PrincaListicka komentáře u knih

Riva je mladá žena žijící ve světě, který je značně podobný tomu našemu, avšak ne úplně. Prožívá pocity zoufalství a beznaděje, těžko hledá důvody proč setrvávat naživu. Často přemýšlí o sebevraždě. Jednoho dne však na ulici narazí na zvláštního může. Na první pohled se jí zdá jako blázen, když jí se slovy úlevy skáče kolem krku a oslovuje ji cizím jménem. Po vyjasnění všech nedorozumění pak zjišťuje, že onen muž, Axar, pochází z úplně jiné dimenze, alternativního vesmíru. V tomto vesmíru existuje Rivina dvojnice jménem Athea, Axarova manželka, která z nejasných důvodů uprchla do Riviny dimenze. A jelikož Athea do tohoto vesmíru nepatří, mohla by způsobit chaos.
Proto byl Axar vyslán za ní, aby ji našel.

Na první pohled by se mohlo zdát nemožné najít jedinou ženu ztracenou v obrovském světě, Axar má však jedno velké eso v rukávu - pouto. V jeho vesmíru si totiž lidé vypočítají, kdo je jejich jedinou spřízněnou duší, toho člověka později najdou a obvykle s ním stráví zbytek života, neboť je pojí velmi silné citové pouto, umožňující jim například vnímat, jak se ten druhý cítí. A Axar předpokládá, že Atheu to potáhne k jeho alternativnímu egu v Rivině vesmíru přesně tak, jako to jeho táhne k Rivě...

Já osobně miluji příběhy, ve kterých se objevují alternativní vesmíry. Je to skvělý koncept poskytující velký potenciál. Hodně se mi líbilo, že ani jeden z alternativních vesmíru nebyl ten "náš," to znamená že ani Riva, ani Axar nepocházeli z našeho prostředí a měli své vlastní zvyky.
Zajímavé byly například hodinky integrované v kůži, které měla Riva, a které jí na zápěstí promítaly čas kdykoliv bylo potřeba, nebo Axarovo neustálé vypočítávání pravděpodobného místa setkání se spřízněnou duší. Skvělé byly také podmořské vlaky, černá díra v koši či ostrov, kde mohou lidé spáchat sebevraždu aniž by se je někdo pokoušel zastavit.

Příběh je poměrně krátký, má pouze lehce přes 200 stran, což mě upřímně trochu mrzelo, protože si myslím, že některé scény mohly být klidně delší. Jinými slovy, prostě bych si ho ráda užívala ještě o kousek déle. Připadalo mi, že konec byl vlastně takový trochu useknutý, což byla škoda. Ráda bych prozradila víc, ale to bych vyzradila hlavní zápletku.
Když už jsme u hlavní zápletky, mě osobně bylo už přibližně v polovině knihy tak nějak jasné, o co tu jde, a jak to vlastně nakonec dopadne, jen jsem si nebyla jistá, jak autorka zvládne přesunout postavy ze situace A do situace B. Vůbec mi to ale nevadilo, byl to pro mě totiž ideální konec, který jsem si přála.

Příběh je vlastně čistá romantika postavená na sci-fi základech, musíte tedy počítat s tím, že největší důraz je zde kladen na vztah mezi hlavními protagonisty. Pokud tedy nejste fanoušky romantiky, Vesmír rozhodl jinak nejspíš nebude nic pro vás.

Rivu i Axara jsem si oblíbila, nicméně musím přiznat, že mi oba svou zabedněností občas lezli na nervy. Byli často protivní, nebo jsme sledovali, jak oba přemýšlí nad tím, co tomu druhému vlastně udělali, a dochází k úplně jiným závěrům. Což je podle mě poměrně reálné vyobrazení spousty reálných vztahů.

Celkově tedy mohu říct, že Vesmír rozhodl jinak je skvělý, atmosférický příběh s krásně vymyšleným světem, poskytující nám romantický příběh postav s dramatickým osudem. Autorce tleskám k povedené první knize a moc se těším na další!

5 27.09.2022

Knihu jsem poslouchala v audioverzi namluvené Andreou Elsnerovou.

I když jsem velkou milovnicí klasické literatury, musím přiznat, že Malé ženy se ke mě dostaly poprvé až teď. Neviděla jsem ani jedno filmové zpracování a neměla jsem tedy žádným způsobem zkreslené představy o postavách a ději. Důležité je také podotknout, že dobrodružství Malých žen občas bývají vydávána ve dvou svazcích s názvy Malé ženy a Dobré manželky. V audioknize se nám naštěstí dostává obou.

Nejprve musím smeknout před výkonem paní Elsnerové. Byla naprosto famózní! Musím říci, že jsem za svůj život audioknih mnoho neslyšela, avšak obvykle se na samotném vyprávění a ztvárnění postav podílelo vícero osob. Proto jsem se trochu obávala, zda nebude jeden hlas pro asi 10 hlavnějších postav příliš málo. Obávala jsem se, že se budu ztrácet v tom, kdo zrovna mluví a co se děje. Nic takového se ale nekonalo! Paní Elsnerová naprosto neuvěřitelně pracovala se svým hlasem a dokázala vtisknout osobité charaktery všem postavám tak dokonale, že jsem vždy poznala, kdo mluví. Dokázala se poprat i s postarším německým profesorem, a to už je co říct! Skutečně musím říct, že po stránce poslechové je audiokniha dokonalá.

Co se týče příběhu, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Což ovšem nutně nemusí být ani dobré, ani špatné. Musím se přiznat, že zkraje jsem s příběhem maličko bojovala. Po pár kapitolách jsem si potřebovala dát pauzu, protože některé pasáže mě lehounce nudily. Občas se dlouho nic záživného nedělo, každopádně čím víc jsem se blížila ke konci, tím více se stupňovalo napětí, a já netrpělivě vyčkávala, kdo s kým skončí a jestli přijde slovutný šťastný konec.
Jistě, text je protkán nejrůznějšími mravokárnými poznámkami a doporučeními, jak by se měla správná mladá dáma či mladý muž chovat. Nicméně myslím, že na svou dobu byl text velice pokrokový a necítila jsem z něj nic negativního. Chápu, že ne každý by se mnou nejspíš souhlasil, protože jsem četla hodnocení, ve kterých se čtenářky pohoršovaly nad tím, jak příšerné názory autorka má a jak pokrouceně vnímá ženy. Tehdy tomu tak ovšem skutečně bylo a nemůžeme přeci od klasických děl očekávat současné myšlenky. Navíc já sama sebe považuji za člověka s poněkud starou, tradiční duší, a tedy jsem si ve spoustě situací skutečně libovala.

Rozhodně od příběhu nečekejte žádnou akci ani přehnané zvraty, i když i takové se zde čas od času dají najít. Přiznávám, že jsem si u poslechu dokonce i párkrát pobrečela, protože i když jsem to tak úplně nečekala, postavy mi přirostly k srdci a já smutnila nad jejich neštěstím a dojímala se nad jejich úspěchy. Velmi se mi také líbí, že děvčata pochází z chudé rodiny, a tedy se často dostávají do situací, které si bohaté hrdinky některých jiných příběhů neumí ani představit. Myslím, že příběh perfektně vykresluje tehdejší dobu a zvyklosti.

