soukroma komentáře u knih

Už dlouho mne žádný thriller tak nenapínal, neupoutal a nenutil dobrat se konce na jeden zátah. Skvěle vystavěno: extrémní zápletka po všech stránkách, jasná hned v úvodu, ale kolem ní nabalované další a další nečekané a napínavé prvky. Etika, politika, moc, manipulace, psychopatie a rodinná pouta lásky a zodpovědnosti. Božští neurochirurgové, božský psychopat a jeden Pacient.
Postavy živoucí, uvěřitelné pohnutky i jednání i vývoj. I přiměřeně romantiky do toho autor dal, snesitelně.

V úvodu nakoukneme do cely smrti, jestli je ale hrdinovi skutečně souzena, to se čtenář dozví až na posledních stránkách po přečtení celého jeho deníkového vyprávění.

Dost mne poděsilo v poděkování autora, že pan White má v jeho vlastním životě živý a stále činný předobraz, uf.

13 08.06.2023

Líbilo se mi asi nejvíc z přečtených dílů série, děsivé hned od začátku (tornádo), napínavé až do konce. A do toho ještě osobní problémy různého druhu. A hojné používání pennsylvánské němčiny.
Velice smutné, co zmůže nenávist v rámci jednoho náboženství mezi jen mírně odlišnými směry, zde ortodoxní amišové versus menonité, opačné extrémy téhož (skoro horší než nenávist mezi různými náboženstvími!), žijící přitom vedle sebe, jako sousedi.

13 25.11.2022

(SPOILER) Paráda! Sice první polovina pomalá až zdlouhavá, s nafoukaným tvrdohlavým Poem, superTilly, černou agentkou FBI a nedotknutelným MI5, zejména protiteroristickým. Ovšem v půli nastane zásadní zlom, najde se potřebný spojovací článek, a nastane pořádný hukot.
Dnes spíš ojedinělé, přitom silné téma a kupodivu řádně typický motiv zločinů mnoha aktérů (kdepak pedofilie, sexuální zločiny ani sérioví zabijáci, hybná to klišé mnoha dnešních thrillerů).
Zábavné a čtivé, současně velmi smutné až obludné.

13 11.11.2022

Čtivé, zajímavé i napínavé: autorka se soustředila na ženy v Bletchley parku za 2. světové války, kryptoanalytičky i jiné pomocnice, jak z řad "vojand" WRNS (wrenky), tak i civilistek, jejichž příběhy a osudy byly natolik zajímavé (i to málo, co je dnes známo), že by to stačilo na několik románů. Nicméně se ještě nabízelo spojení s princem Filipem, budoucím královniným manželem, který se za války spřátelil s jednou z hlavních postav románu. Závěrečná scéna je hodně romantická, pohádková, akční, na pozadí s královskou svatbou princezny Alžběty s jejím princem roku 1947.
Takže na své si přijdou jak milovnice (šlechtické a i té nejvyšší) romantiky, tak osudů žen, bez nichž by Británie, Evropa ani svět nemuseli vyhrát válku.
Bletchley park je přiblížen velmi "civilně", a to nevíme zdaleka všechno, protože aktivní účastníci a účastnice (pracovníci) tamního válečného dění dílem z povinnosti dílem z přesvědčení uchovali tamní skutky v tajnosti. Skutečně je obdivuhodné, jak málo (a jen vcelku nevýznamných) informací prosáklo v té kruté době ven. A že se spousta věcí udržela pod pokličkou dodnes. Na druhou stranu to ale znamená, že mnoho z nich zůstalo "utajeno" a nikdy se nedočkali žádného veřejného uznání. Možná by o to nestáli, ale svět by to měl vědět... Tehdy totiž na kohokoli bez uniformy bylo pohlíženo skoro jako na zrádce a ulejváka, přitom dělali práci naprosto výjimečnou, nutnou, náročnou, ve třísměnném provozu, za zimy, horka, hluku (dešifrovacích strojů, typexů, bomb).
Britové (a Britky!) byli v tomhle a vůbec veškerém válečném úsilí, za nezměrných útrap (nekonečných náletů, mužů ve zbrani, žen nasazených všude, vedle svých domácích a rodinných povinností, následně s "invazí" Američanů na ostrovy a dlouhých příprav na vojenskou invazi v Normandii), výjimeční a obdivuhodní. A že se jim podařilo dát dohromady na jednom místě super-mozky, pracující samostatně, zvláštně a neotřele, se společným cílem dešifrovat komunikaci nepřítele a použít ji proti němu, to bylo bezprecedentní. A že i v tomhle prostředí se našli zrádci, není při zpětném pohledu i na poválečné události po rozdělení světa na západ a východ až tak překvapivé (marxisti, prosovětští špioni se už v té době "rodili" na britských předních univerzitách - a nikdy se nevnímali jako placení zrádci).
Líbila se mi připomínka Alana Turinga, byť jen okrajová, ale zejména polských kryptoanalytiků, na jejichž práci Britové na rozluštění kódu Enigma stavěli (o tom jsem dosud neslyšela).

