Sali88 komentáře u knih

Neměla jsem velká očekávání a byla jsem příjemně překvapená, jak moc jsem se do knihy začetla. Mladý West po nehodě končí v nemocnici s ochrnutým tělem a nedokáže komunikovat s okolím, hýbat se, mluvit. Jedinou možnost komunikace mu nabízí pacientka z vedlejšího pokoje, jedno mrknutí pro ano, dvě pro ne. Kniha je psaná z Westova pohledu a díky tomu se čtenáři dostává jasný pohled na to, jak se člověk v takové situaci cítí, vidíte Westovy myšlenky, pocity, snahu najít způsob, jak komunikovat. I přesto, že se v mnohých chvílích cítí mizerně, nepřestává bojovat a věřit, že se ze své situace dostane. A ten jeho pozitivismus, i když ho zrovna všechno štvalo mě nadchnul a já se tak do něj dokázala vcítit, prožívat to s ním. Začetla jsem se, ani jsem nevěděla jak. Pokud máte možnost, dejte knize šanci, není dlouhá, přečtete ji za chvíli. A stojí za to si ji přečíst.

2 11.08.2020

Madeline žije téměř celý život v izolaci v domě, ve kterém bydlí se svou matkou. Důvod, proč nechodí ven, je její vážná nemoc, při které jí jakýkoli podnět z venčí může ohrozit na životě. Je se svým životem smířená a v rámci možností i šťastná, až do chvíle, než se do vedlejšího domu nastěhují noví sousedé, včetně mladého Ollyho.

Asi před rokem jsem viděla filmovou adaptaci této knihy, která byla fajn, ale kniha mě nadchla víc než jsem čekala. Za zmínku stojí grafické zpracování knihy, které není jen prostý text, ale kniha je doplněna o různé náhledy Madelinina deníku či různých seznamů, které si píše.

Všechno, úplně všechno ukazuje, jak moc strach dokáže ovlivnit naše chování, když se mu poddáme. Jak ztráta může ovlivnit celý náš život, když se z ní nevzpamatujeme. Poukazuje na to, co vše je člověk ochotný udělat ze strachu o někoho, koho má rád, i když to pro něj nemusí být to nejlepší. Zobrazuje, co všechno jsme schopni udělat pro lásku, i když nás to může ohrozit. A nezapomíná ani na rodinné vztahy, ovlivňující celý náš život, ať už dobře nebo špatně.

Všechno, úplně všechno je knihou, kterou díky čtivosti přečtete za jeden večer, pohladí vás po duši svou romantikou, donutí vás zamyslet se a zanechá ve vás i něco víc.

Hlavní důvod, proč jsem si CoolGirl chtěla přečíst, bylo zapojení online světa, který se v knihách příliš neobjevuje. A právě to bylo v CoolGirl téměř jediné pozitivní.
CoolGirl sleduje život středoškolaček Tiny, Marty a Anet. Všechny tři jsou finalistkami soutěže CoolGirl a každá z nich má důvod, proč chce zvítězit. Větší část knihy jednotlivé finalistky postupně poznáváme, autorka popisuje jejich každodenní život, chování, myšlenky, zájmy, vztahy. Charakteristika postav je zpracovaná dobře. Nedá se říct, že by mě kniha od začátku vyloženě nudila, ale nenašla jsem nic, co by mě přimělo s chutí číst dál, nezajímalo mě, jak bude příběh pokračova. Postavy mi nebyly sympatické, žádná mi nesedla.

Sociální sítě byly hlavním pozitivem celé knížky. Autorka l nám na jednotlivých postavách ukazuje, jak každého z nás mohou ovlivnit, znázorňuje online svět, plný Instagramu a jiných sociálních sítí. Takový, ve kterém skutečně žijeme. CoolGiirl obsahuje i několik dobrých myšlenek, některé dialogy mohou vést čtenáře k zamyšlení.
Samotná soutěž CoolGirl se odehrává až ke konci knihy, za což jsem byla ráda. Průběh soutěže mě ubíjel, neskutečně jsem se při jeho čtení nudila a měla chuť celé pasáže přeskakovat. Na závěr soutěže je na čtenáři, která z finalistek nakonec zvítězí. Interaktivní část, ve které soutěžícím přidělíte body a můžete i online hlasovat je parádní nápad pro oživení, já jsem však vse vynechala, protože jsem nad knihou neměla chuť trávit víc času než bylo nutné k přečtení. Za mě tedy skvělý námět na knihu, ale doporučit ji nemůžu.

