sonihe komentáře u knih

Nesmírně zajímavé a poutavé vyprávění o iluzích a snech našeho národa.
Nikdy jsem nepřemýšlela, jaké měl v historii český národ ambice, ať již uskutečněné či nikoli. Často totiž nazírám na historii ze střízlivé pohledu člověka, který už ví, jak vše dopadlo. Samozřejmostí je český jazyk, absence německé menšiny či že nám nebylo do vínku přidáno moře, zámořské kolonie nebo Lužice. Ale pátrat jak málo stačilo, aby bylo vše jinak by mě určitě nenapadlo.

Zajímavé jsou také postřehy, které nevykreslují náš národ v tom nejlepším světle, ale odkrývají i temnější stránky, na které bychom nemuseli být až tak hrdí. Snaha o počeštění Slovenska, o "zradě" Podkarpatské rusi nebo o podpoře rukopisů.

Oceňuji, že autor nepodává jeden všeobecný pohled na dobu, ale využívá množství citací a poznámek, kterými přibližuje jednotlivé osobnosti a jejich myšlenky. Pro mě jednotlivá témata ožila a spojila se v širších souvislostech a tvářích jednotlivých aktérů.

Myslím, že knihu ocení každý, koho zajímá česká historie, kultura, politika, ale kdo nechce volit mezi odbornými knihami zabývajícími se podrobně jednotlivými kapitolami dějin a chronologicky řazenými encyklopediemi nabouchanými daty a jmény. Konečně chápu, co je míněno pojmem hledání české identity:)

11 31.01.2011

Čtyři dohody jako čtyři předsevzetí do života se mi líbí. Člověk si uvědomuje, že si bere věci zbytečně osobně, že pomluvami šíří zlo, a že pokud začne vše, co dělá žít pořádně, tak se jeho život radikálně změní. Myšlenky pěkné. Ale zbytek slov v knize mi nějak přišel navíc, časté omílání slov a myšlenek. Kniha pro mě byla nečtivá a občas mi zaváněla zjednodušeným pohledem na svět, který nemám ráda. Obávám se, že člověk se jednoduše z daných výroků může stát cynikem nebo stejně dobře snílkem s hlavou ve větru. Sebereflexe je určitě základní kámen růstu osobnosti, ale k těmto dohodám musí člověk tak nějak dospět vnitřně. Ne že si řeknu nepomlouvat, je potřeba změnit spoustu vnitřních pochodů, emocí, chce to čas, odhodlání, vůli, lásku, trpělivost..nevím cest je mnoho a jsou různé. Proto beru tuto knihu jako inspiraci k zamyšlení raději bez dalšího rozebírání její formy.

10 30.11.-0001

Zájímavé čtení..Připomíná mi to, jako když člověk jede tramvají a někde za sebou zaslechne zajímavý rozhovor, nachvíli se ponoří do života vypravěče, ale za chvilku musí vystoupit bez nároku na pokračování, pointu, závěr..

Po prvotním šoku je pro mě p. Balabán dobrým čtením. Citlivé a strohé povídky dávají pocítit i tu temnější stránku života..

10 30.11.-0001

K románu Pražský Hřbitov mám po přečtení ambivalentní postoj. Hlavní hrdina, jedna z mála fiktivních postav, si nezískal moje sympatie, což asi ani nebyl cíl. Po zhruba stovce stran jsem sáhla po historickém atlasu, wiki a začala jsem si dělat výpisky, protože historicko-kulturní prostředí 19.století je mi vzdáleno více, než jsem si myslela. Když jsem se dostala do fáze spikleneckých teorii, tak mi příběh přišel jako snůška nesmyslů, ale jen do té míry, než jsem zjistila, že většina postav, historických událostí, dokumentů není nesmyslem, ba naopak výtečně vykonstruovanou zápletkou, v níž se prolíná neuvěřitelné množství méně známých historických epizod. Nic naplat, témata politického pletichaření, tajných služeb, jezuitů, antisemitismu, tajných loží mě prostě nepohltilo, možná právě kvůli vnitřní nesympatii s hrdinovým postojem zaprodance, kdy historie je utvářena na zakázku mocných, pravda a čest pozbývá významu a fabulace tvoří dějiny. Asi děsivé, jak moc může být toto stále aktuální téma. Dávám bod za nápaditou konstrukci vyprávění, a nakonec nezbývá, než přání propracovat se k lepšímu porozumění románů Eca, které prostě nebyly a nejsou jednoduchým čtením.

