Tanec papírových draků
Petr Brožovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489158/bmid_tanec-papirovych-draku-yTh-489158.jpg
4
131
51
Tanec papírových draků série
1. díl >
Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.... celý text
Přidat komentář
Mnoha úžasných knih se ztrácí mezi příběhy stejného žánru, anebo mezi těmi s výraznější propagací. V tom případě bych tedy ráda propagovala Tanec papírových draků. Seznamme se se situací v knize. Ti největší odpadlíci společnosti, nejpodivnější existence a jedinci se zajímavou minulostí tvoří jednotky, které osvobozují svět od ještě horších mafiánů, zločinců, drogových dealerů a podnikatelů, co si podvodem a na úkor kohokoliv namastili kapsy miliony. Jedna přestřelka za druhou, oběti na obou stranách, neudržitelné vášně mezi členy jednotky a do toho nekompromisní šéf...pro Kubu, nebo-li Mrtvolu, který dokáže trefit terč na vzdálenost desítek metrů, to není zrovna práce snů, ale pro čtenáře to může znamenat něco naprosto jiného
Neuvěřitelně povedený mix akčňáku, sci-fi a fantasy, který se povedl autorovi vytvořit, velmi obdivuji. Nejen, že jedna akce stíhá druhou a čtenář si jen tak nevydechne, ale také neuvěřitelně propracovaná zápletka mě moc potěšila. Od první stránky příběh plyne, neubírá na čtivosti a naopak graduje. K tomu napomáhá také skvělé vyvážení časových os, které se prolínají. I bez cestování časem se podíváme do minulosti i budoucnost. Počáteční zmatení nakonec stejně zažene údiv, v jakém rozjetém vlaku zásahu se to zase nacházíme.
Co se týče jazykové stránky, čekejte svérázný styl psaní a používání vulgarismů, které ne každému sedne, ale atmosféru vytvoří spolehlivě a já to považuji za velké plus. Navíc Petr Brožovský má neuvěřitelně báječný skoro až absurdní humor, kdy i ta nejvíce hrubiánská postava se může zdát k popukání.
Nemusíte být zrovna čtenáři fantasy, ale tahle kniha by Vám neměla uniknout. Nechte se provést příběhem spolu s vrahy, sadistkou nebo nerdem. A po dočtení pro vás získá název naprosto jiný, geniální rozměr.
"Jsme mimo záznam, mimo tabulky, mimo systém. Chvíli jsem Doktora podezříval, že je to jeho soukromý projekt a že se živím jako nájemný vrah, pak mi ale došlo, o kolik je realita horší - jsem fízl."
Trochu taký guláš. Niečo, čo začalo ako akčný triler, skončilo ako Avengers: Infinity War. Občas (najmä zo začiatku) trochu neprehľadný dej, kde akcia strieda akciu a scény sa menia rýchlejšie než v shakespearovskej dráme...inokedy som mal zase pocit, že kapitoly predstavovali pôvodne poviedky, ktoré boli pretvorené do uceleného románu.
Zábava však nechýbala.
Přes z počátku takovou celkem normální detektivku, kde se překvapivě normálně během akcí umírá docela ušel, pak se mi to začalo líbit a ta konečný třetí část, kdy se z toho stává sci-fi, byla nakonec už opravdu fajn a konečně mi začalo dělat problém knihu odložit, abych se dozvěděl jak to bude pokračovat. Trochu jsem se v jednu chvíli bál, že to spadne do klišé upírských záporáků, ale nakonec to docela mile překvapilo. I když to, že dotyční stáli za prakticky vším, co se kdy důležitého semlelo, bylo už trošku moc přitažené za vlasy a asi by stačilo, kdyby neměli prsty ve všem. Jinak fajn četba, těším se na něco dalšího.
Lehece nadprůměrná kniha. Je plná akce a hlášek, což je její velké plus. Ale někdy je těch hlášek prostě moc a trochu zbytečných. Snad se autor vypíše a uvidíme, co bude příště.
Nikdy jsem nečetla Kulhánka ani Kotletu, vlastně ani moc jiné sci-fi, fantasy či akční kousky - ale jak jsem ráda, že jsem si přečetla Brožovského! I pro žánrem nepolíbenou čtenářku to bylo skvělé čtení. Postavy, humor, situace...vše si mě získalo už od první stránky. Jediné, s čím jsem nebyla na stejné vlně, byla gradace a přechod z jedné dějové etapy do druhé - trochu jsem se v tom ztrácela, což ovšem může být i chyba přijímače a nikoliv autora. Ráda sáhnu i po druhotině, bude-li.
(Editora/redaktora/korektora vytahat za uši, těch několik textových nedokonalostí dost bije do očí a je to škoda.)
