Smolař komentáře u knih

Soubor stovky zajímavostí. Velkou část z nich jsem věděl a u mnoha mi přišlo zajímavější spíš to, že to vůbec někoho napadne zpochybnit. S několika se ale souhlasit nedalo. Nu což... jen toho mohlo být víc.

10.02.2022

Top Gun meets Vzpomínky na Afriku. Ale jo. Rozhodně to špatný nebylo. Je to má prvotina od W. Smithe, protože Čtenářská výzva. Jen jsem čekal, že to bude víc o letadlech a smíchu rotačních kanonů při palbě na nepřátele Izraele (slušně řečeno).
Takhle je z toho spíš cestovatelská příručka, jejímž průvodcem je rozmazlenej fracek. Milostná linka je imho až moc v popředí a často sklouzává do klišé. Ta mě v knihách téměř nikdy nezajímá. Chvíli to vypadá, jak červená knihovna.
Myslim, že v jistym bodě knihy to měl W.S. utnout a příběh ukončit. Po izraelský epizodě už mi to přišlo strašně natahovaný.
Ale, jak řikám, dá se a přes všechny nedostatky to prostě nějak tahlo ke čtení.

10.02.2022

!Možný minispoiler!

Postapokalyptická westernová variace Terminátora, kde roboti vyhráli válku proti lidem, aby mohli žít paradoxně, jako lidé. Aby se nakonec jejich revoluce obrátila proti nim a sama je začala vybíjet strojová inteligence. Ke konci to bohužel spadlo do klišé, kdy už to byla opravdu variace na westernovou (druhoválečnou, kteroukoliválečnou) řež v opevněnym městě proti přesile, kde stejně všichni chcípnou.
Jako špatně se to nečetlo, ale bohužel všechny ty klady první půlky postupně ubejvaly. Třeba myšlenkový a filosofický vsuvky autora. Ty rozhodně měly hlavu a patu. Poměrně promyšlenej děj (i když došlo i na logický hrubky) se postupně rozplynul v přímočarý "musíme z bodu A do bodu B, dřív než..."
Škoda promarněnýho potenciálu. Rád bych viděl rozvedenej popis války proti lidem, protože těch pár flashbacků to nezachrání. Víc o společnosti robotů a jejim fungování.
No nic... další prosím.

2 07.01.2022

Jó, jako malej smrad jsem si tou knížkou často listoval, protože se mi líbily ilustrace. A jak jsem zjistil, ani se mi to po těch letech neomrzelo. No a skvěle se mi hodí letos do výzvy a tak jsem si řek proč ne? Nikdy jsem ji vlastně nečet a za večer bylo hotovo. Patejdl dostal svojí soudružku princeznu, zloděje kradoucího z eráru čaply švestky, zlej soudruh hromaditel materiálních statků do osobního vlastnictví dostal přes prsty a to je v kostce obsah.
Jó, jasně padá tu jeden soudruh za druhym a další narážky na světlý zítřky jsou v každý pohádce, ale vzhledem k době vzniku je to zcela logický. Až budu předčítat mym dvěma ratolestem, s radostí jim vysvětlim co a proč. Když totiž obereme knížku o tyhle srance, tak tu máme milou a hezkou pohádkovou knížku pro děti. A o to tu jde předevšim.
Za mě fajn, ale asi bude potřeba už v dnešní době komentář rodiče. Nás ta doba sice jenom trošku štrejchla, ale asi jsme poslední generace, která si ještě přímo uvědomuje, o co šlo a naše těsně porevoluční dětská léta byla (až na to, že už se nemuselo řikat soudružka učitelka, ale pani učitelka) vesměs svým rázem ještě socialistická a bezstarostná.

