Smrdutý kojot
Rosana Zvelebilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495418/bmid_smrduty-kojot-0tk-495418.jpg
4
49
21
Smrdutý kojot je jako superhrdina Divokého západu ‒ všichni vědí, že je nejlepším lovcem odměn, ale málokdo zná jeho pravou identitu. Morgan Tyler toho vesele využívá, dokáže se vetřít do blízkosti stíhaných zločinců a má stoprocentní úspěšnost v jejich dopadení. Všichni doufají, že bude tím, kdo dostane nejnebezpečnějšího banditu Benita Redburna. Jeho banda už vypálila do základů nejedno město a předcházejí ji zvěsti o její bezcitnosti. Do toho se nechtěně přimíchá Winton Lawn, slušný starosta malého města, kterého nepřestává překvapovat fakt, že ho chtějí všichni zabít. Poté, co unikne hrobníkovi z lopaty, se snaží v nastalém chaosu najít lásku a přátelství, což z něj dělá ještě většího podivína. Román spojuje western, LGBT tématiku, BDSM a absurdnost, se kterou se tři hlavní hrdinové, Benito, Morgan a Winton, potýkají. Je to příběh plný překvapivých zvratů, tvrdosti věhlasných zabijáků, ale i humoru, nečekané lidskosti a šokujících odhalení.... celý text
Přidat komentář
Pořád nevím, co si o téhle knize myslet. Vulgarismy jsou běžná věc, smrt taky. Postavy se ženou kupředu za nějakým svým snem. Občas se někomu něco podaří si splnit. Román, kde se popravuje a divoký západ tu je prosycen i českým prvkem. Musel jsem se místy smát.
Nejsem puritán, klidně si přečtu i nějakého Mellicka. Ale i tato literatura musí splňovat určité nároky. Což bohužel není tento případ. Stejně jako natočením spousty gagů nevytvoříte výbornou komedii, tak stejně dopadla i autorka. Tak se snažila neustále něčím překvapovat, až rozbila celou koncepci románu. Po přečtení jsem se nad tím zamyslel a došla mi jedna důležitá věc. Vždyť to je vlastně typická červená knihovna!!! A aby ji odlišila od běžného středního proudu nacpala autorka kam se dalo LGBT, BDSM a výraz ty p--o. (Přitom je pro nás typičtější ty v--e.) Taky mi nedošlo proč Nebeska a Sextas atd, ale na druhou stranu zachovala Mexiko. Tohle se na vtipnosti nijak neprojevilo.
Řekl jsem si, že v listopadu budu číst knihy hlavně od spisovatelek. A hned ta první byla docela úleťárna. Útlocitné čtenáře klasické literatury by možná dohnala až k srdečním problémům či jiným nevolnostem, milovníci té „béčkové“ si naopak budou rochnit a mlaskat. Silnějších výrazů je zde jako blech na ježkovi, ale proč ne? Sem to prostě patří. Moc jsem si to užíval.
Smrdutá kojot (nejde o překlep) je vážně dost dobrá mela!
Střídání pohledů hlavních postav včetně spisovné a nespisovné češtiny je neskutečně fajn zážitek, protože Rosana je boží vypravěčka.
Díky ní si připadáte, jako v bijáku, kde na plátně řádí Terence Hill a Bud Spencer, abyste vzápětí zakopli o ostrou a pochmurnou náladu, jako od Tarantina, nebo poetiku Šimka a Grossmanna kořeněnou specifickým druhem Rosanina hořkosladkého černého humoru, který dává celému příběhu ten správný říz.
Autorka umí mimo jiné perfektně vykreslit sexuální fluidnost, která je z jejího pera zcela přirozeně plynoucí, nehraje si na jakousi zvláštnost a do celku velmi dobře zapadá.
Celou dobu jsem se upřímně bavila a hledala další chvíli kdy zase sednu na průdel a budu hltat stránky jednu za druhou.
Svině kniha, že už je dočtená!
P.S.: autorka jistě nebude dotčená :)
Tohle bylo tak mega, úžasně skvělé. Kniha mě neskutečně bavila, humor, zápletky, všechna ta romantika. A Benito s Wintonem ve stáji...:-D to bych mohla číst pořád. Rozhodně si přečtu další autorčiny knihy.
Na knihu jsem si musel zvykat, ten místy až vulgární styl mi moc nesedí, ale v celkovém kontextu to bylo hodně dobré.
