PrincaListicka komentáře u knih

Jako tygr ve sněhu je příběhem, který mapuje životy mnoha různých postav v průběhu více než půl století. Přesto by se za hlavní hrdiny dali označit Jade, dívka prodaná do školy pro kurtizány, a Džung Ho, syn chudého lovce, který přijde o domov a je nucen žít na ulici. Seznamujeme se s nimi v roce 1918, kdy jsou malými dětmi, a přihlížíme tak jejich dospívání a následnému životu, abychom se s nimi v roce 1965 rozloučili. V průběhu těchto let v Koreji zuří hnutí za nezávislost, neboť je pod nadvládou Japonska. Setkáváme se zde s mnoha formami odboje a ideologickými směry, které jsou ve vzájemném rozporu.

Jade a Džung Ho ovšem nejsou jedinými postavami, jejichž osudy máme příležitost sledovat. Jade se po příchodu do školy pro kurtizány spřátelí se sestrami jménem Lotos a Luna, dcerami významné kurtizány. Následkem poměrně drsných událostí se jich všech ovšem ujímá Dani, taktéž slavná kurtizána, která je s sebou vezme do Soulu. Tam dívky pracují na svém vzdělání, budují kariéry jako kurtizány, i jako herečky nebo zpěvačky, zamilovávají se a zažívají všemožné radosti i strasti spojené s životem v této bouřlivé době. Máme ovšem prostor poznat také Dani a její osudové muže Sung Sooa a Lee Mjung Boa nebo Džung Hoovu partu chlapců z ulice, kteří společně utvoří pouliční gang. Prostřednictvím generála Jamady potom získáváme na celou situaci náhled ze strany Japonců.

Vlastně se dá říct, že tento příběh nemá žádnou jednoznačnou zápletku ani vyvrcholení, spíše v něm jako nestranní diváci pozorujeme životy mnoha zajímavých osob, které se více či méně zapsaly do dějin, a jejichž osudy jsou více či méně vzájemně propletené. Akce a dějových zvratů je tu více než dost, ačkoliv jsou rozmělněny a postupně dávkovány v průběhu celé knihy.

Naprosto upřímně od této knihy nečekejte žádné oddechové čtení. Ačkoliv nemá ani čtyři sta stran, četla jsem ji poměrně dlouho. Musela jsem si děj dávkovat, protože je velmi hutný a dost často poměrně drsný. Stejně tak od něj nečekejte žádnou romantiku ani klasické „žili šťastně až do smrti.“ Tenhle příběh je neúprosný a zobrazuje život přesně takový, jaký v té době byl. Plný útrap, strastí, násilí, zoufalství a bídy.

Moc se mi líbí fakt, že autorka žádné straně ani národu nestraní, nepodsouvá čtenářům, které postavy jsou ty správné a které si jejich přízeň naopak nezaslouží. Vidíme tu chudé i bohaté, vlivné i bezmocné, fanatiky i obyčejné lidi, kteří zkrátka jen chtějí normálně žít.

Chápu, že někomu možná budou korejská a japonská jména připadat těžce zapamatovatelná a možná si bude občas muset zpětně dohledávat, o kterou postavu se vlastně jedná, nicméně já se v tomto prostředí pohybuji pravidelně, tudíž mi nečinila žádné potíže. Stejně tak chápu, že vzhledem k množství postav možná nebude pro každého čtenáře snadné vytvořit si k některé z nich vztah a oblíbit si ji. Já osobně jsem nejvíc fandila Jade, která byla vždy neústupná, šla si za svým snem a ostrými lokty si dokázala vybojovat své místo v životě, který se s ní rozhodně nemazlil. Zároveň jsem si moc oblíbila postavu Dani i Džung Hoa.

V mnoha ohledech mi příběh Jako tygr ve sněhu připomněl mou milovanou Gejšu, ačkoliv byl ještě mnohem drsnější. Jistě, nejedná se o nejlepší příběh, který jsem kdy četla, ale vyvolal ve mně celou plejádu pocitů a já jsem moc ráda, že jsem prostřednictvím jeho řádků mohla zase o něco víc poznat historické pozadí země, kterou z celého srdce miluji a obdivuji.

4 16.04.2024

Jsem moc ráda, že jsem konečně měla možnost přečíst si jednu z Míšiných knih. Její styl psaní je skutečně záživný a čtivý, stránky mi mizely pod rukama, ani jsem nevěděla jak. I když má Prázdnota téměř čtyři sta stran, měla jsem ji přečtenou během dvou večerů, protože jsem ji nemohla odložit.

Rebeka je velmi zajímavá postava. Působí tak trochu ztraceně, protože kromě své spolubydlící streamery Cilky vlastně v životě skoro nikoho nemá. Chce pomáhat ostatním i za cenu vlastního nepohodlí. Ohromně se mi líbí, jak autorka pojala empaty jako takové. Znázornění démonů jednotlivých lidí bylo vskutku působivé. Rebečina postava se v průběhu děje hodně vyvíjí a mění a my jako čtenáři ji máme možnost hlouběji poznávat především díky tomu, že ona sama se snaží o to samé - zjistit, co je vlastně zač.

I ostatní postavy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné. Především pak Cilka, taková ztřeštěná, bláznivá gamerka, trochu otravná, ale vlastně docela fajn. Stejně tak Richter, u kterého člověk tak trochu neví, co si o něm vlastně myslet.

Akce je v knize poměrně dost, události rychle nabírají spád. Není tu nouze ani o vulgarismy, kterých bylo podle mě asi víc, než bylo třeba, ale to je spíše otázkou vkusu.

Míša umí čtenáře dostat přesně tam, kde je chce mít, a myslím, že klíčový plot twist tady dokáže odhadnout jen málokdo. Já jsem ho absolutně nečekala a docela mě šokoval. Přesto jsem ale na samém konci měla trochu pocit, jako by příběhu něco chybělo. Vlastně sama nedokážu říct, co přesně, ale po dočtení jsem neměla takový ten slastný pocit zadostiučinění a spokojenosti po skvěle uzavřeném příběhu. Kdyby se jednalo o první díl série, pak by byl konec víc než uspokojivý, ale takhle ve mně zanechal jakousi zvláštní prázdnotu. Jak překvapivé, u knihy, která se jmenuje Prázdnota, že? Zkrátka by mi nevadilo, kdyby byl příběh aspoň o sto stran delší, protože by tak vzniknul větší prostor pro rozvinutí světa a pozadí postav.