Alicina síť se mi ale líbila víc - propracovanější, komplikovanější, odhalující mnohem víc neznámého z delší doby (obou válek), a navíc méně "líbivá" (romanticky lákavá).

13 15.07.2022

Báječné a hřejivé čtení: velice hmatatelně přesně vylíčená atmosféra a prostředí. Příběh s dobrým koncem, čímž nic moc neprozrazuji, protože dle mého vnímání není o něm pochyb od prvních slov.

"Kdy začíná nějaký děj? Nezačíná. Vždycky mu něco předchází...
Kdy končí nějaký děj? Možná nekončí nikdy, Vždycky po něm něco následuje...
Tento děj neskončí, dokud bude tlouct silné psí srdce."

Bez zbytečného sentimentu i dramat příběh krátký, jemnější, severoevropský, moderní, ale bez debaty srovnatelný se staršími díly mistrů vyobrazení zvířecích hrdinů americké divočiny (a nám přecitlivělým civilizací rozhodně lépe vyhovující).

Pozn.: poprvé jsem se setkala s housenčíkem, tak jsem si ho dohledala - prý tento pěvec žije v tropických oblastech Starého světa, což mě poněkud mate ... nejen v souvislosti s knihou.

13 03.01.2020

Jak to ten Oscar dělal, že každá druhá věta je perla, (nad)životní moudro, k podumání, zapamatování, zapsání a opětovnému rozjímání, a ještě je kolem vystavěn více než solidní příběh - tu veselý, tam dramatický, či dokonce "utopický".
I Obraz Doriana Graye se vyplatí číst víckrát, poprvé pro příběh, podruhé až posté pro větší porozumění životu.

13 01.06.2018

Kniha mě docela dostala - je tam esence života s jeho tragédiemi i radostmi, se špetkou cynismu i humoru. V mnohém jsem se naneštěstí poznala v Ovem (byť mladší a žena), a to mě donutilo si uvědomit, že člověk nemá/nesmí být zahořklý a nepřívětivý (zejména když nemá opravdový důvod a neprožil zatím všechny možné hrůzy, které nás mohou kdykoli potkat), protože tím škodí hlavně sám sobě a také svému nejbližšímu okolí. Ale sám od sebe se nikdo nezmění, ani za pomoci knih, a zřejmě k tomu opravdu potřebuje silné podněty od živých bytostí - jiných lidí (ideálně zcela odlišného typu, nebo jako v knize z jiné kultury přinášejících rozhodně vzruch i skrz nejrůznější neporozumění) a pochopitelně zvířecích miláčků...(Nesmí se přestat žít dříve, než se umře...)
Pozn.: Kniha mi tedy ani v nejmenším nepřipomíná zcela jinak laděného (odlehčeného) "Staříka".

