puczmeloun komentáře u knih

Nový svět, nové motivace, noví podivní i záporáci, jenže...

Třetina knihy je zabrána již opakovaně řešenými problémy hlavního hrdiny (rodiče a vztah s Emou), což by asi nevadilo, kdyby to však už nebylo dříve probráno ze všech možných stran. A navíc, ani tady k žádnému finálnímu nezvratnému vyřešení situace nedojde. Jen je to o řád otravnější.

Když už se konečně začne něco dít (věci hýbat z místa), cítil jsem se jako v sérii filmů Fantastická zvířata. Snaží se to na novém kontinentu vybudovat vše důvěrně známé, ale prostě to není ono. Chybí tomu řádná dávka bizarnosti (ty americké zapadákovy jsou prostě jen zapadákovy), nějaké hlubší základy (ostatně úplně první knížka této série je prakticky jen o jednom domě/ostrově a s tím spojenými zákonitostmi), což je pak na sílu využito jako součást zápletky, i dějová linka silnější než jen snaha vzepřít se imbrinám a následovat dědečkův odkaz.

Naopak oceňuji to, že se v závěrečných kapitolách opravdu dostaneme k akci, svět se trochu zaplní a fantazie zase může pracovat. Jen by to pak celé nesmělo vyústit v konec, který je neuspokojivý a navíc ještě doplněný cliffhangerem.

2 15.11.2023

Co by měl každý vědět (nejen) o českých dějinách 20. století. Období zahrnující jednotlivé kapitoly vývoje našeho státu od končícího Rakouska-Uherska po předrevoluční normalizaci je tady s neuvěřitelným talentem pro zjednodušení, zhuštění a zároveň analýzu situace převedeno do velmi pochopitelného příběhu. Příběhu o národu, který (a to je z mé strany už velké zjednodušení a zobecnění) dostal stát "skoro bez boje", a i když měl opakovaně velké oči ohledně své světové dějinné role, jeho politici se bez neustálého škorpení, malosti a neschopnosti dohodnout (myšleno vystrčit nos i ze své komfortní zóny) nemohli obejít. A když už šlo do tuhého, bylo pozdě a nepříznivá mezinárodní situace vše nepěkně potrestala. Přesto dodnes panují bolestínské mýty o osmičkových rocích "za které nemůžeme," přestože se "štěstíčku vycházelo naproti". Ať už šlo o vztahy s menšinami v Československu, ustupování komunistům (a Sovětskému svazu) dávno před Vítězným únorem nebo výsledek Pražského jara...

A i kdyby nešlo o hodnotnou interpretaci dějin, ale jen o množství zmíněných historických faktů, kniha by přesto vydala za mnoho hodin středoškolského dějepisu, který se s výkladem do období po druhé světové válce za mých studentských let prakticky nedostal. Uznávám, že jako student jsem se zatvrzele povinné literatuře vyhýbal a asi bych tehdy Průvodce tolik neocenil (nemluvě o nedostatku znalostí, které dodávají další potřebný kontext), ale pro všeobecný přehled je velmi užitečný. Navíc se to na první pohled nezdá, ale velikostí písma a řádkováním v mém vydání z roku 1992 by kniha mohla být klidně vydána jako 500 stránková bichle a ani by to člověk nepoznal.

Proč pak nedávám plný počet hvězdiček? Mně prostě nesedí název knihy (docela dlouhou dobu mě odrazoval) a pojetí "příběhové omáčky" vyplňující okraje historických faktů. V mých očích to knihu trochu shazuje a při jejím čtení jsem si musel opakovat, že to není fiktivní román, ale snaha o populárně-naučný styl. Nevadí mi ani tak historické promíchání kapitol (od Pražského jara, potom teprve období druhé světové války a začátku komunistické totality, pak zpět k Masarykovi a První republice), které ve výsledku docela dává smysl, ale spíš bych ocenil verzi, která by příběh Lucie proškrtala a ona závěrečné zamyšlení sesumírovala trochu faktičtěji, než takto filozoficky.

