České snění

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha se věnuje kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých. Kniha je doplněna desítkami unikátních obrázků, které podtrhují mnohdy bizarní, někdy ale i dojemný rozměr snů, které český národ snil v uplynulých sto padesáti letech....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42328/big_ceske-sneni-IMp-42328.jpg 4.371
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha České snění

kristleko
17. dubna

Šestnáct esejů o tom, že v kolektivním vědomí našeho „holubičího národa“ se skrývají sny, vesměs plynoucí z komplexu malé země bez moře a s dějinami plnými porážek, kde „sedíme jako žáby v rybníce a kuňkáme na sebe“. Ve své idealistické podobě jsou roztomile neškodné, ať už jde o hledání českých stop ve světě (Bern – Beroun) či o „broušení“ jazyka („žížeň“ jako náležitý výraz pro krematorium). Vstoupí-li však do politické reality, končí to rozpačitě a leckdy i průšvihem. Lidové snahy o kolonizaci na Balkáně či Volyni dopadly neslavně (obzvláště zajímavá je epizoda o kolonii Interhelpo, založené levicově smýšlejícími Čechy v kyrgyzské stepi) a když už Češi dostali příležitost nějaký zaostalý kus světa rozvinout doopravdy, počínali si na Slovensku i na Podkarpatské Rusi spíše jako dobyvatelé v černé Africe (jaké štěstí, že idea kolonií na Tahiti či v Togu zůstala jen v myslích buditelů). Vztah ke Slovensku shrnuje Kosatík výstižně tak, že slovo „československý“ znělo Čechům jako „perspektivně český“, zatímco Slováci spíše směřovali k oddělení obou jazyků i národů a tento trend nakonec převládl. Příklady politicky nesmyslných ambicí vyplývajících ze snů byla snaha o připojení Lužice nebo vytvoření „slovanského koridoru“ mezi Československem a Jugoslávií (obojí naše diplomacie reálně prosazovala na Versailleské mírové konferenci). Sen o složení české hlavy do náruče „Matičky Rusi“ bohužel našel tragického naplnění ve čtyřiceti letech porobení, symbolizovaném sovětskými poradci a tanky. Napomohl tomu prezident Beneš, když při jednáních za druhé světové války blouznil o demokratizovaném Sovětském svazu jako lídrovi slovanského světa, nepochopil ruskou mentalitu a činil ústupky (třeba postoupení Podkarpatské Rusi), které si Sověti vyložili jako slabost a umně ji využili. Naplnil se i sen o zemi bez Němců, kdy Češi využili jedinečné historické příležitosti, jenže z odsunu založeného na pomstě a kolektivní vině, provázaného loupením a masakry, se stala hnisavá rána na duši národa. Celkově to je poučná a podnětná kniha (nadto krásně zpracovaná), která propojuje mýty z doby obrození i s poúnorovým obdobím (třeba spartakiády jako pokračování sokolství včetně jeho militaristického nádechu) nebo i dnešní dobou. Je poněkud mrzuté, že idea Tomáše Bati o silniční a železniční síti nebude naplněna ani sto let po jeho smrti. (10/10)

Tobík
22.03.2021

Úžasná kniha. Na mnoha křižovatkách se náš národ nalézal a zajímavé je přemýšlet, jak by to asi mohlo být jinak.

Dalimilova kronika
"Každý k vládě zve si rádce,
cizince jen hňup a zrádce.
Cizák s cizáky se spojí,
váš hlas před ním neobstojí.,
najde na vás na sta hříchů,
dům vám vezme, skot i líchu.
Neměň své za cizí právo,
neskláněj se česká hlavo,
o to prosím naléhavě.
V jednotě je cesta k slávě."


harena
22.03.2021

Krásné snění. 16 čtivých a fakty nabitých esejí v knize od Pavla Kosatíka. Neobyčejně poutavé vyprávění o hledání české identity, o českých snech, které se někdy na malou chvilku uskutečnily a o jiných jsme mohli jenom snít. Vyprávění , u kterého se i pousmějete, ale i povzdechnete:" ach jo, škoda, kdyby to vyšlo, bylo by to bezvadný". Ale máme ještě vůbec nějaké sny?

Kolem roku 1900 dokázal Kálal snad nejvíc Slovensko přiblížit a učinit sympatickým pro průměrného Čecha.
"Čech je bratr starší, Slovák mladší; starší musí mladšímu odpustit, byť i odmítán, musí dávat pozor, aby se ten mladší neutopil. Čechové milují všechny Slovany, trpící Slováky nejvíce; i po jazykovém odloučení, což je najisto důkaz lásky hluboké."

" Když Slováci využili nečekané liberizace poměrů v roce 1968 k prosazení federace, vnímali to na české straně jako ústupek, který je potřeba učinit, ale který zároveň pro české země a jejich obyvatele nemá podstatný význam. A výbuch slovenských národně emancipačních snah po roce 1989 přinesl Čechům největší polistopadové překvapení. Starší bratr si vždy myslí, že mladšímu rozumí, i když ho třeba vůbec neposlouchá."
Sen o rukopisech: .."v první třetině 19. století se obecně mělo za to, že nezáleží tolik na tom, jsou-li rukopisy pravé nebo ne, rodící se národ potřebuje sen o slavné minulosti tak jako tak."

