Smolař komentáře u knih

Další příspěvěk do soutěže o nejnesympatičtěší postavu. Holden je prostě otravnej hlupák, kterej si myslí, že sežral všechnu moudrost světa a narazí do zdi pokaždý, když otevře reprák. Že je puberťák ho neomlouvá.
Kniha prakticky o ničem. Nechápu, co je na ní tak světobornýho.

5 17.11.2023

Veselé a vtipné komediální drama o milostném trojúhelníku on - ona - vibr... pardon... on s prachama a mocí.
Ne, tohle je fakt k smíchu. Prvních cca 50 stran, kdy Celerína na každym kroku přemejšlí, jak a čim by sundala elitní jednotky stráží, kdy zesláblá z gulagu sotva motá nohama, téměř dokonale odráží celou knihu a působí jako nechtěná situační komedie.
Slátanina.

Larry je skvělej. Tady ubral na obrovitosti a postavil příběh jenom na Harbringerovi a vůbec to nevadilo. Odpočineme si od hromotluka Pitta budeme sledovat příběh o jeho šéfovi a vlkodlačim problému.
Je to spíš menší spin-off, ale rozhodně skvělej napsanej. Akce ubylo, napětí přibylo a je tu hláškující Harbringer tak, jak jsme ho dosud neznali.
Těšim se na další pokračování.

14.11.2023

Já mam s Kingem takovej malej problem. Ten problem je totožnej, jako při sledování kulinářskýho umění mistra Jirky Babici. Oba to totiž dělaj strašně napínavý tim, že čekáte na ten MOMENT!, kdy si řeknete "A... tak teď to dojebal".
A bohužel takovym dojmem na mě působí celkově King. Pod kupolí je toho skvělym příkladem. Kdy jednom momentě (výbuch) to měl utnout a ukončit. Od toho momentu už to bylo vyslověně trapný.
Protože ono to jinak celkem Kingovi prochází a nějak to funguje. Je to napínavý a čtivý. Postavy se někam posouvají a nekončí tam, kde začaly. Bohužel je tu pár nelogičností a rozjetých nápadů, který ovšem King nedokončil.
Takže výsledek je tak nějak napůl. Hlavně to tahne dolů závěr. Tohle bylo prostě odfláklý a King očividně nevěděl co s tim.

14.11.2023

Kvalitní literatura pro děti. Zejména pro ty menší. Už se těšim, až moje prťata povyrostou do věku, kdy budeme spolu číst.

16 08.05.2023

Nedokážu si pomoci, ale přidat trošku vtipu a absurdnosti a klidně by Vesmírní křižáci mohli nést podtitul "Monty Python letí do vesmíru". Vždy jsem se usmál u pohledu na věc očima mnicha Parvuse a jeho komentářů typu "Všichni přeci víme, že..."
Je škoda, že z toho tehdá Anderson nevytěžil víc.
Ale jinak je to vcelku příběhová jednohubka. Technologická nadraženost a slepá arogance ještě neznamená automatickou výhru... alespoň pokud člověk nepotká anglický rytíře a lučištníky. A kdo umí skvěle intrikovat, dokáže porazit i hvězdný impérium.

2 08.05.2023

Příběhově jednoduchá, ale dobře napsaná kniha pro děti, která je názornym příkladem, že i literatura pro omladinu může zaujmout starší publikum, pokud se udělá dobře, aneb nedělejme z dětí debily.
Co zde ovšem tahne, jsou ilustrace. Nádherný grafický zpracování z knihy dělá malý velký umělecký dílo. A jako bonus se omladina naučí něco nejen o severských mýtech, ale i o tom jak se zvednout z bláta, ve kterym mu život koupe tlamu a ještě u toho někomu pomoci.