9 11.03.2016

Téhle knize nelze nic vytknout, je to klasika české literatury právem opěvovaná. Nelze než doporučit a v období trudomyslnosti se k ní s jistotou vracet, páč není možné aby nevykouzlila úsměv i na té nejsmutnější tváři.

7 16.10.2015

Velký "malý" příběh o zarputilosti Hany, která se odmítá smířit se ztrátou domova, přátel, rodiny, svého štěstí..Při čtení prvních stránek a seznamu osob, které se Hana rozhodne navštívit, jsem si myslela, že si v průběhu knihy postupně odškrtnu položky. O to větší byl pro mě zážitek, že se kniha odvíjí svým tempem a nedrží se žádného klišé. Melancholický příběh ač nenápadně obyčejný mě pohltil a nemohla jsem se odtrhnout ze snivého a zároveň drsného světa Hany. Román, který se Vám zaryje pod kůži, opravdu vřele doporučuji..

6 08.04.2014

Souhlasím, doporučila bych přečíst si tuto knihu, ale jako u všech populárně-vědeckých knih, bych doporučila držet si kritický přístup a přemýšlet o tom, co člověk čte. Nelíbí se mi výchozí teze jeho myšlenek, např. že vědci by měli deklarovat své polit. a hodnotové předpoklady nebo přístup a nepřesvědčil mě ani, že problematika globálního oteplování (popř. další enviromentální problémy) je více záležitostí věd společenských než věd přírodních, že v ní jde více o svobodu člověka než o desetiny stupně Celsia. Sám autor přiznává laickou znalost přírodních věd (avšak nevidí v tom handicap). Proto mě příjemně překvapilo, že se nehrne do přesvědčování a poučování aplikací nějakých modelů apod. (což by asi v takové brožurce ani nemělo smysl.), ale že odkazuje na významné autory, kteří se zabývají danou problematikou.
Jak autor píše, ekonom si neklade otázku, zda ty či ony ekologické změny nastanou. Klade si otázku, nakolik budou různé ekonomické faktory působit proti nim, a hlavně jak tyto změny hodnotit a oceňovat. Tímto si myslím, že kniha splňuje účel a přispívá k ekologické problematice.
Určitě je důležitá diskuze, nepodceńovat sílu médii a paniku, kterou dokážou cíleně vyvolat. Souhlasím, že je potřeba dělat poctivou vědu, která není psaná na zakázku. Líbí se mi kapitolka o zdrojích, diskontování, které mi otevřeli nové spojitosti v této problematice. Je fajn, že poukazuje, že existuje i druhá stránka věci, že je silná opozice. Na druhou stranu se mi nelíbí, že samolibě vynáší do výšin "svoji" pravdu a zesměšňuje názory druhé strany. Myslím, že věda ještě nemá dostatek údajů, aby vyhodnotila, který tábor má pravdu. A proto by měl člověk přistupovat s respektem k druhým. Inu, ale to už je asi osobní rys autora. Každopádně plně souhlasím s mnoha řádky a ráda si počkám, jak se budou dál vyvíjet poznatky vědy ohledně globálního oteplování. Čas jistě vše ukáže. Sama nejsem vůbec přesvědčena o vlivu člověka na klimatické změny, ale přála bych si přijatelné životní prostředí i pro moje děti a věřím, že je naší povinností pro to udělat maximum. Proto nebanalizovat ekologické problémy ani nepanikařit, ale pozorně vést výzkum a debaty ohledně interpretace výsledků současného vědeckého poznání.

Nakonec se mi líbí citát P. Greena a S.F. Haywarda (Amarican Enterprise Institute)
"Nejsme skeptici ohledně oteplování, ale máme oprávněné otázky ohledně rozsahu oteplování, ohledně důsledků oteplování a ohledně vhodných reakcí na oteplování. Znamená to, že jsme skeptiky ohledně návrhů politiky, což s námi sdílí většina ekonomů.

