sporran komentáře u knih

Knihou jsem byla nadšená tak do poloviny.... Pak se změnila v plytkou kriminálku..... Skvělé téma náhodné výměny mobilů mezi párem zajímavých lidí, tajemství, minulost.... kulinářství a květinářství.... A celé se to zvrhlo do tradiční honičky. Ach jo. Jinak čtivé.

4 24.12.2016

I přes většinu pozitivních hodnocení musím říci, že kniha mě příliš neoslovila. Zajímalo mě, jak dopadne a jak autorka naloží s tím, co nám sdělila v první třetině. Řekla bych, že je přitažená za vlasy. Oslovilo mě to, když se autorka zmiňuje o austrálských reáliích (konkrétně Syndey), že jsem zavzpomínala. Kniha je psána populárně, ale tak nějak v australském povrchnějším stylu. Konec se mi nelíbil, už kvůli jakési vyrovnanosti utrpení. S dávnou smrtí je nakonec zacházeno tak nějak lehce a to si myslím, že prostě reálný člověk takhle nemůže mít. Myslím si, že v tom konce je šup šup všechno dopsáno, ale je tam promrhaná síla a dopad závěrečné tragédie v mělkém australském stylu. Věřím, že třeba seveřani by to možná na stejném počtu stránek pěkně "zahustili".

2 18.12.2016

Po knize Jsou světla, která nevidíme, další romantický příběh z války... Tady vnímám takovou tu klasickou americkou linii, drama, kladní hrdinové, vyhrocené okamžiky a americký happy end. Takto pojatý konec se mi líbil. Moc se mi líbí, že kniha je psaná na základě historických údajů a událostí. Fakt je ti ten, že o potopení lodi Wilhelm Gustloff se mnoho neví. Rozhodně mě autorka zaujala a pustím se do dalších knih. Vyhovuje mi i její styl krátkých kapitol podle jednotlivých postav.

4 11.12.2016

Čekala jsem více. Líbí se mi nápad se třemi různými příběhy založené na (ne)sebevědomí žen. První mě vtáhla, ale mám pocit, že jsem už obdobnou zápletku někde četla. Druhá povídka byla zajímavá formou emailové korespondence s farářem.... Tam mě zajímal konec, který byl takříkajíc naprosto banální a běžný. Třetí povídka byla taková syrová, šup šup....

1 09.12.2016

Hodně zvláštní kniha. Takový slaďáček bláznivý. Je o důležitosti života, lásky k druhému, která hory přenáší. Co mě nejvíc bavilo jsou dodatky v závorkách.

1 08.12.2016

Dobře napsaný příběh o zoufalství ženy, kterou uzavřeli do blázince. Čtenář neví, jestli se nakonci neukáže, že je hlavní hrdinka opravdu duševně nemocná nebo zůstane otevřený konec (tak jako ve filmu Prokletý ostrov). Přivádí vás to na myšlenku, do jak zoufalé situace se může člověk dostat a jak je někdy nemožné přesvědčit své okolí o tom, co vám je jasné... Zoufalý stav.

1 29.11.2016

Čtivá kniha, reálná, na začátku člověk úplně cítil vůni heřmánkových lánů v údolí. Ráda bych takové místo jednou navštívila. Příběh je o velké vnitřní síle dívky, která by strčila do kapsy kdejakou dospělou ženu. Je neuvěřitelné, co všechno zvládla.... oproti nám v dnešní době. My máme spíše ty psychické obtíže, se kterými se potýkal její manžel. Silný příběh silné ženy.

8 27.11.2016

Poměrně vysoké hodnocení knihy mě motivovalo k přečtení. Nicméně na konci musím konstatovat, že to opravdu není můj oblíbený žánr. Přečetla jsem ji za jediný den a právě to dobré hodnocení mi nedalo ji odložit, pořád jsem čekala nějakou zajímavost. A nic. Na knize mi opravdu nepřijde nic zajímavého, běžný krimi příběh laciné produkce.

