Učytelskej
Jaroslav Konvička
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477454/bmid_ucytelskej-NHU-477454.jpg
4
26
17
Čenda je učitel. Bylo těžké si to přiznat. Život měl nalajnovaný jako fotbalový stadion. Když se ho v dětství zeptali, čím hodlá být, až vyroste, otevřel ústa nabitá slovy jako kosmonaut, kovboj, traktorista, ovšem otec s ním měl jiné plány. Zatímco tedy před tabulí válčí se třídou čtrnáctiletých rošťáků a jeho donkichotská povaha naráží na zkostnatělost školství, ve volném čase svádí vnitřní boj o vlastní identitu. Pomůže mu láska k mladé asistentce najít cestu z labyrintu sebelítosti? Podaří se mu napravit pošramocený vztah s otcem? Může se vůbec učitel transformovat zpět v člověka? A přestanou se někdy uživatelé Twitteru hádat? Učytelskej je sondou do duše mladého kantora z pohraničního městečka v zapomenutém kraji, který se dostane na samou hranu vlastní důvěry v systém, jenž nás obklopuje několik set let. Se sarkasmem sobě vlastním se vydává na "donquijotský" boj se zarezlými školskými mlýny i společenskými předsudky. Jaroslav Konvička ve své třetí knize přichází se satirickým románem o neduzích českého školství a společnosti, o pátrání po smyslu a úprku před jiskrami syndromu vyhoření.... celý text
Přidat komentář
Že to učitelé nemají vůbec jednoduché, jsem vzhledem ke svému čtrnáctiletému puberťákovi, kterého mám doma, tušila. Po přečtení této knížky před nimi už i smekám! Vydržet občasnou nezkrotnost dnešních dětí musí být neskutečně náročné. Pěkný román o strastech a radostech obyčejného kantora vyučujícího na základní škole.
Čekala jsem vesele i smutnější příběhy zpoza učitelské katedry, což se vyplnilo, ale rušivé mi přišly scény s Babčákem a politickou scénou. Závěr je úplně pohádkový- v březnu 2020 se školy zavřou kvůli covidu. Po zdolání první vlny si rodiče uvědomí, jak mají učitelé těžkou práci, když krotí jejich děti, s nimiž teď museli být zavřeni doma na distančce, a učitelé (i staré struktury) si z online výuky vezmou nové metody a přístupy.
(SPOILER)
První část knihy se zaměřuje především na začátky jeho učitelování. Nejprve je plný energie a nadšení, těší se, že předá svým žákům ze sebe to nejlepší. Že jeho hodiny budou zábavné. Pak ovšem zjistí, že žáci ani zdaleka nejsou tak lačni po znalostech a to, co si pro ně Čenda připravil, je vlastně vůbec nezajímá. Co je ale zajímá je to, jak mu co nejvíc znepříjemnit život, udělat si z něj srandu, a nebo se vzájemně neustále hádat. Ovšem nejen děti jsou problém. Za dětmi totiž stojí jejich naštvání rodiče, kteří přeci nejlépe vědí, jak má taková správná výuka vypadat.
V druhé části knihy se dozvídáme detaily z Čendova života, setkáváme se s jeho rodinou, dozvídáme se, proč se vlastně stal učitelem, jak ho vnímá jeho okolí. Prožíváme s ním také jeho vztahy se ženami, se kterými to taky nemá jednoduché. No považte, nevědět, kde je Aljaška? To je seriózní důvod k rozchodu.
Ke konci knihy se pak také objevuje tématika politická a i nám všem dobře známá nejmenovaná nemoc. Dostává se nám také epilogu, ve kterém se dozvídáme, jak to s Čendou dopadlo.
Já jako učitelka jsem se ve spoustě situací, se kterými se hlavní hrdina setkal, viděla. Taky jsem se s nima setkala. Taky jsem se tak cítila. Jsou dny, kdy jsem ráda, že jsem učitelka, a mám pocit, že to všechno má smysl. Ale pak je velká spousta dnů, kdy si říkám, proč to vlastně dělám. Jestli to mám zapotřebí.
České školství je velice specifickou institucí a není vůbec snadné v něm pracovat. Musíte se podřídit spoustě nařízení, držet se plánů, snažit se zavděčit žákům, rodičům, vedení. A věřte, že to opravdu není lehké. Jsem moc ráda, že autor tuhle knihu napsal. Takřka se všemi jeho názory jsem se ztotožnila. Jsem ráda, že prostřednictvím ní může spousta lidí zjistit, co je vlastně školství zač, jak to v něm chodí, a že to učitelé ani zdaleka nemají tak jednoduché, jak si spousta lidí myslí.