Každopádně je to inspirativní čtení:)Kniha mě příjemně překvapila.

6 30.11.-0001

Nemůžu si pomoct, ale pro knihu mě nenapadá lepší slovo, než vyumělkovaná..postavy, charaktery, rozhovory..Vzhledem k reakcím ostatních uživatelů mě napadá, co je ve mě špatně..ale pak mě zaujalo v předmluvě, jak autorka posuzuje kvalitu příběhu a to zodpovězením na tyto otázky: Chtěla bych tyto postavy potkat a vidět jejich osudy ve skutečném životě? Je tento příběh zkušeností, již stojí za to prožít? Je radost ze sledování těchto postav dostatečným účelem sama o sobě? No a mé odpovědi je ne, Ne a na třetí otázku opravdu NE..prostě mě toto téma míjí, míjí mě černobílý svět, hledání ideálního člověka, naopak mě to irituje..Na druhou stranu knize nelze upřít dobrý myšlenkový koncept, který mi nedovolil knihu odložit.

5 23.02.2015

Já prostě díla pana Svěráka můžu ve všech jeho podobách. Útlá knížečka s milými příběhy napsaná linou češtinou s citem pro dětskou duši, které mi evokují dětství, vůni venkova, s nástrahami i dobrudružstvími na každém kroku..

5 22.01.2014

Pro mě p. Hoeg asi citová záležitost..po jeho povídkách si ke mě cestu našel i tento román..mám ráda příběhy a ještě více příběhy, které nejsou obyčejnými příběhy..
Je to ten typ knížky, kdy se těším, až si zalezu někam do ústraní a dávám si velký pozor, aby mě nikdo nerušil, aby nerušil tu atmosféru, kterou mi čtení přináší..Dále oceňuji, že Peter Hoeg dovede přenést v život nevšední znalosti, které bych asi jinde dobrovolně nevyčetla a jeho neuvěřitelný cit pro detail..
No asi to není kniha pro každého, ale pro mě byla četba maximálně uspokojující..

5 20.06.2011

Musím dát 4 hvězdy, protože naprosto pro mě nepochopitelně je Pochoutka považována za 89. nejhorší knihou v databázi. S 36 hodnoceními, což není až tak málo. Chápu, že v pořadí S elegancí ježka a Pochoutka, tento sled je asi u většiny čtenářů, může být mírným zklamáním, ale takovým totálním propadákem? Mě naopak velmi mile překvapila bohatostí jazyka, složitější zápletkou, která neservíruje vše na zlatém talíři. Čtenář musí trošku přemýšlet, aby se vyznal ve změti postav a ze střípků si sám poskládal příběh. Inu i hlavní hrdina není nijak přitažlivý, spíš odpudivý, namyšlený, škarohlídský, ale jen do míry, kdy v něm rozeznáme opravdové lidství, mě zaujmulo, jak se proměňuje myšlení člověka, který ví, že nadchází jeho čas a upřímně hodnotí svůj život a hledá ten kulinářský top jeho života. Zápletka se sice nijak nerozvíjí, ale i přesto se mi zdála kniha napínavá.
Každopádně určitě to není dobrá kniha, jen pro toho kdo má rád jídlo. Myslím, že ji ocení všichni, kdo si rád hraje se slovy, protože její literární styl je opravdu vytříbený.

4 04.12.2012

Na plovárně to se výborně čte, protože je to výborný pořad a člověk má víc času vstřebávat slova a myšlenky hostů. Příběhy já ráda, obvzláště životní příběhy lidí zajímavých, inteligentních, úspěšných, nadaných - prostě lidí, kteří nám mají co říct.

4 21.11.2011

S radostí jsem zjistila, že ještě nejsem tak rigidní a dokážu vstřebávat Thoreauovi svobodomyslné myšlenky, i když jsou v dnešní době jakoby přežité. Doba se posunula dál, je mnohem víc extremističtěji a odvážněji vystupujících zastánců přírodního životního stylu, ale stále mají myšlenky Thoreaua svůj přínos, jde cítit, že to byl člověk vzdělaný a vystihl otázky, které se nás dotýkají i dnes. Na svoji dobu to musela být opravdu pokroková kniha. Někdy trochu táhlé popisy krajiny a rutinních denních záležitostí na které si člověk prostě musí udělat čas a atmosféru.

