Jedno sto skořápek

S knihami pana Skořepy jsem se setkal ve vyškovské knihovně a zakoupil je na Knihomolcoonu 2024 v Knihovně Karla Dvořáčka.

Knížečka je obsahově zajímává s minipovídkami (říkejme jim skořápky) a může ještě návíc posloužit i jako sběratelský kousek.

Kontakt s touto literaturou doporučuji. Je to zajímavost.

Jedno sto skořápek od Pavel Skořepa je drabble - povídka o maximálně 100 slovech. Povídek je taky 100. Zkrátka dokonalá harmonie. A já si to zamilovala! Knížečka do kapsy, kterou si můžete vzít do MHD a kinklajíc se na tyči v záplavě zpocených, smradlavých těl si můžete přečíst o zbytcích hostů včerejší hostiny v lednici. Připotácejíc se zcela grogy z práce si můžete přečíst o tom, jaký kostým si na Halloween asi tak má vzít zombie? V existenční krizi přemýšlíc na Nuseláku zjistit, že i strážný anděl vás může nasrat, leč vadí to, když život zachráněn jest?

Nedoporučuji tedy číst když čekáte na České dráhy, nebo až se manžel vyhrabe z ranního rituálu na WC. Zbytecně byste vdechli všech sto povídek naráz a to by byla obrovská škoda! Četla jsem ji dva dny a snad u každé povídky mě napadl někdo, komu bych ji mohla poslat a koho by pobavila. Takže přidávám i pár mých top povídek.

Jak už to tak s humorem bývá, jeho hranice jsou nekonečné jako díly Ulice a je tedy jasné, že se mi nelíbilo všech sto povídek. Některé byly naprosto perfektní, takový Betlém je top, obzvláště pro někoho, kdo se s bratrem mydlil celé dětství. Některé povídky jsou průměrné a některé i nudné. Ale to je na souboru povídek právě to nejlepší. Jak to říkal ten Forest Gump - Sto skořápek je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, jakou povídku si vytáhneš!

Zkrátka moc příjemné překvapení, které hodnotím 4/5* a rozhodně doporučuji tento kousek zapsat na váš nekonečný TBR seznam! Ideálně knihu koupit a vystavit si ji doma s vědomím, že ji stejně nikdy nestihnete přečíst. Děkuji nakladatelství Canc za poskytnutí knihy.

Jednoduše geniální! Nechápu jak tohle autor dokáže stvořit. Jak v těch několika málo větách zprostředkuje takový příběh? Tolik zajímavých a různorodých nápadů. Smekám.

Boží.
Teda spíš ďábelský :-D

Naprosto lahodící mému aktuálnímu duševnímu roz(po)ložení...

S literárnym útvarom drubble, čiže ultra krátkou poviedkou resp. akýmsi mini skečom o maximálne sto slovách vrátane názvu, som sa prvýkrát stretol u talentovanej spisovateľky fantastiky Lenony Štiblaríkovej a jej vydarenej mikrozbierke strašidelných miniatúr Abeceda žerie deda. Tieto krátke, desivé alebo humorné, často krát úderne a dobre vypointované jednohubky ma okamžite chytili, pretože vytvoriť na tak malom priestore nejaký príbeh, načrtnúť scénu či zápletku a hlavne pobaviť, je už kumšt hodný literárneho majstrovstva.
Keď sa preto ku mne zhodou náhod a riadením osudu dostala podobná zbierka Jedno sto skořápek od Pavla Skořepu, bol som mimoriadne zvedavý a mal som už vcelku vysoké očakávania. A musím povedať, že moje očakávania boli prekonané a kolekcia kraťasov Pavla Skořepu bola príjemné prekvápko. Do jeho drabblových jednohubiek som sa doslova zamiloval. Takmer všetky sú skvelé a premyslené, hýria zaujímavými nápadmi, myšlienkami a motívmi, ktorých rozmanitosť je naozaj neuveriteľná. Mnohé sú okorenené buď výborným, neraz úderným a častokrát čiernym humorom, slovnou hračkou alebo príjemne znepokojivou či hororovou atmosférou, ktorá v závere veľakrát až zamrazí. Smekám nad Pavlovou nápaditosťou a rozmanitosťou point a vtípkov dotiahnutých neraz až do absurdity.
Minipríbehy sú skutočne chytľavé, čitateľa rýchlo vtiahnu a pohltia. Najradšej by ich nedočkavo hltal jeden za druhým. Avšak práve pre ich údernosť a rôznorodosť tém, som si ich radšej dávkoval postupne, aby som mal čas si ich vychutnať, zamyslieť sa nad nimi, oceniť vycibrené pointy a tento prístup odporúčam každému, kto po nich siahne. Aj keď je knižka útla, vyplatí sa nečítať ju na jeden záťah, ale radšej si jednotlivé drabble historky nechať rozležať v hlave a užiť si ich.
Napísať niečo takéto do sto slov nie je samozrejmosť a nedokáže to hocikto. Treba na to tú správnu zmes talentu, životných skúseností, ironického nadhľadu a vnímavosti. Mám veľký rešpekt pred každým, kto to dokáže a Pavel Skořepa je v tomto majster a zvládol to excelentne. Knižočka vreckového formátu je rozdelená do viacerých tematických sekcií, ktoré nesú príhodné názvy ako napr. "Vlak", „Spomienka“, „Hviezda“ či "Já jsem na tom večírku nebyl." Názov zbierky celkom trefne rezonuje s autorovým priezviskom a zbierku navyše dopĺňajú aj veľmi vydarené ilustrácie od známej grafičky Danice Pružincovej, ktoré príjemne korešpondujú s témou danej sekcie. Zaujímavú a výstižnú obálku vytvoril zase Michal Březina. „Škrupinky“ sú jednou z tých knižiek, ku ktorej sa dá neustále vracať a asi nikdy neomrzí. O to viac je potešujúca správa, že vo vydavateľstve Canc vyšlo pokračovanie pod názvom Sto skořápek podruhé