1 08.05.2023

Tož jako jo. Ono to nebylo tak nějak špatný. Problém bude asi v tom, že se Pavlo pustil přípravy švédskýho stolu, v půlce dostal hlad a tak začal užírat. Od každýho trošku. Až se tim sám zadávil. Jinými slovy - nakousal toho v příběhu hodně, ale jen málo toho dokončil.
Moc postav na moc malym prostoru nedostane možnost k tomu, aby vynikly a tudíž nejsou vykresleny jejich charaktery do větší hloubky.
Je to škoda. Na začátku jsem měl dojem, že bude fajn příběh o bandě partizánů. Nakonec se to spíš zvrhlo v mix Rychlých šípů s MP40 v rukou a 7. roty, kdy se prakticky volně potulují po rajchu a přitom kradou zbraně, aniž by po nich kdokoli pátral.
Ale tak nějak se to četlo docela dobře a člověk se nenudil, až na to, že značná část knihy je věnována spíš událostem, které s příběhem přímo nesouvisí. Spíš to působí dojmem, že to mělo být mnohem rozsáhlejší dílo, ale někdo to seškrtal a je z toho tohle...
Za mě - horší průměr.

26.02.2023

Arila se chce stát hrdinkou. Bohužel neví, jak na to. Ale kdyby se stala hrdinkou, lidi by jí měli rádi, měla by fet, prachy a chlast. Byla by to prostě celebrita. A chtěla by se stát hrdinkou. A tak hledá svoje místo v životě. Už jsem se zmínil o tom, že by se chtěla stát hrdinkou? Asi takhle by se dala shrnout jedna z nosných linek a vlastně kniha celá samotná.
Bohužel tohle je přesně ten případ, kterej zosobňuje všechno, co na fantasy nesnášim a tahá si s sebou všechny svoje neduhy, jako přeraženou hnátu cikána po bitce se skinheadem. A to všechno se jmenuje trapnost a klišé. Trapný jména, trapný motivy prostředí, nelogicky stagnující a deevolvující svět.
Chápu, že je to prvotina, ale imho se to dalo všechno udělat líp. Kniha totiž vypadá, jako slepenec nápadů a místo toho, aby spolu fungovaly, tak jenom na sobě leží. Je vidět, že Ráďa (jehož tvorbu nesleduju, nezajímá mě a prakticky netušim kdo to je, kromě toho, že za mých WoW dob jsem se s tim jménem setkával) má plno nápadů, ale neumí je nadávkovat a následně vytěžit a pracovat s nima. Proto hodně věcí nakousne, ale pak se po nich slehne zem. Čas od času si Radek na pár stránkách protiřečí, ale co mě vysloveně točilo, tak byla nelogičnost jednání většiny postav. Za všechno mluví situace před finální bitvou, kdy místo toho, aby se všechny ruce a nohy nějak zaměstnaly a šly nějak pomoci, tak jdou do kantýny na oběd a kafe. Všichni vědí, že nepřítel je před branama, ale nééé, dáme si gáblík a budeme čumět do mobilů. Dále nadužívání zázraku na poslední chvíli, přeskakování z jednoho tématu na druhej a věčný a doslovný opakování již řečenýho.
Co můžu ocenit, tak je vývoj hlavní hrdinky, která se postupně od naivní puberťačky přetaví v jistější verzi puberťačky. A postava Harariho, jež měl mít mnohem víc prostoru a jako jeden z mála má potenciál. Jo a rozhodně kladně hodnotim absenci romantický linky.
Možná časem dám šanci pokračování a uvidim, kam se Ráďa posune. Možná by nebylo od věci vyměnit beta čtenáře za někoho neutrálního.

24.01.2023

Dneska stařičký a beznadějně zastaralý, co se vylíčení techniky týká. Ale co je důležitý, robotí sbírka je zábavná a stále originální. Nečekejte nějakou hlubokou myšlenkovou explozi. Prostě jen pět povídek o Gallowayovi Gallegherovi - šílenym vědci, co kropí do strojku, jak carskej oficír a furt má problémy se zákonem. Jen je škoda, že většina postav napříč sbírkou je na jedno brdo, ale jinak tohle si vysloveně křičí o zfilmování.
Takže jo - můžu doporučit jako nenáročnou a docela vtipnou četbu.

