PrincaListicka komentáře u knih

Otisky Chribdy sice mají o polovinu méně stran, než předchozí dvě knihy série, ale zato jsou až po okraj naplněné akcí, nečekanými zvraty a situacemi, při jejichž čtení, či spíše prožívání spolu s hlavními hrdiny, zapomenete dýchat. Narozdíl od Zlaté Grai a Doteku viatáru jsme zde vrženi přímo do děje, nečeká nás pomalý rozjezd, ale navážeme přímo tam, kde předchozí díl skončil.

Musím říct, že třetí díl je skutečnou odměnou pro všechny čtenáře, kteří si s Isarell a ostatními projdou všemi strastmi. Dle mého názoru se jedná o zatím nejlepší díl celé série a pokud to takhle půjde dál i u toho čtvrtého, asi jeho konec nerozdýchám. (Myšleno v dobrém, samozřejmě.)

Konečně se dozvídáme více o sarrei, jejich říši, fungování jejich společnosti či zvyklostech. Z toho jsem měla neskutečnou radost, protože já, milovnice záporáků, už od začátku vysloveně čekala na to, až tihle elegantní krvesajové dostanou více prostoru. A že ho tu dostali královsky. Máme možnost se spolu s Isarell účastnit jejich jednání, slavnostního bálu, zvrácených hrátek či bojových akcí. A všechno to vážně stojí za to.

Navíc se tu dostává prostoru také mému nejoblíbenějšímu Andreilovi, o kterém jsem básnila už při hodnocení předchozí knihy. Jeho postava je prostě tak úžasně zajímavá a já si díky němu připadala zase jako puberťačka, která je naprosto hotová z knižního hrdiny. To se mi v tak intenzivní míře už docela dlouho nestalo.

Na povrch navíc vyplouvají také nové, zajímavé stránky Isarell, která svádí boj s tím, kým vlastně je. Být na jejím místě, zůstala bych mezi sarrei, ve službách Barhaina Sae, a byla bych nadmíru spokojená. Ale ano, vím, že to není její místo. Jenže kam vlastně patří? Nemůžu se dočkat, co s ní má autorka v plánu. Hodně jsem si oblíbila i postavu Pátého karadheie, který představuje směsici hned několika charakterů, ale nechci o něm příliš prozrazovat. Řeknu jen, že se mi velice líbí pouto, které s Isarell sdílí. Ostatní postavy, jako Eyry či královna Ymira, jsou v tomto díle dosti upozaděné, ale mně to upřímně vážně vůbec nevadilo.

Děj neskutečně rychle odsýpá, všechno do sebe krásně zapadá a my se nezadržitelně blížíme k vyvrcholení celé ságy, které nás čeká ve čtvrtém, posledním dílu. Již potřetí vám mohu tuto sérii z celého srdce jedině doporučit. Běžte a přečtěte si ji, nebudete litovat. Slibuji. Já budu mezitím netrpělivě vyhlížet pokračování.

2 19.10.2023

Dotek viatáru jsem četla po delší pauze, a tak jsem se trochu obávala, zda se nebudu v tomto skvěle promyšleném a intriky propleteném světě ztrácet. Naštěstí se tak nestalo a během prvních pár desítek stran jsem se opět dostala do obrazu. Stejně jako u prvního dílu je rozjezd trochu pomalejší, ale když vydržíte, bohatě se vám odmění. Já osobně jsem velkou fanynkou Kristýniných detailních popisů, které si vysloveně užívám, takže jsem se opravdu nenudila ani v první polovině knihy, ovšem druhá polovina pro mě byla jako jízda na horské dráze. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, a ačkoliv se jedná o poměrně rozsáhlý kousek, většinu knihy jsem ve výsledku přečetla během pár večerů.

Největší radost mi udělalo to, že se zde konečně dostalo více prostoru sarrei a také lidem. Jejich dějové linky jsem si opravdu užívala. Nesmírně jsem si oblíbila především postavu Andreila Smrtihlava, grai ve službách sarrei, a Kreóna, padlého jorreiského rytíře žijícího ve Stínu mezi lidmi. Andreil je podle mě nejlepší postava celé série, neustále jsem o něm při čtení druhého i třetího dílu básnila. Každopádně musím říct, že jsem si v tomto díle více oblíbila i Bastiena, jehož osud zde nabral nečekaný směr a prošel proměnou, po které se mi zamlouval ještě víc. Samotná Isarell je skvělou postavou, které prostě musíte držet palce, ať chcete, nebo ne. Velice se těším, co dalšího s ní má autorka v plánu.

Dotek viatáru konci opravdu velkým zvratem, po němž budete chtít okamžitě sáhnout po dalším díle. Kristýna umí neuvěřitelně obratně stupňovat napětí a s každou další stránkou čtenářům dokazuje, jak skvělou autorkou je. Jejím knihám za mě nejde absolutně nic vytknout. Pokud tedy máte rádi rozsáhlé a do nejmenších detailů propracované fantasy série plné intrik, pletichaření a složitých osudů jednotlivých postav, kterých je tu opravdu požehnaně, pak vůbec neváhejte a do téhle série se pusťte. Pro mě osobně se totiž jedná o jeden z nejlepších fantasy příběhů vůbec.

3 16.10.2023

Hlavních hrdinů tohoto sci-fi válečného dramatu je hned několik. Prvním z nich je Eša, vojenský důstojník, který bojuje ve druhé světové válce a má na krku snad ty nejhorší možné svěřence. Taky je to tak trochu nula, nikdo ho nemá rád a nejradši by sám sebe sprovodil ze světa.
Pak tu máme pomocníka číslo 68, alias Blbečka, který je v roce 2017 zrozen k tomu, aby sloužil. Neptal se na otázky, neměl vlastní názor a hlavně, proboha, nic necítil. Zkrátka a dobře spotřební zboží, hračka, která má sloužit lidem v tajemné, neznáme zemi k naplňování jejich tužeb.
A nesmíme zapomenout ani na Emouše, který se v roce 3023 stále dokola snaží dostat skrze starou, opuštěnou důlní šachtu plnou smrtících nástrah až do jakéhosi blíže nespecifikovaného cíle. Nutno podotknout, že u toho neustále umírá, ale to mu nepřekáží v tom, aby se o úspěšný průchod pokoušel dál.

Že tihle tři nemají a ani nemůžou mít nic společného? Na první pohled to tak rozhodně vypadá, dělí je od sebe přeci tak hluboká časová propast... A přesto si nemůžou být bližší.

Rosana tentokrát zabloudila do poněkud hlubších, filozofičtějších vod, a ačkoliv si stále zachovává svůj nadhled, pochybný humor a absurditu, tentokrát nejde o komediální oddechovku. Opět se klaním před její fantazií a schopností vymyslet věci, které by naprostou většinou autorů ani nikdy nenapadly. Díky tomu je právě tak výjimečná. Jedná se přesně o ten typ autorky, kterou buď milujete a hltáte každé její slovo, nebo jí nemůžete přijít na jméno.