Myslím, že Prázdnota nadchne jak milovníky fantasy, tak sci-fi, protože podle mě osciluje někde na pomezí těchto dvou žánrů. Na jedné straně je moderní metropole plná neonů, na druhé zase empati s takřka nadpřirozenými schopnostmi. Já sama jsem si příběh moc užila a těším se, až si přečtu další knihy z Míšiny tvorby.

10.04.2024

Dievča v Londýne je graficky i obsahově naprosto úžasná publikace, kterou je trochu složitější žánrově zasadit. Z části by se dala označit za místopis, zčásti za biografickou knihu. Její autorka do ní sepsala své zážitky a poznatky ze života v Londýně, kam se na čas přestěhovala se svým tehdy přítelem, nyní již manželem Romčíkem, který je Čech. (Tak mu autorka sama říká!). Tyto historky Ellie sepisovala nejprve na svůj blog, nápad na vydání knihy se zrodil až mnohem později.

Zprvu musím podotknout, že sama autorka je neuvěřitelně zajímavý a inspirativní človíček. Málokterý autor, který píše o svém životě, mi osobnostně sedne tak moc, jako právě Ellie. Je to copywriterka, která ovšem vystudovala archeologii, tudíž své čtenáře dokáže obohatit o velmi zajímavé detaily spjaté s historií. Dokáže vyprávět opravdu poutavým a vtipným způsobem, zároveň je však velmi citlivá a umí svými slovy vyvolat ty správné emoce.

Nečekejte ovšem, že v téhle knize najdete turistického průvodce po těch nejznámějších londýnských památkách. Těm se autorka spíše vyhýbá, a to z naprosto pochopitelných důvodů. Naopak nám ukáže ty nejzapadlejší uličky, ze kterých dýchá viktoriánská Anglie, staré podniky s neobyčejnými příběhy a další zajímavá místa, na která by běžný turista jen těžko narazil.

Kromě nich nám ovšem dovolí nahlédnout pod pokličku samotného žití v tomhle obřím a rozmanitém velkoměstě. Ukáže nám, jak náročné a zároveň kouzelné je tam bydlet. Vezme nás na barevné festivaly konající se v londýnských ulicích. Občas s ní vyrazíme i na výlet mimo Londýn. Znovu jejíma očima přežijeme pandemii. Nebo nakoukneme do domovů a duší Britů, se kterými není vždy tak úplně snadné navázat kontakt.

Knížka je rozdělena do kratičkých kapitol, které jsou protkané popkulturními odkazy, vtipnými hláškami z každodenního života nebo tipy na dobré jídlo. Mezi mé oblíbené patřil například příběh o takzvaném Lollipop Manovi, u kterého jsem se musela nahlas smát a ještě ho číst přítelovi. To vše doprovází kvanta překrásných, elegantních fotografií, které perfektně zachycují atmosféru Londýna i jednotlivých příběhů.

Ačkoliv je Backstage books české nakladatelství, všechny texty byly zachovány ve slovenštině, jen je tu a tam doplňují Romčíkovy české hlášky. Na konci knihy ovšem najdete slovník s termíny, které by českým čtenářům mohly dělat problémy, což je rozhodně plus.

Jediné, co mi v knize trochu vadilo, byly poznámky pod čarou. V naprosté většině případů se totiž jednalo o odkazy na články, ze kterých autorka čerpala. Připadalo mi to trochu rušivé, ačkoliv chápu, že slouží jako taková kontrola pravosti informací obsažených v textech.

Autorka, která je právě na mateřské a spolu se svou rodinou se opět přestěhovala zpátky do Londýna, už má rozepsaný druhý díl a já se nemůžu dočkat, až si přečtu, co dalšího je v životě potkalo.

Dievča v Londýne bych určitě doporučila nejen všem, kteří se chystají do Londýna a chtějí tipy na neobyčejná zákoutí, která stojí za navštívení, ale i všem, kteří se třeba chystají přestěhovat do cizí země, nebo jen touží zjistit, jaké to vlastně je.

05.04.2024

*Posloucháno ve formě audioknihy od vydavatelství OneHotBook*

Hlavní hrdinkou našeho příběhu je Galadriel, zvaná El, Higginsová, která se narodila do rodiny významné čarodějky. Asi si říkáte, že je to zase další školní celebrita, ale opak je pravdou. Galadriel je předurčeno velké proroctví. Má se stát tou nejmocnější králo...tedy čarodějkou přinášející smrt a zkázu. (Přiznám se, že jsem podle jména už tak trošku tušil.) Ačkoliv je provázena temnotou, čelí svému osudu se sarkasmem a ostrovtipem. Jednoduše řečeno je umanutá a rozhodnutá nenechat si nic diktovat, protože je silná a nezávislá...

OneHotBook je pro mne již více než ověřeným audioknižním vydavatelstvím, a proto mne vůbec nepřekvapuje výběr interpreta, tedy interpretky, kterou je Veronika Lazorčáková. Úlohy režisérky se chopila Zuznana Pitterová. Jak skvělá kombinace. Veronika Lazorčáková má dokonalý hlas pro sarkastickou, tvrdohlavou a umanutou puberťačku. Vzdor, zoufalství, radost, strach, smutek a rozhodnost. To vše a mnohem víc bude do vašich uší znít slovy V. Lazorčákové. Tak dobrá je. Nepřeháním ani v nejmenším. Nevěříte? Věřte.

V první řadě je však Smrtící vzdělání young adult se vším, co k danému žánru patří, a je potřeba s tím k četbě/poslechu přistupovat. Hlavní hrdinka se snaží vystupovat jako silná a nezávislá mladá žena za pomoci sarkasmu a drzosti, nicméně na mne působí přesně naopak. Jako slabá, zranitelná dívka, jejíž silnou stránkou je právě onen sarkasmus.

Prostředí školy mne rovněž moc nepřesvědčilo. Sama budova si dělá co si zamane, monstra na každém rohu a vrtačka, která se vás pokusí provrtat a šroubovák probodnout? Kde jsou vůbec lektoři? A kdo píše kondolence všem rodinám mrtvých studentů? Ona celá budova na mne působí jako koncept, který potřebuje spoustu času, aby mohl „dozrát“. Knihy, které samy odletí nebo jinak zmizí z vaší knihovny a následně se objeví nové jsou pak pomyslnou poslední kapkou.

Příběh na mne působí velice průměrně, až mírně podprůměrně, to se ovšem nedá říci o intepretaci, která sice vše nezachránila, ale mohl jsem audioknihu doposlouchat alespoň s jistou dávkou optimismu.

