Ocelová křídla motýla

Oceľové krídla motýľa sú podľa mňa typická ukážka knihy, ktorá sa snaží pôsobiť hlboko a múdro, no pod povrchom sa skrýva len prázdno alebo opakovanie stokrát obohraných myšlienok bez akejkoľvek novej perspektívy. Veľa slov bez skutočného obsahu. Kniha ma pôvodne zaujala tým, že odkazuje na Exupéryho tvorbu. To je síce pravda, ale tieto odkazy sú len povrchné a nijako hlbšie rozvinuté. Postavy boli nezaujímavé, zle zapamätateľné, a hoci každá z nich niesla nejakú traumu a patrila do LGBT komunity, samotné spracovanie bolo také ploché, že som si z toho nedokázal odniesť vôbec nič. Ako celok úplne neuveriteľné a nepoužiteľné. A to ma úprimne mrzí. Základný nápad mal potenciál, mohlo ísť o silný psychologický alebo spoločenský román s filozofickým a literárnym presahom. Niečo, čo LGBT literatúra skutočne potrebuje. Bohužiaľ, podľa mňa to bolo nad autorkine sily. Výsledkom je tento pseudofilozofický guláš ochutený slušnou dávkou sentimentu. Čo ma však prekvapilo najviac, sú veľmi priaznivé hodnotenia tu na internete. Mal snáď môj výtlačok iný obsah než všetky ostatné?

Začala jsem číst několik minulých a současných příběhů několika lidí (to už je samo osobě dnes literární klišé). Ale pak jsem znejistěla, kam to všechno vede, o čem to vlastně je. Anotace totiž nic moc neříkala, až když jsem zde okem zavadila o nakladatelství s queer v názvu a přelétla pár komentářů, bylo jasněji.
Budiž, četla jsem dál, až teprve v poslední čtvrtině jsem chtěla znechuceně knihu odhodit: prolnutí mezi příběhy hlavních protagonistů bylo neuvěřitelné, další gradace v podobě slovní terapie Manuela (sebevědomý znalec mužů a mužů) to už celé zabila, a závěrečná dračí hra to dokonale pohřbila.
Kniha mi nedala nic, nic pozitivního ani zajímavého. Exupéryovské motivy byly příliš povrchní, jen připomínka jeho citací v úvodu kapitol byla dobrá. Tápání protagonistů nejrůznějšího věku o své orientaci, nejen v životě, bylo příliš jednostranné. Autorka mezi plejádou postav prostě nenašla někoho, kdo by procházel životem nezlomen, v soustavné nejistotě, nebo se aspoň nacházel momentálně v pohodě - sám se sebou i s okolím (Manuela nepočítám, o něm tam nic nebylo a jeho samozvaně psychoterapeutický výstup byl donebevolající hovadinou).
V beletrii se sice na žádné kvóty a vyváženost nehraje, ale prostě mi vadí, když autorka opomene 95% populace na úkor těch zbývajících pár procent (že přibývají donekonečna identifikační písmena, neznamená, že přibývá exponenciálně osob na zeměkouli, kterých se to týká...). To by si mohla dovolit v případě jednoho dvou hrdinů, ale ne celé hrsti. Tady jsem totiž napočítala hned 4 homosexuální páry v hlavní roli, starší, mladší, a žádný heterosexuální, ani náznakem (starší se totiž již rozpadly, aby se dal průchod jiné orientaci).
A tak jedinou zajímavou postavou zůstává Eva, pěkně vylíčená, od dětství po pokročilou dospělost, a hlavně skvěle opečovávaná a spokojená. I když mám drobnou pochybnost, že by jako autistka byla tak empatická, že by na první pohled poznala charakter nového člověka; spíš se všemu novému asi zákonitě bránila (Janin konečný odsouzeníhodný frustrující výstup - i když věděla, čeho asi tak docílí - jsem chápala, obávám se, že by mne to taky začalo vytáčet a nedokázala bych se s tím smířit; samozřejmě jen potud, když nebyla první a jediný opatrovatel. Obdivuji všechny, kdo žijí vedle autisty, s nímž si nikdy nemohou kompletně porozumět.)