13 18.10.2015

Příběh originální, ale je na něm poznat, že to byla (a pořád prostě je i v samostatném, rozšířeném tvaru) povídka. Trochu schematická (hrůzná zápletka a následně rychlý happy end), bez hlubšího vhledu zejména do hlavního hrdiny, na to není prostor ani čas, a proto mi chybí vlastně důvody, pohnutky pro jeho protivení se statu quo a moci, stejně jako existence nějakého vztahu ke knihám.
Ale přidávám za vizionářské prvky, v roce 1953 a z pera 33-letého autora nevídané: bezdrátový přenos hlasu, interaktivní televize, velkoplošné monitory a další elektronické prvky...

12 21.06.2023

Velice drsné: málokdo si asi dnes umí vůbec představit tu bídu, špínu, přelidněnost, zločinnost, nemoci a celkové strádání odehrávající se denně v New Yorku v polovině 19. století. Půl miliónu obyvatel, na který vzrostla populace ze zanedbatelných pár desítek tisíc od počátku století, zahrnovalo především přistěhovalecké vlny a teď se začala valit ta největší - Irové utíkající z domoviny před hladomorem...
Málokdo získal práci, spíše šlo o živoření, vdovy nemohly založit živnost, děti často bezprizorní, ale zato se mohly živit (krom zlodějin a pokoutních obchodů či prostituce) i legálně - jako kameloti - velmi zajímavá sorta podnikavých kluků, kteří měli dost času a chuti dokonce vést své vlastní divadlo!
Vylíčení života v historických reáliích se autorce povedlo výborně, jen se nad tím často zvedá žaludek a nevěřícně se kroutí hlavou (jak dobře se teď při vší "bídě" máme...). Samotný příběh nalezení 20 mrtvých dětí je děsivý a ještě děsivější je jeho objasnění. Krom všech hrůz ve městě tam silně působil náboženský boj - protestantská Amerika proti pepežencům celého světa, tehdy především Irům... Nesmírná a děsivá síla...
Objasnění jakéhokoli zločinu se konečně může ujmout nová policie, která má primárně ale zločinnosti předcházet (hlavní hrdina, "detektiv" Tim Wilde, je zatím jen tajná bílá vrána v jediném policejním okrsku). Přestože jsou přijímáni muži různého původu a vyznání, tak docela nezávislá není - velmi závisí na svém zakladateli, Demokratické straně, takže politika je od počátku na prvním místě...
Nelehce se čte, ale s ohledem na dobře zpracované historické skutečnosti doporučeníhodné. 85%

"Jakmile člověk získá cíl, dostaví se rovněž klid a jistota."

12 04.01.2022

Slaboučké: úvodní zdlouhavé popisy podnikání ve výrobě a prodeji tvídu mne tedy neuchvátily, zločin a postavy byly hodně málo uvěřitelné, stejně jako rodinné peripetie. Detektivka ani krimi to není. Ten konec byl ale úplně ujetý - nejspíš si autor něčeho hrknul a nečekaný konec byl na světě (bez ohledu na neuvěřitelnost a neproveditelnost akce původní). A to prefinále na nočním útesu (tajemný útočník - hrdinka - ještě tajemnější zachránce) bylo dočista fantasmagorické. Jediné plus bylo opět důkladné líčení scenérie a života na Harrisu. 50%

12 09.08.2021

Výborné: pro mne nečekaně dobré čtení - v sérii jsem přečetla jen dva díly a odpustila si ostatní pro velkou brutalitu. Ale zkusila jsem nejnovější díl a jsem moc příjemně překvapená. Velmi čtivé, samozřejmě hrůzné zločiny, ale ne moc, několik půl stránek ohavností, které lze i přeskočit a jinak smysluplné vyšetřování a jednání, i tu drzou Angelu jsem zkousla (nebo skousla?) poté, co bych ji zakousla (happy end vše napravil).
Hunter se mi moc líbil (hlavně se s parťákem vůbec netopili v démonech a netahali do ničeho své soukromí, několik bonusových hvězdiček navrch za to!) a ta závěrečná magie (přesněji pistolnická matematika) byla hotový bonbonek. Jinak samozřejmě doznání vraha se neobešlo bez sentimentu a patologického (anti)vlastenectví, ale dalo se to odpustit. Neváhám se 100%!

