Kočičí deníky
Džundži Itó
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519514/bmid_kocici-deniky-64b4e66db85e3.jpg
4
80
21
Koťata jsou sice proslulá svou solidností a blahodárným účinkem na nervy, nicméně mistr hororové mangy Džundži Itó o tom ví svoje. Jeho autobiograficky laděné příběhy o soužití s kocourky jménem Jon a Mú odkrývají strašlivou pravdu – chovat kočky může být nejen o rozum, ale také vysloveně strašidelné...
Přidat komentář
Nejsem kočkomil, vlastně ani nejsem moc zviřátkovej, ale tohle bylo fakt vtipné. Světlá strana Džundžiho Ita.
Tady bude hodně záležet, jestli jste kočkomiové a jestli jste někdy nějakou tu číču měli doma. Jestli ano, budete spokojeni. Kočičí deníky jsou střelené, ujeté a pravdivé. Hloubku nehledejte, ta bydlí jinde, ale zábavy je tu plný píseček.
Asi som v živote nečítal "banálnejšiu" knihu. Po prekombinovaných hororoch si Junji Ito tentokrát za motív vzal každodenný život so svojimi mačkami, so silným dôrazom na každodenný. V príbehu sa prakticky nič neudeje, každá poviedka má pointu na štýl "naša mačka sa stratila k susedovi, ale našli sme ju na druhý deň", či "bál som sa, že mačku omylom zraním kolieskami môjho kancelárskeho kresla, tak som na ne dal plastové vrchnáky a teraz stolička vyzerá ako chrobák Korčuliarka". Bol som takmer rozhodnutý dať 2 hviezdy, ale nakoniec som sa priklonil k vyššiemu hodnoteniu, či už kvôli pekným ilustráciam, alebo veľmi wholesome záverečnej vete, ktorá ma zahriala pri srdci a pripomenula, že občas by sme si mali vážiť aj banality.
Od pana Itóa jsem po všech těch zmutovaných rybách, duchařských balóncích a démonických spirálách měla teda mnohem vyšší očekávání. :/
Je to o kočkách – a přitom je to o ničem. Hororové prvky jsem hledala těžko, zábavné to místy je, ale spíš jen protože sama mám kočky a dokážu se ve spoustě věcí s autorem a jeho ženou ztotožnit. Děj prakticky neexistuje, je to jen soubor krátkých epizodek na téma „život s kočkou“ očima zarytého milovníka koček přesvědčeného o jejich kočkovité výjimečnosti a nejkočkovatější kočkovatosti - ale v tomhle ho naprosto chápu. Kresba je typicky itóovská, ale jako celek to nijak neohromí.
Miluju kočky a celý život se mi nějaká motá pod nohama. A mám rád autory, kteří je mají také doma a dokážou o tom psát nebo kreslit. Ať už je to Simon Tofield nebo Terry Pratchett. Protože ten, kdo tuhle svéhlavou šelmičku doma nemá, nedokáže většinu toho, o čem píší nebo malují, plně pochopit. Jedno takové souznění s nimi nám zprostředkovává i autor povětšinou hororové mangy Džundži Itó. Jde většinou o banální historky, ale podávané s humorem, jejichž ústředními postavami jsou kočky Jon a Mú. Dozvíme se, jak se kočky do autorova domu dostali, jak z něj chtěli utéct, nebo kdo je kapitánem kočičí věže. A taky se seznámíme s kocourkem Goró, což je pro mě asi ta nejzábavnější kapitola. Jako bonus pak najdeme v této útlé knížečce rozhovor s autorem a několik fotografií skutečných Jon a Mú. Sice je to čtení na půl hodiny, ale každý kočkofil by tu půlhodinu měl obětovat, protože mu určitě zlepší náladu.
Nemastné, neslané. Prostě je to spíš pro ty co mají doma kočku. Nejsem cílovka tak to prostě nechám bez hodnocení, protože by bylo malé.