1 06.01.2022

Ha, Stargate! Tenhle milostnej trojúhelník: knížka - film - seriál, se nedá hodnotit samostatně. Alespoň pro mě. (Fanoušci seriálu, dále nečtěte)
Představte si knížku jako čerstvou voňavou luční trávu. Film jako kvítí, co mezi ní roste. A pak přijde kráva, celý to sežere a stráví. A přesně ten výslednej produkt celýho toho procesu (biologie ZŠ) kravskýho trávení... je seriál.
Prostě Roland Emmerich dostal nápad, že se mu kdysi líbil Dänikenovo film "Vzpomínky na budoucnost" a chtěl by natočit film. Skvělej nápad! Protože takhle vniknul jeden z mých nejoblíbenějších filmů a jak jsem nedávno zjistil, i kniha. A to jsem nemoh nechat jen tak a rychle je jí slupnul.
A mně se líbila. Krásně se s filmem doplňuje a rozvíjí některý myšlenky. Má to celkem spád a přesto, že jsem film viděl první, tak mi stále držela knížka ve střehu, protože nějaký momenty jsou trošku jinak. Třeba původ Raa. (do filmu trošku poupraven). Takže žádnej jouda s hadem v držce, ale jen sluha někoho daleko mocnějšího.
Dále pak jedinej O'neil je Kurt Russell. A ten knižní je snad ještě větší psychopat, než filmovej. Jeho touha po smrti je znát z každýho řádku. Já osobně beru cestu hvězdnou branou, jako jeho cestu uzdravení duše. Jackson je sobec a vidí zase jenom to svoje.
Ra je tu skutečně záporák v tom smyslu, že jakmile promluví, jde z něho skutečně strach. Takový malý koncentrovaný zlo. Takhle má vypadat záporák. Vedlejší postavy jsou sice plochý, jak třída korejských studentek, ale o ně tu ani tak nejde. Jsou tu jako dotvoření děje. Taky se něco dozvíme o Nagadě a její kultuře.
Jinak je kniha napsaná celkem slušně. Žádná hluchá místa. Stručně a jasně jde k ději. Žádný zbytečný pasáže. Na konci menší hepyend, ale to se dalo čekat.
A pak je tu seriál. Opravdu mi hlava nebere, jak tahle čipovina se mohla stát modlou tolika lidí. No... svěřte něco Kanaďanum. Už se nedivim, že si z nich dělá duo Stone/Parker věčně dobrej den. Ale ano, taky jsem na to koukal. Jako dítě. A s věkem jsem jaksi zjistil, že SG neni jedinej seriál. A taky přišlo zjištění, že v porovnání třeba s Babylonem 5 je tohle veledílo vysloveně směšný. Nebudu se rozepisovat o nedostatcích, "herectví" a logických nesmyslech. Tohle je Databáze knih. Pro nás je důležitý, že nejen, že překroutilo ideu původní předlohy, ale ono ji totálně doprasilo. Vim, že jdu proti proudu. A je mi to srdečně fuk. Nekvalita se okecat prostě nedá. Emmerich se už teď připravuje na rotaci v hrobě a vůbec se mu nedivim, že se seriálem nechce mít nic společnýho. Tečka.

4 23.09.2021

Psal se rok 1959, Robert Heinlein vydal Hvězdnou pěchotu. Roku 1952 vydal Simak svoje Město A Asimov Nadaci. A mezitím, roku padésátého čtvrtétho Kurt Sandner Signály z vemíru. Tak! A Je to venku!
Nebudu se dlouze rozepisovat, protože by to byla škoda mýho času a „papíru“. Je to nudná hovadina, která zmizela někde v dějinách a to právem.
Celej děj se točí kolem jakýhosi outsidera, kterýho zavřeli do blázince, protože sestrojil příjmač a zachytil signály z jiný sluneční soustavy. Což by nebyl problém a samo o sobě by to působilo, jako hodně dobrej námět, ale tohle je tak nudně a špatně napsaný, že mi nejde na mysl, proč to někdo vůbec vydal. Ono totiž na samotnej hlavní motiv prakticky ani nedojde.
Za mě odpad.