Ten přechod z akcí tajné jednotky do akcí nesmrtelných duší mě zas tak moc nepotěšil. Jinak ale dobrý, číst se to dá. Za mě oddechovka na jedno přečtení.
Kniha má úžasný název. Osobně zbožňují názvy, které mají filozofický nádech a velmi těžko se podle nich dá určit celkový příběh knihy. Navíc, když se k tomu přidá hodně povedená obálka s tajemným drsňákem a kostelní věži měl jsem velká očekávání. Myslím, že je autor Petr Brožovský z většiny naplnil.
Petr Brožovský stvořil knihu, která je taková směska žánru a stylů, najdeme zde trochou od všeho. Tanec papírových draků je velmi čtivá a zábavná kniha, jenž obsahuje humor, který je úderný a drží se na hraně absurdity. Sice autorův styl nemusí sedět každému, ale kdo má rád Žambocha, Kotletu, Kulhánka tak si určitě tuto parádní akční knihu užije.
Prostě nářez. Na knihu jsem narazila úplnou náhodou, když jsem viděla videorozhovor s autorem na Knihách Dobrovský. A tak proč ne - knížku jsem si koupila. Akční jízda s fungující zápletkou a dobrýma hláškama, kde se v půlce knihy přidá i fantastika. Je opravdu hodně dobrá. Tak aspoň vím co píšou právníci.
Není to špatné, naopak, na prvotinu velice dobré a věřím, že se autor vypíše ještě ke lepším masakrům a řežbám. Celkem potěšilo, že se většina příběhu odehrává v Plzni a okolí.
Když mě Švéd při podepisování knihy, u nás na Slampoetry, upozorňoval na to, že hned na začátku se budu muset rozhodnout, jestli vykouřit bezdomovce nebo sežrat jeho hovno, říkal jsem si to bude úlet, to bude jízda. A bylo to obojí. Tenhle styl psaní mi vyhovuje. Kdo zná Příručku jak zabít svého šéfa, sérii Lars či Legie se může dovtípit o čem to asi bude. Tady se realita kloubí s duchovnem. To mi vlastně nevadí, neboť očekávám pokračování. Asi chápete z jakého důvodu (nechci spoilerovat). Za mě dobrý. Doporučuji.
Gangsterka se superhrdinou z českého prostředí. Nebylo to špatný, po stylistické stránce dobrý, ale..
Nelogicky poskládané pasáže, nektere víceméně nemají ani mnohdy vliv na příběh, který se na konci spojí v jeden celek, a jsou jen vyplní, možná bych i řekla zbytečnou.
Co mi chybělo, byly především akce mezi akcemi, vícemene se dozvím jen "máme udělat" a pomalu v dalším řádku "je hotovo" , to je dost málo.
S tím jak všechno začalo a probíhalo už se mi tam sci-fi, anebo spíš mystično, tak docela nehodilo, jak kdyby tam bylo nacpane doslova jen na sílu.
Na pět to není, ale zlatý střed si asi zaslouží..
(SPOILER)
Paradox je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek.
A tohle ta knížka přesně je, jeden velký paradox. Tanec papírový draků nám začíná dvojitou smrtí hlavní postavy, kdy se ještě musí prát o své tělo s cizáckým duchem. Fajn, pomyslela jsem si, je to fantasy. Ale pak nás autor na to, že je to fantasy, nechá zapomenout a mi hned skočíme do Kanady kde český tým ve stylu Suicide Squad chytá “zloducha“. Hned na začátku rychle přeskakujeme mezi odstavci ve stylu
z: teď jsme přiletěli a dostali tyhle informace, abychom jsme se postarali o tohohle týpka,
do: teď běžím po lese a týpka mám na mušce.
Pro začátek dobrý, rychle jsme uvedeni tak nějak do děje a do fungování jak asi tenhle tým funguje. Hlášku je se, umírá, prostě super začátek. Ale pak, to když se vracíme v minulosti a tenhle styl pokračuje, to jsem si říkala kruci, tady už mi to nesedí. Tady by tomu slušelo více jednolitosti. To jsem se už začala ztrácet a to přesto, že autor alespoň řekl, teď jsme nyní a tohle bylo předtím. A pak jsme byli najednou zpátky v Čechách a řešili případy, a já pořád nevěděla, co chce knížka vlastně sdělit. Úplně jsem zapomněla na fantasy předehru a pořád čekala na nějaký případ, který by byl ucelený a komplexní. Nejdřív jsem myslela, že to bude případ s tím Vietnamce, ale pak zas skok a Vietnamec byl pod zámkem. A to už jsme byli v půlce knížky!!!
Strana 200. Tady se to zlomilo a přišel ten velký případ! Tedy... brutální řežba mezi Mrtvolou a Tamtěmi. Mrtvola nevěděl co se děje, já jsem nevěděla co se děje, ale četla jsem dál, to se prostě nedalo odložit. (tady je ten paradox) A konečně se ukázalo i to Fantasy. Teda pokud by se i nějak řešilo.