Malé ženy bych tedy doporučila každé romantické duši, která je ochotna přijmout, že se jedná o již více než 150 let starý příběh zaměřující se především na strasti a slasti běžného maloměstského života.

9 20.09.2022

Knihu jsem poslouchal v audioverzi namluvené Martinem Zahálkou.

Pakliže jste četli nějaký špionážní román, pravděpodobně jeho autorem mohl být například Ludlum, Forsyth či Clancy. Ne, že by bylo málo „špiónských“ spisovatelů, ale všichni výše jmenovaní vsází spíše na jistou akčnost. Na dramatické scény, kdy se vám tají dech a doufáte, že hrdina dopadne teroristu, špiona či jiný cíl, který je ve velké přestřelce eliminován a hrdina s explozí za zády odchází. John le Carré ovšem vsadil na jiného koně. Jeho kůň se jmenuje Plejáda. Pléda rozličných hlavních postav, plejáda dějových linek, kompars vykreslený s jemností a jistou charakterizací, kterou v dnešní konzumní době nenajdeme.

A přes chybějící pompézní akce až po celkový počet postav, které zamotají hlavu nejednomu současnému čtenáři, dokáže vytvořit atmosféru, jež činí onu tajemnou, snad romantickou podobu onoho povolání.

Každý čin, každý rozhovor či smluvené znamení odhaluje indícii vedoucí k dopadení onoho sovětského špiona v nejvyšších patrech britské výzvědné služby. Zároveň však slouží k zamyšlení nad otázkami osobní cti, morálky či významu loajality. Samozřejmě jsou tyto otázky okořeněny jistou dávkou cynismu, sarkazmu a vlastně i jistou dávkou zápalu vedoucího k otázce významu jistých ideí, ideálů, až k materialistickému vnímání světa. Připadá vám to příliš komplikované na zápletku knihy? Pak vězte, že zdrojem inspirace jsou skutečné události 30. let 20 století, konkrétně pak univerzita v Cambridge a „Crambidgská pětka,“ tedy okruh jedinců kolem Kima Philbyho. Není najednou příběh poněkud neuvěřitelným? Stíny pronikají do světla až s ním nakonec splynou…

A právě tohle John le Carré naprosto báječně popsal. Jeden musí z kola ven je snad až mravenčí prací, ne honičky v autech, přeskakování plotů a zběsilý úprk, byť se i takové situace stávají. Lovec cítí svoji oběť, cítí pach její krve, a přesto musí být opatrný, obezřetně postupovat krok za krokem. Analyzovat každou jednu informaci, vnímat veškeré dění a nenechat se svést ze své cesty. Nějakou smrt i zde ovšem najdeme, ale její popis je tak obyčejný, až snad reálný, a to díky absenci zběsilého krveprolití.

Celému příběhu se nechce vůbec, ale vůbec věřit. Přece to nemůže být skutečné, stejně tak nemůže být skutečná jistá role Československa, a přesto…přesto vše je George Smiley tak děsivě obyčejný.

A teď k druhé části... Je Martin Zahálka dobrým předčítačem? Ne, není, naprosto ne. Martin Zahálka je skvělým vypravěčem! Z celé audioknihy mám pocit, že jsem usazen v koženém křesle někde v rohu staré kavárny, z dýmky se lenivě line kouř, káva je horká, skotská není znehodnocena ledem a Martin Zahálka sedí naproti mě a vypráví mi svůj příběh. Na seznam mých oblíbených daberů se zapisuje další jméno.

Příběh rozhodně mohu doporučit všem, kteří chtějí cítit atmosfému let minulých, kteří chtějí aspoň na chvíli svět, který je přímý a svým způsobem drsný. Svět, kde lidé nebyli rozmazlení a zhýčkaní výdobytkem techniky a nepanovala roztodivná změť pochybných individuí. Svět, který tu kdysi dávno byl, a jediné co zbylo jsou vzpomínky. Stejně tak ji doporučuji komukoliv, kdo je unaven z frenetických akcí, výbuchů či nepřestávající střelby.

2 20.09.2022

Předně chci říct, že mě velmi mrzí, jak dlouho mi trvalo tenhle příběh přečíst. Na to, že má přibližně 350 stran to bylo ostudně dlouho.
Celý svět ve kterém se děj odehrává je promyšlený do nejmenších detailů - vše má své přesné popisy, využití, názvy. A ačkoliv mám takto promyšlené příběhy ráda, tady toho na mě bylo už bohužel trochu moc. Popisy se mi zdály příliš abstraktní a náročné na pochopení, takže jsem se dost často musela vracet zpět, abych pochopila, o čem je vlastně řeč. Nicméně obdivuji nesmírnou fantazii autora, já bych něco tak komplexního vymyslet nedokázala.
Nemluvě o tom, že je kniha doplněna o nádherné ilustrace zvláštních rostlin a živočichů objevujících se v příběhu, o které se postaral sám autor.

Trvalo mi strašně dlouho prokousat se první třetinou příběhu. Bael ani Kal mi bohužel nebyli vůbec sympatičtí, necítila jsem nijak velkou zvědavost vůči tomu, co je čeká. Nicméně ve chvíli, kdy se v příběhu objeví Tristaen, věci konečně naberou spád. Dostává se nám také velmi zajímavého záporáka, kterého jsem si poměrně oblíbila.

Už od začátku příběhu je jasné, že je zde ukryté nějaké tajemství, spojení mezi postavami, které se dříve či později dozvíme. V této knize to bylo spíše později, vlastně téměř na úplném konci. A protože se jedná o první část ságy, konec je logicky dosti otevřený.

Autorův styl psaní je dosti výrazný a specifický a mě osobně se nečetl příliš dobře, musela jsem si často dávat přestávky. V několika pasážích se mi také stalo, že jsem nějak nepochopila, co se vlastně děje, jak se postavy vzaly tam, kde jsou, a o čem se zrovna baví. Naštěstí jich ale nebylo mnoho. Nečekejte tedy žádné oddechové počtení, protože se budete celou dobu muset hodně soustředit, aby vám nic neuniklo.

Mé celkové pocity z knihy jsou tedy spíše neutrální, protože pozivita a negativa se vzájemně tak nějak vyruší. Myslím, že až se autor trochu víc vypíše a vybrousí své spisovatelské schopnosti, můžeme se těšit na opravdu epický fantasy příběh. Onero je příjemná ochutnávka, která je toho důkazem.

12.09.2022

Než se vůbec pustíme do shrnutí mých dojmů ze čtení, je potřeba zdůraznit, že se jedná o příběh, který se tak nějak nachází mezi žánry sci-fi, fantasy, grotesky či pop-artu. Je zde spousta situací, které působí jako vystřižené z béčkového filmu, u kterých budete buď kroutit hlavou nad tím, jaká je to kravina, nebo se u nich dobře pobavíte. :D

Jak už název napovídá, jedna se o soubor povídek, vlastně spíš takových kratších deníkových záznamů jednotlivých postav, které dohromady jakž takž dávají dějovou linku. Jakž takž píši proto, že musím přiznat, že jsem tak cca u poloviny knihy byla naprosto zmatená a nevěděla jsem, co se vlastně děje. :D Zápisky jsou sice opatřeny daty, ale to mi v orientaci nijak zvlášť nepomohlo. Nicméně když pomineme výše zmíněná fakta, jedná se o vlastně docela dost fajn příběh.

