Profesorskey komentáře u knih

Druhý díl Reprodrozda ve mně vyvolal při čtení a po ukončení asi stejné pocity, jako díl první. Jednoduchý jazyk, krátké věty, akurátní kapitoly, svižnost a snaha příliš nepopisovat dělají z tohoto díla (stejně jako z prvního dílu) příjemnou čtenářskou jednohubku.

Co se týče děje, tak se pomalu dostáváme od dívky z dvanáctého kraje k postavě rebelky v měřítku celého Panemu. Osobně tento díl vnímám jako spojovací kolejnici mezi příběhem o jedné dívce, která přežila jedny hladové hry (první díl) a příběhem, kdy tato dívka změní velkou rebelií a povstáním celou zem.

Na třetí díl se těším, ač se trochu bojím, jak se autorka popasuje s popisem převratu v první osobě a pouze z pohledu Katniss. Uvidíme. Za sebe dílo doporučuji.

2 03.03.2023

Možná je to mým současným rozpoložením, kdy jsem chtěl číst jednoduchý, čtivý příběh ze soft sci-fi prostředí, že musím dát takto vysoké hodnocení. Jazyk knihy je velmi jednoduchý, sestává z krátkých vět, které dodávají na svižnosti akce. Krátké kapitoly, které jsou běžně ukončené tak, že vás donutí číst hned tu další, fungují na stejném principu. Nadechnete se a po sto stránkách zjistíte, že vás kniha polapila. Jazykově opravdu nečekejte nějaké světoborné dílo, je to lehké pošimrávání jazyka, které zvládnou bez problému i náctiletí, což nevidím jako mínus (prostě je to jednodušší četba, a co jako?).

Děj má v sobě lásku rodiny, je zde náznak milostného trojúhelníku, který se snaží hlavní postava vyřešit. Ta je někdy zmatená, což se dá pochopit u tak mladé holčiny. Já osobně oceňuji autorčinu snahu popsat nestálost, zmatenost, rozpolcenost duše teenagera a dívky k tomu. Prostředí je velmi líbivé, užil jsem si jak pasáže z měst, tak i popisy přírody.

Za mě osobně odpočinková četba. Pokud chcete něco lehkého, co do vás spadne a zanechá takové to hřejivé "ach" někde uvnitř v duši, vřele doporučuji.

3 26.02.2023

Po Dni trifidů se jedná o další knížku, která mi od Wyndhama zůstane v srdci. Námětem opravdu úchvatné dílo. Zpracováním pokulhává - některé pasáže se vlečou, ač jsou vlastně nudné a bez nápadu. Jiné pasáže, na kterých by se dalo stavět, se dále nerozvádějí a jsou hotové raz-dva. I přes to doporučuji přečíst, zajímavé a příjemné lehké sci-fi se socio-politickým přesahem. Jen ta obálka a "těsnopis" knihy by si zasloužil změnit.

1 16.02.2023

Ke kladům. Kniha se opravdu dobře čte, děj příjemně plyne, kapitoly jsou tak akorát dlouhé a části popisů, akce a tajemna na sebe navazují tak dobře, že vás upoutají do křesla. A hlavní bijec je docela sympaťák. Ale...

opravdu nedokážu pochopit zdejší kladné komentáře. Myšlenka celé knihy a děj je tak plochý, že by klidně mohl nosit novou kolekci od nějakého světoznámého návrháře místo těch anorektických holčin. Hlavní postava je fajn bijec s propracovanou minulostí, ale vedlejší postavy jsou tu tak vedlejší, že by zde ve většině případů ani nemusely být. Navíc, je tu jen jedna dějová a osobnostní linka, takže to vypadá spíše jako "vyprávění" ze střední školy, které je docela bez nápadu (mimochodem, když jsme hráli Dračí doupě na škole, tak náš vypravěč dokázal v šestnácti vytvořit lepší zápletku, než autor v tomto díle). Navíc mi lezla na nervy nesmyslnost některých pasáží - a to je právě to, co nějak autorovi nedokážu odpustit.