12 02.07.2021

Skvělé, úplně jiný Robotham, ovšem vynikající: žádný psychothriller, pěkně drsná honba za mezinárodními loupežníky na nejvyšších místech "stahujících" miliardy z nejméně očekávaných míst. Špinavci v oblecích, na mocných postech, komplikovaně rozkrývaná vina jednotlivců i institucí, jejichž kroky vedly až k finanční podpoře terorismu. Poučení z psychologie ze strany Joea málo, a mohlo být klidně ještě míň, přesto se strukturou děje a hlavně kombinací postav se dosáhlo opravdu širokého záběru s různě rozehranými psychologickými vazbami a dopady. Akční konec opravdu drsně napínavý.

I když se kniha tváří hodně mezinárodně (Irák, americká CIA, auditoři OSN), nitky vedou do (spíš amorální kořeny vyrůstají ze) "staré dobré" Anglie... (ovšem za osvětu v tom, jak to v Iráku vypadalo před necelou dekádou, nezbývá než autorovi poděkovat).

Ještě kousek a mohl to být až špionážní román - možná příště bude, a to bych se vůbec nebránila, byť před Vraky bych na to vůbec autora netipovala.

12 12.11.2020

Možná SPOILER !!!
Nejslabší kniha autorky: jednoduchý příběh, bez nějakých odboček a zvratů, nedotažený především závěr (po Rekonstrukci další nový příběh, který nepřináší vůbec nic).
Tentokrát jen dvě linie vyprávění a skoro lineární: Otec a Dcera.
Otec pro mě neuvěřitelný, vylíčen jako skalní komunista (divně) a vezme si "buržoazní" dívčinu, s níž nesdílí krom lásky k hudbě nic? Možná ho autorka potrestala za jeho názory právě jeho neutěšeným vývojem rodinným?
Dcera jako třináctiletá se začala zajímat o svoji rodinnou minulost (to se stává už klišé v našich končinách), pak to nějak utichlo (mimochodem teprve v závěru jsem se dozvěděla, že byla opravdu němá, nikoli že mluvila velmi málo, jak to vyznívalo celou dobu) a jen čtenář sleduje postupně se vyvíjející příběh. Dcera se se svým pátráním vrací zas až po mnoha desítkách let a jen čistě náhodou se jí ozve zrovna ta pravá osoba. A ta je taky k neuvěření. A pak už jen lup: konec, zvonec, šmitec - pohádka nicméně (nej)spíš začíná.
Zase tedy jeden chabý pokus o zobrazení poválečné socialistické doby (?) na příběhu minulosti jedné rozpadlé rodiny. Na román, s jednoduchým jazykem a stylem, naneštěstí hodně málo (Ta snadná čtivost svádí k vysokému hodnocení, ale co se podívat na zoubek skutečně obsahu? Předchozí knihy byly alepoň košatější.). 50%
Ještě poznámka ke stylu: postupně ve mně narůstal pocit, že čtu knihu, kterou před vydáním doplnili svými nezbytnými poznámkami přímo do textu redaktor, výchovný poradce i psycholog (nebo nějaký supercenzor) - někde se nutně muselo opakovat to podstatné z dřívějšího textu (asi pro zapomnětlivé či málo chápavé), někde se musel dovysvětlit nějaký psychologický moment (aby bylo jasno, oč tu vlastně jde), někde přičinit výchovná poznámka (asi že je to částečně o dětech)..., a to mne rušilo převelice.