Ešu jsem si oblíbila prakticky okamžitě, spadá přesně do té Rosaniny oblíbené kategorie chcípáčka, kterého si podmaní nějaká pořádná ženština (a to já žeru). Dost podobně na tom byl i Emouš. Ovšem 68 mě velmi překvapila. Zkraje mi docela lezl na nervy, byl to jen takový... až sterilní panák. Každopádně jeho postava a charakter prošel během knihy neuvěřitelným vývojem a já si ho díky tomu zamilovala. Na jeho pasáže jsem se těšila nejvíc, primárně pak na ty odehrávající se ve vězení s panem Ú... Ale ne, víc vám prozrazovat nebudu. Jeho část děje byla úžasně propracovaná, celá myšlenka pomocníků, jejich fungování, obojky a způsob jejich likvidace opravdu stala za to.

Musím tedy akorát podotknout, že tentokrát se u mě bohužel nekonal takový ten wow moment, jaký jsem zažívala u Rosaniných předchozích knížek. Tedy, chci říct, on tam byl, ale já ho asi tak úplně nepobrala. Z úplně poslední scény jsem byla trochu zmatená, protože mi nejspíš něco v průběhu čtení uniklo a ta pomyslná kolečka mi do sebe tak úplně nezapadla. Zároveň jsem, asi jako většina čtenářů, už poměrně brzy pochopila, o co v knize vlastně jde, a co se skrývá v tom zatraceném tunelu, což ale nebylo na škodu.

Každopádně se však jedná o krásný příběh o boji s předurčením, se svým vlastním já a tím, kým jsme se narodili, osudu a také síle, s jakou mohou někdy být propojeny lidské duše. Doporučila bych ho všem čtenářům s otevřenou myslí, který se nebojí při čtení trochu přemýšlet a zabrousit do neznámých vod.

2 10.10.2023

Jelikož jsem mangu s podobně brutálním motivem vražd a dalších zločinů nedávno četla, nedostalo mě Muzeum tak moc, jak bych si přála. Vlastně bych mohla říct, že podobné příběhy už nemají žánru znalému čtenáři moc co nabídnout, což by ovšem nebyla tak docela pravda. Muzeum nám přináší postavu zajímavého, tajuplného vraha v masce, jehož motiv zpočátku nikdo nechápe. A přesto do sebe postupně vše začne zapadat jako jednotlivé dílky puzzle. Žabák je velmi originální a každé své oběti ušije vraždu na míru, související s událostmi v jejím životě. U některých z nich vážně zůstává rozum stát. Staví sám sebe do role soudce, který rozhoduje o osudech hříšníků. Další rozměr pak příběhu zcela jistě dodává fakt, že je případ propletený s osudem Sawamurovy rodiny.

Je zde skvěle budované napětí, kresba navozuje až nepříjemnou atmosféru. Jen překlad mi zde přišel místy trochu zvláštní. Až jsem si někdy říkala, že vlastně netuším, co kdo komu říká. Jinak jsou však mé dojmy veskrze pozitivní a pokud další díl ještě trochu vystupňuje napětí a brutalitu, bude Muzeum jistě další zajímavou manga sérií pro odvážnější čtenáře. Slabší povahy by se jí však raději měly vyhnout, zcela jistě se jedná o příběh pro dospělé publikum. Podle všeho by se mělo jednat o třídílnou sérii a já jsem moc zvědavá, co dalšího si pro nás žabák nachystá.

1 09.10.2023

Naše planeta a všechny geovědní jevy, které s ní souvisí, jsou nesmírně zajímavé, a i přes moderní technologie lidstvu často dokazují, jak málo o nich vlastně víme. Je však také pravdou, že například ve školním prostředí bývají často opomíjené a přehlížené. A to se právě autoři Geostorek snaží změnit.

Na stránkách této knížky se setkáme s 25 dramatickými příběhy popisujícími mnoho živelných katastrof a osudů lidí, kterých se dotkly. A ačkoliv se zde sem tam objeví smyšlené postavy, události jsou všechny skutečné.
Najdeme zde několik příběhů týkajících se sopek a vulkanické činnosti, sesuvů půdy, tsunami, ale také meteoritů či ozonové vrstvy. Dozvíme se, jak Sahara ovlivňuje deštné pralesy, co se může stát, když nezodpovědně zapálíme skládku nebo špatně naprojektujeme stavbu obrovské vodní přehrady.

Musím říci, že samotné příběhy byly skutečně fascinující. O spoustě zde zmíněných událostí a katastrof jsem nikdy v životě neslyšela, přestože velice významně ovlivnily naši historii. Nepřestává mě fascinovat síla přírody. Někdy stačí jedno neuvážené rozhodnutí, které spustí hotovou lavinu řetězících se reakcí, které si ve výsledku mohou vyžádat životy tisíců lidí. Naše klima i veškeré fungování naší planety je neskutečně křehkou soustavou vzájemně se ovlivňujících prvků, a když jeden z nich odebereme nebo změníme, může to mít nedozírné následky.

U spousty příběhů jsem měla husí kůži, dohledávala jsem si k nim fotografie nebo videa a další, doplňující informace. Kéž by takto poutavých knih o geovědách bylo více, věřím, že by probudily zájem spousty lidí.

Příběh doprovází krásné, tematické ilustrace dotvářející celkový dojem ze čtení. Jsem opravdu velmi ráda, že se v poslední době čím dál tím víc ilustrují i knihy pro dospělé, protože já ilustrace prostě zbožňuji. Velmi se mi líbí také mapa na předsádce knihy, která čtenářům přiblíží, kde přesně se který příběh odehrává.

Jediné, co mi čtení trochu znepříjemňovalo, byla samotná struktura textů. Bohužel mi často připadaly špatně členěné. Někdy se zde postavy mění po odstavcích, ale ty nejsou nijak opticky oddělené, což značně ztěžuje orientaci v tom, o Kom je zrovna řeč. Také mám pocit, že se tu úplně nepovedla redakce. Narazila jsem zde na různé chyby, ale nejvíc mi ale vadilo neustálé střídání času ve větách. Jistě, pochopím, když někdy v rámci budování napětí vypravěč použije přítomný čas. Tady se však občas v rámci jednoho odstavce vystřídal čas minulý, přítomný a budoucí, což už na mě bylo trochu moc. Na tom by asi chtělo do příště trochu více zapracovat.

Tyto drobné nedokonalosti mi však naštěstí zážitek ze čtení a jednotlivých příběhů nezkazily a knihu bych tak doporučila jak milovníkům přírody, kteří by se o ní a jejím fungování rádi dozvěděli něco víc, tak i všem ostatním. Možná se po přečtení této knížky změní jejich pohled na naši planetu a na to, jak je důležité, abychom ji chránili.

5 05.10.2023

Anima je poctivé sci-fi „staré školy“. Co to znamená? Příběh je velice výpravný, detailně popisuje prostředí, ve kterém se hlavní hrdina nachází a pocity, které prožívá. Nejednou jsem se vrátil i o pár stran zpět, abych si přečetl stejnou pasáž a ještě se tak lépe vžil do prostředí, pocitů a myšlenek. Anima není knihou, kterou čtete, ale knihou, jež prožíváte. Nejednou zavřete oči a představíte si to, co Nolan sám zažívá.
 
