PrincaListicka komentáře u knih

Hlavními hrdiny pohádek jsou prasátka Kulíšek a Boubelínek, která žijí ve své vlastní chaloupce. Umí mluvit, zažívají mnoha dobrodružství se svými kamarády Tobíkem a Lálou a potýkají se s veskrze totožnými problémy, jako lidé. Někdy se dostávají do svizelných či vtipných situací, protože se spoustou věcí nemají zkušenosti.

Knížka je rozdělena do dvanácti částí odpovídajících dvanácti měsícům v roce. Společně s prasátky tedy máme možnost prožít všechna čtyři roční období a věci s nimi spojené. Například zažijeme karneval, pouť, letní prázdniny, stanování, pouštění draků, sbírání hub, sklizeň úrody či Vánoce.

Zároveň se spolu s Kulíškem a Boubelínkem mohou děti naučit, jak se například zachovat, když najdou ptáče vypadlé z hnízda, jak vypadá vývojové stádium žáby nebo jak se orientovat v lese bez pomoci kompasu.

V neposlední řadě přináší pohádky spoustu ponaučení pro děti. Například že jíst jen sladkosti není dobrý nápad, že se ne vždy vyplácí odkládat povinnosti na později, nebo že se rozhodně nevyplácí lhát.

Knížka je psána krásným jazykem, neobsahuje žádné rádoby moderní výrazy, nesnaží se jít s trendy. Na naopak, měla jsem pocit, že stejné pohádky bych si před 20 lety sama mohla půjčit v knihovně. Určitě se tak zařadí mezi příběhy, které jednou budu s láskou číst svým dětem.

2 29.12.2022

(SPOILER) Nejprve musím podotknout, že se mi velmi líbí svět, který autorka pro příběh vytvořila. V několika zemích se zpočátku komplikovanými názvy obývá mnoho různých ras obyvatel, více či méně podobných lidem. Někteří jsou holohlaví a mají modrou pleť, někteří dlouhé a husté vlasy různých barev. Každý národ má svou vlastní řeč, dokáží se ale většinou navzájem domluvit obecnou fromorštinou. Některé z národů jsou přátelské, některé uzavřené, a některé dokonce vyvolávají války. Velmi se mi líbilo poselství, které se autorka snažila v tomto ohledu předat. Arhen se na první pohled jeví jako ten největší nepřítel všech okolních států. Později se ale dozvídáme, že ne vždy tomu tak bylo a arheni kdysi bývali nenáviděným a perzekvovaným národem roztroušeným v menšinách po celém kontinentu.

Co se týče Runy, měla jsem k ní dosti ambivalentní vztah. Byly momenty, kdy jsem s ní sympatizovala, líbily se mi její názory, postoje, či mi jí bylo líto. Na druhou stranu byla spousta momentů, kdy mi její jednání připadalo zkratovité, připadala mi vyloženě otravná a přála jsem si, aby se rozhodla jinak. Z ostatních postav, kterých sice bylo požehnaně, ale žádná z nich nebyla výrazně důležitější, jsem si velmi oblíbila Ahora. Nebudu ale více prozrazovat.

Musím ale také říct, že pro mě prostředí děje, nové národy, jazyky, zvyklosti, zvířata a v podstatě celé fungování světa byly ze začátku dost matoucí, a tak jsem se ke spoustě kapitol musela vracet, znovu si číst, kdo co udělal a co se jak jmenuje. Navíc u spousty názvů např. zvířat se ani nedozvíme, jak vlastně vypadají, nebo se to dozvíme až mnohem později v ději. Chápu, že nejde napřímo napsat, že xy je zvíře, co má xy nohou a takovou či makovou barvu. Myslím ale, že se to dá do děje nějak chytře zakomponovat, případně by mě osobně velmi potěšily ilustrace.

Stejně tak matoucí pro mě byly příběhy z minulosti, které se objevovaly v průběhu celé knihy. Bylo mi jasné, že mají nějaký konkrétní význam a autorka se nám jimi něco snaží sdělit, nevěděla jsem ale, nakolik detailně si je mám zapamatovat a jak moc důležitá jsou kvanta postav, která se v těchto historických vsuvkách objevují. Proto pro mě následná kontinuita těchto příběhů nebyla na první pohled jasná a trvalo mi, než jsem se v nich zorientovala.

Co se týče samotného rozuzlení příběhu, díky nápovědám roztroušeným mezi řádky jsem tak nějak tušila, co se stane. A ačkoliv byl závěr už na můj vkus dost překombinovaný a komplikovaný, musím říct, že absurdita poslední věty příběhu mě až rozesmála, to se autorce opravdu povedlo.

Na závěr bych tedy dodala, že ačkoliv má své mouchy, byla pro mě Hodina psodava příjemným zážitkem a vůbec bych se nebránila tomu přečíst si nějaký další příběh z tohoto univerza.

3 28.12.2022

(SPOILER) Musím říct, že zpočátku jsem z příběhu byla nadšená. Neotřelé prostředí, nový svět s novými pravidly, spousta zajímavých postav. Kniha je poměrně tenká, má kratičké kapitoly a je doplněna překrásnými ilustracemi, takže čtení ubíhá, ať chcete nebo ne.

Ke konci knihy jsem si ale začala všímat, že autor spoustu zajímavých věcí, témat a postav v příběhu jen tak trochu naťukne, ale vlastně nevysvětlí. A to mě trochu mrzelo. Například se zde objeví zajímavá čarodějka, o které se ale prakticky nic nedozvíme a dějem jen tak propluje. Ač měla mít zásadní význam, nakonec jsem měla pocit, že byla vlastně tak trochu zbytečná. A tak se to opakuje i s dalšími postavami či událostmi. Celou dobu navíc čekáme, až se dozvíme něco o Koře, jejím původu a rodině, o tom, co se jí stalo. Jenže ani to bohužel téměř nepřichází. Myslím, že by nebylo vůbec na škodu, kdyby knížka měla třeba alespoň o 50 stránek navíc. Popravdě jsem z konce byla trochu zklamaná. Když už mi zbývalo asi posledních pět stran, bylo mi jasné, že si na vysvětlení budeme muset počkat až do dalšího dílu. Já osobně si myslím, že toho autor mohl vysvětlit víc. Minimálně já bych se pak o to víc těšila na pokračování.

