Tanec papírových draků

dnes

V tomto hodnocení budu asi opakovat to samé, co píší ostatní, takže ve zkratce: pokud máte rádi klasickou českou akční fantasy, tato kniha se vám bude líbit. A pokud ji rádi nemáte, líbit se vám nebude.

Jako většina čtenářů jsem se do knihy pustil poté, co mě nadchla Luciférovka, která pro mě byla objevem minulého roku. Nejsem velký fanoušek subžánru české akční fantasy a právě Luciférovka byla v tomhle ohledu svěžím větrem. Tanec papírových draků je však přesně tím typem knihy, který nemám rád, a proto pro mě byl celkově zklamáním.

Nejdřív musím opět ocenit, že si autor audioknihu načetl sám – a odvedl velmi dobrou práci.

Co se příběhu týče, asi do poloviny jsem tápal, o co vlastně jde. Moc tomu nepomáhá skákání v čase, které má sice fungovat jako jakési lákadlo, ale myslím, že by se kniha bez něj klidně obešla. Většina se asi shodne, že druhá polovina je lepší právě proto, že časové skoky zmizí. I tak mi ale přišlo, že příběh není nijak zvlášť zajímavý ani originální – třeba Zřídla měla trochu podobný děj.

Postav je v knize hodně a často umírají, což by možná mohlo fungovat, ale autor si k nim nedokáže vytvořit vztah, takže mu je po pár stránkách vlastně jedno, co se s nimi stane. Chápu, že to mělo být pro větší dramatičnost, ale žádná smrt mě nijak nezasáhla. Hlavní hrdina je docela fajn, i když i s ním mám problém – je to typický protagonista tohoto žánru: má být vtipný (ale vy se za něj spíš cítíte trapně), má být drsný (ale působí spíš neuvěřitelně a k smíchu) a samozřejmě má styk s každou ženou, kterou potká. (Opravdu tohle musí být v každé podobné knize?)

Akce v knize funguje dobře a je i celkem přehledně – a občas dost detailně – popsaná. Žádný vtip ani popkulturní narážka na mě ale nefungovala (většinou to bylo spíš trapné). Celkově jsem z knihy hodně zklamaný. Nebýt Luciférovky, do pokračování bych se nepouštěl, ale asi to nějak přežiju, abych si – doufám – užil slibovaný crossover.

Nebýt knihy Luciférovka, ještě dlouho by Tanec papírových draků visel na konci seznamu "chystám se číst". Bral jsem ji jako čistokrevnou fantasy (podle názvu) debut začínajícího autora, ale to byl samozřejmě omyl. Až dodatečně jsem zaregistroval, že na obálce drží Mrtvola pistoli, že tedy o klasickou fantasy úplně nejde a z pana spisovatele se vyklubal vynikající slamer Švéd.

Takže, je to přímočará akční jízda plná (černého) humoru, hlášek, granátů, krve a mrtvol. Se spoustou smůly, ale i nečekaného štěstí. Nenechá čtenáře vydechnout a pořád se něco děje. Dostala mě hláška: Jaktože jste ještě naživu, zajímal se. Vždyť jste měl nějaký incident s granátem, nepletu-li se?

Z celkového pohledu jde o opravdu pěknou a chytlavou knihu, která překypuje černým humorem a divokou akcí. Hned v úvodu jsem ale narazil na drobný zádrhel – autor čtenáře hází rovnou do vody, kvůli čemuž je děj zpočátku poměrně nepřehledný. Měl jsem tak trochu problém se v záplavě podivných postav a specifik tohoto světa zorientovat a chvílemi jsem se v příběhu ztrácel. Jakmile si však člověk na tempo zvykne a dějové linky se začnou propojovat, čtení získá ten správný spád

- Audiokniha -

Autora jsem neznala a na knihu narazila náhodou. Ale po přečtení anotace, u které mi začaly cukat koutky (hlavně spojení "největší opthalmo-stomatologická lekce všech dob"), jsem měla jasno, že to bude dobrá společnost pro spravení nálady.
A nemýlila jsem se. Parta Slizkých Zkurvených Úchylů (nebo taky Policejní Sledovací a Zásahový Útvar) v čele s plukovníkem Mrtvolou mě fakt bavila. A to i přes nadpřirozeno, které jinak úplně nemusím, ale tady nepůsobilo nijak rušivě.

