Golet v údolí

18 20. března

velmi zajímavý výlet do komunity židů na POdkarpatské Rusi...a konečně jsem zjistila, cože ten golet vlastně je (jak píše učtese - taky jsem zpočátku při prvním kontaktu se slovem kdysi v minulosti myslela, že golet je něco jako golem :D)...
hrstka vyvolených přežívá v opravdu tvrdých podmínkách, kde má své malé radůstky, často až trochu úchylné (Bajnyš Zisovyč promine ;) - třeba jeho spoření na synovy studia, zacímco rodina mře hlady...a schopnost přežít..motivovaná tím, že jsou přeci národ vyvolených, děti Krále, tudíž vše zvládnou..klobouk dolů...zároveň jsem se dozvěděla ale opravdu hodně o jejich zvycích, jak je vlastně víra a její rituály provázaná s běžným životem...od jídla, oblečení, průběhu dne, až po sex...stovky příkazů a zákazů...
Ivan Olbracht vše nádherně zpracoval, že opravdu slyšíte vítr pod Polanou, vidíte ty malé okénka, zářící spoře do tmy, slyšíte kručení v dětských bříškách a cupot nožiček na hliněné podlaze...a vidíte zástup pravověrných, mezi nimi i jeden vyvolený - lamet vav - Pinches Jakubovič (aby to neměl jednoduché, nejvíce snad bojující s vlastní ženou ;)))..jak kráčí do mikve...

všechny 3 povídky měly něco do sebe, ta poslední, o smutných očích Hany Karadžičové - to už byl snad i román...rozsahem, obsahem a sdělením...krásně ukázaný rozdíl světa pod Polanou a světa v Ostravě..rozdíly nejen náboženské...a hloubka víry a židovství.

přiznávám, nečetlo se úplně lehce, chvíli mi trvalo než jsem se naladila na úplně jiný svět a stylizaci, ale pak mi došlo, že ano...že tahle asi opravdu myslí, uvažují, formulují své věty..pane Olbrachte, povedlo se Vám to !! díky !!

07. února

Četl se mi trochu hůř, ale má nepopiratelné kouzlo.

3 10.10.2018

Knihu jsem četl jako přípravu před cestou na Zakarpatí a přiznám, trochu s předsudky vůči autorovi. Ale přesvědčil mě, dokázal postihnout jak jednotlivce, tak společnost v zapadlé ortodoxní židovské osadě. Všechny tři povídky jsou výborné, první dvě jakoby hravě připravují půdu té třetí, nejzávažnější a nejhlubší.

2 03.10.2018

Přemýšlela jsem nad zajímavostí povídkového románu, což nevím, jestli je oficiálně pojem, ale Golet v údolí podle mě je povídkový román. Každá jedna povídka může existovat sama, ale celý smysl dají až spolu.
A ano, v Zakarpatí je všechno jinak. A čas tam plyne pomalu. A přitom je ta za rohem.

27.08.2018

Zatímco všichni okolo tak nějak přijali Polanu (která se v prvních dvou povídkách jeví jako milá, byť zaostalá víska), tak jde o to, že Polana nepřijala je, což lze nejvíce vnímat v poslední a nejzdařilejší povídce.

2 23.05.2018

Podmanivý jazyk a popis časem dávno odvátého života (a bohužel ne jen časem) v prostředí židovské komunity na Podkarpatské Rusi.

07.04.2018

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Dojista: obchod není jen vydělávání peněz. Obchod je také zábava. A často zábava velmi vzrušující. Neboť při něm nejde o nic menšího než o to, znova a opět přetvářet svět. Je omyl domnívati se, že svět jest to, čím se našim smyslům jeví, něčím cizím, něčím pevným, něčím na naší práci nezávislým. Nic podobného. Svět je to, co si z něho sami uděláme! A také chvíle je to, co si z ní uděláme. A také věci to jsou a také lidé.