Shari
komentáře u knih
Dědina
Petra Dvořáková
Skvěle napsaná kniha, která mě přenesla do jakékoliv české vesnice. Ani bych neřekla, že je to humorné, spíš reálné :) Usmívat jsem se mohla jen díky tomu, že jsem se v teplákách narodila, ale už je jen nosím... Nejvíc se mi líbil příběh Maruny a Josefa, ocenila jsem, jak autorka vykreslila postavy a dokázala vybalancovat jejich lidskost a zároveň maloměšťáctví.
Dcery
Kateřina Dubská
Krásná objemná kniha. Četla jsem ji hned po Člověku Gabrielovi, což nedoporučuju. Zatímco Gabriel je až mystický a poetický, tahle kniha je jiná – svět Dcer je mnohem "víc na zemi". Docela dlouho mi totiž trvalo, než jsem se z Gabriela přeladila a přestala mít očekávání, že Dcery budou pokračovat v podobném duchu. Každopádně - kdybych je četla bez onoho očekávání, jsem nadšená. Uvědomila jsem si, jaký byl svět, když vyrůstaly naše mámy a babičky, jak nebyl prostor pro řešení věcí, kterými se můžeme zabývat my jen díky tomu, v jaké době a v jaké zemi žijeme.
Člověk Gabriel
Kateřina Dubská
Příběh, při jehož čtení se mi několikrát draly slzy do očí. Když si vzpomenu, jak Gabriel vnímal svět kolem sebe, poletují mi v břiše motýlci. Celé je to pohádkové, možná naivní, ale rozhodně silné. Jedna z knih, které na mě hodně zapůsobily.
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Chtěla jsem lehké intermezzo mezi komplikovanějším čtením. Příště ale sáhnu po něčem osvědčeném jako je Nesbo - tohle bylo zdlouhavé, skoro celou dobu jsem se nudila, až konec mě překvapil. Ale podruhé bych se už k tomu nevrátila, ani bych to nedoporučila.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Až drásavě popsané rodinné vztahy mezi Viktorem, jeho mamkou a babi. Při čtení se střídá pochopení a vztek na každého z nich. Styl psaní Petry Soukupové mě taky něčím rozčiluje a přitahuje zároveň. Vlastně mě při čtení štve tím, přesně dokáže vyhmátnout, co nechci "slyšet" a donutit mě se tím zabývat - je to něco jako jít na psychoterapii, otevírat bolavá témata a odcházet s úlevou, že ten strašák vlastně není tak hrozný :)
O dívce Grace
Anthony Doerr
Překrásná kniha, kterou jsem chtěla z počátku odložit, a na konci jsem děkovala, že jsem to neudělala. Není to ani tak příběh dívky Grace, spíš jejího otce – neuvěřitelně lidského jedince, který působí jako šílenec a proto jsou jeho stavům věnovány tak dlouhé pasáže. Nečekejte napětí nebo nečekané zvraty (i když přijdou, ale tak nějak přirozeně), ale sondu do života jednoho chlapíka, který krásně žil, i když to tak na první pohled nevypadalo.
Knihu jsem dočetla před několika měsíci a stále si na ni občas vzpomenu.
Stehlík
Donna Tartt
Silný román s dokonale vykreslenými postavami a mistrovská práce s jazykem. Právě tyhle tři důvody považuju za hlavní argumenty, proč se do Stehlíka pustit – musíte na něj mít čas a náladu.
Policie
Jo Nesbø
Po dlouhé době detektivka, při které jsem se chvílemi bála, že jsem nedýchala. Pro mě rozhodně lepší, než navazující Žízeň (takhle mega úchylné vrahy si totiž člověk těžko přestaví...). Díky Nesbově vyprávění mám pocit, že postavy z osloské stanice znám dobře jako kdyby to byli mí kolegové. Děj odsejpá, je plný zvratů a litovala jsem, když jsem dočetla.