Od knížky jsem příliš nečekal a dostal jsem příběh, který byl sestaven z různých osudů, které se setkávají, míjejí, protínají. Mně se to líbilo. Trochu jsem měl problém s tím fantasy prvkem, ale nebylo to tolik rušivé. Příběhy a pocity jednotlivých aktérů byly popsány dobře a dovedl jsem se do toho vžít...

Trvalo mi překvapivě dlouho, než jsem se do této knížky pustila. Překvapivě proto, že jinak queer témata preferuji. Nevím proč jsem byla přesvědčená, že půjde o značně depresivní příběh. Nemohla jsem se víc mýlit. Ocelová křídla motýla jsou něžným, citlivým a často i dojemným vhledem do životů několika queer osob, jejichž osudy jsou navzájem propojené. Knížka mě opravdu oslovila a ještě dlouho na ni budu vzpomínat. Určitě ji doporučuju všem, kteří se o dané téma zajímají, nebo je prostě baví přečíst si o láskách i strastech několika zdánlivě obyčejných lidí.

15.06.2024

Moc hezky načtená kniha, všichni interpreti vdechli postavám tu správnou energii a náladu, že jsem se do nich dokázala i vcítit.. nejvíce mě zasáhla linka s Evou a jejími trpaslíky, Evin bratr Jan úžasná postava.. Líbilo se mi, jak se postupně všechny postavy svým způsobem prolnuly, všechny osudy a vlivy na své okolí.. Je to opravdu povedené dílko, doporučuji..

12.06.2024

Měl jsem obavy, že se pouštím do čtení /poslechu mimo mojí komfortní zónu, ale opak byl pravdou. Byl jsem příjemně překvapený, jaký příběh autorka vytvořila a jak hezky ho odvyprávěla.

Citlivá kniha , citlivé příběhy. O tajemstvích , která může mít kdokoli kolem nás.

Miluju autorčiny čarodějky, tohle je samozřejmě úplně něco jiného, ale ten čtivej styl si příběh samozřejmě zanechává. Poslouchala jsem jako audioknížku a myslím, že to mě drželo v pozornosti více, než kdybych vzala do ruky knihu.
Příběh byl až takovej snovej, ale jak se říká "neurazil, nenadchl". Pár silnějších momentů, ale za chvilku nebudu vědět, o čem kniha byla.

V téhle knize se spojilo tak moc věcí, které miluju, nebo ke mě promlouvají, až je to neuvěřitelné. Moje milované Ustí, queer témata, Malý princ a celkově osobnost Exupéryho. Tady je pár vět, které jsem si napsal v průběhu čtení:
Pamatuju si tu zahradu plnou trpaslíků, když jsme s babičkou chodili do plavecké haly. Pamatuju si spoustu z pocitů o, kterých autorka v knížce píše, i když jsem všechny neprožil já sám. A rozhodně si budu pamatovat pocity z téhle knížky, které jsou jako pocity ze samotného života, nostalgické, trochu tísnivé, hluboké, radostné, náhodné, silné i povrchní. Pocity ze sebe sama, z vlastní bezůtešnosti, z vlastnich i cizích chyb, z očekávání, zklamání, objevování, strachů, z popraskané duše, obyčejných hnědých křídel schovaných pod zářivě barevnými, nebo opačně.
Možná to vypadá jako logistický nebo rozpočtový problém, ale možná máme vsichni na pódiu letadlo, které se s námi na konci potopí, po celou dobu představení.
A ty největší bitvy, si vybojováváme sami v sobě.
Kdy si dovolíme být sami sebou? Vyplníme život strachem a budováním ocelového brnění, nebo dokážeme nechat zářit svoje křídla, i za cenu, že nás může chytit pavouk.
Tohle všechno mě napadá v průběhu čtení. Po dočtení zůstává divně melancholický pocit. A snad poprvé jsem se u queer knihy nezamiloval do postavy, ale do neviditelných nitek autorčiny pavučiny příbehů.
Nádherným jazykem jsou zde sepsány, osudy lidí, jejich vnitřní boj, historie malých i velkých dramat. A jako nitky pavučiny se pomalu sbíhají do středového kruhu, kde je každý sám, ale přesto propojený s ostatními.
Miluju to, neskutečně moc. A ty pocity ve mně na dlouho zůstanou.
A méně vzletně... v knize najdeme příběhy rodinné lásky, neuvěřitelně nádherný popis autistické duše, a její vliv na duše ostatní, delikátní lásku na sklonku života, gay vztah a překonávání vlastních ocelových brnění, asexualitu a pocity samoty v přeplněném světě, a milion dalších věcí, které vám tu ani nepopíšu.
Knihu si musíte přečíst a všechny ty pocity zažít sami.