Jednotlivé postavy mají hloubku, chápete jejich motivy, zjišťujete kým vlastně jsou a jaký mají cíl. Nemáte pocit, že se jedná o skupinu superhrdinů mající vše pevně pod kontrolou. Každá z postav má emoce, které ovlivňují její chování. Cítí radost, euforii, strach, beznaděj pokrývají celé spektrum lidských emocí. Um s jakým jsou stavy jejich mysli a momentálního rozpoložení popsány vám zcela přesně vykreslí emoce, které samy začnete cítit.
 
Samotná forma, kterou je kniha psaná, je velice čtivá a působí opět jako ze sterých časů, kdy knihy nebyly psány přímočaře, formou krátkých a stručných vět. Vymyká se díky tomu standardům dnešní doby. Nejvhodnější způsob, jakým knihu mohu vystihnout jsou slova autora samotného:
 
„Účelem umění nikdy nebylo cítit se za každou cenu blaze, na jeho poli se na sebe dívej vždy jen přirozeně. Ať je ale jeho konečná podoba jakákoli, její jediná opravdovost ti nikdy nedokáže svázat ruce“. - Amélie Solari
 
A přesně taková je Anima, schopnost autora popsat svět, pocity, niterné myšlenky, okamžiky, kdy se téměř zastaví dech Anima není sci-fi pro každého, není bezduchým putováním z jedné epické bitvy do druhé. Anima je „živoucí“ organismus, dýchající, toužící po tom být čtena. Jaromír Vondra je důkazem, že česká sci-fi nezemřela, nýbrž je živější než kdy dřív.

3 03.10.2023

(SPOILER) Ačkoliv se může na první pohled zdát, že se jedná o "pouhý" YA příběh první lásky, není tomu tak a musím říct, že se mi tahle knížka dostala poměrně hluboko pod kůži.

Ellis pochází z dysfunkční rodiny, matka pije a neustále mizí neznámo kam, otec má každou chvíli opletačky se zákonem. Když se jako malá spřátelí s Eastonem, chlapcem ze sousedství, jeho matka se jí ujme prakticky jako vlastní, a tak Ellis většinu času tráví s ním a jeho bratry Tuckerem a Dixonem.
To se ovšem nelíbí Ellisině rodině, která patří spíše mezi sociálně slabší vrstvu a nepřeje si, aby se stýkala s takovými zbohatlíky.

Setkáváme se zde se dvěmi dějovými linkami, které se nevyhnutelně střetávají právě v bodě, kdy se dozvíme, jakým činem si Ellis vysloužila to, že ji Eastonova matka Sandry poslala pryč. Napětí postupně stoupá a ačkoliv samotná zápletka není nijak světoborná, řekla bych, že není ani předvídatelná, ale naopak velmi lidská.

Většina čtenářů si nejspíš myslí, že se jedná o další typický příběh holky ze špatných poměrů, která dostane šanci na lepší život a dočká se svého happy endu. Málo kdo však podle mého názoru skutečně čte mezi řádky a uvědomí si, že Sandry Ellis svým spasitelským komplexem v podstatě zničila život. Ellis už se kvůli ní nikdy doopravdy nemohla vrátit zpátky ke své pravé rodině, ale do té nové nikdy tak docela nezapadla. Jsem strašně ráda, že se konečně objevila i knížka, která se na tenhle typ zápletky dívá z jiného úhlu pohledu, než je běžné.

Musím říct, že chemie mezi hlavními postavami pro mě fungovala naprosto skvěle. Avšak i ty vedlejší mají velmi zajímavé charaktery a čtenář tak chce sledovat i jejich osudy. A ano, Easton i Ellis se občas chovají jako hloupí puberťáci, jejichž problémy by se daly z velké části vyřešit jednou upřímnou konverzací, ale světě div se... oni jsou puberťáci. A každý z nás, kdo si tímhle obdobím v životě prošel, ví, že v téhle fázi člověk prostě někdy jedná nelogicky, chová se naivně a jak už napovídá název knihy, občas udělá i chybu. Zamilovala jsem si jak Eastonovy básničky, tak i fakt, že se zde neobjevují žádné moderní rádoby ideologie.

V mých očích se jednalo o velmi emotivní, místy dojemný a místy lehce depresivní příběh, který mě přesvědčil o tom, že i když už mám o dost blíž k třicítce než k věku hlavních hrdinů, dokážu si stále užít skvělý YA příběh. Budu na něj ještě dlouho vzpomínat, protože už mě dlouho žádná knížka tolik nechytla za srdce, jako právě Každý někdy udělá chybu.

1 28.09.2023

Erotická literatura není úplně žánrem, který bych běžně vyhledávala, zároveň se mu však nevyhýbám. Anotace mě poměrně zaujala, a tak jsem nabídku speciálního recenzního výtisku Spisovatele přímo od nakladatelství přijala a těšila se, co si pro nás Epocha připravila tentokrát. Už po prvních pár stranách jsem ale z knihy měla dosti smíšené pocity, které se se mnou táhly až do úplného konce.
Největší problém jsem měla asi se samotným spádem děje. Vše se tu totiž vyvíjí tempem závodního auta. Hana a Adam se potkají, vůbec se neznají, zajiskří to mezi nimi a bum, hned po pár dnes už spolu provozují nejrůznější erotické hrátky xkrát denně. Adam po týdnu známosti potřebuje odjet do Prahy, ale to přeci nevadí, Hanu vezme s sebou a pokračují ve svých hrátkách. Po pár dalších týdnech s klidem prohlásí, že Haně klidně udělá dítě. Vážně to takhle u někoho funguje?
Líbilo se mi, že je kniha zasazena do spisovatelského prostředí. Adam zde Haně vysvětluje spoustu věcí z chodu nakladatelství a průběhu vydávání knih, což je skvělé. Také se mi líbilo, že ve vedlejších rolích se objevilo i pár skutečných tuzemských spisovatelů.
Každopádně mě naprosto odrovnalo to, jakým způsobem je zde vyobrazena česká spisovatelská scéna. Adama v Praze na každém rohu pronásledují paparazzi, spolu s Hanou obsadí první stránky všech novin, a když pak jdou na ples spisovatelů, hosty zde na červeném koberci vítají stovky fanoušků a novinářů. Myslím, že spisovatelů, kteří si užívají takové slávy, existuje na celém světě hrstka.
Pokud jde o samotné erotické scény, jsem ráda, že se zde autorka alespoň vyvarovala přehnaných vulgarit a "ovocných" názvů. Co jsem ovšem nedokázala přenést přes srdce byla v mých očích často až trapná přirovnání, která ve mně obvykle pohřbila jakékoliv případné vzrušení.
To, že zde skoro na každé straně někdo kmitá obočím, cuká koutky nebo se kouše do rtu raději ani nezmiňuji. Nicméně se zde vyskytuje i dost dalších věcí, které nedávají smysl. Například v luxusní restauraci hostům obvykle nenosí vrchovaté talíře a příbory v nádobách.
Kdyby se kniha tvářila po celou dobu jako erotická komedie typu Bridget Jonesová, asi bych byla ochotná ji hodnotit líp. Nicméně v závěrečné čtvrtině knihy najednou děj nabírá dramatický, až depresivní nádech, který je ovšem strašlivě předvídatelný.
Uvědomuji si, že nepatřím mezi cílové čtenářky tohoto typu literatury, proto ji nemohu hodnotit příliš přísně. Když ji v duchu srovnám s ostatními erotickými knihami a příběhy, které znám, vlastně se asi jedná o trochu horší průměr. Pokud tedy nevyžadujete budování vztahu, nevadí vám přehnaně romantická gesta, vyhledáváte peprné postelové scény a vlastně od knihy nic víc nečekáte, pak jistě zklamané nebudete, protože jsem na knihu viděla spoustu pozitivních recenzí.
Hodnotím jako slabší 3 z 5 hvězd.