1 03.04.2024

Povídky v tomto sborníku jsou opravdu různorodé, vtipné, veselé, smutné, k zamyšlení nebo se špetkou magie, všechny je však spojuje téma, a sice (jak už název napovídá) noc splněných přání. A jak už bývá mým zvykem, já vám teď představím ty příběhy, které mě nejvíce oslovily.

Na plné čáře u mě vyhrála povídka s názvem Kamínek v botě od Ivany Novákové a Ondřeje Nečase. Její hlavní hrdinka dostane darem lampu, kterou obývá velice svérázná džinka. Musím říct, že jsem se smála od začátku až do konce, několik částí jsem dokonce přítelovi četla nahlas. A má naprosto geniálně zvolený název.

Dalším fantastickým příběhem byla Noční můra Roderika Beka od Emílie Tach. Hlavní hrdina se zde snaží vyřešit případ vraždy pobočníka krále, u jehož těla je nalezena zdánlivě nemá, nevinná dívka, se kterou strávil noc. Tahle povídka mi připadala jako krátké nahlédnutí na mnohem komplexnější svět, který toho má hodně co nabídnout. Kdyby autorka vydala knihu podobného ražení, určitě bych si ji přečetla.

Hodně mě bavil také příběh s názvem Kat odehrávající se v budoucnosti, kde je každá deviace, kterou není možné vyléčit, trestána smrtí. Jenže jak už to tak bývá, zakázané ovoce chutná nejlépe, a proto hlavní hrdina často navštěvuje bar, v němž se nejrůznější lidé tajně odevzdávají nejrůznějším neřestem. Autorce Báře Omnes Urbancové se podařilo stvořit postavy, které byly uvěřitelné, měly jiskru a také hlubší poselství.

Jakožto věrnou fanynku tvorby Rosany Zvelebilové si mě získala i její povídka V zajetí koťátkanů o dvou znepřátelených národech a velekněžce, která potřebuje učinit oběť, aby mohla bohy požádat o splnění přání. Klasicky po Rosanovsku tu máme hlavní mužskou postavu takového roztomilého chcípáčka a celý příběh je trochu ujetý. I tady si myslím, že by stálo za to příběh Koťátkanů a Chrpanů rozvést a napsat o nich třeba celou knihu.

V neposlední řadě zmíním také povídku Dům hraček od Hany Moravčíkové, ze které šel místy až mráz po zádech. Hlavní hrdina je ještě chlapec a nic si nepřeje víc než pocítit lásku svých rodičů, kteří ho zanedbávají. Jenže pak při svých toulkách objeví zvláštní opuštěný dům a v něm prapodivné panenky. Celá záležitost hodně rychle nabere zcela jiný směr a nejednoho čtenáře jistě donutí k zamyšlení.

Za čestnou zmínku pak rozhodně stojí povídka Když padají hvězdy Petry Langové, která čtenářům ukáže, kam až může člověk zajít, když ho sužují výčitky svědomí, a také roztomilý kratičký příběh Krystalku Sylvia od Marie Majky Benešové, který představuje milou tečku za celým tímto povídkovým sborníkem.

Ostatní povídky mi buď tak úplně nesedly svým tématem nebo mi u nich připadalo, že podobné příběhy jsem četla už tisíckrát. Tím rozhodně neříkám, že by byly špatné, jen se zkrátka neprobojovaly mezi ty úplně nejlepší. Celkově bych ale řekla, že tato sbírka patří mezi ty silnější.

Plusové body pak samozřejmě připisuji za pěkné a různorodé ilustrace a také za krátká shrnutí témat jednotlivých povídek na samém začátku knihy, které se při psaní hodnocení opravdu hodí.

4 28.03.2024

Přemýšlíte někdy nad tím, jaké je vaše životní poslání? Čeho byste vlastně v životě chtěli dosáhnout? Podobné otázky si klade i Jan, hlavní hrdina této knížky, která je hluboce spjata s přírodou a především se stromy.

Už jako mladý opouští Jan své rodné hnízdo a po boku podivného cizince se vydává do světa s vidinou služby jakémusi vzdálenému panovníkovi. Po cestě ho ovšem potká mnoho překážek a osudových zvratů, které ho povedou úplně jiným směrem, než zamýšlel. Přitom se neustále snaží najít nějaký vyšší cíl, pána, kterému by mohl sloužit, který by dodal jeho životu smysl. Podaří se mu ho ale nalézt? A existuje vůbec?

Jak už asi tušíte, tahle knížka se hodně zabývá vírou v něco většího. Nestraní žádnému konkrétnímu bohu nebo náboženství, ba naopak se zde setkáváme s celou plejádou různých vyznání, od křesťanství, přes islám, až po pohanská náboženství či víru v samotnou, čistou přírodu. Není však čtenářům nijak vnucována, spíše jim ukazuje cesty, jakými se člověk může v životě vydat. Já sama nejsem, nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu věřící, nicméně myslím, že tento příběh stejně jako mě zaujme i milovníky klasických, starých pohádek.

Autorčin vyprávěcí styl je totiž tak poetický, že máte až pocit, jako byste vytáhli knížku pohádek po vaší babičce. Díky Zlatovlasému Janovi jsem se vrátila do dětství, kdy jsem čítávala bichličky plné pohádek z celého světa, které jsem podědila po rodičích. Proto pro mě čtení této relativně útlé, ale přesto myšlenkově velmi obsáhlé knížky bylo jako pohlazení po duši.

Kniha nabízí mnoho otázek, nad který mi se čtenář může pozastavit a zamyslet. Může spolu s Janem přemítat, jak by se v podobné situaci zachoval, zda bylo Janovo jednání správné a podobně. Příběh se odehrává v neurčité době na neurčitých místech, a proto se v něm mohou snáze objevovat prvky magie i nadpřirozených jevů. Opravdu moc se mi líbí symbolika jednotlivých stromů, z nichž každému je věnována jedna kapitola, a o kterých si na konci knihy můžeme přečíst bližší informace týkající se jejich významu a moci.

Ač jsem z výše uvedených důvodů nebyla úplně schopná docenit myšlenky týkající se víry a hledání své vlastní cesty životem, užila jsem si čtení Zlatovlasého Jana z pohledu milovníka klasických pohádek. Překrásné akvarelové ilustrace, které celý příběh doprovází, jsou pak skutečnou třešničkou na dortu a celý zážitek z příběhu jen podtrhují.

21.03.2024

Musím přiznat, že jsem vůbec netušila, co od téhle knížky čekat. Závislost, psychické problémy, ruská mafie... Říkala jsem si, že to asi bude trochu moc. Ale autorce se kupodivu podařilo vytvořit naprosto skvěle fungující a velmi hluboký příběh, který zabrušuje do mnoha vážných témat.

