Marťanská kronika

od:

Marťanská kronika

Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33117/martanska-kronika-33117.jpg 4.4800
Originální název:

The Martian Chronicles (1950)

Žánr:
Literatura světová, Povídky, Sci-fi
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (113)

Přidat komentář
Archie
včera

Navzdory chvalozpevum, tady mi Bradburyho styl vypraveni nesedl. Knihu jsem navic cetl tesne po odlozeni prvniho dilu Hyperionu, coz mi ctivost Bradburyho slohu ponekud ztizilo. Povidky zacinaji jinak slibne, atmosfera je padesatkove naivni, z dnesniho pohledu snad az sestakova, zhruba po 100 stranach mi ale prislo vypraveni nezajimave, neosobni a ta americka povalecna patina me zacala spise unavovat. Vesmirna poetika se Bradburymu uprit neda, nekolik povidek je skvelych, atmosfera misty martansky kouzelna - dobrou polovinu knihy jsem se vsak ke cteni musel nutit. Klasika neklasika.

SSTknihy
10. září

Když si i po mnoha letech pamatujete, ten skvělý pocit, který jste měli při čtení nějaké knihy, myslím, že se dá říct, že ta kniha byla fakt dobrá. U mne první setkání se žánrem sci-fi a hned na té nejvyšší úrovni. Pan Bradbury viděl do daleka a jeho vize nejsou vždy pro lidstvo příjemné, až příliš se v nich zrcadlí naše touhy po moci, ovládání, majetku, nadvládě. Na druhé straně nám dává i naději v lepší zítřky, a to je na jeho příbězích to nejlepší.

pejty
06. září

Neskutečně obdivuju Bradburyho za jeho nadhled a nadčasovost. Opravdu při čtení některých povídek mi běhal mráz po zádech (Usher II nebo Přijdou vlahé deště). Ale zároveň musím konstatovat stejně jako u 451 stupňů Fahrenheita, že mi nesedí jeho styl psaní a čtení jeho knih je pro mě spíše povinnost než radost a to se mi jako čtenáři příčí.

Zviera
04. září

jedna z Bradburyho flagships :) od jej prečítania mám vždy pocit, že na Marse to vyzerá ako v arizonskej púšti počas naružovelého súmraku, ticho a teplý vietor. Niečo strašne staré a istým spôsobom tragické - presne rozhranie smrti a začiatku nového života.
No jo a ešte sú tam tie príbehy osídľovania, rakety a tak :)

SalvorHardin
29. srpna

Stručné a výstižné majstrovské dielo klasickej školy. Kniha pekne zachycuje ducha rozbiehajúcej sa Studenej vojny, kedy ľudstvu reálne hrozilo, že sa vyhodí do vzduchu jadrovými zbraňami.

BobRyder
28. srpna

Krásná, překrásná kniha. Asi nejlepší sci-fi, jaké jsem kdy četl. Toto Bradburyho mistrovské dílo totiž přesahuje úzce vymezenou škatulku s označením science-fiction. Jde o projev bezbřehé autorovy fantazie s až filosoficky pojatými příběhy o lidské povaze, ať už jde o jednotlivce nebo o lidstvo obecně. Bradbury psal o osamělosti, o touze poznávat, ale i dobývat a ničit. Kniha místy připomíná ostrou satiru, místy zasněnou pohádku a není v ní ani jedno jediné zbytečné slovo, v každé z krátkých kapitol je nějaké podobenství a hluboké- a přitom nenásilné- poselství. Tak takhle nějak to asi vypadá tam nahoře, tam, kde sídlí Inspirace. Děkuji Vám, pane Bradbury, že jste mi umožnil se na toto místo podívat...

tom0579
21. srpna

Po první kapitole jsem to vzdal.

Janadvorackova
19. srpna

Další skvělá sbírka.

MCGinger
17. srpna

Útržkovité zápisky z kolonizace Marsu. Poměrně složité a nepřehledné ke čtení.

ktulu
13. srpna

Hurá!!! To je přesně to, co jsem tak dlouho hledal. Perfektní. Nemožné napsat to jakkoli lépe...jenom škoda, že těch povídek není mnohem více. Krom sebraných spisů pana Lovecrafta je toto dílo dalším, které bych si vzal na opuštěný ostrov. Rozhodně přečíst!

michal3736
24. června

Myslím, že klidně takhle by to mohlo být. Nejlepší tak starý a přitom kniha neztrácí nic na aktualitě.

penthyn4419
15. června

Pan Bradbury se opravdu překonal. Klasické sci-fi minulého století, které se nám dneska zdá přitažené za vlasy tím, jak je vlastně nereálné, což je vlastně důvod, proč je mnozí z nás čtou. A přitom tak krásně a zároveň smutně líčí příběh o lidské nenasytnosti a schopnosti zničit vše krásné.