12 02.07.2019

Skvělé: napínavé, věrohodné, sympatický hlavní hrdina, výborně se prolínající dějové vsuvky z minulosti se současností. Odhalování tajemství z mládí a pozadí současného otřesného případu je podáno skvěle právě díky hrdinovi, který v malém městečku daleko od "civilizace" prožil celé dětství a s otcem se pak odstěhoval do Melbourne, kde již zakotvil. A musí se vrátit na pohřeb svého přítele z mládí.
Líbilo se mi to dumání nad vnímáním "starých známých", zejména spolužáků a kamarádů z dětství a mládí - znali jsme je dobře, když jsme s nimi trávili prakticky denně hodně hodin ve škole i po škole, po dobu 8-12 či dokonce víc let? Dali bychom za ně dnes po dalších desítkách let ruku do ohně? Asi ne, nevíme třeba nic o jejich dalších zážitcích a celém "hlavním" životě. Ostatně se měníme i sami a náš pohled na vše, i na minulost... Až do konce budete napnuti, zda opravdu bývalí přátelé dostáli tomuto označení, či nikoli.
Austrálie pro mne je takovou vějičkou, nenechám si ujít žádný pořádně dramatický příběh odtamtud. Tady ji sice připomíná jen snovačka, hejna kakadu, hromady králíků na odstřel, a pak samozřejmě neprostupný buš a obrovský prostor - a děsivé sucho, nikde ani kapka. Příběh jako takový se tedy vcelku mohl odehrávat i jinde, mezi farmáři, na maloměstě, ale dramatický závěr byl velmi úzce propojen právě s drsností dané končiny. A proto byl tak účinný.
(Pozn.: na obálce se nenápadně krčí hned tři významná ocenění udělená za tento román-prvotinu, nijak nekřičí do světa tolik omílaná nálepka "bestseller", ale na konci se na ně čtenář rád znovu podívá, protože jsou tam plným právem.)

12 05.01.2019

Byla jsem zvědavá na osudy mladé doktorky, která se vydala do neznáma (ani jsem před otevřením knihy nevěděla kam vlastně, co ti Trubači byli vlastně zač). Dostalo se mi v této knize ale mnohem více, než jsem se dočetla v komentářích - exotika Orientu byla jen zlomkem, stejně jako mladické zanícení a rozhodnutí mladé vzdělané ženy vydat se s odborným cílem daleko do Bagdádu. Jakkoli byla tahle etapa jejího života velice zajímavá a "drsná" (dnes je hodně věcí jinak, ale pro nevěřící a ženu navrch je to snad ještě horší než ve 20. letech minulého století), mnohem více na mě zapůsobilo vše, co se dělo poté. Jednak rodinná mimořádná tragédie, ale zejména návrat domů.
Konec války, jak jej zažila (přesněji jak nám autorka zprostředkovala), mi zůstane patrně navždy v paměti, protože takto zblízka jsem se se skutečnou civilní tragédií (kterých jistě muselo být spousta) ve dnech osvobozování ještě nesetkala. V žádné knize. A tady stačilo pár desítek stran a slzy mi tekly proudem. A tak si musím postesknout, že jak je téma válečné u nás tak "populární" a chrlí se nové počiny a nová literární pojetí, pohled na jednu skutečnou tragédii, v knize, které je dnes 40 let a o níž se v téhle souvislosti moc neví, stojí za všechny moderní rádoby válečné přiběhy.
A tím samozřejmě ani život hrdinky ani kniha nekončí: vidíme, co úsilí ji stálo zůstat vůbec při smyslech a smysluplně naplnit další týdny, měsíce a roky života. Obdivuhodně se jí podařilo postavit se na nohy a zaměstnávat se - studovat jazyky (kolik jich nakonec ovládala: 12-14?), učit děti a nadále se věnovat aspoň trochu své profesi a pomáhat nemocným, třeba přes půl světa...
Nezbyvá než ocenit osobnost paní doktorky a práci autorky na získávání veškerých možných podkladů pro napsání této knihy (četla jsem nejnovější vydání, takže už bez cenzury). (Trochu vrtá hlavou, co se stalo s nevlastním synem, který "zmizel z obrazu" - toho se ani autorka nedopídila.)
Na autorčin styl - krátké věty, románové pasáže střídané autentickými pasážemi z hrdinčiných dopisů - jsem si stihla už zvyknout u knihy Kdo zachránil jeden život, takže mi vyhovoval (nevyváženost je dána nedostatkem korespondence v dobách, kdy byla hrdinka doma a svým blízkým a přátelům proto nepsala - z ciziny se většina jejích dopisů zřejmě zachovala v rukách adresátů, a máme tak možnost do nich nahlížet).