2 20.01.2023

No jo, holky. Když vy jste mnohdy nepoučitelný. V případě Carmen je to o to víc s podivem, že je napůl Íránka, takže musela mít alespoň šajna, do jaký řitě a k jakym písečnym lidem se to vdává.
Nejhorší zjištění pro mě bylo při čtení, že ženy v SA ani nechtějí změnu. Ta společnost je tak hluboce rigidní a zacyklená díky víře v imaginárního komixovýho superhrdinu, že za staletí indoktrinace ta změna ani nemůže přijít v řádu desetiletí. Tohle je práce na mnohem delší dobu a kompletní reformu náboženství. Z pohledu středoevropana to ani nejde pochopit, protože tady logika totálně selhává ve prospěch pohádek a naprostý vychcanosti a manipulativních tendencích Saudů a dobrovolně nedobrovolný zaostalosti jejich žen.
Ta kniha je spíš nakouknutí pod pokličku toho, jak arabskej svět obecně (ne)funguje v kontextu 21. století.
Carmen měla docela kliku, že se jí povedlo od Ládinových utéct relativně snadno. A mohla svoje vzpomínky podat knižně. Jen by toho mohlo být víc. Určitě se o tomhle tématu dá napsat mnohem víc.
Tohle by si měla přečíst každá, která sní o polomáčenym, nebo kakaovym dobrodužství v podobných řitích.

2 17.01.2023

Ale jo. Arcižár byl vtipnej. Petarda otravně zbytečnej a nesympatickej mladej smrad a hlavní bossák (nikoli Jaromír) takovej obyčejnej. Celkově to dalo čitelnou a nenáročnou fantasy jednohubku a chtělo by to rozvést v pokračování.
Zaměřenim to bylo pro náctiletý s popkulturními odkazy, který si užije spíš třicátník. Ono to tak nějak vypadá, že Colfer začal psát knížku pro děti a skončil u mnohem dospělejší verze, protože takhle to na mě prvních několik desítek stran působilo. Po půlce to začalo konečně gradovat a začala zábava, která mě chytla díky atmosféře.
Škoda ne zrovna hlubokých charakterů, ze kterých se časem nějak vyvine jen Arcižár.

P.S. kdybych byl drakem a přisál se na mě takovej hajzlík, jako Petarda, tak neváhám a za chvíli by se točil na rožni, potírán marinádou a s jabkem v držce.

Takže za mě takovej lepší průměr, kterýmu ještě hvězdu přidám, protože lepší a kvalitnější fantasy, která má hlavu a patu a nevypadá po pár stránkách jako pocákanej kapesník závisláka na wowku s ještě mokrym žaludem po tom, co sesmolil příběh o hrdinskym paladinovi, je opravdu málo. Neni to nic světobornýho, ale ani zdaleka nic na úrovni debility Naslouchače, nebo sraček od Másový.

2 15.01.2023

Já nemam opravdu rád, když se z dětí dělaj kreténi. A tohle je toho důkazem. Takhle si to představuju. Knížka pro děti s dospělejší mluvou.
Příběh je jednodušší, ale dobře napsanej. Postavy sympatický a mnohdy ne úplně jasně zaškatulkovaný, což jsou plusový body.
Zkrátka a dobře - mně se to líbilo. Těšim se na další díl.

13.12.2022

Aldissova fantasie je bezbřehá asi jako frnda řádně zajetý zlatokopky. Ale tady to protě bylo moc! Už ne břuňobřichoblbečky. Mně se o tom bude i zdááááááááát!!!
Jestli se spolu vsadili Aldiss a Pohl, kdo udělá čtenářsky nestravitelnější postavu, tak to Aldiss vyhrává rozdílem třídy.
Skvělej nápad, kdy na Zemi převezme vládu flóra, ale stylem, kterym je to napsaný, mně to opravdu nesedlo. Nemuselo to být tak dlouhý, protože ke konci už to prostě ztrácelo dech a celková absence nějakýho příběhu z toho dělá spíš cestovatelskýho průvodce.