Co se týče samotných postav, Kora byla sympatická a fandila jsem jí. Nechovala se jako typická puberťačka, takže jsem měla spíš pocit, jako by už byla dospělá. Kdo mi ale neskutečně lezl na nervy byl Ariston. Měl být mnohem starší a rozumnější než Kora, ale choval se jak malý spratek. Chápu, že to možná bylo způsobené situací, do které se dostal, ale i tak mi jako postava vadil.

Otrokyně Tekmessa byla velmi osobitá, na své postavení se chovala až povýšenecky. Na vše měla svůj názor a uměla si poradit. Tu jsem si oblíbila. A stejně tak jsem si oblíbila i Sandana, myslím, že bychom byli skvělí kamarádi.

Na závěr bych tedy řekla, že příběh měl velký potenciál, který byl naplněný jen tak napůl. Pokračování si přečtu ráda, jen tedy doufám, že se nám v něm dostane odpovědí na všechny nezodpovězené otázky.
Knihu bych doporučila spíše mladistvým čtenářům, kteří si chtějí přečíst fantasy odehrávající se v neobvyklém světě.

2 19.12.2022

- Posloucháno jako audiokniha -

Řbitov zviřátek je svojí myšlenkou mnohem obsáhlejší, než-li se na první pohled může zdát. Je příběhem o životě a o smrti. Je příběhem o největší bolesti a největším zlu, jaké jen může být. Zlo má své jméno, je to zoufalství a stesk. Stephen King udělal přesně to, co umí nejlépe. Detailní popisy postav, jejich myšlenek a samotné psychologie. Dokázal nastínit dokonalou idylku maloměsta, která skrývá nejděsivější lidská tajemství a bolesti. Rodina, láska, smrt a strach.
 
Můj zážitek byl umocněn díky poslechu audioknihy, kterou na náš trh přineslo vydavatelství OneHotBook. Audioknihou nás provází Vasil Fridrich, Jan Vlasák a Klára Suchá. Režie se pak ujal Hynek Pekárek. Zkušenosti jednotlivých interpretů jsou více než bohaté, a právě proto jsem měl veliká očekávání. Bylo naplněno? Připadá mi, jako bych se opakoval, ale OneHotBook opět vybral naprosto skvěle obsazený tým. Nebyla minuta, která by byla poslechem nepříjemná. Napětí, beznaděj, ale i radost a štěstí je dávkováno s přesností na vteřiny. Pomyslný klobouk smekám.

14 15.12.2022

Úplně na začátek musím říct, že smekám obrovský klobouk před Kristinou za to, jak jedinečný, propracovaný a rozsáhlý svět vytvořila. Máme zde jorrei, stříbrné rytíře čerpající svou sílu ze stříbrných hvězd, sarrei, něco jako upíry, čerpající svou sílu z rudých hvězd a lidi, jejichž kmeny obývají oblast Stínu. Tyto tři skupiny se vzájemně nenávidí a neustále spolu bojují. Mezi nimi se však objevují další zajímavé postavy jako jsou třeba čarodějové nebo tajemní grai mající v sobě prastarou krev, která jim propůjčuje neuvěřitelné schopnosti. Setkáváme se spoustou jmen, poznáváme rozličné mechanizmy a principy tohoto světa a dostane se nám také náznaku historie.

Velmi příjemně mě překvapilo, že na to, že autorka je žena, a to nemyslím nikterak špatně, se v knize neobjevovala takřka žádná romantika, ba naopak, příběh je poměrně drsný a temný. Je skvělé si občas přečíst také příběh, ve kterém není hlavním motivem láska či milostné pletky. A kvůli tomu si myslím, že toto je příběh, který se bude stejnou měrou líbit jak ženským, tak mužským čtenářům.

Isarell jsem si okamžitě oblíbila, což je u mě spíš výjimka. Je úžasně cílevědomá a tvrdohlavá, už od malička se o sebe dokáže postarat. Přesto jí velmi záleží na svých přátelích a blízkých, za které by položila život.
Bastien mi ze začátku nesedl tak dobře jako Isarell, musela jsem si k němu najít cestu, ale jako dospělý muž si mě naprosto získal.
Ohromně jsem si oblíbila královnu Ymiru a její divoženky, které jsou si bližší než pokrevní sestry.

A jak už tak u mě bývá zvykem, velmi mě zaujali sarrei, v tuto chvíli jedni z úhlavních záporáků celé knihy. Dalo by se říci, že jsou to ve své podstatě upíři, i když ne tak docela. Krví se živí, ale mají úplně jiné vlastnosti a schopnosti než klasičtí upíři. V druhém díle by se jim mělo dostat mnohem více prostoru a já to se nesmírně těším.

Jelikož už v tuto chvíli víme, že série bude mít čtyři díly, z nichž tři jsou již venku, je jasné, že první díl je pouze úvodem komplikovanějšího a propracovanějšího příběhu. A ačkoliv se může na první pohled zdát, že je první díl pouze o Isarell a Bastienovi, ke konci je jasně nastíněné, jakým směrem se bude dej dále ubírat a jakým způsobem do něj naši dva hrdinové zapadají.

Nezbývá mi než říci, že Zlatá Grai mi naprosto vyrazila dech a užívala jsem si každou přečtenou stránku. Myslím, že by s přehledem uspěla i na zahraničním trhu, ale s tímhle tvrzením raději počkám až do chvíle, kdy budu mít sérii přečtenou celou. Moc Kristině děkuji za skvělý zážitek a těším se na další díly.

3 12.12.2022

- Posloucháno jako audiokniha od OneHotBook -

Musím říci, že jsem vůbec netušila, co se dá od jednoho z prvních sci-fi příběhů, které kdy byly napsány, očekávat. Zcela jistě jsem však neočekávala, že se příběh vydaný krátce po druhé světové války prakticky nebude lišit od těch současných. Za to musím před autorem rozhodně smeknout pomyslný klobouk.

Nadace je příběhem velmi politicky zaměřeným, setkáme se zde s promyšlenými machinacemi i neočekávanými zvraty.
Pro mě osobně je velice zvláštní, že se mi Nadace tak velmi líbila, když ještě před pár lety jsem sci-fi a politicky zaměřenou literaturu obcházela velkým obloukem.

