, že jí její lásky jenom lhali a využívali jí, a celkovém prozření končí paní Bovaryová tragicky, vlastní rukou.

NEGR
30.06.2022 5 z 5

Nepřidám se k řadě černobílých (tedy spíše černých) odsudků typu, jaká je Ema zhýralá, sobecká panička, která si za všechno může sama. Ale slovy Harolda Blooma: "how you see is who you are". Každý výborný román si zaslouží, abychom se jeho postavy snažili pochopit, byť s jejich jednáním nesouhlasíme sebevíc. Zde navíc mějme na paměti, jak odlišné bylo v té době postavení ženy v manželském svazku a celkově ve společnosti, než je dnes. A Flaubert chtěl ve jménu příběhu činy ženy nespokojené se svou situací dotáhnout do naprostého, tragického konce. Tím mohl na daný problém dostatečně výrazně upozornit a třeba i přispět k postupné změně paradigmatu.
Ema byla ve svých pocitech sama (ani kněz ji nevyslechl!), to neplodí dobrotu při běžných problémech, natož ve stavu deprese ("Přála si nežít nebo stále spát.", "Měla pocit, že se řítí do propastí, pro něž jméno není."). Ani její touha by třeba nebyla navždy nesplnitelná, kdyby si mohla v mládí vyzkoušet víc vztahů a nabýt tak určitého realismu.
U Flauberta zaujmou mimo jiné psychologické nuance, popisy některých ne zcela běžně zaznamenávaných emocí. Například to, že smrt někdy osvobozuje (viz Karlova první žena). Na hraně cynismu je zde znázorněna schopnost zapomínání: "Pojednou si však vzpomněl na nebožku a zachmuřil se. Když však přinesli kávu, už na ni nemyslil." Nebo vykreslení toho, jak občas činíme pravý opak toho, co chceme (někdy dáno společenskými ohledy, jindy rozloženou vůlí): "A tu buď ze zbabělosti, z hlouposti nebo puzen oním nevysvětlitelným citem, který nás nakonec přinutí udělat něco, čemu se celá naše bytost vzpouzí, nechal se odvést k Bridouxovi..."
Okamžiky jako stvořené pro čtenářovu fantazii: co ta pětihodinová jízda v drožce?
A skrytě drsný humor: "Co je vlastně našemu zajímavému strephopodovi?"
Ani přese všechny přehmaty jsem hlavní hrdince nepřál zkázu. Kéž by tak měla Homaisův nadhled: "Vařili jsme si punč v pitevně! Nicota neděsí filosofa."

xTerezax
25.05.2022 3 z 5

Knize se nedá upřít jedna věc a to ta, že ve vás příběh a osud hlavní hrdinky vzbudí emoce. Je to již 10 let, co jsem ji četla, ale dodnes si pamatuji tu pachuť v ústech po dočtení poslední kapitoly. Ačkoliv si u ní moc neodpočinete, má určitě co nabídnout. Celkově ji však hodnotím jako nevhodnou pro dospívající publikum (je v povinné literatuře k maturitě).