3 13.12.2022

U Marťana jsem se dost bavil (až na ten předvídatelnej konec). U Artemis už jsem se nebavil, protože to byla prostě nuda. Spasitel byl na dobrý cestě dojít po Artemis spasení, ale blbě odhad brzdící manévr a shořel v atmosféře.
Spasitel rozhodně neni špatně napsaná kniha. Ale problém je, že lidovej všeuměl patří k Přemkovi do Receptáře. Poprvé u Marťana to bylo hustý a kůl, bylo to něco novýho a všichni jsme to žrali. Potřetí už se toho ale dost zajídá.
Kniha je opět spíš popisem série katastrof a jejich řešení z dílny domácího kutila. Tuna izolepy a montážní pěny prostě vyřeší vše. Tady je to celý ještě podpořený Andyho (nejen) matematickou masturbací. Když Spasitele teda ohlodáme na kost, tak zbyde prostej příběh o zhrzenym učiteli, kterýho vystřelili do vesmíru, aby spasil svět, jehož slunce je momentálně spásáno a záchranu celýho toho světa má na starosti zamindrákovaná sekretářka, před kterou mají bláto na hřišti i vůdci jaderných supervelmocí.
Škoda, že tady Andy podniknul kroky hlavně k tomu, aby se ta knížka prodávala. Ve značnym množství míst onu pomyslnou zeď hlavou prostě prorazil, nebo zjednodušil a takhle to bude (viz. ona sekretářka). Stránky a stránky matematických popisů prostě slabší a místy i dost naivní příběh nenahradí. Všechny dějový zvraty do sebe zapadaj, jako dobře promazaný soukolí a budovánim spíš Andyho styl psaní připomíná videohru. A tak to opět směřuje nevyhnutelně k hepyendu, protože stylem, jakym je kniha napsaná, to ani udělat jinak nejde.
A to jsem se ještě ani nedostal k variaci na Arrival...
Vidim tu promarněnej potenciál. Andy Weir už je prostě značka a Spasitel je toho důkazem. Zkusim predikovat, že další jeho počiny budou sklouzávat víc a víc do mainstreamu.
Škoda, škoda, škoda.

6 13.12.2022

Zápisky by se taky daly nazvat Album fotek z výletu. Textu je tu poskrovnu a snímky taky nemají vypovídající hodnotu, což podtrhuje Míšovo až neuvěřitelná naivita co se poměrů v KLDR týká. S přibývajícími stránkami jsem nabyl dojmu, že Míšovi by se tam snad i líbilo žít. Ta skutečná KLDR začíná tam, kde Zápisky končí. Otázkou je, jestli vůbec mají Zápisky ambici být něčím víc, než jen informačním průvodcem o zemi kdesi v řiti pro obyčejného Brita.

3 12.12.2022

Ona by se tahle útlá knížečka dala shrnout slovy:

Kdo je větší dobytek: Lidé, nebo Utodi?
Aldiss tu nahlodává víru v lidskou dokonalost. Zejména těch, kteří si myslí, že jsme středobod vesmíru. Ne, opravdu nejsme. Nejlepší věc, kterou může nějaká civilizace udělat, je vyhnout se nám.
Osobně se mi to nečetlo nejlíp, což ovšem neznamená, že je to špatný. A já mam rád, pokud ve mně kniha zanechá otisk a po přečtení na ni musim myslet.
Aldiss tu boduje kritikou lidstva a dělá to dobře.
Takže určitě za mě ano.

3 15.02.2022

Joel & his mobilní školní družina crew jsou zpět! A opět plánují výlet za pamětihodnostmi Olympu a krásami Uralu.
Musim říct, že první Naslouchač nějakym způsobem ještě držel pohromadě. Sice to bylo silou vůle, ale budiž. Faja chyby Naslouchače nejen přebírá, ale to již tak široký portfólium ještě rozšiřuje.
Opět se setkáme s drzym frackem Ilan, která už takhle byla zralá na to vyhrnout jí mantii a dát jí páskem přes holou zadek. Joel, jako správnej otrokář, si od ní nechá většinu času kálet na hlavu, protože Ilan ve Fajovi je voprsklá, jak stepní orangutan.
Tim se dostávám k vývoji postav. On tu prostě neni, což je obrovská škoda vzhledem k tomu, že máme k dispozici 25 nabouchaných tělocvikářů. Bohužel se kromě Joela a Vargase, chovají všichni prakticky totožně. Asi nejzajímavější je pozorovat, jak se vyvine Ilanina obdoba stockholmskýho syndromu.
Co se dialogů týče, tak to je jako číst středoškolskou práci. Většina z nich je prostá a působí šroubovanym dojmem, kdy místy mi bylo trapně i za pani Stehlíkovou.
Výčet nelogičností, do kterých se autorka zamotává je taky dlouhej, jak účet z Kauflandu. Ony jsou prakticky v každý knize, o tom žádná. Ale tady prostě oči krvácí.
Namátkou třeba fungování světa Naslouchače. Představte si, že máte zničenou planetu a jediný, co drží ten zbytek přežívající civilizace od totálního vyhlazení je banda otroků bez naděje na zlepšení. Asi bych uvažoval o hromadný sebevraždě.
Vzhledem k vyspělý technice nížin neni možný, aby Ilan schovávala svoje pohlaví dýl než pár hodin. Jak to asi dělá čtrnáctiletá holka, když má krámy? Jak chodí na hajzlik na cestách? Jak se myje? Vždyť v takovym prostředí musej všichni smrdět, jak cela v ruskym kriminále. Proč ve světě, kterej bojuje přežití, platí občané daně za stromy? Můžu takhle pokračovat ještě mnohem dýl.
První polovina knihy byla navíc nudná a na čtvrt roku jsem ji musel odložit a rozhodoval jsem se, jestli se k ní vůbec vrátim. Ale já knihy dočítám... Jediná věc, která to částečně omlouvá je, že tehdy ještě neměl Naslouchač zařazení do knih pro děti, jestli si dobře vzpomínám. Teď už alespoň vim, na koho autorka cílí.
Druhá polovina už byla o něco lepší a dala se celkem dobře číst. Malé bezvýznamné + je za masakr v Omstaklandu. Ta část byla napsána opravdu dobře. Za to by se nemusela stydět i leckterá dospělejší fantasy.
Bohužel je fakt utrpení číst knihu a vidět ten neskutečně promarněnej potenciál.
Za mě toto NE!