Ačkoliv jsou hlavní hrdinové na prahu dospělosti, mají toho opravdu hodně co nabídnout. Jejich psychologie je výborně vykreslená, děj nikam nechvatá a dává nám dostatek prostoru Erika i Natalii dobře poznat. Pro někoho jsou možná detailní popisy jejich myšlenkových pochodů a prožitků zdlouhavé, já si je ale užila. Díky nim totiž příběh získal na věrohodnosti. Stejně tak prospěl i vztahu Erika a Natalie, který díky pomalému vývoji nepůsobí jako puberťácké poblouznění.

Tak trochu zakázaný milostný vztah bratrance a sestřenice zase příběhu vlévá krev do žil. Píšu tak trochu zakázaný, protože minimálně u nás na něm vlastně není nic špatného a je zcela legální, na druhou stranu existují i země, kde jej zákony zakazují.

Deníkové záznamy obou zmiňovaných hrdinů pak čtenáři poskytují autentický zážitek a také pohled do zákulisí jejich chování a motivů.

Nemohu posoudit, jak moc dobře je tu vyobrazené prostředí ruské mafie, vzhledem k tomu, že jsem s ní sama nikdy neměla tu čest, ale řekla bych, že minimálně odpovídá vyobrazení, se kterým se setkáváme v jiných médiích. Zkrátka a dobře banda hrdlořezů, která si libuje v přehnaném luxusu, zlatých řetězech a nočních klubech.

To, jak kniha dopadne, mi došlo zhruba ve chvíli, kdy jsem si plně uvědomila význam jejího názvu, víc prozrazovat nebudu. Nicméně mě závěr opravdu dojal, a ačkoliv jsem si ke konci několikrát říkala, že pokud by si někdo něčím podobným skutečně prošel, musel by být už nejméně desetkrát mrtvý, vlastně mi jeho lehká teatrálnost k příběhu jako celku seděla.

Jsem moc ráda, že se najdou autoři, kteří se nebojí ponořit do hlubin lidské duše a píší o psychických problémech, traumatech, závislostech a podobných tématech, na které společnost stále hledí tak trochu skrze prsty. Proto bych Kam odcházejí sny doporučila ke čtení jak dospívajícím čtenářům, tak i dospělým, kterým možná poskytne nový náhled na to, čím si někteří z nás v životě museli a stále musí procházet.

3 14.03.2024

Musím říct, že druhý díl mě oproti prvnímu bavil o kus víc, nejspíš proto, že jsem se už s hlavními hrdinkami trochu sžila a věděla, co od nich můžu čekat. Akce je tu spousta, příběh vás nenechá ani na chvíli oddechnout. Zároveň zde naleznete bezpočet vtipných situací, ale také napínavých momentů, které způsobí, že budete netrpělivě vyhlížet další díl.

Tato manga se podle mého názoru opravdu povedla, má poutavý příběh, se kterým se spousta mladých, ale i starších čtenářů dokáže ztotožnit, rychle odsýpá, ale zároveň příliš netlačí na pilu. Také překlad je velmi plynulý, kresba příjemná, jednotlivé postavy se od sebe dají poměrně snadno odlišit, což nebývá vždy pravidlem.

Nezbývá mi tedy než Ach, vy dívky doporučit všem čtenářům, kteří se chtějí pobavit a zavzpomínat na pubertální léta, případně těm, kteří něco podobného právě prožívají na vlastní kůži.

1 07.03.2024

Jako asi každý fanoušek se chytám každé příležitosti pro návrat do Geraltova světa, a to i prostřednictvím nového zpracování jeho starých příběhů. Vždy je zajímavé sledovat, jak si daný příběh představují jiní lidé. Jsem velmi potěšena, že autoři komiksu zachovali příběhy v původní podobě a nesnažili se je nijak upravovat, pouze jim vdechli život.

Pokud jde o kresbu, získaly si mě styly obou autorů. Scharf svými detailními kresbami dokáže perfektně navodit temnou, ponurou atmosféru. Gorham zase ostrými liniemi do příběhu vhání temperament. Myslím, že lepší kreslíře vybrat nemohli.

Tenhle komiks jistě osloví jak skalní fanoušky, kteří třeba ani nemusí mít v oblibě jiné komiksy ze zaklínačského universa, tak i čtenáře, pro které třeba samotné povídky nejsou tak dobře stravitelné, jako komiksy, nebo úplné nováčky.

A já se ptám - budou graficky zpracované i další povídky o vědmákovi?

3 29.02.2024

V první řadě je důležité zmínit, že autorka knížku napsala v sedmnácti letech, což je bezpochyby obdivuhodný výkon. V tomhle věku většina z nás nedokáže dát dohromady ani smysluplný příběh při psaní maturitní slohovky, natož potom vymyslet komplexní svět plný magie, zajímavých postav a zákeřných bestií. Zároveň ovšem k této skutečnosti musí člověk při čtení trochu přihlédnout. Začátek příběhu funguje fantasticky, ovšem čím dál se hrdinové na své cestě dostávají, tím častěji se objevují pasáže, které trošku pokulhávají. Text místy působí zkrátka neučesaně a občas drhne, kvůli čemuž jsem někdy měla trochu problém zorientovat se v tom, kdo zrovna mluví. Také zde dochází k tomu, že se hrdinové občas dostanou do problémů a najednou se z ničeho nic objeví nějaký předmět nebo člověk, který jim pomůže, bez nějakého hlubšího smyslu. I přesto však příběh jako takový funguje velmi dobře a pokud jste ochotni tyto drobné nedostatky tolerovat, zajímavá dějová linka vám to bohatě vynahradí.

Pokud jde o postavy, je jich tu poměrně dost, což je super. Autorka umí jejich vzájemné interakce využít pro vytvoření jedinečných charakterů, takže nebudete mít problém se orientovat v tom, kdo je kdo. Setkáte se zde s alfy, lidmi a elfy - kříženci lidí a alfů. Alfové se dále dělí na jitřní a noční, což této rase připisuje zajímavou vnitřní dynamiku. Funguje tu poměrně dobře promyšlený systém magie, která se dělí na několik druhů. A takhle bych mohla pokračovat dál. Zkrátka a dobře je vidět, že je příběh do detailu promyšlený, což mu rozhodně přidává na důvěryhodnosti a realističnosti.