JointlieKat94
02. června

Chtěla jsem si jí koupit, no ještě že jsem si jí stáhla do mobilu.. této knize je 68 let, pokud mne oči neklamou, o to víc je zajímavé, jak tohle autora napadlo?! Neříkám nic, vidím to stejně. Lidstvo prahne stále po něčem novém, a dojde až k tomu, že se zničí.. nicméně, zalíbilo se mi jen pár povídek. Nějak jsem se donutila k dočtení všeho.. ale asi to není nic pro mně. Občas jsem se ztrácela, ve jménech a tak.. no, číst už asi nebudu, ale klobouk dolů.. 68 let..

icewind
12. května

Nechce se věřit, že tohle bylo napsáno před 70 lety..... vizionářské scifi s depresivním pohledem na to, že ať už lidstvo expanduje kamkoliv, vždy si znovu vytvoří instituce na dohlížení na cokoliv se snahou zničit to co se nehodí a s koncem v sebedestruktivním finále.....a i přesto s kapkou naděje na konci. Fascinující čtení.

Gooverka
14. dubna

Kniha má velký přesah. Byla napsána před mnoha lety a přesto, je v ní poselství, které platí dnes možná více než kdy dříve. Ne všechny povídky se mi tolik líbily, ale celkově je kniha zajímavým a aktuálním pohledem na dnešní svět.

ajasin
06. dubna

Sedmdesát let stará klasika žánru sci-fi, která v sobě nese stále aktuální poselství pro budoucí generace.

LyttaNeyd
05. dubna

Má druhá knížka od pana Bradburyho – a řekla bych, že přestože mě tak nenadchla jako předchozích 451 stupňů Fahrenheita, i tak to bylo pěkné čtení.

Od začátku to s každou přibývající povídkou bylo smutnější a smutnější, jak se Marťani postupně ztráceli v propadlišti dějin na úkor lidské chamtivosti. A stejně nakonec i lidi, až na pár jedinců, zmizeli, protože se sami zničili.. Ten pocit marnivosti byl při čtení občas dost nepříjemný; a dobře že tak, aspoň si to člověk uvědomí, když čte.

Ale povídky samotné byly pěkné – třeba o tom muži, který se vzbouřil vůči posádce své lodi a chtěl uchovat marťanskou kulturu. Nebo ta o pronásledovaném potenciálním ženichovi, u té jsem se docela nasmála :D

Závěr byl nakonec docela nadějný – z lidí se sice „plnokrevní“ marťani nestanou, ale aspoň měli snahu se oddělit od válek, nenávisti a chamtivosti, která stejně vede k sebezničení.

Marekh
31. března

Kniha se mi celkově líbila.

Citáty, které mne oslovily:

Co je vůbec život? Kdo ví, k čemu je, proč a kde?

Všechno, co víme, je, že jsme tu, že zase žijeme a víc se nikdo neptá. Prostě druhá příležitost.

Říká se, že vzpomínky z dětství jsou nejjasnější.

Copak staré vždycky neví, že přichází nové?

FireOfFilth
27. února

Celkově je tato kniha velmi dobře napsaná a čtivá. Některé povídky jsou samozřejmě lepší než ostatní. Nejvíc mě bavila povídka Pozemšťani, která měla výborný konec.
Tato kniha je velmi nadčasová, ostatně jako většina textů od Bradburyho.

Vulpsík
25. února

Smutná pravda

Phyl
13. února

Popis toho, jaké je člověk neskutečné hovado. Naprostý trus vesmíru, který má v hlavě jenom sám sebe a své prospěchářství.
Popis toho jak se turistický zvratek - vidlák, (vždy se jedná o osoby, jenž svou nadřazenost staví do nekonečných výšin a jsou nevázaným postrachem, jenž se opájí ve vlastní skvělosti) chová jako prachbídný a netolerantní chrchel, ke všemu co mu je cizí. Přetváří jiné kultury, vynucuje jediný správný názor, jenž je ten jeho a masturbuje nad svou výjimečností.
Popis diktarury, kterou nám přináší posun technologie do zamotaných výšin rychlého pokroku.
Osídlování jiných vesmírných těles jest dost pravděpodobným scénářem blízké budoucnosti. Neboť lidstvo je značně přelidnění, masivně si vytírá prdel s čímkoli co mu není ku prospěchu. A tak je pouze otázkou času, kdy bude nuceno rozmrdat další část vesmíru, aby tak udrželo svůj druh v chodu.

ElisBee
06. února

Skvělá kniha, i když byla napsána před 50 lety, je aktuální i v dnešní době.

Jido
29. ledna

Moje oblíbená sci-fi, přečtená již několikrát a pořád stejně dobrá.