12 13.11.2018

Opravdu děsivý příběh přežívání v tak strašných podmínkách, že si je nikdo dnes už nejen neumí představit, ale ani si je nemůže na sobě vyzkoušet (a proč by to také dělal): nepředstavitelné mrazy v tamních končinách jsou sice asi stejné jako před 150 lety, ale moderní materiály pro oblečení a obutí, ochranu před mrazem, přístroje a nástroje, technologie nejen pro život, ale i pro komunikaci, to vše je dnes nesrovnatelně lepší, přesto by si většina z nás asi na takový sever netroufla. Obdivovala jsem jednoho každého, kdo se tam vydal (mnozí absolvovali takové martýrium opakovaně), ale nejvíce velice zodpovědné důstojníky a kapitány, kteří měli vše opravdu na povel a rozhodovali o životě a smrti všech.
Podrobné líčení všech strastí, bolestí, zranění a nemocí (zejména kurdějí) bylo mnohem horší než fatální zásahy podivné bytosti na ledu, ale přesto to nebylo nic proti zrůdě v lidském oblečení a jejím nohsledům.
Závěr objemné knihy sice přináší jakési světélko na konci tunelu, ale celkově vzato je obsah opravdu jen pro silné nervy a žaludky. Bezútěšnost, utrpení a nevyhnutelný zánik - s tím k tomuto příběhu skutečné expedice hledající tolik vytouženou severozápadní vodní cestu již čtenář přistupuje před otevřením knihy a vše pak ještě houstne a těžkne s postupujícím čtením.
(Pořád jsem nevypátrala, proč jedna ze dvou skutečných lodí Franklinovy výpravy dostala jméno Terror, ale jako název knihy bylo toto jméno použito víc než přiléhavě.)

12 06.12.2016

Neuvěřitelné (zápletka a důsledky), nevěrohodné (postavy a dialogy a jednání), vše jen na efekt (rádoby čtivé, ALE!).

Jako první titul od pro mne nové autorky mne to zcela odradilo od výběru čehokoli dalšího z jejího pera.

11 25.04.2024

Báječně jsem si početla! Veliká spokojenost s komorním příběhem z odlehlého kanadského kláštera o dvou tuctech mnichů, kde ticho a klid jsou jen povrchní. Ve skutečnosti tam bublá vztek, ochromuje strach, ovládá láska, sužuje nenávist, a to vše za zvuků hudby, gregoriánských chorálů..., jinak panuje mlčenlivost.
Ženy tentokrát mimo (i když na své lásky často myslí dva hlavní vyšetřovatelé), což jsem víc než ocenila, zato mužské a mnišské psychologie hodně. Tragické a nepříjemné, ale nesmírně živé a čtivé.
Autorku čtu jen občas, nevyhledávám ji, pouze náhodou, ale naštěstí mám štěstí na náměty, které mne opravdu baví.

11 28.01.2024

Melodramatické, sladkobolné, romantické, přehnané až k neuvěření. Na pozadí sice téma plánu přehrady, která vezme lidem jejich domovy a celou vesnici, ale v příběhu se toto téma prakticky ztratilo, rozmělnilo. Místo toho neuvěřitelné chvilkové dívčí poblouznění, s následky a podivným rozhodnutím odejít do divočiny. Další osudy hodně málo uvěřitelné, především samotný happy end.

11 20.11.2023

Líbilo: napínavé, svižné, jiné. Pět let na mne knížka smutně jukala z domácí knihovny, a mně se do ní nechtělo - komentáře a hodnocení nic moc, Marťana pro mne nemohlo nic překonat, později dokonce poněkud zklamání ze Spasitele...
Ale asi už dozrál čas a naladění a čtení jsem si parádně užila - prostředí, zápletka, postavy, zase kousky fyziky a zajímavé připomínky toho, co na Měsíci lze a co ne, jak to tam funguje - šestinová gravitace, vakuum (to hrobové ticho), všudypřítomný ostrý kamenitý prach, přímé sluneční záření...

Ocenila jsem úvodní mapky a nákresy, pak si přesuny a jiné akce ve městě a jeho okolí čtenář mohl velmi pěkně představovat.

11 05.10.2023