Pavučina lásky

28.06.2023

Po přečtení anotace této fantasy jsem byla skeptická. Čekala jsem něco ve stylu Mars útočí, opravdu (manžel mě tímto dílem mučí), někdo to miluje, jiný nesnáší.
Avšak mýlila jsem se a i já potřebovala rozdýchat tento čtenářský skvost. Poslední díl, troufám si říct, byl ze všech nejlepší.
V celé epické sérii je hned několik linek, které čtenáře pohltí a samozřejmě se protnou.
Vskutku zajímavé propletení, dokonale vytvořené prostředí-vážně-tak propracovaný svět mě dostal-už jen to jsem si užila. V té sérii je snad všechno a dokonale to zapadá - intriky, nečekané zvraty, šťavnatě okořeněné prvky i humor, který dodal ty správné grady.
Je však třeba přečíst celou sérii, protože začít jen Pavučinou, některé věci nebudou dávat smysl.

28.04.2023

(SPOILER) Třetí díl fantasy, která zatím boří všechna zažitá klišé. V knize se objevují věci,postavy a místa,která znám,a to mě hodně bavilo. Bavilo mě to a smála sem se velmi často.
Postavy jako Snězkonova,Presbuřt,Schinderhanes a ostatní mě bavili, stejně jako úchylný starý čaroděj,jenž se rozhodl umřít při sexu a na drogách.
Umírala sem smíchy z postavy Juliana Zadřibrka,jelikož(naštěstí ne osobně) znám předlohu pro tuto postavu. Absolutní top byla scéna ve vězení,kde padla hláška:Ještě že jsem na znásilnění moc ošklivej...a odpověď zněla:....tady ne.
Pokud chcete fantasy, které se trénuje do lidských nešvarů,ve kterých se leckdo z nás pozná,pokud chcete příběh silné vybočující z řady moderních fantasy, přečtěte si to. Byla sem uchvácena a čekám další díl.
A pokud žijete v Brně,a jste na to hrdí, obrnte se, protože z Brna si autoři dělají opravdu nehoráznou srandu.....

13.04.2023

Stejně jako v předchozích dílech jsou i zde hlavními postavami zlodějka Eiri, hraničář Sebas a velký posel Matky Přírody Pipin, kteří jsou po sledu katastrofálních událostí z minulých dílů, které vám zde prozrazovat nebudu, na útěku. V Pavučině lásky se však konečně objevují také další zajímavé postavy a rozvinuté vedlejší dějové linky, což pro mě bylo velmi příjemným překvapením. Sledujeme zde osudy elfského lapky Shannora, mága Stawrose, obtloustlé šlechtičny Petriny a několika dalších, velmi osobitých postav. Jak už mají autoři ve zvyku, téměř všichni jejich hrdinové sledují své vlastní záměry, dělají jen to, co je pro ně výhodné, rádi říkají přesně to, co mají na srdci a nezajímá je, co si o nich myslí ostatní. Tento fakt je i v tomto díle zdrojem nejedné vtipné či dramatické situace. Pipin mi opět neskutečně lezl na nervy, na druhou stranu Eiri a Sebase jsem si zde mnohem víc oblíbila.

Jak už to tak u pokračování sérií bývá, nelze o událostech v knize prozradit nic příliš konkrétního bez prozrazení děje předchozích knih, nebudu tedy, co se týče příběhu, zabíhat do dalších detailů. Pouze podotknu, že zápletka, která v podstatě spojovala předchozí dvě knihy, je zde z větší části ukončená a rozvíjí se nová, která bude nejspíše provázet několik dílů následujících.
Eiri, Sebas a Pipin se v Pavučině lásky pohybují především ve městě jménem Bernaau, které je vlastně ztělesněním našeho milovaného Brna. Jelikož jsem se do blízkosti Brna před necelými dvěma lety přestěhovala a nesmírně jsem si to tu zamilovala, tenhle fakt mě opravdu potěšil. Autoři zde nádherně vystihli náturu zdejších lidí, jejich mluvu a místní reálie.

