PrincaListicka komentáře u knih

Příběh vyprávěný pouze slovy vyžaduje plnou imaginaci čtenáře, to však neplatí pro komiks, jenž je vyprávěn kombinovanou formou, tedy textem a grafikou. Joe Hill se již v minulosti předvedl jako vynikající vypravěč. Proto není divu, že atmosféra komiksu překypuje napětím, strachem a krví. Každá scéna, každé jedno okno prohlubuje zvědavost. Hlavní postavy jsou svým vývojem komplexní, nejsou složité, ale zároveň jim nic nechybí a postupně se vyvíjí.

Jenže komiks není jen o několika řádcích textu - stejnou, snad i významnější, úlohu hraje kreslíř. O vizuální stránku se postaral Leomacs, což byla volba více než skvělá. Z každého kousku ční atmosféra doby, napětí, humor i brutalita. I ten nejmenší panel je doveden do detailu. Leomacs perfektně zvládl vizuální stránku.

Jaký je Košík plný hlav? Je nenáročný, napínavý, drsný, vtipný a brutální. Košík plný hlav vás chytne a nepustí, dokud nebude konec. Je vhodný jako četba po náročném dnu nebo kdykoliv pro zábavu. S čistým svědomím jej proto mohu doporučit každému, kdo potřebuje vypnout, relaxovat a uvolnit se. Hlavní totiž je neztratit hlavu.

5 12.07.2023

Lidstvo je od svého počátku hnáno touhou poznávat, objevovat, prozkoumávat a dobývat. Začali jsme objevovat pevninu, poté moře a nakonec vesmír. H. P. Lovecraft si zvolil pevninu a vydal se ve stopách Shackeltona, Amundsena, Scotta či Byrda.

Píše se září roku 1930, v přístavu kotví dvě lodě první z nich Miskatonic a druhá Arkham. Zásoby, technika, potraviny, psi a lidé jsou již naloděni. Je čas vyplout. Po náročné plavbě, při které posádka čelí nepřízni počasí, lodě zakotví 25. ledna 1931 u Rossova ostrova.

Dvacet mužů a padesát pět aljašských psů se společně s další technikou, vybavením a zásobami vylodí na pevnině. Expedice vedená profesory Peabodiem, Lakeem, Atwoodem a vypravěčem Dyerem může konečně začít. Zprvu jde vše hladce. Pak nastane velký objev. Prekambrická břidlice nese stopy po zvláštním organismu. Následuje cesta ne sever hnaná posedlostí a šílenstvím.

Je-li někdo schopen alespoň částečně pochopit mysl H. P. Lovecrafta, pak je to Gó Tanabe. Jeho kresby vás vás přiměje vnímat kymácející se loď zmítanou nárazy mohutných vln. Ucítíte bičující ledovou vodu a pnutí svalů při skasávání plachet, stejně jako pach uhlí a strojovny při přechodu na parní pohon.

Kresby vás uchvátí propracovaností do nejmenších detailů. Zároveň, je-li to třeba, jsou nejasné, neurčité a tajemné. Krásné a děsivé zároveň

Gó Tanabe uchopil Lovecraftovy představy a převedl je do obrazů, které jsou zhmotněním fantazie každého čtenáře H. P. L.

Úchvatná obálka s celoplošnou stříbrnou ilustrací je onou pomyslnou třešničkou na dortu. V horách šílenství si zaslouží čestné místo v knihovně nejen pro svůj příběh, ale nyní i pro perfektní manga zpracování a svou obálku.

8 05.07.2023

Často se mezi čtenáři vedou debaty o tom, nakolik důležitý je pro ně autor. Jak moc vlastně záleží na jeho charakteru a povaze. Myslím, že Ocelová křídla motýla jsou tím nejlepším důkazem toho, jak velmi dokáže osobnost autorky proniknout mezi řádky. Péťa patří mezi jednu z nejlaskavějších osob, které jsem měla tu čest poznat. Stačí si prohlédnout její profil nebo stránky a na první pohled na vás dýchne atmosféra klidu a pohody. Úžasné je, že přesně taková je i naživo. A takový je i její příběh.

Ačkoliv se v něm setkáváme s mnoha svízelnými situacemi, problémy a smutnými záležitostmi, ve výsledku vás neuvěřitelně zahřeje na srdci. Také se mi ohromně líbí, že do příběhu zakomponovala například pletení, kterému se ráda věnuje, nebo právě oblíbeného Exupéryho. Díky úryvkům jeho textů, které doplňují jednotlivé kapitoly, jsem dostala chuť přečíst si i další jeho díla.

Jednotlivé kapitoly jsou psány vždy z pohledu některé z postav. Kromě Kairy, Kryštofa a Jana se zde setkáme i s Evou nebo Šimonem a jejich úhly pohledu. Je to velmi zajímavé, mít na jednu událost více různých náhledů. Krásně díky tomu vidíme, že si lidé často věci vykládají po svém a vše by bylo jednodušší, kdyby se o svých pocitech naučili více mluvit.

Neuvěřitelně mě bavilo postupně zjišťovat, co jednotlivé postavy spojuje. Zkraje působí jako naprosto cizí lidé. S každou další stránkou ale odhalujeme tajná zákoutí jejich životů, o kterých mnoho lidí neví. Objevuje se zde také několik zvláštních jevů, například již zmiňovaný Pavouk či Tři kovbojky, které vždy zachrání situaci. Místy působí až nadpřirozeně, fungují však jako krásné doplňky příběhu, které poodhalují o kousek víc z lidské psychiky.

Nejvíc mi k srdci přirostla asi Kaira. Líbilo se mi, že ona sama byla důkazem toho, že láska není založená pouze na fyzických potřebách a jejich uspokojení, ale funguje především na emocionální rovině. Zároveň mě jakýmsi zvláštním způsobem fascinovala postava Evy, která se bohužel narodila ve špatné době. V současnosti by jí byl autismus diagnostikován mnohem dříve a mohla by díky tomu možná prožít lepší život. Ačkoliv, když to vezmu kolem a kolem, ona se vlastně nejspíš cítila šťastná taková, jaká byla.

Celkově mi velmi sedly všechny aspekty příběhu, ať už šlo o divadelní scénu, překladatelství, novinařinu, draky nebo třeba kavárny a klavír. Určitě bych se k příběhu někdy ráda vrátila, protože už teď mi tahle atmosféra chybí.

Knížku mohu doporučit všem čtenářům, kteří touží po příběhu, ve kterém má každý své místo a kteří mají oblibu v milých knížkách vyprávějících o spletitých cestách života.

2 04.07.2023

Tanec papírových draků nás zavede do prostředí tajných policejních operací. Útvar, který nás příběhem provází, je tajnější než tajný. Vlastně se o něm dozvíte jen pokud jste zájmová osoba, tedy cíl, či kandidát. A nebyla by to řádná tajná organizace, kdyby neměla své jméno a z něj vycházející akronym. Policejní Sledovací a Zásahový Útvar - PSZÚ je malá skupina operativců sídlící v Praze, v Brně a v Plzni.