10 15.02.2022

Uf... tady se špatně hodnotí. Je tu strašně znát stáří a realita doby vzniku, co se týče vylíčení techniky. Ale jinak Nadaci není co vytknout. Člověk zůstane člověkem i po 10 000 letech a snaha o pozvednutí člověka se bude vždy bít se snahou na tom vydělat a usurpovat si moc pro sebe. Tohle se nám v příbězích Nadace snaží Isaac Asimov předat. Ale zároveň nakousne i další témata - Život civilizace v cyklech. Úpadek až do stádia barbarství, akorát s atomovkama v rukou. A taky toho, že se výsledku dá dosahnout bez krveprolití za pomoci náboženský manipulace.
Rozhodně to je zajímavá a myšlenkově bohatá kniha, která stojí za přečtení. Beru ji jako úvod do Asimova a série Nadace.

9 10.02.2022

Áje Mornštajnů se povedlo vytvořit dost slušnou orwellovskou postapo dystopii. Proč tyhle přívlastky? Protože lidé v knize Listopád nežijí. Oni přežívají. Od nepovedenýho sametu se totiž v ČSSR zastavil čas. (On se svym způsobem nepoved samet ani v reálu, ale pssst... o tom se nemluví, protože by si hodně lidí muselo sundat brejle.)
A tak tu máme Máju a Josku. Lidi plný nadějí. A tohle je příběh o nich. Nějakej zelenej mozek se v zemi, kde mají velký i filcky, rozhodne, že Gorbačov je měkejš a neni dost zapálenej pro budování lepších zítřků a tak dostane kuli do palice a... ta-dá... opět se nám tu v ulicích prohání přehlídka sovětský bojový techniky. Tentokrát se ale nepíše rok, co má Jágr na dresu, ale rok 89, tudíž Mája a Joska si svoje naděje můžou vzít, zmuchlat a zahodit do koše. Konečně vzniknul ten socialistickej ráj!
Celej tenhle příběh je plnej strachu a beznaděje. A člověk, když se začte, má pocit, že mu furt stojí fízl za zadkem a čumí, co dělá. Tohle by měla být povinná četba pro všechny mladý (a zejména pro ty, co mají sklony si totalitní režim romanticky idealizovat. A jako, že jich přibývá.), aby si uvědomili, za co naši fotrové a matky cinkali klíčema. Paní Mornštajnová prostě atmosféru udělat umí a svoje příběhy vypráví s lehkostí. Postava Máji má hloubku a postupně sledujeme její přerod v rezignovanou bytost, která ale v hloubi duše si tu naději uchovává. Její dcera je naopak státnim aparátem vychovaná poslušná budovatelka s vymytym mozkem. Vedlejší postavy onu dusnou a beznadějnou atmosféru dotváří.
Jediná věc, co mě trošku zamrzela je předvídatelnej konec. Ten totiž svítí pátracim reflektorem ze strážní budky na kilometr daleko, ale to je jen malej flíček na jinak skvělý knize a Listopád určitě stojí za přečtení.

19 10.02.2022