Příklady: Válečníci ze stepí jsou opravdu velmi zdatní bojovníci, ale naše hlavní postava s jedním vojákem ujedou své jednotce, aby se s družinou čtyřiceti těchto zdatných válečníků při prvním střetnutí poprali sami. A nejen, že to je hloupé rozhodnutí kvůli zmíněnému tvrzení, ale dokonce z toho naši dva nad-borci vyváznou bez škrábnutí. A takovýchto věcí se v knize objeví tak desítka.

Osobně, nedoporučuji.

2 16.02.2023

Naštěstí trávím ve vlacích své půlhodinové životní cesty při překonávání míst. Povídky v této knize jsou natolik krátké, že jednu při takové cestě přečtete - ale na druhou při jedné jízdě jsem se nikdy již necítil.
Čtyři povídky z dvaceti-pěti v knize se mi líbily. Měly silné nosné téma a jejich zpracování bylo zábavné a čtivé. Cvrček u krbu, Tete a tete, Další kniha na cestu, Nepřítel v pšenici. Ostatní metaforické povídky mi připadaly vyloženě slabé (ať již samotnou metaforou, či zpracováním). Jejich čtení bylo často utrpením a nebýt těch vlakových cest, knihu bych po prvních dvou povídkách vrátil do knihovny a nechal ji tam.
Nicméně Bradbury zůstává mým oblíbeným autorem. Jen tuto knihu neřadím mezi díla hodná četby.

29.01.2023

Při čtení se občas usmějete. Ale nebude to takový ten úsměv, který vám na ústa vloží pociťované štěstí a radost. Je to takový ten ironický úsměv, který vám vykouzlí fakt, že kniha poprvé vydaná v roce 1953, kniha reagující na tehdejší dění a problémy, je stále aktuální dnes. Je to takové to pozasmání nad tím, jací jsme byli a jací stále jsme ve skutečnosti dementi.

Kniha je vzniklá sešitím ne-vždy a ne-zcela navazujících příběhů, nad kterými je potřeba myslet. Je zde popsána žárlivost, konzum, samota, naleznete i příběhy popisující přísloví jako "nechtěného největší krajíc", nebo "přání otcem myšlenky". Ale většinou zde najdete příběhy popisující i dnešní způsob života společnosti a příběhy popisující jedince v dnešní společnosti. Kniha není zcela sci-fi dílem, spíše jen používá Mars k tomu, aby mohla volně a bez svazování popsat to, co má být popsáno.

Rád se k ní vrátím. Protože pochybuji, že jsem pochopil vše, co nám chtěl autor říci. Přečtěte si ji také. Ta hořkost v úsměvu, kterou budete při čtení mít, za to stojí.

12 19.01.2023

Martin Vopěnka je úžasný spisovatel a jeho Nová planeta opravdu stojí za přečtení. Čtyři hvězdy a ne pět dávám za obsáhlost knihy, za hluché pasáže, a za velmi stručné zakončení, které mohlo být klidně více propracováno. Ale jinak je to velmi kvalitní a příjemné čtení. Takže pokud chcete lehké sci-fi, které se dobře čte, Nová planeta je pro vás jako dělaná.

2 16.01.2023

Představit základní aspekty strategie, morálky, finančního chování, networkingu a řízení na fiktivním a velmi úspěšném příběhu mi přišlo jako skvělý nápad. Jenže při čtení člověku hodně rychle dojde, že to využití Hry o trůny je jen čistý kalkul, který měl přilákat více čtenářů a platících krků. Každá kapitola knihy vznikla hrubým sešitím povrchních výblitků ze zmíněné Hry o trůny, z historie, výzkumu a následné syntézy vyvedené tak, jak by to dokázal udělat asi jen patnáctiletý negramot po úrazu mozku.

Pokud vás zajímá strategie, doporučuji Umění války.
Pokud máte zájem o morálku, doporučuji Jak žít dobrý život.
Pokud vás zajímají peníze, doporučuji Největší obchodník na světě.
Pokud je to podnikání, pak Restart, úvod do podnikatelského minimalismu.

Pokud chcete mít pocit, že jste pro sebe něco udělali, ale přitom jste jen čtením ztratili pár hodin svého života, doporučuji tuto knihu.

