sasena
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Nikdy nemůžeme vědět, co se skrývá za oprýskanými a špinavými zdmi. Stejně jako nemusíme vědět, proč je někdo takový, jaký je. Opět jsem si připomněla - nikoho neodsuzuj jen podle toho, jak se navenek jeví. V podstatě jednoduše psaná kniha, bez složitých psychologických rozborů a vznešených myšlenek, ale o to silnější vyznění.
Listopád
Alena Mornštajnová
Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale já, která jsem prožila 30 let ze svého života do roku 89 bych řekla, že celý ten příběh byla jen trochu přitvrzená realita, kterou jsme žili. Takže děkuji Aleně Mornštajnové, že tak hezky vykreslila atmosféru věčného strachu a buzerace, kterou sice většina nenáviděla, ale držela hubu a krok. Na přebalu vzadu je napsáno - "...příběh, který se v naší zemi naštěstí nestal". Ale stal. Jen ten rok nebyl 89, ale 68. Podobnost není čistě náhodná. Tohle by měl číst každý zastánce starých časů, trochu si připomenout realitu.
Zpěv drozda
Walter Tevis
Prostě si to přečtěte. Vážně to stojí za to. Strašná škoda, že tento autor zemřel tak brzy, mohl toho ještě hodně říct.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Právě jsem ji dočetla. A protože už jsem četla zdejší komentáře, vím, že skoro vše už tady bylo napsáno. Nesouhlasím s názorem, že kniha je samé klišé a že je snad přeceňována. Válka je klišé, smrt je klišé, ale tahle knížka je napsaná takovým způsobem, že nezasáhnout může snad jen úplně prázdného a cynického člověka. Jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem na tohle téma četla. Další, která by se měla stát povinnou četbou. Jako varování, co "správně" zvolená a zacílená slova dokážou udělat s lidem. Ne s člověkem, ale s lidem. Protože člověk byl v téhle knize vylíčen většinou sympaticky, lid naopak. Je třeba si to pořád připomínat a nenásledovat slepě ty samospasitelné vůdce, kteří se rodí stále a znova. Bohužel i u nás.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Právě jsem dočetla a jsem moc ráda, že jsem tohoto autora objevila. Pro mě moc zajímavé vyprávění. Tolik jsem se toho od tohoto člověka, který by mohl být mým vnukem, naučila! Kéž bych dokázala aspoň něco z toho použít ve vlastním životě. Ten kluk je prostě úžasný, má tak vyzrálé názory a přesto zůstává klukem. A je tak vtipný. Zpočátku jsem si říkala, to se mu to jde, mladý, nic ho nebolí...a on o pár stránek dál píše, jaké má problémy s koleny, s bolavou lopatkou, se strachem ze tmy. A přes to všechno dokázal ujít takový kus cesty. Kdybychom se dokazali divat na svět a věci kolem sebe podobně jako on, to by se nam žilo krásně! Hned jdu na další knížku.
P.S.: Musím ještě dodat, že naše generace žila za plotem a něco takového, jako vydat se do světa a jít, kam mě nohy zanesou, o tom jsme mohli akorát tak snít.
Dva divoši
Ernest Thompson Seton
Tak tuhle knížku čtu po několikáté, i v pokročilém věku mě stále baví. Nejen, že se člověk naučí něco z lesní moudrosti a opět si uvědomí, jak moc nám příroda dává, ale kniha je psaná velmi vtipně, takže se místy i docela nasměju. Nemyslím si, že by měla oslovovat hlavně děti, i nám dospělých /v mém případě 60/ neuškodí vzpomenout si na léta, kdy jsme si hrávali na indiány.
Dámsky gambit
Walter Tevis
Teda to byla jízda! Knihu mám půjčenou, asi dvakrát jsem ji otevřela vždy na jiném místě a když jsem uviděla jen rozbory šachových partií, řekla jsem si, že to fakt není nic pro mě. Pak jsem tomu dala šanci. Skvělý skvělý skvělý! Nikdy by mě nenapadlo, že šachy mohou být takový vzrůšo. Fakt hodně dobrý čtení a to jsem šachy hrála naprosto ubožácky naposledy asi před 40 roky.