Kresby v knize jsou povedené, styl střídání taky.
Ač jsem sám gay, tak mi taková přehršel LGBT tematiky místy vadila. Trochu mi přijde, že se tohle téma musí dát všude.
Jestli máte rádi drsné kovboje, jež skrývají svou romantickou duši a nebojí se své city dát najevo. Nebo silné ženy, které ví, co chtějí a jdou si tvrdě za tím. Jestli se vám líbí příběhy plně zábavných dialogu ve stylu Quentina Tarantina a nebojíte se krve a násilí páchaného snad na úplně všem, je Smrdutý Kojot dobrá volba.
Jako hele bomba! Western není absolutně moje kafe, ale tohle vlastně ani není western :) jen jako by si ten příběh půjčil kulisy :)
Líbí se mi. Je to asi tou spoustou drobností, které tam člověk nachází. Jen Kojota oblíbené slovo Sv*ně mi vždycky vyvolalo úsměv. Je to humorné, má to švih, netáhne se to, jede to na plné pecky. Líbí se mi více náhledových postav, kde se odkrývá víc jejich charakter a motivace. Miluju postavu starého Caldery (tedy ne dřív, ale ve stádiu, kdy si ho předávají) to je mě vždycky hodně pobavilo. Autorky styl je super - fakt je to čtivé a mít víc času na čtení, dala bych to na jeden zátah! Hmmm vidím to tak, že Bedny už na mě čekají!
Takovou bláznivou hovadinu jsem ještě nikdy nečetla. :-)
Je tam všechno: krev cáká, hulíš s apačem, poprava jako milostnej rauš, chvilku seš na holky, chvilku zas ne, potkáš masového vraha, přehazuješ si sprostýho staříka s celým okresem, chceš uhořet v kostele nebo zažít romantiku svazovaním a bičovaním....
Na začátku jsem byla zmatená, kdo že právě mluví, ale pak jsem si zvykla, že místo nadpisu je obrázek daného vypravěče.
Návykové - čím déle čtu, tím víc mě to baví.
Všichni jsou skvělí, všichni jsou ujetí (nikdo není ušetřen své neřesti) a všichni mi budou chybět.
Musím dát za pravdu PrincaListicka v tom, že je to vlastně romantický příběh... Ehm, ale romantický příběh plný vtipných, ale zcela vážně míněných sprosťáren, pro někoho možná už šokujících scén a místy explicitně popsaného násilí... Tolik varování pro citlivé duše. A teď doporučení pro všechny milovníky Tarantina - tohle chcete číst, protože je to jako film, který se vám odehrává před očima a je někdy tak bizarní, že nevíte, jestli žasnout nebo se smát, brečet, případně se znechuceně odvracet, protože Ros žádnou z hlavních postav nešetří. A vy je budete mít rádi. Všechny. Protože jsou vlastně všichni ňuňu. Osobně mám nejradši Wintona, který se dost vypracoval a Xenii.
Autorka před Smrdutým kojotem vydala svou prvotinu jménem Bedny - zabít sráče! kterou již doma mám, a tak jsem věděla, že i Kojot bude naprosto fantasticky graficky vyladěný kousek. Všechny ilustrace si vytváří sama a často se inspiruje různými herci, což se mi ohromně líbí. Celý text knihy je protkaný komiksovými skeči, obrázky umocňujícími děj (třeba výstřely nebo zápalné láhve) a dalšími krásnými ilustracemi.
Zkraje jsem se trošku obávala westernového prostředí, nakonec jsem ale zjistila, že to byla ta nejlepší možná volba. Tahle knížka je prostě...neuvěřitelná. Nemám slov. Nedokážu najít slova a dát dohromady věty, které by dostatečně vyjádřily, jak moc jsem si tenhle příběh zamilovala.
Hlavních postav příběhu je několik, jejich pohledy se v knize po kapitolách střídají.
Máme tu Smrdutého kojota - proslulého lovce zločinců a odměn, který nezná slitování. Když byl mladší, nechvalně proslulý bandita jménem Redburn mu zabil prarodiče, a proto pomstu tomuhle zloduchovi přijal za své životní poslání.
Dále je tu Winton - mladý starosta městečka Marsland, na kterého se vykašlala manželka, a který bez vlastního přičinění přišel o vše, co měl. Možná by se s tím lépe srovnal, kdyby nebyl takový cíťa, ale to už k němu prostě patří. A i přes to má své tajné neřesti.
