Pochoutka

od:


KoupitKoupit eknihu

Hrdinou příběhu je největší kulinářský kritik na světě, papež gastronomie, král velkolepých hodokvasů. Zítra zemře. Ví to a není mu pomoci. Na prahu smrti hledá chuť, která mu vězí hluboko v srdci, chuť pocházející z dob jeho dětství nebo dospívání, jakési osobité a úžasné jídlo, které — jak tuší — má mnohem větší cenu než všechny gurmánské hostiny, jichž se kdy účastnil. Proto vzpomíná. Tiše, občas ale i zběsile proplouvá cestami své chuťové paměti, noří se do hrnců svého dětství, kráčí po plážích a zahradách, prochází pláněmi vůní, aromat a esencí, znovu v představách okouší různé druhy zvěřiny, masa, ryb i prvních alkoholů svého života... Vzpomíná — a nenachází. Stále ještě ne. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/24_/24683/pochoutka-24683.jpg 3.2112
Orig. název:

Une Gourmandise (2000)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Přidat komentář
bilamyska
02. listopadu

Vybrala jsem si do čtenáské výzvy, ale byla to chyba.
Popis jídel bych označila jako slovní průjem. Žádná postava pro mě nebyla ani trochu zajímavá...

Vilma232
22. října

Knihu o jídle jsem si nechala skoro na konec výzvy, protože se mi o něm vlastně nechtělo moc číst. Mám pocit, že se jídlu a vaření věnuje až moc pozornosti - časopisy, televizní pořady, vydávání kuchařek apod. Kde je to "Jíme, abychom žili"? Ale výzva je výzva, tak jsem si chtěla vybrat něco zajímavého. Píše se, že kniha získala Cenu za nejlepší dílo gurmánské literatury. Tak už ji mám přečtenou. Postava kritika je mi nesympatická a právě proto zde ocituji, jak ji viděly jiné postavy příběhu:
"Jasně že je to pěkný hajzl. Zničil by nás, mě i mou kuchyni, ten samolibý pitomec....."
"Kudy prošel, všechno zničil. Všechno. Děti, ženu, milenky, a dokonce i své dílo..." Taky ho tak nějak vidím.
Podrobné popisy jídel a chutí mě nezaujaly, dokonce jsem je místy přeskakovala. To není pro mě. Ráda si dám něco dobrého, ale číst o tom nemusím. ..... a ráda si dám buchty ze supermarketu....

2mig1
12. srpna

Zajímavý portrét člověka, který honbou za dokonalostí zapomněl na své blízké a především sám na sebe. Pozornost udržovalo střídání pátrání hlavní postavy po spásné chuti, kdy popis jídel byl až mučivě realistický, a výpovědi (nejen) osob hlavní postavě blízkých, které byly až mučivě a bolestivě upřímné. A ne že bych byl tedy nějaký kruťák, ale ty výpovědi mě mnohdy zaujaly víc.

david5746
11. srpna

Knihu nechci vyloženě hanět, protože evidentně nejsem ta pravá cílová skupina, která si takto poskládanou knihu užije.

Veleznámý a veledůležitý kritik jídla ví, že brzy umře, tak vzpomíná, vzpomínají také členové jeho rodiny, známí, pes, kočka, socha na psacím stole a já už nevím, kdo všechno. Děj to vlastně žádný nemá, prostě pidistřípky z minulosti, ze kterých by si čtenář mohl cosi ve finále poskládat. No a velice často to sklouzne na popisy jídel, chutí, často neskutečně natahovacím a uspávacím způsobem. Jsem bohužel ten typ, kterému stačí konstatování, že tenhle chleba je dobrý, nepotřebuju popisovat každé sousto a ujíždět na několika stránkách nad tím, co se stane, když se déle žvýká atd atd. V tu chvíli se ztrácí případné poselství, protože je utopeno sáhodlouhými popisy. Sice mě pobavilo, že v sobě má majonéza se zeleninou cosi bytostně sexuálního a o termín orgastické chuťové buňky svoji slovní zásobu asi taky obohatím, ale to bude asi tak všechno.

