Slooki komentáře u knih

Myslím, že k tomuto dílu není moc co dodat. Snad jen to, že by jsem si toto ještě v budoucnu někdy rád znovu přečetl, jen nevím, zda jsem ještě ochoten věnovat tomu tak dlouhou dobu. Ještě stále mám v živé paměti, mou naprostou bezmoc, kdy jsem dočítal předposlední díl, a poslední ještě nebyl v prodeji. Moje bezmoc, kdy jsem nemohl skočit ihned na závěrečný kus přerůstala v paniku a stavy úzkosti, kdy jsem byl nucen oddalovat čtení knihy, na pouhých pár řádek denně, a to jen proto, aby byla mezi jednotlivými knihami pokud možno co nejmenší časová proluka. Mé čekání a plánování mi ale přineslo toužebné ovoce, a tak jsem se i já mohl posléze prolouskat posledním dílem až na konec strastiplné Rollandovi cesty. BRAVO Pane Kingu, BRAVO

6 14.04.2016

Vážně nechápu, co na tom všichni vidí a kde je tam ten "Dech beroucí" aspekt.

4 08.03.2015

Po škole základní, následovala škola další. Škola života. A tak nezbývalo jiné cesty, než si tuto sbírku znovu oživit. A musím říci, že ani zdaleka by mě nenapadlo, to co se mi kdysi zdálo nesmyslné a bez špetky smysluplnosti, mě tentokráte zcela pohltí.

3 26.10.2016

No, tak nevím. Je to takové . . . že prý ať si to přečtu, super knížka a super spisovatel, ASI TĚŽKO. Vetší zábavu jsem si užil u vyprávění v naší malé a zahulené hospůdce, mezi těmi ožrali, kteří se ani nebyli sto, odpotácet se na wc a vše co si tam měli odnést sebou, zanechali pod stolem, na stole, i na přísedících ženách, pospolu zvracejících a močících pánech, jenž po sobě z dlouhé chvíle mazali exkrementy své i svých čtyřnohých mazlíčků, očichávající si a olizující si pospolu genitálie a anální otvory. Další knížku od tohoto, naštěstí už v zemi hnijícího a rozkládajícího se rádoby pisálka, zaručeně nepřečtu: v opačném případě, by jsem se musel zavdat, k perverzním hrátkám, se svým necro-zoofilním sousedem, který po večerech z dlouhé chvíle očichává záchodové mísy, které po mé návštěvě vylizuje do super bílé. Toliko ke sprostému, a neurvale morbidnímu humoru, který tento vychlastaný mozek chtěl napsat, ale nějak se k tomu nikdy nedostal. K mé smůle si tedy na toto budu muset, ještě nějakou chvíli počkat.

Mám rád Kinga, zvláště pokud píše takovéto knihy. Rolanda jsem si oblíbil tak jako snad ještě žádnou postavu s ,kterou jsem měl tu čest se seznámit. Aby tomu tak nebylo, však jsem s ním po jeho boku strávil bezmála devět měsíců na cestách. Příběh je do detailu promyšlený, většího zádrhelu jsem na něm neshledal, za což uděluji velké plus. Knižní sérii doporučuji všemi deseti, rozhodně stojí za přečtení.

3 01.02.2015

Knihu jsem nečetl, pouze jsem málem uslyšel pár epizod, které byli odvysílané na nějaké ubohé rádiové stanici, přičemž pokaždé když jsem zaslechl byť jen začátek slova Den.... ihned jsem kolem sebe mlátil vším co mi přišlo pod ruku, ve snaze do zkurvený radio rozmlátit na kusy, doufaje, že to samé se stane i autorovy těchto rádoby vtipných hovadin a postřehů z jeho už tak ubohého a nudného života. K neuvěření, že někdo může klesnout tak hluboko, aby se k tomuto dostal, zdárně to přečetl, a ještě to oštemploval pětihvězdou. Vážně smutné. Tomuto velkému omylu, kterého se vydavatel dopustil, se budu do konce svého života vyhýbat zásadně v nepravidelných a náhodných kruzích, v pevné víře, že tyto mé cesty tak zůstanou neodhaleny. Knize dávám zářících - mínus5homohvězd.