Máme zde dvě ústřední postavy - Lily a Magora. Jak se v průběhu příběhu dozvíme, mají spolu tak trochu ambivalentní vztah - milují se a přesto si dost často lezou vzájemně na nervy. Lily si nese své "démony" z minulosti a není pro ni snadné se do někoho zamilovat, no a Magor je prostě...magor. Nepředvídatelný pošuk. Lily je studentkou školy Legati Cruentas, Magor je členem uskupení jménem Bravo Kachny. Magor se spolu s ostatními Bravo Kachnami často dostává do zvláštních situací, ve kterých figurují pistole, revolvery, plamenomety či granáty, Lily se do těchto situací často přimotá.

A jak už asi tušíte, i když jsou postavy obvykle často na hranici mezi životem a smrtí (a ve skutečnosti by byly už dávno mrtvé), nakonec vždycky nějak vyváznou. Na pozadí toho se pak nenápadně odvíjí větší příběh, ze kterého nám je ale v prvním díle odhalen jen kousek a předpokládám, že víc se o něm dozvíme v druhém a potenciálně třetím díle.

Musím říct, že hned na začátku čtení jsem byla zmatená jak lesní včela. Vůbec jsem nevěděla co se děje, kdo je kdo a podobně. Bohužel až příliš pozdě jsem zjistila, že autor má na svých webových stránkách poměrně rozsáhlou Wiki, kde má o jednotlivých postavách poměrně dost rozsáhlé zápisy. Nicméně jsem se nenechala odradit, říkala jsem si, že si prostě užiju situačního humoru a toho, čemu budu schopná porozumět. Přiznávám, že prokousat se některými částmi mi trvalo zatraceně dlouho. Ale pak byly části, jako třeba velká bitva v nemocnici, které utíkaly samy a moc se mi líbily. Autor navíc vymyslel svůj vlastní svět, který se velmi podobá tomu našemu, a to jak zvyklostmi, tak názvy míst, což je velké plus. Hodně se mi líbilo také Magorovo zlé alter-ego a impové v jeho hlavě, jejichž konverzace jsou nám místy odtajněny.

Po dočtení bych tedy řekla, že samotný svět a postavy se mi velmi líbí, ale co se týče děje, mám pocit, že by si zasloužil asi trochu víc péče...mrzí mě, že jsem se nedokázala dostat pod povrch a mohla si ho prohlédnout jen okrajově. Doufám, že v druhém díle se tohle trochu spraví. Tuhle podivnou blbinu ( v dobrém slova smyslu) bych tedy doporučila všem, kterým nevadí trocha té absurdity a rádi se zasmějí u nesmyslných či prvoplánových situací.

12.09.2022

Musím přiznat, že ze začátku jsem neměla nejmenší tušení, jak drsný a místy skutečně krutý příběh na mě mezi stránkami Balady o snech čeká. Obálka skutečně snově působí, ovšem nenechte se zmást, příběh je jen a pouze syrová realita. Nabírá spád hned od začátku a vy už při otevření tajemného kufru doufáte, že na vás čeká zápletka, u jejíhož následného prozrazení vám padne čelist. A taky že ano. Já osobně nepatřím mezi čtenáře, kteří už v půlce detektivky vědí, že vrahem je zahradník, ale nad tímhle příběhem jsem tak ustavičně přemýšlela, že jsem na celé rozuzlení rodinného tajemství přišla už sto stránek před koncem, což mi ale vůbec nebránilo v tom si ho užít. Autorka totiž v textu zanechává věty, otázky a jiné "drobečky," které vás k onomu rozuzlení mohou dovést. Jen musíte dávat dobrý pozor. :D

Jsem velmi ráda, že jsem si přečetla knihu, která se z velké části odehrává v období počátků komunismu. Jistě, něco málo jsem o něm věděla z hodin dějepisu, ale třeba od svých prarodičů jsem o této době a jejích úskalích neslyšela nikdy nic, což mě zpětně dost mrzí. Příběh Lucie a Marty mi velmi rozšířil obzory a představil mi dobu a prostředí, ve kterém žili také mí předkové a dost možná dokonce zažívali podobné věci jako ony dvě.

Psychologie Balady je skvěle propracovaná, všechny postavy mají hloubku, nepůsobí prvoplánově. Připadají vám tak reálné, jako kdyby se tenhle příběh skutečně stal. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěné z pohledu Kláry a Lucie a v podstatě jdou proti sobě - Lucie vypráví od začátku a Klára od konce. Jak už vás jistě napadne, v jednom bodě se prostě musí setkat. A tak čtěte a čtěte, stále rychleji, abyste se už konečně dozvěděli to tajemství, a ono stále nepřichází. Víte, že už je blízko, ale přesto pořád tak daleko. A když pak skutečně dojde na ono velké rozuzlení, je to tak velký zážitek, že z něj máte až husí kůži. Ano, tak dobrý tenhle příběh je.

Nesmírně děkuji autorce za tenhle zážitek, na knihu budu vzpomínat opravdu dlouho, stejně jako na Klobouky z Agarveny!

2 17.08.2022

Musím říct, že Honza Mašata má opravdu velmi specifický styl. Troufnu si říct, že bych jeho text poznala, i kdybych nevěděla, že je od něj. Což je podle mě opravdu skvělá věc. Zároveň však jeho styl psaní nestagnuje, neustále se vyvíjí. Zlepšuje. Ano, i tady najdeme nadpřirozené prvky, rodinná tajemství či gangy, což, mám pocit, už tak nějak k Honzovi patří.

Stejně tak k němu patří poněkud otevřený konec, který nechává čtenáři prostor pro fantazii. Jeho knihy jsou poměrně krátké, ale úderné, děje se toho v nich mnoho. A moc se mi líbí i to, že si nenechal ujít takové menší cameo jeho postav z předchozí knihy.

Postavy jsou opět velmi pestré, mají své skryté motivy a výrazné povahové rysy. Je vskutku zajímavé, že i v ryze českém prostředí dokáže autor vykreslit takřka exotickou atmosféru. A musím přiznat, že jsem opět nedokázala vůbec odhadnout, jakým směrem se příběh bude odvíjet. Mám totiž pocit, že, narozdíl od jiných knih, nejsou v ději zanechány drobečky, pomocí níž by se čtenář sám mohl dovtípit toho, o co vlastně v příběhu jde. A nebo je prostě jen nevidím.

Musím říct, že samotný motiv tajemných žlutých loutek s magickou mocí mne velmi zaujal a ráda bych se o nich dozvěděla víc. Informace v knížce byly totiž dost mlhavé, což mě trochu mrzí. Myslím, že v nich ležel velký potenciál, který by se dal rozvinout. A kdo ví? Třeba skutečně existují a jejich magický vliv na náš dohlíží. :)

Tentokrát musím říct, že jsem byla nadšená z krásné obálky. Podle mě se k příběhu pěkně hodí a je mnohem hezčí než obálky předchozích knih. A co si budeme povídat, ona ta vizuálně přitažlivá obálka odvede svůj díl práce. Trochu mi ale, na druhou stranu, chyběly pěkné drobné ilustrace, které se objevovaly v autorových předchozích knihách. No, nikdo nemůže mít všechno. :D

Pokud byste si tuhle knížku chtěli přečíst, budete si ji nejspíš muset pořídit jako e-knihu, protože tištěných kousků je jen pár
A já nemohu jinak než těšit se, jaký tajemný příběh pro nás Honza nachystá příště.

