Počítání hvězd

Dobře, čtivě napsáno. Jen by to za mě chtělo trochu míň psychologie apod. a trichu víc techniky.

Nechci se vyjadřovat k něčemu, co nepovažuji za sci-fi, i když je to tak označené. Nicméně upozorním na jeden podružný logický nedostatek. Je pěkné, že se kniha dotýká ožehavého problémů klimatické krize a v této souvislosti zasněně a s nadějí hledí ke hvězdám. Čtenář by si asi měl uvědomit, že lidstvo se v románu snaží dostat z umírající Země na mrtvý Měsíc nebo Mars. Takže Země a Mars jsou na tom stejně, je to prašť jako uhoď. Země ale oplývá nespornou výhodou, že na ni nemusí lidstvo cestovat raketami, stačí, aby se naučilo na ní žít pod ochranou technických řešeních, stejně jako by se muselo naučit žít v kontrolovaném prostředí na Měsíci nebo Marsu. Vždy bude jednodušší zachránit Zemi než pokušet štěstí někde jinde.

Z téhle knihy si na zadek zrovna nesednete, ale popravdě jsem to podle hodnocení čekala horší. Děj dobře plynul, nikam nesmyslně neodbočoval a i hlavní hrdince budete fandit. Jak to chodilo v šedesátých letech v Americe nedokážu říct, ale toto mi přišlo uvěřitelné, takže s jazykem ani fakty nemám problém. Po dalších dílech ale nesáhnu. Alespoň prozatím.

Túto knihu som mala v čítačke už dlhšie, ale teraz sa mi hodila do výzvy na goodreads. Sci-fi až tak často nečítam, preto som bola príjemne prekvapená, ako veľmi ma to bavila a v podstate som knihu prečítala na jeden záťah. Hneď prvé strany sú skvelé - dopad meteoritu, popis toho ako sa Elma s Nathanom snažili prežiť, čo všetko meteorit napáchal... Potom nastal skok o tri roky dopredu, kedy už koalícia sa vo veľkom snaží prejsť ku kolonizácii Mesiaca a Marsu. Trošku ma mrzelo, že viac nie sú rozpísané následky dopadu, ako koalícia vznikala a podobne. Ale aj nový smer ma bavil, Elma ako hlavná postava je veľmi sympatická, je geniálnou matematičkou, patrí medzi počtárky a ich vzťah s Nathanom je super. Som rada za náhľad toho, ako sa vtedy pracovalo na vesmírnych prieskumoch, ešte pred érou počítačov. Akú veľkú úlohu v tom počtárky zohrávali. Tiež vtedajšie aktuálne problémy - ženy nemôžu do vesmíru, černošky nemôžu do vesmíru... Mňa to bavilo. Oveľa viac ako som čakala. Teším sa na ďalšiu časť.

Tahle kniha je fakt dobře napsaná, vůbec nevadilo, že netuším, jak se staví rakety a ve fyzice jsem vždycky plavala. Občas mě teda štvalo, že byla Elma tak vstřícná, i když já už bych asi vybuchla a na svého manžela se obořila. Přišla mi taková až nereálně podporující. Nathaniel mi přišel moc fajn, za vše se omlouval, uvědomoval si svou chybu.
I když takovéhle knihy obvykle moc nečtu, tuto jen doporučuji.

Naneštěstí je to tak, jak tu už popsali čtenáři přede mnou. Autorka psát umí velmi dobře, tematicky je to v pohodě, přípravu a konzultace neodflákla, a tak měla našlápnuto k weirovsky pojatému sci-fi dobrodružství. Potíž je v tom, že se tak nějak nemůže rozhodnout, kdy se ten děj má odehrávat.
Zasadila ho sice do let padesátých jako alternativní historii, kdy zásah Země meteoritem vyprovokuje touhu osídlit jinou planetu, ale nahlíží na to z pohledu aktuálních světových "problémů", tedy ekologie, uplatnění žen, rasové problematiky a tak podobně. Takže ryze dnešní přístup, kdy nehraje roli co umíte, jako spíš jestli jste hispánec, černoch nebo gay.
Jako sci-fi to také moc neobstojí, navzdory tomu, že se to tak tváří - už jen premisa utéct před planetární katastrofou na Měsíc je naprostá blbost, což bylo jasné i v těch padesátých letech.
Nicméně se to nečte špatně, na dovolenou se s tím jet dá a v závěrečném rejstříku autorka poctivě vyjmenovává knihy, ze kterých čerpala a které stojí za přečtení...

