SlamLenka komentáře u knih

Překvapuje mě poměrně velký počet negativních komentářů - copak lidi už nemají nadhled a neumějí se bavit? Kniha je originální a vůbec není vulgární ani urážlivá, i když je jejím tématem h---o. Našla jsem si zpracování příběhu na youtube a opravdu jsem se zasmála. Byl to čistý a vtipný příběh, který musí děti naprosto s nadšením baštit - a rodiče by jim to podle mě měli být schopni dopřát! =)
** přečteno díky mé kamarádce - sběratelce divnoknih **

3 18.04.2018

Jsem ráda, že Whitman opakovaně poukazuje na rovnost lidí, tedy nerozlišuje mezi mužem a ženou, bílým a černým - v tom byl téměř nadčasový. Pozitivně také hodnotím, že tématem básní jsou veskrze běžné věci, běžný život, ale nazíraný z originálních rovin a pohledů a okem člověka, který má život rád, ale forma mě nezaujala. Měla jsem pocit, že čtu stále dokola několik básní smotaných dohromady, způsob podání se mi zdál arogantní a egoistický. Čekala jsem něžnou lyriku, nemohla jsem se ale více splést. I když nemám problém s volným veršem, Whitman mě tedy svou poezií moc neoslovil.

5 18.04.2018

Jsem opravdu ráda, že nežiji v době takové morálky - na první pohled decentní a slušné, ale ve skutečnosti pokrytecké a vyprázdněné. Helena a její prožitky to samy o sobě dokazují, nicméně ani s ní jsem nedokázala na 100 % sympatizovat, když dokázala posluhovat někomu, kdo si to nezasloužil ani v té nejmenší možné míře, a ospravedlňovala to vírou a poslušností... No prostě jsem vděčná za dnešní dobu, i když má taky miliony nevýhod. =)
PS: Teď už můžu říkat, že jsem četla něco od každé ze sester Brontëových. =)

3 02.04.2018

Ilustrace Zmatlíkové jsem milovala už jako dítě - a baví mě dosud! =)
Známé pohádky jsou zde zpracovány mnohdy s jiným zakončením, nebo s jinými okolnostmi, neznámé pohádky překvapily ještě více. Trochu jsem si vzpomněla na celkem nedávno čtené romské pohádky - i v nich, stejně jako zde, jsou mnohdy až nevhodné věci pro děti, tím myslím hlavně popisy násilných činů (žádné vlk sežral Karkulku, více barvité). Aspoň že tu na rozdíl od těch romských pohádek nebyl žádný sex... =)

1 24.03.2018

Ne že bych byla nějaký záhadolog, ale určitým způsobem mě záhady a tajemství lákají a zajímají, proto jsem si knihy brzy po vydání všimla a rozhodla se, že se do ní pustím. A stálo to za to! Když odhlédnu od faktu, že moc nevěřím tomu konceptu, že někdo autorovi doslova odvyprávěl svůj vlastní příběh a on ho jen předal dál, je to moc zajímavý způsob vyprávění, který je navíc i celkem sugestivní a člověka pak mrazí, když se začte. Posledních cca 15 % knihy mi pak ale přišlo moc zmatečných, možná i uspěchaných, i když to na druhou stranu asi korespondovalo s pocity vypravěče, takže to asi sedí. Postavy byly celkem reálně vykreslené, člověk jim jejich jednání věřil, což hodnotím též pozitivně.
No, každopádně myslím, že sama budu muset Tribeč navštívit, s manželem jezdíme stanovat, tak to asi riskneme i tady (samozřejmě ne mezi listopadem a březnem =D ).

9 22.03.2018

Knihu jsem četla s určitou nostalgií a vzpomínkou na všechny zfilmované mayovky - úplně jsem při čtení slyšela tu hudbu, která hrdiny doprovázela! Nikdy dříve jsem nic od Karla Maye nečetla, využila jsem této možnosti teprve letos v rámci výzvy - vždyť Karl May nějakou dobu žil v Brné u Ústí nad Labem, máme tu po něm pojmenovanou ulici a dodnes stojí penzion, v němž přespával a kde také část své knižní tvorby pro svět vytvořil.
Ale více ke knize: je krásné, jak jsou postavy až naivně černobílé - víme jasně, kdo je klaďas a kdo je záporák, ti nejhlavnější z nejhlavnějších hrdinů zvládnou každý úkol a nikdo se jim nevyrovná, na druhou stranu si můžeme být jisti, že ti nejhorší padouši budou jistojistě potrestáni! To vlastně do určité míry z mayovek dělá pohádky, i když potěší i dospěláka. A já si asi brzy zase pustím nějaký film s Vinnetouem. =)

1 21.03.2018

Přečtení této knihy zcela změnilo můj pohled na Zlatonku! Jako ochránce zvířat, za kterého se snad právem považuji, jsem tedy neskonale vděčná madame Modesty Rabnottové za její hrdinský zásah při utkání v roce 1269, dále Elfrídě Claggové za označení Zlatonosky za chráněný druh, konečně i Bowmanu Wrightovi za nedostižitelný vynález Zlatonky v podobě, v jaké ji známe dnes. Právě tímto činem se z původní barbarské podoby famfrpálu, kde potlouky byly očarované kameny a ubližovalo se zvířatům, stal ctnostný moderní kouzelnický sport, který všichni tak milujeme! =)