Vtipné, hororové a černo humorné mini povídky, drabble, o maximálně 100 slovech nemají moc prostoru na to, aby autor mohl předvést jistou literární kvalitu, ale o to v tomto žánru nejde. Jde o to, že se má člověk uvolnit, zasmát se, trochu se i bát, sem tam se mu může i zhoupnout žaludek, ale hlavně se pobavit a to, myslím, tato malá kniha splňuje. Ilustrace jsou též velmi povedené a knihu skvěle doplňují.

Pavel Skořepa je spisovatel a básník s výrazným vztahem k černému humoru a hororu, ale také k bravurní drezuře slov, jak prokázal už ve své prvotině Zlověsti. Čeština skýtá k literárním hrátkám spoustu možností – zejména pro autora, který má pro ni cit a imaginace na rozdávání. Pro takového tvůrce představuje relevantní výzvu drabble, krátká úderná próza o stu slov (maximálně a včetně nadpisu). Pro příběh s rychlým spádem a napínavým dějem jsou strach, děs a krvavá pointa ideální působiště!

Tak vzniklo Jedno sto skořápek, drabblů Pavla Skořepy, původně publikovaných v internetovém časopisu Abdon mezi lety 2019-2021. Odehrávají se více méně v současné realitě, byť s jistými žánrovými výhradami, a za časté odpovídají situacím, do kterých se běžně dostáváme…leckdy se strašlivými následky, které pak v médiích zdobí rubriku Černá kronika / Kuriozity. Jsou převážně po pěti rozděleny do šestnácti oddílů, jejichž zdánlivě nevinné názvy dávají tušit poťouchlé hrůzy všedního dne i záludnosti pop-kulturních klišé s vstupy čertů, upírů a kanibalů.

Vydáme se v nich na večírek, oslavu Halloweenu, za dobrodružstvím, vlakem či po moři. Zavzpomínáme si, zažertujeme, (ne)přijmeme blahopřání a vyřešíme trable se zuby i dilematem zrození. Budeme laškovat s časem, s vodou - vodičkou, novým začátkem a vánoční (kéž by) hvězdou, s paradigmatem posilujících malérů či s jednoduchým imperativem: Vstupte! Modelové situace nabízejí dramaticky gradující průběh dění, vtipný dialog, neboť formou úsporných a svižných rozhovorů jsou Skořepovy drobné povídky vedeny především, případně explodují jedinou suchou větou s třeskutým vyzněním (Kolébka).

Prim hrají alkohol, tu a tam droga, chabý intelekt, mimoňství, agresivita, porce šílenství. Ne vždycky se podaří vypointovat krátký příběh k dokonalosti, tvůrce přece jen omezuje limit slov, takže je nutno nastavit úvod, závěr zkrátit, nebo naopak prodloužit. Jindy znalec hororového zázemí odhadne zakončení. V drtivé většině přichází překvapení, zákmit mrazení, výbuch smíchu (jak jinak, černohumorného) nebo pocit zdárného završení konfliktu (Anděl). Nezřídka se autorovi vydaří skutečně originální miniatura, a to i téměř kóanového ladění (Rozcestí). Obdivuhodná je široká paleta námětů a nápadů.

S mikropovídkami skvěle rezonují křehké, mile brutální ilustrace Danicy Pružincové a elegantní obálka Michala Březiny. Dozvíte se, jak se sbírka rodila, v úvodu Denisy „DNA“ Kancírové ze slovenského nakladatelství Art Floyd, zakladatelky Abadonu. Doslov patří Rosaně Zvelebilové, spisovatelce, výtvarnici a šéfce malého nakladatelství Canc s nepřehlédnutelnou, smělou produkcí rozšiřující literární obzory, která knížku vydala.