Kniha má ceny Hugo a Nebula, to ma malo varovať - nielenže sa to nedalo čítať, ale nie je to ani pravé sci-fi, len sa to tvári (hriech posledných rokov v knižnom priemysle - vydá sa čokolvek, čo má správne "buzz words").
Neodporúčam všetkým, ktorí si chcú prečítať sci-fi.
Odporúčam každému, kto si chce prečítať hromadu feministicky - politicky orientovaných žvástov dnešnej doby zasadených do 50-tych rokov - au!

Pro milovníky technologií a žargonu z prostředí kosmických letů bude tato kniha asi svatým grálem. V těchto oblastech totiž exceluje. Ale z hlediska příběhového je to slabší. Postavy jsou často ploché karikatury. To platí hlavně o ústředním páru, který je až nesnesitelně ctnostný a takřka dokonalý. Bez jakékoli morální nejednoznačnosti, bez stinných stránek, bez temných zákoutí duše. Konflikty a problémy se zde povětšinou vyřeší samy, náhodou či patetickou promluvou do duše jedné z postav. Navíc zajímavé téma boje proti popíračům zdejší změny klimatu je trestuhodně nevyužito. Na druhou stranu je kniha dost čtivá a dobře napsaná, takže nemá šanci nudit.

Výborný první díl této doslova vědecké fikce.
V příběhu jde o dopad meteoritu na velkou část USA, urychlený rozvoj kosmonautiky a snahu vyřešit přesunutí lidstva z umírající planety pryč, konkrétně na Měsíc a Mars.
Autorka si skvěle nastudovala vše o létání do vesmíru, radila se s odborníky a bylo to znát.
Přestože kniha nepřekypuje "akčností", napnutá jsem byla od začátku do konce a hlavní hrdince jsem držela palce.

Začátek knihy vás určitě navnadí na akci a napětí, ale nevydrží to celý příběh. Musím uznat, že autorka se dost připravila na celkovou problematiku cestování do vesmíru a pádem meteoru, což šlo v knize poznat, a tak mi to připadalo daleko realističtější. Většina postav v knize jsou ženy, a jako další žena do počtu, jsem se s nimi ztotožnila a díky tomu, to byl pro mě lepší zážitek. Nevím, jak příběh zaujme mužskou část, ale mě se kniha líbila. Takže se pustím i do dalších dílů. Uvidíme, jak "Lady astronautka" nakonec dopadne.

