Řekni vlkům, že jsem doma

O křehkých a zároveň silných vztazích. Citlivé a emotivní.

Přiznám se, že se mi do knihy příliš nechtělo, ale teď ji mohu zařadit mezi ty nejlepší, které jsem četla. Velice silný příběh z pohledu čtrnáctileté dívenky. Jak vnímá své okolí, rodinu, ztrátu a dokonce smrt. V knize je snad vše. Nepochopení, žárlivost, zavírání očí před pravdou, ale i láska, přátelství, odpuštění a uvědomění si, jak je život křehký a nepotřebujeme všechny vymoženosti, které se nabízí.

Někdy mi z toho v mých 32 letech bylo tak těžko, že nechápu, jak to 14 letá June mohla unést, dokážu se do ní vcítit natolik, až mě z toho bolí srdce.... skvělý (nejen) ya literární počin, který mě totálně rozložil, musela jsem číst a číst, skoro jsem místy zapomínala dýchat... láska je doopravdy asi ta nejkomplikovanější věc na světě....teda vlastně je úplně jednoduchá, prostě máme rádi a hotovo, jen nesmíme chtít toho druhého vlastnit, jinak budeme nešťastní....jinak zcela se ztotožňuji s komentářem uživatelky Pavlaj, líp bych to neřekla.

"To odpoledne maloval strýc Finn portrét mé sestry a mě, protože věděl, že umírá."

June se brzy musí porvat se smrtí někoho blízkého, možná jediného člověka, kterého měla ráda, trochu víc, než by měla..? Tahle láska se mi líbila. Kdo se někdy nezamiloval do někoho, koho neměl? Vzhledem k věku, orientaci a rodinné vazbě, jsem z toho neměla žádné nepříjemné vibrace.

Ráda říkám, že je to knížka o lásce a přestože je smutná, křehká, nevnímala jsem ji jako depkařský příběh. Protože... všechno, co postavy dělají, dělají z lásky, která se může změnit v žárlivost a ublížit. Ublíží nejvíc těm, které tak moc milujeme. A já si nejvíc zamilovala Tobyho.

*Po přečtení jsem knížku nemohla dostat z hlavy a podívala se na pár rozhovorů s autorkou = a bylo úžasné slyšet, kolik času nad tím strávila, jaký malíř byl inspirací pro tu a tu postavu. Brunt je pro skutečnou umělkyní*

(SPOILER) Tak tohle bylo divné...
Asi možná trochu ve špatném slova smyslu, ale zároveň mi to ani nevadí.
Ke knize jsem se dostala kvůli povinné literatuře ve škole a jsem za to ráda. Jinak bych se do takovéhle knihy asi nepustila.

Podle štítků tady na DK jsem čekala, že to prostě bude o nějakých dvou holkách co se do sebe zamilovaly.
Dobře že nee.
Protože by to podle mě nikdy nemohlo být takhle hluboké. Po dlouhé době jsem zase nad nějakou knihou seděla bez toho, abych ji četla. Člověk se prostě někdy zasekl a přemýšlel co vlastně právě přečetl a co to znamená.

June byla fajn. Někdy jsem její počínání chápala, někdy ne. Ale nevadii :D

Finn...ze začátku mi přišel jako naprosto dokonalý člověk a bylo mi strašně líto když umřel. Ale potom když se objevil Toby a June zjistila co všechno jí tajil atd., trochu u mě ztratil na oblíbenosti. Ale pořád je to moje nejoblíbenější postava téhle knihy.

Toby. No, to je trochu vyšší level. Ze začátku jsem si trochu myslela, že to bude prostě nějaký úchyl který June úplně zkazí život. Ale nakonec zas až tak špatný nebyl.

Strašně ráda bych dala 5*, ale prostě existují i knihy které mě za srdce vzaly víc.

Rozhodně nic nezkazíte tím že si tuhle knihu přečtete. Spíš naopak.