Gottland
Mariusz Szczygieł
Tohle by si měl přečíst každý, kdo si stále ještě myslí, že socialismus je dobré zřízení a za komunistů že bylo líp. Nezaujaté popisy osob a událostí od polského autora vystihuje českou povahu asi nejlíp, co jsem kdy četla. A je to smutný čtení...
Magor a jeho doba
Marek Švehla
Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo si myslí, že totalita zase tak špatná nebyla. Měla by to být povinná četba.
Temná tajemství
Hans Rosenfeldt (p)
Skvěle napsaná detektivka. Sebastiana jsem si představovala jako titulni postavu seriálu Mentalista, což mi dost vadilo. Ale dokázala jsem ho pochopit a mít i trochu ráda. Rozhodně si ráda přečtu další detektivku, kde se objeví. I když některé věci jsem odhadla správně, jistá jsem si nebyla až do úplného objasnění.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Jak málo stačí, aby se dosud normální lidé do sebe pustili, začali se udávat, nenávidět. Stačí trochu přiložit pod kotlík a nechat je propadnout fanatismu. Dostatečně dlouho v nich živit pocit, že jim je křivděno, že jim někdo ubližuje, nabídnout naoko snadné řešení, až tomu začnou věřit a ve jménu té víry zabíjet své sousedy. Stačí, že mluví jinou řečí, vyznávají jiné náboženství...je to pořád dokola. Myslela jsem si, že to ani nedočtu, ne že by to bylo špatně napsané, naopak, ale pro pocit zmaru a beznaděje, protože pořád se to děje na různých místech Země a nikdo to nedokáže zastavit. Lidstvo je prostě nepoučitelné. O postavách a ději nemá smysl nic psát, tohle je třeba si přečíst. Někdo je sympatický víc, někdo míň, někdo je na zabití. :-/
Sova
Samuel Bjørk (p)
Tahle detektivka mě bavila, je v ní napětí a zajímavá zápletka a osoby, prostě vše, co člověk od detektivky čeká. Ale. Už jsem byla alergická na neskutečné množství naprosto zbytečně položených otázek typu: "Co?" "A kdo?" "Cože?" Už mi to tak lezlo na nervy, že jsem si říkala, že to snad ani nedočtu, ale zvědavost byla větší, přestože jsem pachatele už delší dobu měla vytipovaného. Navíc mě štve, jak ti brilantní policisté s vybroušenými smysly ignorují - alespoň pro čtenáře, jasné indicie. Diletantský výslech preparátora v muzeu, nebrání opakovaných, tedy evidentně naléhavých telefonátů uprostřed vyšetřování, chuť zavěsit telefon v momentě klíčového svědectví pracovnice muzea atd. Vždyť jako první věc snad každého musí napadnout, kde se vzalo tolik ptačího, konkrétně sovího peří. Které navíc muselo nést známky preparace. Ale vzhledem k tomu, že všichni jsou tak děsně unavení, mají kocovinu nebo trojku pod kůží, intoxikaci prášky všech možných druhů nevyjímaje, asi se to dá pochopit. :-)
Sucho
Jane Harper
Skvělá detektivka do horkého léta. :-D Jeden se potí jen koukne na přebal. Ale vážně, je to napínavé, čtivé a z jiného prostředí, než z jakého většina detektivek vychází. Už čtu další knihu této autorky a jedno je mi jasné - v Austrálii bych rozhodně žít nemohla.
Divočina
Cheryl Strayed
Právě jsem dočetla, zvládla jsem knihu přečíst na dva zátahy během 12 hodin. Cheryl jsem věřila každé písmenko, každý puchýř na otlačených nohách. O čem to bylo? O cestě, na které jsme všichni, ale ne každý dokáže najít nebo chce najít správný směr, o těžkostech při jeho hledání, o tom, že poznat sám sebe a vyrovnat se se sebou není vůbec jednoduchá věc. O smíření, odpuštění, pokoře, vůli...mám dojem, že v této knize je všechno. Přitom je napsaná úžasně čtivým stylem, líčení přírodních krás, a ještě lépe pocitů z nich, pocity osamělého člověka uprostřed drsné přírody, která hodně dává ale při sebemenší chybě dokáže krutě trestat, fyzické útrapy i duševní trýzeň při snaze dokázat se vyrovnat se ztrátou milované osoby, různá osobní selhání, ale také schopnost odpustit sama sobě i těm, kteří ubližovali. V neposlední řadě je to i o skvělých lidech, kteří dokázali nezištně pomoci, když bylo třeba, o přátelství...Viděla jsem nejprve film a rozhodně nebyl špatný (a Reese Witherspoon jsem si s hrdinkou v pohodě ztotožnila), ale kdo se chce o Cheryl opravdu něco dozvědět, musí si přečíst knihu.