Jasně. Alternativní historie o první ženský ve vesmíru. Od ženský. A k tomu Hugo Award. Jasně. Říkal jsem si. Ale ono mě to úplně pohltilo a tuhle tlustym papírem přifouknutou 400stránkovou bichli jsem přelouskal prakticky za 3 dny a zapomínal jsem jít spát. Ano. Začátek je nejakčnější a vtáhne vás do děje. Je to survival. A pak se to láme a vlastně se nic neděje. Jen snad při letecké show dojde na akci, jinak nic. Jen "trnitá" cesta předsudky k výcviku a samotný výcvik plný scenáristických klišé. Umě vykonstruováno, říkal jsem si. Je vlastně sranda, jak moc se ty zápletky podobají té ženské linii v první (a nejlepší) sezóně seriálu For All Mankind (výběr adeptek - hezká, chytrá, manželka astronauta; podceňování; závislosti, jen ten LGBT+ prvek tam zatím chybí). Ale paní Kowal prostě umí psát a mě to strašně bavilo číst. Baví mě, když si se mnou vypravěč hraje. A tady to vypravěčka zvládá, třeba když zapomene říct, že jedna z postav je černé pleti, dokud se to vyloženě netematizuje. Anebo co se skrývá za její úzkostí... A překousnul jsem i to, že tam není moc geopolitického vývoje, který by v daném světě byl zajímavý, nebo že hlavní hrdinka není jen sama geniální, ale má také pana dokonalého, který se nikdy nezlobí, věčně ji masíruje a při společném sexu neustále vtipkují o vesmírných misích. Je to prostě sci-fi román od ženy primárně pro ženy, říkal jsem si (ostatně čtenářky přece jen knižnímu trhu dominují). Jenom jsem si celou dobu lámal hlavu s tím, proč to má toho Huga. Čte se to dobře. Ale na podobné téma už je ten seriál For All Mankind (2019), pak film (a kniha) Skrytá čísla (2016) a ostatně i Stephen Bexter nechává ve své alternativní historii Voyage, kde JFK přežije pokus o atentát, poslat ženu s první expedicí na Mars. Voyage sice znám jen z dramatizace BBC, ale i tam jde o to podceňování astronautek ve světě chlapů, vztah na pracovišti apod. A to navíc už v roce 1996! A žádného Huga za to nedostal (za ten rok ho měl Robinson za třetí díl své marsovské trilogie a v dramatizacích to dostal opět TV seriál Babylon 5). Takže jsem si říkal, že to holt je politická korektnost dnešní doby. Jenže pak jsem to dočetl do konce a pustil se do poznámek autorky a otevřel se mi druhý plán celé knihy. Takže nejenom, že je to neuvěřitelně čtivé, ale ještě můžete strávit hodiny tím, že budete zkoumat, co všechno je postaveno na historické realitě (ženské hrdinky, novinové výstřižky, Parker-Collins...). A tohle miluju. Když mě fikce nakopává k tomu zkoumat skutečnou historii. Paní spisovatelka prostě vzala odborné publikace a přetavila to ve čtivou fikci. Do dalších dílů se určitě pustím. Ostatně autorka v doslovu sama přiznává, že původní koncept se jí rozrostl do dvou knih. Takže ti, kteří tady žehrají, že začátek a konec je akční a prostředek je trochu nudil, nebo že tam chybí víc toho vesmíru a geopolitiky, tak ti by měli podle všechno být uspokojeni právě ve druhém dílu, kdy dojde na klimatickou katastrofu a budování kolonií ve vesmíru.

Jo a úpěnlivě jsem se snažil přijít s vlastním překladem titulu knihy, který mi prostě nesedí. Ale na nic lepšího než pan překladatel jsem nepřišel. Musím uznat, že originální název Calculating Stars je opravdu kongeniální.

Príbeh vykazuje značné prvky originality a autorskej odvahy. Je celkom jednoduchý a skôr sa jedná o spoločenskú drámu. Na čitateľnosti nepridávajú ani akčný minimalizmus a nekonečné pitvanie charakterov alebo zvláštne dialógy. Osobne mi vadil prehnaný feminizmus, hlavným argumentom pre väčšie začlenenie žien do vesmírneho programu je to, že sú ženy. A prosto chcú. Aj hlavná hrdinka naplno využíva všetky ženské zbrane - hlavne citové vydieranie pôsobí slabošsky. Pôsobí to povrchne. Pritom majú toľko úžasných schopností. Rovnako som sa zastavoval nad na prvý pohľad príliš urýchleným vývojom letov do vesmíru. Na druhej strane je vidieť autorkinu obrovskú prípravu, množstvo konzultantov a rozsiahla bibliografia. Zaujímavé čítanie pre trpezlivých.

