Senza Jenka komentáře u knih
Moc velkou paralelu jsem mezi Pevností a touto knihou nenašla - snad jen v tom boji dobra a zla. Na Pevnost to také kvalitativně nemá.
Moje nejoblíbenější komedie od Shakespeara.
Opět kniha, kterou by si měl přečíst každý.
Dva podobně laděné příběhy Jana Šmída stojí na pomezí černého románu a crazy detektivky. Zatímco ve Smlouvě s ďáblem jde ještě o celkem "nevinný" příběh účetního v realitní kanceláři, který by zůstal uvázán u svého zaměstnání až do důchodu, kdyby mu nepomohla právě ona smlouva..., Upíři jsou daleko divočejší a mají v jádru i vědeckofantastický námět o zmrazování lidí, kteří se chtějí dočkat druhého života v lepší době, ale k vlastní škodě trpí nadbytkem peněz. A právě to je vůbec neochraňuje před hloupostí, stačí, když je někdo přesvědčí, že za peníze si lze koupit všechno, že peníze je možné užívat i po smrti.
Tuhle knihu jsem četa před devíti lety, při svém osmiměsíčním pobytu v Německu a byla pro mě doslova jako zjevení světla v temnotách. Dokonce jsem tehdy v přetrvávající euforii poslala autorovi dopis a on mi odpověděl. Mám ho dodnes schovaný :o)
Dějiny filozofie v kostce, i když vyústění příběhu mě trochu zklamalo.
V čerstvých sedmnácti jsem byla na jednom motivačním kurzu, kterým se jako červená nit táhl příběh Santiaga a jeho cesty za pokladem.
Ta kniha má pro mě tím pádem jeden rozměr navíc :o)
Paní Smallová se vyžívá v nevolnickém sexu. Její knihy jsou plytké a jen o tom. Myslím, že jejím "dílům" by sedělo označení PORNO, více než červená knihovna.
Tohle je hodně zajímavá kniha. Autorka si tu hraje s teorií o partenogenezi. Nejvíc nesmyslné mi ale přišlo pozdvižení, které to vyvolalo - církev to v příběhu jednoznačně popřela, protože by to údajně ohrozilo jejich tvrzení o neposkvrněném početí Krista. Jenže partenogeneze spočívá ve vyprodukování své vlastní kopie - tj. Marie by musela porodit holčičku, aby to vůbec na partenogenezi svést šlo :o)
Tahle autorka píše na můj vkus trochu rozvláčně, i tak to bylo rozhodně zajímavé čtení.
Jedna z nejstrašnějších výpovědí o nelidských činech lidí. Měl by si přečíst povinně každý.
Tahle kniha je skrz naskrz pratchettovská, ale také nepratchettovsky smutná... Je na ní něco... víc. Dobré vypíchnutí nesmyslnosti válčení.
Autor vytvořil takové antišmouly s vizáží drsných skotských horalů. Boží!
Moje první setkání s panem Pratchettem. A asi nejvíc na mě zapůsobilo. Nikdy nezapomenu slovo "inhumovat". Miluji absurdní humor a "železnou logiku" :o)