PrincaListicka komentáře u knih

Na úvod je asi nejdůležitější zdůraznit, že se jedná o příběh určený primárně dětem a tudíž se v něm objevují prvky příslušící tomuto žánru. Příběh je vyprávěn v ich-formě a dostává se nám tedy autentického stylu vyprávění z pohledu puberťačky. Tento styl vyprávění je zároveň skvělý také v tom, že Amari, stejně jako my, o nadpřirozeném světě vklíněném do toho našeho a jeho chodu nic neví, a tudíž při čtení zažíváme stejné či podobné pocity jako hlavní hrdinka.

Myslím, že už z popisu děje je jasné, že se kniha potýká hned s několika tématy, které nejsou úplně snadné. Řeší se zde původ, barva pleti, setkáváme se s příběhem matky samoživitelky i a faktem, že když se člověk narodí do "dobré" rodiny, má prostě o dost víc štěstí než ostatní. V určitých chvílích se dostáváme až tak trochu na tenký led,kdy hrozí větší konflikt. Nicméně Amari ze sebe i přes nepřízeň osudu rozhodně nedělá žádnou chudinku, na naopak, je to velká bojovnice, která si stojí za svými názory a rozhodnutími, a nenechá se od ostatních beztrestně ponižovat.

Velmi důležitými postavami v příběhu jsou také Amariini přátelé. Jednou z jejích kamarádek se například stane drakodlačice Elsie, která má velké nadání pro vynalézání všelijakých technických zlepšováků. Amari zde také najde kamaráda, od kterého by na první pohled spojenectví vůbec nečekala.

Příběh je plný překvapení a zvratů, které jsou často nepředvídatelné, a neustále čtenáře udržují v napětí a zvědavosti. Je zde hodně akce, často jsou demonstrovány magické schopnosti jednotlivých dětí i dospělých. Dozvídáme se spoustu zajímavostí z nadpřirozeného světa a také jeho propojení s naším běžným světem prostřednictvím vysvětlení nejrůznějších událostí, které byly tak trochu zakamuflovány v něco jiného.
Na mě osobně byly některé scény až trochu přehnané a některé vynálezy působily trochu infantilně, stejně tak mi trochu vadil překlad některých jmen a pojmenování z angličtiny, nicméně opravdu nepatřím do cílové skupiny čtenářů. Umím si představit, že před 15 lety bych z knihy byla naprosto unešená. Velkým plusem jsou také pěkné ilustrace doprovázející začátek každé kapitoly.

Knihu bych rozhodně doporučila všem fanouškům magie a nadpřirozena (i těm dospělým), kteří si rádi přečtou příběh o velké odvaze a boji "dobra" proti "zlu."

1 14.03.2022

Musím říci, že zkraje jsem vůbec nevěděla, co mám od příběhu čekat. Popravdě jsem nečekala, že bude zápletka taková, jaká je. Ale musím také říci, že to bylo překvapení veskrze pozitivní. Nikdy jsem podobný příběh nečetla. A protože jsem člověk, který miluje fakta, byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že autorka svůj příběh skutečně vystavěla na těch malých střípcích informací, které z této doby máme.
Jen se na něj podívala úplně jinak, než všichni ostatní. Především se snažila na vše nahlížet očima ženy tehdejší doby. Četla mezi řádky a do rovnice doplnila neznámé, které se sice mohou jevit jako naprosto liché...ale co když ne? Když připustíte, že je něco takového možné, začne celý příběh dávat smysl a už navždy ve vás zůstane.

Děj knihy neutíká příliš rychle. Vlastně chvílemi máte pocit, že se neděje skoro nic. Jde totiž především o pocity hlavních postav, o jejich myšlenky, morální zásady a pochybnosti, se kterými se musí vypořádávat. Podstatná je duchovní stránka a také víra a bůh. Existuje jen ten křesťanský? Nebo je i jiný bůh, který prostupuje vše kolem nás, který je v každém listu, větvičce či květů? Podobných konfliktů je v knize spousta a i když na ně logicky nedostaneme jednoznačnou odpověď, donutí nás k zamyšlení.

Charaktery jednotlivých historických osobností jsou vykreslené uvěřitelně, rozhodně nejsou ploché či prvoplánové. A i když s přihlédnutím k historickým faktům tak nějak tušíte, jak příběh skončí, je dost nepravděpodobné, že byste předem byli schopni odhadnout, co je oním tajemstvím, okolo kterého se ovíjí dějová linka.
Velkým bonusem jsou pak nádherné ilustrace, které doplňují jednotlivé kapitoly Anežčina příběhu, a které překrásně dokreslují atmosféru děje.

27.02.2022

Když jsem poprvé uviděla Rebelky z Oxfordu, říkala jsem si, že mě jejich příběh určitě bude bavit. Mám moc ráda romantické příběhy odehrávající se v historii, takže jsem neváhala a pustila se do nich. Musím ovšem říct, že jsem byla ohromena tím, jak skvělý tenhle příběh je!
Už nějaký ten pátek mi není -náct, ale u téhle knížky jsem se neustále culila jako puberťačka a doslova jsem hltala každý řádek.

Sebastian Montgomery je na první pohled chladný, odtažitý a bezcitný muž, kterého by sice chtěla každá žena široko daleko, ale jen pro jeho bohatství a společenské postavení. Já osobně musím říct, že on je prototypem muže, kteří mě vždycky přitahovali. Ti, kteří se navenek jeví jako kus kamene, a jejich pravou tvář zná sotva hrstka těch nejbližších. To, jak se mu Annabelle dostávala pod kůži a to, jak moc to mezi nima dvěma jiskřilo, mě přesvědčilo o tom, že je Evie skutečně skvělou autorkou, která si zaslouží mnohem více pozornosti než má nyní.

Ne však jen kvůli brilantní romantické lince, ale především také kvůli tomu, jak důležitými politickými a společenskými otázkami se zabývá. Práva žen byla dlouhou dobu kontroverzním tématem a ve společnosti panovaly názory jako například že ženy mají jinak zakroucený mozek než muži, a proto nikdy neporozumí politice ani nebudou schopny se plně vzdělávat. Že potřebují muže, aby je ochraňovali a o všem rozhodovali za ně. Že musí být poslušné manželky a matky a celý svůj život zasvětit výchově dětí. V dnešní době samozřejmě dávno víme, že něco takového není pravda a takovéto názory jsou směšné, v době, ve které žijí naše hrdinky, se však společnost teprve začala připravovat na něco jako jsou vzdělané a soběstačné ženy.
Na Annabelle a její přítelkyně tak většina lidí pohlíží jako na něco nečistého, nepatřičného, či dokonce pobuřujícího.

