1. Domů
2. Autoři
3. Džundži Itó
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 11
• Bazar
• Životopis
• Citáty 12
• Diskuze 1

Nová kniha Džundži Itó

Sóičiho záštiplná prokletí

„Jen počkej, zažiješ peklo!“ Sóiči, nejmladší syn rodiny Cúdžiových, je poněkud zvláštní chlapec. Rád si strká do pusy hřebíky a uvaluje na lidi strašlivá prok... detail knihy

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih Džundži Itó

Sóičiho záštiplná prokletí

„Džundži Itó ma odrovnal peckami Balónky oběšenců a další hororové příběhy, Ryby: Útok z hubin a pravdaže kultovou Spirálou. Ak by som mal robiť zoznam najvydarenejších hororových komiksov, ktoré u nás vyšli, zrejme by sa doňhi všetky tri prebojovali. Ako však CREW postupne vydáva jeho ďalšie mangy, začínam nadobúdať dojem, že to najlepšie už bolo vydané a teraz sa dávajú von len solídne omrvinky, ktoré nie sú zlé, ale oproti Itóovej vrcholnej tvorbe ich azda môžeme označiť za priemerné. Taká je žiaľ i táto manga. I zlo do istej miery môže byť podmanivé. Sóiči je však proste len blbec. Blbec so zrejme nadprirodzenými schopnosťami. Ono by bolo samozrejme divné už to, že rodina očividne chorého člena necháva bez odbornej starostlivosti, ale sme v japonskej mange, tam je vždy niečo divné, „neeurópske“. Problém je nielen v jeho nesympatickosti, ale i v tom, že je raz líčený ako temná démonická entita a hneď nato ako neposlušné decko, ktoré stačí okríknuť a máte od neho pokoj. Tento nesúlad v poňatí jednej a tej istej postavy mi pravdupovediac nesedel. Okrem toho to nie je ani tak horor, ako skôr čosi WTF, čo sa nedá veľmi dobre žánrovo niekam (hocikam) zaradiť. Problémov je žiaľ oveľa viac. Od toho, že hlavná záporná postava nahlas vyslovuje svoje zákerné plány, aby si ich mohli náhodne vypočuť kladné postavy, cez nijako neukončené niektoré „poviedky“ (akoby to Itó proste od istého bodu vzdal, pochopil, že nemá pointu a tak dej usekol uprostred, miestami mi to pripomínalo vystrihnuté scény z filmu, ktoré sa kedysi dávali do bonusov na DVD) a problémy so základnou logikou (ako mohla Miči behom jediného roka zabudnúť na takého exota?), až po bezdôvodné, ba až nezmyslené utajovanie kľúčových informácie (žeby špecifická japonská mentalita, že nechcú nikoho uraziť?). A čo mali preboha znamenať tie tvárové chápadlá? Na akom technologickom princípe taký geniálny vynález fungoval? Asi by som dal len 2*. Našťastie sa v druhej polovici nachádzajú príbehy Rakev, Řeči a Pokoj se čtyřvrstvovou stěnou. To už je iná nálož. To je TEN znepokojivý Itó, akého zbožňujem a chcem čítať. Nechápem obálky posledných Itóvých máng. Milostné strasti nebožtíků pôsobili dojmom young adult a Sóiči ako pofidérne čítanie pre malé deti.“... celý text
— Ivan Kučera

---

Balónky oběšenců a další hororové příběhy

„Kniha obsahuje celkem 10 komiksových hororových příběhů... graficky hodně dobře zpracováno.... a musím přiznat, že se mi líbily prakticky všechny ... a povídka Malíř byla taková zkrácená verze Tomie ... připadalo mi to povědomé, že jsem už ten příběh četla... ale jinak super...“... celý text
— Ronnie68

---

Kočičí deníky

„Spíše humorná manga než hororová (když tak jen hodně okrajově) ... autorovy příhody s domácími kočkami... a bonusová kapitola (která spíš byla lehce pochmurná bych řekla) ... ano, bylo to jiné čtení, než jaké od autora znám... ale četlo se to dobře a rychle...“... celý text
— Ronnie68

---

---

Milostné strasti nebožtíků

„Upřímně řečeno, tahle kniha mě bavila výrazně méně než Balónky oběšenců, Tomie nebo Spirála. Přesto bych lhal, kdybych tvrdil, že v sobě nemá nic zajímavého. Motiv tajemných věšteb, přízračných dívek posedle sledujících svůj idol a zároveň skrytá kritika zbožšťování J-popových hvězdiček v sobě určitý potenciál má. Jenže ten je využitý spíš nárazově než systematicky. To, co mě ale drželo aspoň částečně ve hře, je kresba. V některých momentech dokáže být opravdu nepříjemná — mráz mi běhal po zádech hlavně na stranách 204, 216 a 217. Právě tady autor připomíná, proč patří mezi legendy hororové mangy: vizuálně dokáže zasáhnout i tam, kde příběh trochu pokulhává. Dvě povídky Prapodivní sourozenci na mě působily jako čistý střed. Neurazí, ale ani nenadchnou. Černý humor je sice příjemným kořením, jenže tentokrát postrádá větší ostří a zapamatovatelnější pointu. Zbývající trojice povídek je kvalitativně dost nevyrovnaná. Vzpomínka na realistické hovno je vyloženě anekdotická záležitost o… hovně. Ano, chápu záměr i absurdní nadsázku, ale pocitově mi to přišlo jako laciná výplň. Žebranda má solidní atmosféru a povedený body-horror vizuál, jenže samotný příběh ve mně nic silnějšího nezanechal. Nejvíc mě oslovil Dům iluzorních bolestí — nápadově svěží, vizuálně zajímavý a dobře vystavěný, bohužel se podle mě rozpadá v závěru, který působí nedotaženě a bez skutečné pointy na závěr. Celkově tak knihu vnímám jako spíše průměrné dílo autora, od něhož mám mnohem vyšší očekávání. Pokud s jeho tvorbou teprve začínáte, rozhodně doporučuji sáhnout po silnějších titulech, jako jsou Tomie nebo Spirála, a k tomuto svazku se vrátit až později — ideálně ve chvíli, kdy už máte od autora něco načteného, a víte jaké kvality je Junji Ito schopen dosáhnout.“... celý text
— Khagan1389

---

Sóičiho záštiplná prokletí

„Komiksový příběh s hororovými prvky ... ilustrace byly povedené... a co dokázal hlavní hrdina Sólči provést, bylo někdy fakt síla....“
— Ronnie68