Hlavními a vlastně takřka všemi postavami příběhu jsou muži. Ženy se zde pouze mihnou, nebo jsou jen zmíněny mezi řečí. Vůbec mi to však nevadilo, ba naopak. Všechny tři hlavní mužské charaktery jsou totiž tak ohromně silné a důkladně psychologicky propracované, že vám to bohatě vynahradí.
Zprvu jsem si chtěla po poslechnutí příběhu pustit i jeho seriálové zpracování. Popravdě ale musím říci, že když jsem zjistila, že z poloviny mužských charakterů udělali ženy, nějak mě přešla chuť. Po přečtení pár recenzí od skalních fanoušků a shlédnutí několika záběrů jsem se rozhodla, že si svůj zážitek z knihy kazit nebudu.

Děj knihy je rozdělen do několika částí, které jsou od sebe časově poměrně výrazně oddělené. Zároveň jsou jednotlivé části prokládány zajímavými záznamy z galaktické encyklopedie, na které na Nadaci pracují. Vzhledem k tomu, že autor celou rozsáhlou ságu Nadace vytvářel asi 50 je však jasné, že v prvním díle jsme jen uždibli malý kousíček z obrovského sousta, které na nás čeká v dalších dílech. Nadace a říše už na mě čeká na mé audioknižní poličce a já se nemůžu dočkat, až se do ní pustím!

Audioknihu namluvil skvělý herec Martin Myšička, který dle mého názoru dokázal perfektně vystihnout atmosféru díla, dokázal do svého projevu dostat obdivuhodné množství emocí a perfektně vdechnout život jednotlivým postavám.

Závěrem bych příběh doporučila všem milovníkům sci-fi, kteří si chtějí rozšířit své obzory o zásadní dílo tohoto žánru, a kteří jsou zároveň ochotni přijmout, že některými rysy je dílo poplatné době, ve které bylo publikováno.

5 08.12.2022

Syn černého meče vypráví příběh Ashoka Vadala, ochránce jež dbá Zákona a zcela bez slitování trestá kohokoliv, kdo ho poruší, bez ohledu na míru prohřešku. Obvykle dojde nevyššímu trestu. Zákon je třeba dodržovat a ctít ve světě, kde každý má své místo, kde každý náleží své kastě. Lidé si nejsou rovni ani ve své kastě a co teprve nelidé - bezkastí - pouhopouzí otroci plnící vůli svého pána, neznajíc dne, hodiny ani minuty svého trestu. Trestu za to, že tak pán zrovna che. Přesto i na bezkasté zákon pamatuje. Bezkastý se nesmí zavraždit, tedy bez legitimního důvodu, kterým může být zcela překvapivě cokoliv, ale tím se nejedná o vraždu, nýbrž o trest. Zajisté je fajn býti nedotknutelným. Nebudu vám zdlouhavě popisovat systém kast, který je stejně náročný, jako jakýkoliv jiný kastovní systém. Pojďme se raději zaměřit na Ashoka.

Ashoka si v dětství vybral meč z černé ocele, Angruvadal, za svého nositele. Zbraně vyrobené z černé oceli jsou jiné, mají, dá se říci, vlastní myšlení. Takovou zbraň si nelze koupit, nelze si ji jen vzít a přivlastnit. Zbraň si vybírá svého nositele. Co se stane pokud někdo není hoden? Angruvadal, v našem případě, to na sobě dá poměrně důrazně znát usekanými končetinami. Pokud se mu ovšem líbíte, ale nejste dostatečně hodni, pak vás jen jemně škrábne, jizva pouhopouhá na památku. Taková zbraň je stále ostrá, prakticky nezničitelná a je dokonalým bitevním nástrojem, který démony vycházející z moře bodá, řeže a stíná jako když rozžhavený nůž prochází máslem. Nezmínil jsem se o démonech? No dobrá, dobrá. V dávno zapomenutém věku proběhla válka mezi lidmi a démony. Démoni byli poraženi a vehnání do moře, díky čemuž se lidé moře bojí a pokud se objeví démon, vyjde právě z moře. A přestože se lidi vody bojí, pivo jim nedělá problém pít, jak se sami dočtete. Kdepak jsem to jen, ach ano u démonů… No, démoni porušují Zákon a Ashok je jeho ochránce. Ashok zabíjí démony, zabíjí lidi, zabíjí nelidi. Ashok vlastně není rytířem hájícím panny, slabé a bezbranné. Ashok je fanatický uctívač Zákona, vidí jen černou a bílou. Dodržení zákona a jeho porušení. Jenže ač se to na první pohled nemusí zdát, Ashok je objetí.

Může se zdát, že jsem vylíčil našeho hrdinu jen jako stroj na zabíjení, čímž vlastně je, ovšem důvody, které ho k tomu vedou, jsou ukryty hluboko v minulosti. Syn černého meče však není pouhopouhá násilná fantasy, kdepak, L.C. úspěšně zakomponoval do svého světa politiku, intriky a spiklenectví. Misky vah jsou rovnoměrně vyváženy, krvelačné scény, bitevní vřavy, či jen pouhý trénink jsou popsány fantasticky. Jak by také ne, Larry fantasy umí. Ashok, Černé srdce, je hrdina, kterého nenávidíte, litujete, nenávidíte, vezmete na milost a nakonec si jej oblíbíte.

Larry opět ukázal, že psát umí, jak již díky Lovcům víme. Na začátku jsem si říkal Larry Correia a nové fantasy, jenže historické, z jiného světa. A nyní? Nyní beru Larryho na milost a ve svém žánru jej hodnotím jako velmi dobrý výkon. Ale pokud nebudou další knihou Lovci… kdo ví zda se černá ocel ujme spravedlnosti.

3 05.12.2022

(SPOILER) Jako velkou fanynku Sherlocka Holmese mě samozřejmě velmi upoutal název série - Holmes a Moriarity. Líbí se mi, že do Moriartyho příjmení bylo přidáno jedno písmenko, kterého jsem si ale na první pohled nevšimla.

Příběh mi svou atmosférou hodně připomínal staré detektivky od Agathy Christie. Uzavřený prostor, ve kterém se s jistotou pohybuje vrah, a ze kterého nikdo nemůže odejít. Všichni se mají napozoru, protože neznají motiv vraha, ani jeho příští oběť, kterou může být kdokoliv. Vzájemné osočování, předběžné označování podezřelých a jejich následné "odklízení."

Kit je velmi zvláštní postava, jak jsem již psala, jedná se o může ve středních letech. Přišel mi občas jako takový...ťunťa. Vždycky na nesprávném místě. Pokaždé přistižen v kompromitující situaci. Neschopný sžít se s moderní dobou.
Ačkoliv ví, že jeho aférka s JXem kdysi nedopadla zrovna dobře a on k němu nechová zrovna vřelý vztah, Kit by rád zjistil, co přesně se tenkrát vlastně stalo.