Knihu jsem začala číst do Čtenářské výzvy. Bohužel se neodehrávala ve vesmíru a vlastně to ani nebylo moc scifi, spíš vůbec.
Zajímavý byl pohled na svět v padesátých letech minulého století, který se od světa, jaký známe, trochu změnil dopadem meteoritu a hrozícím zničením naší planety.
Rasismus byl v plném rozkvětu a ženy, i když vědkyně, neměly v mužském světě místo.
(Dnes už je svět jiný. Třeba u nás v práci se s rasismem běžně nesetkáte. Bohužel na ženy je stále pohlíženo jako na myčky nádobí a chystačky pohoštění. - smutné).

Začátek působil slibně, ale nazývat tohle nějakým sci-fi je hodně nadnesený. Námět zněl fajn, prvních dvacet stránek bylo taky fajn! Jenže pak....

Se z toho stala naprostá slátanina z červené knihovny. I když autorka píše poutavě, číst na zbylých 400 stránkách to, jak se ženy snaží dostat do vesmíru... to fakt není nic pro mě.

Pod žánrem sci-fi si prostě představuju úplně něco jinýho. Tady jsem se doslova nutil k tomu, abych tu knihu dočetl. Další díl si rozhodně nepřečtu a především chlapům tuhle knížku nedoporučuju.

No, špatný to tedy nebylo. Dobrý nápad, dobře se to čte .. takže 4 hvězdičky si to zaslouží. Slušná tvrdá scifi od holky..

Divím se nízkému hodnocení (75 % od 96 čtenářů), mně se knížka moc líbila. Ani bych ji nezařazoval do kategorie sci-fi a zůstal bych u té alternativní historie. Paní Kowalová mi předložila čtivý, realistický a uvěřitelný příběh amerického vesmírného programu po (alternativní) přírodní katastrofě, která měla postihnout východní pobřeží USA v roce 1952. Bylo zajímavé sledovat osudy hlavní hrdinky, moc jsem jí fandil. Dávám všechny hvězdy a určitě si zanedlouho přečtu pokračování příběhu.

Toto není můj "šálek kávy " ale byla to celkem čtivá kniha.

Knihu budu hodnotit mírněji a lépe než jsem původně chtěl. Má velmi zajímavý námět o dopadu meteroitu do oceánu v roce 1952. Začne se odvíjet alternativní historie o následcích této katastrofy a jak pomohl nastartovat kosmický program o celé roky dříve než ve skutečnosti. To bylo psáno velmi poutavě a rychle se to četlo. Naopak některé pasáže týkající se psychických, genderových a rasových problémů bych úplně vypustil, ale kniha vznikala v době, kdy nastoupila nová vlna americké literární a kulturní fronty, jenž tato témata velmi akcentuje. Musím to napsat takto: jinak velmi kvalitní text, z jehož odborností co se důsledků dopadu meteoritu či vesmírného programu, pomáhali odborníci na slovo vzatí, byl prokládán, nebojím se říci, sto stran módního patosu, které knize spíše uškodil a bez nich bych knihu zhltnul. Takto jsem se prokousával knihou několik dní. Nakonec tedy čtyři hvězdy, když zavřu obě oči nad částmi naprosto zbytečnými a dám šanci druhému dílu "Osudové nebe."

Začátek mě dost chytil a navnadil. Bylo to nejen díky rychle běžícímu a napínavému ději, ale i díky novinovym článkům na začátcích kapitol, které vyloženě sedly. Bohužel, posléze příběhu trochu došel dech, a na můj vkus se vesmírné rakety a přicházející katastrofa řešily méně, ale za to psychické problémy geniální hlavní hrdinky více, než by bylo potřeba. Taky se mi nelíbila postava pana Yorka, který byl vykreslen jako stoprocentně ideální muž, což ho činilo méně uvěřitelným, než pád meteoritu na východní pobřeží USA. Už vůbec tomu nepomohly erotické scény s jeho "raketou". Vážení spisovatelé a spisovatelky, pokud fakt nejste extratřídy a vaše kniha na tom vyloženě nestojí, tak si popisování sexu odpusťte. Všem nám pak bude líp.