4 21.11.2011

Krásný příběh, citlivě napsaný,strhující. Jak jsem si první půlku šetřila po pár stránkách a užívala si kapitolku po kapitolce, postupně jak jsem se začítala, až jsem se nedokázala pomalu odtrhnout od příběhu. Prostě příjemný čtenářský zážitek, který spočívá v uvědomování si krásy okamžiku už přímo nad knihou. A výsledek..? Neurčitý úsměv na rtech, který by se leckomu mohl zdát záhádný. Ale kdo přečetl snad chápe:)

4 30.11.-0001

Původně jsem v knize hledala inspiraci, jak si víc užívat samoty v době korona-krize. Místo toho jsem našla autentické, otevřené výpovědi velkých osobností. Překvapilo mě, že samotáři nejsou často typičtí introverti, že vlastně ani nejsou samotáři v pravém slova smyslu. Ale každopádně jsou každý po svém sví. Ve výsledku si říkám, využijme cenzury a dopřejme si i my necenzurovanou svobodu být sám sebou.

Bezesporu dobrá kniha, začátek knihy jsem si vychutnala, obzvláště použití nezvyklé du-formy, která mi pomohla ztotožnit se s hlavním hrdinou..Oceňuji fakta o dětství, dospívání, fotografické práci..jen zhruba od půlky mi přišlo, že autor zabředl do vztahových pavučin a pro mě se kniha stala již trochu vleklou..

3 22.02.2015

Na Mileně Holcové se mi líbí, že nepředstavuje takovou klasickou představu cestovatelky snažící se utrhnout takové to nej světa, nejlepší památky, nejvyšší hory, nejodlehlejší oblasti..jednoduše z knihy číší radost z poznávání obyčejného běhu života prostých lidí po celém světě, kulturních rozdílů a vůbec lidského vnímání a názorů na vše od toalet, po nevěru.. A to vše vtipně, s nadhledem, což odzbrojuje moje podvědomé strachy např. z arabského světa nebo latinské ameriky..doporučuji tyhle útržky z cest, věřím, že každý myslí svobodný cestovatel je ocení..

3 07.01.2014

Mě se na Palestině líbilo, že to není jen reportáž o křivdách, vraždách a bezpráví páchaném na palestincích. I když samozřejmě je důležité poznat a představit si, jak tíživá je okupace Izraelci. Pro mě bezesporu bylo nejzajímavější vytvoření představy, jak lidé za hranicí žijou, jaké mají možnosti a limity práce, studia. Jaké otázky by kladli nám evropanům či američanům, jaké jsou frakce pal.odboje, jaké mají představy vyhlídek do budoucnosti, o míru, o soužití. Jaký je jejich životní rytmus, jak je možné vydržet žít v tak těsných a otřesných podmínkách, prostě se mi líbil styl Saccovi dokumentace, kdy se nechává unášet proudem událostí, s lidmi vždy promluví, nikterak zásadně nesoudí, občas utrousí argumentaci, kde lze vycítit, jak moc by si přál, aby věci směřovali k lepšímu, ale věci nechává běžet, tak jak jsou a úsudek nakonec nechává na nás samotných. Jen mě to vybízí k tomu lépe a pozorněji teď naslouchat zprávám, když se mluví o izraelsko-palestinském konfliktu.

3 11.04.2012

Strhující příběh o českém podsvětí založený na reálných osobách, situacích a kauzách. Nemusíte věřit všemu, ale i kdyby polovina byla pravda, tak je to i přesto velmi silný příběh jednoho vysloužilého mafiána. Jeho střípky ze světa, který si normální člověk jen těžko umí představit. Do mojí mozaiky tyto střípky zapadly. Samozřejmě budu číst dál, i když si potom připadám jak bezmocná ovce:)

3 21.11.2011

Opravdu příjemné překvapení

3 30.11.-0001