A právě vztah JXe a Kita pro mě byl propracovanější a zajímavější linkou, než samotné vyšetřování vraždy. Což mě, musím přiznat, trochu mrzelo. Těšila jsem se na skvělou detektivku, z jejíhož rozuzlení budu mít husí kůži, a až do poslední chvíle to tak vypadalo...Jenže mi přišlo, že autorka konec tak trochu zazdila. V konečném výsledku byly do rozuzlení zapojení lidé, kteří mi přišli jako ty nejmíň důležité postavy, o kterých jsem skoro nic nevěděla, a tedy pro mě nebylo ono odhalení vlastně nijak důležité, ani ohromující.

Na druhou stranu jsem byla hrozně zvědavá, jak to dopadne mezi Kitem a JXem, chemie mezi nimi rozhodně byla, jejich scény byly dobře propracované a rozhodně si zaslouží pozornost.

Ač má kniha 300 stran psaných poměrně velkým písmem, nebyla to pro mě úplně jednohubka. Děj nebyl tak strhující, jak bych si přála, a tedy jsem nepociťovala tak silnou touhu okamžitě jít číst dál. Rozhodně se však jednalo o milý a oddechový příběh ze spisovatelského prostředí, u jehož čtení jsem si odpočinula. Pokud v češtině vyjdou i další díly této série, určitě jim dám šanci, i kdyby jen kvůli postavám Holmese a Moriarityho.

4 23.11.2022

O ději, stejně jako o ostatních postavách, bohužel není možné říci nic bližšího bez prozrazení zápletky. Mohu však říci, že již od první kapitoly má dej neuvěřitelný spád. Na to, že je hlavní hrdince 17, je k ní osud velmi krutý a odpočátku je čtenář svědkem nemála nechutností a příkoří, kterými si je nucena projít. Velmi se mi líbilo, že Johana nebyla typickou hrdinkou - byla spíše antihrdinkou. A to je skvělé, protože takových postav moc není! Není moc hlavních hrdinek, které jednají nečestně, zrazují své přátele, mají nevybíravé způsoby a pro svou věc jsou ochotné i zabíjet. A to i v řadách nevinných. Vlastně bych se nebála říci, že Dvůr temnoty je tak trochu jako Říše upíra v sukních.

Ohromně se mi líbila diverzita postav. Máme zde sice několik Francouzů, setkáváme se však i s Brity, Američany, Španěly či Japonci. Naoko se stala mou nejoblíbenější lidskou postavou. Nemohu říct víc, mohu jen naznačit, že má jedno naprosto úžasné a děsivé tajemství, které z ní pro mě udělalo neuvěřitelně zajímavou postavu.

Co se týče vampýrů, které já osobně zbožňuji, jsou zde vykresleni spíše tradičně, nečekejte nic ve stylu Stmívání. A to je dobře, protože tak to mám mnohem raději.

Je vlastně hrozně zvláštní, že ačkoliv se příběh odehrává zhruba v naší době, jejich společnost v podstatě zamrzla ve středověku, nikam se neposunula. Prostřednictvím jednoho letmého záblesku se nám však dostává náznaku toho, že to možná není až tak úplně pravda.

V neposlední řadě musím také zmínit překrásný vzhled knihy. Má větší formát, než je běžné, a je doplněna o překrásné medailonky postav, mapu a další grafické poklady.

3 14.11.2022

Dokonalé propojení stojí žánrově na pomezí psychothrilleru a krimi. Nicméně hned na začátek se sluší podotknout, že se v něčem zásadně liší od většiny ostatních knih daného žánru. Vypravěčem příběhu totiž není žádný rádoby ostřílený vyšetřovatel, či snad vychytralá policistka. Vypravěčů je totiž hned 7, a všichni balancují na tenké hranici mezi pouhými rodinnými příslušníky, kolegy či přáteli oběti...a podezřelými.

Musím říct, že jsem se zkraje tak vysokého počtu vypravěčů trochu obávala. Měla jsem strach, že se nebudu orientovat v tom, kdo je kdo, a budu se neustále muset v ději vracet zpátky. Nic z toho se ale nestalo, ba naopak. Každá z postav je naprosto jedinečná a nezaměnitelná, s dobře propracovanou psychologií.

Ze začátku jsem neměla ani to nejmenší tušení, kdo mohl Markétu zabít. Vypadalo to, že až na její kolegyni Danu, ji měli všichni rádi a nikdo vlastně neměl žádný motiv. Snažila jsem se číst mezi řádky, zjistit, proč která postava reaguje daným způsobem, jestli za tím stojí něco hlubšího.
Nástin toho, kdo je skutečným vrahem, jsem získala zhruba ve třech čtvrtinách příběhu, nicméně skutečné rozuzlení celého děje a motivů vraha se nám dostane až na posledních stránkách knihy.
Možná si budete chvílemi říkat, proč vlastně některé postavy v knize jsou, a že to, co dělají, přeci nemůže nijak souviset s hlavní zápletkou. Jenže to se budete plést. Protože jak už název knihy napovídá, vše je dokonale propojené.

Autorčin styl psaní je velmi čtivý, stránky mizí pod rukama a máte pocit, že se neustále něco děje. Jednotlivé kapitoly jsou opravdu velmi krátké, což přispívá k rychlému spádu děje. Jako u jedné z mála knih, která je vyprávěna z více různých pohledů, jsem zde neměla potřebu některé postavy přeskakovat, abych se dostala zase ke svému oblíbenci, protože mě prostě zajímaly všechny.

Snad až v úplném závěru příběhu jsem si říkala, že kdyby zde bylo o jeden či dva dějové zvraty méně, možná by knížka působila maličko věrohodněji. Ale to je skutečně jediný malý nedostatek, který jsem dlouho hledala. Podle mého názoru se jedná o naprosto skvělý psychothriller, který by bez problému obstál i na zahraničním trhu. Doporučuji všem milovníkům napětí, kteří se chtějí na chvilku podívat do myslí osob, v jejichž okolí byl někdo zavražděn.

4 08.11.2022

(SPOILER) Chci tě slyšet nebyla má první knížka od autorky - ačkoliv je to její první vydaná kniha, měla jsem tu čest číst i její fantasy knihu Přání!, která také brzy spatří světlo světa. Měla jsem tedy představu, do čeho jdu Musím říci, že styl vyprávění se mi velmi líbil. Kniha se čte skvěle, stránky rychle ubíhají, rozsah knihy je tak akorát šitý na míru příběhu.

