Kočičí deníky

Spíše humorná manga než hororová (když tak jen hodně okrajově) ... autorovy příhody s domácími kočkami... a bonusová kapitola (která spíš byla lehce pochmurná bych řekla) ... ano, bylo to jiné čtení, než jaké od autora znám... ale četlo se to dobře a rychle...

Tak toto bolo iné kafe. Hororová komediálna manga pre malých aj veľkých. Ide proste o súžitie mačiek a ich majiteľov v domácnosti, čo ma veľmi bavilo, lebo presne podobné situácie ako tu som ja ako bývalý majiteľ troch mačiek zažíval aj ja. A najlepší kamarát má doma dve mačky a 1-2x do roka chodíme k nemu s manželkou aj psíkom na pár dní, tak si ich užívame. A táto manga mi priniesla krásne spomienky na moje mačičky Miška, Sheilu a Mišku. Síce ja som s nimi hororové scény nezažíval, ale u autora hororových máng to inak nejde. Každopádne komiks je na 4 hviezdičky, ale milovníci a majitelia mačiek si pridajú ešte piatu. Odporúčam každému.

Ito a láskyplné odlehčené až satirické zobrazení "životních etud soužití s kočkami", ale nakreslené přesně tak, jak kreslí své surrealistické body-horror výjevy. Čili kresba říká "horror", ale dění říká "komedie". Je to specifické, ale pokud jste ten typ, který v jeho vlastním domově paní domu (ano, "vaše" kočka) trpí, tak se v těch situacích a momentech bezpečně poznáte.

Jako kočkomil jsme byl nadšen (když taky mám dvě kočky :-) ) Je to manga, která si na "horor" hraje jen proto, že autor má tuto nálepku (zaslouženě).

Vím že je to asi hřích, ale od Džundžiho Ita je to moje prvotina. (Ale nebyla by kdyby ta zpropadená knihovna koupila jeho ostatní knihy)

Nedá se říct že by mi příběh přišel hororový, (spis vůbec mi nepřipadal hororový) ale byl i docela humorný a hlavně moc hezky nakreslený.
Už nevím co bych dál připsala, takže asi čau… :D
Doufám že tohle nebude moje první a přitom poslední kniha od autora…
(Vzkaz pro KMO)

Džundži Itó je známým autorem hororových mang (např. Spirála, Tomie, Balónky oběšenců), se kterými jsem bohužel zatím neměla tu čest. Když jsem se však dozvěděla, že mu vyjdou autobiograficky laděné příběhy o soužití s kočkami, ihned jsem věděla, že si Kočičí deníky musím pořídit!
Tato manga od nakladatelství CREW vypráví úsměvné historky ze života Déčka (autora), jeho snoubenky Áčka (ilustrátorky Ajako Išiguro) a jejich dvou kocourků Jona a Mú. Kdo má doma také kočky, ten všechny zmíněné příhody jistě někdy zažil. Vše doprovází nádherné kresby, které skvěle vystihují kočičí mimiku a chování. U obrázků i u samotných historek jsem se často musela smát nahlas! Nejvíce mě pobavil úryvek, v němž Déčko odjel na služební cestu do luxusního hotelu, ale nejvíce se mu stýskalo po své kočičí rodině - jako bych viděla samu sebe na cestách! V knize kromě deseti krátkých příběhů najdeme také bonusy v podobě oddílů "Ptejte se autora", kde Džundži Itó zodpovídá zvídavé otázky od svých čtenářů, fotogalerii kočičích protagonistů, bonusové mangy, doslov i interview s autorem.
Toto vlastně byla má první zkušenost s tradiční japonskou mangou, která se čte naopak, tj. zprava doleva - ze začátku to pro mě byl docela nezvyk, ale tento způsob četby jsem si rychle osvojila a celou knížku jsem nakonec zhltla jako jednohubku během pár večerů. Autorův styl kresby i vyprávění mě také natolik zaujal, že si do budoucna určitě přečtu i jeho hororová díla!
Doporučuji zejména všem kočkomilům, kteří se podobně jako já v příbězích často najdou, ale i komukoliv, kdo má rád zvířata a kreslené příběhy!
Hodnocení: 5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Laskavé vyprávění, vyznání lásky ke dvěma čtyřnohým kočičím parťákům – Můovi a Jonovi. Nakreslené je to v tradičním hororovém stylu Junji Ita (například panely, kde autor změní kočku ve slimáka), ale vyprávěním jde o odlehčenou komedii. U některých panelů jsem dokonce vyprskl smíchy.

Tato poměrně kratičká manga (na autorovy poměry – ve srovnání např. se sborníky Tomie nebo Spirála) začíná pořízením kočičáků a končí dojemným dopisem Itoovy ženy uhynulému Jonovi.
V knize najdeme i barevné fotografie koček, nebo několikastránkové interview o autorových motivech a jeho obecné motivaci ke kreslení mangy.