2 12.08.2022

Autorka před Smrdutým kojotem vydala svou prvotinu jménem Bedny - zabít sráče! kterou již doma mám, a tak jsem věděla, že i Kojot bude naprosto fantasticky graficky vyladěný kousek. Všechny ilustrace si vytváří sama a často se inspiruje různými herci, což se mi ohromně líbí. Celý text knihy je protkaný komiksovými skeči, obrázky umocňujícími děj (třeba výstřely nebo zápalné láhve) a dalšími krásnými ilustracemi.

Zkraje jsem se trošku obávala westernového prostředí, nakonec jsem ale zjistila, že to byla ta nejlepší možná volba. Tahle knížka je prostě...neuvěřitelná. Nemám slov. Nedokážu najít slova a dát dohromady věty, které by dostatečně vyjádřily, jak moc jsem si tenhle příběh zamilovala.

Hlavních postav příběhu je několik, jejich pohledy se v knize po kapitolách střídají.

Máme tu Smrdutého kojota - proslulého lovce zločinců a odměn, který nezná slitování. Když byl mladší, nechvalně proslulý bandita jménem Redburn mu zabil prarodiče, a proto pomstu tomuhle zloduchovi přijal za své životní poslání.

Dále je tu Winton - mladý starosta městečka Marsland, na kterého se vykašlala manželka, a který bez vlastního přičinění přišel o vše, co měl. Možná by se s tím lépe srovnal, kdyby nebyl takový cíťa, ale to už k němu prostě patří. A i přes to má své tajné neřesti.

Redburn, zlý a bezcitný bandita. Nebo že by to snad bylo jinak? Jaké cíle vlastně sleduje? Jaký je jeho osud? Proč se stal tím, kým je? I to všechno se zde dozvíme.

A nesmím zapomenout ani na Xenii, manželku starosty, která si drží pod palcem celý Sodville. Má své tajné úmysly a choutky, nad kterými by se spousta lidí pozastavila. A přesto je to neuvěřitelně obětavá osoba.

Úžasných postav je v celé knížce mnohem víc, ale o těch už nic prozrazovat nebudu. Představte si tedy, že vezměte všechny výše zmíněné "hrdiny," zasadíte je do westernového prostředí konce devatenáctého století, a nenápadně zamotáte nitky jejich osudů. Co z toho asi tak může vzniknout? To a nic míň se dozvíte, pokud si přečtěte Smrdutého kojota. A to ani nemluvím o tom, že se kniha odehrává v Bamberice, konkrétně ve státech jako například Nebeska či Sextas.

Ano, příběh je na první pohled dost drsný, kombinuje vulgarismy s násilím, prvky BDSM, absurdity a LGBT. Ale všechno to spolu naprosto perfektně funguje, příběh plyne bez jakýchkoliv komplikací, nic nepůsobí nepatřičně, a i když vám občas nad některými dějovými zvraty, kterých vážně není málo, zůstane rozum stát, budete chtít víc. A budete se celou dobu modlit, aby to právě s tou vaší oblíbenou postavou dopadlo dobře. Jen tak mimochodem - je to jedna z mála knížek, u kterých nedokážu říct, jaká je moje nejoblíbenější postava, protože je zbožňuju všechny.

A věřte mi, když říkám, že i navzdory všem vulgaritám a násilí pro mě tenhle příběh byl jedním z největších romantických dojáků, které jsem kdy četla. Na konci jsem bulela jako želva. Opravdu před autorkou smekám. Naprosto mi vyrazila dech, a já už se přistihuji při tom, jak do knížky znovu a znovu nakukuju a připomínám si své oblíbené scény.

9 02.08.2022

Kniha má na první pohled poměrně nenápadnou obálku, která rozhodně nevyniká svou barevností. Když jsem ji poprvé uviděla, vůbec mě nenapadlo, že je příběhem odehrávajícím se především v prostředí kolotočářů. Nicméně po přečtení knihy mám pocit, že je obálka dokonalým protipólem toho, jak barevný na první pohled je život u kolotočů, a tedy dokonale vystihuje samotný příběh.

Ten slouží tak trochu jako zpověď samotné autorky, která je také hlavní postavou celé knihy. Narodila se, jak již bylo zmíněno, do rodiny kolotočářů, ale v dospělosti se rozhodla tento poměrně drsný životní styl opustit kvůli lásce, což její rodinou nebylo vnímáno příliš pozitivně. Když byla Hanka malá, žili s mámou, tátou a později i velmi nemocnou mladší sestrou v malém bytě (který později vyměnili za pěkný dům) a velkou část života trávili v maringotce, která se neustále přesouvala spolu s pouťovými atrakcemi z jedné vesnice poblíž Brna do druhé. Všude měla kamarády. Všem na pouti připadala zajímavá, zvláštní, jako z jiného světa. To ovšem také znamenalo, že byla pod drobnohledem všech. Neustále poslouchala na příliš příjemné otázky ohledně jejich života, toho, jestli je kolotoče uživí, kam vlastně chodí na záchod a podobně.

Dokonce i na střední škole ji skoro všichni znali. Rodiče jí dávali na pouti čím dál tím víc práce, musela pomáhat stavět autodrom, vybírat celé dny peníze u atrakcí tak, že si skoro nemohla odskočit na záchod a neměla čas prakticky na nic jiného. Na většinu zkoušek se musela učit "za chodu." Navíc vztahy v jejich rodině trochu narušovala nemoc Hančiny sestry, která se světu kolotočů tak trochu vyhnula.

Rodiče od Hanky očekávali, že si jednou vezme někoho od kolotočů, a když si pak našla kluka z "normálního" světa, se kterým se rozhodla odejít z prostředí poutí a života "na kolech," zachovali se k ní jako kdyby byla cizí, i navzdory tomu, že většina ostatního příbuzenstva také žila "normální životy." Víc ale prozrazovat nebudu.

Musím přiznat, že pouťové prostředí pro mě bylo velkou neznámou a trochu jsem se bála, jestli mě příběh bude bavit. Už po pár stránkách jsem však názor změnila a během jednoho večera jsem ji "zhltla." Hančin příběh je opravdu citlivě a poutavě napsaný a musím říct, že jsem si ho nesmírně užila a také mi pomohl utvořit si alespoň základní názor na toto neobyčejné prostředí. Já sama vím, že bych takový život vést nikdy nemohla, a obdivuju každého, kdo to dokáže. Ale zároveň mi také přijde, že je to do jisté míry prostředí tak trochu nepřátelské, uzavřené. Že kolotočáři se sice přátelí se spoustou lidí ve vesnicích, které navštěvují, ale zároveň se jim trochu vyhýbají.

Každou životní etapu jsem s Hankou prožívala velice intenzivně, o to víc proto, že se její příběh odehrává kousek od místa, kde sama bydlím, prostředí mi tedy bylo velmi blízké. Často mi jí bylo líto, protože si spoustu věcí nezasloužila, ale život už je bohužel takový. Chápu, proč autorka nechce vystupovat z anonymity, protože tato kniha je opravdu intimní zpovědí jejího života a píše o spoustě věcí, které by se lidem z jejího okolí nemusela líbit.

Mockrát tedy děkuji za tento nevšední čtenářský zážitek a knihu určitě doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět víc o tom, jaký je život lidí, které čas od času potkáváme na poutích a kolotočích.