Petr Bržovský pro svou knihu nezvolil osudy pražské ani brněnské skupiny, nýbrž skupiny plzeňské, jejímž velitelem je Jakub Kolínský s přezdívkou Mrtvola. Plzeňská skupina je roztodivná banda kriminálníků. Vlastně celá PSZÚ je jako výběr z Mírova či jakékoliv jiné věznice. Sériový vrah, žhář, pedofil, sadistka a tr hříčka přírody.

Jednoduše můžeme říci, že celý příběh je o tom, že někdo někam dojde, něco se pokazí, někdo přijde o život, někdo vyhraje a to je vše. Je to tak prosté? Nikoliv.

Je pravdou, že jsme od prvních řádků ponořeni do akce, ale nečekal jsem ani nic jiného. Jenže tato akce se ve skutečnosti odehrává jen kousíček před koncem. Následuje skok v čase a jsme na samém začátku, kdy Mrtvola poznává uhlazeného, elegantního kuřáka doutníků Doktora, který mu dá nabídku, jež se neodmítá. Ano, tou nabídkou je vražda na "zakázku". A tak se Mrtvola stává velitelem týmu bojujícím proti bezpráví.

Už od začátku tušíte - no dobře je vám otevřeně řečeno - že se zde objeví prvky mystiky, ale většinu příběhu budou naši hrdinové bojovat proti vietnamským pašerákům, teroristům a podobně vybrané společnosti. A to až do chvíle, kdy je plzeňský útvar zmasakrován, stejně jako ten brněnský, i pražská centrála. Zde právě přichází na řadu prastaří Probuzení. Vypadají jako lidé, ale ovládají telekinezi, převelice rychle regenerují, jsou neuvěřitelně rychlí a hlavně - po smrti se umí převtělit. Proč zmasakrovali PSZÚ, když žili po celou dobu v poklidu se smrtelným lidstvem?

Kniha jako taková je psaná obecnou češtinou okořeněnou směsicí peprných vulgarismů. Jenže tady to funguje a zvolený jazyk především dává smysl. Nic ve zlém, ale kolik znáte lidí mluvících spisovnou češtinou? A kolik z nich je u policie?
Samotný děj a jeho linky se mohou zdát poněkud překombinované, ale i když se jedná o akční počtenou, není vůbec na škodu čtenáře trošičku namáhat a zajistit si pozornost. Hlavní hrdinové jsou směsicí všeho, na čem jsem vyrůstal. Všichni terminátoři, kutilové, cestovatelé, švédové, texasani Představte si to nejlepší z kinematografie 80. a 90. let. Přesně to najde v knize Tanec papírových draků. A proč vlastně tanec papírových draků? To musíte zjistit sami. Stoupej výš, k nebesům, nezapomeneme

Nekorektní humor, frenetická akce, výborné hlášky snad na každé stránce, spousta zbraní, spousta výbuchů, a o jeden p*nis víc, než si myslíte. To je přesně Tanec papírových draků.

Tahle kniha není určena pro dnešní sněhové vločky, ale pro nás, kteří jsme zažili doby, kdy byl svět ještě v pořádku.

4 30.06.2023

Komiks Flash: Nejrychlejší muž světa v sobě skrývá tři sešity, tři rozdílné příběhy, které mají ovšem něco společného a není to jen hlavní postava. Můžeme říci, že průběh každého z nich je totožný. Objeví se zločinec - Flash se jej pokusí porazit a neuspěje - Flash dostane promluvu do duše - Flash zvítězí. Je to ovšem na škodu? Pojďme se podívat na jednotlivé příběhy a uvidíme jak moc jsme daleko od tohoto vzorce.

Nejrychlejší muž světa, příběh první, nás zavede mezi nelegální obchodníky se zbraněmi. Flash se zde utká s mocným nepřítelem, který mu uštědří pár ran. A protože neví, jak si s takovou patálií má poradit, obrátí se na rytíře v černém, samotného Batmana. Ten není sice nejlepším mentorem, přesto Barrymu dá několik rad a speciální prsten. Nene, svatební zvony nezní, naštěstí. Podaří se jim společnými silami porazit onoho mocného hromotluka s ukrutnou silou?

Druhý sešit, Pevnější než ocel, nás zavede do rodinné firmy bratrů jménem Jack a meta Joe věnující se importu a exportu zboží. Ilegálního zboží. Když Flash překazí vyzvednutí zásilky, Joe to nechce celou věc nechat být a využije všechny své schopnosti, které probuzením získal. Od teď si nechává říkat Tarpit. Kromě problémů s Tarpitem, který je směsicí asfaltu, ostrých zubů a ještě ostřejších drápů, čelí Barry i problémům v práci a drobným komplikacím s vibrováním. Zde vyhledá pomoc svého otce, který je zavřený ve věznici Iron Hights. I přesto, že je nevinný, což tvrdí téměř všichni, byl odsouzen. Pro Barryho je ovšem stále dobrým vzorem. Naučí se ovládat své vibrace a zařadí spisy přesně tak, jak má?

Poslední sešit nese název Nová fáze. Tentokrát se podíváme přímo na výrobce zbraní určených proti meta lidem. Jejich konstruktérem je Dillone, který si jako meta padouch vybral jméno Top. Možná trošku povýšené, nemyslíte? Top není jen výborný konstruktér, ale jeho psionické schopnosti Flashe dosti potrápí. Po celém městě rozmístí devastující káči, po malé ukázce jejich schopností vyřkne své ultimátum. Buď obyvatelé vydají Flashe, nebo zničí celé město. Má Central City Flashe natolik v oblibě a postaví se za svého hrdinu v šarlatovém, anebo bude vydán a město se tak možná vykoupí ze svého zničení?

V první řadě je třeba si uvědomit, že tento komiks prezentuje Barryho jako dobráka, který nechce nikomu ublížit, ale zároveň nedovolí, aby někdo ubližoval nevinným. A stejně tak jsou brány i příběhy, kdy úhlavní padouchy vlastně lituje, snaží se odhalit pozadí jejich jednání a následně jim pomoci. Nakolik to má být moralizující posuďte sami. Batman padouchy dopadne a předá policii. Green Arrow, pokud mne paměť neklame, zločince zabíjel, alespoň ze začátku, a později předával spravedlnosti. Nikdo z nich ovšem nesledoval, proč dotyční jednají tak, jak jednají. Nezajímaly je jejich pohnutky. Je to snad tím, že je Barry v porovnání s jinými velice mladý? Je to tím, že jeho otec byl nespravedlivě odsouzen a snaží se prokázat jeho nevinu?

Kresby jsou dle mého názoru zdařilé, byť nemám příliš zkušeností z komiksy z DC univerza. Skici na mne na první pohled působily dojmem ruční práce s inkoustem, nikoliv jako digitální kresba. Celkové grafické provedení je opravdu skvělé. Tak nějak jsem si komiks k novému filmu Flash představoval.

Všechny tři sešity jsou plné klišé, s jednou a tou samou zápletkou. Je to ovšem nutně špatně? Není. Flash splňuje přesně to, co splnit má, a co se od něj čeká. Barry je defacto velmi mladý muž zkoumající své schopnosti a zatím nezkažený světem. A to je fajn. Je "fajn" v pořádku? Jistěže ano. Nemusíte hledat návaznost v jiném komiksu nebo jiném sešitu. Nemusíte přemýšlet nad detaily, které by snad mohly být významné, jenže vy o tom nevíte. Je fajn si přečíst nenáročný komiks, který má svůj konec. Je to prostě a jednoduše zábava.

