Podivný regiment
kniha od: Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480/bmid_uzasna-zemeplocha-podivny-regiment-ubM-480.jpg
4.4
701
Představte si klikatou říčku, která je hranici mezi Borogravií a Plesnivinskem a po každých deštích radikálně změni koryto. Schyluje se k válce. Na území, které po posledních deštích připadlo Borogravii, stála totiž jedna i ankh-morporkských signálních věží. Vládkyně Borogravie dala věž zbourat. Patricij vyslal na ochranu malého Plesnivinska a samozřejmé tak trochu i ankh-morporkských zájmů, oddíl vojska, jemuž veli Řeznik Elánius (jak mu říkají Borogravijci). Na obranu rodné Borogravie se dá naverbovat i Apoléna, ať už k tomu má důvody jakékoliv. Ztracena mezi vojáky lidmi, vojáky trolly a vojákem Igorem, prodělává na pochodu k hlavním jednotkám tvrdý výcvik pod velením svobodníka Řemendera a desátníka Honzáruma. Apolena ale brzy zjisti, že ve skutečnosti je mnoho věci úplně jinak, než se na první pohled zdá… Úžasná Zeměplocha, kniha 29., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem 31.
Žánr:
Literatura světová , Humor , Fantasy
Vydáno: 2004 , Talpress
Originální název:
Monstrous Regiment , 2003
více info...
Komentáře (57)
Komentáře 57 Recenze 0
Takové holčičí čtení, plné jemných nuancí, tajemných náznaků a vtipů, vycházejících z rozdílů mezi pohlavími....... Ne! Je to zase velká bžunda, ve které je tolik originálních nápadů, že to člověka nutí říci: Kam na ty skvělé nápady chodí?
V podivném regimentu autor ukazuje jiné země ze Zeměplochy. Ne tak svobodomyslné a pokrokové jako Ankh-Morpork. Pokud z dřívějších popisů vypadal Ankh-Morpork jako město, kde není život růžový, tak oproti Borogravii je to skvělé místo pro život. Hlavně pro ženy.
Místy se v příběhu objeví pár známých postav z hlídky, ale hlavně je příběh o malé Borogravské jednotce a jejích členech. Není to svým obsahem tolik humorné dílo (snad i Noční hlídka byla veselejší), ale i tak se najde chvíle, kdy se člověk pobaví. Autor si v této knize bere na mušku válčení, armádu, vlasteneckou propagandu i všechny ty nesmyslné důvody k válce.
Život v armádě je drsný a ve válce ještě horší. Zvlášť když vás dostane na starost kreatura typu desátníka Řemendera. Zase trochu víc moralizující dílo: napětí 70%, humor 10%, trpkost života 95%, celkově 4-5 hvězd, vynikající. Ano,ten konec byl trochu moc. Ale i tak.
Zpěváčková výborná, Honzárum dokonalý, Rubaška správně motivovaný. Nugát nebrat.
Po "Hrrrr na ně" další díl pomyslné humanistické hlídkové série, i když Elánius je zde vyloženě jen v epizodní roli. Od Pratchetta to tu v první části schytávají zejména vlastenecké a válečnické směry politiky - kdo někdy viděl úryvky ze současné ruské propagandy, budou mu některé výroky povědomé: "Naše země je obklopena vraždícími cizinci" nebo "Borogravské matky s radostí posílají své syny do války, neboť největší ctí muže je padnouti za vlast".
Postupem času se ale objevuje jednak podstatný feministický nádech knihy (který může konzervativního čtenáře dost podráždit) a jednak explorace remarqueovského válečného kamarádství řadových vojáků, které Pratchett vyjadřuje heslem "nepřítel je stejný zoufalec jako my, ale musíme ho zabít dřív, než on zabije nás".
Jak už se píše níže v komentářích ostatních - kniha není k popukání, ale je zde mnoho zábavných momentů: nezklame pochopitelně Igor, ale ani trollí romantika není k zahození, stejně jako poněkud potrhlý důstojník Rubaška, absolvent od života odtržené oficírské školy. A trochu na hlavu postavené rozuzlení celého příběhu jsem taky ocenil.