Styl vyprávění je příjemný, spousta historek je opravdu vtipných a člověk se u nich dobře pobaví. Na druhou stranu se ovšem rozhodně nejedná o humorné dílo, na naopak. Postupem času z něj při čtení začněte cítit hořkou pachuť života, naší společnosti, předsudků a stereotypů. Myslím, že je to takové příjemné zamyšlení nad naší společností, nad tím, jak se k sobě lidé chovají. A že třeba může někomu otevřít oči a pomoct mu si uvědomit, že není na škodu jít za svými sny, i když je to zrovna možná proti proudu, že se vyplatí stát za svými názory, i když jsou třeba odlišné od těch většinových,a že není špatné dělat věci jinak, lépe.
Také si myslím, že by si tuhle knihu měli přečíst všichni, kteří se do školství chystají. Otevře jim to oči a budou vědět, co je čeká. Mám pocit, že spousta studentů pedagogiky má své ideály, které se ale obvykle moc neslučují s tím, jaké je být učitelem v realitě. A ano, možná by to některé z nich odradilo. Ale aspoň by pak třeba neutekli z každodenní "bitvy," kterou učitelé za katedrou svádí s vědomím, že to opravdu není něco, co by chtěli dělat.
Samotný závěr knihy je pěkně vyvedený, až idealistický. To, jestli já osobně věřím, že je něco takového možné, je vedlejší. Kéž by bylo. Pak by u nás možná bylo líp. Třeba se toho jednou dočkáme.
Čendovo vyprávění se mi líbilo. Čenda mi byl sympaticky nejen svým humorem, ale i odhodláním učit děti netradičním způsobem. Moc pěkný je závěr. Dobrý dojem z knihy mi trochu rušili politické události, i když reagovali na současnou dobu. Jinak ale můzu knihu doporučit jako pěknou odsychovku.
Tento, zpočátku humorný román, který se později dotkne i vážnějších témat školství, jistě bude bavit každého. Vždyť kdo z nás nechodil do školy, že?
Rozhodně se jedná o knihu, u které si nejen odpočinete a zasmějete se, ale také vás přinutí přemýšlet nad tím jak to ve školách vypadá a jak by to vypadat mohlo.
Jaroslav Konvička je pro mě takovým českým objevem a myslím si, že si rozhodně zaslouží, aby se jeho knihy četly. Alespoň já jsem s jejich kvalitou více než spokojená.
Tato kniha (stejně jako autorovy předchozí) mě opět nadchla jak po stylistické, tak i jazykové stránce. V tomto ohledu se autorovi nedá co vytknout. Příběh nepostrádá humor, ale dotkne se i vážnějších témat, rovněž nabídne otázky k zamyšlení. Konec je jen třešničkou na dortu. Vize, jak by mělo vypadat české školství, nadchne, tuším, každého.
Román Učytelskej je skvělé čtení, které zaujme snad každého čtenáře... Každý z nás přece chodil do školy, ať už rád, nebo méně rád, ale vzpomínky na učitele a spolužáky v nás zůstávají... A ještě víc zaujmou Čendovy příběhy kantory, ať už starší s delší praxí, nebo teprve začínající, kterým budou Čendovy zážitky ze školního prostředí a jistě i mnohé mimo školu ještě bližší, zvláště když společenská atmosféra románu až příliš nápadně připomíná naši současnost, a to dokonce i s dobou covidovou... Kniha mě bavila od samého začátku až do konce, mnohé mi i připomněla, v něčem poučila a hlavně nám všem ukazuje, jak náročná je nekonečná práce učitele, zvláště ve společnosti a ve školství, kde zdaleka není všechno v pořádku a kde často létají "jiskry vyhoření" i klacky házené pod nohy, a jak ti, kteří kantořinu neberou jako poslání a lásku, to mají v tomto povolání těžké... Jestli to všechno Čenda nakonec bravurně zvládne, nebo vzdá a unikne na "klidnější území", to prozrazovat nebudu... Autorovi za tento román mnohokrát děkuji, patří k nejzajímavějším a nejlepším knihám s podobnými tématy...
