SynD komentáře u knih

asi nejlíp napsaná česká kniha, co jsem letos (nebo za poslední dva tři roky) četla. výtečně splavný jazyk, dialogy a chutné postavy, hlavně babička.

Alice je taková dívka bez lidských vlastností, díky čemuž se příběh mohl vyvíjet mnoha různými směry - a taky že se vyvíjel. pár dějových linií jsem dopředu odhadla, většinu ale k mému potěšení nikoliv.

celkově jsem se bavila tak dobře, že mi ani nevadilo, že ve mně kniha nevzbuzuje žádné emoce (s výjimkou radosti z povedené češtiny a žánrově přesných medailonků epizodních postav). jediné, co mě lehce zarazilo, jsou dva komentáře na "rozšklebenost" pražského přízvuku. na to musím říct "hele, jsem z Prahy, uši mám zdravý a žádnej takovej projev mě za ně nikdy netahal. ani se nepamatuju, že bysme s někym kdy něco takovýho řešili." jako čtenářce mi tak není jasné, proč by to mělo vadit kterékoli z postav, rovněž pražských.

4 23.11.2022

(SPOILER) kniha o s prominutím triumfu vůle. je fascinující sledovat, jak stejná rozhodnost, tvrdohlavost a houževnatost, která autorku opakovaně vyváděla z léčeben a vracela ke studiu a práci, zároveň zásadně komplikovala její život bojem s medikací.

obdivuhodné, inspirativní a i přes nemoci radostné čtení (zejména mě těšilo číst o vztazích Elyn Sacks, přátelských i milostném).

1 21.11.2022

knihu jsem si spletla s románem jiné autorky a donesla si ji domů omylem. ve chvíli, kdy mi to došlo (a kdy jsem si vzpomněla na nepříliš chutnou zkušenost s Bojovnicí za lásku), jsem se rozhodla dát Glennon Doyle ještě jednu šanci. toto odhodlání mi ale dlouho nevydrželo (a cca polovinu knihy jsem jen prolistovala), třeba pro:

- atomizovanost kapitol, to není příběh, ale soubor fejetonů

- neustálé opakování a hlavně vracení se k juvenilnímu zvracení nebo momentu, kdy se autorka dozvěděla o nevěrách manžela, a dalších věcech. propána, tohle všechno už je přeci dost podrobně pojednané v předchozí knize!

- povýšenost a samolibost autorky

- bezhraničně sebestředné chování autorky - ani ve chvíli, kdy dětem oznamuje nadcházející rozpad rodiny, nedokáže ovládnout potřebu exhibovat - "teď vám řeknu něco, co vám zlomí srdce..."

- úroda klišé a floskulí znělých nevenek leč uvnitř prázdných

1 21.11.2022

(SPOILER) do knihy jsem se rychle začetla, úvodní myšlenka mě baví a těšila jsem se, jak se bude příběh odvíjet dál. postupně to ale začalo víc a víc drhnout o moudra a morality, navíc servírované zcela hrubozrnným způsobem. přišlo mi, že mi ty myšlenky autor nepodává na stříbrném podnose, ale rovnou mi je lžící futruje do krku.

z jiných recenzí jsem pochopila, že Matt Haig vychází i ze svých zkušeností s depresí, kniha na mě ale tak nepůsobila. je to pocitově těžké čtení plné klišé a odsudků (na jednoho partnera hrdinka shlíží spatra, protože je "jako pes", další si vyslouží posudek "prostě trumbera"). taky lekce ilustrují příklady tak extrémní, aby došly asi opravdu každému. v tomhle světě je to buď na sebevraždu, nebo na celosvětovou slávu, olympijské medaile, whatever. postavy včetně té hlavní neprocházejí žádným vývojem, s výjimkou Nory jde navíc o jednorozměrné šablony, definované minimem skutečností: bratr - gay, hudební ambice, pije. kamarádka: má ráda keporkaky a stěhuje se za nimi atd.

konec to celé bohatě zasype sacharinem, Nořini lidé se okamžitě vrací do jejího života a nezaměstnanost přes noc vyřeší letáček s nabídkou klavírních lekcí, po němž následuje záplava zájemců.

tuším, že to má být antidepresivní čtení. na mě ale zafungovalo opačně.