Pokud znáte autora, je v knize vše, jak má být. Jeho nejznámější historky, ty nejdůležitější momenty ve vývoji vztahů (i vnitřních proměn) Ukrajiny a Ruska i velké množství hlasů různorodých lidí dotvářejících celkový obraz. A to vše dobře reportážně zpracované do příběhu vrcholícího ruskou invazí do Ukrajiny. Jenže to je i jistá nevýhoda knihy. Autora sleduji minimálně od dob Euromajdanu a sám se o proměny tohoto koutu Evropy zajímám, kniha tak pro mě oprašuje, i když řemeslně dobře, věci dobře známé. Množství různých svědectví je pak spíše klasickým hlasem z davu, než nějakým dalším prohloubením informací. Rozumím, že svůj účel dle zdejších recenzí kniha má a já ji přeji, ať dobře čtenářům slouží... Pro mě osobně byl strhující až závěr knihy, který i když také dobře známý, je přeci jen stále nedávný a pořád z něj mrazí. A jeho následky i nadále pociťujeme.

...mimochodem, pokud se vám líbí Všechny cesty, rozhodně doporučuji skvělou, ještě hlubší a bizarnější, knihu Donbas: Svadobný apartmán v hoteli Vojna (Tomáš Forró).

4 07.11.2023

Série má velmi střídavou kvalitu. Napřed atmosféra, pak děj a znova návrat k atmosféře... Takže po spíše komorních dramatech čtvrté knihy přináší ta pátá zase nějaký ten pohyb z místa (a to doslova), proměnu jedné důležité postavy (a vlastně, mění se i další důležitá postava), přibývá jedno skvělé černé dítě (moc doufám, že bude mít nějaký hlubší smysl i v dalších pokračováních), rozplétání hlavní pointy (asi, stále vlastně nevím, kam to směřuje) i velkolepý souboj spojující předchozí zmíněná témata. Radost číst i dumat...

2 29.10.2023

Doplnění předchozího dění, nadhození jednoho důležitého tématu, trochu toho dramatu a sporů, klidných chvil u domácího koláče... Stále se to očividně teprve rozjíždí.

1 29.10.2023

Oddechový, pohodový a humorný návrat na Korfu. Přišlo mi to méně uspořádané, než předchozí "Zvířena", ale opakovaně jsem se při poslechu dobře pobavil, a o to jde především. Chybět samozřejmě nesměla ani všeliká ostrovní i podmořská fauna a ne/nápadně zmíněné živočišné zajímavosti různého druhu. Aneb kam všude se ne/vejde populárně-naučný přístup k vědě.

2 09.10.2023

Já téhle knížce můžu odpustit hodně. Že je cíleně nadsazená. Že se snaží až příliš šokovat. Že jde po těch nejzákladnějších (rodičovských) citech. Že (neuspokojivě) hraje na konspirační notu. Ale že jí chybí opravdový děj, když pominu "zápletku", která se dá říct v jedné větě, to jí odpustit nemůžu. Tak se to soustředí na to, ukázat "jeden den v životě řezníka lidí", že zapomíná na chuť čtenáře i po nějakém tom výživném příběhu.

Ano, přiznávám, že jsem se po dlouhé době nechal zviklat ukázkou, kdy první stránky slibují i něco navíc, a zajímavě pojatou obálkou. Nebral jsem tak moc v potaz hodnocení předchozích čtenářů, což normálně dělám a což byla očividná chyba.

12 04.10.2023

Civilní válka světů? Do posledního kousku ryze britský přístup k mimozemské invazi? Více než 120 let starý text, který je ale v mnoha ohledech stále aktuální? Pro mě velmi příjemné překvapení. Znal jsem nedávnou filmovou adaptaci i historii známého rádiového vysílání*, ale původní knižní předloha za nimi mnoho nezaostává. Jasně, je to z Viktoriánské doby, kdy bylo mnoho věcí jinak (Britské impérium, role žen, technika...), ale základní lidské chování se očividně (nejen v literatuře) mnoho nemění.