Ufff… to jsem si zas naběh na vidle s touhle * píp *. Moh by mi někdo * píp * vysvětlit, vo co tu * píp * šlo? Něco tak * píp * chaotickýho nemůže napsat zdravá mysl. Prostě ne.
Představte si knížku, která je první půlku prakticky celá vedená formou dialogu a druhou zase z větší části jen popisy. Do toho autor hojně boří čtvrtou stěnu. Ne, moment, on ji neboří. On jí projel tankem, srovnal buldozerem a vystavěl místo ní něco jako Jinosvět ze Silent Hillu.
Nějakej příběh tu tedy je. Jakási xtá variace Matrixu, křížená ještě s něčim. To všechno sprskaný do sebe stylem Pejska a Kočičky, co vařili dort a ještě k tomu v druhym kastrolu nějakou dobrůtku, kterou během psaní autor užíval v množství většim, než malym.
Ale teď věcně, co mě iritovalo. Věčný přeskakování z jednoho tématu na druhej bez možnosti se trošku zorientovat v ději. Rozhovory nijak neoddělený od sebe. Nesympatický postavy. Jediný, co tohle veledílo omlouvá je to, že autor sám připouští, že je to totální hovadina.
Jestli je to cesta do hlubin zhulencovy duše, tak se to povedlo a mělo by to dostat plný hodnocení.
Jinak je to imho na odpad.

M*A*S*H, aneb jak jsme se prochlastali válkou. Co víc napsat k něčemu, co téměř všichni znají. Snad jen to, že knížka je spíš podobná filmu, ale všichni ji budou srovnávat se seriálem. To moc nejde. Seriál už hrál na úplně jinou notu. Henry Blake je tu spíš prchlivej zelenej mozek. Hawkeye a Trapper se tu kuního ksichta zbavěj dřív, než je zdrávo a tim prakticky ztratí „úhlavního nepřítele“ ještě před půlkou knihy.
Osobně se mi moc nelíbí, jakym jazykem je kniha napsána. Ale to je asi dáno věkem (napsána byla roku 1968). Vtipný mi to moc nepřišlo a celkově mě to nějak nenadchlo. Kromě poslední kapitoly, kdy se vrací Hawkeye a Trapper domů. Holt seriál je seriál.

1 30.08.2021

Tohle je moře sraček. Ono to totiž snad do půlky nedává smysl a člověk prakticky nemá šanci se čapnout a dostat se do děje, protože celej tenhle stodvacetistránkovej canc působí, jako jedna kapitola vytržená z rozsahově objemnějšího díla. Najednou vás někdo hodí do vody a buď budete plavat, nebo se utopíte.
Jo, jako on to není špatnej nápad. Máte popový hvězdy a jistý entity se z nich snaží udělat legendy - alegorie hudebního průmyslu. Problem je v tom, jak je to napsaný. Paní Mariana totiž asi hojně požívala svojí rostlinnou jmenovkyni během psaní. Roztroušenost, roztěkanost a přeskakování od jednoho ke druhýmu, čemuž asi rozumí jen autorka. V jednom odstavci spolu mluví dvě postavy. V následujícim další dvě, ale to už vám nikdo neřekne, a najednou zjistíte, že jste o tři rozhovory a dvě místa děje dál. Díky tomu nemáte ani možnost si vytvořit vztah k postavám. Ke konci jeden silnější moment, ale ten to sám o sobě už nevytrhne díky předchozímu průběhu.
Za mě – tohle se fakt nedá nikomu doporučit.