1 27.06.2023

Komiks Každý jeden den nám postupně odhaluje Brásův život, v němž je každý jeden den jako stránka v knize. Odhaluje nám, kým je. Co ho v životě formuje. Jak každé jedno rozhodnutí může divoce zamíchat kartami jeho osudu. Je to zkrátka a dobře dojemný příběh života, který by mohl žít a do jisté míry žije každý z nás. A jak už to tak bývá, i ten nejvšednější den může přinést zvrat, který nikdo z nás nečeká...

Popravdě musím říct, že jsem nikdy nečekala, že narazím na komiks s tak hlubokou myšlenkou, který mě tolik zasáhne. Jedná se vlastně o polemiku nad životem a smrtí. *Následovat bude možná menší spoiler, který ovšem každý čtenář odhalí po dočtení první kapitoly.* Příběh je členěn do kapitol, přičemž každá je označena číslicí odpovídající Brásovu aktuálnímu věku. Jednotlivá období v jeho životě jsou různě zamíchaná do sebe, nenavazují na sebe přímo. Postupně zjišťujete, co se v jeho životě stalo, a dotváříte si kompletní obrázek. Tím nejzásadnějším faktem ovšem zůstává, že Brás na konci každé kapitoly zemře. A je úplně jedno, jestli mu je pět nebo padesát. Jeho život je vždy nečekaně přerušen. A přesto v následující kapitole pokračuje dál.

Myslím, že autoři tím čtenářům chtěli ukázat, jaký život hlavní hrdina mohl prožít, ale poukázat také na to, že mohl v kterémkoliv okamžiku skončit. Nikdo z nás dopředu neví, co se stane. Možná nás někdo srazí na přechodu, možná se utopíme na dovolené u moře. Možná se dožijeme spokojeného staří, ale možná nás naši rodiče přežijí. Nic z toho nelze předem ovlivnit, můžeme se pouze snažit náš život žít nejlépe, jak umíme. Ideálně tak, abychom se za ním mohli v kterémkoliv okamžiku ohlédnout a říct si, že stál za to.

Jedná se o skutečně dojemný a psychologicky bravurně zvládnutý příběh, který by si měl přečíst každý, bez ohledu na to, kolik mu je, nebo zda rád čte komiksy.

Nesmím samozřejmě zapomenou zmínit naprosto úžasnou kresbu, která mě často nutila jen zírat a prohlížet si všechny ty krásné detaily. Každá kapitola má jinak zvolenou barevnou paletu, která odpovídá atmosféře, jakou si autoři přáli navodit. Zastupuje celou škálu pocitů od štěstí, radosti a sladké nevinnosti až po smutek, strach, bezmoc. A funguje to naprosto neuvěřitelně. Na konci na nás čeká také krátký doslov autorů, který nám poskytne náhled na to, jak celý proces tvorby komiksu probíhal.

Každý jeden den si mě naprosto získal, a věřím, že si získá i vás, tak mu dejte šanci. Nebudete litovat.

4 26.06.2023

Když jsem četl lovce monster, říkal jsem si jaké by to asi bylo, kdyby jejich působištěm byla Evropa, potažmo Česká Republika. Koneckonců ve čtvrtém díle nesoucím název Legie byla zmínka o lovcích z Evropy, například o Němcích či Polácích. Už tehdy jsem si říkal jací by byli lovci z našich končin. Díky antologii téhle antologii se to nyní můžeme dozvědět.

Jistě, mírná skepse byla na místě. Ovšem na vydaní se spolupodílel i Jakub Mařík, který sérii lovců překládá. Jistě mi dáte zapravdu, že překladatel je po samotném autorovi druhým člověkem, který zná jeho styl psaní nejlépe. Nedůvěra začala pozvolna opadat. Jak se s universem lovců poprali ostatní autoři?

Pojďme vzít povídku za povídkou a o každé něco málo říci. Antologii nezahajuje nikdo jiný než Larry Correia s povídkou Neprůstřelný. Ačkoliv rozhodně není nudná - přeci jen hon na neprůstřelného padoucha je něco co by nemělo nudit - trochu pokulhává na reáliích a zároveň máte pocit, jakoby ji spíchnul horkou jehlou.

Sviť měsíčku sviť, ať mi šije niť Jistě už tušíte, že Alex Drescher navazuje povídkou Vodník. Zaměřil se především na princip fungování lovů, což je rozhodně vítaný přístup.

Další povídka se odehrává v Brně a pochází z pera Kristýny Sněgoňové. Jaké to je, když už pro vás ve společnosti není místo, zavírají pobočku a vy skončíte ve školce? Tedy pardon, v dětské skupině. Aneb když monstrum vraždí monstra. A děti to opravdu nejsou.

Jak se do lesa volá Jakub Mařík. Tak trošku nevím co vlastně říci. Je to jako číst Larryho. Humor, akce, vtip, vše přesně tak, jak má být.

Karel Doležal v Povídce sladké sny ukázal, jaké mohou být noční můry, a že jsou občas pořádně ujeté.

Na bývalého státního zabijáka Strašáka, který soupeří s bezhlavým rytířem, jenž likviduje jednoho mafiána za druhým, narazíte v povídce Otázka lačnosti a smrti Jakuba Hozy. Nudit se rozhodně nebudete.

Jiří Pavlovský v Procházce parkem zobrazuje jiný druh lovce. Lovce nevynikajícího svaly, ale přesto zatracenou dávkou odvahy.

Barák za všechny prachy z pera Michaely Merglové byla jedna velká jízda. Kdo by to byl tušil, že za vším zlem může stát něco tak... nevinného.

Navazující povídka Martina Paytoka Jak zacházet se strašidly je z prostředí skladiště Státní regulační služby. A jak všichni víme, vybavení státních služeb je na skvělé úrovni. Dávejte si pozor na balíček karet.

Hraničník Oskara Fuchse reflektuje konflikt lovců a monster z úhlu pohledu, který nebývá tak často zobrazován. Jaké to je být lovnou zvěří?

Celou antologii uzavírá František Kotleta s povídkou V souladu s přírodou. Brutální, krvavé, drsné z Bruntálska pochází drsní chlapci.

Co říci závěrem? Jednoznačně nám mohou tuto antologii závidět Larryho fanoušci po celém světě. Výkvět českého urban fantasy v jednom svazku.

Čtivé, zábavné, drsné, snad až lehce filozofické Martin Fajkus a Jakub Mařík se pustili do projektu, který rozhodně stojí za přečtení, a to nejen pro fanoušky Larryho a ostatních autorů, ale především pro fanoušky dobrého fantasy.

4 23.06.2023

Idea.Lid mě na první pohled zaujala svou grafickou stránkou. Ta je velmi neobvyklá a osobitá, a to já mám ráda. Jednotlivé kresby mě nutily si je pozorně prohlížet a hledat v nich zajímavé detaily. Jenže tady asi bohužel mé nadšení končí. Nejsem zrovna příznivcem příběhů, ve kterých figuruje aktuální situace, a kdybych věděla, že v tomhle komiksu vystupuje i Babiš a spol., nejspíš bych se do něj vůbec nepouštěla. Když můžu, tak se aktuálnímu dění na politické scéně záměrně vyhýbám a v literatuře ho rozhodně nevyhledávám.