Nejdříve jsem si myslel, že tu napíšu něco jako: "Zase až tak dobrá knížka to nebyla." "Chceš mi snad namluvit, že se ti nelíbila. Výš ty co, jdi za roh a tam se propleskni." Řekl mi ten druhý. ALE. Víš ty co? Postupem času jak jsem se do tohoto neuvěřitelného příběhu začítal, mi začalo neskutečně lézt na nervy, jak Maxíkovi vše tak pěkně vychází. Odevšad vyskakují nabíté zbraně, sednoucí pěkně do ručky, packy či jiného pařátu, aby vzápětí mohl někomu vystřelit kdoví co, od kdoví odkud. Z ničeho nic se v zemi oběvují díry, to aby se tam mohl Maxík expresně schovat před balistickou střelou, či jinou mega rozšťaňovačkou. Všechny dveře, na celém světě se zavřou, ihned jakmile vycítí, že po Maxíkovi někdo vyslal dávku, něčeho z něčeho. Jednou jsem si už už dokonce myslel, že se chtějí snad vysadit z pantů, už, už . . . . no naneštěstí se tak nestalo, včas zasáhla prkenná podlaha. Taky měl super kočár, tó jó . . . .Sakra, měli jste někdo někdy bouračku v autě? Zcela určitě si pak dovedete představit, když s vámi 300tun fláká do té koule, které se říká země. Jeden soudeček: "Díky bohu za ty pásy". Druhý soudeček: "A kurva, zlomená klíční kost". Třetí soudeček: "Naštěstí mi dorůstají zuby jako žralokovy, a tak si můžu zase pěkně zaskřípat do rytmu". Čtvrtý soudeček: "Jonáš je zase ponevímužkolikáté napresovanej pod sedačkou jako kus schnilího hadru. To nic, bude v pohodě". Pátý soudeček, pádím raději do postele, hlava se mi z toho točí, a tak ji raději z lehka pokládám na polštář s neochvějnou vírou v Maxíka a jeho neuvěřitelné štěstí v tak nehostíném místě, jako je Kulhánkova leb.

2 23.09.2015

Od začátku mě kniha nijak moc nezaujala, ani uprostřed mě nezaujala, ale počkat, ke konci se . . . . ne, kdepak, nezaujala. Myslím si že jestli se Tolkien rozhodl tuto knihu nevydat, měl k tomu rozhodně pádný důvod. Nevím zda bylo zamýšleno psát knihu takovým kostrbatým a složitým slohem nebo jestli šlo jen o daný překlad této knihy, ale nebyl jsem sto dát více než deset / patnáct stránek denně. škoda, myslím že knížka mohla být více čtěnější.

2 05.08.2014

Přečteno s očekáváním co odhalí nová stránka.

2 05.08.2014

No, já těm doktorskejm moc nedám, Musím tak ale přesto přiznat, že mě tento příběh celkem zaujal. V celku neotřelí nápad, s kterým jsem se zatím ještě nikde nesetkal, tedy nebudu-li počítat Muldera a jeho sexy kolegyni. Kniha se mi líbila, a zcela určitě tak sáhnu po dalším počinu tohoto autora.

1 04.12.2016

Přinejmenším, dosti zajímavé.

Když něco nevím, tak se zeptám. V tomto případě, nalistuji patřičnou stránku,.

1 04.12.2016

Ani druhý díl mne nezklamal. Autor se zde více zaobírá i ostatními hrdiny, a musím říci že ani jejich příběhy nejsou nijak nudné a ani stereotypní. Boje jsou pěkně popsané, trable reálné a nuzné podmínky při putování jsem skoro cítil na vlastní kůži. Jediné co mě zklamalo, byl rychle ukončený konflikt na konci příběhu, který by mohl být na můj vkus o více jak pár stran delší. No, snad se v následujícím pokračováním mé choutky, naplní.

1 03.12.2016

Jak už bylo níže mnohokráte napsáno a zmíněno, tento příběh patří mezi ty smutné, a dojemné a v našem světě nemálo se vyskytující se zkurvené náhody. A ještě jedno k tomuto dodat musím, ano je to tak. Po přečtení této knihy, jsem se propadl do sebestředného rozjímání. Nad okolo mi žijícími bytostmi a nad sebou samým, nad nikdy nekoupenými křečky, a přehlíženými rodiči, přes mnou málo navštěvující nej nej nej kamarády, až po strach z nevědomí. Z toho, jak málo pro tyto blízké dělám, a jak málo se jim věnuji. Z toho, že až tu jednou nebudu, a může to být klíďo píďo třeba hned teď

1 23.11.2015

Čtivé a snad i vtipné, pro mne spíše taková oddychovka před něčím, něčím. No něčím jiným, kniha se ale líbila a tak rád mrknu na další titul od autora. A hele, problém vyřešen.