A i když mi občas trvala orientace v časech a situacích, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Parádní akční jízdu, plnou drsáren, výbušnin, stříleček, sexu a skvělých hlášek. A to vše ještě ve výborném audio podání od samotného autora.
Jdu pro druhý díl.

Nevěděla jsem, co čekat, ale byla jsem velice příjemně překvapená. Skvělej humor, způsob vyjadřování i styl vyprávění. Od příběhu jsem se nemohla odtrhnout. Je super, že na každým rohu čeká zvrat a člověk se vůbec nestihne nudit. V polovině knihy vůbec ještě nečekáte, že přijde nějaký nadpřirozeno, ale ono tam najednou je a jste s tím naprosto v pohodě.

Skvělé, přečteno jedním dechem. Podobný styl psaní jako Kotleta nebo Gris (srovnávám ty autory, které jsem už četla). Super! Sice naprosto nereálně Mrtvola přežije úplně všechno, ale prostě je to bomba! Děj odsejpá, akce navazuje na akci a je to příjemná změna po Nekroskopovi :-)

Jak tu píší už jiní, také mě kniha přišla zbytečně uspěchaná, s chaotickými skoky v čase a s některými relativně zbytečnými pasážemi. Za mě bych ocenila i méně postav, anebo je lépe popsat. Nebo alespoň dostatečně popsat a dát nějaké pozadí hlavní postavě. Nenašla jsem v knize nic, co by mě zaujalo či vtáhlo do děje. K přečtení dalšího dílu mě to určitě nenamotivovalo.

Kniha mě pobavila, takže splnila svůj účel. V předešlých komentářích jsou hojně jmenováni pánové Kulhánek, Kotleta a Kopřiva. Souhlasím, že kdybych neznal jméno autora této knihy, tak bych klidně někoho z nich autorem tipoval. Inspirace a "šablona" jsou tu jednoznačné a zřejmé: jednodušší děj plný zbraní, krve, sexu, drog, tu více, tu méně vtipných hlášek.

Taky jsem začala Luciférovkou, která se mi líbila a od ní se přesunula k téhle knize, která mi už nějakou dobu ležela v knihovně.
Inspirace Nočním klubem se nezapře, už to tu někdo zmiňoval. Ale nevadilo mi to, po pravdě, docela jsem si to užívala. Černý humor a odkazy na známé filmy a situace potěšily. Ze začátku jsem se prala s tím, co bylo Dříve, co Nyní, co Později...Trochu se mi to pletlo ( o to víc oceňuji Luciférovku, že se držela jednoty času) a než si hlava ujednotila, co tedy bylo nejdřív, chvíli to trvalo.
Neškodila by lepší práce korektora, našla jsem tři hrubky, což je škoda. Ale celkově mi kniha docela sedla, už jsem se pustila do druhého dílu a rozhodně se těším na další počiny autora.

Kniha i příběh jedou rychlým tempem s různými přechody v čase, občas jsem se moc nechytala. Hlavní hrdina je drsnejsi než smirgl papír od Stallona a navíc s egem pubertaka. Kniha je tak trochu šílená až s nasilnou snahou vecpat na stránku co nejvíc drsné akce a hlásek. Snažila jsem se s tím popasovat, ale v půlce už mě to fakt nebavilo.

Začala jsem Luciférovkou, což byla asi chyba, ale myslela jsem, že to je stand alone, ale konec vlastně sliboval crossover s draky, což tedy znamenalo, že musím dohnat resty a zatím dračí duologii přelouskat. Zvolila jsem zase audio verzi, která je namluvená přímo autorem.
Poslech příjemný, ale tak první půlka knihy byla taková nijaká, hodně akcí, ale bylo to jen bum sem a bum tam. Příběh začal krystalizovat až později. Humor mi v Luciférovce přišel boží, ale tady byl chvílema trochu přes čáru a možná bylo trochu na škodu, že se autor snaží hodit hlášku do naprosto každé věty. No ale nakonec si člověk hrdiny oblíbil a tu jízdu si docela užil, ale oproti Luciférovce za mě průměr.

09.11.2025

Náhodný výběr pro mne neznámého autora se mi odměnil příjemnou akčňárnou napěchovanou originálními hláškami a humorem, troškou toho nadpřirozena, ale předevsím výbornou interpretací audio knihy samotným autorem. Druhý díl je také velmi povedený.

