Neumím tančit po špičkách
Emily Dickinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12697/bmid_neumim-tancit-po-spickach-XUh-12697.jpg
5
43
6
Nejslavnější americká básnířka z konce minulého století, jejíž poezie se minula s dobou, v níž žila, a ona sama věhlas nezažila. Její básně jsou jako většina velké poezie naprosto moderní právě tím, že oslovují v čtenáři tu nejhlubší vnitřní strunu, jež není závislá na prostoru a času. Jiří Šlédr, dlouholetý milovník jejího díla, připravil zatím největší český výbor z její poezie a doplnil ho vlastní studií.... celý text
Přidat komentář
Výbor pokrývá všechna základní témata Emily Dickinsonové, od banálních postřehů přes dojmy z přírody až po úvahy nad smrtí a extatické odhalení Věčnosti.
Emily vyrůstala jako evangelikál posedlý osudem duše po smrti a jakkoliv později prošla radikální transformací, nikdy ji toto zaměření neopustilo. A tak ji na jednu stranu fascinuje příroda a obyčejný život, na druhou stranu právě v přírodě a obyčejném životě nalézá Extázi a Nesmrtelnost. Ačkoliv je pro ni Věčnost něco takřka empiricky jistého, nestaví duši před ortodoxního Boha, ale paradoxně před její vlastní domněnku. Někdo to označil jako mysticismus bez náboženství.
Říká se, že některé její zdánlivě jasné básně lze číst dvěma navzájem neslučitelnými způsoby. Nemusí to být chyba interpretace, ale mohou prostě vyjadřovat střet dvou protikladných postojů. Je Emily materialistka, nebo spiritualistka, věřící, nebo nevěřící, prožívá tento svět jako nebe, nebo jako peklo? Třeba je bipolární. Ostatně, neřekla o sobě, že věří stejně silně, jako pochybuje?
Kromě toho zde působí autonomie uměleckého díla. Jedna báseň z výboru přímo vykresluje obraz autora, který zapálí knot a odejde, ale zdroj světla září dál skrz čočku času. A Emily nám zapálila pořádnou vatru. Vezměte třeba “This Chasm, Sweet, upon my life”. Někdo to čte jako svědectví o vnitřní rozpornosti lidské existence (můj případ), někdo jako příběh nešťastné lásky k Sue a někdo jako strach těhotné ženy z nadcházejícího porodu. A jelikož překladatel zvolil mužské oslovení - “Ta strž, drahý, v mém životě” - má na mysli zřejmě ještě něco dalšího.
Zjistil jsem, že pro mě nejlépe funguje číst zároveň s českým překladem i originál. Některé básně jsou přeložené geniálně, z některých se trochu vytratila jejich síla a výjimečně se mi dokonce zdály být přeložené proti původnímu smyslu.
Emily Dickinson bych neváhala označit za nejvýznamnější ženu-básnířku všech dob. Její poezie je nadčasová a mistrovská. O neutěšeném stavu českého školství vypovídá, že ji většina (nejen rigidních a vrásčitých) češtinářek ve svých "hodinách" literatury na SŠ nevyučuje. Nevím, jestli se smát nebo plakat.
Verše jsou tak živé, emotivní, silné, že se mi zdá, jako bych Emily znala osobně. Promlouvá ke mně skrze hradbu času i prostoru.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Neumím tančit po špičkách |
| 2017 |  Duše má být vždy dokořán |
| 2006 | A básníkem být nechci |
| 1977 | Můj dopis světu |
| 2006 | Svůj podíl noci snést |
Jedním slovem skvost. Autorka měla velký talent, píše s lehkostí, i když to má hloubku.