Tohle je asi jedna z těch knížek, které si budu muset přečíst znovu, abych se rozhodla, jestli se mi líbila nebo ne. Četla jsem pár let zpátky a pamatuju si, že se mi nelíbil vztah June s jejím strýcem a pak s jeho přítelem. Na druhou stranu tam bylo něco co se mi líbilo a usadilo se mi v hlavně, jen to nějak nedokážu popsat. Možná ta ponurá atmosféra. Uvidím, až si knížku přečtu znovu, jaký na ni budu mít názor.

Moje srdcovka, tahle kniha se ke mne dostala přesně ve chvíli kdy jsem jí moc potřebovala. Milá, dojemná, dramatická, hřejivá, taková zvláštně jiná… prostě má u mne speciální místo.

Dojemná kniha o mezilidských vztazích. Velmi dobře napsaná

Ke knize jsem přišla náhodou, ale oslovila mě a líbila se mi.

Pri tejto knihe som si opäť nejak neprečítala anotáciu, takže som očakávala niečo úplne iné. Niečo neviem, viac prírodné :D. Miesto toho som čítala o dievčati, ktoré bolo aj na môj vkus až príliš zvláštne a do jej zmýšľania som sa nevedela vcítiť. Ale potom ma príbeh úplne vtiahol. Strýko Finn zomiera na AIDS a June je zdrvená a zdá sa jej, že zvyšných členov jej rodiny to až tak nezasiahlo. Že nechápu, ako môže tak veľmi smútiť. A potom prichádza na scénu Toby, ktorý to chápe, ale o ktorom keby jej rodičia vedeli, tak ma prúser. Smútok sa prelína celým príbehom a na mňa to veľmi pôsobilo. Už dlho som nečítala knihu s takou atmosférou. June a Tobyho mi bolo väčšinou veľmi ľúto. Ale nie stále som chápala správaniu postáv. Najväčší problém som mala s Grétou, ktorá sa správala veľmi zvláštne a nemyslím si, že by jej to až tak prechádzalo. A aj keď príčina jej správania sa nakoniec vysvetlí, tak mi to príde ako príliš slabý motív a táto linka mi prišla taká nedoriešená. Menší problém som mala a aj s maminou June, aj keď tam jej správanie bolo pochopiteľnejšie. Ale celkovo sa mi kniha veľmi páčila, smútok postáv ma zasiahol a zakončenie sa mi veľmi páčilo. Aj keď príbeh nie je akčný, plynie pomaličky a veľa sa tam toho nedeje, tak má toho v sebe veľmi veľa - smútok, žiarlivosť, nenávisť, ale aj lásku, toleranciu, odpustenie, vzájomné porozumenie. Myslím, že na tento príbeh tak skoro nezabudnem.

Tak tady u té knihy jsem opravdu na vážkách :D. První půlka mě absolutně nebavila a nevžila jsem se do hlavní postavy June. Neustále jsem se ke knize vracela a četla po částech. Musím však říct, že pak cca v té půlce příběhu mě kniha celkem chytla a konec už se mi četl svižně. Ve finále mě celý příběh zasáhl. Znovu bych si jí už, ale nepřečetla. Za mě 3,5 hvězdy.

Taková ta knížka, kterou když máte popsat, o čem je, můžete říct víc různých věcí. Podle toho, co zrovna vám přišlo nejdůležitější. O složitostech sourozenecké lásky. O žárlivosti. O holce, která byla tak trochu mimoň a měla pocit, že nikam nepatří. O lásce a o AIDS a o tom, že v 80. letech se na AIDS umíralo. O ztrátách a tom smutku, když někdo odejde a vy víte, že už ho nikdy nepotkáte. O vlcích.
Nám, kteří jsme příběh oplakali, budiž útěchou, že dnes už se na AIDS neumírá a to i díky českému výzkumu doktora Holého. Na to můžeme být pyšní.
P.S: Finna i Tobyho bych taky nejradši zabalila do té nejměkčí deky, co najdu.

