Smolař komentáře u knih

Co napsat o knize, ke který napsalo něco už pomalu 3000 lidí. Asi už bylo řečeno vše, takže jen v kostce.

Hana je mladá, těší se ze života a chce se vdávat, ale má jeden menší problém - je židovka. Teda jako problem to neni pro mě, ale pro postavy v knize. A tak díky jednomu zkrachovalýmu malíři pokojů prožívá svůj tragickej osud. Postupně se taky dovíme něco o členech její rodiny. O Miře - její neteři, Rose - její sestře a taky jejich mámě. A taky o tom, proč je Hana uzavřená sama do sebe a prakticky navenek mrtvá.

Hana je opravdu silná kniha s tíživou atmosférou 30. a 40. let, ale napsaná s lehkostí a čtivě, takže jsem ji neodložil dokud jsem ji nepřečet. Za mě dobrý.

28 06.02.2021

Áje Mornštajnů se povedlo vytvořit dost slušnou orwellovskou postapo dystopii. Proč tyhle přívlastky? Protože lidé v knize Listopád nežijí. Oni přežívají. Od nepovedenýho sametu se totiž v ČSSR zastavil čas. (On se svym způsobem nepoved samet ani v reálu, ale pssst... o tom se nemluví, protože by si hodně lidí muselo sundat brejle.)
A tak tu máme Máju a Josku. Lidi plný nadějí. A tohle je příběh o nich. Nějakej zelenej mozek se v zemi, kde mají velký i filcky, rozhodne, že Gorbačov je měkejš a neni dost zapálenej pro budování lepších zítřků a tak dostane kuli do palice a... ta-dá... opět se nám tu v ulicích prohání přehlídka sovětský bojový techniky. Tentokrát se ale nepíše rok, co má Jágr na dresu, ale rok 89, tudíž Mája a Joska si svoje naděje můžou vzít, zmuchlat a zahodit do koše. Konečně vzniknul ten socialistickej ráj!
Celej tenhle příběh je plnej strachu a beznaděje. A člověk, když se začte, má pocit, že mu furt stojí fízl za zadkem a čumí, co dělá. Tohle by měla být povinná četba pro všechny mladý (a zejména pro ty, co mají sklony si totalitní režim romanticky idealizovat. A jako, že jich přibývá.), aby si uvědomili, za co naši fotrové a matky cinkali klíčema. Paní Mornštajnová prostě atmosféru udělat umí a svoje příběhy vypráví s lehkostí. Postava Máji má hloubku a postupně sledujeme její přerod v rezignovanou bytost, která ale v hloubi duše si tu naději uchovává. Její dcera je naopak státnim aparátem vychovaná poslušná budovatelka s vymytym mozkem. Vedlejší postavy onu dusnou a beznadějnou atmosféru dotváří.
Jediná věc, co mě trošku zamrzela je předvídatelnej konec. Ten totiž svítí pátracim reflektorem ze strážní budky na kilometr daleko, ale to je jen malej flíček na jinak skvělý knize a Listopád určitě stojí za přečtení.

19 10.02.2022

Kvalitní literatura pro děti. Zejména pro ty menší. Už se těšim, až moje prťata povyrostou do věku, kdy budeme spolu číst.