Četl jsem kvůli výzvě a kdybych přečetl původně zamýšlenou knihu "O Koblížkovi", tak bych byl býval lépe udělal. ;-)

petrzel
19. května

Knihu jsem četla jen kvůli čtenářské výzvě. Není to můj šálek čaje, ale líbíla se mi a byla zajímavá.

Dakarianna
18. května

Tak to vypadá, že si budu, vzhledem k dalším komentářům, muset přečíst první autorčinu knihu – S elegancí ježka. Nechápu totiž ty negativní komentáře a nízké hodnocení. Knihu jsem tedy četla kvůli čtenářské výzvě, ale byla to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Naprosto unikátní styl psaní, do velmi jednoduchého tématu, jako je jídlo, jsou myšlenky o životě, o bytí. Brilantní a přitom krátká knížka.

Iki1
14. ledna

Kniha je vlastně složeným i rozloženým kaleidoskopem vztahů s různými lidmi, kteří obklopují střed kukátka, tedy našeho hlavního hrdinu, nebo se s ním třeba i náhodně setkají. Číst se dá, ale mě osobně ničím nezaujala, není v ní žádný pořádný jednotící prvek. A slepení sklíček kaleidoskopu je dle mého pro knihu nedostatečné.

sagasir
02.11.2016

K jídlu patří vzpomínky

K jídlu jednoznačně kolikrát patří vzpomínky a právě s nimi pracuje tato autorka. Onen kulinářský kritik tak vzpomíná. Vzpomíná velice originálně a někdy snad až zvláštně. Pochoutka je v jistém slova smyslu hodně podobná knize Food Junkie- Posedlý jídlem od Monse Kallentofta. I zde je hlavní postava nemocný kulinářský kritik, gastrozávislák, který vzpomíná na své zážitky spojené s jídlem a objevují se zde i pasáže spjaté s jeho rodinou. Nicméně v jedné zásadní věci se rozchází a to ve své kvalitě. Pochoutku bohužel moc chválit nemůžu. Prvotní problém u mě nastal při postavách. Hlavní hrdina ví, že umře, avšak stylem jakým jej autorka sepsala, k němu nemůžete nějak najít cestu a možná i pochopení a ač to bude znít sebehnusněji, tak je vám v podstatě jedno, že zemře. Ostatní postavy se v knize objevují ledabyle a mnohdy máte pocit, že jsou v ději naprosto zbytečné a akorát děj zbytečně zamotávají. Samotné vzpomínání na jídlo je mnohdy až moc intenzivní a v určitých částech zbytečně dlouhé či snad i prazvláštní. Jmenovitě třeba pojednání na tři stránky o tom jak je marocký chléb kesra úchvatný. Čtenář by to jistě pochopil po stránce mu věnované a ono zmiňované rozpitvávání nad jeho úžasností zcela kazí onu úžasnou myšlenku, že se člověk dokáže radovat a užívat si maličkostí, jako třeba jíst kesru. Samotný závěr knihy, ke kterému se jinak pročtete hodně rychle (kniha má jen 128 stran) mě bohužel také zklamal. Kulinářský kritik si totiž jakoby zčistajasna na onu hledanou chuť vzpomene, ale žádné páni, no teda či hlubší pocit to ve vás nakonec nevyvolává. Já si samotný konec pro sebe okomentoval slovy: aha, hm, ok. Dále jsem s dějem měl problém v tom, že autorka vyučuje filozofii a tu do děje bohužel mnohdy vecpala až moc a pro mě i nepochopitelnými obraty. Abych však jen nekritizoval, tak přiznám, že jsem našel při čtení tohoto dílka i pár pozitivních věcí. Za prvé se mně líbily dvě kapitoly, ve kterých vystupovali pes a kocour. Ty zvládla autorka výtečně. Líbilo se mi také to, že kniha nese jakési poselství a nutí vás přemýšlet či vzpomínat. Přemýšlet jaká chuť by to byla u vás a vzpomínat na zážitky spjaté s jídlem.