Co se týče postav, Aneta pro mě byla tak trochu rozporuplnou postavou. Je sice oproti Robinovi o dost mladší, nicméně v jejich věku by už rozdíly nemusely být tak znatelné. Anet se však někdy chovala dost naivně a občas mi trochu lezla na nervy. Vlastně ani nevím proč, ale dost často se mi stává, že si nedokážu oblíbit ženské hlavní hrdinky. Obdivuji však její touhu jít si za svými sny, pro které je ochotná udělat prakticky cokoliv. A ačkoliv je nepochybně talentovaná, nemá to v životě vůbec lehké.

Robin pro mě byl takovým "smutným štěňátkem." Vlastně by se dalo říct, že co se v jeho životě mohlo pokazit, to se pokazilo. Přesto se vším tím marastem dokázal prokousat a zůstal tak velmi laskavým a obětavým mladým mužem, který je ochotný starat se o svou malou neteř. Nemyslím, že existuje mnoho mužů, kteří by se v jeho věku 28 let zachovali podobně. A ačkoliv díky svým penězům může mít cokoliv, na co pomyslí, je stále velmi skromný. Robin si mě tedy získal.

Pokud jde o další postavy - Barča byla absolutní brouček. Scény s ní byly mé oblíbené a hodně mi připomněla některá "má" zlatíčka, která jsem učila. Malá, hodná, chytrá a šikovná holčička. Nicméně jestliže Aneta mi lezla občas na nervy, Robinova přítelkyně Veronika byla absolutně nesnesitelná zástupkyně hovězího dobytka. A vlastně si myslím, že i přesto, jaká byla, se k ní Robin zachoval až příliš vlídně.

Jediné, co mi bohužel kazilo celý zážitek ze čtení byl časový rámec příběhu. A opravdu moc mě to mrzelo, protože kdyby se věci neodehrávaly tak rychle po sobě, mohl být příběh vskutku perfektní. Jenže když se do sebe postavy zamilují a chovají se jako by se znali měsíce, avšak ve skutečnosti se znají teprve dva, tři dny, nepůsobí to pro mě věrohodně. Nemyslím si, že "miluji tě" je fráze, která po pár dnech může mít nějakou skutečnou váhu. Stejně tak mi přišlo zvláštní, že Robin téměř bez jakýchkoliv ověřování a prověřování svěřil Báru do Anetiných rukou, nebo to, že je oba Aneta vzala po pár dnech seznámit se svou blízkou i ne tak blízkou rodinou. Nemůžu si pomoct, ale tohle mi u knížek prostě vadí. Ke konci knihy se však časový rámec začal prodlužovat a měla jsem z něj mnohem lepší pocit než na začátku.

Knihu tedy určitě můžu doporučit všem romantickým a něžným duším. Nečekejte však žádný vyložený slaďák, tenhle příběh je spíš tak trochu hořkosladký, protože všechny postavy v něm mají své vlastní "démony." To jim ale podle mě přidává na hloubce a důvěryhodnosti. I přesto však příběh zůstává příjemnou a tak akorát dlouhou oddechovkou, která vám může zpříjemnit pár dlouhých večerů.

1 03.11.2022

Čtenář detektivek by jistě označil děj knihy za snadno předvídatelný. Sám jsem měl od prvních stran jisté tušení, ba ne, byl jsem si téměř jistý, jak se příběh bude vyvíjet a dopátrám se tajemství domu sám. Jenže není příliš málo tušit, jaké děsivé tajemství ukrývají? Jistě, jistě bylo. Proto je třeba znát motiv, vědět kdy se jaká událost stala a způsob jakým se vše odehrálo. A to, prosím pěkně, Karen McQuestion zvládla na výbornou. Dítě noci vám nedá spát dokud nedojdete na poslední stránku. Čtete stranu za stranou, snad se vám i tají dech, zažíváte znechucení i pohrdání, ale i naději a šanci na dobrý konec.

A jaký je můj celkový dojem? Neváhejte a hned si Dítě noci přečtěte. Nebude litovat ani jediné minuty. A to jsem se ještě nezmínil ani o krásných deskách a ještě krásnějším přebalu. Podle nejnovějších informací bude podle knihy natočen film, a to už o něčem vypovídá, nemyslíte?

3 01.11.2022

Příběh jsem poslouchal v audioknižní verzi. Norské dřevo bylo mé první setkání s Murakamim a bylo to zvláštní setkání. Murakami je zvláštním autorem, kterého jsem si chtěl dlouho přečíst, ale něco mne podvědomě stále odrazovalo. Dle anotace jsem si nebyl jist, co mohu od knihy očekávat. A vlastně sama anotace je více než vypovídající. Hlavním protagonistou Norského dřeva je mladičký Tóru Watanabe žijící život studenta dějin dramatu a zaměstnance. Přestože inkriminovaná léta byla poměrně divoká, je Tóru spíše samotářem žijícím nudný život. Jeho jediným potěšením je výhradně západní literatura a hudba. Není však poustevníkem, samotářem žijícím na okraji. Studentský pokoj sdílí s poněkud podivnou existencí, která dostala přezdívku Extrém. Tóru nemá příliš přátel, dají se spočítat na prstech jedné ruky. S přáteli je to těžké, někdy je nemůžeme snést a lezou nám na nervy, ale tvoří svým způsobem naši identitu. Plachá Naoko, cynický Nagasawa, bláznivá Midori a Kizuki, kterým vše začalo… Tóru je zcela bez příkras solitérem, je nezapadajícím dílkem japonské společnosti.

Stále přemýšlím co mám o Norském dřevu říci. Je to příběh, který jste mohli do jisté míry prožít. Norské dřevo je příběh obyčejného chlapce, emocí a krutosti světa. Norské dřevo je příliš vzdálené všem fikcím, všem snovým světům, byť jsou postaveny na základech našeho světa. Norské dřevo je přesně jako ta písnička, kde vás děvče požádá, ať zůstanete a posadíte se, ale nikde není byť jediná židle, a tak sedíte na koberci, pijete a čekáte na svou šanci, která je nakonec pohřbena ve vaně.

