Spirála
Džundži Itó
Spirála série
Jedno obyčejné japonské maloměsto zachvátila posedlost spirálami. Objevují se všude. V očích, vlasech, ve stěnách domů – a postupně kolem sebe všechno proměňují. Bojovat můžete s démony, přízraky, duchy… ale jak chcete bojovat s tvarem? Monumentální hororový příběh je provázanou sérií děsivých povídek na téma spirál. A budete žasnout, kam až s tím dokáže Džundži Itó, expert na temnotu a deformace těla, dojít. Nové, vylepšené vydání legendární mangy japonského mistra hororu – celé kompletně v jednom svazku a s bonusovou povídkou navíc!... celý text
Přidat komentář
Manzel prinesl "Ryby" od kolegy z prace, aby si to pry precetl. No, nakonec jsem to slupla jako malinu ja a jeste jsem hned bezela do knihovny pro dalsi. Tahle byla uz druha od kolegy, libila se mi malinko min, nez ty Ryby, ale je to proste zabavne cist. Takove silenosti, to je neco na me. Mam slibene dalsi tak se tesim. (vsechno od tohoto autora precteno v anglictine)
Fuj, to bylo skvělé. Kresba a vlastně i příběh jsou vynikající, detailní a děsivě nepříjemné v pro horor naprosto nejlepším smyslu. Tahle kniha je jako skřípání nehty o tabuli. Naskakovala mi husí kůže. Špička v hororovém komiksu.
(SPOILER) Spirála velice příjemně brnká na vlákna našeho podvědomí. Zatímco některé kapitoly, například ta s transformací ohavného spolužáka hlavního hrdiny ve šneka, jsou úsměvné, jiné jsou regulérně děsivé. Na nemocnici, kde z podlahy vyrůstají lidské placenty, nelze zapomenout, stejně tak na nešťastnici, která si z hlavy odstraní jistý důležitý orgán. V manze není žádné slabé místo, každý obrázek je promyšlený a žádný nepřebývá, díky tomu má Spirála neuvěřitelný spád a dokonale čtenáře pohltí. Zde zkrátka musím dát pět hvězd.
Je vidět, že Itó má hodně nakoukáno i načteno. Takže i když základní premisou a linkou příběhu je prokletí spirálou, dočkáme se i několika kapitol, které jsou na tento nápad naroubovány možná trochu "přes závit", abych zůstal v žargonu knihy. Například likvidace "zombie" včetně zakončení jako by vypadla z pera Stephena Kinga, upíři v porodnici nebo duchové v keramice zase z nějakého osmdesátkového hororu a změna člověka na hlemýždě dá vzpomenout na Kafkovu Proměnu. Zkrátka je znát, že měl autor možná až moc nápadů a občas bylo těžké ukotvit je do celkového děje. Přesto nakonec všechny dílky skládačky do sebe zapadnou a i přes plno zjevných nelogičností vás to vtáhne jako ta spirála a bude bavit až do konce. Velkým plusem je i kresba. Jak už jsem psal minule, je potřeba si na ní zvyknout. Na první pohled působí jako obaly levných metalových alb, ale při bližším prozkoumání zjistíte, jak je propracovaná a plná detailů.
(SPOILER) Spiralová apokalypsa s napínavým začátkem a epickým koncem. Opět se mi některé obrázky vybavují i s odstupem času (porodnice, bludiště, finále v podzemí....) Spirála je podle mě nadčasové dílo, které se ani po 25 letech od vzniku rozhodně v konkurenci na knižním trhu neztratí. 90%
Na spirálu už se nikdy nepodívám bez vzpomínky na tuto mangu. Čte se to sice rychle, ale zaryje se vám pod kůži.