10 17.11.2022

autorčina otevřenost ve mně nejprve vzbudila velké nadšení a těšila jsem se na její silný osobní příběh, ilustrující koncept zimování. z něj ale opakovaně unikala do pop-vědeckých esejů a místo autenticity jsem dostala novinářskou všeobecnost a stížnosti. jazyk Katherine May je barvitý, estetický, skvostný - jeho hladkost a profesionalita ale nemůže zamaskovat absenci ryzosti a hloubky osobních prožitků.

1 10.11.2022

kniha báseň. překrásná, ale z tak jemné matérie, že když jsem si v půlce dala pár dní pauzu, už jsem se znovu nezačetla. proto nehodnotím žádnými hvězdami

3 a 3/4 hvězd

v celkové tíze námětu mě potěšil uvěřitelný dětský jazyk. a vedle tématu zneužívání by kniha mohla sloužit i jako učebnice manipulace se vším psychickým vydíráním, agresivním verbálním zastrašováním, ponižováním a pomlouváním, agresorovým stylizováním se do oběti a jeho ctihodnou veřejnou fazónou, a především pomalou a pečlivou přípravou, která tohle všechno (i samotné zneužívání) hladce umožnila.

7 27.10.2022

(SPOILER) dlouho jsem tápala, o jaký jde vlastně žánr, než mi došlo, že je to prostě předloha k filmu, nebo spíš tv seriálu. autorka používá filmové postupy, třeba den po rozchodu s přítelem ve své ordinaci poprvé usedá do křesla, kde sedávají její klienti, a hledí před sebe. filmové je i uchopení příběhů klientů: mladá žena, umírající na vzácný typ rakoviny, je plná života a nádherná bytost. ze světa pak odchází pro popkulturu typicky krásným a inspirativním způsobem. nesnesitelný klient se časem vytasí s nesnesitelným traumatem, stojícím za jeho chováním, a zanedlouho je ladně překoná a přetaví do proměny (nesnesitelné) postavy v seriálu, který píše. ta proměna dojme a zároveň edukuje zástupy diváků, což už v mých očích hraničí s pohádkářstvím.

ještě víc mě ale rušil nerespektující přístup autorky k jejím klientům, plný odsudků. vlastně celou dobu se na ně dívá skrze brýle, zamazané vlastními nevyřešenými problémy. v první části knihy autorka popisuje, jak je její prací přijít na to, co je u klienta v nepořádku, a právě tento policajstský přístup (namísto osobní zralosti) z ní cítím. k někomu, kdo mě od samého začátku sleduje patologizujícím pohledem, bych nechtěla chodit do terapie ani zadarmo - a neposlala bych tam ani nikoho z mých blízkých.

téma psychoterapie mám ráda, aktivně i pasivně, a baví mě číst knihy o psychoterapii nebo z pera psychoterapeutů. v žádné jsem ale ještě nenašla tak časté opakování toho, že jsou psychoterapeuti (a tedy jiný druh lidí, než jsou třeba klienti), jako u Gottlieb. jakoby se za tento status schovávala, namísto toho, aby v příběhu figurovala prostě jako člověk? nevím, ale přišlo mi to podivné a iritující. zároveň autorka nastiňuje základní postuláty rozličných psychoterapeutických směrů a přístupů - aniž by se to ale jakkoliv odráželo v její praxi. zmiňuje i Olivera Sackse a právě na jeho lidskost a pokoru, s níž nahlížel na své pacienty jako na partnery, nikoli bytosti jemu podřízené, jsem při čtení hodně myslela. podobné supervlastnosti bohužel Lori Gottlieb chybí.

knihu jsem dočetla jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne s jejími klienty. i v tomto ohledu jsem musela překonávat časový chaos, kdy jsou jejich jednotlivé příběhy často vyprávěné napřeskáčku. celkové pole tak obsahuje: příběh autorčiny aktuální osobní krize, prvních prací před 20 lety, studia medicíny a psychoterapie, cesty k otěhotnění, dále zmiňované základy teorií či přístupů a k tomu klientské linie, což už to je opravdu zmatečný mix. posílený bohužel i mizerným překladem.