2 19.11.2016

Jednoduchá čtivá odpočinková kniha. Celou dobu jsem měla šílenou chuť na kávu a přemýšlela, jestli i u nás jsou takové kavárny, kde by vám udělali nepřeberné množství druhů kávy. Zajímavé téma. Jako u řady dalších knih mám pocit, že by bylo dobré knihu zfilmovat, pokud už není. Ráda bych se na tento oddechový film podívala.

3 19.11.2016

Smutná, pěkná kniha plná niterních pocitů hlavní hrdinky a vůbec světa. Na jednu stranu naprosto nepochopitelné, že by se něco takového mohlo odehrát, na druhé straně k zamyšlení, že díky jedinému rozhodnutí se může život řady lidí ubírat zcela jiným směrem. Život je i o maličkostech, trsátkách v lahvi a dalších drobnostech kolem nás... Po čtení obdobných knih člověk kolem sebe hledá hloubku prožitku a ne vždy ji nachází.

Kniha mě zaujala už podle popisu. Ač to není můj šálek literatury, tak jsem si říkala, čtivé a zajímavé a přečetla jsem to za dva dny. Příběh hodný zfilmování. Určitě vás chytí a nebude vás nudit v žádné z jeho částí. Juknu i na další knihu Michela Bussiho.

1 06.11.2016

Velmi náročná kniha na čtení. Po první čtvrtině už jsem nějak nemohla pokračovat. Kniha se mi zdála příliš těžká. Hodně se prolínají autorčiny sny, přání, myšlenky, což občas působí trochu chaoticky. Ve výsledku je ovšem kniha poutavá a opravdu zvláštní. Popisuje hledání Edith cesty ke své biologické matce i té adoptivní, ke které ji v na sklonku dětství ztratila. Také obdivuji autorku, že dokázala knihu napsat a prolnout ji pocity, myšlenkami, vírou v Boha a to vše propojit. Pokud jde skutečně o autobiografický příběh, tak je velkým důvodem ke změnám a zamyšlení....

04.11.2016

Kniha je zvláštní. V některých částech jsem si říkala, jestli není příliš šmrcnutá levným harlekýnovým brakem, ale část Lovec snů se mi opravdu líbila. Protože se mi čtení natáhlo do více dnů, tak mi unikly některé souvislosti, což mě mrzí, ale poslední třetinu už jsem četla najedou a mohla se tak do příběhu ponořit. Doporučuji třeba na dovolenou.

2 28.10.2016

Byla to druhá kniha, ve které píše mladý člověk o své přípravě sebevraždy a důvodech, které ho k tomuto zoufalému činu přivedly. Myslím si, přínosné bylo střídání pohledů samotného Jonathana, který vypráví o svých pocitech a šikaně, které ho přivedly k sebevraždě, ale i povídání jeho matky, sester, nakonec i otce. Knihu jsem četla aniž bych věděla, že ji psal sám Jonathan. O to silněji zpětně vyzní pasáže věnované jeho pocitům ze šikany, které se mimochodem hodně opakují, což mi zprvu vadilo, nicméně vzhledem k angažovanosti je naprosto chápu. Naprosto šílený je popis pocitů, kdy se snažil upálit. Stejně tak i popis např. jeho spálené kůže.... Pro mě je to kniha na jedno přečtení a následné dlouhé přemýšlení. V některých pasážích musí člověk brečet, tak moc zoufale působí. Je těžké si připustit, že se tohle všechno odehrálo. Šikana a zoufalství přináší hlavně dětem (ale nejen jim, protože šikana se objevuje i mezi dospělými) velkou bolest a navěky je poznamená. Další věc, kterou chci vyzdvihnout je to, jak dokáže být okolí lhostejné. To je velmi těžké uvěřit. Doufám, že Jonathan zvládne další operace a bude žít co možná nejvíc možným "normálním" životem. Mimochodem, vygooglete si ho "skutečného" Jonathana.

