Golet v údolí

Golet v údolí https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/6129/golet-v-udoli-6129.jpg 4 281 45

Golet v údolí je sbírka tří povídek, jejichž děj probíhá v židovské vesničce Polana, v níž Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.

Komentáře (45)


Radka1911
Radka1911
11.02.2024 4 z 5

Kdysi v pravěku jsem četla k maturitě. Povídky jsou krásné, tajemné, do dneška nezapomenutelné.

n.ezn.amy
n.ezn.amy
09.02.2024 4 z 5

Tři povídky o životě na Zakarpatské Rusi ve vesnici Polaně, kde v souladu se svým náboženstvím a zažitými zvyky žijí pospolu židé. Reálně nastíněný obraz života chudých i bohatých, dodržující pevnou víru v boha a tradic, kdy nikdo nic nikomu neodpustí, dluhy, smlouvání, pomluvy, odpor ke gójům, všemu nežidovskému, závist a vzájemná nenávist mezi rodinami. Příběhy jsou poeticky laděné, krásně vypodobněná vesnice i okolní příroda, toto vše dodává knize tu správnou atmosféru. To jak místní židé vnímají svou víru je nejvíce poznat v poslední povídce O smutných očích Hany Karadžičové. Nechybí zde ovšem klasický židovský humor a vtipy, které mám moc rád a ve kterých se snoubí životní pravdy.

"Víte co je sionista? To je Žid, který za peníze druhého Žida posílá třetího Žida do Palestiny".


Hani77
Hani77
13.01.2024 4 z 5

Zajímavý výlet do podkarpatské vesnice Polana a nahlédnutí do života tamních židovských obyvatel. Pro mnohé jejich zvyky jsem absolutně neměla pochopení. A nejvíc mě zasáhla třetí povídka O smutných očích Hany Karadžičové. To, co se událo na konci, to mysleli opravdu vážně??

Kniha splňuje 2 témata loňské výzvy: zakázaná láska a více než 5 CZ vydání.

martin4950
martin4950
14.05.2023 4 z 5

Very nice kniga. Ty ortodoxní židové nejsou tak nezajímavý. IAS je ta kniha fakt solidní

Kabuky
Kabuky
10.02.2023 5 z 5

Velmi zajímavá kniha.

tomas6658
tomas6658
27.01.2023 5 z 5

Soubor tří povídek z prostředí židovského goletu (osady) na Zakarpatské Rusi z období, kdy byla tato oblast součást Československa. Poetické, autentické a velmi duchovně hutné vykreslení uzavřenosti a hlubokého spiritualistického ukotvení života jejich obyvatel, s jejich rigidními a svazujícími zvyky, které je provází "od kolébky do hrobu". Za mě nejvíce cením povídku "O smutných očích Hany Karadžičové", která má velmi dramatický průběh a v podstatě (alespoň v duchovní rovině) tragický závěr.

Svým způsobem smutné či maximálně hořkosladké vyznění povídek.
Z mého pohledu jeden z vrcholů Olbrachtovy tvorby.

R47
R47
16.01.2023 5 z 5

Na Golet v údolí se neprávem zapomíná. Hlavně kvůli úspěchu muzikálu Balada pro banditu, kvůli kterému se nečte ani jeho úžasná a uhrančivá předloha Nikola Šuhaj loupežník. A stejně tak tady. Možná za to může ten nesrozumitelný titul Goletu, který prostě připomíná golema, a pokud se nevyznáte v jidiš nebo židovské kultuře, tak vlastně nevíte, o co jde. Ale když si vezmu jaký úspěch má u nás Ephraim Kishon se svými židovskými příběhy a anekdotami, tak mě skutečně mrzí, že tenhle skvost plný jemného humoru, ironické charakterizace, ale i neskutečného jiskrného básnivé jazyka a bujné obrazotvornosti stojí někde v koutě. Čteno několikrát.

SumýšIrena
SumýšIrena
31.10.2022 4 z 5

Kniha se mi četla hůř, ale to se dalo očekávat. První povídka mě nebavila a ani jsem nepochopila, co je na ní směšné. Druhá a třetí byly perfektní, hlavně Hana Karadžičová.

TipsyChipsy
TipsyChipsy
18.01.2022 5 z 5

Tato kniha se mi špatně četla a spíše mne nebavila. Ale na konci jsem byla konečně u vytržení z neuvěřitelné síly židovské “symbiózy” s bohem. Vlastně jde o vyjímečné téměř autentické svědectví o hloubce jejich tradic a skutečné přítomnosti boha, který ovládá jejich životy v dobrém i zlém. Ale musí se to dočíst až na konec Hany Karadžičové. Pak přijde něco, co ateista nechápe, může tím být ale vykolejen.

vendy246
vendy246
25.06.2021 5 z 5

Moc pěkné čtení. Obloukem zpět k doporučené četbě ve věku, kdy ji teprve mohu náležitě ocenit, vychutnat a pochopit... Ivan Olbracht je pro mne objevem tohoto roku. Po Biblických příbězích Golet v údolí. Oobojí se mi moc líbilo.
Dokonalý ponor do děje, který se odehrává v zakarpatské Polaně, židovské obci. Popisuje životní rytmy, názory, zvyky a hlubokou, vším prostupující víru. Střet tohoto ortodoxního, po staletí stejného a chudého světa se světem západním, jakým byl po první sv. válce druhý konec republiky.

jozik_v_tumane
jozik_v_tumane
08.04.2021 5 z 5

Krásná kniha, všechny povídky se mi líbily, nejvíc ovšem o Haně Karadžičové. Velmi vtipná je stať o natáčení Marijky nevěrnice v dodatcích – neuvěřitelná historie. (Z filmu jsem nerozuměl skoro ničemu, česky je tam tak jedna replika z dvaceti. Ale bylo zajímavé vidět, jak tehdy vypadali ti lidé, o kterých Olbracht píše.)

bajana13
bajana13
22.02.2021 5 z 5

Stejně jako kolega “učtese” jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla až ve vyšším věku. V mládí by mne asi nezaujala, zatímco teď mi přijde nádherná - příběhem, vypravěčským stylem i krásným jazykem. A také není špatné si připomenout, jak se žilo před necelými sto lety v některých oblastech naší republiky.