Je mi líto stromů, které musely padnout pro tisk této knihy. Je mi líto času, který jsem jí dal a vlastně i času autorky. Pokud se chcete naučit psaní, tak začněte hodně psát a hodně číst, třeba tři hodiny denně. A udělejte si rešerši toho, co chcete psát. A vyhněte se této knize. Mám s ní osobně čtyři problémy:

1 - natahování textu, které leze na nervy. (... jedná se poté o autora, tedy člověka, který napsal knihu...)
2 - konstatování věcí, které jsou jasné. (Kritika je zaměřena na kritizování...)
3 - zaměření tvůrčí činnosti na brak (kladné postavy musí být extra kladné a záporné velmi špatné)
4 - reklama

Rád chodím parkem v Řetenicích u Teplic. Na jednom místě jsou u stromů malé náhrobky a navršené mohyly reálného řbitova zviřátek. Pokaždé se mi vybaví tato kniha a pokaždé si vzpomenu na děj a to i přes to, že od prvního přečtení knihy uběhlo již téměř deset let. Takže pokud se tu probíráte komentáři, protože hledáte podnět ke čtení, tady je. Kniha vás chytne a nepustí ani po letech.

10 25.12.2022

O životě, o práci a o setkání se smrtkou. Ať už ke knize přistoupíte s tím, že se chcete naučit řemeslu psaní, nebo se chcete dozvědět něco nového o vašem oblíbeném spisovateli, nebudete zklamaní. Opravdu stojí za přečtení. Proč tedy nedávám plný počet hvězd? To je způsobené příslibem krátkosti, který je učiněn na začátku knihy. Osobně si myslím, že některé myšlenky šly zestručnit a jiné by zasloužily více prostoru.

3 25.12.2022

Znám literární díla, která jsou skvělá, smělá, úžasná až dechberoucí... a pak jsou tu Strážci. Orgasmická příběhově literární a malebná exploze, která uchvátí smysly a nepustí ani po dočtení.

3 12.12.2022

Čím starší jsem, čím více dystopií jsem přečetl a čím více sci-fi dílek se mi dostalo do rukou, tím více oceňuji Den Trifidů. Tohle dílo má totiž všechno, co má mít a má toho tak akorát. Má tak akorát dialogů, popisů, temna, politiky, postav... Proto, pokud jste tu a chcete si knihu přečíst, jděte do toho.

25 12.12.2022

Pro knihu jsem se rozhodl po přečtení citátu na přebalu "Minulý rok jsme tu měli Marťana od Andyho Weyra, teď tu máme Pád od Pineirda". A protože se mi Marťan celkem líbil, tak jsem se do této knihy pustil se zápalem hodným sirky. Mě osobně nadchla hlavní myšlenka příběhu, resp. věc, která se stala hlavnímu hrdinovi, dvě dějové a prostorové linie... Jenže v průběhu čtení nějak došlo k tomu, že se její potenciál přestal vyvíjet a jediné, co zbylo, byla akce, ve které nejdrsnější příslušník nejdrsnějšího uskupení SEAL drtí všechny ostatní jako skořápky ořechů. Určitě se ale nejedná o špatný příběh. Je to jednohubka na týden, která možná trochu nadchne, určitě pobaví, a neurazí. Jen škoda toho nevyužitého potenciálu...

1 09.12.2022

Příjemná čtenářská jednohubka z vikingského prostředí. Kniha pro mě byla pootevřením dvířek vikingské historie, kterou jsem se na základě tohoto díla, ve kterém jsou hojně popsány tradice, rozhodl více studovat. Pamatuji si, jak mi cca na straně 30 došlo, že se jedná o knižní předlohu k filmu 13th warrior (Vikingové) v hlavní roli s Antoniem Banderasem. Ač mě kniha nebavila tolik jako film (ve filmu je úžasný soundtrack od Jerryho Goldsmitha), patří mezi mé oblíbené. Crichtona jsem měl zařazeného do kolonky sci-fi, ale tímto dílem ukazuje, že je dobrým vypravěčem i v jiném žánru.