V podobném duchu se nese i zbytek knihy najdete zde mnoho narážek na reálná místa či osoby, což mě osobně bavilo. Sice už je to nějakou dobu, co jsem četla předešlé díly, nicméně myslím, že v předchozích knihách se podobné narážky příliš nevyskytovaly a musím říci, že pro mě byly opravdu úžasným zpestřením celého příběhu. Jak jsem již nakousla, potkáme zde několik postav inspirovaných reálnými osobami. Pobavila mě například přítomnost Kristýny Sněgoňové alias rusalky Kristýnky Snězkoňové, Františka Kotlety alias Francka Presbuřta, Kateřiny Šardické alias Sáry ze Šardic či Honzy Urbana alias Urbana.

Co se týče jazyka, stejně jako u předchozích knih musím smeknout před Nathanem a jeho překrásnou, květnatou mluvou. Oba autoři si očividně dali opravdu záležet na vymýšlení jednotlivých zemí, národů, řečí, nářečí či hantýrky, přičemž vše krásně funguje, jen možná někteří čtenáři budou muset zapojit trochu fantazie, aby jim došlo, co která hláška znamená. Oproti předchozím dílům se zde navíc objevují také mládeži nepřístupné postelové scény či spousta vulgarismů a narážek, které si neberou servítky opravdu s nikým, na což upozorňuje varování na začátku knihy.

Velmi se mi líbil také propracovaný doslov knihy, rozhovory s autory, detaily o jejich životě na Kostarice, nástin původně zamýšlených ilustrací, které se bohužel ve finální podobě knihy z pádných důvodů neobjevují, či komplexní slovníček pojmů, seznam postav, lokací a náboženství.
Na závěr tedy musím podotknout, že tento díl mě osobně zatím bavil nejvíce, nejlépe se četl, byl nejpropracovanější a nejpoutavější. Nemohu se dočkat, co dalšího mají autoři s našimi více či méně oblíbenými hrdiny v plánu!

Pavučina lásky rozhodně není o lásce a romanticky založené duše mohou rovnou přeskočit a tuto recenzi nečíst. Je to fantasy příběh, který se postupně, jak knihy přibývají, zamotává a zase rozplétá. Poznáváme nové osoby. Já měla zpočátku problém si vybavit minulé příběhy, takže jsem se trošku ve čtení plácala, ale postupně se to srovnalo. Opět zažíváme putování a dobrodružství s Pipinem, Eiri a Sebasem. Nesourodá trojice, která mě baví a nejvíc prostě trpaslík (elf) Pipin. Přisprostlá postavička, která celému příběhu dává tu správnou šťávu.

Čeho si opravdu vážím, to je Nathanův úžasný jazyk. Takhle skvělá slovní zásoba a obraty se už moc nevidí. Jeho košaté popisy, které střídají vulgarismy a sexistické poznámky, vás prostě budou bavit. To samé různé narážky či nářečí, které se v knize vyskytuje. Někdo si stěžoval, že je nářečí těžké na pochopení textu, ale u mě to tak nebylo. Jde o krátké věty, většinou v dialogu a to si čtenář odvodí. 

Navíc se v příběhu vyskytovalo víc sexu. Ne vyloženě romantických popisů, to opravdu nečekejte, ale téměř až básnické popisy různých částí ženského těla se autorům opravdu povedlo. Rozhodně to není kniha pro děti! Žádné YA fantasy s jednorožci, vílami a duhou. To opravdu nečekejte. 

