Dějiny světla

2 14. března

"Krása je nejvyšším symbolem pravdy. A umění má smysl jen tehdy, pokud pravdu symbolizuje."

Knihu lze číst vícero způsoby. Jako životopisnou črtu Františka Drtikola, jako historický román procházející několika rozdílnými epochami od konce 19. století po 60. léta 20. stol., jako svědectví o těžkém životě příbramských havířů, jako dílo pátrající po definici umění a krásy, hledání smyslu života, ale i motivaci najít odvahu tvořit vlastní svět.

Jan Němec ve svém románu sleduje životní dráhu Františka Drtikola, jeho zrání i zvraty v jeho kariéře a tvorbě, nechává nás nahlédnout do jeho hledající duše, předkládá nám umělcovy úvahy o životě, lásce a kráse. A samozřejmě nesmím zapomenout na světlo, fotografův pracovní nástroj, které dokáže při správném uchopení vykreslit podstatu lidských bytostí.

S Drtikolem má autor společné to, že oba rádi provokují. Ne však proto, aby si z nás dělal dobrý den, ale proto, aby nás přivedli k zamyšlení. To pak třeba v knize zazní:

"To víte, láskou krátíme si čas před smrtí."

Mně se kniha moc líbila. Určitě je to román, ze kterého si leccos odnesete. Možná vás i přiměje sebrat odvahu a jít za tím, co je pro vás skutečně důležité. Neměli bychom slevovat ze svých snů. Právě proto Fráňa Drtikol říká, že jakmile "se člověk přestane soustředit na podstatné věci, vždycky se začne cítit bídně."

Také myslím, že ono hledání je pro autora tématem, které se objevuje napříč jeho dílem. Dějiny světla jsou silně provázány s pozdější knihou Možnosti milostného románu. Nejen tím, že v ní autor román o Drtikolovi zrovna píše, ale je tam více paralel a společných myšlenek, vlastně je to v určitém směru nepřímé pokračování.

05. března

Pro ty nekonečně oslavné komentáře jsem jako svou první němcovinu zvolila právě Dějiny světla, i přes tu masáž stran Možností milostného románu. Rozhodně své volby nelituji, ale zřejmě jsem tak měla učinit jindy, než po Šindelkovi.
V porovnání se Šindelkou totiž nelze v rámci jazyka mluvit v nějak závratných superlativech - byť není ani co vytknout. Přesto ale lyričnost textu, obrazutvornost a jakýsi šmrnc má Mára Šindelkojc pod palcem o něco víc.

Kniha je ale psána velice čtivě, působivě mapuje životní cestu F. Drtikola a jeho citilivý, osobní svět. Fantaskní popisy na pomezí snu a skutečnosti, ony meditace a zajímavé úvahy přispívají k hodnotě, již tato kniha má.

Díky Českému rozhlasu jsem měla možnost poslechnout si audioverzi v podání pana Michala Bumbálka. Krásný zážitek!

2 18. února

Nádherná kniha!

3 15. února

Krása, krása, krása! Nadchl mě průzračný jazyk a úžasně jemná atmosféra příběhu. Doporučuji.

03. února

Na mě tam bylo příliš vzletného filozofování, které bych raději vyměnila za zajímavá fakta, když to má být životopis.

2 31. ledna

Poslechnuto jako audiokniha. Je radost poslouchat (číst), s jakou péčí pracuje Němec s českým jazykem, jaké vybírá metafory, jak poeticky popisuje život významného českého umělce. A troufám si říct, že spoustu lidí namotivuje k tomu, aby si Drtikolovo dílo prohlédli, poznali ho, nechali ho na sebe zapůsobit. Škoda, že se kniha nevěnuje i pozdějšímu životu Drtikola, ale autor ho chtěl pravděpodobně přiblížit jako umělce v období aktivní tvorby. Díky Českému rozhlasu za zprostředkování takového zážitku!