Což o to, to by všechno bylo v pořádku, protože to, že se s tímhle tématem neztotožňuji, přeci neznamená, že se jedná o špatný příběh. Jenže tady pro mě přichází jedno velké "ale". Bohužel mi přišlo, že tenhle komiks prostě jako celek vůbec nefunguje. Čtení bylo pro mě strašně náročné, vůbec jsem nevěděla, kde mám zrovna pokračovat, který text se vztahuje ke kterému obrázku. Vše se tak nějak prolínalo do sebe a ani ze samotného textu jsem často nebyla schopna vyluštit, co se vlastně děje. Kdybych zpětně měla říct, o čem Idea.Lid je, a jaká je hlavní zápletka, asi bych s tím měla dost velký problém.

Celkově jsem si tedy příběh bohužel moc neužila a nic moc si z něj neodnesla. Jediné, co podle mě stojí za to, je jeho grafická stránka, zbytek pro mě byl spíše zklamáním.

2 21.06.2023

Jak už to tak u sborníků podobného typu bývá, i na Esenci hrůzy se podílelo mnoho autorů, proto není tak úplně možné hodnotit ho jako celek. Myslím však, že mohu s klidným srdcem říci, že se jednalo o sbírku velmi vydařenou. Málokdy se mi stane, že se mi zalíbí naprostá většina povídek. Zde tomu tak však bylo, nebo jsem alespoň téměř u každé z nich dokázala spatřit hlubší smysl či najít důvod k zamyšlení. Na následujících řádcích se pokusím vypíchnout několik příběhů, které se mi opravdu dostaly pod kůži.

Většinou se mi u nedaří vybrat tu jedinou, nejlepší povídku. V případě Esence hrůzy jsem však neváhala ani vteřinu - pro mě osobně je jí rozhodně Pán oprátek od Petra Bočka. Jedná se o poměrně rozsáhlou povídku, které by dle mého názoru slušelo i samostatné knižní zpracování. Hlavní hrdina příběhu Hajzler se ocitá na psychiatrii a vypráví svému doktorovi podivný, záhadný příběh o tom, jak si pronajal byt ve starém, opuštěném domě, který skrývá děsivé tajemství. V jednom z jeho pokojů totiž pravidelně nájemníci přicházejí o život. Ale proč? Jak? Tohle tajemství postupně odhalujeme spolu a psychiatrem, který hlavního hrdinu trpělivě poslouchá. Vážně musím říct, že tuhle povídku jsem zhltla na jeden zátah a přála jsem si, aby byla delší. Naprosto originální nápad, skvělá zápletka, a závěr, ze kterého jde mráz po zádech.

Druhou povídkou, která mě dostala, je Romero odešel do ložnice, Carrie pije mléko a Hitchcock spí od Romana Bílka. Zvláštní název, že? Stejně tak zvláštní je i příběh o třech kočkách, které se zvláštním způsobem připletou do života jednoho aspirujícího spisovatele. Díky nim totiž najednou jako by měl nevyčerpatelný zdroj inspirace. Ta však může být dobrým sluhou, ale zlým pánem... Příběh se mi líbil nejen proto, že jsem velkou milovnicí koček, ale především proto, že ač se příběh na první pohled mohl zdát jako docela normální vyprávění ze života každého autora, postupně jsem mezi řádky cítila plíživé napětí, které napovídalo, že všechno nebude tak krásné, jak se na první pohled mohlo zdát. A samotný konec mě opravdu překvapil.

Za pozornost rozhodně stojí také Žal hraběnky Kláry z pera Jany Pacákové, v minulosti zasazený příběh o mladé dívce, která se vydává pracovat jako služebná na hraběnčino panství. Vůbec se jí nechce opouštět domov, a když dorazí na místo, zjistí, že pro své pocity měla dobrý důvod - něco tu nehraje. Jako kdyby se všichni snažili na první pohled tvářit, že je vše v pořádku, ale skrývali nějaké hrozné tajemství... Na téhle povídce mě opravdu okouzlila její atmosféra, která ve mě evokovala Drákulu nebo Interview s upírem. Zápletka sice není úplně překvapivá, přesto je to krásný příběh, který se mi vštípil do paměti.

Jako poslední zmíním ještě příběh Synové svých otců od Ivana Kučery, který vypráví příběh námořníků plujících na Tahiti, kteří si s sebou na loď od domorodců přinesou nepěkný dárek. I zde se mi velmi líbila atmosféra evokující doby objevitelů a mořeplavců. Zápletka je navíc poměrně drsná a nervydrásající, vážně stála za to.

Ráda bych zde napsala více, ale bohužel je prostor omezený. Snad bych ještě dodala, že všechny povídky doprovází krásné ilustrace, které vytvořily dvě skvělé dámy, a to Rosana Zvelebilová a Erika Ena Adamcová.

Pokud patříte mezi milovníky hororu, určitě téhle sbírce dejte šanci, rozhodně má co nabídnout!

4 13.06.2023

Komiks Supro svým čtenářům z řad převážně mladých dospělých nabízí satirický pohled na svět superhrdinů, který se zde snoubí také se společenskou kritikou, romantickým dramatem a napínavým thrillerem.

Obě hlavní hrdinky mají komplexně vytvořené osobnosti. Tam, kde je Evelína excentrická, zábavná, oblíbená a úspěšná, je Ida pouze obyčejná a nudná. Ačkoliv se obě kdysi zúčastnily reality show, která je měla proslavit a otevřít jim svět superhrdinů, jako skutečná vítězka z ní vyšla pouze Evelína.
Dostáváme zde i řadu dalších zajímavých postav, například učebnicového záporáka Iláje, nebo Evelínina zadluženého bratra Teodora.

Nejdůležitější zápletka sice v rámci tohoto dílu ukončena je, každopádně naznačuje pokračování, a já opravdu doufám, že se ho dočkáme. Česká komiksová scéna potřebuje víc takových příběhů! A myslím, že Hrdinové na dluh by rozhodně uspěli i na té světové.

Ačkoliv jsem velkou milovnicí komiksů, musím přiznat, že občas se v jednotlivých okénkách a bublinách ztrácím. U Supra jsem tento problém téměř neměla, až na pár dvojstran, které fungovaly jako jeden celek, a jejichž odlišení od klasických stránek jsem po chvíli pochopila. Příběh je celkově velmi dobře členěný a postavy snadno rozlišitelné.
Kresba příběhu mě velmi oslovila, je velmi povedená, stejně jako její úžasně pestré barevné spektrum.
Také rozhodně stojí za zmínku nejrůznější detaily zapracované do jednotlivých okének, které čtenáři mohou prozradit něco víc jak o jednotlivých postavách, tak o tom, kterým směrem se bude dějová linka vyvíjet.

Milým bonusem, který jsem opravdu ocenila, pak byly ilustrace zobrazující nejrůznější tváře světa Supro, o které se postarali další skvělí čeští komiksoví tvůrci, a také skici, které stály u zrodu celého příběhu.

Pokud jste tedy milovníky superhrdinských příběhů, které vám mohou nabídnout mnohem víc než jen nadlidské schopnosti, rozhodně dejte Hrdinům na dluh šanci. Nezklamou vás.