To, že Jaroslav Konvička psát umí jsem se přesvědčila už v minulém románku Mamince se budeš líbit - ten mě naprosto uchvátil, a proto jsem se nebála sáhnout po další horké novince od autora se zvláštím názvem UČYTELSKEJ …
Originální je i téma, které si autor zvolil. To, že je naše školství 100 let za opicema už asi většinu z nás ani nepřekvapí, ale je fajn si o tom “humornou” formou počíst… Jsem taky matka školáka, a na třídních schůzkách zažívám něco podobného co náš Čenda Pěnička. Někteří rodiče jsou zralí na flákanec! Já osobně jsem ambice stát se paní učitelkou nikdy neměla a obdivuji všechny učitelé, že do toho vůbec jdou… Téma školství a osobní život Čendy mě bavil hodně! Styl jakým je příběh napsán je čtivý, místy humorný a moc mi sedí. Celkově se mi líbí jak pan Jaroslav píše. Dokáže nenásilnou formou zaujmout a klidně bych si zrovna ho jako učitele dovedla představit.
Měla jsem však trošku problém s politikou a politickými názory v knize, za ně jsem strhla i hvězdičku. Nějak mi to tam nesedělo, a přišlo mi to tam takové zbytečně navíc? Raději bych si přečetla něco víc o Čendovi než o “Babčákovi” a spol...
Konec knihy byl opět skvělý, kdyby se tato idea podařila prosadit na všechny naše školy, hned by byl svět krásnější a naše děti chytřejší a spokojenější… Pokud se chcete pobavit u této knihy se určitě nudit nebudete.
Jsem ráda, že mohu sledovat, jak Jaroslav Konvička ve svém psaní roste. První jsem četla jeho román Mamince se budeš líbit, kde byla hrdinkou také učitelka. Ten byl rozsahem krátký, ale moc se líbil a také jsem se u něj zasmála, následovaly povídky k zamyšlení Kdysi dávno v budoucnu a teď je to Učytelskej. Ač by kniha mohla být jen plejádou zážitků ze školy, nabízí mnohem více. Sledujeme v ní vývoj hlavní postavy, fandíme jí v jejích životních rozhodnutích, a přitom se sami můžeme nad vším zamyslet. Toto dílo se autorovi opravdu povedlo a já pevně doufám, že bude pokračovat ve vysoko nasazené laťce.
Tohle mě bavilo moc! Výborný náhled do učitelské profese, nejen na touhy nového, mladého učitele plného ideálů dělat něco jinak, nově .. ale i srážku s realitou, tuhost pedagogického systému, který nejde moc ohýbat. Čeněk Pěnička si tím taky projde, od prvotního nadšení se během pololetí dostane téměř k vyhoření. A ač vás na univerzitě učí všechny ty prvky aktivní výuky, už vám nikdo neřekne, že používat je v našem školství je téměř utopie.
Bavil mě humor v knížce, lidskost, bavilo mě osoblažské nářečí a způsob smýšlení lidí zde, a taky reálnost situací. Jediná výtka je k politické situaci, ta se tam vůbec nemusela řešit, toho máme pokrk ze svých životů. .
Je to velice příjemná kniha a s klidným srdcem bych ji dala přečíst všem začínajícím učitelům, něco je přece musí připravit na to, že tato profese opravdu není růžová, na to najít si svůj vlastní způsob výuky, ten střed mezi škola hrou a Igorem Hnízdem. Ne nadarmo je věnována všem, kdo se alespoň jednou postavili před tabuli. Oceňuji knihu, i já měla možnost zkusit stát před tabulí a téměř v každé škole to bude stejné, dokud takových učitelů jako je hlavní hrdina nebude přibývat.
Čenda je učitel. Není to ani tak povolání, jako spíš diagnóza. Na základní školu v Leopoldově nastoupil plný ideálů, ale místní žáci mu velice brzy ukázali drsnou realitu učitelského života. V knize Učytelskej sledujeme jeho donkichotskou snahu o zlepšení zkostnatělého školského systému, trable v lásce, ale i rodinné problémy.
Podle anotace jsem očekávala vtipný, lehký a vyloženě oddechový příběh, ale kniha mě překvapila tím, kolik námětů k přemýšlení mi nakonec dala. Bylo zajímavé podívat se na naše školství očima učitele. Čenda je sympaťák a je téměř nemožné s ním nesoucítit. Jeho prostřednictvím si dokážete představit všechnu tu bezmoc, kterou pedagog cítí při kontaktu s rodiči, kteří mu odmítají naslouchat. Stejně tak je hrozné, co si někteří žáci dovolují.