Samotná Adriena mi osobnostně moc nesedla, ale to už je u mě klasika. Málo kdy mi ženské hrdinky sednou (čest výjimkám). Zkrátka se s nimi nedokážu moc ztotožnit, což ale neznamená, že by byly špatně napsané. Dostává se nám tu ovšem přehršle skvělých mužských postav, mezi kterými si jistě každý najde svého oblíbence. Já obvykle preferuji “temné“ postavy, proto jsem od začátku fandila Rowanovi, ale tentokrát si mě získal i „světlý“ Ilias.

Vím, že autorka romantiku do příběhu nezapracovala záměrně a že nejspíš dostane prostor v druhém díle, ale mě tu prostě chyběla. Bylo tady tolik momentů, které mohly být využity pro nějakou intimnější interakci, jenže autorka se rozhodla to neudělat. Mně osobně to přišlo až do očí bijící, protože Adrieně je 22 a v tomhle věku člověk vztahy řeší na dennodenní bázi. Jsem zvědavá, co má autorka s romantickou linkou v plánu a pevně věřím, že nám to v pokračování příběhu vynahradí.

Jestli si tedy chcete přečíst skvěle propracovaný fantasy příběh s mnoha dějovými zvraty a zajímavými postavami, nevadí vám absence romantické linky a jste ochotni akceptovat, že se jedná o prvotinu velmi mladé autorky, pak dejte Siverai určitě šanci, nebudete zklamaní. Skvělým bonusem je, že si na autorčiných stránkách můžete spolu s knihou objednat i krásný merch - například látkovou tašku nebo placky, které můžete vidět na fotkách. A to za to stojí!

27.02.2024

*Vzhledem k tomu, že jsem obě knihy četla zároveň, dovolím si přidat stejné hodnocení k oběma částem.*

V první řadě je určitě nutné podotknout, že rozhodně není dobrý nápad pouštět se do čtení Mrtvé holky v případě, že jste nečetli předchozí díly, a ani pokud si jejich děj (stejně jako já) už nepamatujete. Po přibližně dvou letech jsem absolutně neměla tušení, kdo je kdo a jakou roli v celém příběhu sehrál, což je, jak napovídá shrnutí děje, naprosto stěžejní, abyste dokázali plně pochopit, co se v Mrtvé holce děje, a docenit nejrůznější detaily. Naštěstí se mi na netu podařilo najít hezké shrnutí obou předchozích dílů v angličtině, takže jsem se dostala do obrazu a mohla se vesele pustit do čtení.

Ačkoliv se jedná o Young adult thriller, musím říct, že to bylo opět drama jako blázen a já při čtení kolikrát ani nedutala. Tak nějak jsem už od začátku tušila, kam celý děj bude směřovat, jelikož se zákonitě muselo stát, ze Pipa sama se nějakým způsobem zaplete do zločinu. Zápletka je velmi dobře promyšlená, celý příběh bez problémů funguje a je rozdělen v tom nejpříhodnějším místě.

Nesmírně se mi líbí vývoj Pipiny postavy. Autorka si mě skutečně získala tím, že z ní neudělala žádnou superhrdinku, která vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší a bude žít šťastně až do smrti. Pipa se v průběhu všech tří dílů výrazně mění a vyvíjí, proto má taky každý díl úplně jinou a čím dál tím temnější atmosféru.

Samotný závěr mě rozhodně nezklamal, ačkoliv si myslím, že já bych na Pipině místě reagovala jinak a neměla bych sílu udělat ten krok, který udělala. Myslím, že se jedná o adekvátní završení celé série a ačkoliv mám Pipu i Raviho moc ráda, tuším, že další návrat do Little Kiltonu už by byl přehnaný a minul by se účinkem.

Jediné, co mi na příběhu trochu vadilo, bylo vyobrazení Pipina bratra Joshe, který se dle mého názoru vůbec nechoval přiměřeně svému věku a ani ostatní s ním tak nejednali. Naopak bych chtěla vyzdvihnout jeden skvěle vyřešený drobný detail, který musel být pro překladatelku tak trochu oříškem, protože když se překládal první díl, ještě nikdo nemohl tušit, co se bude dít v tom třetím.

Já si návrat do městečka s temnou historií opravdu užila a věřím, že pokud vás bavily první dva díly, užijete si i Mrtvou holku, dobrou holku stejně tak, jako já.

2 21.02.2024

*Vzhledem k tomu, že jsem obě knihy četla zároveň, dovolím si přidat stejné hodnocení k oběma částem.*

V první řadě je určitě nutné podotknout, že rozhodně není dobrý nápad pouštět se do čtení Mrtvé holky v případě, že jste nečetli předchozí díly, a ani pokud si jejich děj (stejně jako já) už nepamatujete. Po přibližně dvou letech jsem absolutně neměla tušení, kdo je kdo a jakou roli v celém příběhu sehrál, což je, jak napovídá shrnutí děje, naprosto stěžejní, abyste dokázali plně pochopit, co se v Mrtvé holce děje, a docenit nejrůznější detaily. Naštěstí se mi na netu podařilo najít hezké shrnutí obou předchozích dílů v angličtině, takže jsem se dostala do obrazu a mohla se vesele pustit do čtení.

Ačkoliv se jedná o Young adult thriller, musím říct, že to bylo opět drama jako blázen a já při čtení kolikrát ani nedutala. Tak nějak jsem už od začátku tušila, kam celý děj bude směřovat, jelikož se zákonitě muselo stát, ze Pipa sama se nějakým způsobem zaplete do zločinu. Zápletka je velmi dobře promyšlená, celý příběh bez problémů funguje a je rozdělen v tom nejpříhodnějším místě.

Nesmírně se mi líbí vývoj Pipiny postavy. Autorka si mě skutečně získala tím, že z ní neudělala žádnou superhrdinku, která vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší a bude žít šťastně až do smrti. Pipa se v průběhu všech tří dílů výrazně mění a vyvíjí, proto má taky každý díl úplně jinou a čím dál tím temnější atmosféru.

Samotný závěr mě rozhodně nezklamal, ačkoliv si myslím, že já bych na Pipině místě reagovala jinak a neměla bych sílu udělat ten krok, který udělala. Myslím, že se jedná o adekvátní završení celé série a ačkoliv mám Pipu i Raviho moc ráda, tuším, že další návrat do Little Kiltonu už by byl přehnaný a minul by se účinkem.

Jediné, co mi na příběhu trochu vadilo, bylo vyobrazení Pipina bratra Joshe, který se dle mého názoru vůbec nechoval přiměřeně svému věku a ani ostatní s ním tak nejednali. Naopak bych chtěla vyzdvihnout jeden skvěle vyřešený drobný detail, který musel být pro překladatelku tak trochu oříškem, protože když se překládal první díl, ještě nikdo nemohl tušit, co se bude dít v tom třetím.