3 11.08.2020

Magií protkána městská fantasy Předurčený je slibným prvním dílem otevírající sérii o mágovi se jménem Alex Verus. Alex je věštec, který dokáže předvídat různé pravděpodobné verze budoucnosti. Díky svým schopnostem se ale zaplétá do nebezpečné honby za otevřením relikvie z dávných dob, která mu obrátí život naruby.
Předurčený je fantasy nabitá akcí, kde nechybí humor, magický svět ani zajímavé postavy. Alexe jsem si rychle oblíbila pro jeho chování, smysl pro humor i schopnost logicky uvažovat i v těch nejhorších chvílích.
Střídání jedné akční scény za druhou je v případě Předurčeného z jedné strany pozitivem, na druhou stranu i naopak. Děj mě udržel u čtení, přesto však bych byla raději, kdyby byl první díl série víc úvodní. Ocenila bych detailnější představení celého magického světa, podrobnější vysvětlení některých situací, sporů i minulosti.
I přes urychlený první díl se do dalších dílů určitě pustím, a doufám, že autor objasní vše, co zatím zůstává skryté.
Nejsem nadšená ani zklamaná, Předurčený vyhověl mým představám.

3 11.08.2020

Vybrat si ke čtení Nespasitelné nebyla dobrá volba. Nesedl mi styl psaní, neoblíbila jsem si postavy(jen jedna mě bavila), nezajímalo mě pokračování děje. Snad víc než polovinu knihy jsem se nedokázala začíst.

Když vezmu v potaz knihy, které jsem dosud četla, jsou Nespasitelní nečím novým, originálním, jiným. Myslím si, že kniha obsahuje mnoho skrytých významů, že v ní čtenář může najít víc, než jen smyšlenou fantasy. To beru jako velké plus, které na mě bohužel kvůli pro mě nezáživnému stylu příliš nezapůsobilo.

Svět Nespasitelných je světem šílenství, kde každá z postav má své problémy, bludy, představy, ve kterých jsou skryté mnohé psychické problémy, se kterými se lidé běžně potýkají. Díky tomu jsem knize dala vyšší hodnocení, než jsem si původně myslela, že dám.

Pokud se chystáte Nespasitelné číst, připravte se na nemalé množství vulgarismů, drsných výrazů a nechutností. Většinou mi takové scény nevadí, pokud ke knize sedí, ale v případě Nespasitelných(i přesto, že sem takové části patří) se mi chvílemi zdály do děje příliš vtlačené na sílu. Trvalo mi dlouho než jsem se zorientovala v postavách, dějových linkách a nových výrazech. Námět knihy není špatný, proto jsem si ji ke čtení vybrala, bohužel mi ale celkově nesedla.

3 04.08.2020

V dubnu přečteno podruhé a byla jsem stejně nadšená, jako při prvním čtení. Tohle je zkrátka neskutečně milá, příjemná, vtipná, pohodová i romantická kniha, kterou si užijete od začátku do konce. Simona si oblíbíte, ostatní postavy vás budou také bavit. Vztahy, coming out, přátelství... Nemůžu vytknout vůbec nic.

Seriál Stranger things miluju a proto je pro mě samozřejmost přečíst si i knihy s ním spojené. Při čtení Temnoty na okraji města jsem neměla pocit, že čtu něco z prostředí Stranger things, přesto jsem si čtení užila. Bylo skvělé zjistit něco o Hopperově minulosti. Hopper tu vypráví příběh z doby, kdy byl detektivem v New Yorku a kniha je díky tomu spíše detektivním příběhem než tím, co známe ze serialu. A také díky tomu můžu knihu doporučit i čtenářům, kteří seriál nesledují. Lehčí rozjezd s přehledem vynahradí postupně se rozvíjející zápletka. Autor odhaluje minulost postav i jejich propojení a spojitost s řešeným případem. Co se z počátku zdá jako konání sériového vraha, může být nečím víc. Jedna věc mi tu ale chyběla. Autor několikrát naznačil i další období z Hopperova života, o kterém jsem se ale pořádně nic nedozvěděla. Možná to nebylo důležité, přesto jsem chtěla zjistit víc.