Kiss miao kitty minka bishito mish anebo hezky česky čičí
Doporučuje se předem nakoupiti zásobu kočičích jazýčků.
Jestli jste tedy napojeni a není Vám cizí manga s láskou ke kočičákům a k čtyřnožkám všeobecně jste tu vítáni.
Fanoušci Džundži Ito nečekejte nečekejte vyloženou hororovou šlehu.
Víceméně popisný komiks o stereotypu se soužití člověka s jeho domácím mazlíčkem.
Kresba přesná a věrně vystihuje to co asi většina chovatelů dobře zná.
A právě i proto dokáže jistě vyloudit nejeden úsměv na tváři.
Navíc by se jistě dalo označit nálepkou autobiografické. To se počítá.
Něco málo přes sto stránek se tu muselo kapánek naklonovat o pár kočičích pacek navíc. Čili nad dopisy diváků a otázky pro autora jsou nicméně příjemným granulákem a kapsičkou v jednom a jistě ho každý Mikeš ocení.
Tajný život mazlíčků (ne pro každého) jednoduše pro číču :)
Toto byla rozhodně zajímavá zkušenost.
Představte si, že jste právě přišli z práce/ze školy a někomu doma vyprávíte, jaký jste měli den. Nestalo se nic extra špatného ani dobrého, prostě obyčejný den. Tak na mě působila tato manga. Ona není dobrá ani špatná, protože se tam vlastně nic moc nestalo. Celou dobu čekáte, kdy už přijde ten zvrat a autor všechny zabije (jak je jeho zvykem), ale on jaksi nepřijde.
Na druhou stranu mě ale i to neustálé čekání drželo na trní, to tomu upřít nemůžu, ale že bych se nějak závratně bavil, to taky ne. Autor udělal dobře, že není příběh delší, protože by mě to začalo velmi rychle nudit k smrti.
Manga je ale obohacená o autorovy odpovědi na časté otázky čtenářů, které najdete vždy po pár kapitolách. To bylo moc fajn.
Celkově jsem z toho dost na rozpacích. Příběh mě neurazil, ale pravděpodobně se k němu nevrátím. Myslím, že pokud vám tento příběh unikne, o nic závratného nepřijdete.
Tahle knížka je opravdu děsivá! Když jsem ji začínal číst, nevěděl jsem, o co půjde, což udělalo tu nejlepší službu. Kniha je v podstatě nudná, není o ničem zajímavém a rozhodně to není horor. Nicméně hororová kresba a očekávání, co se bude dít, z ní dělají opravdu děsivou záležitost. Popravdě jsem každou chvíli čekal, kdy se stane něco děsivého a temného, protože příběh neustále vyvolává napětí. No a to hlavně ten ošklivý kočičák, který je vážně děsivý, a to jak nakreslený, tak i nafocený v obrazové příloze. Všechno podtrhuje kresba autorovy manželky, která je taky děsivá a asi bych se urazil, kdyby mě někdo nakreslil takhle hrozně. Tohle zkrátka vznikne, když hororový autor nakreslí a napíše něco obyčejného... Nemůžete mu věřit a pořád budete čekat, odkud vyskočí nějaké to zlo. A jak tam začaly vážně divné věci jako cucu, tak mi strachuchtivý mozek jel na plné obrátky.
Výsledek je ale takový, že po dočtení nemám pocit naplnění. Až na ten horor v tom skrytý je to v podstatě vážně o ničem a nudné. A nejsem asi zase takový chovatel koček, aby mě to dostalo jen tím...
Díky Kočičím deníkům víme, že Džunži Itó není žádný depresivní maniak, jak by se občas z jeho hororů mohlo zdát. Je to prostě příjemný chlápek, kterému byl dán ten dar, že mohl domov sdílet se dvěma vznešenými - a krásnými - kocoury. Stejně jako já! Více v recenzích.