99%
Nejlepší Zeměplocha. A tohle je kopec, na kterém jsem ochotná zemřít (pokud mě tedy takhle nepropleskne ještě nějaký další díl, který jsem ještě nečetla).
Neberte Regiment do ruky, pokud hledáte vtipnou, rozpustilou, humornou knížku, jakou od Pratchetta čekáte. S takovou se radši vrhněte na ty s Hlídkou či Neviditelnou univerzitou. On totiž není ani vtipný, ani rozpustilý, a humorný jen v drobných situacích, ne ve svém principu.
Terry Pratchett chápal ženy a rozuměl jim o nic méně než mužům, a co víc: rozuměl jim i za hranice "ženství". Někteří si možná vybaví divoké diskuze o tom, zda tento autor byl nebo nebyl transfobní. Zaprvý: nebyl, zadruhý: kdyby náhodou někomu nestačilo, že to o něm potvrdili lidi, kteří ho znali (včetně Gaimana nebo jeho samotné rodiny), tak tuhle knížku jsem ochotná omlátit o hlavu každému s pochybnostmi.
Jsem jediná, kdo z Borogravie chytá náznaky Severní Korey? Anyways, je to knížka o zničené zemi a zbídačených lidech, co v ní žijí, pod vládou náboženského fanatismu a boha, který své věřící dávno opustil. Je to knížka o státu, který z chudoby a špíny plodí ženy pevné jako ocel.
Nevypráví nám prioritně o tom, že ženy mohou být v armádě. Dokonce ani o zbytečnosti a krutosti války. Je o ženské síle, která pokaždé pramení odjinud a míří někam jinam, je o tom, že ženy mohou vzít svůj osud do svých vlastních rukou, a hlavně: že se mohou rozhodnout ženami vůbec nebýt.
Je to hrozně jednoduché. Když někoho do sukní nedostanete, mrkněte na něj a podstrčte mu pár srolovaných ponožek.
Humorný příběh obsahující skvělé antiválečné myšlenky. Jako absolvent základní vojenské služby mohu potvrdit, že absurdity v knize uvedené, jsou společné zřejmě všem armádám světa.
A na závěr citát, se kterým nelze než souhlasit: "Nepřítelem nejsou muži, ženy, staří a dokonce ani mrtví. Byli to jen hloupí lide všeho druhu. A nikdo neměl být právo hloupý."
V knize byly i vtipné momenty, ale celkově zpracovává vážná témata a není to úplně oddechové čtení.
Tým, že nemám načítaných ešte veľa kníh zo Zemeplochy, tak nemôžem veľmi porovnávať, ale tie, ktoré som doteraz čítala boli vtipnejšie. Táto kniha však bola super, aj napriek tomu, že v nej nebolo až toľko humoru, ale autor sa pekne dotkol aj závažnejších tém. Určite sa oplatí čítať. AJ
Asi doposud největší zklamaní ze série zeměplochy. Knihu jsem se nutil dočíst.
Vím, Regiment je určitě literárně výš než Terryho prvotiny ze Zeměplochy, ale to neomlouvá, že kniha nebaví a nezaujme. Místo toho se autor zaplétá do moralizujících klišé, a samotnou zápletku s vtipným potenciálem totálně přežene a zabíjí. Zeměplocha se stává pouze kulisou dodávající lesk nedotaženému příběhu s prázdnými postavami. Výjimkou je snad jen postava nadporučíka Rubašky. Jediným vtipným tématem se mi zdála bizarní víra v Nugáta, která na mě působila Pratchettovsky.
K rozpačitému dojmu přispívají různé naťuknuté, ale nedotažené linky. Velitel Elánius i role zbytkuy Hlídky vůbec je v příběhu zbytečná, jaksi násilně implantovaná a působí kostrbatě. Navíc se zde projevuje nešťastný trend posledních „Hlídek“, kde místo jízlivého a provokujícího humoru, upadá do šablonovitých, průhledných morálních témat. Na počátku série by mě nenapadlo, že Anhk Morpork a jeho policie bude popisován jako úžasná a osvícená síla šířící toleranci po Zeměploše, proti kterým jsou lékaři bez hranic a mírové jednotky OSN, pouzí „čučkaři“.