2 25.07.2020

Tenhle díl byl jiný než předchozí. Nečím byl stejný, ale zároveň mám pocit, že tady bylo nejvíc vidět, jak moc se Kellen od prvního dílu změnil a vyvinul. Všechno tu bylo drsnější, dospělejší. Zároveň si ale zachoval to, díky čemu mám tuhle sérii tak moc ráda. Postavy, slovní přestřelky, zvraty... Miluju to všechno. ❤❤

3 13.07.2020

Rozhodně lepší než Griša. Bavilo mě postupně poznávat skvěle vykreslené postavy, jejich charakter, minulost, propletenost. Propracovanost příběhu, zvraty a zápletky. Většinu postav jsem si představovala starší než byly, ale to mi čtení nezkazilo. Jsem zvědavá, co přinese druhý díl.

4 06.07.2020

Vampýrská akademie je série, kterou jsem poprvé četla na střední škole a stala se jednou z mých nejoblíbenějších. A je také jednou ze série, které zahájily mé nakupování knih.
Upíří už nejsou zrovna v módě, ale tahle série je tou nejlepší upířinou, kterou jsem kdy četla. A Rose Hathaway, z jejíhož pohledu je celý příběh vyprávěný, je tou nejlepší knižní postavou vůbec. Rose ráda žije naplno, užívá si života a příliš se neřídí pravidly. Když však jde o ty, které má ráda, všechno jde stranou a ona je ochotna udělat pro ně cokoli. Rose je taky jedním z důvodů, proč jsem si oblíbila běh. Kolikrát jsem si při běhu vzpomněla právě na to, jak Rose při svém výcviku běhala kolečka a díky tomu běžela dál, i když už jsem skoro nemohla. Výcvikové, tréninkové a bojové scény jsou dalším velkým plusem celé série-takové já mám hodně ráda.
Ve světě Vampýrské akademie existují tři druhy upírů-vládnoucí Morojové, závislí na krvi, Dhampýři-jejich strážci a Strigojové-kteří pro krev zabijí. Velkým plusem jsou skvělé postavy, jejich charakter a vývoj. Středoškolské prostředí a běžné problémy se prolínají s životem královského dvora a nebezpečného světa venku. Plné intrik, tajemství, zrady, ale i přátelství a lásky. Zkrátka i přesto, že doba upírů už pominula, Vampýrskou akademii vám můžu doporučit.

5 12.06.2020

Jsem dítě 20.století, a proto ráda čtu knihy, které se v tomto století odehrávají. Moje dětství na draka se sice odehrává v 70.-80.letech a ne v mých dětských devadesátkách, přesto jsem si čtení užila a při některých momentech na své dětství díky knize zavzpomínala.

Autorka tu vypráví o svém dětství, trablech s rodiči i ve škole. O návštěvách prarodičů a svých zážitcích. Moje dětství na draka je oddechová kniha, při které nemusíte přemýšlet. Díky vyprávění očima dítěte se vrátíte i do vašeho dětství, popřípadě se můžete vžít do dětských let vašich rodičů. Poznáte nebo si připomenete, jaké to kdysi bývalo, jak se žilo, a jak to vše autorka prožívala jako dítě.

1 12.06.2020

Šlehačková oblaka jsem původně neměla v plánu číst. Před rokem jsem ale objevila podcast, instagram a blog od Terezy Salte a především díky jejím podcastům jsem nakonec knize neodolala a pořídila si ji. A nedávno jsem ji také konečně přečetla. Tereza v knize vypráví o svém životě, vzpomínkách na dětství, životě v Norsku, studiu, práci, o mnohých pádech až na dno, ze kterého se ale vždy nakonec odrazila.

Šlehačková oblaka ve mně vyvolala snad všechny emoce, které ve čtenáři kniha vyvolat může. Rozesmála mě, rozbrečela, přiměla mě přemýšlet a ještě víc věřit, že člověk dokáže téměř cokoli, pokud to skutečně chce.

Tereza čtenáře motivuje, inspiruje vyprávěním o Norsku naláká tak, že se do Norska chcete podívat také. Lákalo mě vždy, ale poslední rok ještě víc. Vtáhne vás mezi fjordy, norskou přírodu. Poukazuje na to, že je normální cítit se někdy špatně, ale je důležité se tím nenechat položit a zase se ze tmy dostat na světlo.