Drabbly Pavla Skořepy se podobají bonboniéře pestrou náplní, ale také vydatností. Čokolády nesníte kilo na posezení; mrazivě veselé, šokující a osvobozující příběhy o kruté smrti, smolném sexu, krvavých nehodách, hledání / nenalézání východiska v excentrických scénách jdou přečíst rychle, ale mnohem lépe zapůsobí, když je budete vyzobávat po menších porcích, vychutnáte si je... a zamyslíte se nad nimi.

Pavel Skořepa: Jedno sto skořápek. Obálka Michal Březina. Ilustrace Danica Pružincová. Brno; Canc, 2022. 178 str. Cena 190 Kč.

Hodnocení: ****1/2

Drabble jsou krátké povídky o maximálně sto slovech, v nichž je nesmírně důležité vystihnout v pravý čas vymazlenou pointu. Pavel jich zde nacpal rovnou stovku, jak jinak, a ilustrátorka Danka Pružincová (která mi nakreslila i viselce do Lesa) jim vdechla vizuální život.
Jak už to bývá, u stovky povídek se najdou ty, které patří ke špičce, ty průměrné, a pak se najdou i velmi špatné. Posledních zmíněných však kniha obsahuje pomálu, a díky tomu si dílo drží konstantně nadprůměrný standard.
U některých jsem se smál, u jiných bych zase ocenil atmosféru. Inu, motivů na vás vyskočí přehršel, a už jen z toho hlediska lze knihu označit za dobrou. Co s příběhy na jedno kopyto, že jo...
Kdo máte rádi úderné, humorné a strašidelné knihy, měli byste si Skořápkami udělat radost
Celkové hodnocení 70% -hluback-

Dostat do sta slov povídku tak, aby měla pointu a dávala smysl není jednoduché. Ve sbírce Jedno sto skořápek se to někdy povedlo, někdy tak úplně ne. Zelkově z toho ale vyšlo čtení, které neurazí a pokud člověk nemá aktuálně náladu na dlouhé příběhy, tak i potěší. Zvlášt pokud máte rádi černý, někdy i trošku morbidní humor.

Svou recenzi Zlověstí, debutové sbírky povídek a básní Pavla Skořepy, jsem končil tím, že má autor rozhodně potenciál a zajímá mě, co vyplodí dalšího. Z toho důvodu jsem hned sáhl po jeho novince Jedno sto skořápek.

Tentokrát Skořepa přesedlal zase na něco jinýho – sbírku tvoří stovka drabblí, totiž mikropovídek o rozsahu sto slov včetně názvu. Říkal jsem si, že na tom člověk pěkně pozná, jestli autor umí psát. Po zkušenostech s první sbírkou jsem čekal víc hororu, ale jak se ukázalo, drabble přejou hlavně asi humoru. Ne že by horor chyběl, některý příběhy rozhodně hororový jsou, mnohdy jsou brutální, většinu bych ale asi označil za černohumornou. Kolikrát je to takovej ten humor, u kterýho se jen suše uchechtnete, ale když takovejch věcí čtete víc za sebou, začne vás to do sebe vtahovat. Nejednou jsem si říkal, že by tomu slušelo zpracování v podobě komiksovýho stripu jako Red Meat nebo dnes populární Terapie masem. Tak třeba jednou, až Pavel Skořepa bude chtít zkusit zase něco novýho a najde k sobě správnýho ilustrátora. Nicméně zpátky ke sbírce – účel zjevně splnila, slupnul jsem ji jako malinu, a i když mě některý kusy neoslovily, často jsem se bavil a stále mě zajímá, s čím autor přijde příště. Můj oblíbenej kousek: „Paranoik“.

Sto slov ....na niečo veľa , na niečo málo . Napísať stoslovnú poviedku , ktorá má dej , postavy , myšlienku a často krát nečakaný koniec , je mega frajerina , ktorá je v tejto maličkej knižke , zvládnutá excelentne .
Prichádza sychravé a chladné počasie , ponúkajúce viac voľného času , aj na čítanie a kto ho nemá až toľko , stačí si "Škrupinky" vložiť do vrecka kabáta , vziať so sebou a čítať kde sa dá . Verte , že keď začnete , skončíte až na poslednej stránke , pokiaľ vás niektorá z poviedok nešokuje natoľko , že budete potrebovať čas ju spracovať , predtým , než sa začítate do ďaľšieho mini príbehu :-) :-)

Říkala jsem si: "WTF voe..." A než jsem se nadála, měla jsem pár "povídek" přečtených. Poprskala jsem si monitor smíchy. Některé jsou povedené a pak mi vrtaly v hlavě. Super kousek, který nešel nevydat :).