Pochoutka je kniha se skvělou myšlenkou, ale špatným celkovým zpracováním. Z tohoto důvodu jí uděluji jen 40 %.

Šárka_D
11.08.2016

Celkem zajímavá věc, zejména po jazykové stránce, autorka teda umí psát, že se vám až sbíhají sliny na všechny ty popisované pochoutky. Konec možná maličko zklamal, ale i tak dobrý.

Finita
31.07.2016

Tak takhle kniha mě vážně nadchla. S Elegancí ježka jsem, asi jako většina, četla jako první knihu od této autorky, je to už ale dlouho a trochu mě od Pochoutky odrazovaly komentáře, že se kniha hodně liší. Musím říct, že to není vůbec na závadu a taktéž jsem viděla víc podobností než odlišností. Popisy jídla mě nenudily, právě naopak velmi bavily. Je to taková letní kniha. Alespoň já mám ten pocit díky popisům prázdnin hlavní postavy trávených u moře s dobrým jídlem.

Thessaloniki
23.07.2014

I mě více nadchla kniha S elegancí ježka.
Pochoutku bych však tak přísně nehodnotil - autorčin vytříbený styl psaní (ve vynikajícím překladu) je pořád hodně vysoká knižní liga.
Ač byla Pochoutka napsána dříve, beru ji jako kvalitní doplnění jedinečné knihy S elegancí ježka.

pipetion
31.01.2014

Prvotina. Čte se dobře, lehce, ale moc mě neuchvátila. Čekala jsem víc, protože S elegancí ježka je mnohem mnohem lepší, o několik tříd. Kritik jídla umírá a v posledních hodinách se chce dobrat k poznání, který pokrm ochutná jako poslední a během rozjímání vzpomíná na nejvýznamnější okamžiky svého života. Také různí lidé přemítají nad jeho blížícím se skonem. O tom, jaký to byl člověk a k tomu spousta popisování jídel a chuti ... vítězství formy nad obsahem. Pro milovníky jídla výtečná gurmánská knížka. PV: "Ke stolu jsem usedal jako vládce." Ale to co si nakonec vybral, mě pobavilo.

kormoran78
27.09.2013

Četl jsem po výborné knize S elegancí ježka. Toto dílko mne bohužel zklamalo, několikrát jsem měl chuť knihu odložit a už se k ní nevrátit. Oceňuji ale jazyk a styl, jakým je napsána, díky košatým popisům chuťových a vizuálních požitků hlavní postavy příběhu jsem několikrát měl chuť jít vybrakovat ledničku :-)

monulka
04.05.2013

Je těžké tuto knihu nějak komentovat. Zřejmě tu nejde ani tak o děj, ani o závěr a poznání. Tato kniha je výtečná slovy jako takovými. Autorka a potažmo překladatel museli najít tolik slov a obratů třeba jen k popisu chuti chleba, jaký je v ústech.. To nedokáže každý. Takže jde o tuto vytříbenost. Ale bylo to pro mě čtení náročné. Je to opravdu pro fajnšmekry :)

Clarice
05.03.2013

Dost podivná, asi jsem ji nepochopila. Oproti "S elegancí ježka" mi přijde, jako by ji autorka psala spíše pro sebe, jako by pravé významy myšlenek v ní obsažených dokázala rozluštit jen ona. Jsem zmatená a asi si ji budu muset za pár let přečíst znovu protože cítím, že tam prostě je něco víc...

haWranka
14.02.2013

První knížka, kterou jsem od autorky četla. Začátek mi přišel trochu zdlouhavý, ale když jsem přišla na chuť stylu vyprávění, dočetla jsem příběh s chutí. A chuť na cokoli, co se dá sníst je něco, co vás po celou dobu čtení neopustí.