Džundži Itó se proslavil jako japonský mistr hororu, jeho mangy Spirála, Tomie nebo třeba Balónky oběšenců zbožňují čtenáři po celém světě. Není tedy divu, že i na stránkách Kočičích deníků se autor pokusil ztvárnit hrůzy, jaké člověku může přinést soužití s kočkou. Jak už ale nejspíš tušíte, jedná se o příběhy spíše komediální. A nebo tak možná připadají jen milovníkům hebkých kočičích kožíšků, kdo ví?
Itó, který v komiksu vystupuje pod přezdívkou Déčko, se spolu se svou snoubenkou Ajako Išiguro (a mimochodem výbornou ilustrátorkou) zvanou Áčko stěhují do nového, společného domu. Tam je navzdory Déčkovým protestům následuje také Ajačin kocour Jon, ke kterému brzy přibyde i roztomilé kotě jménem Mú. I přes Déčkův prvotní odpor k chlupům v domě a poškrábaným zdem si ke kocourkům vybuduje blízký vztah. Oni však dokáží vycítit jeho obavy a nezkušenost, proto se často společně dostávají do situací, ze kterých Déčko vychází jako ten poražený.
Srdce každého milovníka koček zaplesá nad historkami o boji o náklonnost Jona a Múa, o to, kdo bude s kým spát v posteli, nebo čí je zrovna řada na mazlení. Zároveň ho jistě dojme například příběh o Jonově zmizení nebo o tom, jak se Déčkovi po jeho chlupáčích stýská. Skvělá je také například scéna, ve které si splete jednoho z kocourků s obrovským, děsivým slimákem.
Kniha je doplněna vtipnými Q&A okénky, ve kterých autor odpovídá na dotazy čtenářů, velký rozhovor, ve kterém nám poodhalí svou inspiraci či rozkošné fotky ze skutečného života Jona a Múa. To, že manga vyšla v pevných deskách, je podle mě hezkým detailem. Na tyto příběhy budu ještě dlouho vzpomínat a jistě se k nim brzy vrátím a myslím Vzhledem k tomu, že se z nich stala má srdeční záležitost, nemohu jinak než Kočičí deníky vřele doporučit.
Kočičí deníky jsou vlídná humorná odbočka hororového klasika k soužití lidského páru s kočkami, a tím může fanoušky zklamat. Je to něco jako kdyby Marek Eben napsal knihu o tom, jak se pozitivně smiřuje s kočičími členy rodiny, akorát by do sebe navíc sypal lysohlávky a byl psychicky labilní. Ale ani taková vylepšená verze Ebena není moc vtipná, nanejvýš úsměvná a já doufám, že příští přeložené dílo Ita bude opět vyšinutý horor, kterými autor tak dobře umí brnkat na klávesy vašich úzkostí a vtáhnout vás do děje.
Strašně se těším na podzim. Už třeba od konce července mám TikTok zaspamovaný Halloweenem a tak se postupně navozuji náladičku. A co by to byl podzim bez hororů?
.
Když se řekne komiks a horor, vyjede mi v hlavě několik jmen, ale jedním z nejzvučnějších je Džundži Itó, autor hororů Ryby, Balónky oběšenců... a další. A teď přichází s humorno-hororovo kočičím příběhem, který vychází ze skutečnosti!
.
Jakoby, nejsem kočičí člověk, ale kočky mě strašně baví. Svojí dominancí, nevypočítavostí. A tenhle komiks je toho důkazem. Dokonale ukazuje, jak si dva kočičáci obtočili kolem prstu autorovu partnerku, ale i autora samotného!
.
Co se samotné knihy týká, i když je v pevných deskách, jedná se o mangu. Černobílá kresba s hororovými prvky, tradiční směr četby, na jaký jsme u mangy zvyklí.
.
Myslím, že Crew nemohla přijít na podzim s lepším kouskem. Horor, osvědčený autor, kočandy a i tak úsměvné momenty. I když kočku nemám, myslím, že nejeden kočkomil se tu najde!
