RyxiraAmyGinger komentáře u knih

Hodně dojemné, stejně jako film.

3 30.01.2017

Tak nějak jsem to zhltla. Jestli Austenová skutečně psala svá některá z těchto dílek již v jedenácti letech, jak se uvádí v doslovu, tak opravdu smekám.

21.01.2017

Hrozně se mi to líbilo, i přesto, jak neuvěřitelně smutný příběh to je. Rozhodně hodlám zhltnout celou pentalogii, a to co nejdřív. Přesně takovéhle knižní série miluju - ty, jejichž díly mě okamžitě nakazí touhou přečíst si ty následující. Matka Chrise, Cathy, Coryho a Carrie mi připadá tak rozporuplná... zdá se mi neuvěřitelné, co s ní dokázala udělat touha po penězích. Její první manžel v ní zřejmě uspal všechny její špatné vlastnosti, její chtivost a sobeckost... po jeho smrti vypluly na povrch v té nejobludnější podobě. Doufám, že se jí Cathy a její sourozenci pomstí a že bude trpět jako trpěli oni a ještě mnohem víc.

20.01.2017

Co se týče Márquezovy tvorby, příjemná změna :).

19.01.2017

Když nad tím nebudu moc přemýšlet (to se mi nechce, protože tahle knížka se mi četla docela hezky), byla to taková příjemná jednohubka.

4 17.01.2017

Téma slibovalo hodně, ale děj mi připadal hodně zmatený, než jsem se v tom trochu zorientovala, půlka knížky byla za mnou. Slyšela jsem na Hájíčka spoustu chvály, ale připadá mi možná malinko nezasloužená.

2 17.01.2017

Nicolas Sparks asi nikdy nebude můj favorit.

1 17.01.2017

Připadalo mi to hodně rozvleklé - spousta postav a příliš patosu, postavy až moc jasně rozdělené na "ty hodné" a "ty zlé". Možná je to tím, že jsem četla knihu pomalu, po malých částech a hrozně dlouho, ale stejně... pokud jde o historický román, měla jsem v rukou už mnohem lepší věci. Od autora se mi daleko víc líbila Katedrála moře - i když i k ní jsem měla výhrady. Trochu kostrbaté mi přišlo i přeskakování v ději, Falconés teprve zpětně vysvětluje, jak došlo k situacím, které popsal o pár řádků výš... Tahle knížka mi moc nesedla.

1 12.01.2017

Sice na můj vkus trochu moc homosexuálních seminaristů (fakt si nemyslím, že většina knězů jsou gayové), ale jinak se mi to líbilo.

1 12.12.2016

Dlouho, dlouho jsem váhala s hodnocením, nakonec jsem nechala čtyři hvězdičky, snad abych dala dalším dílům šanci na plné hodnocení. Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji docela rozkouskovaně, dvakrát týdně ve vlaku (cca 2 hodiny v kuse), takže mi možná nějaké drobnosti unikly. Nejdřív jsem teda začala koukat na seriál, ale dokoukaný celý ho nemám, možná to napravím, knižní pokračování mě ale nicméně láká víc... P. S. Herec, který hraje v seriálu Jamieho, je prostě dokonalý :)

04.12.2016

Ano, dost jsem se v tom ztrácela, ale García Marquéz je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů a jeho knihy prostě miluju. Mají pro mě nezaměnitelnou atmosféru rozkladu, tklivosti, melancholie a ještě nějakou tajnou přísadu, která si mě pokaždé podmaní a přiměje mě toužit po životě v osamělosti a fantaskních představách. Sto roků samoty je zatím to nejlepší, co jsem od autora přečetla. Marquézovi nemám problém uvěřit cokoli, od létajících koberců až po prostěradla, která vynesou člověka až k nebesům. Pojem osudovosti je mi velmi blízký, jsem velká fatalistka, navíc rodinné ságy čtu velmi ráda... tato kniha je pro mě něco jako šaty šité na míru.

13 30.11.2016

SPOILER Svižná, rychle ubíhající detektivka, zase trochu jiná než miliony jiných. Ale mám dvě zásadní výhrady. První: šedý muž s ježkem - hned mě napadlo, že to je muž od autobusu a ne jiný policajt a cca 10 stránek mě pak štvalo, že detektivové sledují falešnou stopu. Nemám ráda, když mi něco dojde dřív než vyšetřovatelům. Druhá: jedním z klíčových důkazů, který navedl vyšetřovatele na správnou stopu, byly autobusové jízdenky, které si Slávka schovala. Ale proč si je schovávala a nevyhodila je? Opět nevysvětleno, trochu to na mě působí dojmem, že autor prostě nevěděl, jak svým hrdinům pomoci a vyřešil to takhle. Na můj vkus až moc nuceně.