Čekal jsem, že to nebudou další čarodějky, ale doufal jsem v něco podobného jako Síť snů. Po přečtení mám takové rozporuplné pocity a nevím, co si myslet. Jako kniha se četla super, styl psaní výborný, proto si každou další knihu od Petry Kubaškové s radostí přečtu. Ale tentokrát to musím nějak vstřebat a mrknout i na názor ostatních.

Často se mezi čtenáři vedou debaty o tom, nakolik důležitý je pro ně autor. Jak moc vlastně záleží na jeho charakteru a povaze. Myslím, že Ocelová křídla motýla jsou tím nejlepším důkazem toho, jak velmi dokáže osobnost autorky proniknout mezi řádky. Péťa patří mezi jednu z nejlaskavějších osob, které jsem měla tu čest poznat. Stačí si prohlédnout její profil nebo stránky a na první pohled na vás dýchne atmosféra klidu a pohody. Úžasné je, že přesně taková je i naživo. A takový je i její příběh.

Ačkoliv se v něm setkáváme s mnoha svízelnými situacemi, problémy a smutnými záležitostmi, ve výsledku vás neuvěřitelně zahřeje na srdci. Také se mi ohromně líbí, že do příběhu zakomponovala například pletení, kterému se ráda věnuje, nebo právě oblíbeného Exupéryho. Díky úryvkům jeho textů, které doplňují jednotlivé kapitoly, jsem dostala chuť přečíst si i další jeho díla.

Jednotlivé kapitoly jsou psány vždy z pohledu některé z postav. Kromě Kairy, Kryštofa a Jana se zde setkáme i s Evou nebo Šimonem a jejich úhly pohledu. Je to velmi zajímavé, mít na jednu událost více různých náhledů. Krásně díky tomu vidíme, že si lidé často věci vykládají po svém a vše by bylo jednodušší, kdyby se o svých pocitech naučili více mluvit.

Neuvěřitelně mě bavilo postupně zjišťovat, co jednotlivé postavy spojuje. Zkraje působí jako naprosto cizí lidé. S každou další stránkou ale odhalujeme tajná zákoutí jejich životů, o kterých mnoho lidí neví. Objevuje se zde také několik zvláštních jevů, například již zmiňovaný Pavouk či Tři kovbojky, které vždy zachrání situaci. Místy působí až nadpřirozeně, fungují však jako krásné doplňky příběhu, které poodhalují o kousek víc z lidské psychiky.

Nejvíc mi k srdci přirostla asi Kaira. Líbilo se mi, že ona sama byla důkazem toho, že láska není založená pouze na fyzických potřebách a jejich uspokojení, ale funguje především na emocionální rovině. Zároveň mě jakýmsi zvláštním způsobem fascinovala postava Evy, která se bohužel narodila ve špatné době. V současnosti by jí byl autismus diagnostikován mnohem dříve a mohla by díky tomu možná prožít lepší život. Ačkoliv, když to vezmu kolem a kolem, ona se vlastně nejspíš cítila šťastná taková, jaká byla.

Celkově mi velmi sedly všechny aspekty příběhu, ať už šlo o divadelní scénu, překladatelství, novinařinu, draky nebo třeba kavárny a klavír. Určitě bych se k příběhu někdy ráda vrátila, protože už teď mi tahle atmosféra chybí.

Knížku mohu doporučit všem čtenářům, kteří touží po příběhu, ve kterém má každý své místo a kteří mají oblibu v milých knížkách vyprávějících o spletitých cestách života.