Nyní je ovšem třeba se zaměřit - ne zcela překvapivě - na interprety audioknihy. Filip Čapka, Klára Issová a Jana Stryková jsou skvěle ladící trio. Naoko v podání Kláry Issové je jemná a konejšivá. Excentrickou, nespoutanou Midori naprosto ovládla Jana Stryková. Filipa Čapku ovšem uslyšíme nejen jako Tórua, ale například také jako Nagasawu či Kizuki, a to je jediný suk, který Norskému dřevu nesluší. Přestože je Filip Čapka velice dobrým interpretem, který dokáže proniknout do charakteru, jehož hlasem je v uchu čtenáře, jsem si jist, že především Reiko by si zasloužila vlastního interpreta. Mezi jednotlivými kapitolami zaznívají útržky Norwegian Wood od The Beatles, které jsou velice osvěžující a zpříjemňují poslech.

7 26.10.2022

Fyzický výtisk tohoto démantu České sci-fi literatury jsem měla doma již delší dobu a podle dostupných informací – jako například že autor na vytváření tohoto světa pracuje již více než 20 let – a vizuálního zpracování jsem tušila, že se bude jednat o něco velkého. Když tedy na konci září vyšel příběh v audioknižním zpracování, neváhala jsem ani vteřinu. Hlas hlavní hrdince Tal Kusa Gammah propůjčila Jitka Ježková, kterou máme to potěšení poslouchat v naprosté většině děje. Neopomenutelným je však také hlas Lukáše Hlavici, který přivedl k životu palubní interware Oibaana.

Tal Kusa Gammah, dcera pána těžby. To je hlavní hrdinka našeho příběhu a zároveň jeho vypravěčka, která nás na samém začátku knihy jako stará žena uvádí do děje, jehož vyústění je nám naznačeno. Příběh se odehrává v prostředí, které je nám naprosto neznámé, nevyskytují se zde lidé a, až na pár výjimek, takřka nic, co by nám bylo povědomé. Gama se svým vyprávěním začíná v útlém dětství, kdy se svými rodiči žije na obrovské vesmírné lodi jménem Oona, která je však pouze malou součástí voje podobných lodí. Kam putují, ptáte se? Cílem jejich cesty je planeta Coraab, na které mají v plánu žít a těžit. Společně s Gamou poznáváme celou jejich loď. Postupně pronikáme do společnosti Talů, ať už těch vyšších, urozených, jako je právě Gamina rodina, či těch úplně nejchudších, mezi které se Gama náhodou podívá. Zjišťujeme, jak funguje jejich svět, co je to buroten, který si urození kapou místo požívání tuhé stravy, proč místo psaní krouží, co je to Kreemo, k čemu slouží zvláštní pohyblivé tetování khe, které si do kůže nechávají vplétat jen ti nejbohatší a nejvýše postavení. Čím je Gama starší, tím více zjišťuje o jejich společenstvu, tím více se odvažuje nakukovat pod pozlátko její rodiny, tím více zjišťuje, že jejich záměry a pohnutky možná nejsou takové, jak se na první pohled zdá.
Jsme s ní, když začne studovat, když si najde vzdáleného přítele z jiné lodi, když poprvé tajně ochutná pevnou stravu, potká tajemného exomorfa, ale také když se vdá a opustí svou mateřskou loď, či když ji navždy opouští její nejbližší. A ačkoliv se může příběh někomu zdát "obyčejný" a "nudný," protože se jedná o vyprávění jedné staré ženy o svém životě, byl příběh plný napínavých míst, dějových zvratů a překvapení, u kterých mi padla čelist a šel mráz po zádech.

Musím říci, že jsem se zkraje trochu bála, zda budu schopná orientovat ve všech nových jménech, pojmech a názvech věcí, které v našem světě neexistují. Jak si poradím s orientací v ději, jestli budu schopná si vše potřebné zapamatovat a v ději se neztrácet. Upřímně? Neměla jsem s tím ani ten nejmenší problém! Vše bylo tak krásně popsané a já toužila zjistit víc a víc o tomhle kouzelném novém světě, že mi i výrazy z jejich řeči přešly do krve bez větších obtíží.

Musím a chci smeknout před panem Hussarem. Je naprosto neuvěřitelné, jak komplexní a promyšlený svět, který je tak vzdálený tomu našemu, dokázal vymyslet. Pro mě osobně je toto jeden z úplně nejlepších příběhů, jaké znám, a to jak na poli českém, tak zahraničním. Dokázat vymyslet tolik nových stvoření, kultur, zvyklostí, technologií, jazyků...Nemám slov.

Smekám také před paní Ježkovou, která se vyprávění zhostila naprosto úžasným způsobem. Měla jsem pocit, že poslouchám samotnou Gammah. Cítila jsem se jako kdybych poslouchala vyprávění přítelkyně. Neumím si představit, že by někdo příběh dokázal namluvit lépe. Závěr příběhu jsem se snažila co nejvíce oddálit, protože jsem nechtěla, aby skončil. Také proto, že vím, že na druhou část audioknihy budu muset ještě chvíli čekat.

Nenapadá mě nic, co bych knize vytkla, změnila nebo udělala jinak. Mohu jen s pokorou poděkovat všem, kteří se na příběhu a audioknize podíleli. Byl to zážitek na celý život.

4 25.10.2022

Kniha poměrně plynule, avšak s rozestupem několika let, navazuje na první díl - Počítání hvězd. Musím říci, že stejně jako u předchozího dílu, autorka nezklamala. Její spolupráce se skutečnými astronauty a NASA posouvá věrohodnost jejího díla na úplně jinou úroveň. Obdivuji ji za to, že se pustila do tématu, které je pro běžného člověka velmi abstraktní a složité. Tleskám za to, že je vše podložené reálnými zkušenostmi či výzkumy.

Sama si neumím představit, že bych měla cestu na Mars podstoupit, jakkoliv mě cesta do vesmíru láká. Tři roky jsou dlouhá doba, a například Elma se potýká s tím, že by chtěla založit rodinu, ale kvůli této misi nemůže. Musí opustit svého manžela a odletět miliony kilometrů daleko s posádkou tvořenou lidmi, které vlastně až tak moc nezná a se kterými si až tak moc nerozumí či nemá v lásce.

Postavy v knize jsou velmi různorodé, spousta z nich je založena na skutečných lidech. Máme zde rozmanitost národností, náboženských vyznání i ras, což s přihlédnutím k době, ve které se příběh odehrává, často vede ke konfliktům. Objevují se zde také extremistické skupiny, které nesouhlasí s osidlováním vesmíru a chtějí se raději pokusit zachránit Zemi. Všichni členové mise jsou pod drobnohledem novinářů, je na ně vyvíjen velký tlak. Sama Elma má psychické problémy, trpí panickými záchvaty, občas si dopomáhá prášky.