1 01.08.2022

Musí přiznat, že podle obálky a anotace jsem tak trochu čekala, že tahle sága bude velká romanťárna. Nicméně jsem se trochu sekla, protože v téhle knize bylo romantiky opravdu hodně, ale hodně málo. I když se samozřejmě motá kolem osudů a vztahů jednoho později slavného sicilského rodu, je to spíše knížka plná kruté reality a boje o čestné místo v neúprosné společnosti.

O samotném ději toho nejde říct o mnoho víc než je řečeno v anotaci, protože bych vyzradila důležité zápletky, kterých je v příběhu mnoho. A i když se samotný námět může zdát jako tak trochu nuda, věřte, že si tuhle rodinu oblíbíte natolik, že vám 450 stran zmizí pred očima, a vy už se budete těšit na další díl.

Styl vyprávění je naprosto jedinečný, psaný v přítomném čase za použití květnatého jazyka. Autorka nepochybně věnovala spoustu času přípravě a historickým reáliím. Velmi se mi líbí, že na počátku každého období najdeme krátký odstavec, který shrnuje, co se právě v tu dobu dělo ve světě. Musím také přiznat, že až po dočtení knížky jsem zjistila, že rod Floriů skutečně existoval/existuje a jejich osudy jsou tedy skutečné, jen trochu upravené pro příběh.

Samotné postavy jsou velmi uvěřitelné, a i když mi zpočátku trochu trvalo, než jsem si zvykla na jistou chladnost a emocionální odstup, který mezi sebou jednotliví členové rodiny mají, nakonec jsem si je velmi oblíbila. A dokonce mě bavily i pasáže, ve kterých se řešil obchod, politika a ekonomika, i když za normálních okolností se těmto tématům spíše vyhýbám.

Když to vezmu kolem a kolem, nepodařilo se mi najít nic, co bych knize vytkla.
Tuhle ságu bych tedy doporučila všem, mužům i ženám, které zajímá příběh o rodině, která se dokázala z těch nejnižších poměrů vypracovat až na samotný vrchol.

1 26.07.2022

Jako jistě spousta z čtenářů této knihy jsem relativně nedávno jsem četla autorovu první knihu Druhá šance, a byla jsem z ní naprosto unešená a nadšená. Když jsem se dozvěděla, že bude vydávat básnickou sbírku, přemítala jsem zda si ji mám přečíst, či nikoliv. Poezie je totiž pro mne velmi subjektivní a trochu jsem se bála, abych se nezklamala.

Držet břitvu na tepu doby ovšem není jen sbírka poezie. Obsahuje i několik více či méně krátkých próz. Je rozdělena na 4 tematické celky - minulost, přítomnost, budoucnost a mezičasí. Celá sbírka je laděna spíše do stylu moderní poezie - některé básničky zaberou jednu stránku, některé více, ale třeba tím stylem, že na jedné straně je pouze jedno nebo dvě slova.

Musím přiznat, že poezii hodnotím nerada. Jak jsem již říkala, je to podle mě velmi subjektivní záležitost a ohromně záleží na tom, jestli se osobnost autora a čtenáře v určitém bodě protnou a jsou tedy spolu "na jedné vlně." Bohužel musím říct, že většina básní pro mne byla změtí slov bez zřejmého smyslu. Nějak jsem nedokázala rozluštit, co tím vlastně autor chce říct, jaké byly jeho myšlenky, co ho vedlo k napsání zrovna těchto veršů. V celé sbírce jsem našla všehovšudy 10 básniček, které se mě nějakým způsobem dotkly, rezonovaly mnou. Úplně mi neseděly kousky, ve kterých byly použité příliš moderní výrazy, anglická slova nebo občas i vulgarismy. Asi jsem v tomhle trochu staromódní.

Co mě ovšem nadchlo a přesvědčilo o tom, že Adam opravdu umí psát, byly krátké prózy doplňující básně. Mou nejoblíbenější se bezpochyby stala Dívka bez barvy I., protože se svým stylem ohromně přiblížila právě mé oblíbené Druhé šanci. Byla to stejně uchvacující sci-fi podivnost, která by podle mě mohla být námětem minimálně na povídku, ne-li na celou knihu. Na tenhle příběh budu dlouho vzpomínat.

Mou závěrečnou myšlenkou tedy zůstává, že ač na poli básnickém jsme se s autorem tak trochu minuli, u jeho další prózy nebudu váhat ani vteřinu a půjdu si ji přečíst.

4 12.07.2022

Už podle obálky každého čtenáře nejspíš napadne, že se nebude jednat o zrovna veselou knihu. A skutečně tomu tak je - hlavním tématem je totiž válka v Bosně.

Máme zde dvě hlavní hrdinky - Auroru a Evu. Obě dvě jsou na začátku příběhu velmi mladé, Aurora je v podstatě ještě dítě a Eva studentka. Žijí si spokojeně se svými rodinami, nicméně v určitém bodě jejich každodenní reality jim dojde, že něco není tak, jak má být. Že se najednou nemůžou stýkat se svými přáteli. Že se na ně někteří sousedé dívají skrze prsty. Že v televizi neustále hlásí o nepokojích a bojích, které se v jednu chvíli zdají tak vzdálené, ve chvíli druhé jsou ovšem již za dveřmi.

Dějové linie se hodně střídají, stejně tak jako pohledy obou hrdinek. Hned na začátku knihy tedy víme, že se obě dvě dívky v určitém bodě příběhu setkají, jen nevíme kdy a za jakých okolností. Dozvídáme se také něco o jejich současném životě ještě před tím, než se dozvíme, jakými hrůzami si musely projít.

Nejdůležitější na celém příběhu je fakt, že ani jednou není konkrétně zmíněné, mezi kým dané boje probíhají či k jaké straně dívky patří. Místo toho zde máme tři skupiny lidí se zvláštními, až pohádkovými jmény - Snowyany, Silasovce a Jayveejce - které uctívají každá jednoho bájného draka namísto "klasického" boha.
Tohle je podle mě jedna z nejlepších věcí, co mohla autorka udělat. Protože tímto přesně ukazuje to, co si spousta lidí neuvědomuje - je úplně jedno, na jaké straně stojíte. Války nemají vítěze, jen viníky a oběti. Každý má vždycky pocit, že to jeho strana je ta "správná" či "dobrá," nebo snad "v právu." Jenže úplně stejně to vidí i strana druhá či třetí. Vyrůstáme v určitém prostředí, kde jsou jisté politické směry, náboženství či jakékoliv další konfliktní oblasti považované za správné a některé jiné za špatné. Tak nás to učí od malička. Ale je tomu skutečně tak? Doopravdy je vždy jedna strana ta "zlá" a druhá "hodná?" Myslím, že všichni, kdo se nad tímto zamyslí, musí nutně dojít k závěru, že nic nikdy není černobílé. Jedna věc je však jistá - v každém takovém konfliktu budou trpět nevinní, bezbranní lidé.

Kniha popisuje příšerná zvěrstva, kterými si museli všichni civilisté, uprchlíci či váleční zajatci projít. Myslím, že nemá smysl zde vyjmenovávat konkrétní situace, protože není tak těžké si je domyslet. Je to opravdu až neuvěřitelné a smutné.
Nicméně jsem ráda, že jsem se prostřednictvím tohoto příběhu dozvěděla něco víc o válce v Bosně a Hercegovině. Bylo osvěžující, že toto nebyl jeden z dalších příběhů druhé světové války, kterými je, mám ten pocit, knižní trh tak trochu přesycen.