A když už jsem zmínila podcast, kdybych musela vybrat jeden podcast, který mám nejraději, byl by to právě Terezy podcast V oblacích. Doporučuju. A doporučuju i nejdřív si poslechnout podcast a po něm přečíst knihu. :)

3 12.06.2020

Brian Staveley je autor, který se se čtenářem nemazlí a jen tak něčeho se nebojí. Od Císařových čepelí nečekejte fantasy romanťárnu, založenou na milostném trojúhelníku, na kterou můžete být zvyklí z YA fantasy. Autor nikam nechvátá, čtenář má dostatek času se zorientovat v postavách i veškerém dění, které se zpočátku může zdát náročné. Postav se v čepelích objevuje mnoho, ale každá má v příběhu svou roli, některé důležitější, než se může zdat. Autor se nezdráhá používat drsné i vulgárnější výrazy, díky kterým je ale celá fantasy uvěřitelnější. Celkově má Staveley skvělý styl psaní, citáty a přirovnání, která každý nevymyslí. Drsné scény, krev, intriky a zrada, autor si nebere servítky a jeho postavy to nemají lehké. Velkou roli hraje i božstvo, historie světa a bytosti, které se zde objevují by si mnozí nedokázali představit ani v nejhorších snech. Jediné, co bych vytkla, je chybějící mapa. Jinak jsem nadmíru spokojená. Pokud si chcete přečíst propracovanou, drsnější fantasy, se skvěle vykresleným světem i postavami, Císařovy čepele jsou pro vás to pravé. Za mě velké doporučení.

7 12.06.2020

Asi nikdy jsem si nevšímala tolika detailů jako teď, při společném čtení. Baví mě dávat si re-readingy a rozebírat různé teorie o událostech v knize. Čtení Harryho Pottera mě nikdy neomrzí. :)

Prostředí katakomb a hřbitova - přesně na takových místech se odehrává většina této knihy. Dobrodružná, lehce fantasy kniha pro mladší čtenáře, připomínající mi období, kdy jsem četla Správnou pětku a jiné knihy. Mé dvanáctileté já by bylo nadšené. První polovinu knihy jsem si opravdu užívala, ve druhé to šlo postupně z kopce, ale celkově kniha vůbec špatná nebyla. Jen část myšlenkových pochodů jedné z dospělých postav se do knihy zkrátka nehodí. 3,4/5*

1 25.11.2019

Skutečný příběh o židovské muži Laleovi, který byl za 2.světové války tatérem, který měl vězňům tetovat čísla, kterými byli označeni. Příběh plný hrůz, které se v táborech děly, ale zároveň příběh plný naděje, která i přes všechna úskalí, která zažil, Lalea neopouštěla. Příběh, který rozhodně stojí za přečtení.

5 29.07.2018

Tak tahle knížka mě hodně bavila, byla jsem trochu překvapená, některé bytosti jsem v knize zezacatku vůbec nečekala, po delším čtení už jsem se ale nedivila ničemu. Zasmála jsem se, ač jsem vraha tušila už od první třetiny, stejně jsem musela číst pořád dál, četla jsem knihu tři večery s tím že ten poslední jsem přečetla asi 160 zbývajících stran a i když už jsem byla šíleně unavená, musela jsem knihu dočíst.

4 12.03.2018

Začátek knihy vypadal slibně, ale postupně mě kniha bavila méně a méně, dlouhé, podle mě zbytečně úseky mě nudily, nezajímaly. Kniha neměla vůbec spád, vleklý děj, nedokázala jsem se do knihy začíst tak, abych vkuse přečetla víc stran, a od čtení jsem musela pořád odbíhat, dávat si pauzy. Ke konci mě čtení bavilo o něco víc, ale pořád to nebylo ono, nečekal mě žádný šok, žádné velké překvapení, možná to bylo tím, že jsem byla z knihy tak znuděná, že ani informace, kterou bych nečekala mě nemohla nadchnout, udivit. Kdyby to tady na databázi šlo, dala bych ještě o půl hvězdičky méně.

4 05.01.2018

Téměř 1100 stran textu, někomu se můze zdát děj rozvleklý, já byla pohlcena dějem téměř celou knihu, jen část po začátku mi utíkala pomaleji. To vás přiměje cítit se, jako byste byli sami součástí knihy, jako byste byli jedním z dětí, součástí jejich party. Autor se snaží jednotlivé postavy v knize co nejlépe vykreslit, chce, aby je čtenář poznal, což se mu skvěle povedlo. Nejsem typ člověka, který by měl hrůzu při čtení nebo sledování hororů, ani který by z nich měl zlé sny, ale To se mi do snů dostalo a nejen jednou. A nejen do snů. Jen ke konci bych jednu část knihy vymazala, ale celkově knihu hodnotím jako výborně napsanou.

5 17.09.2017

Pripadalo mi ze ctu spise smsky, nez knihu.Nic horsiho jsem necetla.Knihu bych nevyhodila, ale tohle je pro me.opravdu odpad.