27.09.2023

Džundži Itó se proslavil jako japonský mistr hororu, jeho mangy Spirála, Tomie nebo třeba Balónky oběšenců zbožňují čtenáři po celém světě. Není tedy divu, že i na stránkách Kočičích deníků se autor pokusil ztvárnit hrůzy, jaké člověku může přinést soužití s kočkou. Jak už ale nejspíš tušíte, jedná se o příběhy spíše komediální. A nebo tak možná připadají jen milovníkům hebkých kočičích kožíšků, kdo ví?

Itó, který v komiksu vystupuje pod přezdívkou Déčko, se spolu se svou snoubenkou Ajako Išiguro (a mimochodem výbornou ilustrátorkou) zvanou Áčko stěhují do nového, společného domu. Tam je navzdory Déčkovým protestům následuje také Ajačin kocour Jon, ke kterému brzy přibyde i roztomilé kotě jménem Mú. I přes Déčkův prvotní odpor k chlupům v domě a poškrábaným zdem si ke kocourkům vybuduje blízký vztah. Oni však dokáží vycítit jeho obavy a nezkušenost, proto se často společně dostávají do situací, ze kterých Déčko vychází jako ten poražený.

Srdce každého milovníka koček zaplesá nad historkami o boji o náklonnost Jona a Múa, o to, kdo bude s kým spát v posteli, nebo čí je zrovna řada na mazlení. Zároveň ho jistě dojme například příběh o Jonově zmizení nebo o tom, jak se Déčkovi po jeho chlupáčích stýská. Skvělá je také například scéna, ve které si splete jednoho z kocourků s obrovským, děsivým slimákem.

Kniha je doplněna vtipnými Q&A okénky, ve kterých autor odpovídá na dotazy čtenářů, velký rozhovor, ve kterém nám poodhalí svou inspiraci či rozkošné fotky ze skutečného života Jona a Múa. To, že manga vyšla v pevných deskách, je podle mě hezkým detailem. Na tyto příběhy budu ještě dlouho vzpomínat a jistě se k nim brzy vrátím a myslím Vzhledem k tomu, že se z nich stala má srdeční záležitost, nemohu jinak než Kočičí deníky vřele doporučit.

1 25.09.2023

V první řadě bych chtěla vyzdvihnout neuvěřitelně silnou, až melancholickou a depresivní atmosféru, kterou autorka dokázala na stránkách své knížky s úchvatnou obálkou vybudovat. Naprosto skvěle se hodí k prostředí nemilosrdné Sibiře, kde každý musí o své místo bojovat.

Velice se mi líbí také fakt, že v příběhu hrají velkou roli divoženky se svými magickými silami a tajemným, čistě ženským společenstvím, které se bílým mužům obloukem vyhýbá. Jak je tedy možné, že Ajgyr doprovází Alexeje na jeho cestě? Totiž, i v řadách divoženek se čas od času najdou takové, které oplývají zvědavostí. A když divoženka někomu dluží za svůj život, není to jen tak. Autorka si s těmito nadpřirozenými bytostmi opravdu vyhrála a naprosto nenásilným způsobem čtenářům postupně poodhrnula závoj halící jejich existenci. Opravdu moc se mi také líbila slova z jejich světa, která se v příběhu objevují. Jako příklad uvedu označení Udun-sibir, které v jazyce divoženek znamená Matka Sibiř. Na konci knihy najdeme také krátký, praktický slovníček, který se při čtení jistě hodí.

Alexej je velmi zvláštní mladý muž. Má mnoho různých vrstev a sám tak docela neví, kde je jeho místo. Zkraje se jeví jen jako voják, který se snaží dostat zpět ke svým spolubojovníkům, později však zjišťujeme, že jeho pobyt na Sibiři má pádný důvod. Postupně vyplouvá na povrch, co je zač a jaká je jeho minulost.

S každou další stránkou máme šanci sledovat vývoj vztahu mezi Alexejem a Ajgyr, který je z počátku velmi, velmi opatrný, ale postupně se proměňuje a sílí. Celou dobu jsem jim fandila a přála si, aby se mezi nimi vytvořilo pouto přátelství nebo lásky. Když jsem však později zjistila určitá fakta o Alexejovi, musím říct, že má slabost pro něj poněkud ochladla a nebyla jsem tedy z konce tak nadšená, jak jsem doufala. Zároveň si ale myslím, že je to dobře, protože si tak knížka až do konce zachovala svůj hořkosladký nádech.

Když jsem se po dočtení zamyslela nad tím, co se vlastně v knížce odehrálo, měla jsem tak nějak pocit, že většinu času se tu tak úplně nic moc nedělo. Hodně jsme se spolu s hrdiny probírali minulostí a dostali jsme příslib budoucnosti, ale samotný děj knížky jako takový mi místy připadal trochu prázdný. Jako by vlastně ono putování kolem Bajkalu (který je mimochodem nepředstavitelně obrovský) sloužilo jen jako přemostění minulosti a budoucnosti, ale žádný hlubší význam tak docela nemělo. Alespoň to byl můj pocit. To, jestli je to dobře, nebo špatně, vlastně asi nedokážu dost dobře posoudit.

Pokud tedy máte rádi knížky, které jsou založené na kouzlu prostředí, atmosféře a zkoumání minulosti hlavních postav, pak bude Když se mnou půjdeš tajgou knížka pro vás.

19.09.2023

Jak to dopadne když se sejde spisovatel, kreslíř a herní vývojářský tým? V prvé řadě opět musím otevřít své okénko nostalgie. Nejeden den, nejednu noc jsem strávil při hraní Diabla na herní konzoli, kdy jsme společně se zlodějkou vraždili vše živé a neživé jen pro záchranu nebohého lidu. Jako by to bylo včera, kdy jsem pobíhal po pláních, kobkách i samotném pekle s nekromantem, druidem nebo vražedkyní. Nejednu myš jsem obětoval v boji se zlem. Na dlouho dobu jsem na Diablo zapomněl. Díky nakladatelství Crew jsem se mohl do Sanctuary vrátit a tentokrát jako divák sledovat boj dobra se zlem.

