Hodina psodava
Veronika Matysová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501331/bmid_hodina-psodava-AFu-501331.png
4
74
38
Mladá Rynanka Runa je unesena do znepřáteleného Arhenu. Netuší však, že to není jen pomsta jejím rodičům-povstalcům, ale zároveň součást velkého plánu, jehož cílem je zničit svět v jeho současné podobě. Přátelství, láska, ale i bolestná zrada ji čekají na cestě za záchranou sebe sama i ostatních. *** Osmistěnnou místnost bez oken ozařovalo pouze slabě blikající světlo. Přejížděla očima po stropě a postřehla, že i na něm je cosi namalovaného. Vypadalo to jako rodový strom, jaký viděla kdysi dávno u generála Hratona. Tento však byl podrobnější. U každé větve byl letopočet a poznamenaná jména. Jak si oči začínaly přivykat na nedostatek světla, rozeznala na poslední větvi své jméno. Runa Tor-ran. Co to má znamenat? Přejela očima po spojnici a celá ztuhla, když rozluštila i to druhé. To přece není možné…? Jak by mohli…? A ještě něco v šeru rozeznala a v té chvíli měla hrozivou předtuchu. To, co považovala za podivný svícen uprostřed místnosti, ve skutečnosti nebyl žádný svícen. Na kovové konstrukci stál hladký stříbrný válec, ze kterého vedlo osm ramen, na nichž cosi spočívalo – něco, co Runa mylně pokládala za svítilnu. Teď ovšem pochopila, o co se jedná. Máme tu holku a máme i ten Kámen. Přikročte k akci.... celý text
Přidat komentář
Já jsem naprosto nadšena. Vůbec nerozumím některým komentářům níže, které knihu kritizují.
Hodina psodava (HP) mi připomínala Pána prstenů (PP), avšak s tím rozdílem, že PP je dost rozvláčný, soustředí se na dlouhé popisy a některé zápletky nejsou až tak důležité pro děj, tudíž jsou jen jakousi výplní.
To ale ROZHODNĚ není případ HP - kniha vás nenechá ani chvíli v klidu - střídají se AHA momenty s chvílemi napětí. Neustále si říkáte: "Jak to bude? Uspěje? Povede se jim utéci? Najdou ji?" Atd.
Čtenářům akorát doporučím knihu číst uceleně a nedělat ve čtení velké přestávky (např. na týden, měsíc,...). Zpočátku je nutné se seznámit s novým světem a jeho různorodými obyvateli a při dlouhých přestávkách ve čtení pak můžete být zmatení.
Mě ale děj strhl, četla jsem jako divá a na konci mě mrzelo, že příběh končí a já zase musím hrdiny nechat jít.
Za mě je to skvělá práce!
Mám z knihy trochu rozporuplné pocity, asi jsem čekala víc, než jsem dostala. Trochu zmatečné bylo, že nebylo jisté jak čas plynul, mě se to zdálo být pár měsíců, ale pak jsem zjistila, že asi let. Bylo tam trochu moc prozrazování děje, posléze se vrácení jak k tomu došlo. Příběh je promyšlený, jen mohl trochu lépe zpracovaný. Každopádně před autorkou klobouk dolů, že to vymyslela.
Je to čtivá kniha a své čtenáře najde, ale znám lepší české fantasy autorky.
Skvělá kniha :) Svět i postavy jsou do detailu propracované, děj odsýpá a čte se dobře, je plný akce a napětí a nutil vás to číst dál a dál :) za mě určitě doporučuju, ačkoli by mi stačila asi polovina vedlejších postav, ale to je ve finále jen detail :)
Na začátku musím vyzdvihnout, kolik prostoru dala autorka fantazii na vytvoření nového světa-toto byla prostě pecka. Čtenář si doslova užil v různorodost jak národů, jmen, bytostí, ale i třeba té promyšlené přepravy, která do knihy přesně pasovala.
Navíc ta obálka, která i s mapou dává postupně smysl v kompletním příběhu-nemohlo být zpracováno lépe :-)
Co se Runy týče, tam se mnou emoce v některých momentech cloumaly. Proč se v některých případech tak rozhodla?! Byla jsem naštvaná i doslova šílela a za tyto pocity v knize děkuju, protože i s tím si spisovatel musí umět pohrát. Autorka napsala kouzelný fantasy příběh a já, jako čtenář jsem si musela několikrát alespoň poposednout, ale odtrhnout se od knihy prostě nedalo. Jen teda já bych si uměla představit i pokračování :-)
DOPORUČUJI
Hodina psodava je jednou z mála příběhových knih, které jsem si v posledních letech koupila - jinak si vystačím s půjčováním z knihovny - a ještě k tomu fantasy... a nelituji.