Styl výpravění je naprosto skvělý, svěží, děj rychle ubíhá. Autorka má skvělé vyjadřovací schopnosti a podařilo se jí příběh tak detailně proplést do sebe, takže má čtenář až pocit, že pomalu rozplétá jednotlivá vlákna tohoto složitého příběhu a nenávratně se blíží k jeho rozuzlení.
Musím jen přiznat, že zkraje se mi trochu pletlo, které zážitky patří Evě a které Auroře, ale po chvíli čtení se toto ustálilo.

Obě dvě hrdinky jsou velmi sympatické a silné osobnosti, které není vůbec těžké si oblíbit a věřit v jejich šťastný konec.
Nicméně konec samotný byl velmi smutný a dojemný, pobrečela jsem si. Přiznám se, že pro mě byl tak trochu překvapením, a že jsem čekala klasický happy end. Na druhou stranu mě autorka příjemně překvapila tím, že se odhodlala pro takovýto konec.

3 06.07.2022

Z prvního dílu téhle historické romantické série jsem byla naprosto unešená, ústřední dvojici jsem si absolutně zamilovala. Když jsem pak zjistila, že druhý díl nebude o mé oblíbené Annabelle, ale o její kamarádce Lucii, trochu jsem znejistěla. Bude i druhý díl tak skvělý? Co když mi Lucie jako hlavní hrdinka nebude sympatická? Nicméně již po pár stránkách bylo jisté, že takové zklamání se nekoná. Lady Lucie si mě totiž svou nezkrotnou povahou a ochotou udělat pro svou věc prakticky cokoliv ihned omotala kolem prstu. Díky vzájemné přitažlivosti a chemii mezi Lucií a Tristanem dostáváme bezpočet kouzelných situací, kterých prostě nikdy není dost. Po několika přečtených kapitolách jsem měla ohromnou radost, že je druhý díl delší než první, i přesto mi však trvalo pouhé dva dny ho přečíst.

Přišlo mi také, že je tento díl o dost odvážnější než byl díl první, což není vůbec na škodu. Erotické scény jsou velmi dobře napsané, nepůsobí trapně ani nechutně, opravdu jsem si je užívala. Nenechte se však zmýlit - kniha není jen prostoduchým erotickým dobrodružstvím. Je plný chytrých diskusí a inteligentních nápadů, zabývá se důležitými otázkami dané doby a každý si v ní jistě najde to své. To, že má Lucie jako domácího mazlíčka kočku Boudiccu je jen třešničkou na dortu pro každého kočkomila.

Děj ubíhá nesmírně rychle. Rebelky z Oxfordu jsou přesně tím typem knihy, kterou prostě nejde odložit, a budete ji chtít číst dál a dál i navzdory spánku, práci či jiným povinnostem, dokud se nedozvíte, jak to celé dopadne. Autorka mě po přečtení druhého dílu, který byl dle mého názoru ještě lepší než ten první, pouze utvrdila v tom, že je brilantní spisovatelkou, a že budu netrpělivě vyčkávat každou další knihu z její tvorby.

4 06.07.2022

Již od samého počátku jsem se ke knize skutečně snažila přistupovat jako k YA literatuře - nespadám do cílové skupiny, ale přesto si občas ráda příběh z této kategorie přečtu. Nicméně musím říct, že kniha bohužel má očekávání příliš nenaplnila a mé dojmy z ní byly spíše vlažné.

Nezlobte se na mě, ale holka na přelomu patnáctého a šestnáctého roku svého života, která nemyslí na nic jiného než jak se vdá a bude vychovávat kupu dětí, mi skutečně nepřipadá jako důvěryhodná postava. Spíš mi to připadalo už od počátku úsměvné, protože na jednu stranu Adéla neustále myslí na výše zmíněné věci, ale na stranu druhou se pořád chová jako umanuté děcko, kterému někdo sebral oblíbenou hračku. A přesně takhle to vypadá celou knihu. V jednu chvíli je Adéla naivní, jedná neuváženě a hloupě, a v druhou chvíli je z ní uvědomělá a zodpovědná žena. Pochopila bych, kdyby se celou dobu chovala naivně, přeci jen je to puberťačka, ale tohle neustálé střídání nepůsobilo věrohodně. A tento typ chování se neobjevuje jen u ní, ale i u ostatních postav příběhu.

Vlastně na tomhle principu stojí i hlavní zápletka celé knihy, kdy se Adélina matka, která své dceři neustále klade na srdce, jak je les plný nebezpečí a příšer a musí se mít stále na pozoru, najednou promění v nezodpovědnou puberťačku a udělá naprosto začátečnickou chybu.

To, že Adéla (a nejen ona) je naprosto nesympatická a nedokázala jsem si ji v průběhu celého příběhu oblíbit ani trošku, je spíš už věcí mé osobní preference a knize to nevyčítám, nicméně výše zmíněná fakta prostě nejsem schopná knize odpustit. A stejně tak musím přiznat, že mi opravdu vadilo to, že jméno hlavní hrdinky bylo přeložené do češtiny. Proč? Proč proboha máme Sofii, Graingera, Maxe, ale najednou máme Adélu? Vždyť to zní otřesně. Já, jakožto bilingvní člověk, miluji češtinu i angličtinu úplně stejnou měrou, ale opravdu nemám ráda, když se oba jazyky nesmyslně míchají dohromady.
Souboje a akční scény jsou dalším bodem, ve kterém jsem příběhu vůbec nevěřila. Holka, která nikdy s ničím a nikým nebojovala, dokáže po měsíci ne až tak úplně intenzivního tréninku najednou neohroženě zabíjet monstra v lese?
A pak je tu ještě jedna věc - nějak nechápu, proč je příběh označován jako převyprávění červené karkulky, protože mi přišlo, že jediné, co mají tyhle dva příběhy společné, je babička bydlící uprostřed lesa a vlci.

Abych ale nebyla jen negativní, velmi se mi líbilo prostředí vesnice, ve které se příběh odehrává, moc se mi líbila atmosféra celého příběhu a také les a nebezpečí, která ukrývá. Stejně tak jsem si oblíbila postavu Maxe, který mi připadal jako jediný člověk široko daleko, který měl v hlavě mozek. I samotná myšlenka ochránkyně, u které nechci zacházet příliš do detailů, abych vám nic neprozradila, je velmi pěkná, a myslím, že by se dala zpracovat mnohem lépe.

Také bych chtěla vyzdvihnout, že kniha nebyla psána žádným "sluníčkovým" stylem a když došlo na nepříjemná rozhodnutí, autorka se rozhodla jít tou méně příjemnou, ale celkově prospěšnější cestou, i když například zahrnovala smrt či zachránění vlastního krku na úkor ostatních. To opravdu oceňuji, nemám ráda, když se v knihách postavy chovají za každou cenu bezchybně a "správně."

Moc mě mrzí, že nemohu o knize napsat více pozitiv, ale ve svých hodnoceních ráda zůstávám upřímná.

Knihu doporučuji spíše nenáročným čtenářům, kteří jsou ochotni příběhu odpustit nedotaženost a naivitu na úkor dobře vystavěné atmosféry a několika neotřelých témat.