31.03.2023

Nejdřív bych ráda upozornila případné budoucí čtenáře, že Pavučina lásky je v pořadí již třetím dílem Božské tragikomedie, a proto je vhodnější začít s předchozími dvěma díly, jimiž jsou Tři jezdci apokalypsy a Nevyzpytatelné cesty osudu. Bez nich vám některé věci nebudou dávat smysl a nebudete si moct náležitě užít cestu tří hrdinů. Ti nejsou žádní neporazitelní bohové, ale tři obyčejné bytosti s obyčejnými vlastnostmi, které dohromady svedla a drží náhoda a touha přežít.

Na knížce se mi velmi líbí propracovaný svět, na kterém je vidět, že není jen pouhou kulisou z nutnosti, ale samostatným dílem, do kterého jsou hlavní postavy vrženy. Proto na mě také knížky místy působí tak, jako by Eiri, Sebas i Pipin byli pouhými průvodci světem, který je často i zajímavější než jejich vlastní osud. A díky tomu také skýtá spoustu prostoru pro další, přirozený vývoj jejich příběhů, protože i velká část vedlejších postav jsou samostatné prvky Božské tragikomedie.

Knížka je psaná jazykem na vysoké úrovni a na každé další knížce je vidět, že se autoři vyvíjí tím správným směrem, a to jak drobnými nápady, na které v textu narazíte a potěší vás, tak humorem, který nemusí sednout každému (třeba Brňákům nebo předlohám vedlejších postav), tak i samotným zpracováním textu.

Co se mně líbí (a někomu někdy nesedne), jsou Nathanovy úlety ke vzletnému vyjadřování a hlubším zamyšlením, které jsou takovým milým prvkem, které pro mě všechny knihy autorské dvojice příjemně odlišují od části ostatních fantasy děl.

Počet postav příběhu je pro mě osobně docela na hraně přehlednosti a zapamatovatelnosti (ještě mám rezervy), a vzhledem k tomu, že každá další významnější postava do něj přidává další a další objem děje a informací, na někoho to může být už moc. Pokud tedy preferujete příběhy s hlubší a temnější psychologií a filosofií s menším počtem postav, určitě sáhněte po Zakharově vyprávění, které je zasazené do stejného světa, ale díky tomu, že mladý čaroděj je jedinou hlavní postavou, dopřává mu to víc prostoru k realizaci.

21.02.2023

Pipin, Eiri a Sebas stále tvoria veľmi nesúrodú a potenciálne zábavnú skupinku. Každý z trojice má svoje vlastné problémy a skryté úmysly. Na čo pomerne okato poukáže slepý trpasličí prorok. Scéna umocnená prítmím lesa čitateľa varuje, že to najhoršie na postavy ešte len čaká. A je jednoduché tomu uveriť.

Súputníci nie sú charakterní hrdinovia pripravení kedykoľvek tasiť meč a brániť česť dámy. Na druhej strane to ale nie sú ani záporáci. Urobili síce veľa chýb, ale občas majú aj svetlé momenty. Väčšinu času sú skôr morálne šedí a veľmi dobre si to uvedomujú. S výnimkou Pipina, naivného elfa z presvedčenia, ktorý verí v to, že je predurčený k veľkým skutkom a túto jeho naivitu mnohí zneužívajú. Iste, aj jeho druhovia sa veľmi často dostanú do problémov, ktoré na nich niekto pripravil, ale určite sa do nich nehrnú s takým nadšením ako sám Pipin.

Nesúrodá trojica teda aj naďalej baví svojou chémiou. Sú to osoby, ktoré by za normálnych okolností nemali asi nič spoločné, no predsa cestujú bok po boku. Dostávajú sa nielen do problémov, ale hlavne sa hádajú medzi sebou (čoho strojcom je v drvivej väčšine prípadov práve Pipin). Tieto doťahovačky sú zdrojom zábavy a hlavne dôkazom, že toto humorné ladenie je presne to, čo knihu ozvláštňuje v zástupe iných žánroviek.

