Paní Bovaryová přehled
Gustave Flaubert
Flaubert začal psát Paní Bovaryovou na popud svých přátel, kteří mu radili, aby se stále neobíral jedním a týmž odlehlým námětem psal právě jednu z verzí Pokušení svatého Antonína aby si víc všímal současnosti a využil například jako námětu k románu zprávu z novin, že se blízko Rouenu otrávila žena venkovského lékaře a že jejímu skonu předcházelo manželské drama. Tak vznikla Paní Bovaryová, do níž vložil autor tolik svých osobních pocitů a představ, celou svou životní filosofii, poznamenanou skepsí jako výkřikem poraženého a pesimismem, že se s ní nakonec ztotožnil. „Paní Bovaryová, to jsem já, “ říká autor. Reálným motivem románu je drama manželské nevěry. Nezkušená dívka, která tráví celé mládí v odloučenosti, sama se svými sny a růžovými vidinami budoucnosti, se provdá za venkovského lékaře, rozvážného a usedlého muže, který není s to přehrát se na románového kavalíra. Ema se boří do šedi všedního života, který ji dusí a zároveň nutí hledat cestu ven. Tato cesta vede k milostným vzplanutím, která nakonec nikdy neodpovídají vysněným představám. Provází je deziluze, silnější než vůle žít. Paní Bovaryová ztroskotává při prvním nárazu na neúprosnou skutečnost. Provinila se tím, že chtěla vědět, co se skrývá za pojmy blaženost, vášeň a opojení, které ji v knihách připadaly tak krásné.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Paní Bovaryová. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (307)


Čtení mi trvalo dlouho a nedá se říct, že jsem si ho (snad až na poslední třetinu) vychutnávala. Flaubert popisuje na příběhu paničky Emmy B., jejího milujícího manžela, milenců, "podnikatelů" v peněznictví nebo malých lidí pinožících se za uznáním na malém městě nudu, ubíjející banalitu, prostřednost - a popisuje je dokonale. V závěrečné studii je zmíněno, že neprociťuje, ale smyslově vnímá, což je, myslím, přesné. A narozdíl od souputníků romantiků není pro něho láska, vášeň, osud, smrt nebo víra v Boha nekomplikovaná vznešená záležitost... A mimochodem - u téměř stostránkového líčení soudního procesu se docela zasmějete a ilustrace jsou skvělé.


V takové krásné dny se mi ani nechtělo psát o osudu Emmy - ženy z doby 19. století, kde bylo postavení žen úplně jiné ....
Těžko se mi chápe její život, který si nedokázala naplnit štěstím z rodiny a dcery - ale stále hledala v iluzích....
Protože autor zpodobnil tehdejší období zdařile, určitě přečtení nelituji ....
A závěr přivedl Emmu do situace, kde jen těžko našla rozluštění ....
Toto je kniha pro milovníky klasiky.
Související novinky (4)
Sezona pomsty, Vyrytá znamení a další knižní novinky (47. týden)
17.11.2024
Gothikana, Divoká Aljaška a další knižní novinky (34. týden)
18.08.2024
Noc na Karlštejně, Skřítkové, Gigul a celkem 22 nově přidaných eknih zdarma
19.04.2024
Více souvisejících novinek je uloženo v archivu.
Citáty z knihy (5)
„Túži za láskou ako kapor na kuchynskom stole za vodou.“
„Mal vždy veľkú fantáziu, keď išlo o jeho záujmy.“
„Povinnosť, to znamená cítiť, čo je veľké, zbožňovať, čo je krásne, a nie prijímať všetky konvencie spoločnosti so všetkými hanebnosťami, ktoré nám vnucuje.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Zfilmováno
Madame Bovary (1975)
Kniha Paní Bovaryová v seznamech
v Právě čtených | 57x |
v Přečtených | 3 410x |
ve Čtenářské výzvě | 252x |
v Doporučených | 93x |
v Mé knihovně | 1 107x |
v Chystám se číst | 722x |
v Chci si koupit | 109x |
v dalších seznamech | 42x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
1973 | ![]() |
1959 | ![]() |
1920 | ![]() |
2004 | ![]() |
1929 | ![]() |
Nikdy bych nevěřil, že až po čtyřicítce si přečtu knihu, která se rázem pro mne stane knihou fatální. Žasnu. V Paní Bovaryové je obsažen celý život, celý svět. Stačí si přečíst tento román a skoro se mi chce říct, že už nic moc dalšího není nutné číst. Ano, Flaubert je génius. To, co zprvu vypadá jako realistické líčení jednoho banálního příběhu, je něco úplně jiného. Jako by Flaubertův mozek dokázal vsáknout a obsáhnout každý detail, který nás obklopuje: větřík vzdouvající prach, vůně košile i měnlivá hnutí mysli. Jako kdyby se dokázal vcítit do každé své postavy, a zároveň ji ironicky, ale nikoli zle „shodit“. Říkal bych tomu možná hyperrealismus, ale přeludný a zároveň přesný. Je to poezie. Flaubert nic nevyjevuje zjevně ani vulgárně, ale jako by v každém jeho přirovnání bylo neuvěřitelné porozumění lidské povaze, se všemi jejími nejasnými motivacemi, ambivalentními city, „vržeností“ do nelítostné mechaniky života. Flaubertovu vidoucími zraku nikdo neuteče, žádná iluze nezůstane ušetřena. Cítil jsem, že miluji jak Emu, tak jejího autora, byť u Emy jsem si dobře uvědomoval tu typickou ženskou „nemožnost“ dosažení klidu, která je ale někdy tak přitažlivá jako zkázonosná. Hluboce jsem soucítil s Charlesem Bovarym – v jeho netečné prostotě, která je plná citů, které se ani nestihly narodit, je něco heroického. Paní Bovaryovou bych si vzal na pustý ostrov, ještě teď se chvěju. Je to úžasná a zároveň strašlivá kniha.