16 08.05.2023

Joel & his mobilní školní družina crew jsou zpět! A opět plánují výlet za pamětihodnostmi Olympu a krásami Uralu.
Musim říct, že první Naslouchač nějakym způsobem ještě držel pohromadě. Sice to bylo silou vůle, ale budiž. Faja chyby Naslouchače nejen přebírá, ale to již tak široký portfólium ještě rozšiřuje.
Opět se setkáme s drzym frackem Ilan, která už takhle byla zralá na to vyhrnout jí mantii a dát jí páskem přes holou zadek. Joel, jako správnej otrokář, si od ní nechá většinu času kálet na hlavu, protože Ilan ve Fajovi je voprsklá, jak stepní orangutan.
Tim se dostávám k vývoji postav. On tu prostě neni, což je obrovská škoda vzhledem k tomu, že máme k dispozici 25 nabouchaných tělocvikářů. Bohužel se kromě Joela a Vargase, chovají všichni prakticky totožně. Asi nejzajímavější je pozorovat, jak se vyvine Ilanina obdoba stockholmskýho syndromu.
Co se dialogů týče, tak to je jako číst středoškolskou práci. Většina z nich je prostá a působí šroubovanym dojmem, kdy místy mi bylo trapně i za pani Stehlíkovou.
Výčet nelogičností, do kterých se autorka zamotává je taky dlouhej, jak účet z Kauflandu. Ony jsou prakticky v každý knize, o tom žádná. Ale tady prostě oči krvácí.
Namátkou třeba fungování světa Naslouchače. Představte si, že máte zničenou planetu a jediný, co drží ten zbytek přežívající civilizace od totálního vyhlazení je banda otroků bez naděje na zlepšení. Asi bych uvažoval o hromadný sebevraždě.
Vzhledem k vyspělý technice nížin neni možný, aby Ilan schovávala svoje pohlaví dýl než pár hodin. Jak to asi dělá čtrnáctiletá holka, když má krámy? Jak chodí na hajzlik na cestách? Jak se myje? Vždyť v takovym prostředí musej všichni smrdět, jak cela v ruskym kriminále. Proč ve světě, kterej bojuje přežití, platí občané daně za stromy? Můžu takhle pokračovat ještě mnohem dýl.
První polovina knihy byla navíc nudná a na čtvrt roku jsem ji musel odložit a rozhodoval jsem se, jestli se k ní vůbec vrátim. Ale já knihy dočítám... Jediná věc, která to částečně omlouvá je, že tehdy ještě neměl Naslouchač zařazení do knih pro děti, jestli si dobře vzpomínám. Teď už alespoň vim, na koho autorka cílí.
Druhá polovina už byla o něco lepší a dala se celkem dobře číst. Malé bezvýznamné + je za masakr v Omstaklandu. Ta část byla napsána opravdu dobře. Za to by se nemusela stydět i leckterá dospělejší fantasy.
Bohužel je fakt utrpení číst knihu a vidět ten neskutečně promarněnej potenciál.
Za mě toto NE!

10 15.02.2022

Uf... tady se špatně hodnotí. Je tu strašně znát stáří a realita doby vzniku, co se týče vylíčení techniky. Ale jinak Nadaci není co vytknout. Člověk zůstane člověkem i po 10 000 letech a snaha o pozvednutí člověka se bude vždy bít se snahou na tom vydělat a usurpovat si moc pro sebe. Tohle se nám v příbězích Nadace snaží Isaac Asimov předat. Ale zároveň nakousne i další témata - Život civilizace v cyklech. Úpadek až do stádia barbarství, akorát s atomovkama v rukou. A taky toho, že se výsledku dá dosahnout bez krveprolití za pomoci náboženský manipulace.
Rozhodně to je zajímavá a myšlenkově bohatá kniha, která stojí za přečtení. Beru ji jako úvod do Asimova a série Nadace.

9 10.02.2022

Ale, ale… tohle je ale příjemný překvapení. A dokonce z domácí scény. A to do tý míry, že jsem Naslouchače slupnul prakticky během chvilky, jak mi to jen čas dovolil.
Osobně mám problém s fantasy (až na pár výjimek) co do uvěřitelnosti postav, patlání pátýho přes devátý a trapnosti (znáte ten pocit, kdy je vám vysloveně trapně za autora, kterej to ale myslí smrtelně vážně), aby to bylo dostatečně „fantasy“. Navíc ještě mnohdy cíleno na dospělýho člověka. Proto se jí vyhejbám. To je důvod, proč jsem ke knize přistupoval s nulovym očekávánim a odnášim si košík plnej ovoce a výše zmíněný se zde naštěstí nekoná.
Pohybujeme se zde někde na pomezí sci-fi, fantasy a postapo. Universum Naslouchače je v začátcích docela dobře vysvětleno a autorka ho rozvíjí.
Knihu beru jako úvod do tématu, což autorka zvládla skvěle. Jen vývoj postav by mohl bejt o něco hlubší a až na pár drobných nelogičností je to fajn čtení. Pro vylepšení atmosféry bych uvítal víc popisu prostředí a ne se tak urputně soustředit na dějovou linku. Ta nikomu neuteče, protože je tu víceméně jediná. Jen je škoda, že se furt pani Stehlíková nemůže rozhodnout, jestli chce psát pro náctiletý, nebo se zaměřit na dospělý publikum. A upřímně by tomu mnohem víc slušela ta druhá možnost. Proto je asi Joel takovej odezdikezdista.
Nicméně i přes těch pár nedostatků se jedná o čtivou a zábavnou jednohubku a rozhodně se těšim na pokračování.