Hlavní postavou komiksu je Nesmrtelný král, potomek prastarých, sjednotitel barbarských kmenů, samotný Bul-Kathos. Jenže komiks není zaměřen jen na něj, ale soustředí se také na jeho děti: Naarah, která neustále trénuje své bojové dovednosti v předtuše velké bitvy a Hirama, kterému byl kmen malý a chtěl poznat svět. Po letech se opět navrací s planoucím zrakem toužícím po ovládnutí prastaré moci. Po moci samotné Lilith, dcery Mephista. Jak asi tušíte, čeká nás potyčka nemající nouzi o utrhané končetiny a hlavy lidí i démonických stvoření

Grafické zpracování komiksu je moderní a líbívé, byť ne každá postava je detailně provedena, stejně jako krajina, ovšem souboje a stříkající krev jsou vyvedeny na výbornou. Jednotlivé panely nejsou překombinované a je příjemné číst jejich příběh.

Samotný děj není nikterak obsáhlý, defacto je věrně popsán anotací a není dále rozvíjen, což je jednoznačně škoda. Možná si říkáte, že nemá cenu takový komiks ani číst. Jenže kresba je kvalitní a jednoduchý příběh je přesně ten, který je osvěžením po četbě vážné literatury. Je trošku smutné, že se zde těží ze zavedené značky, ale ne každý je dnes stále hráčem. Komiks je určen hlavně těm z nás, kteří si rádi s kapkou nostalgie zavzpomínají na staré časy.

05.09.2023

Na návrat do světa Spoločenstva jsem se neskutečně těšila, protože jsem absolutně propadla světu a atmosféře příběhu, který autorka vytvořila. V předchozích příbězích hráli prim vlci, nyní se dostává prostoru společenství havranů, o kterém nám autorka v předchozích dvou knihách příliš neprozradila. Havrany zbožňuji stejně tak moc, jako vlky, takže jsem si tuto změnu opravdu užila.

Ačkoliv se jedná o třetí díl série, na předchozí dva navazuje pouze volně. Děj se odehrává poměrně dlouho po událostech, ve kterých hrála hlavní roli vlčice Raine a její smečka. Navíc se tentokrát neocitáme v Americe, nýbrž ve Francii. Avšak fanoušci předchozích knih rozhodně nebudou zklamaní, protože tu na nás pár starých známých čeká.

Tentokrát se nám dostává příběhu z pohledu dívky, která nemá o existenci lidí se schopností měnit se ve zvířata ani potuchy, proto společně s ní vše postupně objevujeme, skutečně se tedy nemusíte bát, že nepochopíte, co se v knížce děje.

Maëlle je úžasná, velice sympatická mladá žena, která si toho hodně prožila. Zažila ztrátu, smutek, bezmoc i bolest. Přesto se svým osudem dokáže bojovat a své nejbližší zahrnovat láskou. I díky tomu mezi ní a Michaelem vznikne krásné pouto a můžeme být svědky zrodu jejich lásky. Oba jsem si velmi oblíbila, stejně jako všechny ostatní postavy. Nenapadá mě žádná, která by mi vysloveně vadila.

Stejně tak bych rozhodně ráda vyzdvihla fakt, že autorka opět do příběhu hodně zapracovala zvířata a lásku k nim, což jako milovnice všeho živého velice oceňuji.

Nesmírně se mi líbil i fakt, že hlavní zápletka se vydává úplně jiným, takřka neučebnicovým směrem, boří konvence. Pokud už tedy máte plné zuby hrdinek, které mávnutím kouzelného proutku zachrání celý svět a bez mrknutí oka dokáží obětovat cokoliv, pak je tahle knížka pro vás jako dělaná.

Ačkoliv jsem myslela, že třetím dílem série skončí úplně, zjistila jsem, že Laura plánuje ještě čtvrtý, poslední díl. Důležité ovšem je, aby se tento třetí dostal k co nejvíce čtenářům. Jedině tak se budeme moci dozvědět, jak to s celým Spoločenstvem dopadne. Určitě tedy dejte této sérii šanci. Nezklame vás. Věřte mi.

04.09.2023

*Posloucháno jako audiokniha od vydavatelství OneHotBook*

Král hororu se opět vzdálil svému žánru, díky čemuž mohl vytvořit příběh skutečného světa bez příšer, bez hrůz číhajících ve stokách, bez červených balónků a psacího stroje. Přestože se odehrává v naší realitě, neodehrává se tak úplně v našem světě, ale onom světě, který si dovoluji nazývat polosvět. Ten způsobem lákavý, je něčím fascinující a vy jej chcete zažít alespoň formou popsaných stran, audiovizuálního potěšení, či jako v mém případě v audio podobě čtené knihy. Billy Summers je člen polosvěta. Je to nájemný vrah.

Hlavní hrdina, Billy, je válečný veterán, přesněji řečeno odstřelovač trpící traumatem, nikoliv jen tím válečným, ale také z dětství. Není ani mlád, ani stár. Je však obdařen intelektem, který musel stvořit své hloupé já, aby mohl přežít. Billyho odevzdanost řemeslu a čest je právě důvod, proč si vás tento nájemný zabiják podmaní. Zdá se, že je kniha klišé již od samého začátku. Do jisté míry je tomu tak. Pojďme si tedy říci jaký příběh nám King naservíroval.

Billy chce obrazně, vlastně spíše doslova, pověsit flintu na hřebík a užít si zaslouženou penzi. A tušíte správně, čeká nás poslední zakázka. Cíl je totiž velice špatný člověk. Krycí identity jsou připravené a neprůstřelné, přičemž hlavní z nich je spisovatel David. Bezpečná místa nepřitahují tu nejmenší pozornost. Billy obhlíží terén a skutečně píše své vlastní memoáry. Druží se sousedy tak, jako by žil skutečný život.

Jak plyne čas, z Billyho se skutečně stává David. Žije krásný, klidný život, k čemuž mu dopomáhá i psaní, které se stane jistou formou terapie. Postupně se dostává z apatie, vyrovnává se s minulostí a doslova rozkvétá. Jenže pak nastane den D, zazní výstřel a zpětný ráz pušky dává jasně najevo, který je jeho pravý život. A právě výstřel je okamžik rozdělující knihu na dvě části. Na část před ním a po něm. Davida byste chtěli mít za souseda, ale Billy moc dobře ví co je třeba udělat.

Tyto dvě roviny příběhu jsou příjemně vyrovnané a souzní v symbióze. Zatímco první část si poklidně plyne, ta druhá střídá napětí s chvilkou na zotavenou. King si libuje v popisech, ale říci něco takového je stejné jako bych vám řekl, že voda je mokrá. Někdy máte pocit, že nastává jistá repetitivnost prostředí, což je zapříčiněno zvolenou lokací, tedy nic, co by mělo být na obtíž. Zároveň jsou příjemné odkazy na další knihy z Kingova pera. Celkově máte pocit, jako byste se vrátili o několik let zpět, do časů, kdy byli noirové thrillery vyhledávaný artikl, obzvláště ten s tematikou staré školy.