4 05.03.2018

Rozhodně se nejedná o nijak těžkou literaturu, naopak jde o čtivý román, který čtenáře chytne. V první polovině knihy, tedy než se Gerta vrátí do Brna, je opravdu její příběh jitřivý, poutavý. Něco málo o tom, jak vyhnání probíhalo a jaké kroky proti Němcům tehdy česká společnost činila, vím, takže na rozdíl od některých plkavců níže nezpochybňuji popisované krutosti. Nicméně pokud toto člověk přijme, nijak to nezpochybňuje fakta o krutosti páchaných hitlerovci (hitlerovec ≠ Němec!), ani to nesnižuje jejich závažnost. Za ty první dvě části bych s klidem dala pět hvězdiček, to bylo skvělé až mistrné!
Druhá polovina knihy ale byla slabší, byť jsem na jednu stranu ocenila možnost sledovat z Gertina pohledu vývoj dalších cca 40 let. Nesedly mi však časté změny vypravěče a přišlo mi to zbytečně rozvleklé, klidně bych to zkrátila a shrnula, vše z pohledu Gerty (+ max. Barbory), a stačilo by. Druhá část byla tak za tři hvězdy.
Snadnou matematikou (5 + 3) : 2 docházím tedy ke čtyřem udělených hvězdičkám. Každopádně si od Tučkové opět velmi ráda v budoucnu nějakou knihu přečtu. =)

3 04.03.2018

Tohle je přesně ten přístup, kterého je v pomáhajících profesích třeba - a v přímé práci s klienty obzvlášť! Líbil se mi oboustranný humor, tedy humor Martina Selnera, i ten neuvědomělý na straně dětí, o které pečuje. Vtipné příběhy, v nichž bezprostřednost dětí pobaví. I u neautistických dětí tuhle přímočarost miluji, o to víc pak působí u těchto dětí, jejichž způsob vnímání si sice můžeme všelijak představovat, ale nikdy jej skutečně nepoznáme. A je to krásné, moci zlehka nahlédnout pod pokličku, i když s vědomím, že se toho milion ukrývá mnohem hlouběji.
Po celou dobu četby jsem se bavila, někdy i dojímala. Bylo to vtipné a osvěžující.
Nejsem čtenářkou blogů, ale jestli Martin vydá i v budoucnu něco ze svých blogů knižně, ráda se do toho zase pustím.

7 24.02.2018

Tak to bylo opravdu zklamání, ale mám pocit, že hlavní zodpovědnost za to nese celkem slabý překlad. Volba slov mi vůbec nesedla, docela přemýšlím, že si knihu raději přečtu v originále, snad by si tím u mě Můra trochu zlepšila reputaci. Imaginace Burtona je bez diskuze dobrá, příběh je zábavný, v tom není problém není... I když jeho poslední filmová tvorba taky značně upadá!
Takže v součtu: velmi dobrý obsah + bídná forma = průměrný výsledek.

1 24.02.2018

Knihu jsem začala číst už s vědomím, že jde zjevně o falešnou autobiografii. I tak jsem ale byla nadšená! I když vím, že spousta lidí se snaží vypadat lepší, než jací ve skutečnosti jsou, nedokážu si představit, že tak něžným a čistým způsobem by mohl svět Malého stromu vyprávět takový hajzl... Ale evidentně mohl. Ač se tedy jedná o takovou faleš, nemohu jinak, než knihu hodnotit pěti hvězdičkami, protože mě to prostě oslovilo. Možná je to ostatně další z důkazů, že svět prostě není černobílý. =)

6 04.02.2018

Skvěle! Opravdu pozitivně hodnotím posun Tomáše Šebka v úrovni jeho psaní - pomalu se z něj místo zapisovatele stává opravdu spisovatel! =) Příběhy jsou ucelenější, forma více literární a čitelnější i pro nelékaře, protože je tu méně odborných termínů, než v předchozích knihách, navíc často "přeložené" pro ty, kdo nejsou z oboru, do srozumitelnějších slov.
Lékařům bez hranic fandím a moc se těším na další Tomášovu misi a její knižní předání čtenářům. Má to smysl a já smekám! =)

2 04.01.2018

Četla jsem před nějakou dobou Než jsem tě poznala, knihu jsem měla za průměrnou a větší emoce ve mně nezanechala. Pak mi kamarádka půjčila tuhle knihu a já si říkala, jestli se mi vůbec do další Jojo chce jít, ale protože jejímu úsudku věřím, dala jsem se do jejího čtení - a příjemně mě to překvapilo!
Tenhle příběh má mnohem větší dosah, je barvitější, emotivnější, příjemně doplněný morálními dilematy a prvky historie. Z nejvyššího hodnocení strhávám jednu hvězdičku kvůli tomu dvojitému happyendu, jinak se to četlo jedna radost.