8 30.08.2021

U Marťana jsem se dost bavil (až na ten předvídatelnej konec). U Artemis už jsem se nebavil, protože to byla prostě nuda. Spasitel byl na dobrý cestě dojít po Artemis spasení, ale blbě odhad brzdící manévr a shořel v atmosféře.
Spasitel rozhodně neni špatně napsaná kniha. Ale problém je, že lidovej všeuměl patří k Přemkovi do Receptáře. Poprvé u Marťana to bylo hustý a kůl, bylo to něco novýho a všichni jsme to žrali. Potřetí už se toho ale dost zajídá.
Kniha je opět spíš popisem série katastrof a jejich řešení z dílny domácího kutila. Tuna izolepy a montážní pěny prostě vyřeší vše. Tady je to celý ještě podpořený Andyho (nejen) matematickou masturbací. Když Spasitele teda ohlodáme na kost, tak zbyde prostej příběh o zhrzenym učiteli, kterýho vystřelili do vesmíru, aby spasil svět, jehož slunce je momentálně spásáno a záchranu celýho toho světa má na starosti zamindrákovaná sekretářka, před kterou mají bláto na hřišti i vůdci jaderných supervelmocí.
Škoda, že tady Andy podniknul kroky hlavně k tomu, aby se ta knížka prodávala. Ve značnym množství míst onu pomyslnou zeď hlavou prostě prorazil, nebo zjednodušil a takhle to bude (viz. ona sekretářka). Stránky a stránky matematických popisů prostě slabší a místy i dost naivní příběh nenahradí. Všechny dějový zvraty do sebe zapadaj, jako dobře promazaný soukolí a budovánim spíš Andyho styl psaní připomíná videohru. A tak to opět směřuje nevyhnutelně k hepyendu, protože stylem, jakym je kniha napsaná, to ani udělat jinak nejde.
A to jsem se ještě ani nedostal k variaci na Arrival...
Vidim tu promarněnej potenciál. Andy Weir už je prostě značka a Spasitel je toho důkazem. Zkusim predikovat, že další jeho počiny budou sklouzávat víc a víc do mainstreamu.
Škoda, škoda, škoda.

6 13.12.2022

Další příspěvěk do soutěže o nejnesympatičtěší postavu. Holden je prostě otravnej hlupák, kterej si myslí, že sežral všechnu moudrost světa a narazí do zdi pokaždý, když otevře reprák. Že je puberťák ho neomlouvá.
Kniha prakticky o ničem. Nechápu, co je na ní tak světobornýho.

5 17.11.2023

Veselé a vtipné komediální drama o milostném trojúhelníku on - ona - vibr... pardon... on s prachama a mocí.
Ne, tohle je fakt k smíchu. Prvních cca 50 stran, kdy Celerína na každym kroku přemejšlí, jak a čim by sundala elitní jednotky stráží, kdy zesláblá z gulagu sotva motá nohama, téměř dokonale odráží celou knihu a působí jako nechtěná situační komedie.
Slátanina.