Vytáhnu-li z každé eseje pár vět, není to vůbec tak zajímavé, jako když si je přečtete. My, obyvatelé české kotliny jsme odjakživa naplněni snahou zjistit, jaké vlastně zaujímáme místo mezi našimi sousedy. Ke knize se budu často vracet, patří jí v knihovně čestné místo a určitě ji doporučuji všem.

ivanaga
16.03.2021

Skvělá kniha, která mi velmi rozšířila obzory. Známé skutečnosti pomohla dát do souvislostí, nové poznatky přidala. Pokud má člověk aspoň trochu chápat současnost, musí porozumět, pokud možno nezkresleně, minulosti. A právě to bylo v dřívějších dobách zatraceně těžké. Další kniha tohoto autora už čeká..

grillica
15.10.2019

Úžasné, čtivé, fakty a zajímavostmi nabité eseje o všemožných snech, které obyvatelé našich zemí měli v průběhu své barvité historie. Třeba sen o moři (změny hranic po rozpadu Rakouska-Uherska), sen o rukopisech (shrnutí všech sporů, o české hrdosti a národním sebeuvědomění), sen o Rusku, Podkarpatské Rusi, tělesné zdatnosti a další. Doporučuji a cpu tuto knihu prakticky každému, protože tohle je naše historie, naše sny, které se s námi táhnou dodnes, v dobrém i špatném slova smyslu. Skvělá kniha, jedna z nejlepších fakto-esejistických knih, které znám.

Ozzy86
21.08.2019

Sbírka esejů o tématech které hýbaly českým národem. Důraz je kladen na 19. století coby formativní období moderních českých dějin.

Rade
12.01.2021

Výborné statě z naší historie - o českých snech, nebo spíš iluzích, možná omylech… Popsané v detailech, ale i nečekaných souvislostech, jak to jen autor umí. S přesahem do dnešních dnů, z čehož maličko mrazí.
Třeba obrozenecké sny o slovanské vzájemnosti; některé tehdejší nápady, jako bylo např. přidružení se k Rusku a převzetí ruštiny dnes zpětně vyvolávají hrůzu, tehdy byly myšleny a plánovány zcela vážně…
Až cimrmanovsky působí bádání gymnaziálního profesora Kramáře, který viděl Slovany všude – ve starověkém Řecku, kde měli vytvořit základy řecké tragédie, Praslované byli prý budovateli labyrintu Knossu na Krétě, Slovany byli i starověcí Féničané i nejstarší obyvatelé Palestiny a předkové Slovanů byli dokonce budovateli kultury starobabylonské a staroegyptské…
Nebo z dnešního hlediska neuvěřitelné sny o českých koloniích v Africe či Asii nebo v době vzniku samostatného státu dokonce vážně myšlené plány na rozsáhlé rozšíření území na úkor Německa či Rakouska.
Nebo pojednání o Rukopisech královédvorském a zelenohorském a dalším dění kolem nich v proměnách času, kdy ti, kteří posléze začali poukazovat na jejich pravděpodobné zfalšování, byli umlčováni, protože iluze se hodila víc, než nepříjemná pravda (viz ukázka)… Není to i dnes aktuální?

* Bez ohledu na meritum věci (pravdu vědeckého sporu) bylo jednání vzbouřenců vyhodnoceno jakožto poklesek vůči národu. Pokud šlo o takové kritiky, jako byl dramatik František Zákrejs, nemuseli je Masaryk a spol. brát vážně: Zákrejsovy výzvy, aby národ proti nim povstal jako jeden muž, byly sice nepříjemné, zároveň však nešlo o víc než o výkřiky. Hlavně Jan Gebauer však trpěl, když se od něj na univerzitě ze strachu distancovali někteří kolegové; jedny noviny dokonce uspořádaly hlasování, v němž proti němu vystupovala jedna takzvaná autorita za druhou. Opouštěli ho přátelé z mládí; když se Gebauer jednoho z nich zoufale dotázal: „Co jsem měl dělat, když jsem ten důkaz nalezl?“, přítel mu prý odpověděl: „Měl jste mlčet.“ Gebauer si poznamenal, že mu z těch slov zaznělo cosi strašidelného. *

Garik
18.08.2019

Toto dielo Pavla Kosatíka vnímam ako mimoriadne zaujímavý, poučný a zároveň osviežujúci pohľad na niektoré, dnes už vo vedomí laickej verejnosti takmer neznáme, aspekty dejinných procesov v nie tak dávnej histórii národa českého, a to obzvlášť čo sa týka myslenia, snov a ambícií jeho elít.

Niečo z výpiskov:
„Masaryk však vystoupil s názorem, že co není pravdivé, nemůže být ani krásné, estetický účinek díla vyplývá z jeho morálky. Jak se zanedlouho ukázalo, stal se ve své generaci průkopníkem, který s daným míněním předběhl dobu – ačkoliv teď už proti němu nestáli jen estéti, ale mnohem spíš političtí pragmatici.“

„Básník Josef Hora (…) „Zlo je vskutku v tom, že polovzdělaný dav žije jednak vykořeněn ze své mateřské, většinou venkovské řeči, jednak životem prázdným, napodobivým, vyčteným z novin. Zapomněl na řeč svého dětství a nikdy si nevytvořil řeč svého mužství.“ Život klouže po povrchu, mínil Hora, jazyk tedy klouže s ním: nepevní lidé podléhají stále novým a novým módám, přijímají cizí slova jako masky a převleky. V silách nové společnosti by mělo být toto změnit.“

„Jazyk mateřský jistě lépe ovládá žák,“ byl citován starý Vilém Mathesius, „který třeba někdy zakolísá v pravopisu nebo tvarosloví, ale dovede pěkně vyprávět nebo popisovat, nežli žák, který má v malíčku všecky předpisy pravopisné a tvaroslovné správnosti, ale nesvede několik kloudných vět jasného a plynulého vyprávění nebo popisu.“

1