Rozmanitost a promyšlenost světa mě ohromila. Bavilo mě přemýšlení nad tím, co a jak může vypadat (a tak mě trošku zklamalo, když kočka byla kočka ;-))... případně nad tím, co by se mohlo stát "za scénou". Vyhovovalo mi střídání akčního a volnějšího tempa i spletitost dějových linek, jejichž rozuzlení mě v závěru dost překvapilo. Navzdory mé "reálné neschopnosti" pamatovat si jména jsem tady neměla problém, i když postav bylo požehnaně.
Kniha se mi hodně líbila, okamžitě jsem se do ní ponořil. Runu si oblíbíte prakticky ihned stejně jako její příběh. Krásně psaná kniha, je znát, že autorka miluje češtinu, knihy a psaní. Celý příběh jsem přečetl až příliš rychle. Super.
Nedocetla jsem. Mela jsem dat na recenze. Skoda, zaujala me ta obalka. Ten pribeh vubec neodsypa.
Naprosto úžasná kniha, dechberoucí obálka, skvělá autorka, její práce je obdivuhodná ať ta spisovatelská, i ta podpůrná. Víc lidí, jako je ona!
(SPOILER)
Knihu jsem si koupila, abych se díky ní něco naučila. Zda k tomu došlo… nejsem si jistá. Potenciál tu byl, ale…
začátek příběhu - slinktrain začal slibně. Jenže pak došlo na příchod, respektive přílet, Runy a tam to začalo drhnout. Začít od třičtvrtě knihy by mohlo být zajímavé, ale tady mi to nesedlo. Stejně tak smrt vedlejší postavy a odjezd ostatních dětí k příbuzným. Když Runa začala zpětně vyprávět neměla jsem potřebu se k těmto postavám nijak vázat - už jsem věděla, kdo přežije a kdo ne. Zajímalo by mě, nakolik probíhaly úvahy, zda tam tuto část dát, nebo ji nechat v časovém sledu. V mém případě trochu pokazila pocit z čtení - zjistit už na začátku do jaké chvíle budou všichni v pořádku či naopak.
Hromada cizích jmen, názvů - nevadilo to. Naopak Veronika má můj obdiv, že se jí chtěly názvy vymýšlet a hlavně je během psaní udržet. Jmen je sice hodně, ale během čtení není problém udržet přehled - zpětně bych však hodně tápala.
Vadilo mi, že vůbec netuším jak v knize plynul čas. Dva roky? Pět? Deset. Na konci je řeč o chlapci, který byl na počátku batole. Jenže chlapec je hodně široký pojem. Taky ubíjelo příliš časté - Jednou… Po čase… Za čas… Čtenář může jen soudit dle sebe, za jak dlouho se dospívající naučí jinou řeč písmem i slovem, jak dlouho si shraňovala zásoby do podzemí, aniž by se tam zkazily než dojde na akci. Kolik času tam vůbec strávila. Za jak dlouho se člověk naučí být skvělým opravářem vznášedla? Občas mi přišlo, že čas tam poskakoval lusknutím prstu.
A dál příběh provázela spousta nevyřešených či nevěrohodných informací. Pokud by příběh odsýpal jiným tempem asi bych si toho ani nevšímala ale tohle byly takové malé brzdičky, které nutily k zamyšlení.
- Runa přijde o všechno a je unesena i s dalšími dětmi. Nevím, jak dlouho ta jejich cesta trvala. Ale ona si prošla peklem, neuvěřitelným stresem, je to puberťačka - a začne hned cizím mladším dětem slibovat, že je všechny zachrání? (Uvěřitelnější by bylo, kdyby první týdny vůbec nekomunikovala a všechno jí bylo jedno - a až časem se rozhodla děti najít.)
Dostanou se doslova na trh s otroky a ona hned začne dělat oči na kluka generála? A co víc, on s jeho výchovou jí to zblazjne? Nehledě, že ona by se do toho domu dostala tak jako tak - a o to víc mohlo být prostoru od počáteční oboustranné nenávisti až k přátelství.
- Runa si volně běhá po celém domě? Tvrdí, že má na starost kuchyni a jeden pokoj a je tam hned hotová? V kuchyni je hned hotová? Vždyť tam měli často nějakou společnost a jíst museli určitě i jiní služebníci, kteří tam ovšem jako by nebyli. Působilo to, že v domě u muže, který byl někdo, se Runa ploužila po chodbách zcela osamocena. A když už nechali Runu běhat po domě, aby se mohla setkávat s Athorem - to nikoho nenapadlo zamknout si pracovnu?
- opět časová otázka - jak dlouho musela Runě vydržet ta její maska? Evidentně několik let aniž došlo k nějakému poškození, nebo aby prováděla nějakou speciální údržbu.