* ...were presented as a series of news bulletins, often described as having led to outrage and panic by listeners who believed the events described in the program to be real. However, later critics point out that the supposed panic was exaggerated by newspapers of the time, seeking to discredit radio as a source of news... víc viz Wiki

4 04.10.2023

Předchozí knihy byly o podivných žijících mezi nepodivnými, zde si už ale autor hraje se samostatným (až potterovským) světem. Mluvící hlavy, věž hlavního záporáka, starý špinavý svět Londýna plný stok, slumů a zločinců různého druhu, noví všelicí podivní... A jen co překonáme úvodní část knihy, děj už nic nezastaví. Super zakončení první trilogie a hezké to vysvětlení schopností hlavního hrdiny.

...jen tedy, bylo by to ještě lepší, nebýt toho strašně zbytečně protáhlého až otravného konce*. A co ten úplný konec oné dlouho hledané smyčky? Nejde to proti logice příběhu a vůbec podivnosti hlavního hrdiny a podivných obecně?! Jsem zvědav, zda se téma ještě vrátí v knihách následujících.

*A přitom, když jsem toto psal, ještě jsem nevěděl o začátku knihy následující. Proč mě tak trápíš Ransome Riggsi?

2 04.10.2023

Tváří se to jako kniha pro mladé, ale je to temné, drsné a s ničím se to nemaže. Zranění, mrtví, unesení, ohrožovaní, pronásledovaní a utíkající směr Londýn, navštěvující další podivné (nejen lidi), luštící i hledající... Navíc ve velmi zajímavě vytvořeném světě, kde se celá situace může změnit (doslova) lusknutím prstu. Atmosféra postupně budovaného světa podivných za mě tedy na jedničku.

Pokud však jde o děj, ano, nijak se nedrolil a celou dobu směřoval jedním směrem bez odboček. Chyběl mu však nějaký ústřední motiv, který by byl nosný právě pro Podivné město. Takto je to (skoro) dvojice epizodických částí, které jsou čtivé, ale bez kontextu předchozí a nadcházející knihy samy neobstojí.

1 03.10.2023

Drsné, temné, depresivní, metalové. A ještě drsnější, temnější, depresivnější a death/black... metalovější než jsem čekal. Pokud někdo knihu zvolil, jako já, kvůli příslibu zajímavě znějící metalové dystopie, musím ho hned ze začátku zklamat*. Je tam, ale jen jako něco v pozadí, co na hlavní postavu/y dopadá. Není to rozvedeno do hloubky/větší podrobnosti, kniha se na to cíleně nesoustředí a už vůbec to není její větší část...

...přesto je Kov více než zajímavý a v českém literárním prostředí něco podobného vítám všemi deseti. Je to o otcovství, zneužívání, depresi všeho druhu, vztazích (ale jinak, než v převážné většině české beletrie!), drogách, normálnosti, malo/měšťáctví (v B i Z)... Dokonce i seřazení kapitol cíleně míchající s roky (od 1981 po 2041), které může přijít čtenáři samoúčelné, získává na posledních stránkách důvodnost. A dramatičnost! I když ne překvapivost, dumavější čtenář ty zvraty končící "na jednom místě" očekává (a vlastně si ani nejsem jist, zda autor někoho překvapovat chtěl).

Proč potom jen tři hvězdy?
-1 za to, že je to na mě až moc pesimistické. Literaturu čtu kvůli novým myšlenkám/nápadům všeho druhu a utápět se až v takové depresi není pro mě. Čekal bych, že metalový román z "černé knihovny" na mě bude působit víc než Jane Austen, ale třeba Pýcha a předsudek přes veškeré své cílení na jinou čtenářskou skupinu dokáže tnout i do mě silněji (opravdu tady píšu takové přirovnání?).
-1 za to, že tomu nakladatel nedal dostatečnou péči. Ano, i v lépe připravených knihách se najdou hrubky a překlepy, ale tady jsou chyby nejen ve slovech, ale v celých časových linkách (kapitolách). Především je očividně špatně umístěn rok 2032 (patří pravděpodobně o šest let do budoucnosti), ale dalších drobných chyb je tam více (neodpovídající roky či návaznosti, viz komentáře na Goodreads). Přitom stačilo, aby si to redaktor/korektor/autor přečetl v chronologickém pořadí. A pak ta obálka, nejen, že je graficky opravdu nepovedená, ale i ten černý materiál na koruně se škrábe už jen, když knihu držím v ruce a čtu. Dvojí škoda, to si Kov nezaslouží.