Také se mi moc líbilo, že se nám dostalo jak Annabellina, tak Sebastianova pohledu na celou záležitost a často jsme se tak zpětně mohli dozvědět, jak se v dané situaci cítil ten druhý. Mám pocit, že v takto psaných příbězích si postavy dokáží čtenáře mnohem víc získat. Já sama jsem oběma fandila od začátku do konce. Kdybych si měla vybrat postavu z historického příběhu, kterou bych chtěla být, pak by to byla rozhodně právě Annabelle.
Skvělé je také to, že hlavní hrdinové nejsou žádní puberťáci. Sebastianovi je 36, je to tedy již zralý muž, který má spoustu zkušeností. Annabelle je sice o dost mladší, ve 25 však tehdy byly neprovdané ženy považovány skoro za staré panny.

Dalším plusem jsou erotické scény. V historických příbězích bývá intimita dost často pouze naznačena, ale ne explicitně popsána. Tady se nám ji dostává plnými doušky. Trochu jsem se bála, aby nebyly tyto scény trapné. Nevím jak vám, ale mě občas určitá pojmenování či přirovnání při sexuálních scénách tak pokazí zážitek, že mi to celé pak přijde trapné a nepatřičné. Tady bylo vše tak, jak má. Všeho bylo tak akorát.

Samozřejmě, jedná se o romantický příběh, takže sem tam se objeví nějaké to klišé nebo scéna, kterou tak nějak očekáváte. Ani samotný konec není kdovíjak překvapující. Ale to už je prostě součástí tohoto typu knih a tak nějak to každá čtenářka očekává. Vlastně myslím, že často tyhle příběhy čteme právě proto, že víme, co nás čeká.

Autorka nám nabízí také spoustu zajímavých vedlejších postav, o kterých bychom chtěli vědět víc. A máme štěstí. I když se příběh Annabelle a Sebastiana v této knize pomyslně uzavírá, v dalších knihách na nás čekají příběhy Hattie, Catriony a Lucie, takže se rozhodně máme na co těšit!

2 23.01.2022

Podle názvu této knihy s překrásnou polorvrdou zelenou obálkou byste si mohli myslet, že se jedná o soubor map. To ale není tak docela pravda, i když mapy tvoří podstatnou část jejího obsahu. Již v úvodu knihy se dozvídáme, že není nutné být znalcem Tolkienova světa, abyste si tuto knihu mohli užít. Je napsána tak, že se v ní dobře zorientuje i člověk, který viděl pouze filmy a žádné bližší informace nezná. :)

Jednou z prvních součástí knihy, se kterou se setkáváme, je propracovaná časová osa Středozemě a Zemí neumírajících. Zde se dozvídáme, že to, co se odehrává ve všemi tolik milovaných knihách je vlastně jen špičkou ledovce propracovaných dějin světa. Další strany a kapitoly nás pak provedou jednotlivými částmi této časové osy.

To a mnohem, mnohem víc se dozvíte, pokud se nenecháte odradit zdánlivou náročností orientace v dějinách. Na první pohled se může zdát, že není možné si zapamatovat všechny názvy a jména, která se v knize objevují, a občas se mi skutečně stalo, že jsem se do nich trochu zamotala, nicméně vždy se mi podařilo pohodlně zpětně nalistovat příslušné stránky a chybějící informace si doplnit.

Kniha je členěna do kapitol a podkapitol. Autor nám vždy načrtne, co nás na následujících stránkách čeká, a následně nám do podrobna přednese detaily.
Takřka na každé dvoustraně na nás čekají překrásné ilustrace, mapy, časové osy a doplňující materiály, které jen umocní dojem ze čtení a potěší čtenářovo oko.

Nicméně pokud jste milovníky knih plných akce a napětí, pak tato publikace zřejmě není pro vás. Čtenář k ní musí přistupovat skutečně jako k atlasu, který mu má pomoci se zorientovat, a který je nabitý především fakty. Není to oddechové čtení a skutečně vyžaduje, abyste se na všechna fakta plně soustředili, jinak vám nebudou dávat smysl a to bude mít za následek pokažený čtenářský zážitek.

10.01.2022

Pan primář je kolekcí jedinečných postřehů, sarkastických poznámek a černého humoru. Původně byla určena jen úzkému kruhu přátel autora, studenta medicíny. Jednotlivé stripy byly (a stále jsou) publikovány na Instagramovém profilu @panprimar, autor však nadále zůstává veřejnosti neznámý. A vlastně se ani není čemu divit, možná by mu jeho vtípky leckdy mohly trochu zavařit. :D

Znáte to, každé povolání má takový svůj soubor vtipů a narážek, které často znají i lidé mimo profesi. Autorovi se zdařile podařilo laické veřejnosti přiblížit, s čím se vlastně takový doktor nebo sestra každodenně v práci setkává. S pacienty je to občas jako s boj s větrnými mlýny. Velmi dobře také znázorňuje ztrátu iluzí mladých mediků, kteří přijdou do práce plni elánu a za chvíli už si ani nevzpomenou, kdy naposledy spali.

Občas nevybíravým způsobem koketuje s nejrůznějšími nemocemi či předsudky a představami, které veřejnost o lékařském povolání má. A občas z některých stripů pod tou maskou vtipu čiší hořkost reality. Dává nám jednoduše možnost nahlédnout pod pokličku tohoto nelehkého a obdivuhodného povolání.

Na první pohled by si člověk řekl, jak jeden obrázek chlapa za stolem s modrým pozadím proložený místy obrázkem zdravotní sestry může někoho ještě pořád bavit, natož jak tyhle obrázky může někdo vydat knižně. Pan primář je ovšem skutečně zábavný a troufnu si tvrdit, že nudit se u něj nebude nikdo.

V neposlední řadě musím zmínit profesionální zpracování, kterým je brněnské nakladatelství Backstage Books již proslulé.

Atypický formát perfektně sloužící svému účelu, desky z příjemného materiálu a kvalitní papír i tisk uvnitř jsou rozhodně obrovským plusem, který jistě spousta čtenářů ocení.

3 10.12.2021

(SPOILER) První část knihy se zaměřuje především na začátky jeho učitelování. Nejprve je plný energie a nadšení, těší se, že předá svým žákům ze sebe to nejlepší. Že jeho hodiny budou zábavné. Pak ovšem zjistí, že žáci ani zdaleka nejsou tak lačni po znalostech a to, co si pro ně Čenda připravil, je vlastně vůbec nezajímá. Co je ale zajímá je to, jak mu co nejvíc znepříjemnit život, udělat si z něj srandu, a nebo se vzájemně neustále hádat. Ovšem nejen děti jsou problém. Za dětmi totiž stojí jejich naštvání rodiče, kteří přeci nejlépe vědí, jak má taková správná výuka vypadat.