1 02.06.2022

Tato útlá modrá knížka zdobená matematickými a fyzikálními vzorečky, kterém nepochybně rozumí jen správný matfyzák, je vlastně takovým deníčkem autorky. Ta se totiž na střední škole rozhodla, že se navzdory své lásce ke psaní pustí do studia matfyzu a jednou bude předávat své znalosti dalším generacím jako učitelka. Za tohle rozhodnutí jí ode mě náleží pořádná dávka obdivu. Jen málokdo se odváží vstoupit do vod učitelství, natož potom v kombinaci matikou a fyzikou.

Dozvídáme se tedy, jaký je samotný přerod ze středoškolačky na vysokoškolačku, jaké nástrahy skýtá informační systém, jak velký problém je si správně zapsat předměty a jaké nástrahy na vás mohou čekat mezi stěnami fakulty.
Nicméně výše zmíněné historky nejsou ani zdaleka hlavním motivem knihy. Najdete zde třeba návod na použití matfyzáka, zážitky ze zahraničí, vtipné historky z online výuky, příhody z rodinné kavárny či autorčiny první pokusy o to někoho něco naučit.

Historky jsou milé, nenucené, uvěřitelné a vtipné. Situací, ve kterých jsem viděla sama sebe, nebylo málo a o to více jsem si je užila. Jediné, co mi v knížce trochu scházelo, byly nějaké časové milníky, abych se mohla trochu lépe orientovat v tom, kdy se která historka odehrává. Kromě této drobnosti však mohu knize "vytknout" snad je to, že je tak krátká. Vůbec bych se nezlobila, kdyby byla alespoň dvakrát tak dlouhá. Nicméně doufám, že až autorka do své sbírky přidá zážitky z učitelování, podělí se s námi o ně v další knížce.

Doporučuji všem, kteří si chtějí u čtení odpočinout, pobavit se a třeba i těm, kteří na čtení nemají moc času, neboť se jednotlivé vstupy dají číst pohodlně i s větším časovým odstupem.

1 15.05.2022

Na úvod je asi nejdůležitější zdůraznit, že se jedná o příběh určený primárně dětem a tudíž se v něm objevují prvky příslušící tomuto žánru. Příběh je vyprávěn v ich-formě a dostává se nám tedy autentického stylu vyprávění z pohledu puberťačky. Tento styl vyprávění je zároveň skvělý také v tom, že Amari, stejně jako my, o nadpřirozeném světě vklíněném do toho našeho a jeho chodu nic neví, a tudíž při čtení zažíváme stejné či podobné pocity jako hlavní hrdinka.

Myslím, že už z popisu děje je jasné, že se kniha potýká hned s několika tématy, které nejsou úplně snadné. Řeší se zde původ, barva pleti, setkáváme se s příběhem matky samoživitelky i a faktem, že když se člověk narodí do "dobré" rodiny, má prostě o dost víc štěstí než ostatní. V určitých chvílích se dostáváme až tak trochu na tenký led,kdy hrozí větší konflikt. Nicméně Amari ze sebe i přes nepřízeň osudu rozhodně nedělá žádnou chudinku, na naopak, je to velká bojovnice, která si stojí za svými názory a rozhodnutími, a nenechá se od ostatních beztrestně ponižovat.

Velmi důležitými postavami v příběhu jsou také Amariini přátelé. Jednou z jejích kamarádek se například stane drakodlačice Elsie, která má velké nadání pro vynalézání všelijakých technických zlepšováků. Amari zde také najde kamaráda, od kterého by na první pohled spojenectví vůbec nečekala.

Příběh je plný překvapení a zvratů, které jsou často nepředvídatelné, a neustále čtenáře udržují v napětí a zvědavosti. Je zde hodně akce, často jsou demonstrovány magické schopnosti jednotlivých dětí i dospělých. Dozvídáme se spoustu zajímavostí z nadpřirozeného světa a také jeho propojení s naším běžným světem prostřednictvím vysvětlení nejrůznějších událostí, které byly tak trochu zakamuflovány v něco jiného.
Na mě osobně byly některé scény až trochu přehnané a některé vynálezy působily trochu infantilně, stejně tak mi trochu vadil překlad některých jmen a pojmenování z angličtiny, nicméně opravdu nepatřím do cílové skupiny čtenářů. Umím si představit, že před 15 lety bych z knihy byla naprosto unešená. Velkým plusem jsou také pěkné ilustrace doprovázející začátek každé kapitoly.

Knihu bych rozhodně doporučila všem fanouškům magie a nadpřirozena (i těm dospělým), kteří si rádi přečtou příběh o velké odvaze a boji "dobra" proti "zlu."

1 14.03.2022

Musím říci, že zkraje jsem vůbec nevěděla, co mám od příběhu čekat. Popravdě jsem nečekala, že bude zápletka taková, jaká je. Ale musím také říci, že to bylo překvapení veskrze pozitivní. Nikdy jsem podobný příběh nečetla. A protože jsem člověk, který miluje fakta, byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že autorka svůj příběh skutečně vystavěla na těch malých střípcích informací, které z této doby máme.
Jen se na něj podívala úplně jinak, než všichni ostatní. Především se snažila na vše nahlížet očima ženy tehdejší doby. Četla mezi řádky a do rovnice doplnila neznámé, které se sice mohou jevit jako naprosto liché...ale co když ne? Když připustíte, že je něco takového možné, začne celý příběh dávat smysl a už navždy ve vás zůstane.

Děj knihy neutíká příliš rychle. Vlastně chvílemi máte pocit, že se neděje skoro nic. Jde totiž především o pocity hlavních postav, o jejich myšlenky, morální zásady a pochybnosti, se kterými se musí vypořádávat. Podstatná je duchovní stránka a také víra a bůh. Existuje jen ten křesťanský? Nebo je i jiný bůh, který prostupuje vše kolem nás, který je v každém listu, větvičce či květů? Podobných konfliktů je v knize spousta a i když na ně logicky nedostaneme jednoznačnou odpověď, donutí nás k zamyšlení.

Charaktery jednotlivých historických osobností jsou vykreslené uvěřitelně, rozhodně nejsou ploché či prvoplánové. A i když s přihlédnutím k historickým faktům tak nějak tušíte, jak příběh skončí, je dost nepravděpodobné, že byste předem byli schopni odhadnout, co je oním tajemstvím, okolo kterého se ovíjí dějová linka.
Velkým bonusem jsou pak nádherné ilustrace, které doplňují jednotlivé kapitoly Anežčina příběhu, a které překrásně dokreslují atmosféru děje.

27.02.2022

Když jsem poprvé uviděla Rebelky z Oxfordu, říkala jsem si, že mě jejich příběh určitě bude bavit. Mám moc ráda romantické příběhy odehrávající se v historii, takže jsem neváhala a pustila se do nich. Musím ovšem říct, že jsem byla ohromena tím, jak skvělý tenhle příběh je!
Už nějaký ten pátek mi není -náct, ale u téhle knížky jsem se neustále culila jako puberťačka a doslova jsem hltala každý řádek.