*Že já TL;DR a Kulturák tehdy neposlouchal poctivěji, opakováno je to v obou podcastech. A v prvním zmíněném dokonce přichází s teorií, že jde jen do dystopie zabalené pokračování naší reality, jen s novými pojmy popisujícím dnes už věci známé/používané a jinak pojatým "táborem".

2 25.08.2023

Každý v Česku školou povinný zná děj a zvraty Romea a Julie, pokud však jde o Hamleta, minimálně během mého vzdělávání jsme vždy došli tak maximálně k Dánsku a "být či nebýt". Přitom tolik zajímavých témat. Zrada, duch, dramata, zvraty, smrt, láska, přátelství, vtip i sarkasmus, věrnost, ne/předstírané šílenství a všelikeré nepochopení...

A ten jazyk. Tolik překladů, některé dnes už ne moc dobře čitelné a spíše pro jazykové vědce. Já si jich několik prolistoval a skončil u Hilského, který oku i uchu (v provedení Českého rozhlasu Šťastný, Rösner, Stašová) lahodil parádně. Drobně archaické, o to zajímavější.

Ještě zajímavější je pak onen výzkum okolo celé hry, který se ve verzi překladu od Nevrly prolínal s dějem skrze poznámky pod čarou. Odkazy na tehdejší vtipy a dvojsmysly, které se za staletí vytratily (nemluvě o změně jazyka). A pak taky rozdíly mezi třemi původními scénáři, které se dodnes z doby Shakespeara dochovaly a pozdějšími doplňky a "vylepšeními", které se v nich za staletí objevily. To tomu celému dodává úplně novou úroveň. Nikdy bych neřekl, že si budu doopravdy užívat jazykovědné poznámky u textu z přelomu 16. a 17. století. Češtinářka by na mě byla pyšná. :)

3 25.08.2023

Jako bych od doby četby Arény smrti vyrostl a už mi to nestačilo. Nebo Balada oproti předchozím knihám trilogie zbytečně nabobtnala a tím ztratila ten pořádný říz? Nestaly se zvraty knihy povrchní a vývoj hlavní postavy nezajímavý? Dění v aréně nemělo řádný šmrnc a změna lokace jinam sice byla vítaným zpestřením, výsledkem je však popis vzniku šedého "normalizačního" spolupracovníka/konfidenta režimu, který z nějakého důvodu z čista jasna začne popírat část své na desítkách předchozích stránek postupně budované osobnosti. Jak moc má čtenáře bavit četba o sebestředném sobci? Nevím, jako doplnění Hladových her zajímavé, ale chybí mi tam něco, kvůli čemu bych se měl ke knize vracet.

6 24.08.2023

Fascinující... Dlouho se nic neděje, strany šustí, postavy se přesunují. Pak najednou obří akce a pár tajemství. Odhalení (o-p-a-k-o-v-a-n-é, aby to náhodou někdo nepřehlédl...) ale přijde záhy. A zase nic. Pak zajímavá mezihra, jako z jiné knihy, a... nic. Blíží se konec, většina knihy je za námi a já si jen potvrzuji, že sliby na přebalu mluvící o "akademickém darwinismu" a postavách jdoucích si "vzájemně po krku" asi pochází od někoho, kdo knihu nečetl. Vždyť oni "to" po většinu textu ani neví! Pár desítek stránek před koncem to ale konečně začne, pomýšlím nad tím, že se mi to začíná alespoň trochu líbit, je nadhozeno pár dalších zajímavých otázek. To bude paráda, přelstění systému, nějaké ty časové paradoxy, spojení všech různorodých vloh. JENŽE! Místo toho přijde zvrat jako z těch nejhorších béčkových filmů. Budu parafrázovat část známého pořekadla: "...je jedno, jak vynikající příběh jsi vymyslel, holubovi je to jedno, roztrhá ti všechny závěrečné stránky, po*e*e klávesnici a ještě se bude naparovat, jako kdyby novou pointu vymyslel geniálně..." Najednou jde úplně o něco jiného, nic z toho opravdu zajímavého není vysvětleno (a když už, tak přece protože to tak je...) a já bych si dle všeho měl přečíst navazující knihu. Tak to ani náhodou...