V druhé části knihy se dozvídáme detaily z Čendova života, setkáváme se s jeho rodinou, dozvídáme se, proč se vlastně stal učitelem, jak ho vnímá jeho okolí. Prožíváme s ním také jeho vztahy se ženami, se kterými to taky nemá jednoduché. No považte, nevědět, kde je Aljaška? To je seriózní důvod k rozchodu.

Ke konci knihy se pak také objevuje tématika politická a i nám všem dobře známá nejmenovaná nemoc. Dostává se nám také epilogu, ve kterém se dozvídáme, jak to s Čendou dopadlo.

Já jako učitelka jsem se ve spoustě situací, se kterými se hlavní hrdina setkal, viděla. Taky jsem se s nima setkala. Taky jsem se tak cítila. Jsou dny, kdy jsem ráda, že jsem učitelka, a mám pocit, že to všechno má smysl. Ale pak je velká spousta dnů, kdy si říkám, proč to vlastně dělám. Jestli to mám zapotřebí.

České školství je velice specifickou institucí a není vůbec snadné v něm pracovat. Musíte se podřídit spoustě nařízení, držet se plánů, snažit se zavděčit žákům, rodičům, vedení. A věřte, že to opravdu není lehké. Jsem moc ráda, že autor tuhle knihu napsal. Takřka se všemi jeho názory jsem se ztotožnila. Jsem ráda, že prostřednictvím ní může spousta lidí zjistit, co je vlastně školství zač, jak to v něm chodí, a že to učitelé ani zdaleka nemají tak jednoduché, jak si spousta lidí myslí.

Styl vyprávění je příjemný, spousta historek je opravdu vtipných a člověk se u nich dobře pobaví. Na druhou stranu se ovšem rozhodně nejedná o humorné dílo, na naopak. Postupem času z něj při čtení začněte cítit hořkou pachuť života, naší společnosti, předsudků a stereotypů. Myslím, že je to takové příjemné zamyšlení nad naší společností, nad tím, jak se k sobě lidé chovají. A že třeba může někomu otevřít oči a pomoct mu si uvědomit, že není na škodu jít za svými sny, i když je to zrovna možná proti proudu, že se vyplatí stát za svými názory, i když jsou třeba odlišné od těch většinových,a že není špatné dělat věci jinak, lépe.

Také si myslím, že by si tuhle knihu měli přečíst všichni, kteří se do školství chystají. Otevře jim to oči a budou vědět, co je čeká. Mám pocit, že spousta studentů pedagogiky má své ideály, které se ale obvykle moc neslučují s tím, jaké je být učitelem v realitě. A ano, možná by to některé z nich odradilo. Ale aspoň by pak třeba neutekli z každodenní "bitvy," kterou učitelé za katedrou svádí s vědomím, že to opravdu není něco, co by chtěli dělat.

Samotný závěr knihy je pěkně vyvedený, až idealistický. To, jestli já osobně věřím, že je něco takového možné, je vedlejší. Kéž by bylo. Pak by u nás možná bylo líp. Třeba se toho jednou dočkáme.

10.12.2021

Už na první pohled je patrné, že tohle není klasická kniha. Popsala bych ji jako něco mezi encyklopedií, příručkou a nezbytníkem pro každého milovníka steampunku. Na první pohled vypadá trochu jako povídkový sborník, ale není tomu tak. Všech 14 autorů do přispělo svou troškou do mlýna a vytvořilo dílko, které i úplnému laikovi a člověku, který o tomto uměleckém směru nikdy neslyšel, dokáže popsat, co je vlastně zač.

O úvod do knihy a o vysvětlení těch nejzákladnějších principů a historických událostí se nepostaral nikdo jiný než krásná Petra Slováková, která je skutečnou znalkyní steampunku. Její outfity jsou opravdu dechberoucí, takže pokud ji ještě nesledujete, určitě mohu jen doporučit. Není ale jen krásná, je to i velmi talentovaná spisovatelka, která má na svém kontě kromě jiného i román právě ze steampunkového prostředí. Díky ní se tedy dozvídáme, že jak už samotný název napovídá, steampunk se inspiroval především 19. stoletím, neboli stoletím páry. Steampunk jako takový byl původně literárním směrem, zaměřujícím se především na viktoriánský svět, alternativní realitu či historickou fikcí. V průběhu času ovšem získal víc a víc fanoušků, kteří vytvořili množství subžánrů a dovolili steampunku proniknout také do dalších odvětví než jen literatury. I v našem českém prostředí má steampunk velkou základnu fanoušků a "vyznavačů," koneckonců o tom svědčí právě i tato kniha. A že jsou ohromně kreativní, o tom není pochyb!

Dále se zde dozvíme, jak se ve stylu steampunku můžeme oblékat, jaké doplňky jsou vhodné a jaké nikoliv, jak mají dámy správně používat korzet, či jaký účes nejlépe podtrhne váš outfit.

Velmi zajímavou je také kapitola o steampunku jako hudebním žánru. Věděli jste například, že máme českou steampunkovou kapelu jménem Clockwork animals? Můžete si o ní přečíst ve vyprávění její zakladatelky Martiny Bellovičové.

Nejméně polovinu knihy pak tvoří návody na vytvoření nejrůznějších doplňků a ozdob, které jsou tak detailní a skvěle popsané, že nehrozí, že byste měli s výrobou problémy. Tedy možná až na výrobu steampunkových houslí, které jsou sice nádherné, ale hádám, že většině z nás se na půdě neválí staré housle.

Knížku pak krásně uzavírá propojení steampunku a moderních technologií a také tipy a triky na to, jak tyto moderní technologie, jako třeba mobilní telefon, zapojit do vašeho outfitu.

1 10.12.2021

Už od prvních stránek vás příběh vtáhne a nepustí. Události mají rychlý spád a vy po chvíli zjistíte, že vám stránky mizí pod rukama. Zkraje jsem si myslela, že se bude větší část knihy odehrávat ve vesmíru, ale k mému překvapení tomu tak vůbec nebylo. A ve výsledku to bylo překvapení velmi příjemné, protože autorka si opravdu dává záležet na detailech, správnosti všech výpočtů a údajů, které při psaní dokonce konzultovala s příslušnými odborníky, dokonce i s astronauty! A to je za mě opravdu důležitá přidaná hodnota. Je skvělé vědět, že informace v knize nejsou jen náhodná data, ale reálné údaje.