2 06.06.2023

Pomíjivost mě na první pohled zaujala svou nádhernou obálkou, nebudu zastírat. Když jsem si pak přečetla anotaci, věděla jsem, že tenhle příběh si chci přečíst.
Musím přiznat, že na začátku knihy jsem jen kroutila hlavou nad tím, jaká jsou Lily a Lara telata, a jak je vůbec mohlo něco jako zfalšování vlastní smrti napadnout. Byla jsem trochu skeptická, jestli nebude celý příběh jen pubertální naivní pohádkou. Čím déle jsem ovšem četla, tím více jsem začínala chápat, že tenhle příběh je všechno, jen ne naivní.

Postupem času totiž čtenáři zjistí, že Lara má pro zfalšování své vlastní smrti poměrně pádné, a dost pochopitelné důvody. A to i přesto, že si o ní všichni myslí, že je jen rozmazlená holka s bohatými rodiči, která může mít všechno, na co si ukáže. Pod pozlátkem se ovšem často skrývá temnota.

Navzdory tomu, jak je knížka krátká, jsem neměla pocit, že by byl příběh nějak uspěchaný, což se mi dost často stává. Autorka ale dokázala dej rozčlenit tak dobře, že vše působilo přirozeně.

Obě hlavní hrdinky jsem si opravdu oblíbila, obzvlášť velkou slabost jsem měla pro Liliin vztah s Arturem, ale o tom nic víc prozrazovat nebudu. Mohu jen říci, že konec příběhu i následný epilog mě opravdu dojal.

Ráda bych ještě vypíchla výlet do Brna, na který se obě hlavní hrdinky vypraví. Opravdu mě potěšilo, když jsem si mohla přečíst o svých oblíbených místech, a zároveň dostat tipy na další místa, která můžeme v budoucnu navštívit.

Nádherným doplněním celého příběhu jsou potom překrásné ilustrace od Michaely Hradňanské.

Děkuji za příjemný čtenářský zážitek, za to, že jsem se díky knize mohla nad některými věcmi zamyslet, a těším se, co dalšího si pro nás autorka připraví.

2 01.06.2023

Lovecká sezona je sborníkem povídek, přičemž je milé, že každá má svůj úvod, tedy proč byla napsaná, a závěr. Některé z povídek byly již publikovány, jiné jsou publikovány poprvé. Povídky jsem si v poslední době poměrně oblíbil. Jejich půvab spatřuji především v jejich rozsahu, mnohdy se jedná o pár stran, které jsou ovšem intenzivním sérem potěchy čtenářovy duše.
 
Nebudu zde rozepisovat veškeré povídky, ale prozradím, že se třikrát vydáme do světa profesionálních lovců monster (Jednu z těchto povídek napsal společně s dcerou, no není to rozkošné?), rovněž dvakrát navštívíme Jakea Sullivana, podíváme se do oblasti partyzánských bojů, vydáme se do hloubky depresivního vesmíru v Lovecraftovském stylu, v zemi vycházející se utkáme s obrovským mořským kaiju, pokusíme se přejít most, ponoříme se do snů, staneme se posádkou obrněného vozidla s mizerným kanónem, budeme bojovat s nepříjemnou rýmičkou, poznáme, jaké je to být odstřelovačem a pojistíme pár klientů.
 
Povídky jsou to věru různorodé, že? Rád bych vám napsal o každé z nich alespoň pár vět, ale místo toho jsem vybral tři, které mne oslovily více než ostatní. Právě nyní je třeba zmínit kvalitu jednotlivých povídek, neb je každá na vysoké úrovni.

Larryho styl mi prostě sedí. Je to přesně ona tvorba, která vás pobaví, uvolníte se a zrelaxujete. Je to vlastně takový wellness, tedy až na to, že místo vody se budete koupat v krvi a místo sauny navštívíte ohnivé jezero, ale chápete, že? A nyní vám konečně představím své favority. Jejich pořadí je čistě náhodné, první vybraná nemusí být nutně nejoblíbenější.

Začneme s povídkou Osud kulky, pánové vaše varlata mohou zůstat v naprostém klidu, jedině pokud byste měli jejich rakovinu, to upřímnou soustrast. Hlavním hrdinou je nejlepší nájemný střelec Kell Bailoch. Je trpělivým nebojácným lovcem, jenž si hravě poradí s jakýmkoliv počasím a jakýmkoliv cílem. Jeho puška je speciální, neb je očarovaná kouzlem tichosti, takže nevydává žádný hluk, tedy až na aerodynamický třesk, který stejně cíl už neuslyší. Proto byl najat mladou klientkou mající neutuchající pomstychtivou touhuEhmEhm A tak se Kell vydává do zasněžených luhů a mrazivých hájů číhat na svůj cíl.

Sweothi city nás zavede do Afriky a jak to tak bývá, ocitneme se ve středu partyzánských bojů. Musím říci, že tato povídka je krásná svojí nostalgií, díky zvolenému tématu. Je jako koktejl oblíbených akčních filmů. A v hlavní Postava jménem Lorenzo? Hned se mi vybavil vlasáč na motorce, lovec lidí, odpadlík.

Poslední povídka, Dobrodružství Toma Strangera, je vším, co jste rozhodně nečekali. Hlavní hrdinou je pojišťovací agent, který pojistí cokoliv, kdykoliv, kdekoliv. Je snad jediným pojišťovacím agentem, který dbá na prvotřídní servis klientovi. Vše se snaží vyřešit ihned, na místě, bez zbytečných průtahů. Někdy je ovšem potřeba povolat arbitra, který spor rozhodne a O to vás nepřipravím.

S potěšením mohu říci, že Lovecká sezona je fantastickou sbírkou úžasných povídek. V některých případech se těžko věří, že se jedná o počátky autorovy tvorby. Ani na okamžik jsem se nenudil.

Knihu jednoznačně mohu doporučit všem čtenářům fantasy, milovníkům akce, napětí, humoru, absurdního humoru a hlavně zbraní. Larry je totiž pošuk do zbraní.

18.05.2023

Pro čtenářky ženských románů nejspíš není žádným překvapením, že Kathryn Hughes je skutečnou mistryní svého oboru. I v této knize dokázala vytvořit dokonale spletitý příběh plný zvratů a překvapivých odhalení.

V současnosti sledujeme dvě dějové linky - jednu z nich vypráví sama Jenny, druhá potom sleduje Candice a vše, co se odehrává za dveřmi jejího bytu. Obě se pak proplétají s událostmi z období druhé světové války, kdy byla Jenny ještě mladým děvčetem, které muselo spolu s bratrem opustit matku a hledat si přístřeší na venkově, kde hrozilo menší riziko bombardování. V tom momentě právě celý příběh nabírá na obrátkách, jelikož se zamiluje do mladého a šarmantního Itala Nica žijícího v Británii.

Objevují se zde také motivy milostného trojúhelníku či nezdravého vztahu, ve kterém manipulativní přítel ničí Candice život. To je něco, co paní Hughes opravdu umí - vytvářet komplikované osudy lidí, u kterých si až říkáte, že nikdo toho přeci za život nemůže prožít tolik. Jenže pravdou je, že skutečně cesty osudu bývají kolikrát ještě daleko spletitější.

