saruse komentáře u knih

Hodně dobré. Nečtu detektivky, tohle byla snad moje třetí. Ale skvělá. Nemohla jsem se odtrhnout, vždycky jsem si řekla - ještě do konce kapitoly, ještě dvě stránky, ještě další dvě stránky a už jdu něco dělat... A vždycky mě každou další větou autorka zlákala číst dál. Vrah se dal tušit, ale sotva si člověk byl jistý, najednou zvrat a nový obviněný a jo, ono to zase dávalo smysl, takže kdo vlastně?? Dobře gradovaný děj a autorka nezapomněla dovést do konce ani jediný náznak či drobnost, všechno do sebe zacvaklo, měla jsem pocit, že tu vraždu řeším já. :-) Fakt dobré.

9 30.04.2022

Poutavé a vtahující do neúplné rodiny s tak velkou zátěží pro matku i zdravé dvojče Pamelu. Zajímavý pohled pro ty, kdo nic netuší o soužití s autistou a o tom, co a jak prožívají a zažívají příbuzní a blízcí. A po spisovatelské stránce - krásná práce s češtinou, skvělé dialogy postav, jemný humor, když už by ho čtenář nečekal, celý utrápený z toho trápení... Skvělá kniha. P.S.: Dodatečně ještě upravuji - ilustrace pana Kučerovského naprosto geniální! a nejlepším způsobem dokreslující atmosféru příběhu.

9 24.09.2019

Nádherná kniha. Nedá se ani popsat. Zajímavé téma a detailně rozkryté povahy postav, jejich myšlenky, pocity. Agnes jsem držela palce, říkala jsem si, že třeba k popravě nedojde. Kdoví, jak to všechno bylo. - To mě vždycky dostane, když se v doslovu dočtu, že kniha byla napsána podle skutečných událostí, že předlohou byla skutečná osoba a její životní příběh. Knihu rozhodně doporučuji.

9 12.08.2018

Velmi zajímavý, krásně napsaný (přeložený) příběh. Vzdávám hold nejen autorce, ale i překladatelce. Doporučuji přečíst včetně informacemi nabitého doslovu. Z knihy i doslovu se dozvíte o korejské kultuře, fungování v rodinách/manželství, různých sociálních zvyklostech, ale zejména o tom, jak se v této asijské kultuře cítí ženy a jak na ně pohlíží okolí, pokud se ve své tolika lidmi jednoznačně předpokládané roli ženy a manželky začnou trápit a chtějí najít jinou cestu. Tady to šlo trochu do extrému, nechci zjednodušovat, ale přála jsem hrdince, aby se stala šťastným stromem. :-) Aby našla sama sebe, své ženství, svou svobodu a radost ze života. Ale kniha nekončí optimisticky... Ani depresivnost příběhu mi nevadila. Bylo to skvělé čtení!

9 25.04.2018

Oproti Haně toto bylo ještě víc bohaté na generace, na postavy, na děje... Někdy jsem se opravdu ztrácela. Také styl u Hany už je vyzrálejší než u Hotýlku. Ale přesto se to četlo dobře, svižný styl, obdiv k autorce, že při takovém bohatém ději měla vše vypracováno do nejmenších detailů v životopisech všech postav :-) a také mě dostala ústřední myšlenka: Václav si jen tak žije, myslí si, že žije a nechává žít, nic nikomu nedělá, nic nezavinil a ke všem se chová nejzodpovědněji, jak to jde. Přitom my čteme a děje a postavy se prolínají a vše vidíme tak nějak jinak než Václav... I zdánlivě klidný život může divoce hýbat jinými kolem sebe.

9 13.02.2018

Skvělé čtení. Historická část se mi líbila víc než současná, ale s blížícím se závěrem, jak se víc a víc propojovaly obě časové roviny, začalo do sebe vše zapadat a od děje se nedalo odtrhnout. Obdiv autorce, ale i překladatelce do češtiny!

9 27.10.2016

Úžasná kniha. Baťovský Zlín, Indie zač. 30. let 20. st., okupace Československa, židovské transporty, zimní Colorado r. 1989... Množství časových i místních rovin, přitom vyprávění plyne hladce, ovšem drama a emoce jsou v každém odstavci. Těžko se to popisuje, ale hrozně silně kniha přitáhne. Nádherný jazyk a styl psaní! Místy je to poezie! - tak nádherné prozaické pasáže popsané básnickým jazykem: "Vkleče se ponořil do záhybů žlutooranžových šatů a strhl ji k sobě. Vzpínal k ní ruce jako při horoucí modlitbě, zoufale a prosebně. Modlitba beze slov. Uvíznutí. Kůže a temně rudý mech koberce lemovaný havraními vlasy. Ta změť barev mu utkvěla v paměti. Slunce a krev." Doporučuji!!! Pět hvězdiček mi nestačí... ;-) :-) A velmi smutné pro mě je, že nelze už s napětím čekat na další knihy této dosud mladé autorky, protože již podlehla těžké nemoci... :-(