Sebastian Montgomery je na první pohled chladný, odtažitý a bezcitný muž, kterého by sice chtěla každá žena široko daleko, ale jen pro jeho bohatství a společenské postavení. Já osobně musím říct, že on je prototypem muže, kteří mě vždycky přitahovali. Ti, kteří se navenek jeví jako kus kamene, a jejich pravou tvář zná sotva hrstka těch nejbližších. To, jak se mu Annabelle dostávala pod kůži a to, jak moc to mezi nima dvěma jiskřilo, mě přesvědčilo o tom, že je Evie skutečně skvělou autorkou, která si zaslouží mnohem více pozornosti než má nyní.

Ne však jen kvůli brilantní romantické lince, ale především také kvůli tomu, jak důležitými politickými a společenskými otázkami se zabývá. Práva žen byla dlouhou dobu kontroverzním tématem a ve společnosti panovaly názory jako například že ženy mají jinak zakroucený mozek než muži, a proto nikdy neporozumí politice ani nebudou schopny se plně vzdělávat. Že potřebují muže, aby je ochraňovali a o všem rozhodovali za ně. Že musí být poslušné manželky a matky a celý svůj život zasvětit výchově dětí. V dnešní době samozřejmě dávno víme, že něco takového není pravda a takovéto názory jsou směšné, v době, ve které žijí naše hrdinky, se však společnost teprve začala připravovat na něco jako jsou vzdělané a soběstačné ženy.
Na Annabelle a její přítelkyně tak většina lidí pohlíží jako na něco nečistého, nepatřičného, či dokonce pobuřujícího.

Také se mi moc líbilo, že se nám dostalo jak Annabellina, tak Sebastianova pohledu na celou záležitost a často jsme se tak zpětně mohli dozvědět, jak se v dané situaci cítil ten druhý. Mám pocit, že v takto psaných příbězích si postavy dokáží čtenáře mnohem víc získat. Já sama jsem oběma fandila od začátku do konce. Kdybych si měla vybrat postavu z historického příběhu, kterou bych chtěla být, pak by to byla rozhodně právě Annabelle.
Skvělé je také to, že hlavní hrdinové nejsou žádní puberťáci. Sebastianovi je 36, je to tedy již zralý muž, který má spoustu zkušeností. Annabelle je sice o dost mladší, ve 25 však tehdy byly neprovdané ženy považovány skoro za staré panny.

Dalším plusem jsou erotické scény. V historických příbězích bývá intimita dost často pouze naznačena, ale ne explicitně popsána. Tady se nám ji dostává plnými doušky. Trochu jsem se bála, aby nebyly tyto scény trapné. Nevím jak vám, ale mě občas určitá pojmenování či přirovnání při sexuálních scénách tak pokazí zážitek, že mi to celé pak přijde trapné a nepatřičné. Tady bylo vše tak, jak má. Všeho bylo tak akorát.

Samozřejmě, jedná se o romantický příběh, takže sem tam se objeví nějaké to klišé nebo scéna, kterou tak nějak očekáváte. Ani samotný konec není kdovíjak překvapující. Ale to už je prostě součástí tohoto typu knih a tak nějak to každá čtenářka očekává. Vlastně myslím, že často tyhle příběhy čteme právě proto, že víme, co nás čeká.

Autorka nám nabízí také spoustu zajímavých vedlejších postav, o kterých bychom chtěli vědět víc. A máme štěstí. I když se příběh Annabelle a Sebastiana v této knize pomyslně uzavírá, v dalších knihách na nás čekají příběhy Hattie, Catriony a Lucie, takže se rozhodně máme na co těšit!

2 23.01.2022

Podle názvu této knihy s překrásnou polorvrdou zelenou obálkou byste si mohli myslet, že se jedná o soubor map. To ale není tak docela pravda, i když mapy tvoří podstatnou část jejího obsahu. Již v úvodu knihy se dozvídáme, že není nutné být znalcem Tolkienova světa, abyste si tuto knihu mohli užít. Je napsána tak, že se v ní dobře zorientuje i člověk, který viděl pouze filmy a žádné bližší informace nezná. :)

Jednou z prvních součástí knihy, se kterou se setkáváme, je propracovaná časová osa Středozemě a Zemí neumírajících. Zde se dozvídáme, že to, co se odehrává ve všemi tolik milovaných knihách je vlastně jen špičkou ledovce propracovaných dějin světa. Další strany a kapitoly nás pak provedou jednotlivými částmi této časové osy.

To a mnohem, mnohem víc se dozvíte, pokud se nenecháte odradit zdánlivou náročností orientace v dějinách. Na první pohled se může zdát, že není možné si zapamatovat všechny názvy a jména, která se v knize objevují, a občas se mi skutečně stalo, že jsem se do nich trochu zamotala, nicméně vždy se mi podařilo pohodlně zpětně nalistovat příslušné stránky a chybějící informace si doplnit.

Kniha je členěna do kapitol a podkapitol. Autor nám vždy načrtne, co nás na následujících stránkách čeká, a následně nám do podrobna přednese detaily.
Takřka na každé dvoustraně na nás čekají překrásné ilustrace, mapy, časové osy a doplňující materiály, které jen umocní dojem ze čtení a potěší čtenářovo oko.

Nicméně pokud jste milovníky knih plných akce a napětí, pak tato publikace zřejmě není pro vás. Čtenář k ní musí přistupovat skutečně jako k atlasu, který mu má pomoci se zorientovat, a který je nabitý především fakty. Není to oddechové čtení a skutečně vyžaduje, abyste se na všechna fakta plně soustředili, jinak vám nebudou dávat smysl a to bude mít za následek pokažený čtenářský zážitek.

10.01.2022

Pan primář je kolekcí jedinečných postřehů, sarkastických poznámek a černého humoru. Původně byla určena jen úzkému kruhu přátel autora, studenta medicíny. Jednotlivé stripy byly (a stále jsou) publikovány na Instagramovém profilu @panprimar, autor však nadále zůstává veřejnosti neznámý. A vlastně se ani není čemu divit, možná by mu jeho vtípky leckdy mohly trochu zavařit. :D

Znáte to, každé povolání má takový svůj soubor vtipů a narážek, které často znají i lidé mimo profesi. Autorovi se zdařile podařilo laické veřejnosti přiblížit, s čím se vlastně takový doktor nebo sestra každodenně v práci setkává. S pacienty je to občas jako s boj s větrnými mlýny. Velmi dobře také znázorňuje ztrátu iluzí mladých mediků, kteří přijdou do práce plni elánu a za chvíli už si ani nevzpomenou, kdy naposledy spali.

Občas nevybíravým způsobem koketuje s nejrůznějšími nemocemi či předsudky a představami, které veřejnost o lékařském povolání má. A občas z některých stripů pod tou maskou vtipu čiší hořkost reality. Dává nám jednoduše možnost nahlédnout pod pokličku tohoto nelehkého a obdivuhodného povolání.

Na první pohled by si člověk řekl, jak jeden obrázek chlapa za stolem s modrým pozadím proložený místy obrázkem zdravotní sestry může někoho ještě pořád bavit, natož jak tyhle obrázky může někdo vydat knižně. Pan primář je ovšem skutečně zábavný a troufnu si tvrdit, že nudit se u něj nebude nikdo.

V neposlední řadě musím zmínit profesionální zpracování, kterým je brněnské nakladatelství Backstage Books již proslulé.

Atypický formát perfektně sloužící svému účelu, desky z příjemného materiálu a kvalitní papír i tisk uvnitř jsou rozhodně obrovským plusem, který jistě spousta čtenářů ocení.

3 10.12.2021