Celou dobu vlastně víte, jak Jennyin příběh skončí, nevíte však, jaké události ji dostaly tam, kde je. Hlavní zápletku se samozřejmě dozvídáme až ke konci příběhu, i těch drobnějších je však v celé knize požehnaně. Můžou působit trochu klišoidně, se spoustou z nich jsem se už setkala v jiných knihách. Jenže kvůli tomu právě podobné příběhy čteme, nebo ne? Protože tak nějak tušíme, co nám mohou nabídnout, a co nás na jejich stránkách čeká. Čteme je čistě pro potěšení, nehledáme v nich nic hlubšího, i když je pravda, že zrovna knihy paní Hughes často umí překvapit a rozhodně se nejedná o nějaké bezduché slaďáky. Spíš naopak - její příběhy často připomínají spíš drama. Krabička vzpomínek v sobě navíc skrývá ještě jedno zásadní odhalení, které už čtenářky tak nějak nečekají a zastihne je možná trochu nepřipravené. Musím říct, že mě samotnou opravdu překvapilo, a tak jsem si po dočtení knihy dokonce pobrečela.

Stejně jako třeba Klíč nebo Dopis jsem i Krabičku přečetla prakticky na posezení, během asi dvou večerů. Všechny knihy jsou totiž extrémně čtivé, a vy prostě potřebujete konečně zjistit, jak to vlastně celé bylo.

Knihu bych tedy rozhodně doporučila všem romantickým duším, které hledají příběh, jenž je chytne za srdce a ještě dlouho v něm zůstane.

3 17.05.2023

Wakana Godžó je onen samotářský vyvrhel bez špetky sebedůvěry, leč s velkým snem, a to stát se umělcem vyrábějícím tradiční panenky Hina, po vzoru svého děda. Dosažení svého snu věnuje veškerý čas a úsilí jen proto, aby se stal mistrem. Cit pro detail, pečlivost a zručnost jsou schopnosti, kterých má na rozdávání. Jednoho dne se ovšem Wakanovi rozbije šicí stroj, a tak, ač nerad, musí využít školní dílny. Snad náhoda, snad osud si tak přál. V jistou chvíli se dveře do dílny otevřou a v nich stojí třídní kráska, půvabná a obletovaná Marin Kitagawa. Ani ta ovšem není ve školní dílně náhodou. I ona má svůj sen, touhu stát se cosplayerkou Vlhké dívčí akademie.

Ovšem jak se ukáže, Marin je zručnost, pečlivost a smysl pro detail naprosto cizí. Po chvíli naléhání však Wakana svolí a vyslyší prosbu dívky v nesnázích. Cesta začíná Svérázná Marin přivede Wakanu do mnoha poměrně netypických situací (stačí zmínit například braní měr na šaty) a dost často jej popichuje. Wakana, stydlín stydlivý, však ukáže své kvality, a i přes obavy, které panují v jeho hlavě, se hrdinně vypořádá s každou překážkou vedoucí ke splněnému snu.

Tento krásný a milý romantický příběh pochází z pera Šiničiho Fukudy, který je zároveň i famózním kreslířem. Výrazy tváře, její detaily stejně jako detaily oděvů, doplňků a kulis jsou dovedeny k dokonalosti. Nejednou jsem se přistihl při zkoumání detailnosti kreseb. I zde je ovšem několik jednodušších scén, které fungují spíše návodně, tak, aby čtenář vnímal záměr a dovedl se dobře soustředit. Velice vtipný je rovněž úplný závěr, který s příběhem nesouvisí, ale zaměřuje se na autora samotného - na jeho zkušenosti, chyby a ponaučení.

Vzhledem k mým rozsáhlým jazykovým schopnostem jsem velice rád, za český překlad, který mi umožnil si tento příběh přečíst.

Co říci závěrem? Láska ve střihu cosplaye je příběh složený z humoru, občas mírně praštěného (puberťáci mluví za vše), špetky zvrhlosti (manga, co se dalo čekat jiného?), notné dávky emocí a dvojité dávky čtivosti. Nejsem příznivcem romantických komedií, ale tohle je výjimka potvrzující pravidlo.

Jednoznačně ji doporučuji všem, kdo se chtějí skvěle pobavit, anebo, stejně jako já, oživit starou lásku.

1 08.05.2023

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že se celý příběh bude odehrávat v současnosti, není tomu tak. Sama jsem byla překvapená, že dějová linka Karla a Elišky se začala střídat s linkou Fabricia Fabrici. Oba příběhy se už od počátku postupně prolínají, doplňují a nevyhnutelně směřují k bodu, kdy se protnou. Ve skutečnosti větší část příběhu patří právě Fabriciovi, naší hrdinové ze současnosti jsou vlastně takovými jeho zprostředkovateli, což ale vůbec ničemu nevadí.

Atmosféra knihy je prodchnuta magií, silným poutem čarodějů a přírody, kouzelnými tvory a prazvláštními rostlinami s ještě zvláštnějšími účinky. Opravdu mě fascinovalo, s jakou láskou a respektem Fabricio i jeho otec zacházeli s okolním světem. Bylo krásné a uklidňující o tom číst. Nečekejte zde žádné zběsilé akce, drsné zvraty nebo rychle ubíhající děj. Celý příběh plyne pomalým, poklidným tempem a nechává čtenáři dostatek času k zamyšlení.

Zároveň se mě také ohromně dotkla hlavní myšlenka knihy, která čtenáři poodhalí, jak snadné je obalit pravdu snůškou lží, a jak snadno této lži lidé uvěří. Jak jednoduché je pozvednout rozum a uzavřít srdce tomu, co je opravdové. Pak se pro vás i to, co máte možná přímo před nosem, stává jakoby neviditelné. Ačkoliv se jedná o příběh, který se z velké části odehrává v minulosti, téma manipulace s pravdou a informacemi snad nikdy nebylo aktuálnější.

Pokud jde o postavy samotné, velmi jsem si oblíbila právě Fabricia a jeho drakónii nezkrotnou. Fandila jsem také Karlovi, který mi byl sympatický, soucítila jsem s ním po stránce studijní a naprosto se vcítila do jeho touhy objevit pravdu. Naopak Eliška mi nebyla vůbec sympatická. Moc jsem nechápala, co na ní vlastně Karel vidí, protože mi připadalo, že byli oba úplně odlišní a nehodili se k sobě.

Jediné, co mě trochu mrzelo a maličko zklamalo byl samotný konec příběhu. Čekala jsem, že najednou všechna kolečka zapadnou do sebe a přijde ten "wow efekt", kdy se konečně odhalí pravda a vy jako čtenář z toho máte husí kůži. Tady se to, alespoň u mě, nestalo. Měla jsem pocit, že konec tak trochu vyšuměl do ztracena, byl příliš uspěchaný. Myslím, že tak dobře propracované poselství, které příběh nese, si zasloužilo trochu víc.

Mágy a šarlatány bych tedy doporučila všem milovníkům klasických, odpočinkových fantasy příběhů, které vás donutí přemýšlet, a možná vám do života dají i nějaké to ponaučení.