2 05.12.2022

2033 - supr prostředí, čišící zlo, skvělá atmosféra, dobré zakončení. (3-hvězdy)
2034 - pain in ass, děj krkolomný a romantická linka k zeblití (1-hvězda)
2035 - A teď k poslednímu dílu. Má prvotní myšlenka byla "Hej kámo, sice je život příliš krátkej na to, abys četl knihy, co tě nebaví, ALE už jsi se prokousal tou dvojkou, tak tu trilogii prostě doklepeš". A jsem za to hrozně rád. Jestli máte za sebou 2033, tak 2034 klidně přeskočte a vrhněte se rovnou na 2035. Je tam sice pár návazností na předešlý díl, ale ty vážně nestojí za čtení druhého dílu. Za mě je tento díl odklon od strachu a atmosféry prvního dílu do společenství, soužití, politiky a akce, což nepokládám za nějak zásadně negativní. Je to prostě trochu jiná kniha, s trochu známými postavami, kterým se děje něco trochu jiného. Určitě stojí za přečtení.

5 02.12.2022

Vždy, když jedu metrem, si představuji Arťoma s náboji v kapse a s puškou ve zpocených, roztřesených rukách. Záhadné dunění z potrubí, které značí temnotu... a ta se blíží... cítíš ji i ty za sebou. Tak utíkej!

První díl Metra se mi při čtení hodně líbil. Stále se něco děje, příhody jsou svižné, atmosféra výživná, vyvrcholení je parádní. Ale po rozležení děje v hlavě po dočtení jsem přišel na zajímavou věc. Každá stanice je jako krátká povídka, která má svůj začátek, konec, a příběh. Ono to při čtení funguje náramně - "hej kámo, další stanice, tahle je zaplavená, paráda. Lidi tu nemají co žrát, hustý, co se tady asi stane..." a pak "cože, tady se kradou děti? A co se to pohybuje ve stínech...". Jenže při pohledu na dílo jako celek je to spíše negativum. Každá vedlejší postava je totiž absolutně plochá, protože přechází z jednoho příběhu (z jedné stanice) do druhé a z mého pohledu si nenese vůbec nic. Je to jako hrát hru, ve které řešíte v každé epizodě nějaké jiné rébusy (to jsou jednotlivé stanice), ve kterých vám občas pomůže nápověda se jménem vedlejší postavy. Za mě osobně tedy lehká oddychovka s pronikavou atmosférou.

4 02.12.2022

Po přečtení knihy mohu konstatovat, že její zaměření je dvojí: na osobnost člověka a na manažerskou činnost. Obě tyto sféry se v publikaci prolínají, což není na škodu. Manažer, člověk, leader, má stránku jak osobnostní, tak profesní, a je supr nápad tyto stránky skloubit do jednoho díla. Škoda jen, že ani jedno z těchto zaměření nefunguje. Na růst osobnosti a její ochranu před "vyhořením" je tu málo filozofie, na manažerskou činnost je tu omílána doktrína známá už od padesátých let, kterou si odnesete z každé střední ekonomky. Takže, pokud si chcete uspořádat život, doporučuji nastudovat tvorbu cílů z jakékoli specializované manažerské učebnice, udělejte si cílovou GAP analýzu a osobnostní SWOTku, nastudujte teorii potřeb (nejen Maslowa, jehož pyramidu a její význam podle všeho pan Muhlfeit nepochopil) a pak bych doporučil třeba stoickou filozofii. Pokud chcete být lepší manažer, resp. leader, tuto knihu číst nemusíte, protože vám nepřinese nic nového. Pokud čekáte, že pan Muhlfeit v knize rozepíše své postřehy z opravdu úctyhodné pracovní praxe, čekáte marně. Klidně knihu přejděte. Opravdu - každá třísetstránková kniha o filozofii, resp. o manažerských dovednostech, vám toho dá několikanásobně více.

1 29.11.2022

"Bomba" je bomba. Komiks popisující zrod atomové bomby od dinosaurů, přes vědecká esa své doby, druhou světovou válku, po následky a počátek studené války. Prostě a jednoduše je skvělá.

3 27.11.2022

Co by knize pomohlo k lepšímu hodnocení? Poprava hlavní hrdinky za vlastizradu.
První část knihy, ve které je popisován život na Měsíci, měna, technologie, jsem si náležitě užil. Nicméně část se zápletkou a její vyvrcholení už ne. Hlavní postava je absolutní blbka, jedná iracionálně, hloupě, až mě mrzí, že v sci-fi knize, kde je konečně hlavní hrdina žena, vystupuje právě takto. Vedlejší postavy, které stále omílají to, že hrdinka má přece na víc a má potenciál, svým myšlením a jednáním brzo začnou nudit.

5 26.11.2022