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante
Třetí díl jsem četla ihned po druhém a kdyby mohla vrátit čas, tak bych si příště dala mezi jednotlivými díly aspon několik týdnů pauzu. Elena Ferrante píše tak, že mám pocit, že jsem s hrdiny z Neapole chodila na základku a teď se s někým z nich občas potkám a vypráví mi, jak se mají ostatní.... Když jsem si to ale dala takhle na jeden zátah, tak už toho bylo moc najednou.
Příběh nového jména
Elena Ferrante
Druhý díl mě bavil mnohem víc než první - první mi přišel jako románek pro puberťačky, s druhým jsem se ztotožnila a přečetla ho víceméně jedním dechem. Autorka příběh vypráví a přitom vykresluje povahy a pohnutky hrdinů, že jsem měla pocit, jako bych je znala... Vtáhla mě do děje tak, že mě zajímá, jak se hrdinkám daří a kudy se ubírají jejich životy – mám u toho stejný pocit, jako když se vrátím do města svého mládí a setkám se se spolužáky ze základky :)
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Nemám ráda humoristické romány. Uznávám, že u téhle knihy jsem se asi 2x nahlas zasmála, ale můj šálek kávy to není. Každopádně kniha má spád, je hezky napsaná a koho tenhle žánr baví, bude spokojený.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Četla jsem v době, kdy jsem měla rozečtených víc dobrých knih a říkala si, že to zase takový zázrak není a horkotěžko jsem to dočetla. S cca půlročním odstupem si na tu knihu a její hrdinky vzpomenu a dnes jsem se rozhodla koupit si další díl. Autor(ka) je skvělá vypravěčka, dokázala vykreslit atmosféru Neapole a velmi přirozeně vypráví, co se odehrává v dívkách. Zdálo se mi to celé velmi banální a plytké, ale právě ta "normálnost" mě s odstupem času na tom baví nejvíc.
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz
Vždycky si to koupím, vždycky si říkám, že tentokrát se bojím, že už to bude blbý, a zatím je to vždycky dobrý! Ke konci jsem chvílemi byla úplně napnutá, a když jsem dočetla, tak jsem litovala, že to už končí. Když se zpětně kriticky ohlédnu, tak si říkám, že některé postavy byly za vlasy přitažené a že to celé má rysy akčního filmu, na který bych se nedívala, že kvalit prvníh dílů to nedosahuje, ale ve výsledku jsem se dobře bavila, na čtení se těšila a to považuju za rozhodující. (A když to prostřídám něčím víc intelektuálním, tak se ani nebudu cítit provinile).
Selský baroko
Jiří Hájíček
Od Hájíčka jsem četla jeho pozdější knihy a neměla jsem od Selskýho baroka velké očekávání. O to příjemněji jsem byla překvapená - prokreslené postavy, pomalý děj s nečekanými zvraty a připomínka toho, co by nemělo být zapomenuto. Vesnický román 21. století se vším všudy.
Když psi pláčou
Markus Zusak
Skvělá kniha od Zusaka - neotřelý námět, nečekaná hloubka, výborně popsané charaktery.
Marie a Magdalény
Lenka Horňáková-Civade
Skvěle popsané osudy a charaktery tří generací žen, které opakovaly stejné chyby a dědily dobré vlastnosti. Několikrát jsem během knihy polykala slzy a volala babičce a mámě s vědomím toho, že mi díky knize ve vztahu k nim mnohé došlo...
Žízeň
Jo Nesbø
Knihy od Nesba mám ráda, ale tahle mě moc nebavila - nepřišla mi moc napínavá a téma vampyrismu mi přišlo natolik ujeté, že kdyby mě nezajímalo, jak to dopadne, tak knihu odložím :)
Jezero
Bianca Bellová
Osud hlavního hrdiny zasazený do prostředí toxického Jezera a pokřivených vztahů nutí k přemýšlení o sobě sama i o společnosti. Brilantně napsané.