rubicka
komentáře u knih
Můj život po životě
Michal Viewegh
Někdo by řekl ukňourané, ztrápené, bez naděje, na což u Viewegha není nikdo zvyklý, ale je to jednoduše pravdivé, konečně bez všech podbízivých kudrlinek.
Po románu Báječná léta pod psa jeho tvorba byla pod psa. Arogantní, nabubřelý světák, co opovrhuje vším a cítí se být tak na výši, že...prostě musel spadnout dolů...a najednou je někým jiným, i když sám sebou, se vzpomínkami, s nejistou budoucností, s bolestí a zranitelností. Nepřipraven přijmout něco nového, ale na nejlepší cestě něco objevit.
Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
Úžasný literární počin z hlediska politické a lidské sondy jedné generace - zamyšlení nad politickými i lidskými situacemi, láskami i svobodou samotnou. Spisovatel opravdu směle otevírá všechny dveře tehdejších třináctých komnat a nechává na čtenáři, aby chápal, soucítil nebo dokázal snést.
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Autorka zvládla svým ostrovtipem Borise stvořit dostatečně cynického, ale svým jak bych blbě řekla ženstvím z něj udělat osobu reálnou.
Neumím tančit po špičkách
Emily Dickinson
Žena, která předběhla dobu způsobem, který je nadčasový...
Zpověď Maxe Tivoliho
Andrew Sean Greer
Sobectví a láska, která není osudová - a přesto provází celý život, který je spíše retrospektiva...všichni jsme něčí životní láska, avšak málokdy se s nimi sejdeme v pravém poutu...
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Vždycky bývá hlavní hrdina tak trochu cynik, když je takhle na ženský, ale Tomáš nepopírá lásku, ba naopak...láska ve všech polohách, které existují...příběh její tíhy i lehkosti...tíhy a lehkosti, s kterou žijeme...nesnesitelnou lehkostí bytí
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
To, co muži nepochopí. Takové to svírání, taková ta ženská bolest. I v kriminále za největších trestů a strastí zůstat ženou - největší vítězství.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Sebe-destrukce ještě nikdy nebyla tak jasná, tak samozřejmá, jistá.
K moři
Petra Soukupová
Skvělá knížka. Má spád, je jasná, s ničím se nepáře, no celá Soukupová prostě.
Komu zvoní mobil
Michael Třeštík
Vtip, nadhled, lehce intelektuální pohled, který je mi blízký. Na nic si nehraje ....Krájet bábovku s rozinkami, to je peklo. Nůž rozinku nepřeřízne, ale protlačí ji bábovkou až dolů. Samej drobek pak.... jednoduše výborné!!
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Normy života jsou dané a člověk po nich jede jako po kolejích, ale občas vykolejí a zůstane stát. Prožívá v obyčejnosti a každodennosti své malé i velké tragédie a doufá, že dojde někam, kde bude vědět, kým chce být i bez těch blbých kolejí, které někdo položil na cestu. Bolí to, ale stojí to za to.
Marta hledá sebe sama, své postoje a názory, bez pádů by nevěděla vůbec nic. Pije kafe ze Starbucks, čte a doufá, že přijde něco nového. S tím čekáním a chlastáním je protivná všem, včetně čtenáře, ale popasovat se s dospělostí je přeci jen velké sousto pro každého.
Cesta
Cormac McCarthy
Cesta životem, který není, náhled do duší. Otázky, co všechno jsme jako rodiče schopni udělat pro své děti. Cestovat k padnutí, zabít sami sebe. Nést oheň něčeho, na čem pořád záleží. I za cenu vlastní smrti.
Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Smysl pro zodpovědnost, selhání vnitřní matky, to všechno vede až ke konci života ženy, která byla tak nádherná a tolik milovaná.
Anna Karenina je ukázkou ženy, která bojuje se svými city, následně jim podléhá, ale stejně tak i výčitkám svědomí a rodí se v ní nenávist k sobě samé. A je nemožné takové napětí vydržet, je nemožné milovat za každou cenu.
Přestože jim s Vronským štěstí srší všude, kudy protančí, oni se ho musí ignorovat a snažit se vnímat realitu, která nastavuje měřítko slušnosti někde jinde, než je štěstí.
Silný, velký příběh zasazený do období ruských zarytých konvencí a neústupnosti, do světa lidí bez vlastního úsudku a sebelásky. Kitty a Levin, to už jen malá záplata na utrpení.
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
Já píši Vám. Co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mě pohrdáním trestati.
Leč ještě věřím, nešťastnice,
že mě Váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout. .....a kdo není tak trochu Taťánou a kdo není tak trochu Oněginem, kdo netrpí a nedoufá, kdo neopovrhuje a nekaje se? Láska, nenávist, pokora, co víc chtít, v co víc doufat.
Sezona v pekle
Peter Murphy
V této knize asi nacházím úplně něco jiného, než jsem původně hledala. Strach a samotu, zabředání do toho, co je, smíření i ztráta všeho, co bylo svaté. A já si říkám proč, kam? Deprese, šero, šedo, samota.... nic. Nic.
Rubato
Rudolf Sloboda
Chlapský pohled do ženské duše vždy dává podnět k přemýšlení. Jsem vlastně ráda, že Uršulina slova psal muž, protože aspoň chápu proč jsou taková. Občas cynická, nemilosrdná, jiná a nemateřská. Jednoduše jsou více mužská, je tam už podtext a pohled na ženy mužskýma očima, jejich smýšlení a představy o tom, co ženy chtějí. Ale je to pravda? Není to jen část jejich já? Není po spojení první a druhé Uršuly nějaká třetí? Kdoví. Snad Bůh.
Pravidla směšného chování
Emil Hakl (p)
Znechucení, unavenost, nepochopení, komplikované vztahy se všemi, kteří se objevili, to provází život padesátníka, který vlastně celý život neví, co se životem. Ale tak nějak mu rozumím, tak nějak ho chápu, ale nejradši bych ho stejně kopla do zadku!