(SPOILER) Jsem na rozpacích, jak mám vlastně knihu hodnotit. Asi je to i tím, že jsem čekala jako vždy oddech a zábavu a místo toho jsem dostala hlavně satiru závažnějších témat. Místy byla kniha vyloženě smutná. Do čtení jsem se musela chvílemi až nutit, což se mi u knihy od Pratchetta zatím nestalo. A přes to, že jsem žena, tak na mě bylo v knize žen až moc, v závěru jsem si dokonce říkala, už prosím ne, aspoň ty buď chlap...Prostě nic se nemá přehánět. Úplný konec byl také spíš hořký. Takže celkově vzato se mi líbilo hlavně poukázání na nesmyslnost války a náboženského fanatismu, ale jinak to bylo slabé.
Hlavní postava příběhu Apoléna Zpěváčková se rozhodne, že za každou cenu najde svého bratra Pavla, který odešel do války a přivede ho zpět domů. Její jedinou možností je přestrojit se za muže a vstoupit do armády. Není však jedinou, kterou něco podobného napadne.
Pratchett tentokrát opouští jak své zavedené postavy, tak i své běžně používané kulisy jako je Ankh-Morpork nebo Lancre. Vždy ve svých zeměplošských knihách použil alespoň jedno z toho (až na Malé bohy). V tomto románu se ocitneme v Borogravii, malé nevýznamné zemi, která je známá tím, že neustále bojuje s některým ze svých sousedů, a která jako jedinou víru vyznává boha Nugáta, známého tím, že si vymýšlí čím dál hloupější náboženská nařízení.
Pratchett si tedy za svůj cíl ke kritice tentokrát bere závažná témata – válku a náboženská dogmata. Už od začátku poukazuje na nesmyslnost války, která národ postupně vysává a ničí, kdy produktivní část společnosti odejde do války a není nikdo, kdo by se staral o hospodářství země. Tuto situaci pak nijak neusnadňuje ani církev, která tvrdě trestá prohřešky vůči náboženským nařízením, ať už jsou sebenesmyslnější.
Třetím důležitým tématem této knihy je pak feminismus, kdy Pratchett poukazuje na to, že ženy v armádě mohou být stejně schopné (nebo i lepší) jako muži, ale i stejně tvrdé a kruté. Tedy, že na pohlaví vlastně v tomhle pohledu nijak zvlášť nezáleží.
Příběh o neznámých hrdinech je pak opepřen postavami velitele Elánia a novináře Mikuláše ze Slova, kteří mají sice v celém příběhu malou, ale významnou roli.
Přestože považuji Podivný regiment za nejslabší z celé zeměplošské série, stále to je vtipné a zábavné, jak jsme u Pratchetta zvyklí. A na druhé přečtení mě kniha přece jen bavila více.
Od románu Noční hlídka je pak také vidět zřejmý Pratchettův přesun k vážněji pojatým tématům. Humor se sice z jeho zeměplošských knih nevytratil, ale již není tak významnou složkou příběhu.
Tejto časti som sa trošku obávala, pretože tie časti, v ktorých sa vyskytujú nové postavy (čiže nie čarodejky alebo Hlídka) ma veľmi nebavia. Táto je ale výnimkou, skutočne ma veľmi bavila. Asi prvý krát mi žiadna postava neliezla na nervy a ešte aj humor mi sadol (nakoniec táto časť mi neprišla veľmi vtipná, iba tak akurát :D). Aj dej ma bavil, prišiel mi na Pratchetta celkom ponurý, vážny, hlavne skrz často spomínaných dokaličených či mŕtvych vojakov. Spočiatku som si síce myslela, že ide o akúsi verziu Mulan, ale potom ma tento pocit prešiel a kniha sa mi čítala skvele, celkom ma pohltila. Putovanie Apoléninho regimentu a postupné odhaľovanie istých tajomstiev ma vážne bavilo, aj tá záhada na pozadí s požiarmi (tá má vážne zaujímavé rozuzlenie). Záver v pevnosti mi trochu vadil, prišiel mi už taký prekombinovaný a aj tých „zvratov“ tam bolo dosť veľa. Ale pre mňa určite jedna z tých lepších častí Zeměplochy.