9 24.05.2016

Na tuto knihu jsem dlouho číhala. S pocitem, že si ji POTŘEBUJU přečíst. Všude na mě vyskakovaly upoutávky na ni a dráždily mě, protože v knihovně jsem ji měla rezervovanou až jako "ikstá". :-) Když konečně v knihovním pořadníku na mě došla řada, byla jsem hrozně natěšená. Po 10 - 15 stránkách jsem ale nějak rozpačitě knihu odložila... a naštěstí po pár dnech znovu vzala a začetla se dál. Pak už jsem nemohla přestat. Kromě toho, že mi čím dál víc připadalo, že je o mně a mých blízkých, což mě zvláštním způsobem zneklidňovalo a uklidňovalo zároveň, jsem hrozně a rychle a už už potřebovala vědět, jak všechny ty střípky a náznaky do sebe zapadnou. I když od poloviny příběhu už se dalo lehce tušit. Tato kniha je nádherným příběhem spletitosti mezilidských vztahů, je o životě plném náhod, které se nakonec zdají být řízením osudu než náhodami. Úžasná. Přečtěte si.

8 10.10.2022

Dobrá kniha, stejně jako Šikmý kostel mě popostrčila si něco vyhledat o popsaných historických událostech a navštívit místa v příběhu zachycená. Historická linka příběhu mě bavila více než současná, ale jedna bez druhé by nebyla, nebyl by příběh. Zajímavé, čtivě napsané. Ale nějak rychle to bylo "sfouknuto", přivítala bych osudy a povahy postav rozepsané i na větším počtu stran.

8 18.01.2022

Tato autorka je prostě excelentní a její knihy mě uchvacují tak, že se poočku dívám, za kolik končí stran a teskním, když už jen pár... Tato novelka s otevřeným koncem je opět velmi hluboká, záleží ale určitě i na tom, co si čtenář umí představit a do čeho se vcítit na základě vlastních zkušeností a prožitků či míry empatie. Skvělé i jazykově, obdiv také překladatelce do češtiny. Plný počet hvězd a doporučení - přečtěte si!

8 23.03.2020

Úplná beznaděj z toho, jak se sebou masy nechávají manipulovat. Autorovi se "stádní" chování povedlo velmi zdařile vykreslit. Až z toho běhá husí kůže. To, že v závěru zopakoval úvodní kapitolu, jen s drobnými obměnami, byl taky skvělý tah - člověk si uvědomí tu atmosféru zmaru, stereotypy, které chtě nechtě v našich životech jsou, ale taky danosti a pravidla, která je prostě třeba dodržovat a hlavně - zachovat si zdravý rozum a životní sílu, což zaručí, že někdo takový odněkud, nikdo ani neví kdo a odkud, zmanipuluje mě, tebe, nás všechny... až do krajnosti. Až do nesmyslnosti. Až do absurdnosti. Tady to ještě dopadlo dobře. V případě třeba druhé světové války už tedy rozhodně ne...

8 11.11.2018

Mám ráda tuto sbírku. Můj milovaný pedagog na univerzitě Bezručově tvorbě zasvětil kus života a mluvil o ní téměř neustále. A já zase žila/žiju nebo trávila/trávím čas na výletech nebo u příbuzných v místech, o kterých Bezruč píše. A celou tou problematikou zdejší kraj vlastně pořád žije - v expozicích místních muzeí, obzvláště Hornického muzea Landek nebo Dolu Michal, v repertoárech divadel, třeba Arény, ve tvorbě i současných místních regionálních spisovatelů nebo třeba v počinech knihoven, jako je Paměť Ostravy atd. atp. Vše, o čem píše Bezruč, už zdejšímu kraji nikdo neodpáře. Zároveň však Ostrava umí velmi překvapit už i svými jinými, novými tvářemi.

8 31.07.2018

"Do tmy" bylo méně dějové, s méně postavami - alespoň si to tak vybavuji, jako nekončící sled skoro halucinogenních obrazů a zážitků poněkud podivínské hlavní hrdinky. Přesto jsem se nemohla odtrhnout. Takže od "Ke dnu" už vůbec ne! - a strašně mě mrzelo, když mi zbývalo pár posledních stránek. Vpily se mi pod kůži postavy, pohledy do jejich psychiky, jejich soužití s ostatními... Nádherně napsáno. Neumím ani vystihnout, čím vším mě kniha tak silně vtáhla. Nominuji na Knihu roku.

