Můj život po životě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Můj život po životě napsal Michal Viewegh jako určitou formu zpovědi o událostech, které se v jeho životě staly od prosince 2012 a změnily navždy jeho způsob života. Můj život po životě začíná 8. prosince 2012, kdy Michalu Vieweghovi praskla aorta. Byl převezen do nemocnice a půl hodiny marně oživován. Poté byl operován a navzdory předpokladům přežil. Bohužel jeho klinická smrt nezůstala bez následků a potýká se s nimi dodnes. Z jedné strany by měl být šťastný, že vůbec přežil. Z druhé strany se musí smířit s tím, že jeho způsob života je definitivně minulostí. V knize Můj život po životě se Michal Viewegh snaží zachytit pocity a úvahy člověka, jehož život se obrátil naruby, život člověka s poškozeným mozkem. Měl by být rád, že žije, ale může být vůbec rád na světě, když už nic není takové, jako bývávalo? Přežil, ale často ho napadají různé myšlenky... Je odkázaný na pomoc své rodiny a jen jeho nejbližší a psaní mu pomáhají přežít každý nový den. Můj život po životě Michala Viewegha vychází necelý rok po jeho operaci a návratu do života. Je to román, jehož psaní bylo pro autora velmi bolestné, ale přes všechnu bolest je kniha Můj život po životě především knihou očistnou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176196/big_muj-zivot-po-zivote-176196.jpg 3.3506
Nahrávám...

Komentáře (109)

Kniha Můj život po životě

alef
12.10.2021

„… a není to kniha napsaná spisovatelem ve vrcholné formě …“

Kniha zrodivši se z tragické události v životě spisovatele … velmi osobní, velmi depresivní a jednoznačně kontroverzní deník … sebelítostné vyjádření člověka trpícího úzkostmi všeho druhu, od těch o své zdraví až po chorobně žárlivé myšlenky …

„Proč píšu deník? No když už jsem se rozhodl nedávat rok žádné rozhovory, musel jsem si to přece nějak vynahradit; jsem na rozhovorech o vlastní osobě závislý …“

Deník je jedna z nejstarších literárních forem a Vieweghovi sedí, takže se nedivím, že se spisovatel „v nejhorším tvůrčím období svého života“ uchýlil k této formě (právě za ní má ode mne 1*), naopak, řekla bych, že to byla správná, ještě spíš řekněme, jediná možná, volba a asi jediné, co trochu „zachránilo“ výsledek … knihu autora pochybujícího, sama sebe přesvědčujícího …

„ ,Bude to někoho zajímat?̔ zeptám se. ,Bude tuhle litanii někdo číst?̔ ,Koupí si takovou knihu někdo?̔ Mám sevřený žaludek. Vypiju zbytek vína ve sklenici.“

… a ve finále opět vše zpochybňujícího …

„ ,A co mám doprdele dělat, když musím polykat dvanáct tablet denně?‘ “.

Výsledkem je tedy knížka, která není ani trochu satirická (jak jsme u autora zvyklí), vlastně ani moc ironická (i na to jsme u něj zvyklí), vlastně je jen dost sarkastická …

„Jsem paralyzován zjištěním, že debilové existují…“

Výsledkem tak není nic jiného než vulgarismy prostoupený deprimující text …

„ ,Co to kurva žeru za voblbováky?‘ ,Osude, ty svině!‘ ,Čím jsem tě tak nasral, že jsi mi z mého skvělého života udělal tohle?‘“

… který měl, jako terapeutický (jak se o něm vyjadřuje i sám autor) zůstat pěkně v šuplíku!

katie.k09
27.01.2021

Dobre, neni to zadny zazrak nebo neco, co chcete cist vicekrat. Mezi vsemi temi narky a fnukanim se ale najdou momenty pro autora tak typicke - sebeironie, cerny humor, surovy popis zivota...
Ja ocenuju, ze se v tehle knize Vieweg ,,obnazil,, a stal pro ctenare beznym smrtelnikem.


lencin
27.09.2020

"Nevím, opravdu nevím. Z mého mozku je špenát."
(2014)

Jája92
21.07.2020

Kniha, která vznikla díky události, která se autorovi stala a je zde popsaná velmi detailně a sugestivně.

moniiwolf
17.05.2020

Zvláštní kniha ve formě deníkových záznamů. Jedna velká depka, řekla bych. Ovšem s přimícháním koření života. Tohle je život, tohle se děje. Takže jestli vás kniha nebavila, nebo jste se u ni nudili a odpočítávali jste poslední stránky knihy, měli byste se zamyslet nad svým životem a upřímně si odpovědět na otázku, zda je váš život o tolik zábavnější a dobrodružnější než tato kniha. Jestli ne, tak byste neměli činit výhrady.

gemi
16.05.2020

Další mistrův "román", který jsem přečetl za dvě odpoledne, protože čtu pomalu. Je to opět deník, tentokrát zcela ovlivněný autorovou prasklou aortou a tím, co to všechno způsobilo (ztráta krátkodobé paměti i chuti do života, deprese apod.). Viewegh se tentokrát téměř plně soustředí na své vnitřní pochody a okolí, tedy zážitky s přáteli a popisy různých eskapád a avantýr (kterých není fyzicky ani psychicky schopen) tvoří jen vzdálenou a nepodstatnou kulisu. Sice je to jak sám autor tvrdí "ufňukané a bolestínské", ale na druhou stranu autentické.

Dalia
15.04.2020odpad!

Tato kniha mě neskutečně rozčilovala. Snad proto, že sama jsem prošla těžkým onkologickým onemocněním, tak mě autorova ukňouranost přímo vytáčela. Asi mám jiný přístup k "životu po životě". Za mě palec dolů.

danielavachova
03.11.2019

Nevím z knihy jsem měla divný pocit,ale asi když si to člověk neprožije nepochopí,zajímavé čtení. Občas smutné,ukňourané.Klobouk dolů před panem Vieweghem jak se se vším popral a píše dál.

1