Oproti predchádzajúcim knihám však postáv výrazne pribudlo. Už to nie sú väčšinou len osudy putujúcej trojice, ktoré čitateľ môže sledovať. O slovo sa hlásia, a to dosť výrazne, aj iní aktéri. Každý z nich pritom sleduje na prvý pohľad úplne rozdielne ciele. Svoj príbeh rozpovie napríklad aj strápená poetka, ktorá by rada utiekla typickému ženskému osudu. Okrem toho sa tu objavujú aj ctižiadostiví čarodejníci, ale aj vládcovia túžiaci po nastolení poriadku alebo tí, čo túžia po zisku. A aby toho nebolo málo, zjavia sa tu snáď aj tajní agenti a špionáž.

Každá postava pritom ponúka vlastný pohľad na udalosti a väčšinou aj iný druh zábavy pre čitateľa. Kniha je stále ladená skôr humorne, ale intrigy a mocenské hry sú zase o niečo detailnejšie a prehľadnejšie. Zo začiatku to síce pôsobí, že jednotlivé „pohľady“ nemajú veľa spoločného a majú byť akousi medzihrou pred veľkolepými udalosťami. Postupom strán sa však ukazuje, že v všetko súvisí so všetkým a osudy jednej postavy ovplyvňujú ostatných.

Jednotlivé príbehové línie sa teda pretnú a výsledný obraz je viac ako len príjemný. Kniha síce stále vystupuje skôr ako taký spojovací článok, ale čitateľ sa má čím zabávať. Hlavne tým, že pribudli rozprávači. Takže naraz sledujeme viacero udalostí. Nuda teda nemá šancu uživiť sa. Napätie graduje, niektoré udalosti sa vysvetľujú, ale vo všeobecnosti platí, že sa všetko len komplikuje. Navyše samotný záver prichádza akosi uprostred myšlienky, takže čakanie na pokračovanie bude dlhé.

Kniha Pavučina lásky prináša nielen to najlepšie, čo táto séria ponúka – čiže humor a komicky ladené okamihy. Pribúda postáv a teda aj rozprávačov, takže čitateľ sa môže zabávať mocenskými hrami, intrigami, špionážou, ale napríklad aj opisom takého klasického sedliackeho života. Vďaka tomuto je kniha zaujímavá a dej nestagnuje, hoci príbeh samotný je skôr taký výplňový. Je to most medzi tým, čo sa stalo a čo ešte len príde. A podľa všetkého to ešte len bude epické.

08.02.2023

Když jsem se pouštěla do třetího dílu, tak trochu jsem netušila, co mám očekávat. A nakonec jsem dostala něco naprosto skvělého, s menším riskem ohledně většího postav, které opravdu za to stálo.
Autoři se zde nebojí pustit do vícero linek. Celkově oproti předchozím dílům je díky tomuto Pavučina lásky odlišná. Ale mám takové tušení, že na pozadí se odehrává něco velkého, o čem tedy ještě nemám pořádné tušení, ale tipla bych si, že tři hrdinové zase k tomu přijdou jako slepí k houslím.
Z nových postav mě snad nejvíce bavilo číst o problémech cudné básničky Petriny. Hlavně, jak se snažila změnit svůj osud. Věřím, že si její scény oblíbíte. Na to, že je zde větší množství postav, tak je všechno vyvážené a žádná z nich není ochuzená o svůj čas. Díky tomu má čtenář možnost více objevovat svět, a jak to v něm funguje. A že je toho hodně na objevování.
Styl psaní je velmi čtivý, a tak jednotlivé stránky rychle utíkají. Líbilo se mi, jak bylo popsané prostředí, hned jsem si to dokázala představit a měla jsem pocit, jako kdybych tam byla s nimi. I když teda v některých scénách být nechtěla, mám na mysli konkrétně Pipinovy, u některých mi ho bylo i líto. Ale co čekat víc od naivního elfa, že?
Já osobně se velmi těším na pokračování, ohledně toho, co se tam všechno ještě stane.
Betačtenář, spolupráce.