OneHotBook se ukazuje opět v tom nejlepším světle. Cit s jakým byl vybrán interpret, Jan Teplý, je obdivuhodný. Přiznám se, že kdyby byl Billy zfilmován, přál bych si, aby ho daboval právě Jan Teplý. Práce s hlasem vám umožní zcela bez pochyb rozpoznat postavu, byť B. S. nepřekypuje osazenstvem, její pocity, ba i intelekt. Interpret má v rukách, tedy hlase, svoji moc vtáhnout čtenáře do knihy. I mizerný příběh dokáže být skvěle odvyprávěn. Co by se stalo kdyby byla skvělá kniha, výborný interpret a skvělý režisér? Pak byste v rukou drželi právě Billyho Summerse v audio knižní podobě vydavatelství One Hot Book. Nesmím opomenout ani práci režiséra Hynka Pekárka, který zvládl svoji práci na jedničku. King, Teplý a Pekárek, trojice, která vám zaručí téměř 20 hodin vynikající zábavy.

5 01.09.2023

Hlavní hrdinkou příběhu je Wika, mladičká víla, která jako malá přijde o rodiče. Musí uniknout před krveprolitím, jehož strůjcem je zhrzený princ Oberon, který nedokázal přenést přes srdce, že Titanie, Wičina matka, dala před ním přednost vévodovi Grimmovi.
S každou další stránkou sledujeme, jak Wika dospívá, sílí, zjišťuje, kým vlastně je a získává spojence, které bude potřebovat k uskutečnění pomsty. Podaří se jí uspět a získat zpět svůj domov?

Kniha obsahuje tři díly, které představují kompletní a uzavřenou sérii, nemusíte se tedy obávat otevřeného konce.

Největší předností tohoto komiksu je bezpochyby kresba a grafické zpracování jako takové. Neuvěřitelná propracovanost každé jedné stránky je skutečně dechberoucí a nepochybně se nejednou přistihnete při tom, jak zkoumáte každý jeden detail, místo toho, abyste četli dál. Velmi se mi líbí také rozkládací dvojstrana, která je pomyslným vrcholem celé téhle nádhery.

Pokud jde o příběh samotný, je plný zajímavých postav. Ne všechny z nich dostanou dostatek prostoru pro to, aby si k nim čtenáři mohli vytvořit bližší vztah, přesto tu narazíme na spoustu zajímavých charakterů. Mezi mé oblíbence rozhodně patří například Běs, Hamelin, Ness nebo Megg. Zároveň ale musím říct, že zápletka jako taková mi často připadala velmi předvídatelná a plná klišé. To sice nemusí nutně být na škodu, ale asi jsem od tak velkolepého díla čekala trochu víc. Bohužel pro mě nepřišel žádný moment překvapení a to mě trochu zklamalo.

Přesto komiks rozhodně doporučuji všem milovníkům fantasy komiksů a detailních kreseb, na kterých budete moci oči nechat.

1 29.08.2023

(SPOILER) Od autorky již můžete znát velmi oblíbenou knížku Přání!, která taktéž vyšla u Cancu, a která se odehrává ve stejném universu jako Paní jara. Žádné známé tváře tu však nepotkáte. Svět lidí si prošel třetí světovou válkou, která na něm zanechala velké následky. Větší území Evropy nyní zabírá Spojená Evropská federace, ve které přestal fungovat běžný model rodiny - těsně po narození jsou děti svým rodičům odebrány a poslány do speciálního zařízení, kde je jim poskytnuta veškerá základní péče a vzdělání. To vše se ovšem týká pouze naprosto zdravých dětí. Ty si procházejí poměrně přísnou výchovou, která je připraví na život "tam venku", za zdmi, kam nemají přístup. Ti nejhloupější a nejméně talentovaní zařízení opouští již v brzkém věku, ti o něco úspěšnější pak mají šanci stát se například doktory či právníky. Pouze ti nejlepší z nejlepších však podstoupí nejvyšší stupeň výchovy a vzdělání, načež se z nich stanou dcery a synové bohatých rodin, kde následně uzavřou politicky významný a strategický sňatek.

Naší hlavní hrdinkou je dívka jménem Star, kterou od počátku příběhu sledujeme na její cestě za lepším životem. Procházíme s ní jednotlivými výběry, změnami prostředí, zažíváme přátelství i nenávist. Jsme u toho, když se dozví finální verdikt a zjistí, jakým směrem se bude její život ubírat. Bude pracovat jako uklízečka? Zachraňovat životy jako doktorka? Nebo sloužit jako ozdoba některého ze zámožných politiků?

Kromě této dějové linky se tu však objevuje ještě další. Setkáváme se v ní s Vesnou, paní jara, jejími sestrami Moranou a Živou, a také s mnoha dalšími postavami slovanské mytologie. Vyslechneme si proroctví o tom, že Paní jara musí zemřít, položit život za svůj lid, jen aby se znovu narodila. Ptáte se, jak tohle všechno souvisí se Star? Víc, než byste si mohli myslet.

Musím říci, že když jsem poprvé uviděla obálku Paní jara, pomyslela jsem si, že mě čeká příjemný, romantický příběh. Nikdy by mě nenapadlo, že se bude jednat o postapokalyptický příběh, přesto tomu tak je.

Ačkoliv jsem si Přání! nesmírně oblíbila, Paní jara ho ve všech směrech překonala. Autorčin styl psaní zde působí mnohem přirozeněji, celý příběh je promyšlenější a funguje opravdu dobře a logicky.

Hlavní hrdinka se ne vždy bude chovat tak, jak budete předpokládat. Ne vždy s ní a jejím jednáním budete souhlasit. Přesto jsem si Star velmi oblíbila a přála jsem si pro ni jen to nejlepší.

Děj utíká velmi rychle a já se v první polovině přistihla, jak si přeju, aby trochu zpomalil, vůbec by mi nevadilo, kdyby část odehrávající se za zdmi vzdělávacího ústavu měla o pár desítek stránek víc.

Přiznám se, že v druhé polovině se děj vydal směrem, který jsem úplně nepředpokládala. Nedá se říct, že by mě to zklamalo, to určitě ne, jenom jsem prostě doufala, že bude mít Star trochu jiný osud. Některé scény a zvraty byly navíc poměrně drsné, což mě příjemně překvapilo.

Netušila jsem, že příběh má mít více dílů, takže samozřejmě končí v tom nejlepším. Po jeho konci mi v hlavě zůstává spousta otázek, z nichž nejdůležitější zní - Kdy vyjde pokračování?