- Nikde v knize to tuším nebylo, ale jak Runa vlastně vypadala, že ji neustále považovali za chlapce?
- Žábry - tak ty vypadaly slibně. Čekala jsem, že budou mít nějakou důležitou roli. Např. že Athor díky nim zachrání topící se Runu, ale na nic takového nepřišlo. Popravně jsem vůbec nepochopila jejich smysl. Měly být jen spouštěčem? Lidé se arhenů stranili a nenáviděli je kvůli žábrám? Pochopila jsem, že arhenové je už vlastně ani neměli, nebo měli jen za určitých okolností ale na praktické využití v přítomnosti nedošlo. A kvůli tomu taková nenávist? Holé tělo, či jiná barva kůže, vlasů, očí.. nevadilo a žábry jo?
- pointa příběhu je skvělá.. jen je děravá a nedotažená. Kdo stvořil zařízení s kamenem Rii? Budoucnost jen pro Arheny? Proč jen pro ně? To ale znamenalo, že si museli vydobýt jen přesně danou část území. A proč pohonem měla být zrovna taková ingredience? Stalo se snad už něco takového v minulosti? Tyto všechny informace, které se čtenáři nedostanou mohly být zabaleny v úžasné legendě, která by byla asi lepší než vracení zpět o generace.
- příběhy osmi, nebo spíše jen malé úryvky z jejich životů, mi přišly zbytečné. Raději bych příběh toho, kdo stvořil ten přístroj a jakou roli v tom hrály žábry.
Stejně tak bych raději volnější tempo. Knihy mohly být klidně i dvě - první by se odehrávala v domě Hratona a druhá mohla pojmout zbytek. Bylo by zábavnější sledovat Runu jak se musí poprat s vlastní nenávisti vůči rase, která ji zabila rodiče a současně se učit jejich řeč, zvyky, jíst jejich jídlo, nenávidět a milovat se s Athorem. Postupně zjišťovat, že jeho city k ní jsou jiné než ona cítí k němu. Její noční výlety. Hledání dětí a zjištění jak se s nimi zachází. Tohle mohl klidně nějak pro Runu dělat Athor - ze své pozice si určitě mohl dovolit spoustu věcí. Její život alá mechanik - jak se postupně všechno naučila, co stihla pokazi, aniž by ji vyhodili a co se jí naopak velmi dobře dařilo… Mohlo tam být tolik situací, které by příběhu dodávaly šťávu a autenticitu… jenže vždy došlo na lusknutí prstu a šup muselo se jinam.
Popravdě jsem od knihy čekala víc, ale třeba jsem jen hodně zmlsaná a mám vysoké nároky.
Rozpaky.
Krásná obálka, úžasná autorka. Ale možná jsem jako první knihu od ní neměla číst tuhle.
Půlku knihy jsem měla chaos v postavách, názvech, neuměla jsem si vlastně představit kde postavy jsou a co se tam děje.
Asi nejsem typ pro domýšlení se a potřebuji to víc polopatě.
Dialogy mi připadaly slabé, příběh byl celkem jasný, bez překvapení.
A láska dvou žen mi zkazila i poslední dojem. Nemám nic proti jakékoli orientaci, ale v poslední době je toho všude tolik, že už mi přišlo zbytečné to narvat do příběhu, kde to v podstatě ale nemělo význam.
Ačkoli to bylo od prvního setkání těch dvou postav jasné.
Asi jsem čekala víc. V podstatě celou knihu jsem si říkala, že tohle nemohla napsat Verča. Že tam je tolik "chyb", že to není možné aby to byla její práce.
Kniha by mi po úpravě seděla spíš do YA.
3,5/5 ⭐
- Čím výše vyletíš, tím prudší bude pád. -
Jako první bych chtěla vyzdvihnout svět, který autorka vymyslela. Nejen, že tu máme krásnou mapu země, ale i promyšlené národy, jejich historii, specifika a to jak vzhledu, tak chování. Setkáváme se zde s novými zvířaty, ale i nástroji a jídly, která jsou zase specifická pro určité oblasti. Dokonale promyšlené, opravdu. Bohužel, při čtení se o většině věcí nic nedozvíte a kolikrát je použité slovo a vy pochopíte, co to bylo až za dalších sto stran, nebo vůbec. Už u prvních kapitol jsem listovala na konec, jestli tam není rejstřík, který by slova vysvětloval, ale bohužel. To mě opravdu zamrzelo, protože chápu, že nejde vysvětlovat vše, rušilo by to při čtení, ale zase nevysvětlit vůbec mi přišlo škoda.