„Ty nic nevíš, Mrtvolo.“
On se setká s chlápkem, co po něm telekinezí hází věci a prostě po tom nepátrá?! Áááá!
V hlavě řvu a trhám si vlasy na nelogičnostmi. Tak jak...? Jak se kruci stalo, že závěrečné vysvětlení a zapojení nadpřirozena tak nějak krásně zapadlo?
Závěrem: Příběh měl spoustu much, ale styl psaní autora, který vás přiková knížce to vyvažoval. Při čtení jsem si hnedka vzpomněla na Sebevražedný oddíl a na Lovce monster s.r.o. a vyšla z toho zdařilá česká verze nám vlastní. :-D
Teď jen udržet vypravěčský styl a eliminovat nelogičnosti a máme tu novou hvězdu. Jsem zvědavá na další autorův počin.
Zbytečně až moc sprosté. Začátek vcelku dlouhý, nic moc originálního. Přečíst se to dalo.
Začneme tím že je to prvotina, čímž mé výtky ztrácejí na ceně a naopak pochvaly získávají. Začátek knihy trošičku drhne, je takový rozhopkaný. To není změnami časových rovin, spíše jejich uchopením. Ovšem zhruba okolo poloviny knihy se mi vloudila myšlenka jako kdybych četl něco od Kulhánka ( ten už ovšem psát nehodlá) Škoda že závěr byl docela skluz. Tedy akční rovina makala směle dál, ovšem fantastický prvek pajdal na obě nožičky. Myšlenka vůbec nebyla špatná, ale potřebovala by víc promyslet a propracovat. Z konce knihy mám pocit že autor už to chtěl mít za sebou. Přesto dávám 4 hvězdy. Do budoucna mám na pana Brožovského velká očekávání.
V poslední době u mně významně stoupla obliba tohoto žánru - akční pecky v kombinaci s prvky fantasy - který si nehraje na žádnou velkou literaturu, ale poskytuje chytré a zábavné čtení pro chvíle odpočinku. Ke knize zcela neznámého autora jsem přistoupila s jistou nedůvěrou a také úvod situaci nijak zvlášť nevylepšil. Jenže jak se začal děj postupně rozvíjet, jak jsem se začala seznamovat tu s více, tu s méně sympatickými osobami, které rozhodně neměly předplacenou nesmrtelnost, kniha mě zcela pohltila a přerušit četbu byť jen na krátkou chvíli bylo téměř nemožné. Když se objevily ony fantasy prvky, také jsme krátce zapochybovala o jejich účelnosti, ale jejich zařazení bylo téměř geniální. No a závěr? Ten mě opravdu navnadil na (doufám) další díl.
Kniha má dvě roviny, normální a paranormální, a ta "normální" je pecka. Svižná, vtipná, od první stránky šlape, paráda. Jak se do toho začalo montovat paranormálno, měla jsem nejdřív pocit, že to zabilo. Svižnost a vtipnost ustoupila, celá ta linka mi přišla úplně zbytečná, do jiné knihy – ale naštěstí jen přechodně. Závěr tomu celému dodá rámec, prostě by to jinak nefungovalo a máme nahozenou zápletku do dalšího dílu/ů.
Štítky knihy
česká fantasy akční městská (urban) fantasy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Tanec papírových draků |
| 2023 | Krev, monstra a cukroví |
| 2023 | Tanec papírových draků 2: Hon |
| 2022 | 0 Rh- |
Petr Brožovský- Tanec papírových draků
VULGÁRNÍ, ÚCHYLNÉ, VTIPNÉ, CELKOVĚ DOBRÉ
Tanec papírových draků jsem si opět vybral na základě recenzí v rámci objevování českých autorů.
V prvních chvílích jsem měl pocit, že si autor chce čtenářský obdiv získat řadou vulgarismů.
Nicméně jsem tomu dal šanci a začetl se.
Kniha popisuje velmi zvláštní policejní oddíl, který má za úkol věci, které se oficiálně dělat nesmí. Zjednodušeně řečeno, např. likvidaci těch, co jsou vinni, i když soudy,za pomoci jejich kont, si to nemyslí. Oddíl je složen z individuí, která jsou sice úchylná, ale něčím jiným výjimečné.
Sledujeme několik akcí, několik úmrtí členů a několik příběhů jich samých.
Nakonec se kdosi pokusí celkem úspěšně jednotku vyvraždit a kniha dostane zcela nový nádech.
Kniha se četla velmi dobře. I přes řadu vulgarit. Zjednodušeně řečeno. Dobrý scénář ke špatnému americkému akčňáku.
Kdo má rád netradiční mluvu, akcí, krev a střelbu přijde si na své.