Knihu jsem si pustila, protože jsem doposlouchala Luciférovku a na konci knihy se objevil Mrtvola.
Kniha mě nechytla hned od začátku, při skákání v čase mi dělalo problém se zorientovat, vojenské prostředí mi nesedělo a čekala jsem od knihy něco jiného, víc nadpřirozena.
A to jsem nakonec dostala. Zhruba ve druhé polovině se příběh rozjel a začal mě bavit. Mrtvola je skvělá postava, bavil mě jeho humor. A téma znovuzrozených taky super. Hned jsem si pustila druhý díl.

24.09.2025

Už jen podle obálky je jasné, co dostaneme - akčňárnu. A to si myslím, že kniha splnila bravurně. Luciférovka mi asi sedla víc, ale nemůžu říct, že bych se nudila. Navíc se těším právě na pokračování Luciférovky a jak nás autor blahosklonně předem upozornil, bude 2. díl propojený právě s papírovými draky. Tak jsem se do toho pustila a užila jsem si 8 hodin a 36 minut ve společnosti příjemného oddechu plného krve, lámání všech možných částí lidského těla, zbraní a jiných třaskavých věcí a pár démonů a neohrožených lidí. Jdu hned na další díl.

Uvažoval sem že si přečtu 2. díl, ale nějak se mi nechce číst o transkách a v druhém dílu určitě probudou i bukvice nebo černoši

No... Čo povedať na túto šialenú knihu?

Musím povedať, že som čakala niečo trosku iné a dostala som psycho, kde clovek nevie kto je kto, kto je s kým, kto je zlý, kto je dobrý a čo ma sakra spoločne partia deviantov s políciou a kto alebo čo je ta prekliata sekta?

No nasmiala som sa ako kôň na tejto knihe, perfektný humor, autor sa nebojí "nespisovneho jazyka" - čiže kto "prežíva" nadávky v knihe ani ju nechytajte, naopak kto si chce užiť masakru, drsnemu krviprelievaniu, tvrdeho se*u a absolútne necenzurovanych scén hor sa na tieto knihy.

Ale pozor je ti aj pár smutných scén nad ktorými som skoro aj slzu vypustila a myšlienka s Papierovým drakom je naozaj krásna

Teším sa na druhú časť

Někdy je třeba zvolnit, oprostit se od klasických detektivek, fantasáren nebo knih s romantickou tématikou. Přesně s touto myšlenkou jsem sáhla po Tanci papírových draků od Petra Brožovského. Minibichlička v měkké vazbě mne už jen svým vzezřením dostávala do extáze - miluju paperbacky! Čím tlustší, tím lepší!

Protože vlastně nevím, jak svými slovy převyprávět anotaci, inspiruji se kamarádkou Vendi a anotaci sem lupnu, jak zní sama o sobě:
Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.

Asi tušíte, že nejde o můj tradiční knižní výběr. A říkáte si, jak bych asi tak mohla mít nějaké povědomí o akčních střílečkách, nahotinkách a tak podobně. Tak nejsem “odborník (kdo dneska je?), ale četla jsem jednoho Kulhánka, mám ráda Slívku, od Kotlety znám nejen Legii ale i Bratrstvo. A pak tu máme nováčka Aleše Černého. Všichni mají s Brožovským společnou jednu věc - luxusně ulítlá tvorba plná černého humoru, ironie, sarkasmu a skrytých citů, které vás zasáhnou, když to nejméně čekáte.

Tanec papírových draků začal akcí. Ze které se nikdy na dlouho nevyhrabal. Půlku knihy poznáváme tým, vyřizujeme s ním pohledávky, které mu zadal šéf a zamilováváme se. Mě byl hlavní hrdina, Mrtvola, sympatický. Ale chvilku jsem si zvykat musela - přece jen je to suverén, má koule a s ničím se nepáře. Má nastavený morální kompas, který ne vždy vyhovuje požadavkům společnosti či šéfa. Brala jsem to jako hodně pozitivní věc, neboť v průběhu celého příběhu se v tomto směru nezmění. I když je díky technologiím skoro jako Deadpool, jeho duše, jeho charakter je pevný. A humor, kterým jednak promlouvá ke kolegům, světu, ale i čtenáři, se mi zažral pod kůži. Chvilku jsem se ošívala, protože servítky si nebral nikdo, ale nakonec jsem se uvolnila a … A když Brožovský začal působit na city, ukápla mi na konci knihy i slza.