Zpočátku mě kniha nebavila a říkala jsem si, že to zabalím, ale nakonec jsem to zvládla až do konce. Hlavní hrdinka June byla často na zabití, hlavně po seznámení s Tobym. Greta mě štvala snad ještě víc, ale nakonec holky dostaly rozum a už byly snesitelnější. Konec mě naprosto zničil a Tobyho bych hrozně chtěla obejmout.

June je moje nejlepší imaginární kamarádka!
Knížka je krásná, citlivá a parádně čtivá.
Doporučuju se zamyslet nad všemi zamyšleními June, můj favorit je ten o sexu.
Strašně moc jsem se netěšila až knížku dočtu, měla být o dost delší (toť vzkaz pro autorku️)
Na nic nečekejte a hajde do toho, je to vážně krása

Kniha cílí nejspíš na YA čtenáře, je napsaná čtivé a svižně, jen pro takovou protřelou starou osobu, jako jsem já, moc předvídatelně. Místy jsem se nudila, ale děti (8.-9.třída) to docela hltaly až na jednu, dvě výjimky. Hodnotím tu ale za sebe a vidím to na dvě a půl hvězdy.

Od knihy jsem moc nečekala, ale opravdu mě něčím trošku zasáhla. Nemoc v té době o níž se v knize mluví bylo určitě těžké. Ovlivnění od rodiny, médií a celkového nepochopení bylo šokující.

Dlouho jsem se do knihy nemohl začíst, ale na konci do sebe vše tak nějak zapadlo, takže se mi ve výsledku vlastně velmi líbila. Určitě se k ní časem vrátím.

(SPOILER) druhá kniha v březnu, která mě rozložila. Těšila jsem se na ní od doby, kdy jsem ji dostala od Ori, ale až takovou nálož a tak těžký příběh jsem nečekala. June je 14 a platonicky miluje svého strýce Finna, který ale umírá na AIDS a zbývá mu pár posledních dní. Každou neděli k němu June s matkou chodí, aby pracoval na portrétu jí, sestry a matky. Když Finn zemře, má June pocit, že její sestra je konečně šťastná a jejich vztah se trošku prohloubí. June se ale seznamuje s Finovým přítelem Tobym, kterého nikdy neviděla a neměla ani tušení, že někdo takový existuje. Přes první odpor, protože jí matka namluvila, že za smrt Finna Toby může, jelikož ho záměrně nakazil se z nich postupem času stávají velmi dobří přátelé a díky němu June poznává spoustu věcí, se kterými se jí Finn nesvěřil. Když obdrží domů obraz, portrét, který Finn maloval, a jež nese název Řekni vlkům, že jsem doma, je jeho cena znalci vyčíslena na 700 tisíc dolarů a je tak uložen v bance. June se rozhodne ho vylepšit a nedlouho poté zjistí, že se k tomuto vylepšení přidala i její sestra. 
Jejich vztah byl krásný, když byly malé, ale čím byly starší, tím dál si byly. Po smrti Finna se ale jejich vztah začne zase urovnávat a i Rachel časem pochopí, co pro June Toby znamenal. Nakonec mu odpouští i Finnova sestra, když umírá u nich v obýváku na gauči, kam ho June unesla z nemocnice. 
Tahle kniha není lehkým čtením, je o uvědomování si, o odpouštění, o lásce ve všech podobách, o naději, ale i beznaději. A o tom, že každý z nás má jen omezený čas, který bychom měli využít naplno. 
Moje hodnocení: 10/10 

Plusy: dobré téma; ostrakizace homosexuálů v osmdesátých letech (jsme v New Yorku), povedený vhled do nitra čtrnáctileté, trochu jinaké dívky, vztahy sourozenecké, láska ve všech podobách, včetně té zakázané a platonické, i o tom, jak si lidé nevědomky ubližují a míjejí se, třeba že by chtěli být spolu…
Minusy: na mě moc slzopudné, polopatické a doslovné, vše je řečeno, nic není jen naznačeno… To napovídá, že má být spíš pro náctileté, nicméně já si myslím, že na ně je to moc rozporuplné a neakční, ale možná se mýlím…
Pro mě tři plus.