Prvních tak 100 stran pro mě byl docela boj, motala jsem se v různých názvech a v ději. Když se pak přidal do děje i skok třeba před osmi generacemi, s novými jmény, názvy, situacemi, už jsem si chtěla dělat buď tabulky a myšlenkové mapy, nebo to vzdát. Když jsem pak četla dál, začínala jsem pomalu odhalovat, o co jde a už se to četlo lépe. A to jsem pak za den zhltla 200 stran a hned druhý den dočetla.
Za mě velice povedený svět, líbilo se mi celkové poselství. Runa, hlavní hrdinka mi moc nesedla, ale vzhledem k počtu postav mi to nevadilo. Určitě doporučuji a doufám, že se o světě dozvíme více. :) Upřímně by se mi moc líbilo seriálové zpracování, které by i mohlo být pochopitelnější, hlavně ze začátku.
Z knížky jsem nadšená. Přečetla jsem jedním dechem. Ani nedokážu slovy vyjádřit, jak moc mě Runa a její příběh nadchnul.
Obálka vypadá jako nějaký klon Zaklínače, tak jsem po tom sáhl. A byla to chyba. Záplava jmen, nevysvětlených slov (Páč tak se asi pozná fantasy, ne aby se nedejbohové člověk opájel fantazií vybudovaného světa!), nelogičností (Vážně se dlužníci nevzdají všeho, včetně domu, aby se vyhnuli letálním následkům svých dluhů? Ne! Jejich dítě by se totiž nemělo kde ubytovat, až se za desítky let vykoupí ze zajetí!) a ubíjejícího slohu. Navíc mám od dočtení pupínky, kdykoli vidím napsané to písmeno mezi Q a S. Tady je totiž úplně všude!
(SPOILER)
Tato kniha mě opravdu zarazila do křesla. Konsternací. Vážně mě mrzí, co musím do zpětné vazby napsat, ale vzhledem k tomu, že autorku docela znám a chodím na její kurzy psaní, vážně jsem nemohla uvěřit tomu, co vidím.
Námět a nápad sám o sobě je fajn. Horší je to se samotným zpracováním.
Předně se tam objevuje dost neuvěřitelných scén - postavy se zničehonic vrhají k oknům, aby se mohly stát svědky potřebných událostí; HLAVNÍ technik, jenž je pověřen opravami a údržbou armádního zařízení, začne vedle Runy vypadat jako někdo, kdo je rád, že rozezná šroub od hřebíku; a případ samaritánské krysy, která pro nic za nic začne krmit člověka v tísni, tomu už teprve nevěřím.
Taky jsem se trochu pozastavila nad názvy vymyšlené fauny – ač je evidentní, že např gridly je grizzly a sopouch je pavouk, ok, jsme na jiné planetě a jmenuje se to jinak. O to víc mě pak zaráží, proč kočka zůstala kočkou. (A vlastně i káně a pes.)
A pokud jde o psodavy, tak nám tu nesehrají žádnou roli. Oni se tam totiž jaksi - krom jednoho historického okénka - vůbec nevyskytnou.
Zpětné vyprávění je ok, ale ne, když se už dostaneme do přítomnosti! Skočit zas na moment do budoucna, vyzradit kdo umře a zas to celé sledovat zpětně už opravdu není napínavé – zvláště ve třetím dějství! A k tomu vyprávění – pokud něco postava vypráví, pak může vyprávět jen to co zažila, ne co zažily nějaké děti někde jinde (rodinné poměry Honaha a Oriho) anebo vsuvky tajných hovorů s arhání.
Co mě však bolelo ze všeho nejvíc, je samotná stylistika textu. Korektor se tu opravdu, opravdu nevyznamenal. Nechal tam chyby v textu (zvláště v poslední části, kde se v tom začala už ztrácet i sama autorka a pletla jména (Maši/Majsi) nebo zapomněla, že uložila nějakou postavu ke spánku, a ta se tedy i nadále účastnila hovoru), mezery mezi slovy navíc i věty jako „Runa se hodně nadechla se.“ Text na mnoha místech působí dojmem zapomenutého – nepředělaného prvního draftu. Všechny postavy se mezi sebou v 90% případů baví tak, že věty pronášejí. Pronášejí dokonce i výkřiky (?!!). A největší třešničkou byla uvozovací věta na začátku i konci přímé řeči (A dodala: „Psal knihy a maloval, já už jen bojuju,“ pronesla zamyšleně).
Jsem vážně moc zklamaná. Čekala jsem ukázkový text, z něhož se budu moci učit, jak na to.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Pouštní včela |
| 2013 |  Míša v síti |
| 2012 | Patricie |
| 2022 | Hodina psodava |
| 2000 | Nikki, vrať se |
Kniha Hodina psodava je v
| Přečtených | 61x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 41x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Co vsechno me na knize nebavilo, tu bylo popsano prede mnou.