2 05.05.2023

Prvně musím podotknout, že mě mrzí, že se Zaklínač: Rónin setkal se spíše vlažnými ohlasy, které si dle mého názoru tak úplně nezaslouží.
Příběh nás uvádí rovnou do akce - Geralt, Rónin, samuraj bez pána, pátrá po záhadné Juki Onně, sněžné ženě, která svým nádherným vzhledem ráda svádí poutníky na zcestí. Něco mu totiž sebrala, a on to hodlá získat zpět. Po cestě se ovšem setkává s mnoha dalšími jókai, například vodními kappami, nádherným drakem tatsuem nebo nebeským psem tenguem. Jak už jsme však u Geralta zvyklí, pokud shledá, že je daný tvor menším nebezpečím než lidé, kteří se ho chtějí zbavit, raději se do sporu nevměšuje.

Hlavním kritériem, které pro mě určuje, zda je konkrétní příběh ze zaklínačského univerza povedený či nikoliv, je jeho atmosféra. Musím u jeho čtení, hraní či sledování mít onen stejný, melancholicky osamělý pocit, jako u původní knižní série. Pokud se to autorům podaří, pak je zpola vyhráno. A musím říct, že tomuto komiksu se to podařilo stokrát lépe, než seriálovému paskvilu, který vytvořil Netflix, ale také lépe než některým předchozím komiksům s Geraltem v hlavní roli.

Jistě, jedná se o úvodní díl série, proto zde není příliš prostoru pro rozvinutí komplexnějšího příběhu, ale myslím, že to nebývá zvykem u žádného komiksu, pokud se tedy zrovna nejedná o ságu vycházející v průběhu desetiletí.

Kresba je velmi specifická, použité barevné schéma je velmi jemné, melancholicky mdlé, což dle mého názoru příběh hezky dotváří. Kresba se nejspíš nebude líbit každému, každopádně mě poměrně sedla, byla přehledná, neztrácela jsem se v ději ani v tom, co jednotlivá okénka zobrazují. A ačkoliv nemá komiks obvyklé rozměry mangy, nepřipadalo mi to na škodu.

Jediné, co mě v některých místech rušilo, byl překlad. Nevím proč, ale některé věty mi připadaly kostrbaté, nedávaly mi smysl. Naštěstí tam, kde pokulhával text pomohlo právě grafické zpracování.

Zároveň bych chtěla pochválit také krásné shrnutí podstatných informací o jednotlivých stvořeních, se kterými se Geralt setkává, a především také vysvětlení jejich funkce v příběhu.

Pokud si tedy chcete přečíst nový, neobvyklý příběh ze světa Zaklínače, a jste ochotni akceptovat fakt, že je tento hrdina z polských luhů a hájů naroubovaný na japonské prostředí, pak neváhejte a komiks Zaklínač: Ronin si pořiďte. Snad vám po něm, stejně jako mě, zůstanou příjemné pocity ze čtení, a nikoliv pachuť špatně odvedené práce...

4 02.05.2023

Jak již nejspíš ti, kteří se chystají číst druhý díl mangy Brutal, ví, hlavní hrdina Hiroki Dan je velmi úspěšný detektiv z oddělení vražd. Nebojuje však se zlem pomocí zákonů, vyhlášek či soudů, nýbrž velmi rád bere spravedlnost do svých rukou. A to dost brutálně, neboť se doslova vyžívá v mučení. To, jestli mezi mučením a Hirokiho zálibou v keramice, kterou často a rád vypaluje ve své opravdu rozměrné peci, najdete nějakou skrytou spojitost, je již pouze otázkou vaší fantazie. Nebo snad ne?

Vzhledem k tomu, že je náš detektiv velký sympaťák, docela mě mrzelo, že v druhém díle se nám jeho přítomnosti dostalo snad ještě méně, než v díle prvním. Obvykle se objeví až na samém konci případu, jako vykonavatel spravedlnosti. Není zde vidět žádný proces vyšetřování, nebo to, jak se dostává k potřebným informacím. Nikdo ho nepodezřívá, když se prostě neukáže v práci a věnuje se svým... řekněme oblíbeným aktivitám. Já osobně bych uvítala, kdyby byl do děje zapojen více. Myslím, že by si k němu díky tomu čtenáři mohli lépe vytvořit vztah.

Také bych ráda zmínila, že pro mě osobně byl druhý díl mnohem méně brutální než první. Tentokrát se zde setkáváme se dvěma případy rozdělenými do čtyř kapitol. Oba spojuje podobné téma - děti. Pokud jste tedy citliví na cokoliv týkajícího se dětí v souvislosti se zločiny, raději se téhle manze vyhněte.

Na závěr bych jen dodala, že i přes to, že mi druhý díl přišel o něco slabší, než ten první, jsem si jeho čtení docela užila. Doufám však, že s dalšími díly nebude dále klesat kvalita a brutalita jednotlivých příběhů. Byla by to vážně škoda.

3 24.04.2023

*Posloucháno jako audiokniha od vydavatelství OneHotBook.*
Příběhem nás provází Thomas Jerome Newton, jenž na počátku působí lehce zmateně, ztraceně. Možná by bylo na místě i označení podivínsky. Bohužel dojmu podivína přidává i jeho vzezření, jen posuďte sami. Hubený jak lunt s kůží tak světlou, až působí průhledně, vlasy bělejší než jsou vlasy starce nebo platinové blondýnky, na těle ani jediný chlup. To vše je korunováno výškou člena týmu NBA. Působí přímo nelidsky, což je vlastně zcela přesné, neb on je tím, kdo spadl na Zemi
Thomas je vlastně tragickou postavou. Je poslední nadějí na záchranu své rodné planety, kterou je Anthea, nacházející se tam někde mezi hvězdami. A stejně tak neurčitý popis věnuje Tevis technikáliím, které cizinec předává lidstvu. Příběh není vystavěn na detailním popisu technologie a vybavení budoucnosti, byť nás seznámí s několika vynálezy, které jsou převratné. Gros příběhu spočívá v emocích hlavního hrdiny. Zoufalství střídá naději, naděje střídá pocit blaženého vítězství a záchrany planety až do chvíle, kdy začne beznaděj hraničit s příčetností. Je tedy zřejmé, že motivem je katastrofický scénář vedoucí ke zničení celé planety.
Byť se jedná o poměrně častý námět, koneckonců se podívejme na historii lidstva, je pojat s jistou odlišností oproti jiným. Příběh je neuvěřitelně jemný, snad přímo křehký, s jistým nádechem melodramatu. Každá minuta poslechu probíhala nenuceně, jako když teče voda za klidného dne v malé říčce. Jenže na konci nečeká rybník či jezero, ale devastující vodopád.
Takový je příběh cizince. Nyní nastal čas zhodnotit interpretaci. Knihu namluvil Igor Orozovič, který pro mne byl víceméně velkou neznámou, přesto vím, jaký má hlas. Prvních pár minut jsem si říkal, že volba nebyla pro mé uši příliš vhodná. Možná jsem byl trošku zklamaný, protože takhle jsem si hlas T. J. Newtona nepředstavoval. Jenže uběhlo několik minut a já si uvědomil, že přesně takto onen Anthean zní.
Klasická díla, kterým bezesporu Muž, který spadl na zemi je, vyžadují jistou míru rozvahy. Především rozvahy při volbě interpreta. Buď je Igor Orozovič fanouškem klasického sci-fi nebo je naprostým profesionálem majícím řemeslo bezchybně zvládnuté. Po poslechu mám pocit, že Tevis psal knihu, která měla vyjít v podobě audioknihy, jejímž interpretem je právě Orozovič. Hluboký hlas dodávající jistou, naléhavost a poetičnost si vás podmaní. Okamžik naléhání střídá klid a rozvaha. Pochopení textu a výborný hlas. Takový je Muž, který spadl na Zemi vydavatelství OneHotBook.
Pojďme se podívat na konečné hodnocení. Příběh je naprosto fantasticky zpracován. Pocity, které Newton zažívá jsou tak přirozeně popsány. Balancování na hraně naděje a zklamání je vyvedeno k dokonalosti. Zpracování audioknižní podoby je dechberoucí. A přesto se mi o knize těžko hovoří. Snad vám jen bude stačit, když řeknu, že Walter Tevis sepsal naprosto úchvatné sci-fi, které nepotřebuje jediný výstřel laseru, aby vás ochromilo nebo ohromilo. Je to o úhlu pohledu. Jednoznačně knihu doporučuji všem, kteří jsou unaveni z neustálých válečných scén a také všem, kteří chtějí poznat, jak devastující je naděje.