Dominik_13
Dominik_13
16.01.2021 5 z 5

Ani Nikola Šuhaj, ani Anna proletářka, tohle je Olbracht, kterého byste měli znát. Krásné, čtivé, zábavné příběhy psané jazykem, který těší.

Katka2382
Katka2382
12.05.2020 5 z 5

Skvělá a čtivá kniha.Tak nějak s věkem přicházím na chuť klasické literatuře.Jako první jsem viděla stejnojmenný polozapomenutý film a ten mě tak nadchnul že jsem si musela přečíst i jeho knižní předlohu.

000nugatovej
000nugatovej
02.04.2020 4 z 5

Co bylo normou české literatury v meziválečném období, je i u Olbrachta - vybroušený jazyk. V první - příjemně humorné povídce - říká hned na první stránce, že "obchod je zároveň zábavou", a čtenář cítí, že pro něj je zábavou i psaní... Olbrachtova Polana je pro dnešního čtenáře sice vzdálená a možná i nepochopitelná, ale celkem představitelná. Tradiční kvalita, viditelně jiná než plakátová Anna proletářka.

martineden
martineden
07.02.2020 5 z 5

Poetická kniha, člověk cítí nostalgii po světě, který už dávno neexistuje.

mol378
mol378
07.02.2020 5 z 5

Nádherná kniha, která objasňuje a přibližuje mnohé náboženské židovské tradice, které utvářejí celý život Židů ze zapadlé zakarpatské obce. Krásně vystihuje jejich mentalitu, sepjatost s předky, s krajinou, zvířaty, duchovní přesah lidského života. Klasická krásná literatura, vůbec to není suchopárné čtení, má to atmosféru a po přečtení je hodně o čem přemýšlet. Čítávám opakovaně v nepravidelných intervalech a vždy mě potěší.

matej.kulistak
matej.kulistak
17.01.2020 5 z 5

Dechberoucí atmosféra, jiná než v Šuhajovi, diametrálně jiná, než třeba v Žaláři nejtemnějším, ale úplně stejně dechberoucí.
Mrzí mě, když čtu na internetu šablonovité rozbory typu: "kniha kritizuje náboženskou radikalitu" apod. Já si myslím pravý opak, že nás autor uvádí do neznámého myšlenkového prostředí, aby nám pomohl je chápat. Kdyby závěr knihy nebyl závěr, ale začátek, bylo by snadné chování Polanských odsoudit. Ale když člověk nahlédne do jejich života, vidí, že se tady pouze potkávají dva světa, jež se nemůžou pochopit.
A co na Olbrachtovi obdivuju nejen v této knize: myšlení toho světa, který je mi myšlenkově vzdálenější, chápu najednou lépe než toho, který by mi měl být vlastní.

Kuža007
Kuža007
06.11.2019 5 z 5

Krásný výlet s Olbrachtem do Podkarpatské Rusi.

haki34
haki34
20.03.2019 4 z 5

velmi zajímavý výlet do komunity židů na POdkarpatské Rusi...a konečně jsem zjistila, cože ten golet vlastně je (jak píše učtese - taky jsem zpočátku při prvním kontaktu se slovem kdysi v minulosti myslela, že golet je něco jako golem :D)...
hrstka vyvolených přežívá v opravdu tvrdých podmínkách, kde má své malé radůstky, často až trochu úchylné (Bajnyš Zisovyč promine ;) - třeba jeho spoření na synovy studia, zacímco rodina mře hlady...a schopnost přežít..motivovaná tím, že jsou přeci národ vyvolených, děti Krále, tudíž vše zvládnou..klobouk dolů...zároveň jsem se dozvěděla ale opravdu hodně o jejich zvycích, jak je vlastně víra a její rituály provázaná s běžným životem...od jídla, oblečení, průběhu dne, až po sex...stovky příkazů a zákazů...
Ivan Olbracht vše nádherně zpracoval, že opravdu slyšíte vítr pod Polanou, vidíte ty malé okénka, zářící spoře do tmy, slyšíte kručení v dětských bříškách a cupot nožiček na hliněné podlaze...a vidíte zástup pravověrných, mezi nimi i jeden vyvolený - lamet vav - Pinches Jakubovič (aby to neměl jednoduché, nejvíce snad bojující s vlastní ženou ;)))..jak kráčí do mikve...

všechny 3 povídky měly něco do sebe, ta poslední, o smutných očích Hany Karadžičové - to už byl snad i román...rozsahem, obsahem a sdělením...krásně ukázaný rozdíl světa pod Polanou a světa v Ostravě..rozdíly nejen náboženské...a hloubka víry a židovství.

přiznávám, nečetlo se úplně lehce, chvíli mi trvalo než jsem se naladila na úplně jiný svět a stylizaci, ale pak mi došlo, že ano...že tahle asi opravdu myslí, uvažují, formulují své věty..pane Olbrachte, povedlo se Vám to !! díky !!