3 22.08.2023

Hlavní postavou příběhu odehrávajícího se v Plzni je mladičká Deny, která je v životě tak trochu ztracená. Její máma pije, kamarád ji přivedl k drogám a pořád něco cítí ke svému bývalému, o dost staršímu Filipovi. Ten se ovšem seznamuje s Justýnou, vysoce postavenou ženou, a sám si svými city není tak docela jistý. Do těchto vcelku obyčejných událostí však vstupuje Plzeňské podsvětí. Ve městě se začínají dít divné věci, dokonce dojde k vraždě. Jenže kdo za tím stojí? Proč se do celé věci takřka bez vlastního přičinění zaplétají Deny a Filip? A komu vlastně patří ten zatracený pes? Jak už bývá u autora zvykem, veškeré dějové linky se vzájemně proplétají a nabalují na sebe další a další postavy a překvapivá odhalení. Kdo vyhraje tentokrát, policie, nebo podsvětí? To se dozvíte, když si Jazz, kočky a potkany přečtete. A možná při tom zjistíte, kdo že to ty kočky a potkani jsou.

Řekla jsem to už několikrát a řeknu to zase - Honza se prostě s každou svou knihou posouvá. Není mnoho autorů, u kterých bych to mohla říci. Spousta z nich si svůj styl a laťku drží, případně naopak mívají opačnou tendenci. Pokud ovšem jde o Honzu Mašatu, mám pocit, že je každá jeho kniha lepší, minimálně co se vypravěčských schopností a ucelenosti příběhu týče.

Na druhou stranu ale musím říct, že Jazz, kočky a potkani mě svým tématem asi nedostali tolik, jako autorovy předchozí knížky. Měla jsem tak trochu pocit, že podobných příběhů jsem četla/slyšela/viděla už spoustu, a proto mě hlavní zápletka až tak moc nepřekvapila, jelikož mi připadala hodně předvídatelná. Jak jsem četla dál a dál, bylo prostě jasné, že to bude buď a nebo. Autor mě však nezklamal a alespoň poslední dvojstranou, na které je odhaleno tajemství, které je nám, čtenářům, celou dobu na očích, můj dojem z knihy vylepšil.

Mám pocit, že se jednalo o skvěle řemeslně provedený příběh, který ale působil tak trochu šablonovitě. Umím si představit, že pokud tohle bude vaše první kniha z podobného prostředí plného drog, alkoholu, cigaret a neřestí, pak z něj jistě budete nadšeni. Pokud už jste však pár takových příběhů četli, nejspíš vám tak úplně nenabídne nic nového.

Velmi se mi ovšem líbilo propojení s jazzem. Ráda si ho sama někdy poslechnu a tato kniha je protkána jednotlivými jazzovými skladbami a jejich interprety. Možná by stálo za to někde vypsat jejich seznam a pustit si je ke čtení, jistě by to navodilo tu správnou atmosféru.

Když to tedy vezmu kolem a kolem, jednalo se o dobrý příběh ve skvělém kabátku, první místo na mém pomyslném žebříčku autorových knih však neobsadí. Těším se, jaký další příběh si pro nás Honza vymyslí.

1 15.08.2023

Hlavním hrdinou této sbírky ztřeštěných příběhů je osmiletý Jirka, který si ovšem, jak už název knihy napovídá, nechává říkat PEHUDE, neboli pekelně hustej detektiv. Společníka při lumpárnách mu pak dělá jeho kamarád Toník, alias Mandej. V jednom příběhu třeba sousedce pomáhají hledat Barušku, jenže se vůbec nejedná o její dceru, jak se kluci zprvu domnívají. Jindy zase kupují kapra na svátky, přičemž Mandej využije svůj osobitý způsob výběru vhodné ryby. Oslaví spolu Vánoce, postaví sněhový bunkr nebo vyrazí s maminkami na Beauty víkend.

Na knížce se mi velmi líbí fakt, že i kdyby vyšla před dvaceti lety, moc by se toho na ní nezměnilo. Tím chci říct, že se v ní neobjevují téměř žádné zmínky o mobilech, počítačích a podobně. Naopak, když kluci vyrazí na výlet, maminky jim záměrně nechají mobily doma, což je skvělé. Stačí, že děti na obrazovky zírají skoro každý den, nemusí o nich ještě číst v knížkách.

Kniha je cílená především na malé, prvostupňové kluky dobrodruhy, kteří se u ní budou nejspíš dobře bavit, protože zážitky kluků jsou často opravdu vtipné, páchají nejrůznější vylomeniny a často se svým vlastním přičiněním úplně zbytečně zapletou do problémů. Myslím si však, že by mohla bavit i děvčata. Věku čtenářů je taktéž logicky přizpůsobena velikost písma a délka celé knihy. Text pak doplňují vtipné, jednoduché ilustrace.

Líbí se mi, že kniha nijak zvlášť nemoralizuje, což by mohlo malé čtenáře odradit, ale zároveň v sobě má zakomponované hezké a důležité prvky jako třeba Jirkův vztah s kamarády, kteří trpí genetickou vadou, důležitost přátelství ve chvílích, kdy život není tak jednoduchý, či proč není dobré být nenasytný.

Pokud tedy máte v oblibě podobný typ humoru a máte ve svém okolí nebo přímo doma malého dobrodruha, který také často rád vymýšlí vylomeniny, pak by se mu příběhy pekelně hustého detektiva jistě mohly líbit.

1 07.08.2023

Pláč němého boha nás zavede do poněkud ponurého světa Podmoří. Zemský povrch se pro lidi stal neobyvatelným, a tak nyní naprostá většina z nich žije pod mořskou hladinou. Před obrovskou masou vody je chrání magická kupole, světlo jim každý den zajišťuje mechanické Slunce. Ptáte se, jak tohle všechno může fungovat? Za pomoci magie, samozřejmě! Ačkoliv příběh vychází z 19. století, nenajdete zde jediný parní stroj, jelikož veškerá technologie funguje právě díky magii.

Hlavních postav má příběh hned několik. Jako první je nám představena Denyela, dcera velemága Xandria Balogy, která o svého stárnoucího otce zdánlivě obětavě pečuje a pasuje sama sebe do role hloupoučké šlechtičny, avšak ve skutečnosti má mnohem větší vliv na události v Podmoří, než se na první pohled může zdát. Když se rozkřikne, že velemág chřadne, začnou celou říši zmítat nepokoje. Například v pouštních oblastech se začíná formovat odboj, jehož vůdcem je od narození chromý a zohyzděný Worlih, jehož nástupci věří, že mu jeho znetvoření propůjčuje zvláštní síly. A právě Worlih je naší druhou hlavní postavou. Se třetí z nich se setkáváme o pár kapitol později. Je jí víla jménem Kajam, která je nucena opustit svůj milovaný hvozd a utéct před nemilosrdným krveprolitím, které se mezi vílami rozpoutá. Později se z děje vyčlení další dvě důležité a velmi zajímavé osoby, a sice nekromant Toreus, nesmírně vzdělaný muž věnující se prastarému řemeslu, kterým lidé opovrhují, a také Revena, Worlihova sestra, která svou tvrdohlavostí a výbušností zavede čtenáře na jedno velmi zajímavé místo.