Spolu s posádkou jsme svědky mnoha napínavých i velmi smutných situací. S tehdejší technikou a s neznámým cílem se dá předpokládat, že ne vše bude fungovat jako na drátkách a vyskytnou se problémy, které s velkou pravděpodobností budou někoho stát život. Kniha se odehrává v průběhu několika let a tedy se stále něco děje. Styl vyprávění je velmi příjemný, líbí se mi, že začátky kapitol jsou doplněny novinovými výstřižky.

Chápu, že kdyby autorka měla vysvětlovat jak vše funguje, byla by kniha třikrát delší, přesto ale musím podotknout, že jsem narazila na pár situací, ve kterých jsem si nebyla jistá, jak některé věci ve vesmíru fungují a protože dané problematice příliš nerozumím, nedokázala jsem si některé situace dost dobře představit.

Dle mého názoru si tedy autorka standard udržela a má solidně našlápnuto na další díl. Teď už jen doufat, že si tato série najde co nejvíce čtenářů, aby další díl vyšel.

1 24.10.2022

Toto téma mi osobně není cizí, vždycky mě podobné praktiky zajímaly, někdy až fascinovaly. I když musím říct, že mě osobně zajímá spíš trochu jiné odvětví, než jaká jsou popisována v knize. Vše začíná poměrně nevině, ale postupem času se od pouhých pout, masek a svazování dostaneme do situací, ze kterých někdy až tuhne krev v žilách. Představte si třeba, že byste někoho, koho skoro neznáte, nechali, aby vás uvěznil do latexové postele, ve které se nemůžete hnout ani o píď, nemůžete skoro dýchat, nic nevidíte, neslyšíte a nemůžete ani mluvit. Musím přiznat, že trpím lehčí klaustrofobií a v některých situacích se mi ze čtení až dělalo nevolno.

No, zkrátka a dobře, jako výlet do světa lidí, kteří něco takového běžně praktikují, je kniha ohromně zajímavá. Už jen proto, abyste se dozvěděli, čeho jsou schopni a proč to vlastně dělají, jaké jsou jejich pohnutky. Určitě se ale knížka nedá brát jako návod, jak na to. Myslím, že aby člověk něco takového mohl provozovat, musí nejprve získat hodně zkušeností, protože některé praktiky jsou skutečně tak nebezpečné, že není vůbec těžké protějšek zranit, a to jak fyzicky, tak psychicky.

Příběh je vyprávěný poutavě, knížka je poměrně krátká, měla jsem ji přečtenou během chvilky. Je navíc doplněna i tematickými fotografiemi, takže si můžete živě představit, o čem vlastně autor mluví. Čtení jsem si svým způsobem užila, ale myslím, že mi toto téma na nějakou dobu stačilo a dám si od něj chvíli pauzu. Opravdu však nečekejte nic ve stylu 50 odstínů, ty s Nespoutaným vlkem nemají mnoho společného.

Musím také přiznat, že některé situace mi připadaly lehce nereálné. Myslím tím situace, ve kterých se Vlk seznamuje se svými "oběťmi." Netuším, zda jsou to skutečně reálné zážitky či nikoliv, a pokud ano, pak se autorovi omlouvám. Nicméně pokud opravdu skutečné jsou, přijde mi až trochu odpudivé, jak se některé z těchto "obětí" chovají. Neumím si představit, že se někdo takhle skutečně chová. Vrhnout se do víru hrátek s člověkem, který se přijede podívat na karavan? S nadřízeným z práce, kterého prakticky nezná? Za zády partnerovi? Myslím, že tohle mi vadilo na celém příběhu asi nejvíc. Nejspíš jsem v tomhle trochu staromódní.

Knihu rozhodně doporučuji všem fanouškům podobných technik a praktik, může vám příjemně rozšířit obzory. Zároveň mohu doporučit i lidem, kteří zatím o tomto tématu takřka nic nevědí, chce to však nutnou dávku odvahy a otevřenou mysl.

2 18.10.2022

Od Dominiky jsem v minulosti již četla básnickou sbírku s názvem Slovo je nádych a byla jsem tedy velmi zvědavá, kam se ve své tvorbě posunula. Keď noc umiera je sbírkou věnovanou všem lidem, kteří trpí zrakovým hendikepem, depresemi a panickými záchvaty. Autorka sama má s těmito stavy bohaté zkušenosti, které promítá do jednotlivých básní.
Název sbírky má pak velmi symbolický název, protože noci často bývají plné slz, ale svítání dokáže člověku dodat novou naději a sílu do nového dne.

Musím říct, že po předchozí zkušenosti jsem se trochu bála, jestli po přečtení knížky nebudu v ještě horším psychickém stavu, než před ním. Naštěstí však mohu s radostí konstatovat, že ačkoliv se tato sbírka potýká s těžkými stavy těla i mysli, je zároveň plná naděje a povzbuzení. Nejprve se spolu s autorkou prodíráme tmou, smutkem, zoufalstvím. Pak ale básně začnou být pozitivnější. Začnou vyprávět o tom, že i přes všechno to zlé život stojí za to žít a ten, kdo se nevzdá, jednou možná zvítězí nad svými démony. Zároveň také předávají poselství o tom, že i když se člověk potýká s nějakým hendikepem, nemusí to znamenat, že je jeho život o něco horší či méně hodnotný. Že i tak si lze užívat každého dalšího dne naplno.

Básně jsou psány volným veršem, rýmy zde nehledejte. To však vůbec ničemu nevadí a celé dílo si lze užít naprosto bez problémů. Verše plynou a plynou a vy se najednou ocitnete na konci knihy a řekněte si, že si ji musíte přečíst ještě jednou, že vám to nestačilo.

Tuto sbírku tedy můžu s čistým svědomím doporučit jak milovníkům poezie, tak někomu, kdo teprve poezii chce objevovat. Tenhle čtenářský zážitek vážně stojí za to.

12.10.2022

Musím říci, že se mi velmi líbilo, jak osobně je celý komiks pojatý. Obsahuje například úryvky ze skutečných dopisů, které pan Plečnik psal, ať už své rodině, či přátelům.
Jože Plečnik je nepochybně ohromně zajímavá osobnost a já nechápu, jak je možné, že až do přečtení tohoto komiksu jsem o něm prakticky nic nevěděla.