P.S.: Stejně jako autory některých komentářů i mě při čtení popadaly naprosto nereálné choutky podniknout nějakou cestu divokou přírodou, ale jelikož už jsem pokročilého věku a chatrné kondice, zůstává jen pocit, že jsem asi něco podstatnýho nenávratně prošvihla. :-D
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
Jedna z nejvtipnějších a nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Opravdu jsem si ji ale vychutnala až v dospělosti. Chystání "únosu" uprchlého černocha Jima mě rozesměje spolehlivě pokaždé, když to čtu. A že jsem tuhle knížku četla snad desetkrát.
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
(SPOILER) No dobrý. Sice moc nechápu, jak může žena napsat knížku jen a jen z pohledu chlapa, ale vypadá to věrohodně. Sice jsem trochu ztratila iluze o mužské duši jako takové - fakt vám nejde o nic jinýho než si za....? :-D Ale hlavní postava má dost sympatických rysů, aby se jí to dalo prominout. Metal a to ještě dost vybraný jsem poslouchala možná jako puberťák, takže mě spíš zaujaly věci kolem vztahů a no a pak ty chlapský duše, samozřejmě. Takže směle 4*.
P.S.:Teda že ti chlapi ale nakonec docela vyměkli, že? :-D :-D
Vypravěč
Dave Grohl
Nirvana je pro mě symbolem devadesátek a muzika, která se v té době šířila ze Seattlu do světa byla jako zjevení. A že už jsem něco slyšela. Dave Grohl za bicíma, Kurt s kytarou...dodnes mě to bere, i v šestašedesáti. A Foo Fighters jsou taky dobrá kapela, co si budem. Pokud Dave opravdu napsal knihu sám, tak je to fakt borec. Dokázal ji napsat tak, že nikoho neuráží, dobře se čte člověk z ní má dobrý pocit. Někdy mi sice připadalo, že se trochu vytahuje, ALE - on má na to právo! Vždyť co všechno dokázal, kam se dostal, s jakými osobnostmi se stýká a přitom kde a jak začínal. Má rodinu, s dcerami podle všeho skvělý vztah a vůbec mi připadá, že kdyby na světě bylo víc lidí jako on, bylo by dobře. Pátou hvězdičku jsem dala za všechnu tu skvělou muziku. :-D
Chirurg
Petra Dvořáková
Dočteno během jednoho dne, autorka ví, jak upoutat. Ale - hlavní hrdina dost nesympatický (to musí fakt každý chlastat?) a vzhledem k jeho finanční situaci a tomu, že morálka jinak nic moc, je nevěrohodně poctivý. Podle vyjadřování bych ho tipla spíš na absolventa zvláštní školy než na chirurga. No a pokud jsme my pacienti fakt jen báby a dědci a trochu soucitu si zaslouží jen mladá krásná holka? Achjo.
Naprosto souhlasím s komentářem GabrielaSim, jen se mi to nechtělo až tak rozepisovat.
Selfies
Jussi Adler-Olsen
Tyhle detektivky jsou tak napínavé, že se čtou jedním dechem. V tomto díle je několik různých vláken, ale lehce se v nich dá orientovat. Nezaměstnatelné fifleny, ktré rodiče přehnanou chválou vychovali ke zbytečným životům, zahořklá úřednice na pracáku, která svému prázdnému životu chce dát smysl dost zvráceným způsobem, policejní asistentka Rose, zmítaná děsy a běsy svého dětství a mládí a samozřejmě vyšetřovatel Morck s Asadem a Gordonem. Morcka už jsem prokoukla, je líný a bez svých spolupracovníků by nevyřešil nic, když se nad tím jeden zamyslí, ale bez něho by to nebylo ono. :-) Doufám, že se dočkám pokračování případů oddělení Q a osudy jeho protagonistů tak budou pokračovat.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Je to jako báseň, symfonie. Prostě nádherná kniha. Nevím, proč není v první desítce.