Já si návrat do městečka s temnou historií opravdu užila a věřím, že pokud vás bavily první dva díly, užijete si i Mrtvou holku, dobrou holku stejně tak, jako já.

3 21.02.2024

Já sama nejsem zrovna čtenářkou, která by biografickou literaturu vyhledávala, ovšem když jsem zjistila, že vyjde tahle rozsáhlá publikace mapující 10 let působení slavné jihokorejské skupiny BTS na hudební scéně, věděla jsem, že si ji rozhodně musím přečíst.

Ale teď už k samotné knize. Stojí za to ji číst? Zaujme i někoho, kdo BTS zná jen velmi povrchově?

Beyond the story je, jak jsem již zmiňovala, skutečně obsáhlou knihou mapující všech sedm členů BTS a jejich cestu na vrchol, která nebyla ani zdaleka jednoduchá. Jelikož začínali u poměrně neznámé společnosti a zaměřovali se primárně na hip hop, spousta lidí z branže je kritizovala a nebylo pro ně vůbec snadné se vůbec prosadit natolik, aby se dostali do hudebních pořadů či se zařadili na žebříčky popularity. Myeongseok Kang na této knize pracoval 3 roky, během kterých členy skupiny takřka zpovídal, je tedy plná jejich vlastních zážitků, názorů, pocitů a vzpomínek. Zároveň obsahuje veškeré faktografické informace týkající se jednotlivých alb, vystoupení a podobně. Ačkoliv pro neznalce prostředí můžou být některé skutečnosti nebo pojmy lehce matoucí, vše je zde vysvětleno a příběh skupiny je psán opravdu čtivým způsobem. Text navíc doprovází působivé fotografie a také bezpočet QR kódů, prostřednictvím kterých si můžete snadno a rychle pustit a dohledat veškerý multimediální obsah, o kterém je v knize zmínka.

Myslím si, že kniha by mohla zaujmout i člověka korejskou tvorbou nepolíbeného. Fungování tamější hudební scény je diametrálně odlišné od západního světa, stejně jako nároky, které jsou kladeny na jednotlivé umělce. Nejen že musí výborně zpívat či rapovat, ale také skvěle vypadat, být dobrými tanečníky, udržovat se v kondici, trávit čas focením, natáčením, propagováním módních značek, setkáváním se s fanoušky, koncerty a dalším programem, díky kterému jim prakticky nezbývá žádný volný čas. Stačí jen mít otevřenou mysl a dost odvahy vstoupit do vod k-popu, ze kterých už možná nikdy nevystoupíte, protože jak jednou něco schvátí...

Jediné, co mi při čtení maličko vadilo, byl překlad jednotlivých úryvků z rozhovorů se členy skupiny. Měla jsem místy pocit, že byl trochu kostrbatý, každopádně chápu, že jejich překlad není i kvůli kulturním rozdílům vždy jednoduchý.

Za mě se rozhodně jedná o publikaci, která bude ozdobou mé knihovny, a doporučuji ji všem, kteří chtějí v životě následovat své sny a hodila by se jim kapka inspirace.

2 12.02.2024

Vzhledem k tomu, že jsem knihu podobného ražení cílenou na děti nikdy nečetla, nebyla jsem si úplně jistá, co od příběhu čekat, a zda bude mít pro dětské čtenáře nějaký hlubší přínos. A musím říci, že jsem byla příjemně překvapená.

Kniha obsahuje 7 příběhů, které na sebe navazují, ale zároveň skvěle fungují jako samostatné historky. Autor si skutečně dal práci s tím, aby každá z nich obsahovala nějaké ponaučení či něco, co si z ní děti můžou vzít, ať už je to skutečnost, že stojí za to jít si za svými sny, nebo způsob, jakým se vypořádat se závistí, která se slávou přichází ruku v ruce. Dozví se také, jak nenaletět podvodníkům nebo překonat trému.

Příběh je doplněn tématickými ilustracemi Terezy Doležalové a použitým jazykem i velikostí písma skvěle koresponduje se svou cílovou skupinou, takže si knihu klidně mohou zdatnější čtenáři přečíst sami a zároveň poskytuje spoustu podnětů pro další diskuzi s rodiči. Nevyskytují se zde žádné rádoby cool výrazy ani nevhodná slova.

Já osobně si myslím, že Krokodýlova kapela bude bavit všechny čtenáře, kteří by v životě rádi něčeho dosáhli. Nemusí se nutně jednat o hudební fanoušky a ani o děti. Tahle knížka totiž dodá odvahu jít za svým snem naprosto všem, bez ohledu na věk.

2 07.02.2024

Období Protektorátu a druhé světové války vždy patřilo mezi má oblíbená. Musím říci, že bylo velmi osvěžující si po všech těch fotografech a tatérech z Osvětimi přečíst příběh zaměřující se právě na odboj. Mám pocit, že příběhů tohoto ražení v porovnání s výše zmiňovanými zase tak moc není, což je podle mě obrovská škoda.

Atmosféra příběhu je skvěle vybudovaná, v určitých momentech jsem byla při čtení napnutá jako kšandy. Děj se odehrává na různých místech, převážně pak spíš na Moravě, což mi naprosto vyhovovalo. Mezi mé nejoblíbenější scény se zcela určitě zařadila ta odehrávající se ve vile Tugendhat.

Růžena je velmi svérázná mladá žena. Potěšilo mě, že se nezařadila do kategorie ufňukaných chudinek, ale naopak mezi velmi inteligentní, tvrdohlavé a cílevědomé hrdinky, kterým čtenář chtě nechtě fandí až do samého konce.

Ačkoliv je příběh kratší, neměla jsem pocit, že by mu cokoliv chybělo. Výrazných dějových zvratů je zde hned několik a autor vám nedá oddechnout ani na chvilku.

Knihu pak doprovází ilustrace generované AI, které sice já osobně moc nemusím, ale chápu, že v případě e-knihy se příliš nevyplatí investovat do „živého“ ilustrátora. Musím ovšem podotknout, že rozhodně patří mezi ty povedenější.

Podle mého názoru se jedná o opravdu poutavý příběh vhodný pro milovníky historie a napětí, kterým nevadí číst v elektronické podobě.