4 27.10.2022

(SPOILER) 2,5*

většinu knihy jsem si užívala a akceptovala bych i absurdními náhodami živenou mafiánskou linku. ovšem explicitní popisy mučení / utrpení postiženého chlapce a hlavně ujetá vyvražďovačka na ranči, která jako by sem zabloudila ze zcela jiného žánru, kvalitu mého čtenářského zážitku o dost snížila. a žůžo téma (sdílené) telepatie mi přišlo nepříliš využité.

byla to má první kniha od autora a nevím nevím, jestli se ještě někdy pustím do nějaké jiné.

15.10.2022

(SPOILER) být studentkou humanitních věd, mohla mi tato kniha posloužit jako skvělý materiál pro rozbor. úvodní pasáž s popisem dětství v rodině plné násilí a konfliktů, přelakovaná tlustou růžovou vrstvou, přímo vybízí k analýze obranných mechanismů dětské psychiky.

samotná cesta k úspěchu by mohla dobře ilustrovat principy našeho světa a privilegovanosti bílého muže, který je navíc i krásný a nemá zbytečné zábrany. tím ovšem nechci říct, že by MM chyběl talent (herecký či vypravěčský), povídání se čte docela příjemně a některá dobrodružství jsou zajímavá.

co mi ale přišlo navíc, jsou veškeré výkřiky a úryvky z deníků. většinou knihy s takto chaotickou grafikou rovnou odkládám, tady jsem vytrvala, ale poté, co jsem zjistila, že většina mouder nedává žádný smysl, jsem je už ignorovala. strašidelné je i foto matčina (otcem) opakovaně zlomeného prstu, dokládající "lásku" rodičů. a obešla bych se i bez opakované zmínky mokrosti autorových snů.

2 04.10.2022

(SPOILER) kniha překrásná obsahem a formou. při čtení se mi připomínala další díla, v Alžírsku se odehrávající román Pole je tento svět Doly De Jong, téma nechuti se vrátit zpátky do domovského exilu z Brooklynu Colma Tóibína, nebo šťavnatý a smyslový jazyk Arundhati Roy v knize Bůh maličkostí (byť tady jsme v jiném podnebném pásu i náboženství).

ale zároveň je Leila Slimani zcela jedinečná. oceňuju přirozenost vyprávění, které plyne různým tempem, meandruje, a někdy se vrací, jindy ne. platí to i o konci do zatmívačky. mnoha autorů dnes píše překonstruovaně - tak, aby každý jeden poslední detail zapadl na místo - ale knihy působí odlidštěně, chybí jim život. Slimani píše s vášní, hlavu má ve spojení se srdcem a už teď se těším na její další knihy.

edit: v komentářích čtu, že jde o první část trilogie. těším se tedy o to víc, byť s obavou o osud některých postav, zejména laskavého maďarského lékaře.

3 16.09.2022

ani takto oddechová a (z mého pohledu) nesofistikovaná literatura si nezaslouží odfláklou redakci s chybami hned na předsádce. nakladatelství Euromedia by se mělo stydět. další * ubírám za výraz vyblitá zelená, použitý jako neutrální popis barvy igelitové tašky.

15.09.2022

4 a 1/2*

čtení románu pro mě bylo jako pomalý ponor do klidné a chladivé řeky, byla to krása. výsostně ženské "malé" dějiny ukazují, co se v pomalém rytmu děje v kuchyni a na zahradě - v kontrastu s velkými úspěchy zámořských objevů, kariéry, vyznamenání a knih kapitána Cooka. vnímavost vs. ambice, intimní vs. pro-společenské.

celý čas trávíme s Elizabeth a je to moc dobrá společnost, i když často nelehká. její samotu ve středu rodiny i těžkost sbližování obou světů při Cookově návratu jsem osobně prožívala s ní, stejně jako trvající žal po ztracené dcerce. nad jejími posledními ztrátami, absurdně zbytečnými, už jsem jen plakala. nevím, jak to bylo ve skutečnosti, ale oceňuju, že jí autorka na závěr knihy dala všechny informace, po kterých Elizabeth toužila.