Jedinou vadou je, že je to až příliš krátké a některé pasáže působí značně epizodicky – rád bych je měl delší. Zkrátka mám pocit, že autor mohl z tématu vytěžit víc.

Knihu mohu s radostí doporučit především fanouškům koček (určitě poznají podobné situace ze svého života) a samozřejmě i fanouškům tvorby Junjiho Ita.

Malá oddechovka po Lovecraftovi, než se pustím do dalších hororových děl.
Já vím, Junji Ito je hororový autor. Ale! Tohle je komedie. Dokonce autobiografická. Ito v ní popisuje, jak se sestěhovali se svou snoubenkou, která do jeho čistého, nového voňavého domu přitáhla dvě kočky.
Kresba je typicky hororová, to by nebyl Ito. Vše je ale hodně odlehčené, vtipné, ze života.

Sice nezvyk, ale bylo to dosti krásné a smutné..

Milovníci koček, pozor!
Před vámi je japonský manga komiks z tvorby japonského kreslíře. Získává nový pohled na život o kočkách a jejich dvounožcích. Soužití manželů se od základů změní po příchodu "toho ďábla."
Juno, prokletý kocour, nejen dle vzhledu, ale možná i doopravdy, tiše našlapuje domem. To se brzy změní v otevírání oken packou a útěky do mist, kam se lidi nedostanou.
Spáry mezi zdmi, mezery, kam nejde strčit ani ruka. Junův dočasný pelech není jediný. Zdá se, že je vůdce smečky, nejen té zvířecí.
Na kočičí věž nikdo nesmí, kdo vejde jen drápkem, u Juna skončil. To je ten kocour, kterého autor, hlavní postava hororového komiksu, zpočátku nechtěl pustit z očí. Čeho je ještě Juno schopen?
Rozhovor o autorově tvorbě a psaní, fotografie koček z archivu rodiny jsou součástí vyprávění.
Doporučuji, nádherný a vtipný příběh.

Tahle manga je maximálně pro milovníky koček. Příběh žádný (fakt!), prostě jen plácání se kolem koček. Zklamání, už přemýšlím, kterému kamarádovi s kočkou tu knihu věnuju.

Precteno za hodinu, ten zivot s kockama asi takto nejak vypada, ale jiny si uz snad ani neumim predstavit.

Jsem fanoušek Junjiho Ita a jako vždy kresba je neuvěřitelná! Tato Manga je snad jediná co jsem od něho četla a není to horor tudíž bych to doporučila spíše lidem co nemají rádi horory nebo lidem co od autora už nějaká díla četli a oblíbili si převážně jeho kresbu. Autor zde píše o sobě a svých kočkách a objeví se zde i pár barevných stránek:)

Ač tohle byl jiný Junji Ito, než na jakého jsme všichni zvyklí, já jsem se bavila. Dokonce bych ocenila, kdyby to bylo o něco delší. Tento Ito mě baví, a klidně bych zase skousla něco podobného :)

Velice pěkná kniha o tom, jak se z odpůrce koček stane kočkomil. Doma jsme vždycky nějakou kočku měli, takže vím, jaké mrchy to jsou, ale když přijde a chce se pomuchlovat, tak člověk prostě neodolá. A pak vás najednou rafne do ruky... A to všechno v knize najdete. Graficky se mi víc líbil Mú.

Parádní jednohubka na jeden večer. Pro milovníky koček, komiksu a hororové komedie. Takové japonské Slunce Seno Kočka . Máme doma taky dva kocoury s podobným chováním, takže dávám plný počet hvězd a 92%

Ač si hodně lidí myslí, že jsou koťátka roztomilá zvířátka, autor tento názor nesdílí. Přináší nám příběh jeho soužití se dvěma kocourky, a to někdy může být i pěkně strašidelné

Tuhle knihu dostala dcera k narozeninám, ale jelikož jsem i já velká milovnice koček, neodolala jsem a knihu si půjčila. Nevěděla jsem, co očekávat. Kombinace koček, mangy a hororu mi nějak nešla dohromady. Nakonec jsem dostala skvělý vtipný příběh. Nejednou jsem se musela nahlas smát. To, že je příběh komiksem mě bavilo moc, neboť jsem alespoň kočky přímo i viděla.

Moc mě to bavilo a v některých situacích jsem dokonce našla i naše domácí kočičí hrdiny. Rozhodně ke čtení doporučuji spíše kočkomilům, ale věřím, že zaujme i ty ostatní.

Příběh je doplněn bonusovou kapitolou a rozhovorem s autorem. Nechybí ani fotografie dvou nezbedných kocourků.

Nejsem kočkomil, vlastně ani nejsem moc zviřátkovej, ale tohle bylo fakt vtipné. Světlá strana Džundžiho Ita.

Tady bude hodně záležet, jestli jste kočkomilové a jestli jste někdy nějakou tu číču měli doma. Jestli ano, budete spokojeni. Kočičí deníky jsou střelené, ujeté a pravdivé. Hloubku nehledejte, ta bydlí jinde, ale zábavy je tu plný píseček.