30.08.2021

Ale, ale… tohle je ale příjemný překvapení. A dokonce z domácí scény. A to do tý míry, že jsem Naslouchače slupnul prakticky během chvilky, jak mi to jen čas dovolil.
Osobně mám problém s fantasy (až na pár výjimek) co do uvěřitelnosti postav, patlání pátýho přes devátý a trapnosti (znáte ten pocit, kdy je vám vysloveně trapně za autora, kterej to ale myslí smrtelně vážně), aby to bylo dostatečně „fantasy“. Navíc ještě mnohdy cíleno na dospělýho člověka. Proto se jí vyhejbám. To je důvod, proč jsem ke knize přistupoval s nulovym očekávánim a odnášim si košík plnej ovoce a výše zmíněný se zde naštěstí nekoná.
Pohybujeme se zde někde na pomezí sci-fi, fantasy a postapo. Universum Naslouchače je v začátcích docela dobře vysvětleno a autorka ho rozvíjí.
Knihu beru jako úvod do tématu, což autorka zvládla skvěle. Jen vývoj postav by mohl bejt o něco hlubší a až na pár drobných nelogičností je to fajn čtení. Pro vylepšení atmosféry bych uvítal víc popisu prostředí a ne se tak urputně soustředit na dějovou linku. Ta nikomu neuteče, protože je tu víceméně jediná. Jen je škoda, že se furt pani Stehlíková nemůže rozhodnout, jestli chce psát pro náctiletý, nebo se zaměřit na dospělý publikum. A upřímně by tomu mnohem víc slušela ta druhá možnost. Proto je asi Joel takovej odezdikezdista.
Nicméně i přes těch pár nedostatků se jedná o čtivou a zábavnou jednohubku a rozhodně se těšim na pokračování.

8 30.08.2021

Naprosto pozoruhodná věc neni zas až tak pozoruhodná, jak se snaží vypadat. Jo, námět, že se na Zemi objeví najednou figury samurajů v nadživotní velikosti a nikdo neví odkud a proč přišly je fajn a poutavej. Bohužel zůstane jen u toho.
Jestli chtěl Hank Green cílit hlavně na kritiku sociálních sítí, médií a lidskýho odcizení se jeden druhýmu, tak ok, trefil se. To celý korunoval April. Rozmazlenym frackem, kterej by zasloužil leda pár facek. Navíc Green naprosto pozoruhodně tlačil do popředí její sexuální orientaci, kdy se April nemohla dlouho rozhodnout, jestli má ráda frndy, nebo cucavý špalky, ale asi to patří k dnešním mladým. Něco tak nesympatickýho se povede málokomu. A to je asi tak všechno, co může Green nabídnout.
Kniha působí rámcově. Spíš jako slepenec jednotlivých událostí, kde se na pozadí odehrává hlavní motiv. Mohla by být kratší. V druhý půlce už Green nevěděl kudy kam a potřeboval to ukončit. Nakonec neukončil nic. A ano, je to jedna z těch knih, která měla začít tam, kde končí.
Výsledek je takovej neslanej nemastnej. Originální určitě ano, ale tahne to strašně dolu zpracování, nelogičnost některých událostí (Teda už vidim, jak se na planetě objeví sada robotů, či čeho, s vlastnostmi materiálu daleko před našimi a armáda si jí dlouho nevšímá? April, který jde o život a jde točit video. A pod.) a konec. Ten konec!
Tři hvězdy. Ani nevim za co. Asi z lítosti nad promrhanym dobrym motivem.

3 05.07.2021

Už je to nějakej pátek, co jsem ji měl v rukou. Čet jsem ji tehdy ještě jako puberťák a má mladická mysl hltala každou informaci.

Vzhledem k tomu, že už mám něco naposloucháno a nastudováno, usoudil jsem, že to žádnej zázrak neni. Platí zde totiž pravidlo "všechno zajímavý je bezpečně ukryto někde jinde". Jsou tu prakticky jen ty nejznámější a milionkrát profláklý kapely a informace o nich jsou spíš všeobecně rozšířený mezi příznivci. A nikdo jinej, než příznivec si to prostě nekoupí. Navíc je to psaný stylem "blogísek zapálenýho fanouška Metalliky". Metallica tohle, Metallica támhleto...
V době internetu si veškerý informace prostě někdo, kdo se o to zajímá, najde tam. Ve svojí době účel částečně splnila, ale s odstupem času prostě jako informační zdroj neobstála.
Nicméně přiznávám, že můj negativní postoj je z části zapříčiněn tim, že mam vysloveně averzi vůči masovým záležitostem, pozlátkum a siláckym kecum, který chtě nechtě, tuhle scénu provázej. Já miluju muziku a emoce v ní obsažený. Ne ten bordel okolo. A tahle knížka je ekvivalent fanouška Manowar.
Dvě a půl hvězdy, pokud máte rádi výše zmíněný, tak si dvě hvězdy přidejte.