Ha, Stargate! Tenhle milostnej trojúhelník: knížka - film - seriál, se nedá hodnotit samostatně. Alespoň pro mě. (Fanoušci seriálu, dále nečtěte)
Představte si knížku jako čerstvou voňavou luční trávu. Film jako kvítí, co mezi ní roste. A pak přijde kráva, celý to sežere a stráví. A přesně ten výslednej produkt celýho toho procesu (biologie ZŠ) kravskýho trávení... je seriál.
Prostě Roland Emmerich dostal nápad, že se mu kdysi líbil Dänikenovo film "Vzpomínky na budoucnost" a chtěl by natočit film. Skvělej nápad! Protože takhle vniknul jeden z mých nejoblíbenějších filmů a jak jsem nedávno zjistil, i kniha. A to jsem nemoh nechat jen tak a rychle je jí slupnul.
A mně se líbila. Krásně se s filmem doplňuje a rozvíjí některý myšlenky. Má to celkem spád a přesto, že jsem film viděl první, tak mi stále držela knížka ve střehu, protože nějaký momenty jsou trošku jinak. Třeba původ Raa. (do filmu trošku poupraven). Takže žádnej jouda s hadem v držce, ale jen sluha někoho daleko mocnějšího.
Dále pak jedinej O'neil je Kurt Russell. A ten knižní je snad ještě větší psychopat, než filmovej. Jeho touha po smrti je znát z každýho řádku. Já osobně beru cestu hvězdnou branou, jako jeho cestu uzdravení duše. Jackson je sobec a vidí zase jenom to svoje.
Ra je tu skutečně záporák v tom smyslu, že jakmile promluví, jde z něho skutečně strach. Takový malý koncentrovaný zlo. Takhle má vypadat záporák. Vedlejší postavy jsou sice plochý, jak třída korejských studentek, ale o ně tu ani tak nejde. Jsou tu jako dotvoření děje. Taky se něco dozvíme o Nagadě a její kultuře.
Jinak je kniha napsaná celkem slušně. Žádná hluchá místa. Stručně a jasně jde k ději. Žádný zbytečný pasáže. Na konci menší hepyend, ale to se dalo čekat.
A pak je tu seriál. Opravdu mi hlava nebere, jak tahle čipovina se mohla stát modlou tolika lidí. No... svěřte něco Kanaďanum. Už se nedivim, že si z nich dělá duo Stone/Parker věčně dobrej den. Ale ano, taky jsem na to koukal. Jako dítě. A s věkem jsem jaksi zjistil, že SG neni jedinej seriál. A taky přišlo zjištění, že v porovnání třeba s Babylonem 5 je tohle veledílo vysloveně směšný. Nebudu se rozepisovat o nedostatcích, "herectví" a logických nesmyslech. Tohle je Databáze knih. Pro nás je důležitý, že nejen, že překroutilo ideu původní předlohy, ale ono ji totálně doprasilo. Vim, že jdu proti proudu. A je mi to srdečně fuk. Nekvalita se okecat prostě nedá. Emmerich se už teď připravuje na rotaci v hrobě a vůbec se mu nedivim, že se seriálem nechce mít nic společnýho. Tečka.

4 23.09.2021

Jak se žije na obří vesmírné nemocnici? Tak o tom je "Stanice Red Cross". Povídková kniha, která nám přiblíží práci doktora Conwaye a psychologa O'Mary, resp. více prvního zmíněného. O'Marova postava, o které je první povídka, je z mého pohledu mnohem zajímavější a je velká škoda, že ve zbytku knihy je upozaděna na vedlejší kolej.
Další věc, které si člověk všimne je nelogičnost - proč je doktor trestán za to, co neudělal? Proč doktoři posílají své nadřízené neustále do pr... tam, kam slunce nesvítí a ještě jsou za to jimi samotnými chváleni?
Nemocnici na kraji galaxie bohužel zabíjí překlad (nejspíš) a fatalní překlepy (to si to po sobě neumí dotyční lidé přečíst?). Tím i takto zajímavý námět bohužel působí dost nudně a osobně jsem měl problém to nějak uceleně přečíst. Takže na půl cesty k dobrému dílu, protože člověka prostě po chvíli přestane zajímat, jak to celé dopadne.

4 27.09.2020

Aldissova fantasie je bezbřehá asi jako frnda řádně zajetý zlatokopky. Ale tady to protě bylo moc! Už ne břuňobřichoblbečky. Mně se o tom bude i zdááááááááát!!!
Jestli se spolu vsadili Aldiss a Pohl, kdo udělá čtenářsky nestravitelnější postavu, tak to Aldiss vyhrává rozdílem třídy.
Skvělej nápad, kdy na Zemi převezme vládu flóra, ale stylem, kterym je to napsaný, mně to opravdu nesedlo. Nemuselo to být tak dlouhý, protože ke konci už to prostě ztrácelo dech a celková absence nějakýho příběhu z toho dělá spíš cestovatelskýho průvodce.