Elma je úžasně zajímavá postava. Je tak trochu geniální, protože už ve 14 chodila na univerzitu, kde studovala matematiku, aby se z ní mohla stát výpočtářka.
Jak si jistě dovedete představit, v 50. letech nebylo úplně obvyklé, aby ženy takto studovaly. A také tato skutečnost stojí za jejími panickými atakami, kterými trpí, kdykoliv je pod drobnohledem lidí, především novinářů a fotografů. Jak jsem již zmiňovala, za války létala jako pilotka WASP, takže má v repertoáru spoustu zážitků z létání na různých typech letounů a velice ráda o nich mluví. Dokonce dochází do klubu, kde se s ostatními pilotkami vzájemně podporují. Je také Židovka, takže se dozvídáme alespoň trochu z židovských reálií, což je samo o sobě velice zajímavé. V neposlední řadě je to ohromně chytrá a odvážná žena, která touží cestovat do vesmíru.
Ve zkratce má ráda spoustu věcí, které mám ráda já. Létání miluji, není nic krásnějšího než se prohánět mezi mraky. Vesmír a cestování do něj mě fascinuje. A čas od času trpím panickými atakami. Z Elmy tento fakt dělá ohromně lidskou a uvěřitelnou hrdinku. Nemám zrovna ve zvyku si oblibovat hlavní hrdinky, ale Elmě jsem fandila od začátku do konce.

Velice se mi líbí také fakt, že její manžel, ač pracovně na vyšší pozici, ji zbožňuje a podporuje a vždy za ní rád zajde pro radu. Je pro ni tedy velkou oporou ve chvílích, kdy se cítí nejistá, potýká se s šikanou či diskriminací ze strany nejen mužů a pomáhá jí splnit si svůj sen.

Velkou roli v celém příběhu rozhodně hraje i rodina, i když v tomto případě v trochu jiné formě než obvykle. Víc ale nechci prozrazovat, abych vás o něco nepřipravila.

Důležité také je, že se kniha zaměřuje i na problematiku rasismu, jelikož spousta Elminých kamarádek se s ním bohužel musí potýkat. Musím říct, že nemám ráda hyperkorektnost dnešní doby a štve mě, jak v každém filmu či knize musí být zastoupená každá rasa, každé náboženství a podobně, ale tady mi to nevadilo. Naopak, bylo to velice nenucené a všem holkám jsem moc fandila.

Moc pěkným detailem jsou také dobové titulky z novin, které doprovází začátek každé nové kapitoly.

Je těžké popsat atmosféru celého příběhu. Jsou zde chvíle, které jsou smutné, napínavé, vtipné i romantické. Každý si zde přijde na své. A i když je hlavní postava žena, která bojuje o své postavení mezi muži, myslím, že se tento příběh bude rozhodně líbit i mužům. Konec knihy je velmi otevřený, protože na něj přímo navazuje další díl knihy, na který se už teď moc těším!

1 10.12.2021

Atmosféra celého příběhu je naprosto neuvěřitelná. Jako by ji čtenář byl schopen vnímat skrze stránky...tu beznaděj a prázdnotu, to malé zrnko naděje někde v dálce.

Byla jsem do děje vtažena takřka okamžitě a během prvních kapitol jsem až odmítala uvěřit tomu, že by tenhle příběh mohl být tak skvělý. Pořád jsem měla trochu obavu, že přijde něco, co mě zklame, co můj názor změní. Nepřišlo. Brilantní dějová linka, atmosféra, hluboce promyšlené postavy a jejich pohnutky provází čtenáře od začátku do konce.

Každá z postav si nese své břímě, nikdo z nich není bezstarostný. Každý má důvod být ochoten vzdát se všeho a několik let riskovat i to poslední, co jim zbylo - holý život. Něco takového je člověk schopen udělat obvykle jen z hluboké lásky k někomu dalšímu. Ať už je to partner, děti, rodiče. Není to vždy snadné a naši hrdinové často pochybují. Pochybují, zda to, co dělají, má vůbec smysl. Jestli to za to všechno stojí. Jestli až se po letech znovu vrátí do normálního života ještě vůbec bude k čemu se vracet. Zda na ně někdo bude čekat.
Postavy poznáváme postupně víc a víc, dostáváme se hlouběji do jejich minulosti, zjišťujeme, proč byli ochotni podstoupit něco tak složitého.

Děj ubíhá závratným tempem a i když se prostředí děje takřka nemění, nejsou zde zbytečné, hluché pasáže. Vše, co je řečeno, má nějaký význam, něco se nám snaží ukázat, připravit na to, co přijde.
Akce v podobě soubojů či fyzických střetů zde prakticky není, není však potřeba. Veškeré drama se bez ní obejde. A vy budete s každou další kapitolou toužit pochopit ty drobné detaily, které vám stále unikají mezi prsty, ty drobné souvislosti, které vás nevyhnutelně dovedou k rozuzlení celého příběhu. Celý příběh nutí čtenáře k přemýšlení nad tím, jak by se asi v takové situaci zachoval on sám a nutí ho také prožívat psychicky náročné situace spolu s hrdiny, což není vždy jednoduché. Já sama musím říct, že příběh měl poměrně velký dopad na mou psychiku a na konci mě dokonce dojal.

A samotný konec? Už jsem měla sto chutí se rozzlobit nad tím, že autorka zapomněla některé věci dovysvětlit. Ale naštěstí vždy čtu poděkování na konci knihy, a tady jsem se díky němu dozvěděla, že pokračování už je na cestě.

Mám pocit, že mezi čtenáři stále panuje názor, že velmi mladí autoři nemohou napsat stejně kvalitní knihu jako autoři s letitou praxí. Do jisté míry se se zkušenostmi psaní samozřejmě zlepšuje, ale já osobně si myslím, že pokud má autor talent, je úplně jedno, jestli mu je 15 nebo 50. A rozhodně si myslím, že by se čtenáři neměli nechat odradit věkem autora, případně si podle něj vytvářet předsudky. Kniha Převozník je toho rozhodně důkazem.

2 10.12.2021

Zatímco první kniha Daniela Šmída, Smart Casual, byla průvodcem odívaní gentlemana, Etiketa domácí se věnuje neméně důležité stránce projevu - vystupování. Posloupnost je vlastně zcela logická. Při prvním setkání si prohlédneme danou osobu a teprve po zrakovém vjemu, který můžeme označit za první dojem, přechází naše pozornost na vystupování.
Každý den s někým jednáme a je jedno, zda se jedná o pracovní jednání, rodinný život, či přátelské setkání.