Byl to ohromně skromný člověk. Za své výtvory často odmítal brát honorář, a tak, navzdory tomu, že ho všichni považovali za boháče, žil velmi střídmý život. Nerad chodil na slavnostní odhalení jeho prací, necítil se na takových akcích příjemně.
Zároveň mě také fascinuje jeho citlivý přístup k samotným stavbám. Do spousty kostelů či jiných budou zapracoval symboly charakteristické pro danou lokalitu. Když už musel něco zbourat, obvykle se snažil ozdobné prvky z této budovy recyklovat a použít na budově nové.
Na druhou stranu byl však také nebylo těžké ho rozzlobit. To pak dokázal dát jasně najevo, co je pod jeho úroveň, nebo co mu není po chuti.

Komiks sám o sobě je psaný velmi příjemným a srozumitelným jazykem, je přehledný, všechny zmiňované stavby si můžeme na obrázcích prohlédnout. Na konci je také velmi užitečný přehled všech staveb, které pan Plečnik navrhl, a také zajímavé doslovy obou autorů. Rozsah publikace není ani příliš zdlouhavý, ani povrchní, dostáváme přesné množství informací, které potřebujeme proto, abychom si dokázali vytvořit kompletní obrázek o jednom z nejvýznamnějších architektů Slovinska. Mohu ho tedy směle doporučit všem, které zajímá architektura či samotný pan Plečnik, ale určitě také všem, kteří třeba chtějí zjistit, co je tak skvělého na biografických komiksech.

3 10.10.2022

Již z anotace je patrné, čím je tahle knížka neobvyklá - jedná se totiž o sbírku drabblí, neboli povídek, které mají maximálně 100 slov včetně nadpisu. Autor má tedy velmi krátký a omezený prostor pro vykreslení scénky a její hlavní zápletky, o to větší zábava však je takovéto skeče číst.
Jedno sto skořápek navíc vyšlo v opravdu malém, kapesním formátu, takže si ho s sebou můžete vzít kamkoliv a využít volné minuty v čekárně či tramvaji k přečtení několika drabblí.

Knížka je rozdělena do několika tematických sekcí, například zde máme sekce s názvy jako "Zub" či "Já jsem na tom večírku nebyl." Všechny příběhy v dané sekci spojuje právě ono uvedené téma, avšak v každém je pojato trochu jiným způsobem.

Musím přiznat, že toto bylo mé první setkání s tímto literárním útvarem, nicméně jsem se do knihy hned začetla a stránky rychle ubývaly. Nicméně zde je asi na místě se zamyslet nad tím, jak tuto knížku číst. Je poměrně krátká, a tak by se dala přečíst na jeden zátah. Myslím ale, že zde se víc vyplatí číst postupně a jednotlivé historky si dávkovat, dát si čas, aby se vám rozležely v hlavě a mohli jste si je víc užít.

Samotné drabble jsou vskutku různé - některé vás pobaví, jiné překvapí originálním nápadem, z některých vám půjde mráz po zádech. Nelze je hodnotit jako celek, každý příběh je jiný, jinak kvalitní...Byly takové, které se mi líbily moc, přečetla jsem si je několikrát, byly takové, které si mě příliš nezískaly, a byly i takové, jejichž význam mi asi tak úplně nedošel.

Knížku tedy můžu doporučit všem, kteří hledají pohodové, oddechové čtení, které není časově náročné a můžete se k němu vrátit kdykoliv se vám bude chtít.

3 04.10.2022

Než se pustím do samotného hodnocení, je nutné zdůraznit, že tuhle knížku autorka napsala, když jí bylo přibližně 15. Hlavním postavám knihy je taktéž 14 - 15 a chodí do deváté třídy. K tomuto faktu je nutné při čtení přihlížet, zcela určitě není možné knihu hodnotit stejně jako kdyby jí napsal dospělý autor s několika knihami na kontě.

Kniha sama o sobě nemá klasické schéma začátek příběhu - zápletka - vyvrcholení - konec. Spíš bych řekla, že se zde tento motiv opakuje neustále dokola, jelikož se zde objevuje vícero kritických situací, které hlavní hrdinku ovlivňují. Nejprve musím pochválit styl psaní knihy - text je psaný čtivě, záživně, příjemně. To mě trochu překvapilo, čekala jsem, že kvalita textu bude mnohem nižší.

Co se týče příběhu a děje jako takového, je poplatný věku autorky a hlavních hrdinů. Zápletky jsou tak trochu naivní a prvoplánové, objevuje se zde kromě ppp, dopravní nehody či první lásky také úmrtí rodinného příslušníka, rodinné tajemství či šikana. Měla jsem trochu pocit, že autorka chtěla do knihy nacpat co nejvíc zajímavých zvratů a proto děj působí tak trochu přeplácaně a nerealisticky. Umím si ale představit, že kdybych knihu četla třeba ve 13, byla bych z ní nadšená a s hlavními hrdiny se dokázala ztotožnit.
V závěru knihy se pak objevuje ono rodinné tajemství, které má nakonec poněkud prostší a trochu za vlasy přitažené rozřešení, přičemž zrovna tady si myslím, že autorka mohla dobře navozené napětí dále rozvíjet.

Pokud jde o postavy, jedná se o běžné pubertální děti, se kterými se setkáte v každé běžné školní třídě, nijak zvlášť nevystupují z kolektivu. To je, myslím, dobře, protože kdyby se autorka pokusila trochu víc fantazírovat i zde, bylo by to už příliš.

Musím velmi pozitivně ohodnotit to, že ačkoliv se kniha odehrává v současnosti, hlavní hrdinové nejsou pohlceni technologiemi, netráví veškerý svůj čas na telefonu, nesdílí každou blbinu na sociální sítě a na závěr dokonce dobrovolně stráví víkend na venkově. To se již v dnešní době moc nevidí a já jsem za tento detail opravdu moc ráda.

Knihu jsem si poměrně užila, byla to příjemná oddechovka. Doporučila bych ji věkové kategorii druhého stupně základní školy, především pak asi děvčatům. Myslím, že si zde každá najde to své. Nicméně knížku můžu také doporučit všem dospělým, kteří si, stejně jako já, chtějí udělat menší výlet do školních let a nahlédnout pod křehkou skořápku dnešní mládeže.

2 29.09.2022