3 13.12.2022

Zápisky by se taky daly nazvat Album fotek z výletu. Textu je tu poskrovnu a snímky taky nemají vypovídající hodnotu, což podtrhuje Míšovo až neuvěřitelná naivita co se poměrů v KLDR týká. S přibývajícími stránkami jsem nabyl dojmu, že Míšovi by se tam snad i líbilo žít. Ta skutečná KLDR začíná tam, kde Zápisky končí. Otázkou je, jestli vůbec mají Zápisky ambici být něčím víc, než jen informačním průvodcem o zemi kdesi v řiti pro obyčejného Brita.

3 12.12.2022

Ona by se tahle útlá knížečka dala shrnout slovy:

Kdo je větší dobytek: Lidé, nebo Utodi?
Aldiss tu nahlodává víru v lidskou dokonalost. Zejména těch, kteří si myslí, že jsme středobod vesmíru. Ne, opravdu nejsme. Nejlepší věc, kterou může nějaká civilizace udělat, je vyhnout se nám.
Osobně se mi to nečetlo nejlíp, což ovšem neznamená, že je to špatný. A já mam rád, pokud ve mně kniha zanechá otisk a po přečtení na ni musim myslet.
Aldiss tu boduje kritikou lidstva a dělá to dobře.
Takže určitě za mě ano.

3 15.02.2022

Naprosto pozoruhodná věc neni zas až tak pozoruhodná, jak se snaží vypadat. Jo, námět, že se na Zemi objeví najednou figury samurajů v nadživotní velikosti a nikdo neví odkud a proč přišly je fajn a poutavej. Bohužel zůstane jen u toho.
Jestli chtěl Hank Green cílit hlavně na kritiku sociálních sítí, médií a lidskýho odcizení se jeden druhýmu, tak ok, trefil se. To celý korunoval April. Rozmazlenym frackem, kterej by zasloužil leda pár facek. Navíc Green naprosto pozoruhodně tlačil do popředí její sexuální orientaci, kdy se April nemohla dlouho rozhodnout, jestli má ráda frndy, nebo cucavý špalky, ale asi to patří k dnešním mladým. Něco tak nesympatickýho se povede málokomu. A to je asi tak všechno, co může Green nabídnout.
Kniha působí rámcově. Spíš jako slepenec jednotlivých událostí, kde se na pozadí odehrává hlavní motiv. Mohla by být kratší. V druhý půlce už Green nevěděl kudy kam a potřeboval to ukončit. Nakonec neukončil nic. A ano, je to jedna z těch knih, která měla začít tam, kde končí.
Výsledek je takovej neslanej nemastnej. Originální určitě ano, ale tahne to strašně dolu zpracování, nelogičnost některých událostí (Teda už vidim, jak se na planetě objeví sada robotů, či čeho, s vlastnostmi materiálu daleko před našimi a armáda si jí dlouho nevšímá? April, který jde o život a jde točit video. A pod.) a konec. Ten konec!
Tři hvězdy. Ani nevim za co. Asi z lítosti nad promrhanym dobrym motivem.

3 05.07.2021

Nedokážu si pomoci, ale přidat trošku vtipu a absurdnosti a klidně by Vesmírní křižáci mohli nést podtitul "Monty Python letí do vesmíru". Vždy jsem se usmál u pohledu na věc očima mnicha Parvuse a jeho komentářů typu "Všichni přeci víme, že..."
Je škoda, že z toho tehdá Anderson nevytěžil víc.
Ale jinak je to vcelku příběhová jednohubka. Technologická nadraženost a slepá arogance ještě neznamená automatickou výhru... alespoň pokud člověk nepotká anglický rytíře a lučištníky. A kdo umí skvěle intrikovat, dokáže porazit i hvězdný impérium.

2 08.05.2023

Dneska stařičký a beznadějně zastaralý, co se vylíčení techniky týká. Ale co je důležitý, robotí sbírka je zábavná a stále originální. Nečekejte nějakou hlubokou myšlenkovou explozi. Prostě jen pět povídek o Gallowayovi Gallegherovi - šílenym vědci, co kropí do strojku, jak carskej oficír a furt má problémy se zákonem. Jen je škoda, že většina postav napříč sbírkou je na jedno brdo, ale jinak tohle si vysloveně křičí o zfilmování.
Takže jo - můžu doporučit jako nenáročnou a docela vtipnou četbu.