Vystupování, chování, jednání a vychování má svůj počátek již v útlém dětství. Přeci jen právě děti přejímají chování a jednání rodičů. Vytvoří si na základě pozorování, příkazů, či nařízení soubor jistých norem chování na základě výchovy. Rodiče a prarodiče, někdy i starší sourozenci, nám vštěpovali, jak se máme chovat při obědě, hlavně nemluvit s plnou pusou, nesrkat a nešoupat nohama. Zároveň nám bylo vštěpováno, že pokud potkáme někoho staršího, musíme jej s úsměvem pozdravit. Nesmím ani opomenout otevření dveří dámě či uvolnění místa v hromadné dopravě ženám či starším osobám. Ačkoliv nám milující rodiče předávali své zkušenosti v oblasti chování - etikety, nebyli nám schopni předat vše, neboť některé situace nemuseli zažít a pokud ano pak jen zcela ojediněle. A právě Etiketa domácí vás připraví na tyto ojedinělé, výjimečné situace…vlastně nejen na ně. Ve chvíli, kdy jsem si poprvé prohlédl Etiketu domácí, bylo mi zcela jasné, že je více než důstojným nástupcem již zmíněné Smart Casual. Nádherná vazba z úžasného materiálu, kvalitní papír a mnoho nádherných ilustrací jsou pomyslnou třešničkou na dortu etikety. Nyní mne prosím následujte, projdeme si jednotlivé kapitoly.

Etiketa domácí své stránky otevírá jak jinak než v našich domovech a jejich obyvatelích. Knihu bych osobně rozdělil na dvě části. Ta první, domácí, vás postupně provede každou jednotlivou místností od vstupních dveří přes obývací pokoj, jídelnu až po půdu či sklep. Jakmile si projdete jednotlivé místnosti, seznámí vás s chování vůči jednotlivým obyvatelům, ale vůči vám samotným. Na chvíli bude i učitelem, neboť vám přináší klíčové informace, rady a doporučení, jak učit děti dobrým mravům a komunikovat s vaší rodinou. Druhá část, „exteriér,“ vás poté provede situacemi, které vás budou provázet mimo vaše obydlí. Jedná se například o práci z domu, já vím, já vím, ale jistě mi dáte za pravdu, tedy alespoň ti z vás, kteří pracují z pohodlí domova, že se jedná o jiný „domov“ než ten v němž relaxujete a trávíte volný čas. Podíváme se rovněž i za přáteli, na svatbu, smuteční obřad, hotel, restauraci, divadlo či nákupním dům.

Pan Šmíd jistě myslel na každou možnou situaci, která může nastat, a snaží se nás na ni připravit. Na chvíli se tak vžil do role našich rodičů, vychovatelů, učitelů formou příjemnou, ba přímo uklidňující. Po celou dobu hovořil velice vyrovnaně, byť možná sem tam zvedl varovný prst, který nás ovšem neměl kárat, nýbrž dodat důležitosti slovům. Nebyly opomenuty například ani vzory dopisů, dětské hry či servis vína.

Daniel Šmíd napsat opět úžasně čtivou knihu, rádce pro všední i nevšední situace.

Hodnocení: 100%

3 05.12.2021

Už při prvním doteku jsem věděla, že EXOToulky budou něco speciálního. Povrch obálky mi ihned evokoval povrch cestovního pasu. Po otevření jako první spatříte krásnou mapu světa, která je, stejně jako všechny ostatní ilustrace v knize, vytvořena technikou linorytu doprovázeného akvarelem.

Zkraje jsem si myslela, že půjde o klasický cestopis, kde bude autor popisovat svou cestu z bodu A do bodu B v různých zemích světa, jak podtitul knihy napovídá. Jak jsem se spletla!
Pan Lukeš měl to štěstí, které by si jistě přála mít spousta z nás - narodil se totiž do cestovatelské rodiny. Už od útlého dětství tak měl šanci poznávat svět, navštěvovat ta nejroztodivnější místa na naší planetě a prožívat dobrodružství, která často hraničí až s šílenstvím. :)

Tahle kniha není obyčejným cestopisem. Je totiž výběrem toho úplně nejlepšího, nejzajímavějšího, nejnebezpečnějšího, nejděsivějšího a nejvtipnějšího, co autor za 30 let svého života zažil.
Celá kniha je rozdělena do 6 sekcí podle tipů zážitků.
Nevěřili byste, kolikrát autor balancoval na hraně života a smrti. Kolikrát mu hrozilo nebezpečí. Co všechno dokázal sníst. Na jakých bizarních místech se ocitl. Jaké zvláštní lidi potkal.

Vzhledem k tomu, že se jedná skutečně o výběr toho nejlepšího, čtenář prakticky nemá šanci se nudit. Jedno dobrodružství stíhá druhé, někdy Julius cestuje sám, někdy s rodiči, někdy s přáteli. Každá kapitola je označena názvy států, ve kterých se příhoda odehrála a skoro v každé kapitole na nás také čeká zajímavý zeměpisný či politický fakt, který zase o kousek rozšíří naše čtenářské obzory.

Dozvídáme se například jak autor bojoval o život po střetu s nejjedovatější medúzou na světě, jak se probudil s obří kocovinou na japonském chodníku, jak vyrazil pitvat ploštice na Kubu nebo jak se z něj z hodiny na hodinu stal milionář. (A pak zase z hodiny na hodinu obyčejný člověk.) Opravdu mě potěšilo, že se jedná převážně o zážitky ze zemí mimo Evropskou unii, jelikož exotika mě vždy lákala a mohla jsem se do ní zatím podívat alespoň skrze stránky téhle knihy.

Styl psaní je velice příjemný, není vulgární a přesto je vtipný. Autor čtenáře nikam netlačí, jen nenuceným způsobem předává své historky, které jsou psané krásným, květnatým jazykem. A ať už se potácí od jednoho průšvihu k druhému nebo bojuje o holý život, zachovává neuvěřitelně pozitivní náboj, který protkává celou knihu.

Poslední třešničkou na "dortu" je 14 úkolů, které čtenáři v průběhu čtení mohou prostřednictvím mobilní aplikace řešit a sbírat za ně body.

Z této knihy se pro mne opravdu stala srdeční záležitost a jedná se o jednu z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla. Nemohu jinak než všem ze srdce doporučit!

2 25.11.2021

Musím říct, že návrat k Lubošovi byl jako návrat domů. V Podivném přátelství mi ohromně přirostl k srdci. Každý další případ nám přidává nové dílky do skládačky jeho života, protože jak v Přestaň se bát, tak i v předchozí knize, se případy odehrávají v různých obdobích Lubošova života. Potkáváme se s ním jako s mladíkem, mužem v nejlepších letech či důchodcem (s čímž se odmítá smířit). Je to akční muž, který si nenechá nic ujít, je hlučný, je ho všude plno a ne každý ho má úplně v lásce, ale to jsou právě vlastnosti, díky kterým se dokáže čtenářům dostat pod kůži. Lubanovi prostě nejde nefandit. Nejlepší pro mě na celém systému psaní paní Svobodové je to, že ve většině případů figurují jeho známí a rodina, což přidává na napětí a celistvosti.