1 23.10.2016

Stejně jako ostatní jsem objevila knihy Jiřího Hájíčka. Jsou o neobyčejně obyčejných lidech... V podstatě by obdobný příběh mohl ve své minulosti najít každý z nás, jen ho napsat. Krátké povídky mají opravdu něco do sebe. Přestože mám často pocit, že bych knihu a její příběh ještě rozvedla a pokračovala v něm, tak tady mi všeho přijde tak akorát. Knihy mají v sobě určité české kouzlo. To co je Svěrák ve filmu mi připadá Hájíček v literatuře. Skvělá je i paralela v jeho knihách. Je to už druhá kniha, která se odehrává u Nesměřic. Postavy v povídkách se tak trochu paralelně zjevují a vystupují do popředí. Moc se mi líbila stará paní s akciemi, Dřevěný nůž a volební povídka... Doporučuji všem, ale počítejte, že Hájíčka už neopustíte. :-)

3 01.10.2016

Hájíčka, coby autora zemitých románů jsem si oblíbila, jeho knihy jsou tak trochu výjimkou mezi mými oblíbenými žánry. Nicméně po Rybí krvi je to už druhý román a určitě půjdu dál. Téma vltavínů je až téměř magické. Musím říci, že u podobně štíhlého románu bych asi litovala, že se vše ještě více nerozvinulo, ale tady u té knihy to bylo tak akorát. Prostě fajn kniha. Přínosná. Budu se těšit na film s výborným hercem Liškou. :-)

11 29.09.2016

Pěkná a čtivá kniha. Moc se mi líbí přebal knihy, tak nějak ji charakterizuje. Je inspirativní k zamyšlení jak nad tématem, se kterým se člověk setkává - jeden dělá práci za druhého, na vyšším postu je člověk, co nic neumí, padesátníci a jejich zaměstávání, začátek podnikání, sportování. Vše ze života. Dělená strava je také inspirativní. Musím se podívat na facebook, jestli Dělenky opravdu existují. :-)

2 17.09.2016

Dobrá kniha. Přečetla jsem ji za pár hodin večer a dočetla ráno. Řada věcí je předvídatelných. Asi jsem ji četla v době, kdy jsem četla silnější knihy. Takže na mě nezapůsobil tolik ani ústřední motiv - láska matky, která onemocněla leukémií a vzdala se svého dítěte, aby mohlo žít šťastným životem a holčička o ni nepřišla v útlém věku. Kolem bylo zbytečně hodně dalších příběhů lidí, kteří se Anežky byť jen dotkli. Samotná adopce je tam hodně zidealizovaná. Takhle všichni získají dojem, že je to frk mrk. Jeden den schůzka, druhý den už si jedou pro mimčo. Pro mě typicky sladko-bolestný příběh.

10.09.2016

Naprosto úžasná kniha s 366 pozitivními myšlenkami seřazenými do jednotlivých dnů. Pokaždé, když si vzpomenu a podívám se na ten daný den, tak to sedí. Řekla bych, že se hodí do každé citlivější domácnosti.

04.09.2016

Dovoluji si vložit první komentář k této knize, aby měli potencionální čtenáři "háček". Tahle kniha je opravdu naprostý koncentrát. Tematicky bohatý příběh s více rovinami vč. rozuzlení na 104 stránkách. Zprvu jsem byla trochu v šoku, když se na prvních 30 stranách odehrálo a vygradovalo vše (autorčina disidentská práce, seznámení, zamilování, tragický zlom a to hodně tragický). Autorka přidala i dvakrát podrobný popis milování. Prostě kniha má spád, až bych řekla sešup. Opět zajímavé téma - hlavní hrdinka působí v době normalizace, dělá přednášky vs. její osobní život. Viděla bych to ještě na dalších 300 stran, aby si vše čtenář užil. Příběh by nakonec mohl zůstat stejný, ale natáhla bych to, tohle je opravdu frk mrk. Nemusím ani tolik "romantiky", což by mohlo být, ale spíš jakoby okrajově. Řekla bych čtení na dovolenou, ale v tomto případě tak na chvíli při čekání na vlak....

1 04.09.2016