sonihe
04.12.2012

Musím dát 4 hvězdy, protože naprosto pro mě nepochopitelně je Pochoutka považována za 89. nejhorší knihou v databázi. S 36 hodnoceními, což není až tak málo. Chápu, že v pořadí S elegancí ježka a Pochoutka, tento sled je asi u většiny čtenářů, může být mírným zklamáním, ale takovým totálním propadákem? Mě naopak velmi mile překvapila bohatostí jazyka, složitější zápletkou, která neservíruje vše na zlatém talíři. Čtenář musí trošku přemýšlet, aby se vyznal ve změti postav a ze střípků si sám poskládal příběh. Inu i hlavní hrdina není nijak přitažlivý, spíš odpudivý, namyšlený, škarohlídský, ale jen do míry, kdy v něm rozeznáme opravdové lidství, mě zaujmulo, jak se proměňuje myšlení člověka, který ví, že nadchází jeho čas a upřímně hodnotí svůj život a hledá ten kulinářský top jeho života. Zápletka se sice nijak nerozvíjí, ale i přesto se mi zdála kniha napínavá.
Každopádně určitě to není dobrá kniha, jen pro toho kdo má rád jídlo. Myslím, že ji ocení všichni, kdo si rád hraje se slovy, protože její literární styl je opravdu vytříbený.

Majdule
18.03.2012

Víc než příběhem je tato kniha konfrontací s osudovou situací. Je napsana umným, vytříbeným stylem vršícím slova jedno za druhým v opulentní věty, vlastně taková slovní ekvilibristika. O jídle vypráví s velkou rozkoší a fantazií, ale snad až přílišnou sofistikovaností (mimochodem myslím, že překladatel/ka odvedl/a skvělou práci) je to příliš umělé a vykalkulované vyprávění. Obdivuji vytříbenost, ale nedaří se mi ponořit, angažovat se, prostě prožívat. Pokud Pochoutku vnímám jako potěšení z jazyka, pak si ji mohu určitým způsobem užít, ale vracím-li se k ději, nemůžu si pomoct, zdá se mi přepjatý a v některých okamžicích (výpověď dekorativní sošky například) strojený. A závěr je určitě vtipný svým paradoxem, nicméně můžeme skutečně dojít vykoupení skrze cokoliv jiného (velkého či malého, vznešeného či ubohého) než jsme my sami? Nemyslím ...

G.I.Jane
06.01.2012

Kniha je myslím prvotinou autorky a do jisté míry se mi zdá lepší než u nás dříve vydaná kniha - S elegancí ježka. Vypovídá o jistém guru gastronomie, třeba jako u nás pan Mauer :-). Pro lidi, kteří jsou zároveň fanoušky kulinářství, kteří jsou gurmány, dokáží vychutnat fantazii jídel, zažít ty pocity slasti z vůní, chutí, znají ty pocity, když ochutnají něco skvostného, mimořádného, tak do toho. I nad jídlem se dá filozofovat, pokud se nedíváte na pořady typu Babicovy dobroty, Jste to co jíte :-), Prostřeno...... I tady dojdeme k poznání /jako ve výše uvedené druhé knize/, že to co vypadá velkolepě nás nemusí navždy uchvacovat a že někdy méně znamená více atd. Nakonec obyčejné koblihy uspokojí i ten nejmlsnější jazýček. Ale spíše to lze vnímat, že v hodinách balancování na hraně života a smrti hledáme ten záchytný, pevný bod, bezpečí a to je většinou dětství, kdy jsme hýčkáni rodiči, prarodiči.Tak to celé vnímám já. Dílko je poměrně krátké, delší bude zamyšlení nad ním. Pokud by se někdo chtěl kochat jídlem, pak směle doporučuji mnohem úchvatnější dílo - Čtvero ročních období v Basilicatě. Tak dobrou chuť.

Lemmenkukka
05.01.2012

Bavilo, akorát jsem u čtení měla děsný hlad... A na S elegancí ježka to z mého pohledu nemá...

Kat123
20.12.2011

Opravdu vtipný závěr. Ale S elegancí ježka se nedá rovnat. Určitě dobrá kniha pro toho, kdo má rád jídlo ;)

Alma-Nacida

Pochoutka mě "chytla" víc, než S elegancí ježka. Cesta proti proudu (nejen) času prostřednictvím chutí je dobrý nápad.