Ackoliv valecne tema nemusim a knizka byla kapku delsi, vubec jsem se nenudila. Postavy jsou super, pribeh svizne ubiha a zapletka je taky fajn. Proste muj milovany Terry opet nezklamal. :)
Z nedostatku času se spíše průběžně a pomalu prokousávám Pratchettem. Dokonce by se dalo říct, že na etapy. Potíž je v tom, že po přečtení každého dílu mám zkrátka nutkání otevřít další... A to pokud možno hned. Připadám si jako když jednomu chybí káva:-).
Jinak co se Podivného regiemtu týče, autor opět nezklamal, dokonce se objevil i Smrť (už jsem se bál že je to onen pověstný díl kde není), a i přesto že vzápětí zase zmizel, zapadl přesně na své místo.
Co bych vám povídal, kdo nepřečetl neuvěří a kdo ano, dobře ví o čem mluvím.
Na závěr si dovolím takový malý spoiler: Nic není takové jaké se to zdá a když už si myslíš že je to všechno, Pratchett se teprve rozehřívá... Bacha na sirky, zvláště pokud je bude držet nenápadná introvertní dívka.
Asi moje nejmilejší, má tak příjemnou atmosféru, že se k ní vracím každý rok.
Dobře jsem se bavil, ačkoliv je poznat, že se jedná o pozdější dílo z období, kdy se TP dokázal dost rozkecat.
Závěr se mi zdál poměrně uspěchaný, ale úplný závěr mě potěšil.
Já prostě zbožňuji díly Zeměplochy s Hlídkou v hlavní roli. No a když jsou navíc vytrženi ze svého pohodlného městského prostředí, kde už vše znají a každý zná je, tak je zábava ještě o řád větší. Na druhou stranu je vidět, že Podivný regiment je již kniha z pozdější Pratchettovy tvorby a je tak více vážnější a temnější. No a nesmím zapomenout na změněný styl obálky (vím, že to není první kniha s tímto typem), který mi prostě nikdy nesedl.
S panem Pratchettem mám dlouhodobě jeden problém. Aby bylo jasno, miluji ho, ale jeden problémek s ním přeci jenom mám. Přehání. Sir Terry Pratchett to musí vždycky přehnat, snad ani jednou se nestalo, že by nepřeháněl. Vždy vezme nějaký jev v knize, nějakou problematiku, či událost a znásobí ji do neuvěřitelných rozměrů. Udělal to i v knize Podivný Regiment, není to zde sice tolik šílené a nepředstavitelné, ale zase to musel udělat. A pozor, tady si dovolím spoiler: nejdříve Apoléna, kolem které se celý děj točí. To je v pořádku. A pak už jsou dvě. A tři. Hele, ony jsou čtyři. Áha… on to je celý regiment… dobře.
Ale jinak? Geniální! Možná, že je tato kniha o něco málo vážnější, nežli je zvykem, mě osobně se ale zdá, že to je jev, který se u pozdější tvorby pana Pratchetta objevuje celkem běžně. A i když je možná trochu vážnější, je stále neuvěřitelně vtipná. Nejméně dvakrát jsem se u té knihy smíchem rozbrečel a hrozně hloupě jsem musel vypadat v průběhu čtení neustále. A kromě toho, že je vtipná podle mě také problematiku, kterou rozebírá, rozebírá skvěle. Válka je hrozný zločin, to už tu bylo a tato kniha jenom potvrzuje, že měl Elánius pravdu.
A ano, důležitou věcí na této knize je, že v ní jistou roli hraje Elánius, což zaručuje kvalitu. Není sice hlavní postavou, ale každý jeho vstup stojí za to.
No prostě je to zase jednou vynikající kniha, kterou jsem si celou (což není pravidlem) užil. A už teď se těším na dalšího Pratchetta.
Ať už máte rádi jakékoliv příběhy od Pratchetta, kdy hrdina je to Mrakoplaš nebo čarodějky či další hrdinové, tak si prostě zamilujete další jeho postavy. Schyluje se válka mezi Borogravií a ankh-morporkskými vojsky, která by díky síle Ankh-morporku měla být jednoznačná. Ovšem, když se nechají zverbovat Apolena s Igorem pod velením svobodníka Řemendera, tak to může dopadnout všelijak. Skvělý humor a výborný příběh jako v každé knize o Zeměploše
Myslela jsem, že už pana Pratchetta nemůžu milovat víc a pak jsem přečetla Podivný regiment. A jde to. Naprosto fantastické téma i zpracování.