1 08.02.2021

Co napsat o knize, ke který napsalo něco už pomalu 3000 lidí. Asi už bylo řečeno vše, takže jen v kostce.

Hana je mladá, těší se ze života a chce se vdávat, ale má jeden menší problém - je židovka. Teda jako problem to neni pro mě, ale pro postavy v knize. A tak díky jednomu zkrachovalýmu malíři pokojů prožívá svůj tragickej osud. Postupně se taky dovíme něco o členech její rodiny. O Miře - její neteři, Rose - její sestře a taky jejich mámě. A taky o tom, proč je Hana uzavřená sama do sebe a prakticky navenek mrtvá.

Hana je opravdu silná kniha s tíživou atmosférou 30. a 40. let, ale napsaná s lehkostí a čtivě, takže jsem ji neodložil dokud jsem ji nepřečet. Za mě dobrý.

28 06.02.2021

Fajn oddychová jednohubka, aneb i superhrdinové a superhrdinky musí chodit do práce, nakupovat, řešit manželský věci, dojít si na hajzlik, nebo si taky občas odpočinout. Takhle si to představuju, když superschopnosti dostane do rukou někdo, kdo si nevytírá prachama řiť, jako Bruce Wayne.
Vypadá to, že autorka nemá s timhle tématem mnoho zkušeností (což je tu ku prospěchu věci) a celá útlá knížečka tak působí přirozeně. Bohužel je škoda do značný míry promrhanýho potenciálu. Hodně motivů je zde nakousnuto a už nerozvedeno. Vtipný to docela místama je. Mohlo i víc.
Za mě: takovej lepší průměr.

1 18.01.2021

Když si z knihy nepamatuju prakticky nic, je něco hodně špatně. A tohle je ten případ. Vypadá to jak výlet do mozku schizofrenika na perníku.

29.09.2020

To je tak, když někdo seká knížky, jak Baťa cvičky... no dostal jsem se k tomu tak, že to bylo zadarmo na Gůgl knížkách a já zrovna přemejšlel co budu číst. A nutno říci, že i zadarmo to bylo drahý. To jsem si zas uplet na sebe bič.
K obsahu - máme tu třináctiletýho kluka, co je zabouchlej do svojí kamarádky (autorka se může snažit jak chce, ale to prostě neokecá), podle nálady autorky někdy rychlejc - někdy pomalu umírá, příjmá do řepy na hulváta signály z vesmíru a do toho řeší konflikty světových mocností tim, že někoho zatahá za bundu a řekne mu, že to, co dělá je špatný. Fajn... možná v jinym vesmíru, ale v tom mym to nefunguje. A jak tak děj plyne (to je jediný plus - čte se to fakt rychle), najednou jsem na konci a zjišťuju, že se neuzavřela prakticky žádná nosná otázka a místo toho je tu jen cliffhanger jako kráva... což je mi prakticky jedno, protože moje penízky dostanou jiní autoři. O vývoji postav prakticky nemůže bejt řeč. Takže asi tak.
Jedno slovo tuhle věc dokonale vystihuje - naivita. A na tý se to celý veze. Jo, pokud je vám dvanáct a míň, tak je to určitě super čtení. Strašně mi to totiž připomíná takový ty emerický filmy z osmý dekády, kdy puberťák jde zachránit svět a tváří se u toho děsně důležitě.
Ještě jednou, pokud jste dítě, nebo máte jednu mozkovou buňku, tak si přidejte tři hvězdy k dobru. Ale štítky thriller a sci-fi jsou mimo mísu. Zejména sci-fi je facka do tváří seriózních autorů.