.
A jestli nemáte od autora ještě nic přečteno, koukejte to napravit!
Výrazne iný Džunži Itó, na akého sme zatiaľ na našom trhu zvyknutí. Jeho predošlá tvorba, ktorá u nás vyšla bola totiž výhradne hororová a titul Kočičí deníky je vlastne humorne ladená manga zo života s dvoma mačkami. Aj keď sa tu nájde pár hororových výjavov a hlavne kresbou to celý čas aj vypadá, ako keby sa o horor naozaj jednalo (autorova partnerka a jej výraz, pohľady mačiek). Ak by ste však od tejto mangy očakávali horor, mohli by ste byť naozaj sklamaní. Ja som sa bavil.
Jak se vám otočí život vzhůru nohama, když si pořídíte kočky? Přesně o tom je tato manga, ve které její autor zaznamenal své soužití se dvěma kocourky Jonem a Múem. Některé situace jsou vtipné, některé roztomilé, ale některé naopak hraničí
až s hororovými zážitky.
O téhle manze jsem poprvé slyšela na Světě knih a už tehdy jsem věděla, že si ji musím přečíst. Pár měsíců jsem si musela počkat, až dojde k jejímu jednání, a pak jsem ji konečně držela v rukou. Měla jsem od ní opravdu velká očekávání a po přečtení musím říct, že byla naplněna. Najdeme tu několik krátkých příhod s kocourky, které jsou přeloženy bonusovými materiály (nejen) v podobě rozhovoru s autorem. Velmi mě bavilo sledovat autorův posun ve vztahu ke kocourkům, ale také kousky, které Jon s Múem vyváděly. Kromě příběhu si mě ale získala také kresba, na které je poznat, že autor je opravdu mistr hororu, neboť někdy byla opravdu strašidelná.
Tuhle mangu můžu všema deseti doporučit všem, kteří buď milují autorovu tvorbu, neboť se tu o něm toho můžou dozvědět něco více, ale hlavně všem, kteří milují příběhy, ve kterých hrají hlavní roli kočičáci.
Miluju mangu Džundži Ita a miluju kočky, takže si asi dovedete představit, jak moc jsem se na tuhle mangu těšila.
Hrozně se mi líbily příběhy, které jsou prostě ze života a pokud máte doma kočku, rozhodně se v nich najdete. Kresba, která byla místy děsivá, ale zároveň vtipná tomu dodávala šmrnc. Rozhodně doporučuju všem kočkomilům.
Milovníci koček zpozorněte. Tohle je manga, která by vás mohla zaujmout!
Džundží Itó je známý svou hororovou mangou. Tentokrát nicméně přichází s něčím naprosto odlišným - Kočičími deníky. V nich vypráví autobiograficky laděné příběhy z jeho soužití s kočkami a jeho snoubenkou. Nejenže jsou tyto historky vtipné a děsivé zároveň, ale také se v nich zajisté uvidí každý, kdo nějakou kočku doma má.
V jednotlivých kresbách jde moc dobře znát jeho styl, ve kterém se mísí děsivé s groteskním. Jeho cesta k tomu, aby se z něj stal milovník koček byla zajímavá a myslím, že i hodně uvěřitelná.
Kočičí deníky bych tedy doporučila všem kočkomilům i příznivcům hororu. Některé kresby jsou sice poněkud zvláštní a děsivé (stejně jako některé historky), ale po většinu času jsem se bavila a nebála bych se tedy titul doporučit dál.
3,75/5*
Když jsem se dozvěděla, že vychází manga o kočkách, věděla jsem, že ji musím mít. Sice o ní je psané, že má být hororová, ale to mě neodradilo.