Stejně je to s jeho kolegyní Kamilou, jejíž život také postupně sledujeme - v této knize se dozvídáme víc o jejím vztahu s manželem, kterého potkala při práci na jednom ze svých úplně prvních případů, seznámíme se také s její dcerkou Andulkou, Lubošovou kmotřenkou.
Okruh přátel a známých se v průběhu všech případů rozrůstá a nabaluje a je to vskutku kouzelné. Ukazuje nám to sílu rodiny a přátelství a také potřebu toho mít někoho, na koho se můžete spolehnout, a o koho se můžete opřít.

Co se týče jednotlivých případů, i tady to pro mě bylo podobně jako u Podivného přátelství - první případ byl sice fajn, ale až tak moc mě nezaujal. Druhý případ začal nabírat na obrátkách a já toužila víc a víc vědět, jak to celé dopadne. A poslední případ...tak tam už se stránky otáčely samy. Mám pocit, jako by paní Iveta schválně nechávala vždy to největší napětí na konec knihy, i když je složena z několika různých případů.

Styl vyprávění je opět velmi osobitý, nicméně už jsem z předchozí knihy věděla, co mám čekat, a tedy mi nepřipadal tak neobvyklý, jako minule. Možná se vám kniha bude zkraje trochu hůř číst, než se zorientujete v tom, kdo zrovna mluví, či kde se daná věc odehrává, po chvíli si však zvyknete a budete si moct tuhle parádní jízdu užít. Nicméně bych však doporučila začít nejprve Podivným přátelstvím, pokud jste ho ještě nečetli, jinak budete možná lehce zmateni z toho, kdo je kdo.

Já rozhodně mohu knihu jen a jen doporučit. Teď už mi zbývá jen pořídit si Misionáře, ve kterém také figuruje Luboš, a nebo čekat, jestli paní Svobodová napíše nějaké další příběhy právě s ním.

1 11.11.2021

Musím říct, že začátek příběhu mě neskutečně chytl. Hodně mi připomněl Cassandru Clare a její lovce stínů. Byla jsem do děje vtažena až po uši a nemohla jsem se dočkat, co bude dál. Zhruba v polovině knihy jsem ale došla do bodu, kdy mě dějová linka začala trochu nudit. Jako by se prvotní náboj někam vytratil.

Akce sice bylo v průběhu celé knihy dost, ale tak nějak mi připadalo, že se opakovalo pořád to samé dokola - tréning, boj, nepřítel, zranění, ošetřování, Roxy a Shaw. Po chvíli už to prostě nebylo ono, a tak mi celkem dlouho trvalo, než jsem se tímhle "hluchým" prostředkem prokousala. Ke konci knihy se konečně objevil hlavní záporný hrdina a opět se začalo dít něco zajímavého, došlo ke změně prostředí a objevily se nové postavy. Jelikož se jedná o první díl poměrně rozsáhlé série, je konec dosti otevřený a předpokládám, že druhý díl na něj plynule navazuje.

Příběh je vyprávěn v ich formě a dostává se nám kapitol z Roxyina i Shawova úhlu pohledu. Romantická linka mezi nimi a je milá, díky střídání úhlu pohledu víme, co se kterému z nich honí hlavou, ale nijak zvlášť mě neoslovila. Prakticky celou dobu popírali, že je to k tomu druhému přitahuje, a když už k něčemu došlo, zase se stáhli a přemýšleli nad tím, jestli to vlastně chtějí. Ve výsledku ale v tomto díle skoro k ničemu nedošlo, a to mě trochu mrzelo. Vzhledem k tomu že tahle knížka spadá do kategorie New Adult, čekala jsem něco trochu peprnějšího.

V knize je opravdu velké množství vedlejších postav a celkový systém lovecké hierarchie je dobře propracovaný. Vzadu v knize se nám dostává rejstříku se všemi postavami, jejich věkem, speciálními schopnostmi a zařazením. Přiznávám, že bez tohoto rejstříku bych se asi neobešla, neboť i na konci knihy jsem si některé postavy stále pletla a nebyla jsem si jistá, kdo je kdo.

Celkově bych tedy své dojmy shrnula jako spíše pozitivní až neutrální. Myslím, že by neuškodilo, kdyby některé (dle mého názoru) zbytečné pasáže byly zkrácené, a kdyby byla romantická linka více rozpracovaná, čehož se nám možná dostane v následujících dílech. Druhý díl si nejspíš přečíst chtít budu a podle jeho kvality se uvidí, jestli za to bude stát i zbytek série. :)

Hodnocení: 70%

1 21.10.2021

Musím říci, že příběh Alana a Joea je moc krásný a dojemný. Nečekala jsem, že ve mě vyvolá až takové emoce, přeci jen jsem si říkala, že je to poměrně krátká kniha, takže v ní nejspíš nebude dostatek prostoru pro vybudování vztahu k postavám a příběhu jako takovému. Naštěstí jsem se ale mýlila a pan autor dokázal skutečně vykreslit důvěryhodný příběh a uvěřitelné postavy, ke kterým si čtenář chtě nechtě svůj vztah vytvoří.
I navzdory všem nepřízním osudu zůstává většina z postav pozitivní a příběh je tedy spíš odpočinkovým čtením než dramatem.

Děj rychle ubíhá a i když se vlastně většina z něj odehrává na statku, pořád se něco děje. Stále se dozvídáme nové a nové klíčové údaje o postavách a jejich minulosti. Autor často problematiku "nakousne" a vrátí se k ní až o něco později, jako by testoval pozornost čtenářů, zda jsou schopni si fakta spojit a události propojit.
Akci jako takovou tady příliš nehledejte, vše je spíše na rovině vztahové a psychické, na rovině životních osudů a zkušeností.

Kniha je členěna do kapitol, některé kapitoly jsou z pohledu Alana, některé jsou z pohledu ostatních postav, aby čtenář mohl nahlédnout do pozadí příběhu - jinými slovy, aby věděl o trochu víc než hlavní hrdina, aby byl tak trochu "napřed."
Celá knížka je pak doprovázena vkusnými a moc povedenými ilustracemi, které pěkně dokreslují atmosféru, která je na jednu stranu velmi uvolněná, ale na druhou stranu nad ní visí temný závoj.
Jediné mínus, které ovšem není ani tak chybou autora, je poměrně častý výskyt chyb v textu, a to třeba i v záměně jmen hrdinů.

Ve výsledku je délka příběhu tak akorát. Není ani příliš krátký, ani příliš dlouhý. Nicméně bych si o téhle partičce hrdinů s radostí přečetla i něco více. :)
Vřele doporučuji všem, kteří rádi čtou o nevšedních mazlíčcích a lidech zkoušených osudem, kteří se i navzdory všemu špatnému dívají na svět pozitivně.