Redburn, zlý a bezcitný bandita. Nebo že by to snad bylo jinak? Jaké cíle vlastně sleduje? Jaký je jeho osud? Proč se stal tím, kým je? I to všechno se zde dozvíme.
A nesmím zapomenout ani na Xenii, manželku starosty, která si drží pod palcem celý Sodville. Má své tajné úmysly a choutky, nad kterými by se spousta lidí pozastavila. A přesto je to neuvěřitelně obětavá osoba.
Úžasných postav je v celé knížce mnohem víc, ale o těch už nic prozrazovat nebudu. Představte si tedy, že vezměte všechny výše zmíněné "hrdiny," zasadíte je do westernového prostředí konce devatenáctého století, a nenápadně zamotáte nitky jejich osudů. Co z toho asi tak může vzniknout? To a nic míň se dozvíte, pokud si přečtěte Smrdutého kojota. A to ani nemluvím o tom, že se kniha odehrává v Bamberice, konkrétně ve státech jako například Nebeska či Sextas.
Ano, příběh je na první pohled dost drsný, kombinuje vulgarismy s násilím, prvky BDSM, absurdity a LGBT. Ale všechno to spolu naprosto perfektně funguje, příběh plyne bez jakýchkoliv komplikací, nic nepůsobí nepatřičně, a i když vám občas nad některými dějovými zvraty, kterých vážně není málo, zůstane rozum stát, budete chtít víc. A budete se celou dobu modlit, aby to právě s tou vaší oblíbenou postavou dopadlo dobře. Jen tak mimochodem - je to jedna z mála knížek, u kterých nedokážu říct, jaká je moje nejoblíbenější postava, protože je zbožňuju všechny.
A věřte mi, když říkám, že i navzdory všem vulgaritám a násilí pro mě tenhle příběh byl jedním z největších romantických dojáků, které jsem kdy četla. Na konci jsem bulela jako želva. Opravdu před autorkou smekám. Naprosto mi vyrazila dech, a já už se přistihuji při tom, jak do knížky znovu a znovu nakukuju a připomínám si své oblíbené scény.
Musím přiznat, že se mi Bedny jako celek líbily o trochu víc. Což ale neznamená, že je tohle dílko špatné. Naopak. Párkrát jsem se nemohla od čtení odtrhnout, takže místo plánovaných pár stránek následovaných odpoledním šlofíčkem jsem skončila zalzlá do knihy.
Neumím moc psát recenzi, mohla bych říci "svině recenze" . Když jsem zkusila Bedny, zaujalo mě to, protože jsem přesně ten čtenář, co má rád trochu toho násilí a sexu v jednom. Když se pak zjevil Smrdutý kojot, bylo jasné, že neodolám a budu ho muset mít také. Rosanin styl mě fakt bere natolik, že už si říkám, kdy bude další knížka.
Co říci ke Kojotovi? Mohu snad říci jen "do háje, proč Winton?" Netrpělivě jsem četla dál a říkala si, že přeci takhle ne? Vice nechci psát, abych nedala spojler, ale rozhodně musím dodat jen "Svině čas". Kdybych mohla, čtu na jeden zátah, protože jsem se opět nedokázala odtrhnout a příběh s komiksy, všema těma blbinkama okolo, postavy, kde každá byla rozlišená písmem, každý svou květinou, vše je tak jak má být. Nenašla jsem nic, co by tak nemělo být. Teď jen smutně koukám, protože mi dochází, že jsem dočetla a nevím, co teď budu dělat.
Kupte si to a zažijte příběh z westernu. Příběh, který bych si normálně nekoupila, protože takové příběhy normálně vůbec nečtu. Možná změním názor, ale už teď vím, že jiný western nebude tak super, jako byl tento. Styl, posun, postavy, láska, sex, krev, střílení, násilí a hlavně specifická mluva, to vše tu proběhne na 440 stránkách, asi... Díky Rosi, "Svině konec!"
(SPOILER)
O své vůli bych po knize nikdy nesáhla, western jako žánr nemám ráda. Nicméně stalo se a já upřímně děkuji osudu. Bavila jsem se královsky.
Výtvarná stránka díla je exkluzivní, obrázky, kratinké úseky komiksu, citoslovce v odpovídajících bublinách, vše dotváří dojem parádně ulítlého čtiva.