(SPOILER) Za mě zatím nejlepší manga, co jsem kdy četla. Vtáhla mě stejně, jako jejich město spirála:). Strhávám hvězdičku za pár nelogičností, co se v příběhu objevilo (např. proč Kirie už dávno neutekla se Šoičim, když na vlastní oči několikrát viděla, že má s tou svojí teorií o spirále pravdu?). Jinak mi přijde naprosto geniální postavit horor na tom, že město nenapadla nějaká příšera, nebo vrah nebo cokoliv jiného stereotypního, ale geometrický tvar - je to naprosto bizarní a přitom to tak dobře funguje.
Shrnutí trilogie do jednoho svazku...s bonusovou kapitolou...takové osvěžení, jelikož jsem četla původní vydání před dlouhou dobou. Parádní do knihovnicky
Tuhle knihu dostali moje děti, jen jsem do ní nakoukla a dočetla. Graficky je to velmi povedené, obsahově také - jen někdy opravdu odporné.
Zcela na rovinu, moc jsem od toho nečekal, ale totálně mě to vykolejilo. Je to vlastně moje první hororová manga, nevěděl jsem, co čekat, ale jsem nadšen. Jednotlivé příběhy jsou naprosto úchylné, posedlost spirálami je maximálně intenzivní, krvavá, násilná a sebezničující. Démonické spirály vše pokrucují, překrucují, zakrucují, mění a pokřivují – hlavně těla. Epické obrazy střídá hororová syrovost, kresba je parádní, nápady neskutečně podmanivé. Intenzita hrůz se s ubíhajícími stránkami postupně zvyšuje. Vůbec se divím, že se Kirie a ostatní nezbláznily, s jakým stoickým klidem vším prochází, se všemi těmi spirálami kolem. I v takto nabušené sbírce některé kousky přece jen ještě o kus vybočují – krvežíznivé těhotné, jejich zvláštní děti, měkkýší lidé, a pár dalších. Spirálová apokalypsa je neodvratná. Konec je parádní, jakýsi hold Prastarým. Nekončící cyklus. Odteď když uvidím šneka, vzpomenu si na měkkýší lidi. Sbírka je pecka a rozhodně doporučuji.
Fuj a bŕ. Krásne nechutné. Takto to dopadne, keď niekto dotiahne náhodnú predstavu až na okraj šialenosti a potom ešte ďalej. Hotová Alenkina zajačia nora.
Trochu ma desí, že ma to desí s odstupom času viac ako pri čítaní. Doteraz sa mi občas vracajú niektoré obrazy.
Vyloženě jsem to zhltla :-) Je to nápadité, neotřelé, vzbuzovalo to ve mně zvědavost. I kresba mě zaujala. Je to pro mě už druhá kniha autora a nebojím se, že bych nesáhla po další :-) Jen mě trochu zklamalo, že to ve mně nenavodilo strach ani moc velké napětí jako opravdu dobré horory. To spíš jakýsi pocit bezvýchodnosti. V tomhle ohledu byly balonky oběšenců pro mě lepší. A navíc nejsem moc spokojená se závěrečným vysvětlením, které mi vlastně jako žádné vysvětlení nepřipadá. I tak ale musím hodnotit nadprůměrně :-)
Zajímavý hororový grafický román (komiks) ... na začátku pomalejší rozjezd ... ale pak se to začalo slušně stupňovat... vtáhlo mě to do děje...
Kniha se mi dostala do ruky čirou náhodou , komixovou knihu jsem četl naposledy jako dítě a právě tuto knihu jsem začal číst spíše ze zvědavosti. Díky způsobu jakým se čte , tedy zprava do leva ,to pro mne bylo něco jako exotická rarita ,ale na tento způsob čtení se dalo poměrně dobře a rychle zvyknout. Spirála je dobře vymyšlený příběh , který čtenáře vtáhne
do děje a se čte takřka jedním dechem, a právě díky komixovému zpracování je to celkem dobře možné.
Ze začatku jsem se musel trošku dokopávat k tomu, abych ji otevřel. Ale čím víc jsem toho přečetl, tím více se mi líbila a přitahovala... ,jako... spirála (HA HA).