06.09.2022

(SPOILER) 2 a 1/2*

chirurgicky přesně odvážená míra sladkosti vytváří dojem jisté realističnosti. ovšem prvky jako:
- dosud ladem ležící dědečkův dům, nacpaný šťastnými vzpomínkami
- ve vedlejším domě již nachystaná půvabná a chápavá sousedka
- a pospolité výpomocné aktivity obyvatel vesnice - té zdánlivé realističnosti zase podtrhují nohy.

06.09.2022

na Hájíčkovské transgenerační depresivno je asi potřeba mít náladu. tentokrát jsem ji neměla a tak mi zbyla jen ta depresivní aura hlavní postavy a nudy v letním Krumlově. hlavní hrdinka je nesympatická a negativní, téměř všechny kolem sebe (bachratější, menší a umaštěnější než je ona) neguje, dissuje a pohrdá jimi. neumí být ale sama a tak opakovaně bere za (ne)vděk jejich podřadnou společností. navzdory jejímu chování o její společnost ale ostatní postavy stojí, ty mužské až nutkavě.

dalším neblahým aspektem románu je male gaze. ženská postava se chová a vnímá tak, jak si představuje spisovatel muž, který ji nutí třeba k bezdůvodnému postávání v kuchyni u linky jen v bílých kalhotkách, očumování kolouška, a za konzumaci dvou zákusků jí nemilosrdně přiklepává pocity viny.

plus nevím, co si myslet o prvoplánovém klasismu, kde proti sobě stojí krásný byt v Dejvicích, obří auto, práce na fakultě a literatura, kvalitní kabelky parfémy etc. vs. nekulturnost, neupravenost a hrubiánství venkovanů.

10 28.08.2022

(SPOILER) nacházím se v hodně náročném čase: knihy s květinovými motivy nebo zlatým kolečkem na obálce dávají mé hlavě možnost si aspoň na chvíli odpočinout. v některých případech za to (a za potřebu zjistit, jak to bylo a jak to dopadlo) ale platím neúměrně vysokou cenu.

román On je plný nudných a zbytečných popisů (hlavně krásných lidí, věcí a luxusu), ale hlavně celý ten příběh je zcela neuvěřitelný. dospělá žena a máma setrvává u dávné minulosti, což nám zprostředkovává její sobecké kňučení. On je viděn nereálným pohledem puberťačky, coby rozervaný dědic a umělec (!), jehož ad nauseam opakovanou kvalitou je hlavně jeho mimořádná krása. celé to působí, jako by to psala třináctiletá dívka s darem slova a minimální schopností představit si, jak fungují dospělí lidé.

samostatnou zmínku si zaslouží i strašidelná partička kamarádíčků v partě a skutečnost, že jediná postava neanglického původu, která není běloška, tu musí být Thajka, bývalá sexuální společnice, a právě tuto postavu jako jedinou autorka obětuje na oltáři nezralého vztahu hrdinů. wtf?

vztahová linka byla moc fajn, bavil mě autorčin jazyk i jistá nejednoznačná lidskost postav, jejichž charaktery netlačí do karikujících extrémů. oproti tomu mi ale Guru linka přišla nadbytečná, jakoby vložená z jiné knihy.

i tak jsem ráda, že jsem si knížku půjčila a nenechala se odradit podivnou obálkou s rozbitě pojednaným titulem. bylo to jen tak tak.

3 24.08.2022

po opakované snaze se začíst to vzdala
a dala přednost životu

před jistou smrtí
z důvodu
nudy.

16.08.2022

kvalitní oddechová literatura existuje!

1 13.08.2022

(SPOILER) moje první a dle všeho i poslední kniha BE. dílo má vážné potíže s tempem, děj se dlouho nerozjíždí a většinu knihy se jen tak vrtí na místě, aby nakonec to hlavní vyřešil děda jednoduchým zavoláním Strážců. mnoho zbytečných postav, zápletek, detailů, cest do minulosti a smrtí. jednu hvězdu dávám za kočky, které jsou tu od začátku příběhu neustále připomínány - a které to celé kupodivu přežily.

2 08.08.2022