5 10.12.2017

Stejně jako jiní přede mnou, i já jsem od autora knihu dostala zdarma poštou. Nemohu se teď zbavit dojmu, že jen jako odměnu za tento dar mnozí hodnotili knihu pozitivně, ale já tak opravdu činit nemohu - tím bych zabila své vlastní svědomí.
Dialogy v příběhu byly hodně laciné a nerealistické, oslovování postav mezi sebou bylo nepříjemné, užívání zdrobnělin nemístné (podobně nevhodné jsou i užitá citoslovce), nervy drásající jsou pak popsané myšlenky dětí za současného užití šišlání. Podobně se to má i s popisy děje - jsou laciné, vlastně až kýčovité, přitom jen ploše zasazené do prostoru. Postavy jsou silně nesympatické a velmi povrchně vykreslené, nedospělé (dospělí tam jednají jako děti ve věku 12-15 let). Těch několik zvratů, které v knize jsou, lze popsat jen jako účelové (tedy zvrat jen proto, aby tam nějaký byl) a opět velmi nerealistické.
Do budoucna bych navíc doporučila více dohlídnout na korekturu, narazila jsem na několik chyb, např. v dělení slov na konci řádku nebo když je zde psáno email, ale myšlen je e-mail.
Hodně dlouho jsem zvažovala, zda dám knize jednu hvězdičku nebo hodnocení "odpad", ale protože jsem měla problém knihu dokonce jen dočíst, přikláním se k tomu horšímu hodnocení a čtenářům, kteří od knih očekávají víceúrovňový požitek a záleží jim i na formě podání, Deštivý den nedoporučuji.

Originální forma - z počátku jsem byla z těch rozhovorů spíše rozmrzelá, ale pak mi to přestalo vadit, protože ten příběh je z nich celkem dobře čitelný. Horší už to ale bylo s uvěřitelností těch dialogů, přišlo mi to spíš jako rozhovory z béčkového filmu. Námět zajímavý, vlastně velmi zajímavý, tajemný, prostě super, ale vadilo mi, že je to takové moc konspirativní. Závěr chytlavý - dobrý háček k další knize. Dám tomu tedy ještě šanci a zkusím pak i dvojku, snad to bude stát za to.

2 21.11.2017

Je to síla! Před několika lety jsem viděla film, už ten mě nadchnul, hlavně Viggo tam sehrál svou roli opravdu dokonale. Když jsem zjistila, že film je natočený podle knížky, věděla jsem, že si ji budu muset přečíst - konečně se na nic dostalo.
Ten příběh, ačkoli je poměrně krátký, v sobě má hrozně moc, je plný naděje i zoufalství, síly i slabosti, strachu i statečnosti... Nejvíc ale ukazuje bídu a hnus světa i lidskosti. Zajímavé je i to, že neznáme jméno otce a syna, stejně jako nevíme, co se se světem událo, že je tak pustý.
Až zase budu hrát hru Fallout, myslím, že na Cestu po jejím přečtení budu myslet mnohem více, než jen po shlédnutí filmu.

15 13.11.2017

To by mě zajímalo, jaký by byl příběh Robinsonky, kdyby ho Marie Majerová psala třeba až nyní, tedy v roce 2017. Na téhle knize je totiž krásně vidět, jak se doba změnila, a to v mnoha rovinách. Zajímavý je i způsob myšlení Robinsonky, protože dnešním dětem (resp. mládeži) by v jejím věku takové myšlenky na mysl vůbec nepřišly, natož aby si takhle uměly hrát...
Četba to byla zvláštní, svým způsobem pro použitý jazyk těžká, pro dnešní čtenářky (či spíše čtenářky) až nezajímavá, tedy leda že mají zájem udělat si exkurzi do duše dívky z té doby.

1 12.11.2017

Tak první cca dvě třetiny knihy byly špičkové - napjatá atmosféra, tajemné události, mystičnost prostředí. Ale závěr, ten mě bohužel nakonec svou překombinovaností naprosto zklamal.

2 27.09.2017

Autorčin styl psaní se mi líbí, je to intenzivní, má to spád. Líbí se mi i popis přírody a její tajemné složky, to je takové syrové a tajemné, zatímco myšlenkové pochody postav a jejich vnímání vztahů jsou syrové a netajemné - prostě mají jasno, tedy minimálně v tom aktuálním prožitku, do budoucna se uvidí.
Od Anny si moc ráda přečtu i další knihy (Do tmy mám také přečteno), takže doufám, že pro nás ještě nějaké chystá! =)

6 30.08.2017

S hlavní hrdinkou mě nebezpečně spojuje vyhýbání se lidem - "pokud dnes nikoho nepotkám, bude to dobrý den".
A jak tak koukám do komentářů, tak nejsem jediná, koho Anna šíleně nadchla pro sběr bylinek - už mám nasušenou bazalku a mátu, připravila jsem si vlastní jitrocelový sirup a chystám se, že si brzy přečtu i knihu Ke dnu.

9 19.08.2017