02.02.2024

Kniha by se podle obalu neměla soudit, ovšem když se podíváte na obálku Tvorů, pak mi jistě dáte zapravdu, že dokáže zaujmout. Je laděná v odstínech červené a černé s děsivým monstrem se žhnoucíma očima v pozadí. Plačící holčička, spíše mladá slečna se školním batohem a rozštěpem horního rtu v popředí. Kontrast vzbuzující strach. Děti by přece neměly být pronásledovány nočními můrami nýbrž by si měly užívat jistého dětského principu bezstarostnosti nikoliv tvrdé reality nočních můr jenže

Jenže hlavní hrdince, Rebece, je skoro třináct let a co si budeme nalhávat, sedmá třída je peklo na zemi. Děti často bývají převelice kruté, obzvláště vybočuje-li nějaký spolužák/žačka ze „standardu“ třídy a Rebečin rozštěp horního rtu je přesně tím důvodem k šikaně. Naštěstí není na problémy dospívajících sama, kromě rodičů a sestry je tu i spolužák Petr, který Beku (jak si ráda říká) ochraňuje. Není tedy divu, že jedním z největších koníčků hlavní hrdinky je četba. Útěk do světů, které jsou možná snad i zkaženější než realita.

Jednoho dne, když se Beka vrací ze školy, si udělá menší zastávku na dětském hřišti, aby se pohoupala, protože se jí nechce vracet domů. Tam se poprvé setká s Nelou, dívenkou trpící Downovým syndromem, která jí prozradí děsivé tajemství o okřídlených tvorech čekajících v bouřkových mracích na den, kdy budou moct vyhladit lidstvo a zabrat Zemi pro sebe. Dokáže se lidstvo ubránit nebo zhynou v potocích krve?

Přestože sto dva stran není mnoho, je na nich vše, co by dobrý horor měl obsahovat. Charismatická hrdinka, budování napětí, ono tajemné zlo, děsivá atmosféra a ideálně závěr, který by čtenář nečekal. To vše je splněno na výbornou.

Jsou lidé, kteří mají nadání, jisté vlohy, predispozice, chcete-li talent. Jenže talent nestačí, je třeba své schopnosti rozvíjet, a to se Karin Novotné daří. Od povídek ve sbírce Červi v hlavě se Karin dále posunula a rozvinula tak své tvůrčí schopnosti.

Knihu s čistým vědomím a svědomím mohu doporučit všem, kdo má rád horor, české, autory, mystiku, tajemno a nebo si prošel na základní škole peklem.

4 17.01.2024

Jako první na nás uvnitř této krátké, drobné knížky čekají Variabilní lásky - autorova vůbec první mikropovídka, která zabere sotva dvě stránky. Je morbidní a úderná, ovšem spadá do kategorie hororů působících na čtenáře svou nechutností, a to není úplně můj šálek kávy.

Nicméně druhá povídka, Eugenův bourák, to už je jiná. Příběhem automechanika, který se jednoho dne setká s podivným majitelem ještě podivnějšího auta má skvělou, řekla bych až Kingovskou atmosféru. Zároveň mi trochu připomněla doby, kdy jsem koukala na Věřte, nevěřte, protože podobný příběh by se v tomhle seriálu jistě objevit mohl. Za mě se jedná o favorita celé sbírky, děj je dostatečně rozvinutý, hezky buduje napětí.

Pandemie obskurnosti, třetí příběh, nás zavede na akademickou půdu. Setkáváme se zde se zvráceným profesorem Juanem, který ve své laboratoři provádí pochybné experimenty na svých vlastních studentech, kteří z pokusu obvykle nevyjdou bez újmy. Ačkoliv i tento příběh je zcela přiznaně nechutný, musím uznat, že příběh je dobře vymyšlený a zaujal mě. Už na začátku se dozvíme, jak příběh skončí, avšak nevíme proč. Zpětně tedy odhalujeme a odhadujeme, jak k oné tragické události na začátku mohlo dojít. Jen tedy v určité scéně jedna ženská postava změní jméno, ale to se občas stává.

Po Pandemii následuje Sněhobílá smrt - lehce vánočně laděný příběh o pečovatelce Anně, která pracuje v domově pro seniory. Když ji jedna z pacientek varuje, že smrt číhá na sněhu, Anna jí nevěnuje příliš pozornosti. Jak už ovšem zřejmě tušíte, právě to se Anně stane osudným. Příběh se zajímavou, neotřelou zápletkou, u které si jistě pomyslíte, zda je reálné, aby se něco podobného stalo.

Předposledním příběhem je Svět poté - Orwellovsky laděný spíše sci-fi příběh, jehož hlavní hrdina žije na Měsíci a píše deník o svém životě a o tom, jak lidstvo dopadlo. Když jsem tuhle kratší povídku četla, docela mě zaujala, ale po pár dnech od přečtení už jsem si nebyla úplně jistá, o čem vlastně byla. To je ovšem v pořádku, ne všechny povídky se musí líbit a sedět všem čtenářům, a navíc je tahle sbírka dle mého názoru mimořádně silná.

Na závěr autor své čtenáře potěší ještě bonusovým, šestým příběhem jménem V osidlech temnoty. Tady nás narozdíl od předchozích povídek čeká příběh lovecraftovského ražení, a to já moc ráda. Skupinka výzkumníků se zde vydává prozkoumat podvodní sluje Hranické strže. A jak už správně tušíte, v jejích hlubinách na ně cosi číhá... Dle mého názoru krásná pocta tomuto tradičnějšímu typu hororových příběhů.

Velmi se mi líbí, že povídky doprovází ilustrace Rosany Zvelebilové, které skvěle dotváří atmosféru, a také komentáře, ve kterých autor uvádí podrobnosti týkající se jejich vzniku.

Na závěr mi tedy nezbývá než říci, že autor v této sbírce prokázal, že je rozhodně výborným a také velmi stylově univerzálním autorem hororů, který své čtenáře má pokaždé čím překvapit.

4 11.01.2024

Hlavním hrdinou tohoto kratičkého příběhu je František Hrneček, syn královské kuchařky a kuchaře. Stejně jako jeho rodiče i on rád vaří a je v tom opravdu dobrý, takže si ho na královském dvoře považují. Jednou se však rozhodne, že je na čase vydat se do světa a získat nějaké zkušenosti. Na trhu pak potká děvečku Majku, která prodává hrnky, ale zároveň se musí starat o svou nemocnou mámu a domácnost, a tak musí neustále odbíhat domů, což jí obchod znesnadňuje. František se jí rozhodne pomoct a ulehčit jí práci. Podaří se mu to? A získá zkušenosti, kvůli kterým se vydal do světa?

Musím říci, že mě moc potěšilo, že je kniha psaná tak trochu postaru, neobsahuje žádné zbytečné novotvary a nesnaží se přizpůsobit dnešní moderní době. Je to zkrátka a dobře milá pohádka, která dětem - a nejen jim - zpříjemní večer, podobná těm, které jsem četla já jako malá. Příběh doprovází nádherné ilustrace, které jsou sice černobílé, ale svou jemností a propracovaností si jistě získají každého čtenáře.