Nechme postavy postavami a mrkněme se na zbytek obsahu Tance papírových draků. Dynamika příběhu je kolísavá. Chvíli jsem seděla jako přibitá, jindy jsem s klidem založila kapitolu a šla si po pracovních povinnostech. Časová linka se občas stočila do minulosti, kdy se čtenáři dostane dovysvětlení nejen k vývoji postav, ale i technologickým vymoženostem. V tomto směru jsem nepřemýšlela - brala jsem to jako hotovou věc - komunikace, ovládání těla počítačem, AI, … Neřešila jsem to. Od druhé poloviny knihy k “vysvětlitelným věcem sci-fi rázu přibyla i fantasy linka, která mne zaujala mnohem víc. Čekala jsem, jak to autor pojme, představí, zda toho hrdinové (především Mrtvola) využijí. Nakonec jsem zjistila, že Brožovský není troškař a rozjel to ve velkém. Pobavilo mne to, líbila se mi jednoduchost a srozumitelnost. Asi budu divná, ale “magično mi přišlo logičtější než střelecké superschopnosti Mrtvoly - takový Deadshot v akci je prostě paráda.

Takže si to shrňme. Petr Brožovský nasadil do Plzně hrdiny ze Suicide Squad, nakombinoval neskutečné charaktery, hlavního hrdinu máznul, stejně jako akční efekty, Marvelem a namíchal koktejl, který vypijete a budete chtít víc. Tanec papírových draků má naštěstí pokračování (překvapivě Tanec papírových draků 2). Pokud rádi vypnete a nevadí vám mozkomíšní mok na každé třetí stránce, utahování si Brna, Plzně i Prahy, směle se pusťte do četby!

Další představitel či následník ric, pic, bum, té "slavné akční české školy."

To samé co Kulhánek, Kotleta či Kopřiva...jakmile jste četli jednu knihu, četli jste všechny. Jako poslech mě kniha zabavila v práci, ale to by splnilo asi i rádio Blaník.

Příběh...no, použiju podobnou mluvu jako autor...kokotská píčovina.

Postavy...kape jedna za druhou.

Worldbuilding...neexistující.

Akce...ale jo, sem tam jsem se pousmál.

Z nějákého důvodu se autoři snaží dávat do tohoto žánru popkulturní hlášky...bohužel většinou trapné a plytké tak, aby bavily nooby a normies. Jakmile by šlo o sofistikovanější odkazy pro fajnšmekry co mají načteno a nakoukáno, pak by to zase zmiňovaná skupina nepochopila. Víc škody než užitku.

Jedna hvězda navíc za prosté konstatování faktu že do Prahy jsou posílány buzny a do Brna vidláci.

Marné....pokud bych někdy přijal fakt že existuje na našem trhu něco jako všeobjímající bublina "fantastika", pak česká akční škola je jejím úchylným masturbujícím strýčkem.

Střílečka, plná zběsilých akčních scén a pubertálních sexuálních fantazií. Petr Brožovský úplně nemá cit pro hravou nadsázku, kterou tak dobře umí používat Štěpán Kopřiva či František Kotleta, ale vyrovnává to neustálou snahou udržovat děj v pohybu. A aby nebyl příliš lineární, kompenzuje to rozházenou časovou osou, takže začínáme před koncem, abychom se přesunuli na začátek, pak doprostřed, zpátky na konec a pak k finálnímu střetu. Díky tomu vyprávění nepůsobí tak všedně, přestože v základě nejde o nijak inovativní zápletku. Borec se dostane do speciálních složek, likvidujících nelikvidovatelné, což zákonitě vede k tomu, že jednoho dne si někdo došlápne na něj. Naneštěstí finta závěrečné konfrontace spočívá v prachsprosté chybě úsudku, čehož vinou všechny speciální složky vypadají jako banda nadržených bijců, co nejdřív zabíjejí a pak se ptají. Bylo by samozřejmě chybou očekávat od podobné knihy něco víc, přesto se nemohu zbavit dojmu, že titul nenabízí víc, než přečíst a zapomenout.