Sova15 komentáře u knih
Paní Lednickou mám moc ráda. Tak ač kniha byla o hrůzných činech, vrhla jsem se na ní. Napůl faktografie, napůl osobní příběhy hodnotím kladně. Je to zajímavé.
Knížka se zajímavým a silným tématem. Přesto se mi nečetla dobře. Ať se nic takového nestane. Totality jsme si užili dost.
Nevím, zda nejsem sebemskačská, po epidemii covidu si číst o morové. Ale příběh byl zajímavý, krásně rozebrané postavy a jejich charaktery. Jsem ráda, že jsem četla knihu napsanou jinak, než píší dnešní autoři. Tím je nehaním. A Guyon měl fakt pech.
Oddechová kniha. Hlavní hrdince jsem fandila, akorát (a to nejsem svatá) v první půlce dost pila. Ale jo, proč si život neužít plnými doušky. Knížku jsem se Stoletým staříkem ani s Tajným deníkem Hendrika Groena 83 1/4 nesrovnávala. Je to podobné téma, ale je to jako byste chtěli srovnávat knihy, kde je někdo zabit. Tyto jsou o seniorech, kteří jsou trošku jiní, než průměr. Trochu mě mrzelo, že autorka barvitě popisovala gastronomii a skoro vůbec památky. V druhé polovině se děj otočil a knížka byla zajímavější. Za mě dobrá.
Jiný autor, ale styl velmi podobný. Kniha byla velmi napínavá a bavila mě.
Agátu Christie mám ráda. Její detektivky jsou balzámem a vysílané příběhy Poirota ráda sleduji. Když jsem uviděla, jak objemná je kniha, trochu jsem se lekla. Ale byla psána čtivé, velmi zajímavě,i když hodně podrobně. V mnohém mě poučila a Agátu mám ještě raději.
Krátké, některé velmi dojemné příběhy. Inspirují k zastavení a přemýšlení, co je vlastně důležité. Za mě nejdojemnější povídka - taxikář.
Co napsat, když už vše bylo napsáno? Kniha mě vtáhla do děje, malá spád, dobře se četla. Asi nejsem dobrý detektiv, pachatele jsem brzy neodhalila. Dobré letní čtení, které neurazí.
Knížka byla zajímavá. Hlavně se mi líbil začátek, vůbec jsem nevěděla a neuměla jsem si představit, jak se Afrika osidlovala. Později se některé věci opakovaly, chvílemi jsem se ztrácela. Trochu mé mrzelo, že autorka nepsala víc o své rodině. Ale celkově jsem se dost poučila o životě v rezervacích, který nebyl vůbec jednoduchy.
Poutavá četba, v druhé polovině už knížka nesla odložit. Že se hlavní hrdinové setkají, mi také bylo jasné, ale nevadilo. Byl to zase pohled na válku z jiné perspektivy, zažívala jsem s hrdiny jejich strach s bála se o ně.
Knížku jsem si našla do výzvy, ale i proto, že moje dcera studuje žurnalistiku, je na půlročním Erasmu v Dánsku a na střední škole si přivydělávala jako baristka. Takže hodně důvodu. A knížka nezklamala, Kate mi byla sympatická, fandila jsem ji a všechno zvládala. A já se teď těším na návrat dcery a doufám, že mi přiveze domů hygge styl myšlení.
Zase jedna hezká, čtivá kniha od Moyes. Ed mě ze začátku štval, později to zlepšil. A Jess jsem fandila. Neměla to hezké a dokázala si poradit a ještě být optimistická. Starat se sama o dvě děti není žádný med. A ona to, třeba i s trablemi, zvládala dobře.
Hodně zajímavá knížka. Sama jsem zažila vážný, i když ne tak fatální, úraz na lyžích. Takže vím, jak moc rehabilitace bolí, ale taky, že pracovníci rehabilitace umí dělat zázraky. S Benem jsem jeho příběh prožívala a fandila mu. Přijít v 15 letech o nohy je mazec. Je dobře, že se psychicky srovnal, což je skoro nejdůležitější, a makal na sobě.
Určitě se podívám i na další knihy paní Březinové.
Knížka mě překvapila. Film se mi moc líbil a byl samá legrace. Což ale u života kvadruplegika není. Byly tam krásně popsané pocity, které pan Pozzo zažívá, co vše musí snášet. Obdivuji ho za jeho sílu žít, hlavně po ráně, kdy mu zemřela manželka. Hodně mě to obohatilo a jelikož chodím s berlemi, vlilo mi to dost elánu. A i na nějaké vtipné příběhy s jeho ošetřovatelem došlo.
Také jsem poslouchala audioknihu - krásně namluvené. Ale potom jsem si vypůjčila i knihu, kde jsou hezké fotky a spousta připsaných věcí a její grafika se mi moc líbí.
Marii Vikrorii moc fandím. Je svá a obdivuji každého, kdo se nebojí o sobě, svých pocitech, postojích mluvit (psát) veřejně. Nejsem věřící, nebo spíše aktivně věřící. V něco věříme všichni. Kostely mám ráda, obdivuju jejich architekturu, ticho a v létě je v nich hezký chládek. A díky paní farářce mi je bližší i církev. Nejsou to všichni jen suchaři.
Tak to byla síla. Knížku jsem si vybrala do výzvy. Trošku jsem se bála, že mě nebude bavit. Ale opak byl pravdou. Pan Štětina je obdivuhodný muž. A i když je knížka stará 12 let, popis jeho zkušeností z Ruska v současnosti dostal nový rámec. Už tenkrát před Putinem varoval. Musím se podívat, jestli teď něco píše.
Ano, jistě byly tam určité nepřesnosti. Ale knížka se dobře četla. Až jsem si říkala, zda není zvrácené si číst o 2. světové v době další hrozné války,