Ale teď vážně; sice nejsem expertem na hororové mangy (má první), ale stála za to. Ta vyobrazení, ta fantazie, ty nápady. No, prostě nevím, kde to bere.
Příběh - zajímavý
Vizuál - velice detailní (někdy až moc)
Postavy - není si na co stěžovat
Překlad - nevšiml jsem si drastických chyb
Celkový pocit - dobrý
Názor - super
Excelentní komiksové dílo...
Po příběhové stránce nelze čekat nic jiného než japonský cit pro zvrácený a originální příběh s velkým vlivem "body hororu", který tu jde cítit pomalu na každé stránce a oceňuji, že se nesnaží být prvoplánový, bezmyšlenkovitý a za každou cenu co nejvíce šokující. Naštěstí nespoléhá pouze na co nejobskurnější osudy obětí Spirály (dá-li se to tak nazvat). Příběh je výborný také svou tíživou atmosférou městečka a v neposlední řadě zde funguje i ona mysteriózní linka, kdy cedlou dobu přemýšlíte, co se zde děje a kudy se příběh bude ubírat. Ano, byť to v první polovině vypadá na prakticky nenavazující povídky, vše v druhé polovině dostává jasný směr a míří k rozuzlení příběhu. Což je asi jediná malá výtka - Spirála exceluje zejména v oněch povídkách, která je jedna originálnější než druhá, jakmile se jde po příběhu, lehce ztrácí tempo. Se samotným závěrem jsem byl spokojen a sedí celkovému zmiňovanému mysterióznu celé knihy.
Po grafické stránce si nemůžu dovolit jediného negativního slova. Kresba je dostatečně přehledná, propracovaná a nápady či fantazie autora při všech těch vykreslení zdeformovaných lidských bytostí je snad bezedná.
Spirála je bezesporu komiksové dílo, které dokáže obsahem i kresbou skloubit (tady by se více nabízelo "pokroutit" :)) výsledný perfektní zážitek. Jasně, není pro každého, ale pokud se necháte Spirálou vtáhnout, odmění se vám... jen pozor aby se z vás nestal slimák :)
Kdysi jsem četl část této ságy a marně jsem se pídil po pokračování. Můžu říct, že jsem dlouho nic tak znepokojivého nečetl. Příběh je výborný a vše doplňuje propracovaná kresba. Věřte, že nápady v této knize jen tak nenajdete.
Štítky knihy
zfilmováno pověsti japonská literatura nadpřirození tvorové horory manga šílenství nákaza anime (Japonsko)Autorovy další knížky
| 2019 |  Balónky oběšenců a další hororové příběhy |
| 2021 | Spirála |
| 2010 | Spirála #1 |
| 2017 |  Ryby - Útok z hlubin |
| 2022 | Tomie |
Mno, nebudu lhát, obecné zdejší nadšení ale zdaleka nesdílím. Nemá smysl, abych se pokoušel hodnotit kresbu. Komiksy, natož manga, jsou mi něčím zcela cizím (manga je to první, komiksy jsem četl asi čtyři), tuto jsem četl jen z toho důvodu, že mi byla doporučena jako špička svého média a vysoce kvalitní horor k tomu. Kresbu jsem tedy viděl, je to prakticky jediná, kterou jsem viděl a mohu konstatovat, že se mi zdá pěkná, aniž by z toho vyplývalo něco dalšího.
Pokud jde o složku hororovou. Jsem patrně schopný se bát u atmosférického filmu. Jsem více než schopný se bát u dobrého psaného hororu. Ale ta kombinace mi prostě nesedí. Jakkoliv jsem ocenil některé koncepty (k tomu níže), děsivá, tísnivá či rušivá se mi nezdála žádná pasáž této rozsáhlé mangy. A ano, dvě věci mi připadly víceméně nechutné (hlemýždí pan učitel a miminko zpátky v děloze), vyvést mě z míry nadvakrát při 600 stranách však není nijak závratný výkon.