Dvě složky textu jsou na špičkové úrovni. Jednak jazyk. Autorčina slovní zásoba je široká, slova kolem mě proudila jako zpěněná řeka. Winton mluví úhledně spisovně, bandité hulvátsky a sprostě. Na citáty to nebylo, ale do prostředí mě to vtáhlo dokonale.
Potom postavy, na to jsem hodně háklivá. Tady se mi dostali pod kůži všichni, charaktery měli pestrobarevné a rozhodně třírozměrné. Pohrávání s identitou proslulého lovce zločinců zpočátku dostalo i mě, ačkoli tedy na konci (ještě že se to uspokojivě vysvětlilo) mi přišlo divné, že by o ní Benito netušil (když všichni kolem ano).
Pak to tedy bylo ještě hodně šťavnaté. Tím myslím, jak je dnes nezbytné, potoky cákající krve, živé lidské pochodně, usekané prsty, nohy, ustřelené hlavy, vyteklá střeva. Tomu tedy nefandím, ovšem na druhou stranu to bylo i naprosto neodolatelně sexy. Ale jako SEXY. Hluboké emoce se na mě valily z každého řádku, nenávist, láska, přátelství, zrada. Všechno.
Takže plusy: jednoznačně čtivost, knihu jsem nedokázala odložit, skvělé dialogy, živé postavy, vtipné skeče, nečekané zvraty, určitá roztomilost spojená s krvežíznivostí.
Negativa? Scházel mi děj, jakýkoli. Jedná se o řádku scének, flashbacků, postavy se potácejí mezi lokalitami, mezitím vraždí a souloží, milují se a dopadávají padouchy. Ovšem nějaká zápletka, vyvrcholení, pointa – nenalezeno. Překvapivě tohle by mi nevadilo. V té souvislosti se mi ale vedlejší postavy docela obstojně pletly, přiznám se, že po dlouhou dobu mi Murphy a Slizák tvořili jednu osobu.
Text postrádá popisy, což je zpravidla věc, kterou nekompromisně vyžaduji, tady to ale vůbec nevadilo. Nejspíš jsem si vystačila s těmi obrázky, a pak znovu zdůrazním ohromnou barvitost líčení, takže v tomto ohledu nepociťuji závažný nedostatek.
Jenže ten konec? Jako sorry, ale tohle nevydejchám, jako fakt ne. Mám se do hrdinů nejdřív zamilovat a pak je obrečet? Takové laciné klišé? Tak za tohle hvězda dolů, nemůžu si pomoct. Jinak super čtivo.
Rozhodně doporučuji.
Tak jako i ten nejtvrdší člověk ukrývá někde hluboko v sobě dobré jádro, tak má tento drsný kovbojský svět lidské a romantické podloží. Redburn není jen černý psanec, má za sebou bohatou historii, která ho na cestu zločinu dostala. Smrdutý kojot se ohání zákonem a střílí jednoho banditu za druhým, ale ani on nezůstane na konci stát jako skála nad svou poslední trofejí. A ubohý zbabělý Winton zažije něco, co mu budou všichni čtenáři závidět.
Víc prozradit nemůžu, protože jakékoli další slovo by bylo spoilerem, a já vás nechci připravit o jediný zvrat, protočení světa kolem dokola, odhrnutí záclonky, na které budete narážet velmi často, dokud se to vše nespojí v dokonalou skládačku života se všemi jeho náhodami, nezdary, prohrami i vítězstvími.
Skvěle jsem se bavila, uronila jsem slzičku a především (jak psali další ve svých recenzích) nemohla jsem to odložit, dokud jsem to nedočetla.
Vzala jsem si to na dovolenou, že si sem tam počtu. No a teď vlastně nevím, co jsem na tý dovolený dělala, protože mám pocit, že jsem pořád jen četla... Dokud jsem to nedočetla. Prostě se to nedalo přestat číst! Vždycky jsem potřebovala vědět, co bude dál! Takže asi tak, překvapení mý čtenářský kariéry. Téma mě nic moc nezajímalo, obrázky v knihách obecně nemusím, ale tohle bylo tak dobrý, že jsem na všechny výhrady zapomněla. A ty stránky, kde se střídají perspektivy postav a je to graficky oddělený, to je prostě luxus! Stejně jako zapojení komiksových bublin do textu. Doporučuje pět z pěti fanoušků postmoderní literatury. Kdybych učila češtinu na střední, dám to na seznam doporučený literatury vedle Chazarskýho slovníku. Ale asi až ve čtvrťáku.