1 18.11.2015

Nejdříve jsem se do této knihy nechtěl nikterak nutit, posléze jsem zjistil, že tohoto není zcela vůbec třeba.
Ano, je to tak. Tento Spasitel, byť nemám tušení, proč a odkud se vzal, mě zachránil od pár nudných a stereotypních večerů, kdy by jsem se jen tak bezcílně poflakoval tmavými ulicemi, v příšeří zapadlé uličky vyhledávajíce společnost špinavé děvky.
Bravo Spasiteli, Bravo.

1 23.09.2015

Pohádka od Kinga??? Rozhodně Ano.

1 01.02.2015

Tato kniha, co si já myslím, patří mezi jeho lepší počin. Kdo chce co chce ať si na pistalku píská, je to dobra kniha.Ano je to Kulhánek, ze všech směrů co se dívám, z leva, z prava no však to znáte. Autor má i špatné knihy, tato mezi ně ale určitě nepatří.

1 01.02.2015

Touto knihou . V pořadí druhou, mnou přečtenou od Neila Gaimana, jsem se upsal Ďáblu.
Tuto Knihu jsem doslova přečetl za jednu noc „ no fakt nekecám“ aniž by jsem se byť jen jednou od textu odtrhl, snad ze strachu nebo obavy aby se kniha nedočetla beze mě.
Je psáná krasným pro mě roztomile snad až dětským slovem, které se mi sedlo. No však, Vy víte jak :

Dunstan se jí na řetěz zeptal.
„Tohle? Jsem jim připoutaná ke stánku. Jsem osobní otrokyní čarodejnice, které patří stánek. Chytila mě před mnoha lety – když jsem si hrála u vodopádů v řiši svého otce, vysoko v horách -víte, proměnila se v miloučkou žabku, aby mě odlákala. Vždycky jsem jí už už měla, ale zase uskočila, až jsem nevědomky vyšla za hranice země. A pak se proměnila do své pravé podoby a strčila mě do pytle.
„A to budete její otrokyní navždycky?“
„Navždycky né,“ řekla elfí dívka a usmála se. „ Získám svou svobodu v den, kdy měsíc ztratí svou dceru, pokud se stane v týdnu kdy se sejdou dva pondělky. A zatím dělám co se ode mě žádá, a taky trochu sním. Koupíte si nyní mou květinu pane?“

Je tu vypíchnut i film, který jsem samozřejmě také viděl. Konec filmu byl oproti knize pozměněn, což mě v té tobě a byla to kratká doba od přečtení knihy „sakra“ naštvalo. Dnes patří filmové zpracovaní příbehu k mému oblíbenému což na kvalitě knihy nijak neubírá.

1 18.03.2014

Ano je to tak, rád by jsem se vydal napříč zemí, na pouť s touto nesourodou sebrankou, s ostřim po svém boku, za nebezpečim a dobrodružstvím a možna i za trochou té krve. Vždyť vypadnou z tohoto nudného života „teď tím myslím každodenní čučení na monitor, např“ a zažit něco nač se může s radostí v srdci zavzpomínat není nikdy na škodu.
Touto knihou jsem se pustil do rozsahlé trilogie „človek alespoň nemusí vybírat co si koupí příště“
která je vystavěna na propracovaně vybudovaném světě, místech a osobach, které se táhnou napříč celou ságou, místech a osobách ke kterým jsem se rád a často každý večer vracel.
Děj nenudí ba naopak, děj je zpravidla rozdělen obdvě či tři kapitoly „zaleží jak nabíra právě probíhajíci zapletka na obrátkách“ a člověk takřka pospíchá přečíst jednu jen aby se už rychle dozvěděl jak calá ta lapálie dopadne. Místa a charaktery jsou dobře popsané a při troše představivosti je máte doslova před očima. Nejvíce mne určitě zaujal Logen Devítiprsťák a jeho krvavé dvojče „chápejte, měl rozdvojenou osobnost“ aka Krvavá Devítka a jeho krásný pohled na věc:

….byl celý od krve, ale to bylo dobře. Vždycky tu byla krev. Jenže klečel, a to bylo špatně.
Krvavá Devítka nekleká před nikým. Prsty zajel do spár mezi kameny v krbu, zapřel se a vstal. Levá noha ho bolela. Usmál se. Bolest byla palivem pro oheň. Maskovaní muži, nepřátelé.
Takže mrtvoly.

Při běhu ze schodu v domě dočítám poslední strany v knize, a dlouhými kroky pádím si koupit druhý díl : Až budou viset.

1 18.03.2014