Doporučuji číst s kávou. :)
The enemy isn't men, or women, it's bloody stupid people and no one has the right to be stupid.
Můj první Pratchett a musím říci, že rozhodně ne poslední. Dobrá oddechovka mezi jinými náročnými četbami.
Jako již tradičně, sir Terry nezklamal, ale musím se přiznat, že Podivný regiment je zatím nejzvláštnější knihou, kterou jsem od něho četl. Minimálně první polovina knihy se vůbec nečetla jako typický Pratchett. Tím nechci říct stylisticky, v tomto ohledu je to kvalita, na jakou jsem zvyklý. Nezvyklost spočívala v přístupu k tématu. Pro knihy ze série Zeměplochy je typické, že obsahují jistou míru "temnoty" možná by bylo lepší to napsat vážností. Myslím, že jsem někde četl, že komedie je pouze variantou tragédie. A Podivný regiment se k tragédii přiblížil asi nejvíce. Jak jsem už zmínil, první polovina obsahuje typické odlehčení, boření stereotypů a podobně ale působí temně snad až vážně. Je to jako by sir Terry napsal zeměplošskou verzi Full Metal Jacket/Olověné vesty. Od poloviny se začíná téma odlehčovat a poslední řekněme čtvrtina je typická zeměplocha. Ale i tak jsem byl zaskočen. Možná je to tím, že jsem zvyklý na to, že autor vezme žánr a obrátí ho naruby (například detektivní příběh, kde pachatelem je zbraň, nebo pohádka, kde jsou čarodějky ty hodné), ale zde jako by zvolená látka byla sama o sobě satirou skutečnosti a nebyl prostor ji postavit na hlavu. Tématicky bych řekl, že jde o kritiku Války (v duchu knih Hrrr na ně!, Buch!, Pátý elefant) a zároveň jakési feministické manifesto (téma postavení žen vlastní jakékoliv knize ze série o čarodějkách a městské hlídky) a nakonec kritika náboženského fundamentalismu či možná spíš fanatismu (jako například v Buch!). Dlouho jsem zvažoval zda je to 5 nebo 4 hvězdičková kniha, tíhl jsem spíše k 4, ale nakonec jsem se rozhodl pro 5, protože i po dočtení nad mnohými z témat v knize přemýšlím a to je pro knihu, která je k uvolnění, co říci.
Trvalo mi dlouho než jsem se začetla a začala si příběh užívat.. nicméně se z podivného regimentu nakonec vyklubal klasicky pratchett a já musím dát palec nahoru..
Za mne super. Když pročítám jiné komentáře, sama za sebe mohu říci, že mi námět vůbec nevadí. Cožpak pan Pratchett nezpracoval již prakticky všechno, od otázky víry, vzniku novinařiny, semaforů, lokomotivy, rock a rollu, ... každý si v tomto kachním rybníčku vybere. Takže vyčítat autorovi, že zpracoval to a ono téma.. Díl jsem si zařadila po bok mé zbožňované Noční hlídky. Krapet vážnější atmosféra, ale přesto pro mne královská zábava.
Na první přečtení má člověk pocit, že tohle není z nejlepších pratchettovek. Na druhé zjistí, že je - akorát má tak depresivní pozadí a na Mistra tak nezvykle beznadějné vyznění, že automaticky vzbuzuje lehce odmítavý postoj... Druhé čtení jsem si velmi užila.
Já nevím, co ostatní (panem Kantůrkem počínaje, nechť je mu Plocha lehká) proti této Pratchettovce mají. O to víc je příjemným překvapením převážně kladné hodnocení ostatních čtenářů. Je to jeden z temnějších dílů, takový ocelově šedý a navíc dost od bahna. I když silným emancipovaným ženám zpravidla moc nefandím, v tomto případě děvčata válela. To bylo způsobeno tím, že byla dobře napsána. Ať ten váš zatracený osel vybuchne! Neboli palec nahoru.