8 25.02.2018

Kniha plná skutečných osudů skutečných lidí - Hirsch, Adlerová (Krausová), zmínka o A. Frankové... O to silněji příběhy působí. Zesílil ve mně touhu do Osvětimi se zajet podívat, i když už roky podvědomě cítím, že to psychicky nedám. Zhroutila jsem se i v Hrabyni, kde je slezský památník jen s malou částí věnovanou holocaustu, přesto to je příliš silné. Je to prostě všechno těžko zkousnutelné. Když se někde dočtete, že v Osvětimi zemřelo přes milion Židů, je to strašné. Mi u této knihy bylo fyzicky velmi špatně. Musela jsem odkládat a vydýchávat. Nedovedu si ani vteřinu představit, že bych tam tenkrát byla... Peklo a továrna na smrt jsou strašné, leč příhodné termíny. Klid všem duším, které tam (i v jiných táborech) v neuvěřitelném strádání, ponížení a mizérii musely kvůli fanatismu a brutálnosti nacistů ukončit svou pozemskou pouť. :-(

8 14.07.2017

Při prvotním "ohledání" jsem si říkala - no potěš, tak povídky... (povídky moc nemusím). Ale po vplynutí do knihy, kdy jde vlastně o fragmenty životů, z nich i života rodiny Olive, která ale zasahuje i do osudů dalších rodin v městečku, jsem se nemohla odtrhnout. Zvláštním a zajímavým způsobem to bylo/nebylo provázané, ústřední postava prostupuje jednotlivé epizody nečekaným způsobem, i její život se vyvíjí předem neodhadnutelně. Od prvního příběhu, v němž má víceméně pasivní roli, postupně nabírá její postava na významu ve své vlastní rodině i v těch ostatních. Pulitzerovu cenu si to rozhodně zasloužilo!! A zase jsem zjistila, že existuje i ve filmové podobě a už se těším, až to i shlédnu. :-)

8 29.05.2017

Nemám slov. Předložit všem, kteří nekriticky říkají - kdysi bylo dobře, komunisti nikdy nikomu nic neudělali a podobné kecy. A taky všem, kterým se zdá, že se jim teď děje nějaké příkoří nebo že by se mohli a měli mít lépe. - Toto je strašný příběh a mě i moje děti zaujalo, že hlavní protagonistka, podle jejíhož životního příběhu byla kniha sepsána, stále na jižní Moravě žije, jezdí po republice a dělá besedy. Epizoda, podle níž je kniha nazvána, je taky velmi silná. Prostě - koho pálí dobré bydlo, ať si přečte, jak osud - a nesnášenliví lidé a režimy - někdy zamíchají kartami a zničí člověku dvacet let života pouhým lusknutím prsty...

8 06.03.2017

Hmmm... Jednoznačně pět hvězd. Takhle dát do kontrastu poklidné mikropovídky s historickým vysvětlením v závěru každé z nich, takhle nás poeticky seznámit s postavami, krajinami, náladami - a vzápětí je v historickém dovětku rozbít, rozstřílet, zakrýt temným mrakem... Takhle rozrušit zdánlivou černobílou, jakou by se zdála být válka verus mír v roce 1945. Ba ne, je to o lidech a ti nikdy nebudou situace malovat jen černě, nebo jen bíle. Skvělá kniha.

7 30.04.2022

Velmi těžké čtení. Člověk si to ani neumí představit. Tím, jak různorodí lidé byli vybráni k rozhovorům, si čtenář mohl udělat celistvější obrázek o celé situaci v Severní Koreji. O spoustě věcí jsem slyšela, další si člověk domyslí, ale přece jen číst přímá svědectví těch, kteří v tom žili... to je síla.

Měla jsem tu knihu ráda ještě dřív, než vznikla. :-) Protože ještě dřív, než vyšel Ostrov, co chutná jako pomeranče, mě okouzlily písňové texty Káti Tiché i ona sama jako skromná, tichá, elegantní, zároveň velmi silná a energická a prožívající muziku i život jako takový naplno. Tato její básnická prvotina je ostatně sbírkou mikropříběhů právě o životě jako takovém, s jeho silnými i slabými chvilkami, s radostmi i obavami, s chvílemi barevnými i s chvílemi spíše v šedých tónech. Ne nadarmo si K. M. Tichá porozuměla s muzikantem Davidem Stypkou, také mistrným textařem, který s češtinou dokázal zázraky a vykouzlil vždy obrazy, které nedají spát a ve kterých při každém dalším poslechu člověk najde ještě něco dalšího, ještě něco nového, ještě něco víc za srdce chytajícího. To stejné se děje při čtení Kátiny sbírky, při poslechu jejích písniček. Čteme-li tyto její verše, jako kdybychom k nim slyšeli hudbu. Jsou to tedy básně i písně zároveň. A pohladí.

7 04.10.2021

Vždycky, když si myslím, že v tématu holocaust mě už nic nemůže překvapit, přijde další kniha. Jako tato. Málem jsem ji nejprve odložila - rozpačitý rozjezd, navíc dost korektorem neodhalených chyb (no jo, jsem na to alergická :-) ). Ale jsem ráda, že jsem překonala určitou hranici. Za tou už bylo těžké knihu vůbec odložit!! Několik rovin vyprávění, metafora v příběhu upířích bratrů, zachycení zajímavých historických událostí (křišťálová noc) nikoliv tradičně očima postiženého, ale očima toho, který ubližoval... Jen se závěrem se stále vypořádávám. Neumím to nějak sama v sobě rozsoudit... Uvidíte sami, až přečtete. Knihu jednoznačně doporučuji!

7 07.02.2021