Musím říci, že ze všech postav jsem si nejvíce oblíbila právě Worliha. Navzdory svým indispozicím se z něj stal velmi vlivný muž, který to má v hlavě opravdu srovnané. Navíc prahne po vědomostech, rád čte knihy a dopisuje si s jejich autory. A jezdí na hadovi! Myslím, že by z nás byli dobří přátelé. Také jsem si velmi oblíbila právě Torea. Jedná se o velmi charakterního muže, a to navzdory tomu, že si z mrtvol dělá své loutky. Postava Kajam je rozhodně zajímavá, ovšem zatím jsem neměla dostatek příležitostí si k ní vytvořit bližší vztah. A pokud jde o samotnou Denyelu, na začátku jsem jí fandila, po nějakém čase mi ovšem začala lézt na nervy.

Co se týče samotného prostředí děje, autorka vytvořila opravdu komplexní a velmi zajímavě fungující svět, který tak trochu připomíná steampunk bez páry. Přiznám se, že mě trochu mrzelo, že spousta věcí nebyla vysvětlena podrobněji, vážně by mě zajímalo, jak funguje mechanické Slunce, mechaničtí ptáci tahající kočáry nebo jak se kruci stavěla ta obrovská kupole pod hladinou. Ovšem chápu, že kdyby se autorka do toho všeho měla pustit, kniha by nejspíš měla o pár set stran víc.

Jelikož se jedná o 1. svazek ze dvou, není děj nijak ukončen a končí takřka v tom nejlepším, což jsem ovšem dopředu věděla, takže jsem po dočtení nebyla zklamaná, nýbrž natěšená na další díl. Vzhledem k rozsahu příběhu jsem však místy měla trochu pocit, že vlastně vůbec nevím, kam příběh směřuje a co je jeho hlavní zápletkou, trochu jsem se ztrácela v minulosti jednotlivých hrdinů. Myslím však, že v 2. svazku se to spraví.

V neposlední řadě chci také vyzdvihnout jazyk, kterým autorka příběh vypráví. Třeba výraz "popelit se" jsem už opravdu dlouho neslyšela. To, že autorka sama je úžasná bytost působící, jako by právě vylezla z jedné ze svých knih, je příjemným bonusem navrch.

1 05.08.2023

Na stránkách téhle knihy vás čeká opravdu hutný, rozvláčný příběh plný dlouhých popisů, myšlenkových pochodů hlavních hrdinů, bádání v nehostinném prostředí planety, která vás může každou chvíli zabít, a kde vlastně není moc co dělat, kromě spánku, občasného čtení nebo mluvení s ostatními obyvateli základny. Příběh má opravdu nezaměnitelnou atmosféru, ze které mi v některých situacích bylo skoro tak nepříjemně, jako hlavním postavám. Připravte se na opravdu ponuré prostředí, ve kterém na vás ani na postavy nečeká vůbec nic dobrého.

Popravdě jsem si říkala, že přeci jedno záhadné úmrtí člověka nemůže zabrat celou knihu. Byla jsem tedy docela překvapená, když jsem zjistila, že rozuzlení celého problému se čtenářům dostane na opravdu posledních stranách tohoto sci-fi kolosu. Jistě, na dějovou linku se postupně nabalují další postavy, fakta, události a podobně, ale vše spolu souvisí a nevyhnutelně nás dovádí k tolik očekávanému rozuzlení. Přiznám se, že jsem až do poslední chvíle netušila, kdo byl oním "pachatelem". Když jsem se nad celou věcí zpětně zamyslela, indicií bylo v příběhu umístěno hodně, ale tak nenápadně, že je můj mozek při čtení zřejmě vypustil jako "nepodstatné". Což mě přivádí k onomu zajímavému faktu, že se vlastně jedná o sci-fi šmrncnuté detektivkou/thrillerem, což podle mého názoru není až tak úplně obvyklá kombinace. Velmi se mi líbilo, jak autor dokázal stupňovat napětí. Kolikrát jsem si říkala, že napínavější už to být nemůže, a přesto jsem za chvíli zjistila, jak moc jsem se mýlila.

Pokud jde o postavy samotné, přiznám se, že pro mě bylo poměrně těžké najít si nějaké oblíbence. David si mě totiž nezískal úplně od začátku, ale až postupně. Na konci jsem mu ovšem nesmírně fandila, stejně jako Ari, podle mě nejzajímavější a nejdůležitější postavě celého příběhu, o které ale nechci nic moc prozrazovat, protože bych mohla vyzradit příliš. Zbytek postav mi ale spíš lezl na nervy. Vlastně mě fascinuje, jak dokázal autor vytvořit tak širokou plejádu protivných, neochotných lidí, kteří sledují své vlastní motivy. Zážitek ze čtení a napjatou atmosféru to totiž jenom umocňuje.

V neposlední řadě bych také ráda vypíchla autorův styl vyprávění a především jazyk. Nejen že celou dobu působí, jako že přesně ví, o čem mluví (a skvělé je, že díky své profesi to skutečně věděl), ale používá květnaté výrazy, mezi kterými jsem často narazila na slova, u kterých jsem se pozastavila, protože mě zaujala.

Pokud jste tedy fanoušky vesmírných příběhových kolosů, ve kterých vám každou chvíli spolu s hlavními postavami půjde o kejhák, a zároveň vám nevadí pomalu budované příběhy plné dlouhých popisů, které gradují postupně, po malých krůčcích, pak si vás jistě Azhareida získá stejně jako mě.

4 28.07.2023

Snílkova kavárna neboli kuře, jak knize s láskou říká autorka, je poměrně tenká, milá oddechovka, která potěší všechny milovníky kávy, učitele a fanoušky příběhů ze života. Naleznete zde množství krátkých povídek a historek ze zivota autorky, která pracuje jako začínající učitelka a zároveň ji čas od času najdete i za barem v kavárně. Kniha plynule navazuje na autorčinu prvotinu jménem Budoucí úča aneb Převážně nevážně o studiu v době covidu, která popisuje autorčiny zkušenosti ze studia pedagogiky.

V kuřeti na vás čekají příběhy, které vás přimějí k úsměvu, pobaví, ale také donutí k zamyšlení. Některé vypráví zákazníci nad šálkem dobré kávy, některé zažívá autorka sama za katedrou. Někdy se potýká s nepřízní osudu, jindy zase s podivnými náhodami, nad kterymi zůstává rozum stát.

Kniha je rozdělena do čtyř ročních období, na které navazuje několik bonusových příběhů a také povídka, která autorce vyšla ve sborníku 15 povídek o (ne)lásce. Musím přiznat, že právě tato povídka mě na celé knize bavila úplně nejvíc, ačkoliv i všechny ostatní části měly co nabídnout. Díky ní hodnotím Snílkovu kavárnu lépe než Budoucí úču, protože krásně vyzdvihuje autorčin talent psát poutavé příběhy.

I u kuřete musím pochválit grafické zpracování, které krásně dotváří celkový dojem ze čtení. Nejvíce se mi líbily kresby ve stylu návodů na přípravu nejrůznějších kávových nápojů.

Pokud tedy hledáte knihu, u které budete moci relaxovat a zažít příjemné chvíle, Snílkova kavárna bude přesně pro vás.

17.07.2023