Borogravia je svérázná zemička, která ze všeho nejradši poslouchá zákony šíleného boha Nugáta, následkem čehož se vrhá do jedné války za druhou. Problémem je jaksi to, že borogravským už došli všichni muži. Ve snaze najít svého bratra se tak do války v přestrojení za chlapce vydává odvážná dívka Apolena, a ani se nemusí moc snažit s kostýmem, je totiž plochá jako prkno, stačí ostříhat vlasy. A nesmíme zapomínat na pár ponožek.
Podivný regiment je tak trochu duchovním pokračovatelem Pravdy, v tom smyslu, že ze tří čtvrtin se jedná o úplně nový příběh, který slouží především jako komentář společenských problémů, a z jedné čtvrtiny je to návštěva starých známých postav, v tomhle případě shodou okolností postav z Hlídky a novinářů z Ankh-Morporské komety. Ta jedna čtvrtina funguje na jedničku, ve společnosti Sama Elánia, Anguy a Otto Schrecklicha se vlastně ani nemusí moc dít, abych se příjemně bavil, s těmi zbývajícími třemi je to bohužel horší. Pratchettova variace na Legendu o Mulan, Johanku z Arku a všechny možné další válečné a feministické příběhy má sice celou řadu úsměvných a milých momentů a občas nadhodí zajímavé téma k zamyšlení, jako celek se ovšem často zoufale vleče, a nejednou jsem se musel do čtení nutit. Na vině toho není feministické vyznění knížky, ale spousta hluchých a opakujících se částí.
Je nicméně pravdou, že téma emancipace bylo vždycky nedílnou součástí folklóru Zeměplochy, ať už v příbězích o čarodějnicích nebo nověji o Toničce Bolavé, a ty všechny odvádějí stejně dobrou, ne-li lepší, práci v jeho začlenení, a navrch čtivější formou. Podivný regiment je tak jedním z oněch nešťastných dílů mezi třemi a čtyřmi hvězdami, jehož přečtení nelituju, ale znovu se do něj nejspíš pouštět nebudu.
PS Nepíše se mi to úplně lehce, obzvlášť s ohledem na to, že je to právě pár týdnů od smrti pana Kantůrka, k němuž chovám obrovský respekt, ale celou knížku mě vyloženě rušila diskutabilní volba překladu Private Perks/Parts do vojína Zpěváčka/Čuráčka, nějak mi to nesedělo do vždycky laskavého tónu Zeměplochy.
Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Noční hlídka, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Svobodnej národ, Stráže! Stráže!, Sekáč, Úžasný Mau®ic a jeho vzdělaní hlodavci, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Podivný regiment, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky
Trochu hliadky, veľa filozofovania, ale to je pre Pratchetta normálne. Vojna, politika, rovnoprávnosť žien. Chytilo ma to až v pevnosti.
„K čemu je dobrý, že se vás pokouším něco naučit, když se pořád tak pitomě vyptáváte?“
Terry Pratchett tak, jak ho mám rád. Kniha je vtipná, chytrá, napínavá a plná inteligentních postřehů. Navíc v práci s jazykem je prostě Pratchett výborný, takový slovní obrat jako „pánský záchodek, který páchl nepřesností“ normální člověk prostě nad psacím strojem „nevysedí“.
Je mi sympatické, že i když je tahle knížka v zásadě legrační čtení na zpříjemnění volného času, tak je to vlastně dost rezolutní komentář k našemu současnému světu (platí to, myslím, pro Pratchetta obecně - čím později, tím víc). Terry Pratchett to dělá nenásilně, skoro laskavě, nikoho neuráží ani „nerozděluje společnost“, přitom je jeho kritika mužské militantní agresivity a hurá-vlastenectví (zde perfektně vystiženo sloganem „Máme svou pýchu a to je to, na co jsme pyšní“) dost silná - takovým tím svým nenápadným Pratchettovským způsobem.
Mám zkrátka pocit, že na mě autor ze stránek téhle knihy spiklenecky mrkal a pod vousy se usmíval. A to bylo příjemné - protože je vždy příjemné, mít sira Terryho na své straně.
A ještě si dovolím jednu větu, která mě zaujala: „Jestliže je sesuv půdy dost velký, kutálejí se i hranaté kameny.“
Je to trochu jiná Zeměplocha, než na kterou jsme zvyklí. Je taková vážnější, chvílemi i smutná. Ale jiný asi příběh z prostředí války být ani nemůže. Zároveň se v této knize nesetkáte se starými známými postavami (kromě Elánia, který se příběhem jen mihne). I tak je to ale skvělé čtení!