3 19.10.2021

Po přečtení autorčiny první knihy Dopis jsem již tak trochu měla představu o tom, co mě v její druhé knize, Klíč, čeká. A moc jsem se na to těšila, neboť jsem velkou fanynkou příběhů, které prolínají vícero dějových linek a ve kterých čtenáře čeká velké a spletité rozuzlení záhady, která se proplétá skrze celou knihu. A autorka mě ani tentokrát nezklamala.

Čím déle čtěte, tím více vám začne docházet, co se tenkrát asi stalo a k čemu to vedlo. Postupně vyměňujete neznámé v rovnici příběhu za fakta a blížíte se velkolepému finále, kde konečně zapadnou všechny dílky skládanky do sebe. V tu chvíli ale již tak nějak tušíte, jak celý příběh dopadne.

Prostředí ústavu pro duševně choré je opravdu nesmírně autenticky vylíčené, až máte pocit jako byste ho sami znali, jako byste se snad procházeli po jeho chodbách spolu s pacienty a sestrami. Některé situace, ve kterých se setkáte s chováním typickým pro duševně nemocné lidi, jsou opravdu silné, jiné trochu nechutné a nebo vyloženě nepříjemné. Není to nic pro úplně citlivé povahy.

Mě osobně byly sympatické všechny tři hlavní hrdinky, i když Amy byla občas zralá na proplesknutí, což bylo ale v její situaci pochopitelné. Jen si představte, že vás lidé, kterým věříte nejvíc ze všech, vaše rodina, zavře do ústavu, a vy nemáte nejmenší tušení proč. Co jste provedli tak strašného, že s vámi chtěli přerušit veškerý kontakt. Musí to být naprosto nesnesitelné. Každá postava, včetně těch vedlejších, si nese své životní jizvy a šrámy, svá zklamání a občas i pocit viny za to, co provedly. Vše je naprosto uvěřitelné.

V knize Klíč podle mě paní Hughesová posunula své spisovatelské schopnosti na úplně nový level, který by ve své kategorii jen těžko hledal konkurenci. Knize nemám absolutně co vytknout, zhltla jsem ji během několika večerů a vzpomínat na ni budu jistě ještě velmi dlouho.

5 06.10.2021

Fantasy jsou obvykle příběhy vyprávějící o hrdinných válečnících zachraňující spanilé děvy. Fantasy jsou obvykle příběhem rytířů, mágů bojujících proti zlu. Fantasy jsou bojem dobra se zlem. Ač jsem rád, když ve skutečnosti vyhraje spravedlnost a dobro tak porazí zlo, ve světě fikce, ve světě knih, filmů či komiksů jsem velice rád za každou chvíli, za každou jednu knihu, která vypráví jiný příběh… příběh kdy dobro je relativní, příběh, který vám dá ochutnat agónie, pomsty a nenávisti a přesně takový je příběh našeho hrdiny Zakhara.

Zakhar by vlastně mohl být i kladným hrdinou, ale to by k němu život nesměl být až tak krutý. Pod tíhou všech událostí, všech křivd, každého okamžiku kdy jej někdo ranil, se nemůžeme ničemu divit. Zakhar se tedy naučil spoléhat jen sám na sebe, na svůj vlastní instikt a především sleduje jen a pouze své cíle. Je tedy vlastně záporná postava? Je hrdinou jež sleduje vlastní cíl nebo je ukázkovým záporákem?

Cesta do neznáma začíná přesně tam, kde končí Na hraně temnoty, tedy na počátku dlouhé cesty k nejtemnější knize, jež spatřila světlo světa. Společně s karavanou, jejíž hlavou je kupec Božidar, v níž třímá roli čaroděje, se vydáváme na dlouhou cestu. Jak jistě tušíte, nebude se jednat o procházku rozkvetlou zahradou plnou nádherných květin rozličných vůní, udržovaného trávníku a vzrostlých stromů poskytujících útočiště před slunečními paprsky. Namísto vůně květin a zpěvu ptáků je Zakhar mučen a trýzněn vlastními myšlenkami, které jej přivádějí k hranici šílenství. V jednu chvíli vnímáte okamžiky nekončící agónie, v jinou pak směsici psychedelického šílenství. Místy jsem se divil, že Zakhar nebyl zavřený v příslušném ústavu. Jenže…

Jenže každou další stránku čtete rychleji, dychtivěji a pak… a pak se začnete smát nad fantastickým humorem, který je pod tíhu temnoty umně a naprosto nenásilně vložen. Tyto vtipné prvky vůbec neruší celý ráz knihy a pouze mají čtenáře, aspoň na chvíli, příjemně naladit.

Musím říci, že díky vhodně dávkované akci, tedy přesněji řečeno preferenci spíše psychologické roviny vyprávění, je kniha neuvěřitelně čtivá a chytlavá. Velkým přínosem jsou rovněž ilustrace, které mi vyhovují svým konceptem mnohem více než předchozí černo-červené fotografie. Jejich zpracování vás donutí jen tak sedět a vychutnávat si jejich provedení.

Přemýšlel jsem jak vhodně uzavřít hodnocení, ale jediné co mne napadá je, že Cesta do neznáma je tím příslovečným větrem do plachet fantasy. Cesta do neznáma je přesně tím, co u všech hrdinů potřebuji. Cesta do neznáma je výjimkou, jež si zaslouží vaši pozornost.

24.09.2021

Děj Dopisu sestává ze dvou linek - jedné sledující osudy Tiny Craigové druhé sledující příběh Billyho Stirlinga. Obě linky se krásně prolínají a vzájemně doplňují, co se dozvíte v jedné je více rozvedené v té druhé. Spolu s hlavními hrdiny je čtenář nucen projít situacemi, ve kterých by se dobrovolně nechtěl ocitnout nikdo. Nechci být příliš konkrétní, ale připravte se na velkou dávku násilí, zoufalství, bezmoci a bolesti.

Spád celého příběhu je velmi rychlý, neustále se něco děje a proto je velmi těžké knihu odložit. I když spolu s hrdiny trpíte, chcete prostě vědět, co bude dál, jak to celé dopadne.

Jednotlivé postavy jsou pak skvěle vykreslené, i když už od samého počátku víte, kdo je vlastně "padouch" a kdo stojí na straně dobra. Víte, komu budete fandit a od koho můžete čekat to nejhorší. A "záporaci" jsou tak přesvědčivé vedlejší postavy, že vás donutí jimi opovrhovat a v duchu kroutit hlavou nad nespravedlností, kterou jsou schopni páchat.

Jelikož se Billyho dějová linka odehrává během čtyřicátých let minulého století, setkáváme se zde také s problematikou tehdejší společnosti, toho, co tehdy bylo a nebylo "přípustné" a jak kruté občas bylo řešení těchto nepříjemných situací i za cenu toho, že přijdete o své nejbližší.