2 29.11.2016

Těšila jsem se na každou stránku. Podobný příběh jsem až dosud nečetla a zanechal ve mně hluboký dojem, místy byl dokonce strašidelnější než lecjaký filmový horor. Bohužel jsem se maličko ve všech těch bohyních a bosorkách ztrácela - Irma, Baglárka, Mahdalka, Justýna.. kdo si to má všechno pamatovat. Nicméně, skoro se mi to nestává, ale u téhle knížky si říkám, že bych si ji časem přečetla znovu, už jen proto, abych si v těch jménech udělala pořádek. Atmosféra zkrátka nezaměnitelná, příběh patřičně pochmurný... Moc jsem se na knihu těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Ani maličko.

14 17.11.2016

Uff, uff... uff. Přiznávám se, že jsem měla docela pomalý rozjezd, asi tak do prvních osmdesáti stránek jsem se musela trochu nutit, ale pak se to zlomilo a kniha si mě získala. Zcela jsem propadla kouzlu a soudržnosti rodiny Joadových, ale nejvíc obdivuji mámu. Silná, statečná žena, která drží rodinu pohromadě, má pro každého útěchu i po zásluze napomenutí. Steinbeck mě znova (poprvé už v novele O myších a lidech) přesvědčuje, že je spisovatelem s neobyčejným sociálním cítěním a geniální schopností popsat život prostých lidí bez příkras a bez patosu, a přesto se mi nad jejich osudem svírá srdce. Svět potřebuje více takovýchto knih.

8 16.11.2016

Jsem asi už příliš moderní čtenářkou, některé pasáže mi připadaly poněkud rozvleklé, nicméně dílo velmi oceňuji. Zázrak s Julčou měl pro mě poněkud překvapivé, nicméně vtipné rozuzlení (rozuměj: vysvětlení názvu povídky), Událost v mikve rovněž pobavila a pokud jde o smutné oči Hany Karadžičové, srdce se mi svíralo.

1 06.11.2016

Příběh znám dobře z rozhlasové četby, což mi tedy čtení na jednu stranu poměrně usnadnilo, na druhé jsem se bála, že se budu nudit. Opak byl pravdou... skoro se mi chce říci, že toto je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.

7 28.10.2016

Jako přečetla jsem to, takže tak strašné to být nemohlo, ale... je tam hrozně moc ale. Přecitlivělost vrchního komisaře Wallandera, děj je místy poněkud rozvleklý, postavy málo uvěřitelné, přesah, který snad kniha má mít, jsem nezaznamenala... bez znalosti tohoto díla bych klidně mohla žít.

2 21.10.2016

Upřímně řečeno, jsem asi maličko rozpolcená. Trochu pomalejší rozjezd, "tankovat" mě to začalo až někde zhruba od poloviny a z konce opět lehká rozpačitost. Nevím... námět je nicméně velmi, velmi přitažlivý.

3 19.10.2016

Mně se to líbilo, v podstatě je to ale pohádka. Isabel Allende je moje oblíbená spisovatelka a především skvělá vypravěčka, některé trochu ironické pasáže mi připomínaly Pýchu a předsudek. Dobrodružná romantická kniha, někomu by se možná chtělo říct přeplácaná/překombinovaná/příliš fantastická/naivní... ale já jsem prostě byla naladěná na tu správnou vlnu.

1 30.09.2016

Já jako nevím, četlo se mi to dobře, ale jako svědectví o životě takové osobnosti, jakou WIliam Wallace/Will bezpochyby byl, mi tenhle typ vyprávění připadá poněkud příliš... komorní. Tím spíš, že bitva u Sterling bridge, Willovo zajetí a všechno to okolo jsou shrnuty několika prvních a pak až zase posledních odstavců... jako nevím, no. Chápu na jednu stranu autorův záměr (aspoň si to myslím), na druhou stranu si pro tento svůj cíl mohl vybrat daleko méně "akčnějšího" hrdinu. Když prostě vidíte jméno William Wallace, čekáte hrdinský příběh, ne příběh muže, který musel nejprve přestát návštěvy biskupů a hrozným způsobem ztratit rodinu, aby si uvědomil svoje životní poslání.

26.08.2016