Pustá duše

20. března

Jsem zklamaná. Čekala jsem zajímavou knihu s hlubokou myšlenkou. Větší slátaninu jsem asi ještě nečetla. Knihu opouštím na str.230 a už se k ní nikdy nevrátím. Zajímavé téma zničily naprosto nesmyslné střihy násilných scén. Do toho ty teorie... Chvilku jsem myslela, že to vydržím do konce a snad bude pointa, ale už o ni nestojím. Škoda času, který mi autor ukradl.

10.12.2022

Knihy Dana Simmonse ve mne vzbuzují trochu rozporuplné pocity. Některé mi přijdou zajímavé a mám chuť se k nim po čase vrátit. Jiné mi připomínají dlouhou útrpnou pouť. Pustá duše se nechází někde upostřed mezi těmito dvěma póly. Kniha má velmi zajímavé téma a mě osobně se velmi dobře četla. Nicméně zklamal mne závěr, který se nesl v duchu "králíčku a země se zachvěla". Kdo četl Hemingwaye, tak asi tuší na co narážím a ostatní se nechte překvapit. V každém případě se domnívám, že Dan Simmonse napsal lepší knihy, než je Pustá duše a proto dávám pouze průměrné hodnocení.

15.10.2022

(+ SPOILER) 2,5*

většinu knihy jsem si užívala a akceptovala bych i absurdními náhodami živenou mafiánskou linku. ovšem explicitní popisy mučení / utrpení postiženého chlapce a hlavně ujetá vyvražďovačka na ranči, která jako by sem zabloudila ze zcela jiného žánru, kvalitu mého čtenářského zážitku o dost snížila. a žůžo téma (sdílené) telepatie mi přišlo nepříliš využité.

byla to má první kniha od autora a nevím nevím, jestli se ještě někdy pustím do nějaké jiné.

3 08.05.2022

Simmons ve formě. Místy trochu těžší, ale obecně tím opět prostupuje jeho klasická láska k lidem a víra v lidské dobro. Užila jsem si to.

4 13.04.2022

Opravdu zajímavé. Při čtení se ve mně střídaly různé pocity, podle toho, jak se děj ubíral. Nejvíc se mi líbila fáze útěku a popisy nahlédnutí do jiných myšlenek. Nejméně pak vztahová a "fyzická" linka. Každopádně je to kniha zajímavá a stojí za přečtení.

5 26.03.2022

Obvykle nečtu tento druh knih. Se sci-fi jsem skončil někdy na počátku vysoké školy - přišlo mi, že v tomto druhu literatury příliš často odkazy na zábavnou vědou podloženou (nebo rádoby podloženou) fikci pouze maskují nedostatek hlubší myšlenky. Samozřejmě čest světlým výjimkám. V tomto případě mne zdejší komentáře přesvědčily přece jen to znovu zkusit. Začátek knihy mne bohužel nenadchnul - příběh mi přišel banální, proložený útržkovitými odkazy na vysokou matematiku, jejichž smysluplnost jsem nebyl schopný posoudit (moje matematika skončila v podstatě někde na gymnaziální úrovni). Víceméně to potvrzovalo mé předsudky a velmi jsem uvažoval o tom, že knihu odložím a už se k ní nikdy nevrátím. Ale vytrval jsem a byl jsem odměněn ... příběhem přeplněným patologickým násilím, zvráceností a hnusem. Maně mne v této fázi napadla pocitová podobnost s filmem Mlčení jehňátek, který jsem před lety nedokoukal, když jsem si uvědomil, jak odporné energie a pocity ve mně vyvolavá. Ale byl jsem již chycen - musel jsem uznat, že dějové zvraty jsou nečekané a že jsem velmi zvědavý na rozuzlení a pointu celého románu - je to násilí jen samoúčelný "by-product" nemocné americké duše nebo má v příběhu nějaký hlubší filosofický účel? Z mého hodnocení je asi zřejmé, k jakému závěru jsem nakonec dospěl. Aniž bych předkládal nějaký spoiler, musím konstatovat, že závěr knihy stál za to a přiměl mne k zajímavým úvahám o podstatě života a lidské mysli. Možná se ke knize v budoucnu znovu vrátím a dám si jí ještě jednou. Ostatním mohu její přečtení určitě doporučit, nebyla to ztráta času.

3 10.09.2021

Nezklamal.
Popravdě je to hodně těžká kniha a v některých úsecích jsem měla problém s odbornými výrazy a celkově s myšlenkou knihy. Ale ten konec! To bych plakala klidně dva dny.
Jeremyho mi bylo skoro celou knihu líto, plus ještě ta dobrodrůža na jeho cestě? Šílený! Robbyho osud ani nekomentuju… Navíc mám pocit, že moje pramalá víra v lidstvo se ještě zúžila - vidět lidem do hlavy jako Bremen, tak už tu dávno nejsem.
Simmons je opravdu Pan autor, ale čtení na jedno odpoledne to opravdu není.