1 28.09.2020

Jak se žije na obří vesmírné nemocnici? Tak o tom je "Stanice Red Cross". Povídková kniha, která nám přiblíží práci doktora Conwaye a psychologa O'Mary, resp. více prvního zmíněného. O'Marova postava, o které je první povídka, je z mého pohledu mnohem zajímavější a je velká škoda, že ve zbytku knihy je upozaděna na vedlejší kolej.
Další věc, které si člověk všimne je nelogičnost - proč je doktor trestán za to, co neudělal? Proč doktoři posílají své nadřízené neustále do pr... tam, kam slunce nesvítí a ještě jsou za to jimi samotnými chváleni?
Nemocnici na kraji galaxie bohužel zabíjí překlad (nejspíš) a fatalní překlepy (to si to po sobě neumí dotyční lidé přečíst?). Tím i takto zajímavý námět bohužel působí dost nudně a osobně jsem měl problém to nějak uceleně přečíst. Takže na půl cesty k dobrému dílu, protože člověka prostě po chvíli přestane zajímat, jak to celé dopadne.

4 27.09.2020

Toto je příběh Roberta Wildinga. Muze, jenž je vtažen do spiknutí a vrací se do místa svého dětství, aby vyšetřil vlnu pozorování UFO.
Takto by se dal v kostce shrnout příběh Hlídačů, knihy Neila Springa, která je inspirována skutečnými událostmi z oblasti zvané Broad Haven Triangle ve Wallesu, které se udály roku 1977.
Spring sází na atmosféru deštivé, ponuré anglické krajiny a vychází mu to. Svůj podíl na tom mají i postavy, které si projdou svým vývojem. Od skepse a popírání, až k pochopení a přijmutí svého místa. Spring načíná i téma víry a rodinných vztahů. Bohužel ke konci dostali Hlídači ránu železnou tyčí do nohy a s otevřenou zlomeninou se dobelhali do cíle.
I tak mohu doporučit těm, kteří mají rádi tématiku UFO a paranormálních jevů.

1 20.09.2020

Nápad za 1, provedení za 3. Bohužel.
Knihu jednoznačně tahne pes. Celkem vtipně a neotřele komentuje dění. Bohužel to je asi tak jediné pozitivum. Hlavní postava je osobnostně plochá. Bez vývoje. O dalších postavách platí prakticky totéž. Místy jsem měl pocit, že čtu skript k detektivnímu seriálu z konce osmé dekády.
Co se týče námětu, tak šlo z něho vytěžit více. Chybí výraznější záporák, který by táhl dějovou linku tak, aby člověk neměl pocit, že "když už jsem to teda rozečet, tak to i dočtu", ale chtěl vědět, co bude následovat. To se tu neděje. Navíc děj místy nedává smysl. Kdyby se alespoň autor vyvaroval snad nejtrapnějších klišé, zejména týkajících se jistých obyvatel východní Evropy, a kdy to vypadá tak, že si někde náhodně přečetl několik nejběžnějších ruských jmen a musel je nutně někde použít.
Ale třeba následující kniha bude lepší.

28.05.2020

Špatně. Toto dílko má být parodií Matrixu. A u parodie se chci bavit. Chci se usmívat. Nemusím se nutně řezat tak, že sousedi budou volat městapo za rušení nočního klidu. Vzhledem k průměrné předloze se Adamu Robertsovi otevíral prostor, kde mohl samotnou předlohu poměrně snadno udolat... ale nestalo se tak.
Kniha sama se čte poměrně svižně, až na pasáže, kdy se hlavní hrdina vysloveně utápí v hromadě slovního hnoje. A to je asi ten největší kámen úrazu, když pominu téměř absenci vtipu.
Druhou hvězdu přidávám za poslední část knihy, která by jako námět vystačila na slušný sci-fi román, pokud by byla dobře rozvedena. Bohužel to knihu ale nezachrání.

01.08.2018