Musím přiznat, že jsem od knihy čekala něco podobně příjemného jako Poslední dopis od tvé lásky z pera Jojo Moyesové (a co se týče samotného nápadu, myslím, že se zde asi paní Hughesová hodně inspirovala), ale dostala jsem příběh skrz naskrz protkaný bolestí. Jestli je to dobře nebo špatně nedokáži říct, nicméně rozhodně vím, že obě dvě knihy za to stojí. Pokud tedy máte rádi příběhy o lásce, které nejsou jen samá "duha a jednorožci" a příběhy, ve kterých se prolínají dvě časově velmi vzdálené a přesto propojené dějové linky, je Dopis napsán přesně vám na míru. A já nemohu jinak než knihu upřímně doporučit, protože je napsána vskutku brilantně!

7 28.08.2021

Terapie vínem je kniha plná naprosto uvěřitelných příběhů, se kterými se už každý z nás v životě setkal, ať už sám, či u jiných. Lucka se jako autorka posouvá dopředu a její styl psaní je neodolatelný. Musíte číst dál a dál, kniha se prostě nedá odložit.
Přiznám se, že jsem čekala tak trochu další z mnoha "tuctových" příběhů o nevěře a lásce, kterých je na knižním trhu spousta.
Jenže Terapie vínem je tak nějak...nu, omamná jako ono slovutné víno. Jazyk, kterým je kniha psaná, je neskutečně autentický. Věty nepůsobí kostrbatě. Rozhovory vám v hlavě zní tak, jak byste je v reálném životě skutečně řekli, nic strojeného.

Dějové linky se krásně proplétají. Postupně se střídají kapitoly z pohledu všech pěti kamarádek. Na začátku jsem měla trochu problém se orientovat v tom, která je která. Tak jsem si musela ke každé vymyslet nějaké "poznávací znamení." Postupem času se to zlepšilo. Na druhou stranu bych ale nechtěla, aby byl pohled některé z hlavních hrdinek vynechán, to by byla velká škoda. Je to tedy něco za něco.

Myslím, že se v příběhu najde každá žena, ať už mladší či starší. Každá z nás o sobě někdy pochybuje. Bojuje s problémy. Se vzhledem. Se strachem z mateřství. S problémy ve vztahu. Tahle kniha je tak trochu terapií i pro své čtenářky. Přiměje člověka zamyslet se nad svými problémy. Opravdu jsou tak zlé? Nebo jsou v životě důležitější věci? Netrápíme se zbytečně ve vztahu, ve kterém nejsme šťastné? Měly bychom se mít rády takové, jaké jsme? Na tyhle i spoustu dalších otázek v knize můžete i nemusíte najít odpovědi. Rozhodně to ale stojí za zkoušku.

Jediné, co mi na příběhu trochu vadilo, bylo, že se některé scény v různých variacích opakovaly v několika dějových linkách. Maličko to ubíralo na jeho kouzlu. Stejně tak jako některé momenty, ve kterých si postavy hleděly do očí tak intenzivně, až létaly jiskry, a podobně. To jsou ale drobné detaily, které mohu s klidným svědomím přehlédnout a příběhu na kráse nijak zvlášť neuberou.

Rozhodně tedy mohu doporučit všem ženským, romantickým duším, ale i těm, které si prochází těžkým životním obdobím a hledají z něj cestu ven.

2 23.06.2021

Děj pokračování Návodu na vraždu pro hodné holky je napínavý od začátku do konce. Musím říct, že jsem se trochu obávala, aby pokračování na podobné vlně nebylo jen pouhou snahou vytěžit ze zápletky co nejvíc. Bála jsem se, že to bude nuda, že se budou opakovat stejné události jako z předchozího dílu. Naštěstí se ani jedno z toho nestalo a mě příběh pohltil stejně jako u první části!

Co se mi však líbilo ještě víc byl obrovský osobnostní vývoj Pipy. Vždycky jsem nesnášela postavy, které byly 100% dobré a bojovaly jen čestnými metodami. Proto se mi nesmírně líbilo, když si Pipa uvědomila, že člověk nemusí být vždy za každou cenu milý, nemusí vždycky všem vyhovět, nemusí vše dělat tak, jak se po něm chce. A že někdy je prostě nutné udělat i něco, co není považováno za správné. Tím si mě tahle holka omotala kolem prstu ještě víc než kdy dřív.

Oproti prvnímu dílu se tahle část bude rozhodně líbit všem, co fandí podcastům a příběhům typu "Opravdové zločiny." Hlavní dějová zápletka je do detailů promakaná, měla jsem častokrát husí kůži. Vše dává perfektní smysl a když si uvědomíte, jak to všechno vlastně bylo, je to až neuvěřitelné. Opravdu obdivuji autorčinu fantazii a talent na vymýšlení propracovaných zápletek. Celý příběh je opět propletený graficky zpracovanými konverzacemi či záznamy z rozhovorů, což čtení zpříjemňuje.

Knihu mohu rozhodně jen a jen doporučit!

2 06.06.2021

Musím přiznat, že když jsem před časem četla Nyxii, byl to sice pěkný příběh, ale prostě mu něco chybělo. Postavy byly takové... ploché, naivní. Proto jsem byla z jedné části zvědavá a z druhé trochu skeptická, když jsem se do Vládců popela pouštěla. A hned první stránky mě přesvědčily o tom, že se Scott jako autor posunul o obrovský kus vpřed. Příběh mě okamžitě vtáhl, líbilo se mi postupně odhalovat fungování světa a uspořádání společnosti.

Co se týče originality příběhu, nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. O koňských fénixech jsem slyšela poprvé v životě, což je rozhodně jen a jen dobře. Celý příběh těchto tvorů a jejich fungování je skvěle promyšlený, takže všechno šlape tak jak má.

Postavy jsou skvěle propracované. Střídají se kapitoly ze třech úhlů pohledu, jeden za každého hlavního hrdinu. Kapitoly z pohledu Pippy jsou navíc výjimečné. Jsou psány takzvanou du-formou, tedy v druhé osobě (ty jdeš a něco uděláš...). Na nic podobného jsem v knize ještě nenarazila. Překvapivě se to četlo velice příjemně, dějovou linku to zpestřilo.

Co se týče samotných postav, Adrian ani Imelda mi k srdci dvakrát nepřirostli, paradoxně nejvíc jsem si oblíbila Pippu a následně i Quinn. (Ale o té nebudu spoilerovat.)

Kapitoly jsou vyvážené, všechny postavy dostanou stejný prostor pro to si čtenáře získat. Děj ubíhá příjemnou rychlostí, nic není uspěchané ani naopak zbytečně protahované. Konec je velice uspokojivý. Jedna podstatná zápletka příběhu se vyřeší a druhá se začne rozplétat. A na to, jak to celé dopadne, si budeme muset počkat do dalšího dílu.

05.04.2021