Mne kniha zklamala. Snažila jsem se, ale nelíbila se mi. Zdlouhavá a překombinovaná. Ke konci jsem už začínala pochybovat, jestli byl v knize aspoň jeden opravdový muž, včetně velitele Elánia, který tam nemusel být vůbec, protože jeho role tam žádnou roli nehrála.
Dobrá Zeměplocha, aj keď samotná téma vojny nie je až tak pre mňa. Niektoré momenty boli naozaj veľmi vtipné a na konci mi dokonca vyhŕkli slzy (dojatia), nemyslela by som si, že niektorá z autorových kníh ma dokáže aj dojať. Terry Pratchett bol pre mňa spisovateľ nie len s vytríbeným zmyslom pre humor, ale aj s veľkým srdcom.
Pozor, spoiler!
Najvtipnejšie momenty: Keď sa upír už úplne prestal ovládať a začal ich naháňať v lese, z neba mu spadol obrovský sáčok kávy a zrazil ho na zem do bezvedomia. Keď oddiel Rubašku naviedol na nápad, aby sa niekto dostal do pevnosti prezlečený za pradlenu a on že samozrejme tam pôjde on (ako jediný chlap).
myslela jsem, že po Noční hlídce už mě nic tak nebude bavit. Podivný regiment je asi v mém žebříčku druhá nejlepší Pratchettova knížka, právě po té Noční hlídce
Podivný regiment se mi líbil mnohem víc než většina ostatních dílů Zeměplochy, určitě jsem se u něj nejvíc nasmála... dodnes v knížce mám na okrajích stránek přilepené drobounké modré samolepky označující nejlepší hlášky :-). A jako u jiných dílů hluboko přehluboko smekám před panem Kantůrkem, jeho překlady jsou nedostižné...
Po x- letech jsem znovu sáhla po Zeměploše, abych se vrátila do studentských let, kdy jsem knihy pana Pratchetta s oblibou čítávala, ale již mě tak neoslovila. Vojín Čuráček je fakt chlap s gulama. Nejvíc mě bavil začátek, kdy se regiment scházel a jeho členové postupně odhalovali svá tajemství. Zajímalo by mě, do jaké školy Rubaška vlastně chodil.
"Jenže když je svět obrácený zhůru nohama, možná, že se dá vzhůru nohama obrátit i žert." Pratchet je můj oblíbený autor, a "Podivný regiment" je naprosto dokonalá kniha. Dobře se bavte
Pana Pratchetta nekriticky zbožňuju, ale tuhle knížku jsem opravdu přetrpěla a druhou polovinu knihy jsem už jen přebíhala očima odstavce....trochu mě mrzí, že jsem zeměplochu uzavřela právě touhle knihou (no jo, chybí mi ten prokletý Poslední hrdina, ale víte jak :) ).
V kontextu okolních knih je to prostě hodně, hodně slabé. Sice jsou v sérii mnohem větší propadáky (poslední kontinent, erik...), proti kterým to jakousi kvalitu má, ale to je asi tak všechno. Vedlejší role Elániovi prostě nesekne, celý regiment je děsivý a základní myšlenka je taky na hlavu padlá. Tady se prostě mistr utnul.
EDIT: Po celkem třetím přečtení po nějakém tom roce musím - ač nerad - dát hodnocení ještě níž. Poslední třetina ("útok" na pevnost, soud, "nečekané" rozuzlení, naroubovaný neelániovský Elánius) je jeden velký gejzír trapnosti.
Tohle byl u mě úplný propadák. Mám pocit, že tomu lidi dávají hvězdičky jen ze setrvačnosti, protože nechápu jak taková kniha může mít tak vysoké hodnocení. Zatímco první knihy ze Zeměplochy mě bavily, tak tohle bylo nudné, nezáživné a neuvěřitelně zdlouhavé.
Štítky knihy
Zeměplocha humor městská hlídka Ankh-Morpork
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Podivný regiment je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 1 272x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 67x |
| Knihotéce | 477x |
| Chystám se číst | 160x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 5x |