Čenda se podobně jako Don Quijote, který je v knize zmiňovaný a odkazuje na něj i obálka knihy, snaží za své ideály bojovat, ale stejně jako potulný rytíř z kraje La Mancha naráží pouze na samá příkoří a překážky. Můžu vám však prozradit, že oproti Donu Quijotovi je Čendův boj úspěšnější a konec příběhu šťastnější.
Překvapilo mě, že jsem v knize narazila i na dost aktuální téma: covid. To je trefně a vtipně zpracované, stejně jako tématika sociálních sítí a mnoho dalšího.
Kniha je skvělá, dobře se čte.
Čeněk je báječná postava, kterou jsem si hned oblíbila. Bylo velmi zajímavé nahlédnout do jeho role učitele. Jeho pocitů a také jeho metod. Toho jak školství a výuku vidí...
I další postavy byly velmi zajímavé.
Co se týče příběhu, byl naprosto fantastický a zcela jsem si ho zamilovala. Ať už byl ze školního prostředí, rodinného, internetového či o myšlenkách a pocitech. Některé postavy si moje hlava neodpustila zařadit do reálného světa. Zároveň se mi i líbilo, že jsou tam i části o pandemii a pak návrat do normálního života a také o pár let později. Krásně vymyšlený příběh. Hodně jsem se nasmála a někdy i dojetím slza ukápla.
Krásně se mi četl a považuji jej za jeden z top přečtených v tomto roce.
Humorný příběh o mladém učiteli, který bojuje s teenagery a překonává jejich nástrahy. Tak by se ze začátku kniha mohla jevit, ale postupně, jak víc příběh plyne, tak vede více a více k zamyšlení se. Nejen o českém školství a jak to v něm ve většině případě funguje, ale i v soukromém životě. Rozhodně tato knížka nenechá nikoho bez emocí a každý by si jí měl přečíst.
Podle anotace jsem čekal vtipné historky o útrapách mladého učitele, u kterých se budu popadat za břicho. Asi něco ve stylu Pan Kaplan má stále třídu rád. A ano – ze začátku to tak opravdu bylo. Jenže potom nastal zlom. Musím říct, že kniha ve mně vyvolala hodně emocí. Nejdříve jsem se smál, potom byl rozesmutnělý z toho, kam děj směřuje (nečekal jsem, že najednou to začne být spíš trošku depresivní), dál přišla mrzutost (spíš nasr*nost na všechny ty „já vím nejlíp“ rodiče). Taky je tam část, kde Vás Čenda svým pohledem na svět a hledáním vlastní identity donutí taky trochu popřemýšlet. Ale naštěstí jsem i tak měl na konci úsměv na tváři. Určitě mi to dalo víc, než kdyby kniha byla jen o humoru a vtipných situacích. Autor tady skvěle popisuje problematiku dlouho se nerozvíjejícího školního systému. Rozhodně bych knihu doporučil přečíst všem rodičům, aby se na tuto problematiku koukli i z druhé strany a jen slepě neosočovali. Někteří totiž ty změny opravdu chtějí, jen jim musíme jít naproti. Hrozně se těším na Vaše recenze a názory na tuhle knihu (hlavně od těch, kteří ve školství přímo pracují). IG: @klesnacte
Štítky knihy
satira ze života učitelé, učitelky školství pro učitele a učitelky Don Quijote de la Mancha české romány české školství
Autorovy další knížky
| 2020 |  Mamince se budeš líbit |
| 2021 | Učytelskej |
| 2014 |  Kdysi dávno v budoucnu (35 povídek) |
| 2020 | Kdysi dávno v budoucnu (37 povídek) |
| 2013 |  Myšlenkami tvoříme svět |
Jakožto taky "učytelská" (aktuálně po více než desetiletí v tradiční ZŠ z inovativní školy, kde se učí jinak) jsem zklamaná, čekala jsem mnohem víc... Přišlo mi to nemastné, neslané, nepříliš uvěřitelné. Ty politické pasáže byly až otravné. Do ruky se mi knížka dostala v rámci letošní čtenářské výzvy a dočetla jsem vlastně jen proto, abych měla splněno.