Jindor
28. ledna

Klasické dílo sci-fi z doby raketového nadšení, ačkoli Bradburyho pohled byl výrazně skeptický. Dodnes aktuální, i když některé představy o budoucnosti, v které žijeme dnes, mohou působit úsměvně... Je to ale hlavně výborně napsané.

Boboking
12. ledna

Srdcovka :-) Prostě to nej z historie science fiction. Skvěle rozebrané namyšlené lidstvo, zde tedy hlavně Američany. Poučné i vtipné, simply the best!

FukkPatrik
02. ledna

Napínavý a zajímavý začátek se v polovině knihy zlomí na naprostou nudu. Sbírka příběhů postrádajících pointu.

VikJones
17.12.2017

Moje srdcova zalezitost.
Ma sve mouchy, asi jako kazda kniha.
Bradburyho suchy styl se hodi vice do kratkych povidek, nez delsich del, nicmene v pripade Martanske kroniky sedi, alespon podle meho nazoru.
Depresivni prostredi, takrka hororove, je necim, cim se Bradbury vyznacuje a jedna se o jeho typickou atmosferu.
Rozhodne se nejedna o knihu pro pozitivni slunickare, ktere znechuti trocha ponurosti a ciste beznadeje, rozhodne je ale necim, cim si clovek s otevrenou mysli dokaze rozsirit obzory vziti se do lidi s jinym, ac negativnim, pohledem na budoucnost (a z hlediska metafory i na soucasnost).

dedliipf
30.11.2017

Kondenzovaná deprese a nudný styl. Přesto jsem ráda, že jsem dočetla celé. Spíš než dobré sci-fi je to dobrá sonda do poválečné atmosféry. Radost z jednoho míru ubíjely nové konflikty, strach a hořkost, že jsme ani přese všechny pokroky nedokázali vyřešit vzájemné spory, které nás nyní mohou zničit. Období 45-69 v západních zemích máme možná zkreslené. Já rozhodně. Vidím jen předměstí, bílé ploty, beatniky a hippies. Moje chyba.

Tahle kniha zřetelně ukazuje všechny problémy a obavy tamní doby. Rasismus, podivné normy, pokrytectví, byrokracii, technokracii.

Jo a taky patriarchát. Všechny hlavní postavy jednotlivých příběhů jsou muži, ženy vaří. Ale když mužům ty vědy a pokroky jdou tak skvěle!

LuckyZ
22.10.2017

Zajímavá kniha z minulosti o budoucnosti co už žijeme, a naštěstí se nevyplnila. Některé části mě bavili více, některé vůbec. Doslov pana Škvoreckého zajímavý.

Kapis
11.09.2017

Tak jsme jeli s rodinou na dovolenou do kempu na Malou Fatru a já si vzal tři knihy - přečetl jsem však čtyři!!! ...stránky... a až cestou na Šumavu a zpátky tento víkend jsem ztrestal tuto malou knížečku - ještě, že je to tak daleko a jede se tam dvakrát tak dlouho jako do Tater.

O této knize jsem si myslel, že bude jen o nějaké kolonizaci Marsu a úha popis kulhá! Je to sice o kolonizaci Marsu, ale to je jen podium pro to, co se děje za oponou a tím je zdrcující kritika americké civilizace - potažmo spíše moderní civilizace jako celku. Kritika naší nenažranosti, bezohlednosti, chamtivosti a destruktivity. Popis tupého amerického turisty, s pocitem nadřazenosti, v Mexiku je neskutečně trefný. A tak se lidé chovají v tomto pozoruhodném dílku na Marsu.

Nepřijde mi to, jak je to v popisu, že by to byly povídky, ony jednotlivé kapitoly pojednávají sice o různých lidech v různých časech, ale jde pořád o jedno a to samé a postavy z prvních kapitol se objevují i v posledních, tak jaképak povídky?

Bradburymu se povedlo sepsat úžasnou osobitou výpověď strachu z atomové války, cenzury a ztráty lidskosti. Určitě se v tom odrazila doba McCarthismu a studená válka. V mnoha ohledech neztratila kniha nic na své aktuálnosti z padesátých let. Snivé a poetické pasáže dodávají knize na čtivosti a některé kapitoly (ne povídky), lezouc pralesem na Plechý jsme nemohl dostat z hlavy, rozhodně poctivých 95%.

Jo a jedna z posledních poslední kapitol, kdy roboti opečovávaní prázdný dům - úplně jsem si vzpomněl, že něco takového jsme četli na základce jako protiválečné čtivo. A vůbec si nejsem jist, jestli to bylo z Marťanské Kroniky nebo z pera nějakého Sovětského tvůrce, dlouho to leželo zasunuto v paměti a jen občas problesklo jako vzdálená vzpomínka - bylo to jako objevit sbírku něčeho z dětství.