Otevřela jsem, přečetla, zavřela, utřela slzu a začala číst znova od začátku. Ani po 448 stranách se mi nechtělo postavy a jejich svět opouštět. Čtivý příběh, který si na nic nehraje, dokáže šokovat i potěšit. Humor, hrůza, dobrodružství i láska tam, kde byste ji nečekali.
"Vskutku povedené literární dílo," souhlasil by Winton.
Pro mne velké překvapení. Čekala jsem něco tak ulítlého, že budu celou dobu kroutit hlavou a možná ironicky zvedat koutky. Místo toho jsem se bavila a zároveň byla napjatá, jak se rozuzlí všechny ty nastrčené otazníky. V ději se totiž nepohybujete chronologicky, takže občas je nutné si uvědomit, co proběhlo před čím a co na co reaguje. Je to ale nesmírně chytrý a propracovaný příběh, který vás mnohokrát rozesměje a rozhodně nebude nudit. Báječný homosexuální western, byť jsem si nikdy nemyslela, že tato tři slova použiji v jedné větě ;-), doplněný komiksovými obrázky. Tato tlustá kniha nebude pro každého (pro drsnější výraz nejde daleko - ale co také čekat na Divokém Západě, že? - a pro citlivější povahy tam může být moc násilí i sexu), ale ti, kteří hledají něco, co se (v dobrém) vymyká, si přijdou na své.
Štítky knihy
humor westerny komiksy dobrodružství BDSM české komiksy LGBT, queer, LGBT+ retrospektivní vyprávění autorské ilustrace české romány
Kniha Smrdutý kojot je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 46x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Máš rád western? Já ne, nečtu ho, nedívám se na něj. Proč jsem se rozhodla teda číst Smrdutého kojota? No protože ho přece napsala Rosana Zvelebilová a už jen tenhle fakt byl předzvěstí šílené jízdy. Outlocitné dušičky, vyserte se na následující recenzi a knihu, tu obejděte obloukem, jinak vám z toho praskne bambeřice!
Kniha má tři hlavní postavy, jeden zoufalejší idiot než ten druhej! Smrdutej kojot je malej skrček, co loví bandity, kteří když ho spatří se spíš začnou chlámat smíchy, to je ale většinou přejde, když jim prostřelí palici. Starosta Winton Lawn je natvrdlej přizdisráč, kterýmu nedochází ani základní věci, jako že je pro smích. Rozhodně to není žádnej chrabrej hrdina, spíš taková osina v prdeli. A pak je tu nejobávanější bandita - Benito Redburn, toho zase chce vidět viset snad každej....
Tohle bylo celý tak divný, originální, ujetý, vulgární a zvrácený, že si to musíš přečíst sám, abys pochopil! Tady maj všichni v pi či, kniha je samej ne gr, starostova žena vojíždí kriminálníky před popravou, chlapi tu lofase narvou i tam, kde se o to nikdo neprosí. Jenže víš co? Za hromadou sraček a sprostých slov se ukrývá rafinovaný přesah, lidskost a obyčejná touha někam patřit, milovat a být milován.
Bavilo mě originální grafický zpracování. Zamilovala jsem si snad každou postavu, protože všechny byly rozmanitý, propracovaný. Střetává se zde bezpráví a násilí se spravedlností, někdy tou s požehnáním zákonů a jindy tou vzatou do vlastních špinavejch pracek. Zkrátka takovej ten Divokej západ! Určitá chaotičnost je podpořena přeskakováním v čase i postavách, mně to ale vůbec nevadilo! Kombinace spisovnýho jazyka s naprosto otřesnou hovorovou mluvou mě dostala do kolen.
Tady prostě nemáš čas přemejšlet, kdo je dobrej, kdo špatnej, kdo byl v debilní chvíli na špatným místě a kdo chcíp úplně zbytečně! To jen sedíš na tom splašeným koňovi a snažíš se udržet, do držky ti lítaj mouchy a tvoje jediný myšlenky jsou - hlavně se neposrat!
A víš co? Svině konec! Svině autorka, to mě tak nasralo! Jen si to přečti, ať víš proč! Hodnotím 4,5/5, protože osobně bych pár stránek ubrala, aby to mělo ještě většího šmrnca! Děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.