Prvek děsivosti (a je to problém s médiem ne s konkrétním dílem) je u mě navíc podrýván nutností číst výrazové bubliny s víceméně imbecilními skřeky, které se mi nadto nezdály vždy úplně prvotřídně přeložené.
Tím nemá být naznačeno, že by se jednalo o špatné čtení. První třetina knihy je mimořádně atmosférická co do prvku mystičnosti a projeveného konceptu sociální adaptace na prostředí. Druhá třetina se trochu ztrácí, z kompaktní atmosféry rozpadá se spíše na jednotlivé koncepty, které jsou relativně zajímavé, ale, že osamocené, nikoliv fascinující. Poslední třetina (a nepočítám kapitolu úplně poslední, která stojí dosti za sebe), mi už pak přišla vysloveně nudná, divná, nesmyslná... doplňte dle potřeby. Kapitola poslední se pokusila o sloučení nesloučeného a provedla to relativně elegantním, jakkoliv rozhodně ne inovativním či úctyhodným způsobem. Na tu vcelku vhodně navazuje kapitola dodatečná.
Dohromady lze asi říct, že je to čtení zajímavé. Kombinuje prvky různých hororových sub-žánrů. Dominantní a, myslím, nejpřesvědčivější, je body-horor. S tím autor pracuje od prvního okamžiku a zdá se mi, že mu sedí zdaleka nejlépe. Projevuje se ve většině kapitol, zároveň přitom platí, že kapitoly, v nichž není přítomen, nebo je přítomen minimálně, jsou nejslabší. Autor se pokusil i o to, co bychom mohli označit za klasický západní horor po vzoru iniciačního Frankensteina a Draculy. To jsou nicméně spíše poutavé variace, než obdivuhodný příběh. Konečně tu máme horor kosmický, který je přítomný latentně od samého počátku (naznačil-li jsem výše, že je příběh v podstatě od začátku mysteriózně atmosférický, měl jsem ostatně možná na mysli Stín nad Innsmouthem), graduje ve zmíněných posledních dvou kapitolách. Za selhání pak považuji autorův pokus zařadit po bok těchto žánrů ještě postapo. A to se tedy velice nepovedlo. Ostatně soudím, že pro médium kterým je manga se tento žánr hodí spíše méně.
Problém je, že i tam, kde se autorovi relativně daří to, o co se snaží, postrádá jeho práce hloubku. Ve vztahu k hlemýžďům tu někdo z níže komentujících připomněl jistou podobnost s Kafkou. Ta tu je, ale jen velice polopatická, možná až hloupá. Je to právě tím, že zatímco Itó píše body-horor, Kafka píše horor sociální. A tak lze považovat za dokonce smutné, přebírá-li Itó jen fyzickou podobu jevu, který je dokonale psycho-sociální. To svědčí jen o velice plochém chápání hororu. Totéž ale platí pro kosmický horor, který se nezdá odpovídat při vší autorově snaze, hloubce depresivnosti Lovecraftova vidění lidstva.
Poslední poznámka. Nejdéle v okamžiku, kdy se vám ve škole děti začnou měnit na hlemýždě, napadne vás jistě, že s místem ve kterém žijete není něco v pořádku a asi byste měli vypadnout. Že to úplně ze všech napadlo jen jednu postavu (mimořádně pasivní a iritující), je koncepční rozhodnutí autorovo, které je třeba respektovat. Autor se ale nesmí divit, že mě pak nasere, když se v jedné z posledních kapitol rozhodne tento koncept opustit a všechny postavy tak zesměšní. To byla, vážení, opravdu kokotina. Nu a tak jsem ve výsledku vlastně zklamán. Ne proto, že to je špatné. Ale proto, že to zdaleka není tak dobré, abych chtěl někdy vidět další mangu.