Velice se mi líbí, že autorka svůj příběh postavila na známé větě „Hrnečku, vař!“, ale pojala ji po svém a ukázala tak čtenářům, jak by příběh vypadal, kdyby jeho hlavním hrdinou nebyl kouzelný hrneček, nýbrž mladík s roztomilým jménem.

V příběhu se objevují hezké motivy, například vzájemná pomoc, láska, ohleduplnost, ale také kreativita. Jediné, co mi v příběhu trošku chybělo bylo nějaké ponaučení na závěr, které většina pohádek mívá. Myslím, že by knize dodalo tu správnou jiskru. I bez něj však příběh funguje skvěle a čtenáři si z ní jistě odnesou samé příjemné dojmy.

2 05.01.2024

Tanec papírových draků 2: Hon je naprosto fantastická jízda plná humoru černějšího než spálené kuře, pikantnějšího než sriracha a vtipnější než všichni stand up komici dohromady, teda až na Petra Brožovského. V první řadě musím říci, že pokračování zcela bezprostředně navazuje na první díl. Neuběhne deset let, patnáct let, hlavním postavám nezešednou vlasy a neuvidí vyrůstat svoje pravnoučata. Naopak jim ani nestihne vystydnout kafe. Takže pokud jste nečetli první díl, máte smůlu. Teda to vlastně máte smůlu u všech pokračování, ale jsou knihy, kde je to vlastně jedno.

Jaký příběh kniha vypráví? Vlastně by se dalo říci, že je o přátelství až za hrob, o pomstě, tranzici, touze, retardovaných bratrancích, kreativních způsobech soubojů, cestování a návratech. Ale to vám nic neřekne, pustíme se tedy do roviny spoilerů, ale budu opatrný.

V prvním díle jsme se seznámili s útvarem známým pod zkratkou PSZÚ, což znamená Policejní Sledovací a Zásahový Útvar. Docela nudný název, že? To se ovšem nedá říci o vedoucím Plzeňské jednotky, kterým je Kuba Kolínský alias Mrtvola. Nejenže odmítá, doslova, zemřít, ale vykopal válečnou sekeru a jde se pomstít za všechny mrtvé členy jeho úchylného týmu.

Vyzbrojen je sarkasmem, vtipy všeho druhu (hlavně těmi nekorektními), spoustou vulgarit a rozličnými zbraněmi. Bude tato výbava dostatečná k poražení nepřítele, kterým je Probuzený oplývající výjimečnou psychokinetickou schopností s jejíž pomocí dokáže ovlivnit jednání a chování ostatních? Dokáže Mrtvola pomstít smrt svých kolegů a přátel?

Kniha není intelektuální dílo, nad kterým budete vést osamocené rozhovory při skleničce vína s vlastním já či alteregem. Naopak, je přímočará a jednoduchá. Vlastně jsou jde jen dvě fáze, a to boj nebo dialog. Nic mezi tím.

Co říci závěrem? Tanec papírových draků 2: Hon je snad ještě čtivější než první díl. Kniha si na nic nehraje, je zábavná, drsná. Je krásnou připomínkou filmů 80. a 90. let. Ode mne si odnáší pět hvězd.

1 04.01.2024

Hned v úvodu nám kniha slibuje fantasy příběhy, humorné povídky i jiné textové útvary a svůj slib také dodrží. Pojďme se nyní společně podívat na jednotlivé texty, které nám autorka servíruje, pěkně popořadě.

Knihu otevírají tři kratičké texty s názvem Akta Y. Ano, hádáte správně - jejich hrdiny není nikdo jiný než Mulder a Scullyová. Autorka obě postavy ve vtipných scénkách ztvárnila po svém, ovšem mě osobně příliš neoslovily. Akta X jsem naposledy viděla s mamkou tak před 20 lety a nedokázala jsem tudíž autorčino ztvárnění plně docenit.

Akta Y jsou následována pohádkou Dračí dieta, kde na čtenáře čeká královský gynekolog a problém s nedostatečným počtem panen, které by bylo možné obětovat drakovi. Ani ta mě nijak zvlášť neoslovila, humor se mi úplně netrefil do noty.

Nicméně několik následujících povídek s názvem Svět 2060 si mě ihned zaháčkovalo a dál už to bylo jen a jen lepší. Příběhy se točí kolem rodinky z 60. let 21. století, která si pořídí velmi svérázného klona. Jenže ten má na spoustu věcí svůj vlastní názor. U těchto tří (a jednoho bonusového) příběhů jsem se skutečně bavila a umím si představit, že by je autorka použila jako námět pro celou knihu.

Dále následuje nejdelší povídka s názvem Černá Volha, která je volně inspirovaná autorčiným dětstvím za dob ČSSR. Vypráví o partě dětí, která při jedné ze svých her v řece objeví kus černé Volhy. Ta se pak spolu s podivnými lidmi v ní začne v jejich městě objevovat častěji. A jak už to tak bývá, mládež se rozhodne přijít celé věci na kloub. Příběh je velmi autentický, autorka skvěle buduje atmosféru a napětí, krásně vystihuje tehdejší dobu (tedy alespoň pokud mohu soudit z vyprávění) a vztahy mezi jednotlivými dětmi. Za mě jednoznačně skvělý a poutavý příběh.

Černou Volhu následuje několik víceméně zdařilých básniček a pak, konečně, také povídka, po které se jmenuje celá sbírka - Morituri te maturitas. Za mě jednoznačný favorit, který by si zasloužil celou knihu. Hlavní hrdinkou příběhu je Ischia, mladá dívka, která studuje, aby se mohla stát Smrtkou. My se s ní setkáváme ve chvíli, kdy se chystá ke složení zkoušek. Celý příběh je velmi osobitý a vtipný, opravdu jsem se při čtení pobavila. A ohromně si mě získala postava zkoušejícího Jevgenije Darkensteina. Toho bych potřebovala víc, prosím.

Sečteno podtrženo je tedy větší část sbírky rozhodně nadprůměrná a já jsem moc ráda, že se ke mně dostala. Jen by jí možná prospělo jiné uspořádání příběhů, protože Akta Y a Dračí dieta mě na začátku trošku odrazovaly od dalšího čtení. Naštěstí se jim to nepodařilo, a tak mohu knihu s klidným svědomím doporučit všem milovníkům vtipných fantasy příběhů.

19.12.2023