Úplně mi nepřišla hororová, ale vtipná a trefná ano. Pro kočkomilce naprostá nutnost. Já se velmi bavila. Kočka a život s ní je tam věrně vykreslený. Já v mnoha situacích poznávala sebe, manžela, kočku. A opravdově jsem se nasmála.
Soužití s kočkou je někdy opravdu hororové, ale zároveň krásné. Spoustu krásných chvil, které žádné jiné zvíře nenahradí. Kočka je osobnost. Má své nálady a svoji osobnost, která se musí respektovat. Zároveň je velmi vynalézavá v tom, aby dosáhla svého cíle, když si něco zamane.
Áčko (snoubenka) a Déčko ( autor) spolu stvořili krásný komiks. Je doplněný fotografiemi. Jednotlivé kapitoly doplňují otázky na autora. Na konci je ještě bonusová část o Jonovi a autorův doslov.
Kočky Jona a Mú jsem si oblíbila. Jejich chování dost často odpovídalo skutečnosti, tomu, jak jsem já měla možnost poznat kočky, které jsem měla. I přes jejich výstřednost je musíte milovat. Získají si vaše srdce napořád.
Asi som čakal trochu viac, ale i tak si to 4* s oškretým mačacím uchom zaslúži. Na tejto nepredvídateľnej mange kráľa hororu Džundžiho Itóa je najlepšia atmosféra. Autorovi Spirály sa perfektne podarilo vystihnúť spoločné bývanie ľudských a mačacích bytostí v jednej/spoločnej domácnosti. Takže je to občas humorné, poetické, milé a rozkošné a následne mrazivé a desivé, akiste i nechutné, ba dokonca odporné. I preto sa ťažko určuje, komu sú Kočičí deníky primárne určené. Sú vôbec niekomu primárne určené? Záleží na tom? Síce sú typicky itóovsky šibnuté (nebál by som sa použiť slovo úchylné), zároveň ale nejde o horor. Neuspokoja však ani čitateľov čakajúcich bezstarostnú komédiu. Mnohým to bude vadiť, ale verím, že väčšiu časť čitateľskej obce nepredvídateľnosť naopak poteší a nadchne. Súčasťou mangy sú farebné fotky autorových kocúrov, keďže je to celé inšpirovaná skutočnými udalosťami. Kočičí deníky u nás vychádzajú v na mangu netradičnej podobe a to v tvrdej väzbe. Podobne nedávno v CREW vydali skvelú lovecraftovskú manga jazdu V horách šílenství, ktorú si mimochodom Itó v dodatkoch Kočičích deníkov chváli. Áno, Kočičí deníky obsahujú niekoľkostranový rozhovor s týmto tvorcom báječne úchylných máng.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Spirála #1 |
| 2019 | Balónky oběšenců a další hororové příběhy |
| 2017 |  Ryby - Útok z hlubin |
| 2021 | Spirála |
| 2022 | Tomie |
Kniha Kočičí deníky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 98x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 29x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 4x |
Ač si hodně lidí myslí, že jsou koťátka roztomilá zvířátka, autor tento názor nesdílí. Přináší nám příběh jeho soužití se dvěma kocourky, a to někdy může být i pěkně strašidelné
Tuhle knihu dostala dcera k narozeninám, ale jelikož jsem i já velká milovnice koček, neodolala jsem a knihu si půjčila. Nevěděla jsem, co očekávat. Kombinace koček, mangy a hororu mi nějak nešla dohromady. Nakonec jsem dostala skvělý vtipný příběh. Nejednou jsem se musela nahlas smát. To, že je příběh komiksem mě bavilo moc, neboť jsem alespoň kočky přímo i viděla.
Moc mě to bavilo a v některých situacích jsem dokonce našla i naše domácí kočičí hrdiny. Rozhodně ke čtení doporučuji spíše kočkomilům, ale věřím, že zaujme i ty ostatní.
Příběh je doplněn bonusovou kapitolou a rozhovorem s autorem. Nechybí ani fotografie dvou nezbedných kocourků.