Opakovat další zdejší recenze o tom, jak moc jsou postavy ploché (jsou až svými vlastními parodiemi), jak divně mezi sebou ne/interagují, jak se ne/příběh divně přelévá, je roztěkaný atd. asi moc nemá smysl. Za mě bylo nejotravnější to, jak moc se dle všeho kniha bere vážně a jak moc má být asi na výši. Nepřekládané věty z cizích jazyků, časoprostor sem, arabští učenci tam, červí díry, psychoanalýza, elektrony... Ale ono je to taaaaak povrchní. Tolik zajímavých témat, ale autorku ve výsledku nejvíce zajímá, kdo se kouše do rtu, kdo komu dá vlasy za ucho a kdo koho pomilionté zmanipuluje a opakovaně se o tom všichni baví. Proč? Přitom téma toho, kdo je vlastně hybatelem celého dění, bylo tak krásně nosné... A jestli to není náhodou "onen fenomén" sám. Nemluvě o všech těch rozdílech od našeho reálného světa, které by bylo zajímavé rozvést (kdy se reality oddělily? nebo to bylo jiné od vždy? jak to celé funguje? co ony kasty smrtelník-čaroděj-medeián atd. atp.).

...a když je na knize to nejzajímavější její ořízka, pak je asi něco špatně.

...takže fakt ne. Chcete se bavit u školy temné magie, kde si opravdu postavy (a nejen ony) jdou po krku? Která se nebere tak vážně a je i tím vražedně zábavná? Pak si spíš přečtěte Smrtící vzdělání (od Naomi Novik).

6 24.08.2023

Cítil jsem se jako kdysi dávno dávno při čtení komiksů z "ábíčka". Krásná kresba, zajímavá budoucnost i budoucnost a spousta předností ;-). Na pátou hvězdičku chybí nějaký chytřejší konec (a pro mě vysvětlení toho prvního talíře), i tak jsem ale spokojen. Zajímavá jednohubka :)

Lepší než samotná Poslední aristokratka, ale pouhých sto stránek dělá z knihy jen velmi nenáročnou jednohubku. Je škoda, že kniha nebyla vydána přímo dohromady s "prvním dílem", to bych i pomýšlel nad lepším hodnocením. Posledních 10% knihy je totiž opravdu velmi dobrých ;-)

2 18.08.2023

Pohodové a zábavné. Zpočátku mě neuvěřitelně iritoval jeden styl autorova "vtipu" (a při pohledu do jiných komentářů vidím, že v tom nejsem sám) a už jsem si říkal, zda knihu odložit, naštěstí se po několika desítkách stránek rozhodl tento (autor, ne vtip) pro dobro knihy opustit. No a pak už to bylo nenáročné rychlé čtení. Takové, že mě navnadilo se vrhnout i na druhý díl, který mě už opravdu nahlas rozesmál...

4 18.08.2023

Jedna z knih, která mě přivedla k zájmu o politiku a později k jejímu studiu. Teď již sice zpětně po letech (čteno 2008, psáno 2014, na Databázi knih přidáno 2023) neposoudím jinak zmiňovanou zaujatost, každopádně na mě kniha zanechala silný vliv.

1 18.08.2023

Je to krásné, zajímavé a originální. Líbí se mi zpracování a hlavně čte se to tak dobře, že to klidně stihnete dvakrát za hodinku i s dumáním nad některými konstrukcemi. Jen mi přijde škoda, že někde vzadu není příloha s fotografiemi z reálu. No tak hold mám alespoň co hledat na Google :)

1 18.08.2023

Zatímco první kniha je noir detektivní space opera, druhá už je čistokrevná spece opera s (vesmírnou) politikou, lodními bitvami, spiknutími a vším, co žánr sci-fi nabízí. Osobně se mi více líbil lidštější první díl Leviatan se probouzí, přesto je i Kalibánova válka stále skvěle čtivá, v některých okamžicích nervy deroucí a konec dobrý...
...nebo ne? To se uvidí v dalším díle :)

3 18.08.2023