4 19.04.2023

V první řadě chci podtrhnout naprosto úžasnou, kouzelnou atmosféru celého příběhu. Setkáváme se zde s nespočtem kouzelných, až pohádkových bytostí, prozkoumáváme spoustu pražských domovních znamení, přičemž každé má svou jedinečnou osobnost, naučíme se, jak fungují runy nebo kouzelná zrcátka...Zkrátka a dobře je to příběh o velmi tradičních čarodějkách, ve kterých stále přežívá duch historické Prahy.

Musím také pochválit, jak pečlivě vše autorka vymyslela. Nic nenechala náhodě. Tak například lidé o existenci čarodějek nemají nejmenší tušení, protože se před nimi schovávají pomocí kouzel. Ačkoliv Gina používá moderní telefon, čarodějky mezi sebou komunikují pomocí kapesních zrcátek. Každá z nich má také svou auru, která ji charakterizuje. A takových hezkých detailů se zde vyskytuje mnoho.

Vzhledem k tomu, že čarodějky zde mají zakázané žít s muži, setkáváme se zde pouze s Ginevřinými tetičkami, babičkami, sestřenicemi a mnoha dalšími ženskými postavami. Jak už ale bývá zvykem, zakázané ovoce chutná nejlépe a tak se i Gina zaplétá do sítě lásky. Nepotýká se však pouze s kluky, ale také s kamarádkami - všichni jí totiž považují za podivnou a nechtějí se s ní bavit. Přátelství a jeho důležitost se tak stává jedním z ústředních motivů příběhu.

Celá kniha je plná působivých černobílých ilustrací, které příběh nádherně dokreslují a umocňují dojem ze čtení.
Pokud jste tedy fanoušky tradičně pojatých příbězích o čarodějkách, chcete se dozvědět něco víc o historii Prahy a jejích zajímavostech a zároveň si chcete přečíst příběh, který vás pohladí po duši a budete po jeho přečtení mít pocit, že svět možná ještě není tak zkažený, jak se zdá, určitě stáhněte po Čarodějkách malostranských.

17.04.2023

Stejně jako v předchozích dílech jsou i zde hlavními postavami zlodějka Eiri, hraničář Sebas a velký posel Matky Přírody Pipin, kteří jsou po sledu katastrofálních událostí z minulých dílů, které vám zde prozrazovat nebudu, na útěku. V Pavučině lásky se však konečně objevují také další zajímavé postavy a rozvinuté vedlejší dějové linky, což pro mě bylo velmi příjemným překvapením. Sledujeme zde osudy elfského lapky Shannora, mága Stawrose, obtloustlé šlechtičny Petriny a několika dalších, velmi osobitých postav. Jak už mají autoři ve zvyku, téměř všichni jejich hrdinové sledují své vlastní záměry, dělají jen to, co je pro ně výhodné, rádi říkají přesně to, co mají na srdci a nezajímá je, co si o nich myslí ostatní. Tento fakt je i v tomto díle zdrojem nejedné vtipné či dramatické situace. Pipin mi opět neskutečně lezl na nervy, na druhou stranu Eiri a Sebase jsem si zde mnohem víc oblíbila.

Jak už to tak u pokračování sérií bývá, nelze o událostech v knize prozradit nic příliš konkrétního bez prozrazení děje předchozích knih, nebudu tedy, co se týče příběhu, zabíhat do dalších detailů. Pouze podotknu, že zápletka, která v podstatě spojovala předchozí dvě knihy, je zde z větší části ukončená a rozvíjí se nová, která bude nejspíše provázet několik dílů následujících.
Eiri, Sebas a Pipin se v Pavučině lásky pohybují především ve městě jménem Bernaau, které je vlastně ztělesněním našeho milovaného Brna. Jelikož jsem se do blízkosti Brna před necelými dvěma lety přestěhovala a nesmírně jsem si to tu zamilovala, tenhle fakt mě opravdu potěšil. Autoři zde nádherně vystihli náturu zdejších lidí, jejich mluvu a místní reálie.

V podobném duchu se nese i zbytek knihy najdete zde mnoho narážek na reálná místa či osoby, což mě osobně bavilo. Sice už je to nějakou dobu, co jsem četla předešlé díly, nicméně myslím, že v předchozích knihách se podobné narážky příliš nevyskytovaly a musím říci, že pro mě byly opravdu úžasným zpestřením celého příběhu. Jak jsem již nakousla, potkáme zde několik postav inspirovaných reálnými osobami. Pobavila mě například přítomnost Kristýny Sněgoňové alias rusalky Kristýnky Snězkoňové, Františka Kotlety alias Francka Presbuřta, Kateřiny Šardické alias Sáry ze Šardic či Honzy Urbana alias Urbana.

Co se týče jazyka, stejně jako u předchozích knih musím smeknout před Nathanem a jeho překrásnou, květnatou mluvou. Oba autoři si očividně dali opravdu záležet na vymýšlení jednotlivých zemí, národů, řečí, nářečí či hantýrky, přičemž vše krásně funguje, jen možná někteří čtenáři budou muset zapojit trochu fantazie, aby jim došlo, co která hláška znamená. Oproti předchozím dílům se zde navíc objevují také mládeži nepřístupné postelové scény či spousta vulgarismů a narážek, které si neberou servítky opravdu s nikým, na což upozorňuje varování na začátku knihy.

Velmi se mi líbil také propracovaný doslov knihy, rozhovory s autory, detaily o jejich životě na Kostarice, nástin původně zamýšlených ilustrací, které se bohužel ve finální podobě knihy z pádných důvodů neobjevují, či komplexní slovníček pojmů, seznam postav, lokací a náboženství.
Na závěr tedy musím podotknout, že tento díl mě osobně zatím bavil nejvíce, nejlépe se četl, byl nejpropracovanější a nejpoutavější. Nemohu se dočkat, co dalšího mají autoři s našimi více či méně oblíbenými hrdiny v plánu!

2 13.04.2023