2 20.01.2023

No jo, holky. Když vy jste mnohdy nepoučitelný. V případě Carmen je to o to víc s podivem, že je napůl Íránka, takže musela mít alespoň šajna, do jaký řitě a k jakym písečnym lidem se to vdává.
Nejhorší zjištění pro mě bylo při čtení, že ženy v SA ani nechtějí změnu. Ta společnost je tak hluboce rigidní a zacyklená díky víře v imaginárního komixovýho superhrdinu, že za staletí indoktrinace ta změna ani nemůže přijít v řádu desetiletí. Tohle je práce na mnohem delší dobu a kompletní reformu náboženství. Z pohledu středoevropana to ani nejde pochopit, protože tady logika totálně selhává ve prospěch pohádek a naprostý vychcanosti a manipulativních tendencích Saudů a dobrovolně nedobrovolný zaostalosti jejich žen.
Ta kniha je spíš nakouknutí pod pokličku toho, jak arabskej svět obecně (ne)funguje v kontextu 21. století.
Carmen měla docela kliku, že se jí povedlo od Ládinových utéct relativně snadno. A mohla svoje vzpomínky podat knižně. Jen by toho mohlo být víc. Určitě se o tomhle tématu dá napsat mnohem víc.
Tohle by si měla přečíst každá, která sní o polomáčenym, nebo kakaovym dobrodužství v podobných řitích.

2 17.01.2023

Ale jo. Arcižár byl vtipnej. Petarda otravně zbytečnej a nesympatickej mladej smrad a hlavní bossák (nikoli Jaromír) takovej obyčejnej. Celkově to dalo čitelnou a nenáročnou fantasy jednohubku a chtělo by to rozvést v pokračování.
Zaměřenim to bylo pro náctiletý s popkulturními odkazy, který si užije spíš třicátník. Ono to tak nějak vypadá, že Colfer začal psát knížku pro děti a skončil u mnohem dospělejší verze, protože takhle to na mě prvních několik desítek stran působilo. Po půlce to začalo konečně gradovat a začala zábava, která mě chytla díky atmosféře.
Škoda ne zrovna hlubokých charakterů, ze kterých se časem nějak vyvine jen Arcižár.

P.S. kdybych byl drakem a přisál se na mě takovej hajzlík, jako Petarda, tak neváhám a za chvíli by se točil na rožni, potírán marinádou a s jabkem v držce.

Takže za mě takovej lepší průměr, kterýmu ještě hvězdu přidám, protože lepší a kvalitnější fantasy, která má hlavu a patu a nevypadá po pár stránkách jako pocákanej kapesník závisláka na wowku s ještě mokrym žaludem po tom, co sesmolil příběh o hrdinskym paladinovi, je opravdu málo. Neni to nic světobornýho, ale ani zdaleka nic na úrovni debility Naslouchače, nebo sraček od Másový.

2 15.01.2023

!Možný minispoiler!

Postapokalyptická westernová variace Terminátora, kde roboti vyhráli válku proti lidem, aby mohli žít paradoxně, jako lidé. Aby se nakonec jejich revoluce obrátila proti nim a sama je začala vybíjet strojová inteligence. Ke konci to bohužel spadlo do klišé, kdy už to byla opravdu variace na westernovou (druhoválečnou, kteroukoliválečnou) řež v opevněnym městě proti přesile, kde stejně všichni chcípnou.
Jako špatně se to nečetlo, ale bohužel všechny ty klady první půlky postupně ubejvaly. Třeba myšlenkový a filosofický vsuvky autora. Ty rozhodně měly hlavu a patu. Poměrně promyšlenej děj (i když došlo i na logický hrubky) se postupně rozplynul v přímočarý "musíme z bodu A do bodu B, dřív než..."
Škoda promarněnýho potenciálu. Rád bych viděl rozvedenej popis války proti lidem, protože těch pár flashbacků to nezachrání. Víc o společnosti robotů a jejim fungování.
No nic... další prosím.

2 07.01.2022